Exekuce, odklad vykonatelnosti

(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 20 Cdo 1272/2013, ze dne 27.8.2013)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v exekuční věci oprávněného R.HOLDINGS LIMITED, se sídlem D., Kyperská republika, zastoupeného Mgr. D.M., advokátem se sídlem v O., proti povinné D. Trade SE, se sídlem v B., zastoupené JUDr. M.K., advokátem se sídlem v B., pro 18 723 062,11 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 26 EXE 2550/2010, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2012, č. j. 20 Co 508/2012-375, tak, že dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 12. 2012, č. j. 20 Co 508/2012-375, se v části, jíž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, zamítá, jinak se odmítá.

Z odůvodnění:

Městský soud v Brně usnesením ze dne 19. 3. 2012, č. j. 26 EXE 2550/2010-312, zamítl návrh povinné ze dne 27. 2. 2012 na zastavení exekuce (výrok I) a současně zamítl její návrh na odklad exekuce (výrok II).

V souzené věci je exekučním titulem rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2010, č. j. 47 Co 234/2009-242, kterým byla povinná zavázána zaplatit žalobkyni S. ONE, LTD částku 18 723 062,11 Kč s vyčíslenými úroky z prodlení a náklady řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím. Rozsudek nabyl právní moci 17. 9. 2010, vykonatelným se stal 21. 9. 2010. Povinná podala proti tomuto rozsudku dovolání. Nejvyšší soud usnesením ze dne 1. 6. 2011, č. j. 32 Cdo 4222/2010-266, odložil vykonatelnost napadeného rozsudku do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci a dalším usnesením ze dne 31. 1. 2012, č. j. 32 Cdo 4222/2010-276, dovolací řízení zastavil z důvodu zániku žalobkyně, která zanikla bez právního nástupce (předtím ale převedla pohledávku přiznanou exekučním titulem na oprávněného). Usnesení nabylo právní moci 23. 2. 2012.

Městský soud dospěl k závěru, že důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“) není dán, protože exekuce byla nařízena v souladu s exekučním titulem, je prováděna ve prospěch existujícího právního nástupce po původním oprávněném. Skončením dovolacího řízení uplynula i doba, po kterou byla odložena vykonatelnost exekučního titulu. Námitky povinné, že jednání žalobkyně S. ONE, LTD a způsob jejího zániku s důsledky pro dovolací řízení pokládá za rozporné s dobrými mravy, neshledal soud prvního stupně za důvodné. Uvedl, že případné vady nalézacího řízení se do exekučního řízení nepřenášejí (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3907/2007) a že výkon práva přiznaného pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu nelze pokládat za rozporný s dobrými mravy. Protože nelze očekávat zastavení exekuce, městský soud zamítl i návrh na její odklad.

Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud se neztotožnil s výkladem povinné, že pod pojem „rozhodnutí o dovolání“ je třeba subsumovat pouze meritorní přezkum podkladového rozhodnutí, tedy exekučního titulu. Podle názoru odvolacího soudu rozhodnutím o dovolání může být jak meritorní rozhodnutí ve věci, tak rozhodnutí o zastavení dovolacího řízení. Jestliže dovolací řízení bylo skončeno, nemohou pokračovat účinky odkladu provedení exekuce, a nemůže tak dojít k zastavení exekuce a k jejímu odkladu.

Povinná v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 o. s. ř., namítá, že podmínky pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. jsou dány. Trvá na tom, že Nejvyšší soud v řízení vedeném pod sp. zn. 32 Cdo 4222/2010, v němž dovolací řízení zastavil z důvodů uvedených v § 243c a § 107 odst. 5 věta první o. s. ř., meritorně nerozhodl, takže je nadále odložena vykonatelnost exekučního titulu a v exekuci nelze ani v budoucnu pokračovat pro existenci neodstranitelné překážky. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil, popř. je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněný uvedl, že přípustnost dovolání je třeba posuzovat podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, a že povinná v dovolání nevymezila žádnou otázku zásadního právního významu, pro kterou by bylo možné dovolání považovat za přípustné. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, popř. zamítl.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (srov. část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. a čl. II Přechodná ustanovení, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb.).

Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu v části, jíž byl potvrzen výrok usnesení soudu o zamítnutí návrhu na odklad exekuce, není přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003). Proto v tomto rozsahu dovolací soud dovolání povinné odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o. s. ř.).

Dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 a § 238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. proti usnesení odvolacího soudu v části, jíž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na zastavení exekuce, neboť dovolací soud se dosud nezabýval otázkou, zda v případě, že dovolací soud odloží vykonatelnost podkladového rozhodnutí a poté dovolací řízení zastaví (o napadeném rozhodnutí meritorně nerozhodne), je dán důvod pro zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady z obsahu spisu nevyplývají.

Právní posouzení je ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může soud, který o něm má rozhodnout, odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí.

Podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.

Povolení odkladu vykonatelnosti má za následek, že napadené rozhodnutí nelze v řízení o výkon rozhodnutí nebo v jiném exekučním řízení vykonat. Jestliže již byl výkon rozhodnutí (exekuce) nařízen, odloží soud jeho provedení až do doby pravomocného skončení dovolacího řízení, nebyl-li odklad povolen na kratší dobu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 20 Cdo 5248/2009; viz rovněž lit. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. § 201 až 376. Komentář. 1. Vydání. Praha : C. H. Beck. 2009, s. 1953).

Dovolací řízení skončí buď tak, že dovolací soud ve věci meritorně rozhodne (dovolání odmítne, zamítne nebo napadené rozhodnutí zruší), nebo pro existenci překážek, které meritornímu přezkoumání napadeného rozhodnutí brání, dovolání odmítne nebo dovolací řízení zastaví (§ 241, § 243b, § 243c odst. 2 o. s. ř.; srov. také výše citovanou literaturu s. 1956, 1957).

Z uvedeného vyplývá, že účinky spojené s odkladem vykonatelnosti jsou vázány na pravomocné skončení dovolacího řízení, nikoliv na způsob rozhodnutí, tedy zda došlo či nedošlo k meritornímu projednání dovolání.

Proto ani v případě, kdy bylo dovolací řízení zastaveno z důvodu, že původní oprávněný ztratil způsobilost mít práva a povinnosti a způsobilost být účastníkem řízení, nemůže být důvod k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dán.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu je v napadené části správné, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

( zdroj: www.nsoud.cz )

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz