Převodní ceny v judikatuře a sporech se správcem daně
Problematika převodních cen patří dlouhodobě mezi nejkomplexnější oblasti daňového práva. Převodní ceny (anglicky Transfer Pricing) představují ceny, které se uplatňují při obchodních transakcích mezi spojenými osobami, které jsou kapitálově, personálně nebo jinak propojené.
Článek komentuje aktuální judikaturu Nejvyššího správního soudu v oblasti převodních cen a jejích dopadů na praxi daňových poplatníků při transakcích se spojenými osobami. Pět rozebíraných rozsudků z let 2023 až 2025 se shodně zaměřuje na klíčové otázky, jako je správné uplatnění principu tržního odstupu, prokazování ekonomické přidané hodnoty jednotlivých transakcí a rozsah důkazního břemene ... více
Převodní ceny v praxi správy daní
V českém právním řádu jsou převodní ceny upraveny zejména v § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Toto ustanovení zakotvuje pravidlo, že transakce mezi spojenými osobami musí probíhat za podmínek, které by si sjednaly osoby v běžných obchodních vztazích v souladu s principem tržního odstupu (arm’s length principle). Kromě dodržení tohoto principu je při posuzování převodních cen třeba zohlednit test prospěchu (benefit test), který ověřuje, zda je daná transakce ekonomicky přínosná, a test substance (substance test), který posuzuje, zda transakce skutečně proběhla. V evropském právu jsou převodní ceny upraveny zejména na úrovni OECD prostřednictvím směrnice o převodních cenách a modelové smlouvy o zamezení dvojímu zdanění.
V některých případech je složité rozhodnout, zda daná transakce skutečně odpovídá tržním podmínkám a často se takové transakce stávají předmětem sporů mezi daňovými subjekty a správcem daně. Správce daně má právo přezkoumat, zda ceny použité mezi spojenými osobami odpovídají tržním podmínkám a v případě zjištění neodůvodněných rozdílů může upravit základ daně a doměřit daň. V případě daňové kontroly je poplatník povinen doložit správnost převodních cen, ideálně zpracovanou dokumentací, která obsahuje popis transakcí, funkční a rizikovou analýzu, použité metody ocenění a srovnávací analýzu.
Aktuální judikatura převodních cen
Aktuální judikatura Nejvyššího správního soudu (NSS) v oblasti převodních cen se zaměřuje především na uplatnění principu tržního odstupu, význam ekonomické podstaty transakcí a unesení důkazního břemene ze strany daňového subjektu.
1 Afs 2/2025 – zahrnutí materiálu do nákladové základny
Tento rozsudek ze dne 25. května 2025 se zabýval sporem společnosti Inventec s.r.o., která vyráběla serverové skříně z materiálu, který dodávala její mateřská společnost se sídlem na Tchajwanu. Mateřská společnost zároveň stanovovala podmínky prodeje tohoto zboží. Při daňové kontrole správce daně použil metodu čistého rozpětí s ukazatelem čisté ziskové přirážky k celkovým nákladům, včetně nákladů na materiál. Na základě této metody stanovil, že společnost dosahuje nižší ziskovosti ve srovnání s nezávislými osobami, a proto společnosti doměřil daň.
Společnost nesouhlasila s doměřením daně a argumentovala, že veškerá rizika s materiálem nese její mateřská společnost, a to i přes to, že se vlastníkem materiálu stala společnost Inventec s.r.o. Z toho důvodu neměly být podle dceřiné společnosti náklady na materiál zahrnuty do výpočtu při použití metody čistého rozpětí.
NSS však potvrdil postup správce daně: samotné vlastnictví materiálu souvisí s určitými riziky, a proto náklady na materiál mají být součástí výpočtu metody čistého rozpětí, pokud společnost v rámci řetězce nefunguje pouze jako čistý poskytovatel služeb.
7 Afs 329/2024 – provize zprostředkovatele v reklamním řetězci
Ve sporu ze dne 17. června 2025 řešil NSS, zda správce daně při stanovení referenční ceny má zahrnout provizi zprostředkovatele reklamních služeb. V tomto konkrétním případě byla uzavřena smlouva s reklamní agenturou, která měla zajistit umístění reklamy na stadionech fotbalových klubů. V rámci sporu bylo klíčové posoudit, zda zprostředkovatel přinesl ekonomickou hodnotu nebo zda náklad nesouvisel se zajištěním, udržením či dosažením zdanitelných příjmů.
Krajský soud původně souhlasil s tím, že došlo k umělému navýšení cen, ale zároveň kritizoval správce daně, který referenční cenu odvodil z cen nabízených fotbalovými kluby a nezohlednil provizi reklamní agentury. Správce daně následně argumentoval, že provizi agentury nelze započítat, pokud žalobce neprokáže její přidanou hodnotu.
NSS odkázal na starší rozsudek 7 Afs 13/2021 a upřesnil jej: referenční cena nemusí obsahovat provizi zprostředkovatele, pokud daňový subjekt neprokáže, že tento subjekt do řetězce přinesl jinou přidanou hodnotu než jen pouhé navýšení ceny. V tomto případě nebylo prokázáno, že by agentura poskytovala služby, které by si poplatník nebyl schopen zajistit přímo u fotbalových klubů levněji.
5 Afs 197/2024 – zajišťovací převod práva a vznik spojených osob
Rozsudek ze dne 28. března 2025 rozhodoval, zda může zajišťovací převod obchodního podílu mezi dlužníkem a bankou vést ke vzniku spojených osob z pohledu zákona o daních z příjmů, a jaký to má dopad na daňovou uznatelnost úroků z úvěru podle pravidel nízké kapitalizace.
Spor vznikl v situaci, kdy si společnost sjednala s bankou smlouvu o úvěru. Poskytnutí úvěru bylo podmíněno uzavřením smlouvy o zajišťovacím převodu obchodního podílu mezi bankou a jediným společníkem společnosti. Tímto převodem se banka stala jediným společníkem společnosti.
Poplatník tvrdil, že zajišťovací převod má pouze zajišťovací funkci a podle jeho názoru se banka nemohla stát jeho společníkem, nevnikl mezi nimi vztah spojených osob, a proto považoval úroky z úvěru za daňově uznatelné.
Správce daně namítal, že zajišťovacím převodem dochází k reálnému přechodu vlastnického práva k obchodnímu podílu, i když pouze dočasně a za účelem zajištění závazku.
NSS souhlasil se závěrem správce daně a uvedl, že i zajišťovacím převodem dojde k nabytí vlastnického práva, a banka se tak stává společníkem se všemi právy a povinnostmi. Banka se tedy podílí na kapitálu společnosti a na základě toho vzniká mezi bankou a společností vztah spojených osob. Z toho důvodu se uplatní § 25 odst. 1 písm. w) ZDP, dle kterého úroky z úvěru přesahující zákonný limit nelze uznat jako daňově účinný náklad.
NSS zdůraznil, že pozdější dohoda o ukončení smlouvy o převodu obchodního podílu nemůže mít zpětné účinky a neobnovuje stav před uzavřením smlouvy.
3 Afs 23/2024 – dobrovolný svazek obcí jako „jinak spojená osoba“
Rozsudek ze dne 29. října 2025 se zabýval definicí spojených osob mimo běžný komerční sektor. V tomto případě se jednalo o dobrovolný svazek dvou obcí, který byl založen za účelem rozvoje lázeňství. Po zrušení svazku došlo k převodu lázeňských domů na členské obce za ceny, které odpovídaly zůstatkovým cenám majetku.
Správce daně zpochybnil, zda tyto ceny odpovídají cenám obvyklým, a proto upravil základ daně.
Svazek obcí tvrdil, že převody měly povahu veřejnoprávních smluv a jejich cílem bylo vypořádání majetku při zániku svazku. Zároveň tvrdil, že jako sdružení obcí, které nepodniká, nemůže být považován za kapitálově spojenou osobu s členskými obcemi.
NSS ovšem potvrdil široký výklad § 23 odst. 7 ZDP, kdy pro vznik vztahu spojených osob není nutná existence základního kapitálu či akcií. Stačí faktické ekonomické a rozhodovací propojení, které má stejné důsledky jako propojení kapitálové.
NSS navíc zdůraznil, že správce daně nemusí prokazovat úmysl krátit daň, ale pouze existenci cenového rozdílu.
9 Afs 42/2023 – 43 – prokázání přidané hodnoty u „management fees“
Za zmínku stojí také rozsudek z nedávné doby, který zpřísňuje nároky na dokumentaci vnitropodnikových služeb. NSS v něm judikoval, že pro daňovou uznatelnost nákladů na management fees nestačí předložit rámcovou smlouvu a obecné reporty. Daňový subjekt musí být schopen doložit konkrétní dokumenty a výstup,y jako např. e-maily, analýzy, zápisy z jednání, skutečné vykázané hodiny atd. Smyslem je prokázat, že služby byly skutečně poskytnuty, a to v rozsahu, v jakém jsou fakturovány, a že nešlo o duplicitní činnosti, které si společnost zajišťuje sama prostřednictvím svých zaměstnanců.
Závěr
Judikatura NSS potvrzuje neustále se zpřísňující nároky na kvalitu dokumentace převodních cen a prokázání principu tržního odstupu. Nejen správce daně, ale také soudy kladou důraz nejen na formální správnost metodiky, ale zejména ekonomickou substanci a přidanou hodnotu každého článku v souboru transakcí. Pro daňové poplatníky to znamená potřebu vyšší míry obezřetnosti a zejména přípravy věnované doložení obvyklé ceny a reálného přínosu jednotlivých transakcí se spojenými osobami.
Jakub Beran,
manažer a daňový poradce
Jan Hamáček,
asistent daňového poradce
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
