Marie Talašová: „Nejlepší čas pracovat ve státní správě“

Paní ředitelko, když se podívám na Vaše studijní a profesní zkušenosti, úplně upřímně nerozumím tomu, proč jste se rozhodla pro kariéru ve státní správě...
„Pro mě to je prestižní práce a jsem na ni pyšná. Je to karierní krok, který jsem plánovala po návratu ze zahraničí. Byla jsem skoro deset let pryč a vždy mi na mezinárodních setkáních vadilo, že je Česká republika vnímaná jako slabý protivník.“

Myslíte konkrétně v oblasti arbitráží, kterým se věnujete?
„Ano. Je dobře, že se nám několik sporů v řadě podařilo vyhrát. Ale zároveň je Česká republika v mezinárodních arbitrážích třetí nejvíce žalovaný stát na světě! S ohledem na to, že právní systém je tady rozvinutý dostatečně a zajišťuje investorům řádnou ochranu, je počet žalob nepřiměřený. Mám pocit, že tento systém mimosoudního řešení sporů nějakou dobu byl a někdy ještě je zneužívaný.“

A to Vás motivovalo k tomu jít po návratu do státní správy?
„Brala jsem to tak, že je čas trochu splatit dluh. Moc si vážím toho, že jsem v České republice dostala zadarmo kvalitní vzdělání, které mi umožnilo pracovat v zahraničí. To, co jsem se naučila v zahraničí, chci teď na oplátku tady předat dál.“

Proč Vás ale v rámci práce pro velkou americkou advokátní kancelář v Texasu napadlo vrátit se zpět?
„Začalo se mi stýskat.  I z profesního hlediska byl pro mě návrat přínosný, s arbitrážemi jsem měla zkušenost z pozice strany žalobce a rozhodčího soudu a tyto zkušenosti teď můžu využít ve prospěch České republiky.“

Takže jste šla cíleně do této oblasti práva rovnou na ministerstvo financí. Co všechno tu děláte?
„Ministerstvo financí má celý právní odbor, tedy jakýsi in-house tým, který se dělí na vnitrostátní a mezinárodní část. Do odboru mezinárodních právních služeb, který mám na starosti já, patří vedle některých aspektů evropského práva i agenda dohod o ochraně zahraničních investic a zejména mezinárodních investičních arbitráží, které jsou na základě těchto dohod vedeny.“

To je Vaše hlavní náplň?
„Ano. Nyní máme devět probíhajících mezinárodních arbitráží, z toho sedm solárních. Kromě toho koordinujeme obranu České republiky i ve vnitrostátních solárních sporech, kterých je třicet pět. Na starosti máme i další sporovou agendu, která má mezinárodní prvek. Třeba Mosteckou uhelnou. O radu nás žádají i jiné státní orgány, které mají v zahraničí problém.“

Po roce a tři čtvrtě ve státní správě máte pod sebou vcelku významné spory. V soukromé sféře, třeba advokacii, to asi odpovídá vysoké partnerské pozici. Je v tomto ohledu postup ve státní správě o něco rychlejší?
„Záleží, kdy nastoupíte. Já jsem přišla v roce 2013. Kdyby se nezměnil přístup ministerstva k právní agendě, stále bych byla na pozici referenta a všechna práce by se dělala externě. Tím, že se vypovědělo hodně smluv s externisty, se zajímavá práce přesunula na nás.“

Je to trendem?
„Ano, trend je ukončovat spolupráci s externími advokáty, šetřit a dělat co nejvíc práce in-house.“

Je to tak všude ve světě?
„V mezinárodních arbitrážích je běžné, že státy veškerou práci zadávají externím advokátům. Například Maďarsko, které v posledních letech čelilo několika žalobám, nemá na tuto agendu ani jednoho interního právníka. Na opačné straně spektra je například Španělsko, které má v současnosti ještě víc solárních sporů než my. Španělsko sice nejprve spolupracovalo s advokáty, ale došly jim peníze a nyní mají svůj interní tým, který se snaží dělat všechno sám. Zároveň se ale dostávají do fáze, kdy jim dochází, že to sami zvládnout nemůžou. Hledají proto někoho, kdo by na ně dohlížel a určoval směr.  Některé státy mají jakýsi hybridní model právního zastoupení, kdy jejich interní tým především kontroluje práci advokátů. My jsme se za poslední rok posunuli o trochu dále a vedle strategického vedení sporů připravujeme i samotná podání k soudům. Já osobně jsem si vybudovala neformální network státních úředníků, kteří v zahraničí dělají stejnou agendu, jako já a naše vzájemné konzultace nám také pomáhají snižovat náklady.“

Takže nejsme v Evropě jediní.
„To ne, ale mnoho nás není, velmi aktivní jsou i naši kolegové ze slovenského ministerstva financí. Z celosvětového hlediska však pořád zaostáváme za státy s common law systémem, kde mají právníci spornou agendu v krvi a kde je navíc práce pro stát velmi prestižní. Velkou inspirací jsou pro nás Spojené státy a Kanada, které mají velmi silné interní právní týmy. “

Větší využití interních právníků se v odborných kruzích poměrně hodně diskutuje. Můžete s odstupem času zhodnotit, jestli se to ministerstvu vyplatilo? Nechybí vám někde externí rada?
„Externího advokáta má smysl využít ve dvou případech. Když vedete spor v zahraničí, potřebujete samozřejmě zahraničního advokáta. Druhým případem je personálně náročná a nárazová agenda. Jsme poněkud omezeni nedostatkem flexibility, která je pro sporovou agendu často důležitá. Když mi ze dne na den přijde případ, který vyžaduje pozornost pěti právníků, neseženu je. Tolik nových funkčních míst nelze vytvořit ani v rozsahu jednoho roku.“

A vyplatilo se to tedy ministerstvu?
„Bezpochyby. Zažila jsem situace, kdy si advokát účtoval nehorázné ceny za podání, které jsme si následně museli přepsat. Spolupráce s takovými advokáty byl velký boj a smlouvy s nimi jsme rychle vypověděli a úspěšně se pak obhajovali sami.  Na druhou stranu jsou tu solární spory, které jsou natolik objemově náročné, že s externisty spolupracujeme hodně.“

Jaké požadavky má Marie Talašová na členy svého týmu, jsou v rámci resortů výjimkou a jak je to se „strachem“ českých úředníků? Kompletní rozhovor naleznete v aktuálním vydání elektronického měsíčníku EPRAVO.CZ Digital.

Nové vydání si můžete stáhnout ZDARMA na App Store a Google Play, a to přímo z Vašeho tabletu či chytrého telefonu. Pokud máte již aplikaci staženou, postačí si stáhnout pouze nové vydání. Využít můžete také webový archiv starších čísel na adrese tablet.epravo.cz.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz