Výkon rozhodnutí

(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 26 Cdo 1567/2015, ze dne 12.4.2016)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné N. P., zastoupené JUDr. D.Ž., advokátkou se sídlem v B., proti povinnému J. V., zastoupenému Mgr. A.K., advokátkou se sídlem v B., rozdělením společné věci, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 31 E 1470/2011, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. července 2013, č. j. 66 Co 479/2013-78, tak, dovolání se zamítá.

Z odůvodnění :

Okresní soud v Bruntále (soud prvního stupně) nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 7. 5. 2009, č. j. 10 C 200/2005-121 (kterým bylo zrušeno podílové spoluvlastnictví účastníků k tam specifikovaným nemovitostem a nařízen jejich prodej), usnesením ze dne 16. 3. 2012, č. j. 31 E 1470/2011-17, výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky řízení jednou polovinou oprávněné a jednou polovinou povinnému, a rozhodl o nákladech řízení. Usnesením ze dne 13. 3. 2013, č. j. 31 E 1470/2011-55, vydal soud prvního stupně dražební vyhlášku. K odvolání povinného Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 31. 7. 2013, č. j. 66 Co 479/2013-78, potvrdil výroky, jimiž soud prvního stupně určil výslednou cenu nemovitostí, stanovil nejnižší podání, výši jistoty a určil, že nejsou žádné závady, které by prodejem nemovitostí nezanikly; odvolání proti ostatním výrokům odmítl. Poukázal na ustanovení § 348 odst. 1, § 336b odst. 1, § 336c odst. 5 zákona 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále též jen „o. s. ř.“), podle kterých není přípustné odvolání proti výrokům obsahujícím upozornění a výzvy, a proto nemohl ani přezkoumat jejich správnost. Ostatní výroky usnesení okresního soudu jako věcně správné potvrdil, neboť výsledná cena byla stanovena v souladu s § 336b odst. 2 písm. c) ve spojení s § 336a o. s. ř., a s ohledem na specifika výkonu rozhodnutí prodejem společné věci a rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky (v němž se ustanovení o prodeji nemovitosti použijí pouze přiměřeně) bylo správně určeno i nejnižší podání a jistota.

Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 o. s. ř. (měl za to, že rozhodnutí závisí na řešení procesních otázek, které dovolací soud doposud neřešil), a uplatnil dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. Namítal, že při nařízení výkonu rozhodnutí došlo k pochybení, neboť byl nařízen opakovaně na základě stejného titulu a je nepřípustný pro vady exekučního titulu. Vytýkal odvolacímu soudu, že nepřezkoumal všechny výroky usnesení soudu prvního stupně, jímž byla vydána dražební vyhláška, která ani neobsahovala všechny zákonem stanovené náležitosti. Navrhl, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu a výkon rozhodnutí zastavil.

Oprávněná v dovolacím vyjádření navrhla, aby dovolání bylo pro opožděnost, popř. pro vady, odmítnuto.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat - s ohledem na to, že výkon rozhodnutí byl zahájen návrhem došlým soudu dne 21. 11. 2011 - podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 (čl. II, bod 1. a čl. IV, bod 1. přechodných ustanovení zákona 396/2012 Sb., kterým se mění zákon 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).

Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud projednal podle zákona 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona 404/2012 Sb. a část první čl. II bod 2. zákona 293/2013 Sb.).

Proti výroku, jímž odvolací soud odvolání odmítl, nemůže být dovolání přípustné [§ 238 odst. 1 písm. f), § 229 odst. 4 o. s. ř.] – jen pro úplnost je možné poukázat na ustálenou judikaturu dovolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1953/97, uveřejněné pod číslem 11/99 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), která se zabývala otázkou, proti kterým výrokům usnesení o nařízení dražby není odvolání přípustné a od níž se odvolací soud neodchýlil. Je rovněž výrazem ustálené soudní praxe, že v rámci exekučního řízení již nelze exekuční titul věcně přezkoumávat a nelze přihlédnout ani k vadám řízení, jež předcházely jeho vydání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Jestliže se výkon rozhodnutí provádí podle o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012, muselo usnesení o nařízení dražby ve výroku obsahovat jen náležitosti stanovené v § 336b o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012, a proto nebylo nutné, aby obsahovalo např. pořadové číslo dražebního jednání a další náležitosti stanovené (nově) v § 336b odst. 2, 3, 4 o. s. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2013. Pro tyto otázky tedy dovolání nemůže být přípustné (§ 237 o. s. ř.).

Otázka, zda dražební vyhláška vydaná ve výkonu rozhodnutí prodejem nemovitých věcí vedeném podle § 348 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012 musí obsahovat i upozornění a výzvu pro oprávněné, další oprávněné a věřitele o možnosti a podmínkách přihlášení jejich pohledávek, pro které nebyl výkon rozhodnutí nařízen [§ 336b odst. 2 písm. i), j) o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012], nebyla v rozhodování dovolacího soudu doposud výslovně vyřešena. Dovolání je proto – pro řešení této otázky - přípustné, není však důvodné.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence uvedených vad nebyla z obsahu spisu zjištěna.

Exekučním titulem bylo rozhodnuto o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitostem a byl nařízen jejich prodej s tím, že výtěžek bude mezi ně rozdělen rovným dílem. K návrhu oprávněné nařídil soud výkon rozhodnutí jejich prodejem. Podle § 348 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012 se výkon rozhodnutí provede přiměřeně podle ustanovení o prodeji nemovitých věcí. Při výkonu rozhodnutí vedeném podle § 348 odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012 nejde o prodej nemovitosti za účelem uspokojení pohledávky věřitele, smyslem takové exekuce je prodej společné věci a rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4053/2014). Z ustanovení upravujících výkon rozhodnutí prodejem nemovité věci (§ 335 - § 337h o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012) se neuplatní ta, která neodpovídají odlišnému účelu této exekuce. Jestliže nejde o výkon rozhodnutí ukládající zaplacení peněžité částky, ale o vymožení jiné povinnosti (rozdělení věci), nemusí dražební vyhláška, aniž by došlo k porušení zákona, obsahovat výroky stanovené v § 336b odst. 2 písm. i), j) o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012, obsahující upozornění a výzvu pro oprávněné, další oprávněné a věřitele, o možnosti a podmínkách přihlášení jejich pohledávek, pro které nebyl výkon rozhodnutí nařízen.

Lze tak uzavřít, že usnesení odvolacího soudu je z pohledu uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahové konkretizace správné, Nejvyšší soud – aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) – proto dovolání jako nedůvodné zamítl [§ 243d písm. a) o. s. ř.].

zdroj: www.nsoud.cz

Právní věta - redakce.