Na úvod si rovněž dovolím krátkou exkurzi do svého dětství. Byla jsem zvídavé dítě a jako u většiny ostatních dětí byla jedna z mých prvních vět: „A proč?“ Pokud jsem obdržela rozumnou odpověď, dala jsem dospělým pokoj a neměla problémy s respektováním takto odůvodněných pravidel. Takže na rozdíl od autora článku jsem se zajímala o to, co bylo účelem novely insolvenčního zákona ve vztahu ke „kolečku“ přidělování, a dále ve vztahu k možnosti zřizování provozoven insolvenčních správců. Díky tomu vím, že Krajský soud v Ostravě pouze využívá prostředků k dodržení účelu zákona a v žádném případě nejde o jeho porušování. A moc dobře to ví i JUDr. Žižlavský, jelikož tento postup Krajského soudu v Ostravě podpořil jak Vrchní soud v Olomouci v odůvodněních svých rozhodnutí (např. i v usneseních o zamítnutí odvolání AS ZIZLAVSKY v.o.s. v řízení, kde byl zproštěn funkce insolvenčního správce), tak Ministerstvo spravedlnosti, které se k postupu Krajského soudu v Ostravě vyjádřilo následovně: „V důsledku zneužívajícího chování některých insolvenčních správců se nyní bohužel krajské soudy jakož i Ministerstvo spravedlnosti potýkají s množstvím toliko formálních provozoven. Krajský soud v Ostravě jako přechodné řešení a s vědomím ministerstva zvolil popisovaný postup, který je podle našeho názoru v souladu se zákonem….“[2]

JUDr. Žižlavský se v článku ohrazuje proti údajnému porušování zákona a pravidel ze strany Krajského soudu v Ostravě ve vztahu k určování insolvenčních správců do jednotlivých insolvenčních řízení. Jeho argumenty jsou však, jak už to bývá jeho zvykem, pouze vytržené z kontextu a rozhodně nereflektují realitu. Novela insolvenčního zákona účinná od 1.1.2014 zavedla dva významné instituty, které spolu významně souvisí. Prvním je již zmiňované „kolečko“ přidělování jednotlivých insolvenčních případů insolvenčním správcům, druhým je možnost zřizování tzv. provozoven insolvenčních správců. Ta první je bezesporu správným krokem, ta druhá se ukázala býti naprostým fiaskem pro insolvenční prostředí. Přestože podle důvodové zprávy je smyslem zavedení rotačního systému přidělování věcí (tzv. kolečko) v kombinaci s teritoriálním členěním seznamů (pro oddlužení podle okresů) zejména snaha přiblížit výkon činnosti insolvenčního správce samotným dlužníkům – spotřebitelům a ušetřit tím náklady obou stran s tím, že podle důvodové zprávy zavedení tohoto systému mělo rovněž přispět k rovnoměrnému nápadu případů pro jednotlivé insolvenční správce[3], tak menšinová skupina insolvenčních správců (která si říká „velcí správci“) si tuto možnost zřizování provozoven přeložila ku prospěchu svému a rozhodla se na úkor ostatních insolvenčních správců zřizovat provozovny téměř v každém okrese ČR. Tím však dosáhli přesného opaku, než co bylo novelou sledováno. A proč? Protože nepochopili, co bylo důvodem tohoto pravidla, které dle názoru JUDr. Žižlavského Krajský soud v Ostravě údajně porušuje. Anebo pochopili, ale mají díky tragickým zážitkům z dětství trošku pokroucený náhled na to, jak respektovat pravidla. Každé pravidlo je vnímáno pouze jako příležitost pro to najít nějaký jeho jiný výklad, který by lépe vyhovoval vlastním potřebám. Já mám v sobě z dětství zaryté to „A proč?“, takže mě důvodová zpráva zajímala a zcela se s ní ztotožňuji. Rovněž Krajský soud v Ostravě nedělá nic jiného, než že se pokouší všemi možnými prostředky naplnit účel novely a zabránit totálnímu rozkladu insolvenčních řízení. Ten započal s příchodem desítek nových provozoven insolvenčních správců, kteří přes svoji vidinu rychlého zbohatnutí přestali vidět základní účel a smysl insolvenčních řízení – tedy co nejvyšší uspokojení věřitelů a řádný průběh insolvenčního řízení. Patrně nepochopili, že insolvenční řízení však zde nejsou proto, aby automaticky generovaly příjmy insolvenčním správcům!

Krajský soud v Ostravě byl naopak téměř jediným soudem v České republice (obdobný princip byl zaveden také při Krajském soudu v Hradci Králové), který měl zavedeno tzv. „kolečko“ přidělování insolvenčních věcí ještě před účinností novely IZ a naprosto běžně zde fungovalo i před 1.1.2014. Mgr. Rostislav Krhut – místopředseda Krajského soudu v Ostravě - vždy usiloval o zkvalitnění činnosti insolvenčních správců, zprůhlednění insolvenčních řízení, na správce měl vždy vysoké nároky – na všechny správce! Jeho požadavky a různé pokyny jsou ostatně tímto proslulé po celé ČR. Jen jsem prozatím netušila, že pro poctivou práci se v Praze a okolí vžil výraz „Lex Krhut“. Co mě se týče, určitě je mi bližší než „Lex Žižlavský“… 

Na závěr bych ještě ráda zmínila, že mne osobně velmi mrzí, jak je v současné době mediálně prezentována situace v insolvenčních řízeních. V každé profesi se najdou lidé slušní a naopak méně slušní, lidé odvádějící poctivou práci a lidé odvádějící tu nepoctivou. Nemyslím si však, že by to v insolvenčním prostředí bylo podstatně horší než kde jinde. Pokud však mediální obraz vytváří stále dokola jen vybraná skupinka samozvaných informátorů, bývá to vždy podezřelé a málokdy založené na realitě. Navíc i v běžném životě velice často platí pořekadla o potrefených husách, a že nejvíc tma je vždy pod lampou…

Mgr. Ing. Petra Hamplová, Ph.D.,
insolvenční správce,
člen Výboru Spolku moravských insolvenčních správců (SMIS)

--------------------------------------------------------------------------------
[1] „Zmlátím tě do krve!“, dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[2] Celé vyjádření Ministryně spravedlnosti adresované Asociaci insolvenčních správců možno nalézt na www, k dispozici >>> zde, jako „Odpověď Ministryně spravedlnosti na Dopis tajemníka ze dne 9. 6. 2014“
[3] Viz s. 53 důvodové zprávy: „Příklon k teritoriálnímu principu vedení seznamů insolvenčních správců (za současného zrovnoprávnění sídla a provozovny insolvenčního správce) na úrovni okresních soudů, je-li způsobem řešení úpadku dlužníka oddlužení, je motivován snahou přiblížit výkon činnosti insolvenčního správce samotným dlužníkům – spotřebitelům a ušetřit tím náklady obou stran a zároveň přispět k rovnoměrnému rozložení insolvenčních správců v tom kterém obvodu podle požadavků trhu. Toto opatření pomůže přirozeně regulovat počet insolvenčních správců v určité oblasti a zároveň nijak neomezí svobodu podnikání. Oddlužení představuje z hlediska složitosti nejméně náročnou agendu a po úvodní fázi spočívá zpravidla v dohledu insolvenčního správce nad plněním povinností v mezích schváleného oddlužení formou splátkového kalendáře. Jde v podstatě o typizovanou agendu s minimální (absentující) aktivitou věřitelů, u které zavedení rotačního systému nepředstavuje zvláštní problém. Jeho zavedení však může přispět k rovnoměrnému nápadu případů pro jednotlivé insolvenční správce, jejichž počet se bude v daném okresu přizpůsobovat požadavkům trhu.“

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz