Poslat článek emailem

*) povinné položky
21. 11. 2000
ID: 425

Vada řízení ve smyslu § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.

Jestliže odvolací soud zastavil odvolací řízení podle § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř., aniž mu soud prvního stupně předložil účastníkem včas podané doplnění odvolání, je řízení postiženo vadou uvedenou ve smyslu § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.

Jestliže odvolací soud zastavil odvolací řízení podle § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř., aniž mu soud prvního stupně předložil účastníkem včas podané doplnění odvolání, je řízení postiženo vadou uvedenou ve smyslu § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.


(Usnesení Nejvyššího soudu české republiky ze dne 24.10.2000, sp.zn. 20 Cdo 2151/2000)


Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci o zaplacení částky 199.482,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 8 C 53/98, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2000, č.j. 54 Co 255/2000-47, tak, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. května 2000, č.j. 54 Co 255/2000-47, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.


Z o d ů v o d n ě n í:


Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. května 2000, č.j. 54 Co 255/2000-47, zastavil - odkazuje na ustanovení § 43 odst. 2 a § 205 odst. 1 občanského soudního řádu (dále též jen “o. s. ř.”) - řízení o odvolání žalobkyně proti rozsudku ze dne 22. února 2000, č.j. 8 C 53/98-31, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl žalobu, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku 199.482,-Kč s devatenáctiprocentním úrokem od 1. ledna 1997 do zaplacení (bod I. výroku) a zavázal žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 29.125,-Kč (bod II. výroku). Odvolací soud uzavřel, že žalobkyně přes výzvu soudu prvního stupně (usnesením ze dne 26. dubna 2000, č.j. 8 C 53/98-43, doručeným dne 2. května 2000) odvolání ve stanovené pětidenní lhůtě nedoplnila o údaj o tom, jakého rozhodnutí a z jakého důvodu se domáhá a v čem spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku nebo postupu soudu prvního stupně, přičemž jde o vadu, která brání věcnému vyřízení odvolání.


Žalobkyně (zastoupena advokátem) podala proti usnesení odvolacího soudu včas dovolání, namítajíc, že je dán dovolací důvod dle § 241 odst. 2 písm. a/ o. s. ř., neboť řízení je postiženo vadou dle § 237 písm. f/ o. s. ř. Konkrétně dovolatelka poukazuje na to, že usnesení s výzvou k odstranění vad odvolání jí bylo doručeno 2. května 2000, přičemž odůvodněné odvolání podala na poštu k přepravě dne 9. května 2000 a soudu prvního stupně došlo 10. května 2000, takže (se zřetelem k sobotě, neděli a svátku ve dnech 6. května až 8. května 2000) lhůta skončila dne 9. května 2000, kdy bylo podání též odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Odvolací soud tedy rozhodoval za situace, kdy žalobkyně již svou povinnost splnila a jeho postupem tak žalobkyni byla odňata možnost jednat před soudem. Proto dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Dovolání je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. a je i důvodné.
Dovolatelka nesprávně odkazuje na občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 1995. Dovolání bylo ovšem podáno v roce 2000, takže pro dovolací řízení se uplatní občanský soudní řád ve znění zákona č. 238/1995 Sb., účinného od 1. ledna 1996 (srov. článek II. odst. 1 a 4 citovaného zákona). Ustanovením § 241 odst. 2 písm. a/ a § 237 písm. f/ o. s. ř. tedy v rozhodném znění odpovídají ustanovení § 241 odst. 3 písm. a/ a § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.


Podle ustanovení § 209 o. s. ř. předseda senátu soudu prvního stupně dbá o odstranění vad odvolání. Nezdaří-li se mu vadu odstranit nebo má-li za to, že odvolání je podáno opožděně nebo tím, kdo k němu není oprávněn, nebo že není přípustné, předloží věc po uplynutí odvolací lhůty se zprávou o tom odvolacímu soudu.
Z obsahu spisu vyplývá, že soud prvního stupně usnesením ze dne 26. dubna 2000, č.j. 8 C 53/98-43, doručeným dne 2. května 2000 (srov. doručenku u č.l. 44 p.v.) vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě pěti dnů ode dne doručení usnesení zdůvodnila své blanketní odvolání ze dne 25. dubna 2000 proti jeho rozsudku ze dne 22. února 2000, č.j. 8 C 53/98-31, tím, že uvede, jakého rozhodnutí soudu se domáhá a z jakého důvodu, a dále v čem je spatřována nesprávnost napadeného rozhodnutí nebo postupu soudu a poučil ji, že jinak bude řízení zastaveno. V předkládací zprávě soudu prvního stupně datované dne 11. května 2000 (č.l. 45) je pak poznamenáno, že odvolání nebylo doručováno, jelikož je pouze blanketní.


Součástí spisu je ovšem i podání žalobkyně ze dne 9. května 2000 (č.l. 59-62) opatřené prezenčním razítkem soudu prvního stupně ze dne 10. května 2000, jež má náležitosti, jejichž absence byla vytýkána jejímu odvolání ze dne 25. dubna 2000 (č.l. 41); podle připojené obálky (č.l. 67) bylo toto podání adresované soudu prvního stupně odevzdáno na poštu k přepravě 9. května 2000. Přitom je zjevné (a předkládací zpráva dokládá), že odvolací soud toto podání v době vydání napadeného usnesení neměl k dispozici.


Ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. spojuje zmatečnost řízení se skutečností, že účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem je přitom takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu tohoto ustanovení jde tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 27/1998 a 49/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Lhůta, jež byla žalobkyni stanovena k odstranění vad odvolání, je procesní soudcovskou lhůtou (§ 55 o. s. ř.) určenou podle dnů.
Podle ustanovení § 57 o. s. ř. do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin (odstavec 1). Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den (odstavec 2, věta druhá). Lhůta je zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (odstavec 3).
Poměřováno těmito ustanoveními bylo podání žalobkyně podané na poštu k přepravě v úterý 9. května 2000 vskutku včasné (konec pětidenní lhůty připadl na sobotu 7. května 2000 a jelikož v pondělí 8. května 2000 byl státní svátek, bylo posledním dnem lhůty právě úterý 9. května 2000).


Jestliže odvolací soud zastavil odvolací řízení podle § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř., aniž mu soud prvního stupně předložil účastníkem včas podané doplnění odvolání, je řízení postiženo vadou uvedenou v § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 1999, sp. zn. 20 Cdo 1720/99, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2000, pod číslem 47). Bez úplného spisového materiálu (bez podání odvolatelky z 9. května 2000) totiž odvolací soud neměl k dispozici informace rozhodné pro posouzení projednatelnosti odvolání, k čemuž vedl nesprávný postup soudu prvního stupně při úkonech, jež mu příslušelo učinit podle § 209 o. s. ř. (jestliže podání došlo soudu prvního stupně 10. května 2000, pak spisový materiál neměl být dne 11. května 2000 předkládán odvolacímu soudu bez něj).


Jelikož dovolací důvod dle § 241 odst. 3 písm. a/ o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1, 2 a 5 o. s. ř.).

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz