2. 10. 2003
ID: 22083
Odpovědnost prodávajícího za vady prodávané věci
Prodávající odpovídá za vady prodávané věci i tehdy, vznikne-li vada, která není vadou zjevnou a není ji tedy možné při prodeji zjistit, nicméně prodávaná věc tuto vadu mohla již mít v době předání věci a prodávajícímu se nepodaří prokázat, že prodávaná věc tuto vadu v době převzetí neměla.
Prodávající odpovídá za vady prodávané věci i tehdy, vznikne-li vada, která není vadou zjevnou a není ji tedy možné při prodeji zjistit, nicméně prodávaná věc tuto vadu mohla již mít v době předání věci a prodávajícímu se nepodaří prokázat, že prodávaná věc tuto vadu v době převzetí neměla.
(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Odo 823/2002, ze dne 22.1.2003)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. S., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému K. K., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 63 000 Kč s přísl. oproti vydání motocyklu, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 136/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. dubna 2002 č. j. 18 Co 696/2001 - 152, tak, že rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 3. dubna 2002 č. j. 18 Co 696/2001 – 152 a rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. září 2001 č. j. 7 C 136/98 – 127, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Klatovech k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 26. dubna 2000 č. j. 7 C 136/98 – 62, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 26. května 2000 č. j. 7 C 136/98 – 67 uložil žalovanému zaplatit žalobci 63 000 Kč s 16 % úrokem z prodlení od 6. 5. 1998 do zaplacení oproti vydání motocyklu YAMAHA XT 600; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobce ve smyslu § 623 odst. 1 obč. zák. důvodně odstoupil od kupní smlouvy uzavřené s žalovaným dne 3. 4. 1998. Vycházel ze zjištění, že na motocyklu se bezprostředně po prodeji objevila závada spočívající ve volném uložení zadního kola v důsledku vadného ložiska, přičemž tuto závadu žalovaný opravou odstraňoval, ale odstraněna nebyla, neboť ve středu zadního kola předmětného motocyklu chyběla rozpěrná trubka. Námitce žalovaného, že zásahy do motocyklu mohla provádět jiná osoba neuvěřil, neboť zůstala osamocena a důkazně nepodložena.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 4. dubna 2001 č. j. 18 Co 509/2000 – 92 rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s poukazem, že skutkově existuje jistá pravděpodobnost, že žalobce či třetí osoba prováděla zásah do konstrukce motocyklu, čímž se soud prvního stupně nezabýval. Zároveň bylo soudu prvního stupně uloženo, aby v dalším řízení přihlédl i k výši nákladů na opravu a odstranění vad věci, k celkové hodnotě motocyklu i ke kupní ceně, za kterou žalobce věc koupil, a zohlednil, že se jednalo o věc opotřebovanou, přičemž je třeba přihlédnout k § 619 odst. 1 obč. zák.
Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 26. září 2001 č. j. 7 C 136/98 – 127 žalobu na zaplacení částky 63 000 Kč s 16 % úrokem z prodlení od 6. 5. 1998 do zaplacení oproti vydání motocyklu YAMAHA XT 600 zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že vady vytýkané žalovanému dopisem ze dne 7. 4. 1998 lze podřadit do kategorie vad, které vznikly důsledkem používání a opotřebení, proto za tyto vady žalovaný podle § 619 odst. 1 obč. zák. neodpovídá. Vytýkal-li žalobce až v průběhu řízení žalovanému další vadu – chybějící rozpěrnou trubku mezi ložisky zadního kola, pak neprokázal, že žalovaný v rámci opravy zadního kola motocyklu rozpěrnou trubku vyjmul a neosadil ji mezi ložiska. Soud přihlédl i k výpovědi žalobce ze dne 2. 7. 200, v níž uvedl, že absenci rozpěrné trubky mezi ložisky zadního kola zaznamenal poprvé před reklamací asi 7. 4. 1998 při vymontování kola, které ale nerozebíral, a zároveň přihlédl i k vyjádření znalce J. Č., že uvedenou vadu nelze bez rozmontování kola zjistit. Výpověď žalobce v tomto směru tedy považoval soud za nevěrohodnou, přičemž jiný důkaz, že by žalovaný trubku vyjmul, žalobce nepředložil. Naopak bylo zjištěno, že sám žalobce s motocyklem technicky disponoval, minimálně tím, že odmontoval jeho zadní kolo. Ostatní vytýkané vady – ulámaná žebra hlavy motoru a dlouhé šrouby v hlavě motoru motocyklu - jsou vadami zjevnými, které bylo možno zjistit ihned při prodeji, a žalovaný za ně podle § 619 odst. 1 obč. zák. neodpovídá. Žalobce ani neprokázal, že by žalovaný následnou opravou zapříčinil poškození motocyklu ve směru vytýkaných vad. Na základě těchto závěrů soud dovodil, že žalobce odstoupil od kupní smlouvy neplatně.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 3. dubna 2002 č. j. 18 Co 696/2001 – 152 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobcem vytýkané vady v dopisu ze dne 7. 4. 1998 nejsou vadami, za které by žalovaný odpovídal, a i kdyby bylo prokázáno, což nebylo, že žalovaný při opravě motocyklu způsobil další vady, nejednalo by se o vady, za které by žalovaný odpovídal ve smyslu § 619 odst. 1 obč. zák. Uzavřel, že žalobce nebyl oprávněn od uzavřené kupní smlouvy odstoupit.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a odůvodňuje nesprávným právním posouzením věci. Namítá, že vady prodaného motocyklu řádně a včas reklamoval, ale nebezpečná závada, pro kterou nebylo možné motocykl užívat - uložení ložisek (nesprávného typu) u zadního kola, kde chyběla rozpěrná trubka, přetrvávala i po opravě neodborně provedené žalovaným, proto nesouhlasí se závěrem, že nebyl oprávněn od smlouvy odstoupit. Za nelogický považuje závěr soudu, že do konstrukce motocyklu zasahoval. Poukazuje i na § 3 obč. zák. s tím, že je v rozporu s dobrými mravy, jestliže by se prodejce mohl zbavit své odpovědnosti za prodej životu nebezpečných výrobků tím, že by jednostranně prohlásil, že závadu si způsobil sám kupující, a nijak své tvrzení nedoložil. Z uvedených důvodů dovolatel navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání žalobce poukazuje, že z obsahu dovolání není zřejmé, jaký dovolací důvod žalobce uplatnil, a že dovolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proto je nepřípustné. Považuje za správný závěr odvolacího soudu, že vady, které žalobce vytýkal žalovanému, nejsou vadami, za které by žalovaný ve smyslu § 619 odst. 1 obč. zák. odpovídal. Připomíná, že žalobce v rozporu s § 241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání uvádí nové skutečnosti, které jsou v dovolacím řízení nepřípustné a považuje je navíc za nepravdivé.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, zákona 30/2000 Sb., kterým se mění zákon 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudní řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání je v dané věci přípustné (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu do výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou (účastníkem řízení), řádně zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. a vychází z dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívalo, jinými slovy bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Takové vady řízení dovolatel nenamítá a ani nebyly zjištěny. Vzhledem k důvodům podaného dovolání je předmětem dovolacího přezkumu posouzení správnosti právního závěru odvolacího soudu, zda žalobce platně odstoupil od kupní smlouvy.
Závěr odvolacího soudu, že žalobce nebyl oprávněn od uzavřené kupní smlouvy odstoupit, neboť žalobcem vytýkané vady v dopisu ze dne 7. 4. 1998 nejsou vadami, za které by žalovaný odpovídal ve smyslu § 619 odst. 1 obč. zák., není správný.
Podle § 619 odst. 1 obč. zák. prodávající odpovídá za vady, které má prodaná věc při převzetí kupujícím.
V dané věci žalobce bezprostředně po prodeji věci (3. 4. 1998) reklamoval u žalovaného (7. 4. 1998) mimo jiné i „vymačkaný střed zadního kola – uložení ložiska“. Žalovaný převzal dne 10. 4. 1998 předmětný motocykl do opravy, při níž prováděl výměnu ložiska zadního kola a dne 26. 4. 1998 předal motocykl zpět žalobci. Podle znaleckého posudku příčina poškození ložiska zadního kola byla v tom, že chyběla rozpěrná trubka vnitřního kroužku ložisek, a za tohoto stavu došlo při utažení matice osy k poškození ložisek, přičemž se nejedná o vadu zjevnou, kterou by bylo možno ihned při prodeji zjistit. Z důvodu vadného ložiska zadního kola, včetně uložení ložiska v náboji, není podle znalce předmětný motocykl způsobilý bezpečného provozu. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně, na něž odvolací soud odkázal, bylo konstatováno, že k vynětí rozpěrné trubky došlo v době mezi 3. 4. 1998 a 20. 11. 1998 (prohlídka motocyklu znalcem). Z uvedeného je tedy zřejmé, že technicky mohla reklamovaná závada (uložení ložiska zadního kola) existovat v době převzetí, a jestliže vadu, která se projevovala v důsledku chybějící součástky, žalobce u žalovaného uplatnil, bylo na žalovaném prokázat, že v době převzetí tuto vadu prodaná věc neměla.
Dovolací soud proto podle § 243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
(Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 33 Odo 823/2002, ze dne 22.1.2003)
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. S., zastoupeného, advokátem, proti žalovanému K. K., zastoupenému, advokátem, o zaplacení 63 000 Kč s přísl. oproti vydání motocyklu, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 136/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. dubna 2002 č. j. 18 Co 696/2001 - 152, tak, že rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 3. dubna 2002 č. j. 18 Co 696/2001 – 152 a rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 26. září 2001 č. j. 7 C 136/98 – 127, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Klatovech k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 26. dubna 2000 č. j. 7 C 136/98 – 62, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 26. května 2000 č. j. 7 C 136/98 – 67 uložil žalovanému zaplatit žalobci 63 000 Kč s 16 % úrokem z prodlení od 6. 5. 1998 do zaplacení oproti vydání motocyklu YAMAHA XT 600; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že žalobce ve smyslu § 623 odst. 1 obč. zák. důvodně odstoupil od kupní smlouvy uzavřené s žalovaným dne 3. 4. 1998. Vycházel ze zjištění, že na motocyklu se bezprostředně po prodeji objevila závada spočívající ve volném uložení zadního kola v důsledku vadného ložiska, přičemž tuto závadu žalovaný opravou odstraňoval, ale odstraněna nebyla, neboť ve středu zadního kola předmětného motocyklu chyběla rozpěrná trubka. Námitce žalovaného, že zásahy do motocyklu mohla provádět jiná osoba neuvěřil, neboť zůstala osamocena a důkazně nepodložena.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 4. dubna 2001 č. j. 18 Co 509/2000 – 92 rozsudek soudu prvního stupně, ve znění opravného usnesení, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s poukazem, že skutkově existuje jistá pravděpodobnost, že žalobce či třetí osoba prováděla zásah do konstrukce motocyklu, čímž se soud prvního stupně nezabýval. Zároveň bylo soudu prvního stupně uloženo, aby v dalším řízení přihlédl i k výši nákladů na opravu a odstranění vad věci, k celkové hodnotě motocyklu i ke kupní ceně, za kterou žalobce věc koupil, a zohlednil, že se jednalo o věc opotřebovanou, přičemž je třeba přihlédnout k § 619 odst. 1 obč. zák.
Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 26. září 2001 č. j. 7 C 136/98 – 127 žalobu na zaplacení částky 63 000 Kč s 16 % úrokem z prodlení od 6. 5. 1998 do zaplacení oproti vydání motocyklu YAMAHA XT 600 zamítl; zároveň rozhodl o náhradě nákladů řízení. Dospěl k závěru, že vady vytýkané žalovanému dopisem ze dne 7. 4. 1998 lze podřadit do kategorie vad, které vznikly důsledkem používání a opotřebení, proto za tyto vady žalovaný podle § 619 odst. 1 obč. zák. neodpovídá. Vytýkal-li žalobce až v průběhu řízení žalovanému další vadu – chybějící rozpěrnou trubku mezi ložisky zadního kola, pak neprokázal, že žalovaný v rámci opravy zadního kola motocyklu rozpěrnou trubku vyjmul a neosadil ji mezi ložiska. Soud přihlédl i k výpovědi žalobce ze dne 2. 7. 200, v níž uvedl, že absenci rozpěrné trubky mezi ložisky zadního kola zaznamenal poprvé před reklamací asi 7. 4. 1998 při vymontování kola, které ale nerozebíral, a zároveň přihlédl i k vyjádření znalce J. Č., že uvedenou vadu nelze bez rozmontování kola zjistit. Výpověď žalobce v tomto směru tedy považoval soud za nevěrohodnou, přičemž jiný důkaz, že by žalovaný trubku vyjmul, žalobce nepředložil. Naopak bylo zjištěno, že sám žalobce s motocyklem technicky disponoval, minimálně tím, že odmontoval jeho zadní kolo. Ostatní vytýkané vady – ulámaná žebra hlavy motoru a dlouhé šrouby v hlavě motoru motocyklu - jsou vadami zjevnými, které bylo možno zjistit ihned při prodeji, a žalovaný za ně podle § 619 odst. 1 obč. zák. neodpovídá. Žalobce ani neprokázal, že by žalovaný následnou opravou zapříčinil poškození motocyklu ve směru vytýkaných vad. Na základě těchto závěrů soud dovodil, že žalobce odstoupil od kupní smlouvy neplatně.
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 3. dubna 2002 č. j. 18 Co 696/2001 – 152 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalobcem vytýkané vady v dopisu ze dne 7. 4. 1998 nejsou vadami, za které by žalovaný odpovídal, a i kdyby bylo prokázáno, což nebylo, že žalovaný při opravě motocyklu způsobil další vady, nejednalo by se o vady, za které by žalovaný odpovídal ve smyslu § 619 odst. 1 obč. zák. Uzavřel, že žalobce nebyl oprávněn od uzavřené kupní smlouvy odstoupit.
Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a odůvodňuje nesprávným právním posouzením věci. Namítá, že vady prodaného motocyklu řádně a včas reklamoval, ale nebezpečná závada, pro kterou nebylo možné motocykl užívat - uložení ložisek (nesprávného typu) u zadního kola, kde chyběla rozpěrná trubka, přetrvávala i po opravě neodborně provedené žalovaným, proto nesouhlasí se závěrem, že nebyl oprávněn od smlouvy odstoupit. Za nelogický považuje závěr soudu, že do konstrukce motocyklu zasahoval. Poukazuje i na § 3 obč. zák. s tím, že je v rozporu s dobrými mravy, jestliže by se prodejce mohl zbavit své odpovědnosti za prodej životu nebezpečných výrobků tím, že by jednostranně prohlásil, že závadu si způsobil sám kupující, a nijak své tvrzení nedoložil. Z uvedených důvodů dovolatel navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání žalobce poukazuje, že z obsahu dovolání není zřejmé, jaký dovolací důvod žalobce uplatnil, a že dovolání směřuje proti rozsudku soudu prvního stupně, proto je nepřípustné. Považuje za správný závěr odvolacího soudu, že vady, které žalobce vytýkal žalovanému, nejsou vadami, za které by žalovaný ve smyslu § 619 odst. 1 obč. zák. odpovídal. Připomíná, že žalobce v rozporu s § 241a odst. 4 o. s. ř. v dovolání uvádí nové skutečnosti, které jsou v dovolacím řízení nepřípustné a považuje je navíc za nepravdivé.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací při posuzování tohoto dovolání vycházel v souladu s body 1., 15., 17., hlavy první, části dvanácté, zákona 30/2000 Sb., kterým se mění zákon 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, z občanského soudní řádu ve znění účinném od 1. ledna 2001 (dále jen „o. s. ř.“).
Dovolání je v dané věci přípustné (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), neboť bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu do výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak, než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou (účastníkem řízení), řádně zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 o. s. ř.), splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř. a vychází z dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívalo, jinými slovy bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Takové vady řízení dovolatel nenamítá a ani nebyly zjištěny. Vzhledem k důvodům podaného dovolání je předmětem dovolacího přezkumu posouzení správnosti právního závěru odvolacího soudu, zda žalobce platně odstoupil od kupní smlouvy.
Závěr odvolacího soudu, že žalobce nebyl oprávněn od uzavřené kupní smlouvy odstoupit, neboť žalobcem vytýkané vady v dopisu ze dne 7. 4. 1998 nejsou vadami, za které by žalovaný odpovídal ve smyslu § 619 odst. 1 obč. zák., není správný.
Podle § 619 odst. 1 obč. zák. prodávající odpovídá za vady, které má prodaná věc při převzetí kupujícím.
V dané věci žalobce bezprostředně po prodeji věci (3. 4. 1998) reklamoval u žalovaného (7. 4. 1998) mimo jiné i „vymačkaný střed zadního kola – uložení ložiska“. Žalovaný převzal dne 10. 4. 1998 předmětný motocykl do opravy, při níž prováděl výměnu ložiska zadního kola a dne 26. 4. 1998 předal motocykl zpět žalobci. Podle znaleckého posudku příčina poškození ložiska zadního kola byla v tom, že chyběla rozpěrná trubka vnitřního kroužku ložisek, a za tohoto stavu došlo při utažení matice osy k poškození ložisek, přičemž se nejedná o vadu zjevnou, kterou by bylo možno ihned při prodeji zjistit. Z důvodu vadného ložiska zadního kola, včetně uložení ložiska v náboji, není podle znalce předmětný motocykl způsobilý bezpečného provozu. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně, na něž odvolací soud odkázal, bylo konstatováno, že k vynětí rozpěrné trubky došlo v době mezi 3. 4. 1998 a 20. 11. 1998 (prohlídka motocyklu znalcem). Z uvedeného je tedy zřejmé, že technicky mohla reklamovaná závada (uložení ložiska zadního kola) existovat v době převzetí, a jestliže vadu, která se projevovala v důsledku chybějící součástky, žalobce u žalovaného uplatnil, bylo na žalovaném prokázat, že v době převzetí tuto vadu prodaná věc neměla.
Dovolací soud proto podle § 243b odst. 2 o. s. ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
