epravo.cz

Přihlášení / registrace

Nemáte ještě účet? Zaregistrujte se


Zapomenuté heslo
    Přihlášení / registrace
    • ČLÁNKY
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • insolvenční právo
      • finanční právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • evropské právo
      • veřejné zakázky
      • ostatní právní obory
    • ZÁKONY
      • sbírka zákonů
      • sbírka mezinárodních smluv
      • právní předpisy EU
      • úřední věstník EU
    • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • ostatní právní obory
    • AKTUÁLNĚ
      • 10 otázek
      • tiskové zprávy
      • vzdělávací akce
      • komerční sdělení
      • ostatní
      • rekodifikace TŘ
    • Rejstřík
    • E-shop
      • Online kurzy
      • Online konference
      • Záznamy konferencí
      • EPRAVO.CZ Premium
      • Konference
      • Monitoring judikatury
      • Publikace a služby
      • Společenské akce
      • Advokátní rejstřík
      • Partnerský program
    • Předplatné
    21. 5. 2003
    ID: 21699

    Osoba oprávněná k vydání věci

    Vzhledem k počátku účinnosti zákona 87/1991 Sb., jenž byl v době trvání bývalé ČSFR, je právně nerozhodná skutečnost, že ten, kdo učinil výzvu k vydání věci, která je v České republice, je po zániku ČSFR občanem Slovenské republiky.

    Vzhledem k počátku účinnosti zákona 87/1991 Sb., jenž byl v době trvání bývalé ČSFR, je právně nerozhodná skutečnost, že ten, kdo učinil výzvu k vydání věci, která je v České republice, je po zániku ČSFR občanem Slovenské republiky.


    (Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 28 Cdo 1256/2002, ze dne 5.11.2002)


    Nejvyšší soud České republiky rozhodl o dovolání L. S., zastoupeného advokátkou, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze 16. 4. 2002, sp. zn. 16 Co 101/2002, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 416/95 (žalobce L. S., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným: 1/ O. h. m. P., zastoupené advokátkou, 2/ Městské části P., zastoupené advokátem, a 3/ Bytovému podniku v P., zastoupenému advokátem, o uzavření dohody o vydání nemovitostí, za vedlejší účasti v řízení J. Š., zastoupené JUDr. J. Š., tak, že zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze 16. 4. 2002, sp. zn. 16 Co 101/2002, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 z 22. 9. 1997, č. j. 4 C 416/95-64 a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 3 k dalšímu řízení.


    Z odůvodnění :


    Žalobce se domáhal žalobou, podanou u soudu 1. 11. 1995 (v průběhu řízení opravovanou), aby žalovaným bylo uloženo vydat žalobci jednu ideální čtvrtinu domu čp. 2124 v P. V žalobě bylo uvedeno, že původní vlastníci těchto nemovitostí J. S. a A. S., rodiče žalobce, darovali svou ideální polovinu uvedených nemovitostí státu, a to smlouvou z 11. 9. 1961, která byla uzavřena v tísni. Žalobce poukazoval na to, že jedna ideální čtvrtina těchto nemovitostí byla již vydána jeho sestře J. Š. dohodou o vydání nemovitostí z 20. 3. 1992, registrovanou bývalým Státním notářstvím pro P. pod sp. zn. 3 Reh 278/92. Žalobcovi však jeho ideální čtvrtina nebyla přes uplatněnou výzvu k jejímu vydání žalovanými vydána.


    Žalovaní se k žalobě žalobce vyjádřili tak, že žalovaná obec a žalovaný bytový podnik nemají uvedené nemovitosti, vymáhané žalobcem co do jedné čtvrtiny, ve svém držení a žalovaná městská část namítala, že žalobce není oprávněnou osobou podle zákona 87/1991 Sb., když nedoložil, že je státním občanem České republiky.


    Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 z 22. 9. 1997, č. j. 4 C 426/95-95, bylo rozhodnuto tak, že se zamítá žaloba žalobce. Žalobci bylo uloženo zaplatit žalované Obci h. m. P. na náhradu nákladů řízení 3.455,- Kč a žalovanému Bytovému podniku v P. také 3.455,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou městskou částí bylo rozhodnuto, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.


    O odvolání žalobce proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Praze z 22. 4. 1998, sp. zn. 36 Co 39/98, a to tak, že se odvolací řízení o tomto odvolání zastavuje.


    K dovolání žalobce Nejvyšší soud usnesením z 11. 12. 2001, 28 Cdo 2024/2001, zrušil usnesení Městského soudu v Praze z 22. 4. 1998, sp. zn. 36 Co 39/98, vydané v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 416/95. Věc byla vrácena soudu prvního stupně k doručení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 z 3. 3. 1998, č. j. 4 C 416/95-76, žalobci L. S. k rukám jeho právní zástupkyně, která jej v této právní věci zastupuje. Dovolací soud v odůvodnění svého usnesení uváděl, že neshledal správným postup odvolacího soudu, který přistoupil bez dalšího k zastavení odvolacího řízení, aniž by se sám nebo prostřednictvím soudu prvního stupně přesvědčil o tom, zda žalobci, bydlícímu v cizině, se prostřednictvím jeho právní zástupkyně dostalo poučení ze strany soudu nejen o tom, jak odstranit vady jeho tzv. blanketního odvolání, ale hlavně o tom, jako jsou následky nesplnění výzvy k odstranění vad odvolání (tj. zastavení řízení o odvolání).


    V dalším průběhu odvolacího řízení Městský soud v Praze rozsudkem ze 16. 4. 2002, sp. zn. 16 Co 101/2002, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 22. 9. 1997, č. j. 4 C 416/95-64. Ve výroku o nákladech řízení byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se žalovaným nepřiznává náhrada nákladů řízení. Žalovaným nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení odvolacího a dovolacího. Výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo také vysloveno, že se proti tomuto rozsudku připouští dovolání.


    V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že jediným důvodem pro zamítnutí žaloby žalobce je ta skutečnost, že žalobce nebyl ke dni účinnosti nálezu Ústavního soudu ČR 164/1994 Sb. státním občanem České republiky. Nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 12. 7. 1994 164/1994 Sb. byla dnem 1. 11. 1994 vypuštěna neústavní podmínka trvalého pobytu z ustanovení § 3 zákona 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, týkajícího se oprávněných osob podle tohoto zákona. Nález tedy umožnil uplatnit nárok podle uvedeného zákona těm občanům České republiky, který nárok nemohli uplatnit v důsledku nenaplnění neústavní podmínky trvalého pobytu na území ČR, nejpozději ke dni 1. 10. 1991. Aby osoba, která uplatňuje nárok podle zákona 87/1991 Sb. (ve znění nálezu Ústavního soudu ČR č. 164/1994n Sb.), byla oprávněnou osobou podle tohoto zákona, musela naplňovat i ke dni 2. 5. 1995 podmínku českého státního občanství. V daném případě žalobce v době do 1. 10. 1991 sice splňoval v době do 1. 10. 1991 podmínku státního občanství České a Slovenské Federativní republiky, nesplňoval však podmínku trvalého pobytu na území České republiky; ke dni 2. 5. 1995 však již zákonem stanovenou podmínku státního občanství České republiky nesplňoval.


    Odvolací soud vycházel při svém rozhodování z názoru, že nedostatek zákonem stanovené podmínky občanství ČR neumožňuje uplatněný nárok podle zákona 87/1991 Sb. přiznat. Odvolací soud uváděl, že nelze souhlasit s názorem žalobce, že se na základě zákona 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství Slovenské republiky, stal bez projevu své vůle státním občanem Slovenské republiky. Uváděný zákon pouze určil, že občané, kteří ke dni 31. 12. 1992 byli státními občany Slovenské republiky a zároveň státními občany bývalé ČSFR, jsou od 1.1.1993 státními občany Slovenské republiky. Státní občané Slovenské republiky, kteří do 31. 12. 1992 nepodali žádost o udělení státního občanství České republiky, mohli pak nabýt státní občanství České republiky podle zákona 40/1993 Sb. (ve znění zákona 272/1993 Sb.), a to volbou občanství podle ustanovení § 18 a § 18a, a to do 30. 6. 1994, či ve stejné lhůtě udělením občanství podle § 19 zákona 40/1993 Sb. Žalobce měl tedy možnost zvolit si státní občanství České republiky, a to v dodatečné lhůtě (jeden a půl roku). Pokud žalobce, jak tvrdí, se proti své vůli stal státním občanem Slovenské republiky, měl možnost tuto skutečnost takto změnit.


    Odvolací soud byl shodně se soudem prvního stupně toho názoru, že na daný případ nelze užít nález Ústavního soudu ČR 164/1994 Sb., neboť tento nález se týká pouze občanů České republiky a pouze u těchto občanů a v jejich prospěch byla podmínka trvalého pobytu vypouštěn.


    Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a o nákladech řízení rozhodl s poukazem na ustanovení § 220 odst. 1, a § 150 a § 224 odst. 1 občanského soudního řádu.


    Odvolací soud odůvodnil výrok svého rozsudku o připuštění dovolání k řešení závažné právní otázky, a to výkladu podmínky státního občanství v důsledku rozpadu České a Slovenské Federativní republiky při následném vydání nálezu Ústavního soudu 164/1994 Sb.


    Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátce, která v řízení žalobce zastupovala, dne 27. 5. 2002 a dovolání ze strany žalobce bylo u Obvodního soudu pro Prahu 3 podáno dne 12. 6. 2002, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu.


    Dovolatel ve svém dovolání navrhoval, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání poukazoval dovolatel na to, že odvolací soud připustil dovolání proti svému rozsudku; jako dovolací důvod uplatňoval, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


    Dovolatel zdůrazňoval, že se stal z moci úřední slovenským státním občanem v důsledku té skutečnosti, že se narodil v Trenčíně, kde bydlel s rodiči a sestrou pouhých 9 roků, a pak žili až do roku 1969 v České republice, především v Praze; prožil tedy podstatnou část svého života v České republice.


    Dovolatel vyslovoval názor, že byl nezákonné vyřazen z uplatnění nároků podle zákona 87/1991 Sb. (ve znění před nálezem Ústavního soudu ČR 164/1994 Sb.), a to z důvodu nenaplňování protiústavní podmínky trvalého pobytu na území ČR. Zdůrazňoval, že v období zákonné lhůty pro uplatnění nároku podle uváděného zákona splňoval podmínku státního občanství, protože byl státním občanem bývalé ČSFR v době mezi 1. 4. 1991 do 1. 10. 1991. Neústavní podmínkou mu bylo zabráněno uplatnit nárok podle zákona 87/1991 Sb. ve lhůtě od 1. 4. 1991 do 1. 10. 1991. V další lhůtě od 1. 11. 1994 do 2. 5. 1995 mu zase změnou právní úpravy bylo zabráněno v uplatnění nároku podle zákona 87/1991 Sb., neboť se stal bez svého rozhodnutí občanem Slovenské republiky od 1. 1. 1993 a lhůta pro možnost zvolit si české státní občanství prohlášením např. před českým zastupitelským úřadem v cizině mu skončila 30. 6. 1994, zatím co nález Ústavního soudu ČR 164/1994 Sb. je z 12. 7. 1994. Za těchto okolností zmeškal lhůty pro získání státního občanství České republiky. Dovolatel je však toho názoru, že restituční zákony byly původně zákony federálními a oprávněné osoby byly občany ČSFR; není proto možné, aby za nové právní situace byla založena nerovnost mezi oprávněnými osobami a aby část těchto osob byla opět vyřazena z uplatnění nároků podle zákona o mimosoudních rehabilitacích. Podmínka trvalého pobytu na území České republiky byl vypuštěna ve prospěch všech oprávněných osob a nikoli, jak se domnívá odvolací soud, pouze ve prospěch občanů České republiky.


    Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení dvanácté části, hlavy první, bodu 17 zákona 30/2000 Sb., podle něhož dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti uvedeného zákona anebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů (zejména občanského soudního řádu – zákona 99/1963 Sb. ve znění před novelizací zákonem 30/2000 Sb.).


    Také odvolacím soudům je v bodu 15 uvedených přechodných ustanovení zákona 30/2000 Sb. uloženo projednat odvolání proti rozsudkům soudu prvního stupně, vydaným přede dnem nabytí účinnosti zákona 30/2000 Sb. (tj. před 1. 1. 2001), jak tomu bylo i v daném případě, a rozhodnout o nich podle dosavadních právních předpisů.


    Dovolání tu bylo přípustné podle ustanovení § 239 odst. 1 občanského soudního řádu (v již citovaném znění), protože odvolací soud vyslovil výrokem svého rozsudku přípustnost dovolání proti svému rozsudku, neboť měl ta to, že tu jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.


    Vyslovil-li odvolací soud výrok o přípustnosti dovolání proti svému rozhodnutí, musí také uvést, že tak činí pro zásadní význam rozhodnutí po stránce právní (popřípadě pro zásadní význam řešení dílčí právní otázky) a v čem tento zásadní význam spatřuje (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 21/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).


    Jestliže odvolací soud připustil dovolání jen v souvislosti s právním posouzením (výkladem) určitého pojmu, vymezí tím zásadně dovolací důvod a dovolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat rozsudek odvolacího soudu např. z hlediska závěrů odvolacího soudu o skutkových zjištěních (viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 34/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).


    Dovolatel uplatňoval jako dovolací důvod, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241 odst. 3 písm. d/ občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem 30/2000 Sb.).


    Nesprávné právní posouzení věci může spočívat buď v tom, že soud použije na projednávanou právní věc nesprávný právní předpis anebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str.13/45).


    V daném případě odvolací soud posoudil projednávanou právní věc podle ustanovení § 3 zákona 87/1991 Sb. (ve znění nálezu 164/1994 Sb.), které se této právní věci týkalo a účastníci řízení na ně také v průběhu řízení poukazovali. V řízení o dovolání bylo tedy třeba ještě posoudit, zda si odvolací soud toto ustanovení také správně vyložil.


    V rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 z 22. 9. 1997, č. j. 4 C 416/95-64, bylo konstatováno (na str. 3 v prvním odstavci), že „žalobce uplatnil dne 21. 4. 1995 vůči žalovaným výzvu k vydání čtvrtinového podílu na předmětných nemovitostech, ale ani jeden ze tří žalovaných mu nevyhověl“. Dále tu soud prvního stupně uváděl, že z osvědčení o státním občanství žalobce ze 4. 6. 1996 bylo zjištěno, že žalobce je občanem Slovenské republiky; v této souvislosti soud prvního stupně poukazoval na znění zákona č. 40/1993 Zbierky zákonov Slovenskej republiky, podle jehož ustanovení (§ 2) osoba, která byla k 31. 12. 1992 státním příslušníkem Slovenské republiky podle zákona Slovenské národní rady č. 206/1968 Sb. (ve znění zákona 88/1990 Sb.), o nabývání státního občanství Slovenské republiky, je státním občanem Slovenské republiky i po 1. 1. 1993.


    V rozsudku Městského soudu v Praze ze 16. 4. 2002, sp. zn. 16 Co 101/2000, proti němuž směřuje dovolání dovolatele, bylo konstatováno (na str. 3 v pátém odstavci), že žalobce v době od 1. 10. 1991 splňoval podmínku státního občanství bývalé ČSFR; ke dni 2. 5. 1995 již nesplňoval podmínku státního občanství České republiky. Také odvolací soud v této souvislosti poukazoval (na str. 3 v šestém odstavci svého rozsudku) na to, že podle shora citovaného zákona o nabývání a pozbývání státního občanství Slovenské republiky je stanoveno, že občané, kteří ke dni 31. 12. 1992 byli státními občany Slovenské republiky a zároveň státními občany České a Slovenské Federativní republiky, jsou od 1. 1. 1993 státními občany Slovenské republiky.


    Vzhledem k těmto skutečnostem, konstatovaným shodně v rozsudcích soudů obou stupňů, nesdílí dovolací soud právní názor těchto soudů, že tu je rozhodující, že žalobce „ke dni 2. 5. 1995 již nesplňoval zákonem stanovenou podmínku státního občanství České republiky“. Naproti tomu dovolací soud vychází i v tomto případě z právního závěru obsaženého ve stanovisku uveřejněném pod č. 34/1993 (na str. 117/251/) Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Vydávané Nejvyšším soudem v tomto znění: „Vzhledem k počátku účinnosti zákona 87/1991 Sb., jenž byl v době trvání bývalé ČSFR, je nyní právně nerozhodná skutečnost, že ten, kdo učinil výzvu k vydání věci, která je v České republice, je po zániku ČSFR nyní občanem Slovenské republiky“.


    Protože tedy dovolací soud nesdílí shora uvedený právní názor soudu obou stupňů a vychází naopak z právního závěru z citovaného stanoviska uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, nemohl pokládat rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž směřovalo dovolání dovolatele, za správný a přikročil proto ke zrušení rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění před novelizací zákonem 30/2000 Sb.)


    Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 občanského soudního řádu v již citovaném znění).


    V tomto dalším řízení, v němž bude soud prvního stupně vázán právním názorem dovolacího osudu (§ 243d odst. 1, věta druhá, občanského soudního řádu v již citovaném znění), bude se soud prvního stupně zabývat zejména tím, zda je tu nárok žalobce uplatněn proti povinným osobám (povinné osobě) podle ustanovení § 4 odst. 1 zákona 87/1991 Sb. a zda tu je žalobcem vymáháno vydání věcí (§ 5 zákona 87/1991 Sb.), které v rozhodné době (§ 1 zákona 87/1991 Sb.) přešly na stát některým ze způsobů uvedených v ustanovení § 6 zákona 87/1991 Sb.




    © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

    (jav)
    21. 5. 2003

    Poslat článek emailem

    *) povinné položky

    Další články:

    • Mlčenlivost notáře
    • Vyvlastnění, moderační právo soudu
    • Majetková podstata
    • Osvobození od placení zbytku dluhů (exkluzivně pro předplatitele)
    • Ověření podpisu advokátem (exkluzivně pro předplatitele)
    • Pohledávka vyloučená z uspokojení (exkluzivně pro předplatitele)
    • Škoda a identifikace poškozeného (exkluzivně pro předplatitele)
    • Autorské právo
    • Jednatel
    • Insolvence a nájem bytu
    • Bezdůvodné obohacení

    Novinky v eshopu

    Aktuální akce

    • 20.06.2025Nový stavební zákon – aktuální judikatura (online - živé vysílání) - 20.6.2025
    • 24.06.2025Změny v aktuální rozhodovací praxi ÚOHS - pro zadavatele - PRAKTICKY! (online - živé vysílání) - 24.6.2025
    • 24.06.2025Flexibilní pracovní doba – Ne vždy musí zaměstnanci pracovat ve standardních pevných či pravidelných směnách! (online - živé vysílání) - 24.6.2025
    • 25.06.2025Nový stavební zákon – aktuální legislativní změny (online - živé vysílání) - 25.6.2025
    • 26.06.2025Náhrada škody a újmy v pracovněprávních vztazích (online - živé vysílání) - 26.6.2025

    Online kurzy

    • Úvod do problematiky squeeze-out a sell-out
    • Pořízení pro případ smrti: jak zajistit, aby Váš majetek zůstal ve správných rukou
    • Zaměstnanec – rodič z pohledu pracovněprávních předpisů
    • Flexi novela zákoníku práce
    • Umělá inteligence a odpovědnost za újmu
    Lektoři kurzů
    JUDr. Tomáš Sokol
    JUDr. Tomáš Sokol
    Kurzy lektora
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    Kurzy lektora
    Mgr. Marek Bednář
    Mgr. Marek Bednář
    Kurzy lektora
    Mgr. Veronika  Pázmányová
    Mgr. Veronika Pázmányová
    Kurzy lektora
    Mgr. Michaela Riedlová
    Mgr. Michaela Riedlová
    Kurzy lektora
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Tomáš Nielsen
    JUDr. Tomáš Nielsen
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Konference

    • 18.09.2025Diskusní fórum: Daňové právo v praxi - 18.9.2025
    Archiv

    Magazíny a služby

    • Monitoring judikatury (24 měsíců)
    • Monitoring judikatury (12 měsíců)
    • Monitoring judikatury (6 měsíců)

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Umělá inteligence v právu: Efektivní pomoc nebo riziko pro odborný úsudek?
    • Bez rozvrhu pracovní doby to nepůjde
    • DEAL MONITOR
    • Projevy tzv. flexinovely zákoníku práce při skončení pracovního poměru výpovědí udělenou zaměstnanci ze strany zaměstnavatele
    • Rodinná nadace s dceřinou společností: Alternativa ke svěřenskému fondu pro správu rodinného majetku
    • Mlčenlivost notáře
    • Zákon č. 73/2025 Sb.: Advokacie v nové éře regulace a ochrany důvěrnosti
    • Úvodní vhled do klasifikace povinných osob dle návrhu nového zákona o kybernetické bezpečnosti
    • Zákon č. 73/2025 Sb.: Advokacie v nové éře regulace a ochrany důvěrnosti
    • Ověření podpisu advokátem a „nestrannost“ advokáta
    • Státní zaměstnanci a úředníci v byznysu: Flexinovela bourá hranice a otevírá dveře do podnikatelských orgánů
    • Projevy tzv. flexinovely zákoníku práce při skončení pracovního poměru výpovědí udělenou zaměstnanci ze strany zaměstnavatele
    • Bez rozvrhu pracovní doby to nepůjde
    • 10 otázek pro ... Lukáše Vacka
    • Rodinná nadace s dceřinou společností: Alternativa ke svěřenskému fondu pro správu rodinného majetku
    • Úvodní vhled do klasifikace povinných osob dle návrhu nového zákona o kybernetické bezpečnosti
    • Zákaz doložek mlčenlivosti o mzdě, zrušení povinných vstupní lékařských prohlídek u nerizikových prací a navýšení podpory v nezaměstnanosti aneb flexinovela zákoníku práce není jen o změnách ve zkušební či výpovědní době
    • Výpověď z pracovního poměru z důvodu neomluveného zameškání jedné směny
    • Provozovatel e-shopu Rohlik.cz uspěl u NSS: Případ údajného švarcsystému musí soud posoudit znovu!
    • Ověření podpisu advokátem a „nestrannost“ advokáta
    • Vexatorní podání jako neodvratitelný důsledek rozvoje AI
    • Právní novinky v roce 2025, část třetí – změny v oblasti veřejných zakázek a v trestním právu
    • Úprava styku rodiče s dítětem nízkého věku v tzv. navykacím režimu a poté
    • V Mělníce by se chtěl soudit každý aneb úspěšnost návrhů na vydání předběžného opatření u okresních soudů

    Soudní rozhodnutí

    Mlčenlivost notáře

    Při rozhodování, zda je nezbytný souhlas (právních nástupů) osoby, jejíž podpis notář ověřil, se zproštěním povinnosti mlčenlivosti notáře pro účely jeho výpovědi před...

    Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání

    Přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 4 alinea 1 tr. zákoníku se za splnění dalších podmínek dopustí jen taková osoba, proti které byla...

    Zahlazení odsouzení

    Podmínka nepřetržité doby, která musí uplynout, aby soud mohl zahladit odsouzení, je naplněna uplynutím právě jen časového úseku vymezeného v § 105 odst. 1 písm. a) až e) tr....

    Vyvlastnění, moderační právo soudu

    Moderační právo soudu nebude mít místa tam, kde nebyly zjištěny (a dokonce ani tvrzeny) žádné mimořádné okolnosti případu týkající se vyvlastňované věci. Účelem...

    Majetková podstata

    V řízení o určení neúčinnosti smlouvy, kterou dlužník uzavřel s dalšími osobami, není insolvenční správce oprávněn ani povinen podat odpůrčí žalobu proti těmto osobám jen...

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2025, ISSN 1213-189X
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.
    Automatické vytěžování textů a dat z této internetové stránky ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU je bez souhlasu EPRAVO.CZ, a.s. zakázáno.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.

    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního online kurzu Základy práce s AI. Tento kurz vás vybaví znalostmi a nástroji potřebnými k tomu, aby AI nebyla jen dalším trendem, ale spolehlivým partnerem ve vaší praxi. Připravte se objevit potenciál AI a zjistit, jak může obohatit vaši kariéru.

    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapomněli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.