epravo.cz

Přihlášení / registrace

Nemáte ještě účet? Zaregistrujte se


Zapomenuté heslo
    Přihlášení / registrace
    • ČLÁNKY
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • insolvenční právo
      • finanční právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • evropské právo
      • veřejné zakázky
      • ostatní právní obory
    • ZÁKONY
      • sbírka zákonů
      • sbírka mezinárodních smluv
      • právní předpisy EU
      • úřední věstník EU
    • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • ostatní právní obory
    • AKTUÁLNĚ
      • 10 otázek
      • tiskové zprávy
      • vzdělávací akce
      • komerční sdělení
      • ostatní
      • rekodifikace TŘ
    • Rejstřík
    • E-shop
      • Online kurzy
      • Online konference
      • Záznamy konferencí
      • EPRAVO.CZ Premium
      • Konference
      • Monitoring judikatury
      • Publikace a služby
      • Společenské akce
      • Advokátní rejstřík
      • Partnerský program
    • Předplatné
    7. 11. 2003
    ID: 22254

    Věc opuštěná

    Opuštění věci jako způsob zániku práva vlastníka předpokládá projev vůle vlastníka (byť i konkludentní), nadále nebýt vlastníkem věci. Samotné fyzické opuštění věci takový právní následek nezakládá.

    Opuštění věci jako způsob zániku práva vlastníka předpokládá projev vůle vlastníka (byť i konkludentní), nadále nebýt vlastníkem věci. Samotné fyzické opuštění věci takový právní následek nezakládá.


    (Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22 Cdo 874/2001, ze dne 12.12.2002)


    Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně České republiky – Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, proti žalovanému J. S., zastoupenému advokátem, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 29/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. října 2000, č. j. 23 Co 307, 308/2000-98, tak, že dovolání zamítl.


    Z odůvodnění :


    Obvodní soud pro Prahu 5 (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. února 2000, č. j. 9 C 29/97-78, ve znění usnesení ze dne 21. února 2000, č. j. 9 C 29/97-81, určil, „že vlastníkem jedné poloviny pozemku č. parcelní 608 - zastavěná plocha - a jedné poloviny domu čp. 447, na pozemku č. parcelní 608, v k. ú. K,, je Česká republika a vlastníkem zbývající jedné poloviny předmětných nemovitostí je žalovaný J. S, a rozhodl o nákladech řízení.


    Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že původní vlastnicí pozemkové parcely č. 608 zastavěné domem čp. 447 v daném katastrálním území byla K. T. Ta v roce 1939 opustila Československo a v roce 1953 získala občanství Spojených států amerických (USA). V roce 1956 byla na její majetek v Československu uvalena národní správa. Později byla uzavřena „Dohoda mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Spojených států amerických o vypořádání určitých otevřených nároků a finančních otázek“ (dále jen „dohoda“), podle níž byly vypořádány všechny majetkové nároky státních příslušníků USA vůči ČSSR. Tato dohoda vstoupila v platnost 2. 2. 1982. Protože K. T. byla v době uvalení národní správy na předmětné nemovitosti americkou státní občankou, měla dohoda účinky i na její majetek v Československu. Zemřela v roce 1974 a právní důsledky dohody se vztahují i na její dědičku, dceru N. S., rovněž státní příslušnici USA. Její vlastnické právo k ideální polovině zmíněných nemovitostí zaniklo a ta podle § 453 odst. 2 tehdy platného občanského zákoníku (dále „ObčZ“) připadla do vlastnictví československého státu jako věc opuštěná. Přesto 24. 6. 1997 N. S. žalovanému ideální polovinu nemovitostí darovala; protože dárkyni tento podíl nepatřil, nemohla darovací smlouvu platně uzavřít a žalovaný nemohl vlastnictví tohoto podílu nabýt a vlastníkem této ideální poloviny je nadále stát.


    Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. října 2000, č. j. 23 Co 307, 308/2000-98, rozhodl, že „rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení ze dne 21. února 2000 se ve výroku ve věci samé mění tak, že se žaloba zamítá“, a rozhodl o nákladech řízení.


    Odvolací soud uvedl, že N. S. nebyl Komisí Spojených států pro řešení zahraničních nároků přiznán nárok za shora uvedené nemovitosti, který uplatnila ve výši 120.000 $, s odůvodněním, že v období mezi 8. 8. 1958 a 2. 2. 1982 nedošlo ke „konečnému zabavení nemovitostí“. Konstatoval, že „otázka, kterou měl soud vyřešit bylo ... zda polovina předmětných nemovitostí přešla v důsledku uzavření dohody 2. 2. 1982 na stát“. Právní závěr soudu prvního stupně, který na tuto otázku odpověděl kladně, neshledal správným, protože „N. S. nemohla na základě dohody pozbýt svého vlastnického práva k nemovitostem a věc se nemohla stát věcí opuštěnou“, když kromě dalšího, „i to, že odškodněna na základě dohody nebyla, dokládá existenci jejího vlastnictví, neboť k jeho pozbytí v důsledku narovnání podle dohody nedošlo a ona se nároků vyplývajících z vlastnických vztahů nevzdala“. N. S. nikdy předmětnou věc neopustila. Opuštění věci je jednostranný právní úkon a K. T., ani její právní předchůdkyně, nikdy nedala najevo, že by nemovitosti opustila. Dohoda nemohla být aktem, zasahujícím do vlastnických práv. V opačném případě by šlo o zásah do práv chráněných Ústavou a Listinou základních práv a svobod občanů. Uzavřel, že na stát nikdy vlastnické právo ke sporným nemovitostem nepřešlo.


    Proti rozsudku odvolacího soudu podává dovolání Česká republika - Ministerstvo financí, s tím, že podle zákona 219/2000 Sb. převzalo od všech městských částí P. až 15 agendu tzv. „prozatímní správy“, a tedy i tento spor, a je v současnosti zástupcem státu s právem Českou republiku zastupovat a jejím jménem jednat. Uplatňuje dovolací důvod ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d) občanského soudního řádu účinného před novelou provedenou zákonem 30/2000 Sb. (dále jen „OSŘ“), když namítá, že odvolací soud posuzoval zjištěné skutkové okolnosti v rozporu jak s tuzemským, tak mezinárodním právem. Uvádí, že v roce 1982 uzavřela Československá republika s řadou států včetně USA tzv. náhradové dohody, na jejichž základě těmto státům poskytla globální náhrady za majetek jejich občanů, který byl v Československu dotčen opatřeními, kterými bylo omezeno nebo odňato vlastnické právo. Podmínkou bylo, aby šlo o osoby, které nabyly cizí státní občanství jak ke dni zásahu Československa do předmětného majetku, tak nepřetržitě i ke dni, kdy dohoda vstoupila v platnost. Globální náhradu rozděloval oprávněným osobám cizí stát sám bez zasahování Československa. Cizí stát měl poté Československu zaslat seznam osob, které byly takto vypořádány. Seznamy měly však jen evidenční povahu a nelze z nich vyvozovat, že se náhrady vztahovaly pouze na ty osoby, které v nich byly uvedeny. S podrobným rozvedením způsobu provádění náhrad na americké straně podle článku III. dohody v první a v druhé etapě a se závěrem, že vnitřní americká úprava uplatňování a uznávání nároků nebyla součástí dohody, a československá strana jí tedy nebyla vázána, dovolatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu publikovaný pod č. 31/1989 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle jejího názoru pro posouzení otázky vypořádání určitého majetku nebylo podstatné, zda náhrada byla americkou stranou přiznána a dokonce ani to, zda bylo o odškodnění požádáno. Jediným kritériem pro určení, že majetek byl vypořádán dohodou, bylo splnění podmínek dohodou daných (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 5. 1995, sp. zn. 3 Cdo 274/93, Publikovaný v Právních rozhledech č. 8/1995). V případě N. S. tomu tak bylo a její podíl na předmětných nemovitostech byl dohodou vypořádán. Odvolací soud si ustanovení dohody nesprávně vyložil, když směšoval právní úpravu stávající s tehdy platnou, a tak dospěl k nesprávnému závěru. Nelze přijmout ani úvahu odvolacího soudu k otázce věci opuštěné s tím, že mezistátní dohoda nemůže být momentem zasahujícím do vlastnických práv občanů, neboť by šlo o hrubý zásah do práv občana chráněných Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Dovolatelka namítá, že tato dohoda naopak vlastnické vztahy upravovala a narovnávala, a otázka, jak americká strana vůči svým občanům postupovala, již nebylo záležitostí československé strany. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.


    Ve vyjádření k dovolání žalovaný navrhuje, aby dovolací soud dovolání odmítl jako zjevně bezdůvodné. Zpochybňuje oprávnění Ministerstva financí v této věci podat dovolání. Pokud jde o věcnou stránku, odkazuje na závěry odvolacího soudu a podrobně se vyjadřuje k argumentaci uvedené v dovolání. V dodatku vyjádření odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 265/1999 (Sbírka nálezů a usnesení ÚS č. 23, str. 357) podle něhož dohoda uzavřená mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Spojených států amerických, která nebyla do našeho právního řádu inkorporována, nemohla být zákonným titulem pro přechod vlastnického práva k nemovitostem.


    Nejvyšší soud v řízení o dovolání postupoval podle procesních předpisů, platných k 31. 12. 2000 (část dvanáctá, hlava první, bod 17 zák. 30/2000 Sb., tedy podle OSŘ ve znění před novelou, provedenou tímto zákonem) a po zjištění, že dovolání je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a) OSŘ, že je uplatněn dovolací důvod upravený v § 241 odst. 3 písm. d) OSŘ a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména § 240 odst. 1, § 241 odst. 1 OSŘ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.


    V řízení vystupovala jako žalobkyně Česká republika. V průběhu řízení po vynesení rozsudku soudu prvního stupně se změnilo oprávnění jednat v této věci za stát tak, že v této věci jedná nadále Ministerstvo financí, které tak bylo oprávněno podat dovolání (§ 63 odst. 1 zákona 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích).


    V dané věci šlo o řešení otázky, zda na základě Dohody mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Spojených států amerických o vypořádání určitých otevřených nároků a finančních otázek z 29.1.1982, která nabyla účinnosti dne 2.2.1982, mohla fyzická osoba pozbýt vlastnické právo. K této otázce se vyslovil i Ústavní soud, který v usnesení ze dne 14. srpna 2001, sp. zn. II. ÚS 265/1999, publikovaném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 23, s. 357, vyslovil, že předmětná dohoda uzavřená mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Spojených států amerických, která nebyla do našeho právního řádu inkorporována, nemohla být zákonným titulem pro přechod vlastnického práva na stát. Proto na základě této smlouvy nemohlo vlastnické právo právní předchůdkyně žalobce zaniknout.


    Pokud se dovolatel zmiňuje v souvislosti s nemovitostmi, kterých se předmětné řízení týká, o věcech opuštěných, je třeba konstatovat, že opuštění věci jako způsob zániku práva vlastníka předpokládá projev vůle vlastníka (byť i konkludentní), nadále nebýt vlastníkem věci. Samotné fyzické opuštění věci takový právní následek být nemůže. V řízení nebylo prokázáno, že by některá z právních předchůdkyň žalobce vůli pozbýt vlastnictví projevila; samotný odchod do zahraničí v roce 1939 a pozdější setrvání tam musí být chápáno v kontextu tehdejší doby, a nelze mu přisuzovat význam vzdání se vlastnického práva. Proto k zániku vlastnického práva opuštěním věci nedošlo ani podle § 453 odst. 2 ObčZ ve znění platném ke dni, kdy shora uvedená dohoda vstoupila v platnost (2. 2. 1982), podle něhož věci opuštěné připadají státu.


    Zatímco žalobci se podařilo prokázat, že vlastnické právo nabyl, a že vlastnicemi byly i jeho právní předchůdkyně, nebylo zjištěno, že by vlastnictví ke sporným nemovitostem přešlo na stát.


    Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v § 241 odst. 3 písm. d) OSŘ tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v § 241 odst. 3 písm. a) a b) OSŘ, k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly dovolatelkou tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout (§ 243b odst. 1 OSŘ, věta před středníkem).





    © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

    (jav)
    7. 11. 2003

    Poslat článek emailem

    *) povinné položky

    Další články:

    • Nesprávné označení relevantní stěžovatelovy námitky (exkluzivně pro předplatitele)
    • Příspěvek na péči
    • Střídavá péče (exkluzivně pro předplatitele)
    • Předvídatelnost soudního rozhodování
    • Opatrovník
    • Společná domácnost
    • Mzda (exkluzivně pro předplatitele)
    • Náhrada za ztrátu na výdělku (exkluzivně pro předplatitele)
    • Nesprávný úřední postup (exkluzivně pro předplatitele)
    • Odpovědnost státu za újmu (exkluzivně pro předplatitele)
    • Vypořádací podíl v bytovém družstvu (exkluzivně pro předplatitele)

    Novinky v eshopu

    Aktuální akce

    • 05.08.2025ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025
    • 12.08.2025Claude (Anthropic) od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 12.8.2025
    • 19.08.2025Microsoft Copilot od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 19.8.2025
    • 26.08.2025Gemini a NotebookLM od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 26.8.2025
    • 02.09.2025Pracovní smlouva prakticky (online - živé vysílání) - 2.9.2025

    Online kurzy

    • Úvod do problematiky squeeze-out a sell-out
    • Pořízení pro případ smrti: jak zajistit, aby Váš majetek zůstal ve správných rukou
    • Zaměstnanec – rodič z pohledu pracovněprávních předpisů
    • Flexi novela zákoníku práce
    • Umělá inteligence a odpovědnost za újmu
    Lektoři kurzů
    JUDr. Tomáš Sokol
    JUDr. Tomáš Sokol
    Kurzy lektora
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    Kurzy lektora
    Mgr. Marek Bednář
    Mgr. Marek Bednář
    Kurzy lektora
    Mgr. Veronika  Pázmányová
    Mgr. Veronika Pázmányová
    Kurzy lektora
    Mgr. Michaela Riedlová
    Mgr. Michaela Riedlová
    Kurzy lektora
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Tomáš Nielsen
    JUDr. Tomáš Nielsen
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Konference

    • 18.09.2025Diskusní fórum: Daňové právo v praxi - 18.9.2025
    • 02.10.2025Trestní právo daňové - 2.10.2025
    • 03.10.2025Daňové právo 2025 - Daň z přidané hodnoty - 3.10.2025
    Archiv

    Magazíny a služby

    • Monitoring judikatury (24 měsíců)
    • Monitoring judikatury (12 měsíců)
    • Monitoring judikatury (6 měsíců)

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Právo na víkend - týden v české justici očima šéfredaktora
    • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
    • Od konkurenční doložky k právní nejistotě: kontroverzní výklad Nejvyššího soudu v rozsudku 27 Cdo 1236/2024
    • Právo a umělé inteligence: AI Act, osobní údaje, kyberbezpečnost a další regulace
    • Ne/podceňování zastupitelnosti bezpečnostních rolí dle zákona o kybernetické bezpečnosti
    • Sankční povinnost odevzdání řidičského průkazu v implikační souvislosti
    • Jak dlouho po podání žádosti o vydání stavebního povolení musí žadatel udržovat podkladová stanoviska platná a aktuální?
    • Závislá práce ve světle nového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. A Ads 6/2025
    • Závislá práce ve světle nového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. A Ads 6/2025
    • Právo a umělé inteligence: AI Act, osobní údaje, kyberbezpečnost a další regulace
    • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
    • Sankční povinnost odevzdání řidičského průkazu v implikační souvislosti
    • Od konkurenční doložky k právní nejistotě: kontroverzní výklad Nejvyššího soudu v rozsudku 27 Cdo 1236/2024
    • Obchodní vedení společnosti
    • 10 otázek pro ... Jana Kohouta
    • Top 12 čili Tucet nejvýznamnějších judikátů Nejvyššího soudu z loňského roku 2024 vzešlých z řešení pracovněprávních sporů
    • Ověření podpisu advokátem a „nestrannost“ advokáta
    • Projevy tzv. flexinovely zákoníku práce při skončení pracovního poměru výpovědí udělenou zaměstnanci ze strany zaměstnavatele
    • Bez rozvrhu pracovní doby to nepůjde
    • Nařízení odstranění černé stavby aneb Když výjimka potvrzuje pravidlo
    • Zákon č. 73/2025 Sb.: Advokacie v nové éře regulace a ochrany důvěrnosti
    • Top 12 čili Tucet nejvýznamnějších judikátů Nejvyššího soudu z loňského roku 2024 vzešlých z řešení pracovněprávních sporů
    • Umělá inteligence v právu: Efektivní pomoc nebo riziko pro odborný úsudek?
    • Finální podoba flexibilní novely zákoníku práce nabyla účinnosti - co nás čeká?

    Soudní rozhodnutí

    Nesprávné označení relevantní stěžovatelovy námitky (exkluzivně pro předplatitele)

    Nejvyšší správní soud nedostojí požadavkům na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí vyplývajícím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pokud nesprávně označí...

    Předběžná vazba (exkluzivně pro předplatitele)

    Při rozhodování o předběžné vazbě podle § 94 zákona o mezinárodní justiční spolupráci musí soudy dostatečně odůvodnit reálné riziko útěku vyžádané osoby, podložené jejím...

    Přeřazení odsouzeného do přísnějšího typu věznice (exkluzivně pro předplatitele)

    Rozhodnutí o přeřazení odsouzeného do věznice s přísnějším režimem představuje omezení práva na osobní svobodu podle článku 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a obecné...

    Příspěvek na péči

    Příspěvek na péči a jeho právní úprava v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, je naplněním práva na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci podle...

    Střídavá péče (exkluzivně pro předplatitele)

    Nemožnost přítomného účastníka efektivně participovat na jednání prostřednictvím svého advokáta z důvodu jazykových omezení může za určitých okolností vést k porušení jeho...

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2025, ISSN 1213-189X
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.
    Automatické vytěžování textů a dat z této internetové stránky ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU je bez souhlasu EPRAVO.CZ, a.s. zakázáno.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.

    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního online kurzu Základy práce s AI. Tento kurz vás vybaví znalostmi a nástroji potřebnými k tomu, aby AI nebyla jen dalším trendem, ale spolehlivým partnerem ve vaší praxi. Připravte se objevit potenciál AI a zjistit, jak může obohatit vaši kariéru.

    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapomněli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.