Povinnosti podle § 186a obch. zák

(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 Cdo 4025/2008, ze dne 24.2.2009)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky T., s. r. o. , , zastoupené JUDr. P. Z., advokátem, , za účasti společnosti S. p. M. Z., a. s., , zastoupené JUDr. P. T., advokátem, , o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 43 Cm 70/2005, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2008, č. j. 3 Cmo 456/2007-94, tak, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2008, č. j. 3 Cmo 456/2007-94, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Z odůvodnění :

V záhlaví označeným usnesením potvrdil Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky usnesení ze dne 18. září 2007, č. j. 43 Cm 70/2005-67, jímž Krajský soud v Plzni zamítl návrh na vyslovení neplatnosti všech usnesení valné hromady společnosti S. p. M.Z., a. s. (dále jen „společnost“), konané dne  14. června 2005 (dále jen „napadená valná hromada“), včetně usnesení o přeměně podoby akcií společnosti ze zaknihované na listinnou.

Ohledně posledně uvedeného usnesení napadené valné hromady odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož přeměnu zaknihovaných akcií na listinné obchodní zákoník připouští a bylo-li takové rozhodnutí přijato kvalifikovanou většinou, byla splněna zákonná podmínka a rozhodnutí valné hromady je v souladu se zákonem. Ten ostatně neurčuje, že by přeměnou akcií automaticky došlo ke zrušení jejich veřejné obchodovatelnosti, jež je spojena pouze s udělením povolení a předepsanými náležitostmi a nikoli s tím, zda akcie budou fakticky přijaty k obchodování na veřejném trhu. Navrhovatelkou tvrzený nepřímý úmysl obejít zákon nepostačuje pro přijetí závěru, že přeměna podoby akcií je obcházením ustanovení § 186a zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“) za situace, kdy navrhovatelka nepředložila ani neoznačila žádný důkaz k prokázání svého tvrzení o úmyslu představenstva společnosti zmíněné ustanovení obejít.
 
Jestliže rozhodnutí valné hromady o přeměně podoby akcií společnosti neodporuje zákonu ani stanovám a společností byly podniknuty kroky k opětovnému připuštění akcií na veřejný trh, uzavřel odvolací soud, nesměřovalo přijaté usnesení valné hromady k obcházení zákona, je se zákonem v souladu a není důvod pro vyslovení jeho neplatnosti.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňujíc dovolací důvod vymezený v ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a navrhujíc, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil.

Dovolatelka nesouhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, podle něhož je „veřejná obchodovatelnost akcií“ spojena pouze s udělením povolení a „předepsanými náležitostmi“ a nikoli s tím, zda akcie budou fakticky přijaty k obchodování na veřejném trhu, poukazujíc na změny právní úpravy účinné od 1. ledna 2001 a 1. května 2004. Zdůrazňuje, že pro posouzení určitého cenného papíru jako registrovaného, resp. kótovaného je nutné, aby byl přijat k obchodování na veřejném, resp. oficiálním trhu.

Rozhodnutím R.-S. ze dne 16. srpna 2005 byly akcie společnosti – před rozhodnutím o přeměně jejich podoby kótované právě na trhu organizovaném  R.-S. – vyloučeny z oficiálního trhu. V důsledku rozhodnutí valné hromady tak nastal stav, kdy listinné akci společnosti není možné kótovat na žádném z oficiálních trhů.

Dovolatelka poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 11. prosince 2007, sp. zn. 29 Odo 524/2006, ze dne 27. února 2008, sp. zn. 29 Odo 1320/2006 a ze dne 26. března 2008, sp. zn. 29 Cdo 773/2007, a uzavírá, že rozhodnutí odvolacího soudu je s těmito usneseními v rozporu.

Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a je i důvodné.

Vzhledem k tomu, že zákon č. 362/2000 Sb. změnil dikci § 71 odst. 1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech, tak, že namísto původního znění („Veřejně obchodovatelný cenný papír je takový cenný papír, se kterým lze obchodovat na veřejném trhu“) s účinností od 1. ledna 2001 do 30. dubna 2004 zněl: „Cenný papír, který je přijat k obchodování na veřejném trhu, je registrovaný cenný papír“, a stejnou dikci zachoval i § 44 odst. 1 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, který byl účinný v době rozhodování valné hromady, nelze v projednávané věci použít závěry, které učinil Nejvyšší soud v rozhodnutích ze dne 24. září 2001, sp. zn. 29 Odo 88/2001 a ze dne 3. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 162/2001. S účinností od 1. ledna 2001 je pro posouzení určitého cenného papíru jako registrovaného, resp. kótovaného, nutné, aby byl přijat k obchodování na veřejném, resp. oficiálním trhu.

Právní závěr odvolacího soudu, podle něhož není pro posouzení určitého cenného papíru jako kótovaného (odvolací soud užívá původní pojmosloví „veřejně obchodovatelného“) rozhodné, zda byl přijat k obchodování na oficiálním trhu, tudíž správný není. 

Skutečnost, že právní předpisy neukládají akciové společnosti s kótovanými zaknihovanými akciemi, aby spolu se změnou jejich podoby na listinnou rozhodla i o jejich vyřazení z obchodování na oficiálním trhu, neimplikuje závěr, že usnesení valné hromady o změně podoby akcií ze zaknihované na listinnou nemůže být rozhodnutím směřujícím k obcházení ustanovení § 186a obch. zák. (a tedy rozhodnutím neplatným). Jak Nejvyšší soud opakovaně uzavřel v dovolatelkou uváděných usneseních, takovým rozhodnutím být může.
 
Za rozhodnutí, kterým má dojít k obejití povinností stanovených v ustanovení § 186a obch. zák. pro případ zrušení kótace účastnických cenných papírů, však lze takové rozhodnutí považovat jen tehdy, bude-li bez velmi vážného důvodu pro takový postup rozhodnutím valné hromady nastolen stav, kdy akcie společnosti nebudou obchodovatelné na žádném z oficiálních trhů (např. za situace, kdy z rozhodnutí valné hromady o změně podoby akcií vyplyne, že akcie společnosti po změně podoby nesplňují podmínky přijetí k obchodování na oficiálním trhu). Aby bylo možno učinit závěr o tom, zda došlo k obejití zákona, je nutno zkoumat, nastal-li v důsledku rozhodnutí valné hromady takový stav, že listinné akcie společnosti není možné kótovat na žádném z oficiálních trhů.

Je-li možno listinné akcie společnosti k obchodování na oficiálním trhu přijmout, ale k obchodování na takovém trhu přijaty dosud nebyly, nezakládá takový stav neplatnost usnesení valné hromady o změně podoby akcií, ale povinnost společnosti, aby podnikla kroky potřebné k přijetí akcií k obchodování na oficiálním trhu.

Odvolací soud se spokojil s konstatováním, že společností „byly podniknuty kroky k opětovnému připuštění akcií na veřejný trh“, aniž zkoumal, zda akcie společnosti po změně podoby splňují podmínky přijetí k obchodování na oficiálním trhu a zda k takovému obchodování mohou být přijaty. Bez toho však závěr o (ne)platnosti usnesení valné hromady o změně podoby akcií nelze učinit. Jeho právní posouzení je tak neúplné, a tudíž i nesprávné.

Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o. s. ř.). 

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz