Postoupení pohledávky

(Usnesení Nejvyššího soud České republiky sp.zn. 29 Cdo 901/2012, ze dne 28.11.2012)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně K., společnost s ručením omezeným, se sídlem v K., zastoupené JUDr. E.P., advokátem, se sídlem v H.K., proti žalovanému K. H., zastoupenému Mgr. P.S., advokátem, se sídlem v P., o zaplacení 5,061.652,- Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 2/2007, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2011, č. j. 7 Cmo 200/2011-241, tak, že dovolání se zamítá.

Z odůvodnění :

Usnesením ze dne 29. prosince 2010, č. j. 43 Cm 2/2007-218, Krajský soud v Hradci Králové rozhodl, že návrhu žalobkyně, aby do řízení na její místo vstoupil J. P., „se nevyhovuje“ (výrok I.); dále „nevyhověl“ ani návrhu na separaci nákladů řízení žalovaného (výrok II.).

K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil „ve správném znění“ tak, že návrh žalobkyně zamítl; ve výroku II. je zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Soudy vyšly z toho, že:
1/ U jednání konaného 16. prosince 2010 žalobkyně předložila soudu prvního stupně písemný návrh na vstup J. P. do řízení na její místo a oznámila žalovanému postoupení žalované pohledávky.
2/ Usnesením vyhlášeným u jednání konaného 16. prosince 2010 soud prvního stupně žalobkyni vyzval k předložení smlouvy o postoupení pohledávky.
3/ Podáním ze dne 22. prosince 2010 žalobkyně sdělila soudu, že nechce žalovaného seznamovat s podmínkami smlouvy o postoupení pohledávky, kterou uzavřela s J. P.. K podání nebyla připojena smlouva o postoupení žalované pohledávky. Žalobkyně připojila toliko oznámení o postoupení pohledávky a uvedla, že je opětovně zaslala žalovanému dne 21. prosince 2010.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že nedoložil-li žalobce přes výzvu soudu prvního stupně k návrhu podle ustanovení § 107a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), smlouvu o postoupení pohledávky, neprokázal existenci právní skutečnosti, se kterou ustanovení § 524 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), spojuje převod pohledávky na postupníka.

Žalobkyně napadla potvrzující výrok rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., uplatňujíc přitom dovolací důvody dle § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. a navrhujíc, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla v části týkající se vstupu jejího procesního nástupce do řízení zrušena a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dovolatelka nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů, které jsou podle ní v rozporu s právem a s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

Dle názoru dovolatelky byly splněny všechny podmínky pro připuštění vstupu J. P. do řízení na místo dosavadní žalobkyně. Postoupení pohledávky, o niž v řízení jde, bylo prokázáno předložením oznámení o postoupení pohledávky. S právním názorem soudů obou stupňů, že by tuto skutečnost musela prokazovat „ještě“ předložením smlouvy o postoupení pohledávky, dovolatelka nesouhlasí.

Dovolatelka poukazuje na rozsudek ze dne 25. března 2004, sp. zn. 32 Odo 776/2003, ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že postupník není povinen seznámit dlužníka s úplným zněním smlouvy o postoupení pohledávky. Je naopak zcela postačující, je-li dlužníkovi poskytnuto oznámení o postoupení pohledávky. Dále odkazuje i na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2005, sp. zn. 32 Odo 201/2004, podle nichž bylo-li postoupení pohledávky dlužníkovi řádně oznámeno, není otázka platnosti smlouvy o postoupení pohledávky podstatná.

Dovolatelka usuzuje, že „již s oznámením postoupení postupitelem právní předpisy spojují přechod povinnosti dlužníka plnit postupníkovi“. Uvádí, že jako postupitel nemá zájem na tom, aby se žalovaný seznamoval se smlouvou o postoupení, když podle ustanovení § 526 odst. 2 obč. zák. na to nemá nárok.

Dovolání je přípustné podle § 239 odst. 2 písm. b/ o. s. ř., není však důvodné.

Vzhledem ke dni podání návrhu na vstup J. P. do řízení je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný výklad níže uvedeného ustanovení ve znění účinném k 16. prosinci 2010, tedy výklad občanského soudního řádu naposledy ve znění zákona č. 227/2009 Sb.

Podle ustanovení § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107 (odstavec první). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec druhý). Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně (odstavec třetí).

Z citovaného ustanovení se podává, že pro to, aby soud mohl návrhu na vstup nabyvatele práva nebo povinnosti do řízení podle § 107a o. s. ř. vyhovět, zákon požaduje, aby byla prokázána skutečnost, se kterou právní předpisy spojují přechod nebo převod práva nebo povinnosti.

Nejvyšší soud již dříve ve svých usneseních uveřejněných pod čísly 31/2004 a 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek vyslovil názor, že touto skutečností je v případě postoupení pohledávky smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení § 524 a násl. obč. zák.

Oznámení dle ustanovení § 526 odst. 2 obč. zák. takovou právní skutečností není, neboť s ním přechod nebo převod práva nebo povinnosti spojen není; i podle závěrů uvedených v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 61/2010“) jde toliko o úkon, jehož následkem je, že dlužník nemá (s výjimkou případů uvedených v § 525 obč. zák., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu /zhoršení/ jeho právního postavení), vůči postupníku ve sporu o úhradu pohledávky k dispozici obranu založenou na námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky.

Oznámení o postoupení pohledávky převod práva neprokazuje, a nepostačí proto ani pro účely ustanovení § 107a o. s. ř. Má-li být právní skutečností, s níž právní předpisy spojují převod práva nebo povinnosti ve smyslu § 107a odst. 1 o. s. ř., postoupení pohledávky, o niž v řízení jde, je žalobce podle ustanovení § 107a odst. 2 o. s. ř. povinen k prokázání této právní skutečnosti předložit smlouvu o postoupení pohledávky.

Sluší se dodat, že na výše uvedeném závěru nic nemění ani to, že v některých případech může být nároku na zaplacení postoupené pohledávky uplatněnému postupníkem vyhověno, aniž by v řízení byla smlouva o postoupení pohledávky předložena.

Právní posouzení věci odvolacím soudem je tedy správné a dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. není dán.

Jelikož Nejvyšší soud neshledal ani vady, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle § 243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

( zdroj: www.nsoud.cz )

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz