epravo.cz

Přihlášení / registrace

Nemáte ještě účet? Zaregistrujte se


Zapomenuté heslo
    Přihlášení / registrace
    • ČLÁNKY
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • insolvenční právo
      • finanční právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • evropské právo
      • veřejné zakázky
      • ostatní právní obory
    • ZÁKONY
      • sbírka zákonů
      • sbírka mezinárodních smluv
      • právní předpisy EU
      • úřední věstník EU
    • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • ostatní právní obory
    • AKTUÁLNĚ
      • 10 otázek
      • tiskové zprávy
      • vzdělávací akce
      • komerční sdělení
      • ostatní
      • rekodifikace TŘ
    • Rejstřík
    • E-shop
      • Online kurzy
      • Online konference
      • Záznamy konferencí
      • EPRAVO.CZ Premium
      • Konference
      • Monitoring judikatury
      • Publikace a služby
      • Společenské akce
      • Advokátní rejstřík
      • Partnerský program
    • Předplatné
    23. 7. 2009
    ID: 57428

    Výše smluvní pokuty

    Je pochybením soudu, pokud se tento omezí pouze na konstatování, že konkrétní výše smluvní pokuty není v rozporu s dobrými mravy a v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku podle § 265 obch. zák., neboť taková výše smluvní pokuty je v obchodních vztazích běžná. Výši smluvní pokuty musí soud posuzovat vždy v konkrétním případě a to tak, že nejdříve posoudí, zda smluvní pokuta byla sjednána jako nepřiměřená, poté případně rozhodne o použití moderačního práva a pokud ano, rozhoduje, kam až nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží.

    (Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 23 Cdo 485/2009, ze dne 26.5.2009)
     
    Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně S. s.r.o., , zastoupené JUDr. I. Z., advokátem, proti žalované H. A. ZLATÁ H. spol. s r.o., , zastoupené JUDr. T. S., advokátem se sídlem v Praze 2, Sokolská 60, o zaplacení 276 929 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 46 Cm 37/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2007, č.j. 1 Cmo 209/2006-45, tak, že rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. února 2007, č.j. 1 Cmo 209/2006-45, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2005 č.j. 46 Cm 37/2005-23, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

    Z odůvodnění :

    Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. února 2007, č.j. 1 Cmo 209/2006-45, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. května 2005 č.j. 46 Cm 37/2005-23, kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 276 929 Kč; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

    Stejně jako soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně, jako zhotovitelka, a žalovaná, jako objednatelka, uzavřely dne 22.2.1995 smlouvu o dílo , jejímž předmětem bylo dílo popsané v dokumentaci, a žalovaná částku požadovanou žalobou spočívající v nezaplacení smluvní pokuty vyúčtované za opožděné zaplacení doplatku ceny díla žalobkyni nezaplatila.

    Oba soudy neuznaly námitku žalované k nedostatku její pasivní legitimace v tomto sporu. Namítá-li žalovaná, že je odlišný subjekt od neexistujícího subjektu uvedeného ve smlouvě – I. A., soudy při posouzení této námitky vyšly ze zjištění, že žalovaná je ve smlouvě a v žalobě uvedena se stejným sídlem a identifikačním číslem a z dalšího dokazování dovodily, že žalobkyni i žalované bylo při uzavírání smlouvy jasné, s kým smlouvu uzavírají. Soudy konstatovaly, že pouhé nesprávné označení žalované ve smlouvě nezpůsobuje neplatnost smlouvy a neodůvodňuje námitku žalované k nedostatku její pasivní legitimace v tomto sporu.

    Za nedůvodnou oba soudy shledaly i vznesenou námitku promlčení uplatněného nároku s ohledem na čtyřletou promlčecí dobu podle § 300 a 397 obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), došla-li žaloba soudu 22.12.2004 a smluvní pokuta požadovaná touto žalobou byla vyúčtována od 1.1.2001 do 31.10.2004. Okolnost, že část nároku na smluvní pokutu je promlčen, jestliže se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením ceny díla již 3.7.1995, není podle závěru soudu prvního stupně, s nímž se odvolací soudu ztotožnil, důvodem pro odepření práva na úhradu nároku, který promlčen není.

    Odvolací soud rovněž stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že smluvní pokuta ve výši 0,25% denně za každý den prodlení není v rozporu s dobrými mravy a v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku podle § 265 obch. zák. Odvolací soud konstatoval, že uvedená výše smluvní pokuty je v obchodních vztazích běžná a přihlédl k tomu, že mezi účastníky byla dohodnuta stejná výše smluvní pokuty pro případ prodlení žalobkyně s dokončením a předáním díla. Neshledal ani důvody pro použití moderačního práva podle § 301 obch. zák.

    Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a dovolává se nesprávného právního posouzení věci.

    Nesouhlasí se závěrem, že je dána věcná pasivní legitimace žalované. Poukazuje na nesprávné zjištění soudu, že žalovaná byla identifikována shodným identifikačním číslem ve smlouvě a žalobě. Podle dovolatelky nepostačuje pouhé přesvědčení soudu o tom, že žalobkyně věděla, že smlouvu uzavírá s žalovanou, ale bylo nezbytné vyložit projev vůle v souladu s § 35 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) a § 266 obch. zák. potřebným výslechem jednajících osob, což však soudem učiněno nebylo.

    Dovolatelka nesouhlasí ani se závěrem odvolacího soudu, že běh promlčecí doby počal běžet dne 1.1.2001. Podle názoru dovolatelky počala promlčecí doba běžet ve smyslu   § 391 obch. zák. dnem, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, tj. dne 3.7.1995, kdy se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením ceny díla. Domnívá se, že smluvní pokuta se promlčuje spolu s jistinou, tudíž nárok žalobkyně na smluvní pokutu mohl být uplatněn u soudu jen ve stejné době jako nárok na zaplacení díla, tj. nejpozději do 3.7.1999. Byla-li žaloba na zaplacení smluvní pokuty podána až 22.12.2004, bylo to podle dovolatelky až po uplynutí promlčí doby.

    Žalovaná napadá i závěr odvolacího soudu o přiměřenosti výše smluvní pokuty a odkazuje přitom na dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“).

    Dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu a soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

    Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněnou osobou (žalovanou) řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval nejdříve otázkou, zda je dovolání v dané věci přípustné.

    Podle ustanovení § 236 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

    Směřuje-li dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně (jak tomu bylo i v posuzované věci), připouští zákon dovolání pouze v případě, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

    Pro úsudek dovolacího soudu, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, jsou relevantní jen ty právní otázky, na kterých napadené rozhodnutí spočívá, které mají obecný přesah a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

    Otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, dovolací soud řeší jako otázku předběžnou (nevydává ohledně ní žádné rozhodnutí) a jeho kladně vyjádřeným závěrem se podané dovolání stává přípustným.

    Dovolací soud dospěl k závěru, že námitka dovolatelky směřující do nesprávného právního posouzení pasivní legitimace žalované je nedůvodná.

    Oba soudy vyšly ze skutkového zjištění, že ve smlouvě a žalobě byla žalovaná označena stejným identifikačním číslem.

    Při dovolání do potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu při možné přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. skutkový stav věci před dovolacím soudem však nemůže doznat žádné změny, skutkové zjištění dovolací soud nemůže přezkoumávat a případné nesprávné skutkové zjištění, které mohlo mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nemůže odůvodnit zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu. Skutkovým podkladem rozhodnutí dovolacího soudu mohou totiž být jen ty skutečnosti a důkazy, které účastníci uvedli v nalézacím řízení, jak jsou zachyceny v soudním spise a uvedeny v odůvodnění rozhodnutí.

    Dovolatelka však staví svůj odlišný právní závěr o nedostatku pasivní legitimace žalované především na odlišném skutkovém závěru, než k jakému dospěl odvolací soud, a to, že žalovaná není identifikována shodným identifikačním číslem ve smlouvě a v žalobě. Takový závěr ze skutkových zjištění soudů ale nevyplývá, proto toto tvrzení dovolatelky nemůže zvrátit v dovolacím řízení neměnný skutkový závěr odvolacího soudu, jak výše uvedeno.

    Vyšel-li tedy odvolací soud ze zjištění, že žalovaná byla ve smlouvě a žalobě identifikována stejným sídlem a identifikačním číslem, odvolací soud správně dovodil, že je nepochybné, kdo je účastníkem smlouvy a že tento subjekt je totožný s žalovaným subjektem.

    Je namístě připomenout dosavadní judikaturu (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2007, sp. zn. 29 Odo 1156/200), podle níž je účastník smlouvy označen vadně (nesprávně či neúplně), je-li některý z jej identifikujících znaků použit vadně (zkomoleně, vynecháním slova ve víceslovném názvu, apod.); typicky neúplné je označení, v němž některý z těchto znaků chybí. Vada v označení osoby, která je účastníkem smlouvy, však nezpůsobuje sama o sobě neplatnost této smlouvy, pokud lze z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem (§ 35 odst. 2 obč. zák.), popřípadě objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn, zjistit, kdo byl účastníkem smlouvy. O absolutně neplatné smlouvě by se zřetelem k tomu bylo možné hovořit, jen bylo-li by označení účastníka natolik neurčité či nesrozumitelné, že pochybnosti o tom, kdo jím je, nebylo možno odstranit ani výkladem právního úkonu (srov. § 37 obč. zák.).

    V daném případě po objasněním skutkových okolností ze skutkových zjištění vyplývá, že žalovaná je účastníkem smlouvy, tudíž i když je žalovaná označena ve smlouvě neúplným názvem, neznamená to, že by tato skutečnost způsobila nemožnost identifikovat žalovanou a že by byl žalován neexistující subjekt (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.4.2007, sp. zn. 26 Cdo 3581/2006, a např. i rozhodnutí ze dne 28.7.2008,  sp. zn. 32 Cdo 345/2008).

    Nejvyšší soud se dále zabýval námitkou dovolatelky směřující proti závěru odvolacího soudu týkající se vznesené námitky promlčení uplatněného nároku. Namítá-li dovolatelka, že nárok na smluvní pokutu je promlčen spolu s jistinou a že nárok na zaplacení jistiny je promlčen, počala-li promlčecí doba na uplatnění nároku na zaplacení ceny díla běžet ve smyslu § 391 obch. zák. dnem, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, tj. dne 3.7.1995, kdy se žalovaná dostala do prodlení se zaplacením ceny díla, a promlčecí doba skončila dne 3.7.1999, je třeba konstatovat, že dovolatelka vznesla námitku promlčení nároku z neuhrazené ceny díla za dobu od 1.1.2001 do 31.10.2004 až dovolacím řízení.

    Dovolací soud však nemůže přihlížet k novým tvrzením. Z přezkumné povahy činnosti dovolacího soudu vyplývá, že skutkový základ věci, tak jak byl vytvořen v důkazním řízení, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován, nemohou být uplatňovány nové skutečnosti nebo důkazy. Sám charakter přezkumné činnosti dovolacího soudu nepřipouští, aby správnost rozhodnutí odvolacího soudu byla hodnocena s přihlédnutím k novým skutečnostem nebo důkazům, které nebyly provedeny v nalézacím řízení (viz § 241a odst. 4  o. s. ř.).

    Tvrzení dovolatelky o tom, že nárok na zaplacení ceny díla byl promlčen, však ze závěrů obou soudů nevyplývá, neboť žalovaná námitku promlčení nároku na zaplacení ceny díla v daném řízení u soudů prvního a druhého stupně ani nevznesla.

    Dovolací soud proto k této dovolací námitce o promlčení nároku na zaplacení ceny díla, s níž dovolatelka spojovala námitku nesprávného právního posouzení vznesené námitky promlčení nároku na smluvní pokutu, s ohledem na výše uvedené, nemohl přihlížet, neboť ji dovolatelka uvedla až v dovolacím řízení.

    Nejvyšší soud se dále zabýval přezkoumáním rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska námitky dovolatelky k nesprávnému právnímu posouzení přiměřenosti smluvní pokuty.

    Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. v tomto směru přípustné, neboť otázka přiměřenosti smluvní pokuty byla v dané věci posouzena v rozporu s hmotným právem (§ 301 obch. zák.) a nebyla řešena v souladu s dosavadní judikaturou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25.11.2008, sp. zn. 32 Cdo 3171/2008).

    V obchodnězávazkových vztazích, kterým posuzovaný vztah mezi účastníky je, se nepřiměřenost smluvní pokuty posuzuje podle § 301 obch. zák., kdy toto ustanovení soudu umožňuje, aby soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížil s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta.

    Rozhodnutí soudu o použití moderačního práva ve smyslu § 301 obch. zák., kdy nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží, je výsledkem určitého procesu rozhodování, který zahrnuje tři postupné fáze (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18.1.2005, sp. zn. 32 Odo 400/2004, a ze dne 15.10.2008, sp. zn. 32 Cdo 1826/2008).

    V první fázi soud řeší otázku, zda byla sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta. Pro toto posouzení zákon žádná kritéria nestanoví; závěr o tom, zda je sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, je tedy věcí volného uvážení soudu. Posouzení otázky (ne)přiměřenosti smluvní pokuty závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména na důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly a na okolnostech, které je provázely. Není rovněž vyloučeno, aby soud již při posuzování této otázky přihlédl k významu a hodnotě zajišťované povinnosti, zákon mu to však neukládá. V případě, kdy soud dospěje k závěru o nepřiměřenosti smluvní pokuty, nastupuje druhá fáze jeho rozhodování, kdy posoudí, zda-li použije svého moderačního práva či nikoli, tj. zda-li nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží. V třetí etapě soud posuzuje, až kam (v jakém rozsahu) nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu sníží.

    V daném případě se odvolací soud při posuzování nepřiměřenosti smluvní pokuty omezil jen na konstatování, že smluvní pokuta ve výši 0,25% denně za každý den prodlení není v rozporu s dobrými mravy a v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku podle  § 265 obch. zák., protože tato výše smluvní pokuty je v obchodních vztazích běžná. Odvolací soud s ohledem na výše uvedenou ustálenou judikaturu tedy pochybil, posuzoval-li výši smluvní pokuty ve vztahu k jiným obchodním vztahům a neposoudil (ne)přiměřenost smluvní pokuty v závislosti na okolnostech konkrétního případu v posuzované věci, zejména na důvodech, které ke sjednání dané výše smluvní pokuty vedly a na okolnostech, které je provázely. Skutečnost, že ve stejné výši byla účastníky dohodnuta smluvní pokuta pro případ prodlení žalobkyně s dokončením a předáním díla, neodůvodňuje přiměřenost či nepřiměřenost výše smluvní pokuty ve smyslu § 301 obch. zák.

    Bylo-li tedy rozhodnutí odvolacího soudu vydáno v rozporu s hmotným právem, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil; jelikož důvody, pro které byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 o. s. ř.).


    © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz


    redakce (jav)
    23. 7. 2009

    Poslat článek emailem

    *) povinné položky

    Další články:

    • Opatrovník
    • Společná domácnost
    • Mzda (exkluzivně pro předplatitele)
    • Náhrada za ztrátu na výdělku (exkluzivně pro předplatitele)
    • Nesprávný úřední postup (exkluzivně pro předplatitele)
    • Odpovědnost státu za újmu (exkluzivně pro předplatitele)
    • Vypořádací podíl v bytovém družstvu (exkluzivně pro předplatitele)
    • Ztížení společenského uplatnění
    • Zastavení exekuce
    • Základní kapitál
    • Skladování

    Novinky v eshopu

    Aktuální akce

    • 05.08.2025ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025
    • 12.08.2025Claude (Anthropic) od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 12.8.2025
    • 19.08.2025Microsoft Copilot od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 19.8.2025
    • 26.08.2025Gemini a NotebookLM od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 26.8.2025
    • 02.09.2025Pracovní smlouva prakticky (online - živé vysílání) - 2.9.2025

    Online kurzy

    • Úvod do problematiky squeeze-out a sell-out
    • Pořízení pro případ smrti: jak zajistit, aby Váš majetek zůstal ve správných rukou
    • Zaměstnanec – rodič z pohledu pracovněprávních předpisů
    • Flexi novela zákoníku práce
    • Umělá inteligence a odpovědnost za újmu
    Lektoři kurzů
    JUDr. Tomáš Sokol
    JUDr. Tomáš Sokol
    Kurzy lektora
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    Kurzy lektora
    Mgr. Marek Bednář
    Mgr. Marek Bednář
    Kurzy lektora
    Mgr. Veronika  Pázmányová
    Mgr. Veronika Pázmányová
    Kurzy lektora
    Mgr. Michaela Riedlová
    Mgr. Michaela Riedlová
    Kurzy lektora
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Tomáš Nielsen
    JUDr. Tomáš Nielsen
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Konference

    • 18.09.2025Diskusní fórum: Daňové právo v praxi - 18.9.2025
    • 02.10.2025Trestní právo daňové - 2.10.2025
    • 03.10.2025Daňové právo 2025 - Daň z přidané hodnoty - 3.10.2025
    Archiv

    Magazíny a služby

    • Monitoring judikatury (24 měsíců)
    • Monitoring judikatury (12 měsíců)
    • Monitoring judikatury (6 měsíců)

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Závislá práce ve světle nového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. A Ads 6/2025
    • Prodloužení lhůt pro dání výpovědi a okamžitého zrušení zaměstnavatelem
    • Compliance z pohledu obchodní korporace a přínos compliance programu pro obchodní korporaci
    • Společná domácnost
    • 10 otázek pro ... Jana Kohouta
    • Obchodní vedení společnosti
    • Dítě a dovolená v zahraničí: Co dělat, když druhý rodič nesouhlasí s cestou?
    • Top 12 čili Tucet nejvýznamnějších judikátů Nejvyššího soudu z loňského roku 2024 vzešlých z řešení pracovněprávních sporů
    • Top 12 čili Tucet nejvýznamnějších judikátů Nejvyššího soudu z loňského roku 2024 vzešlých z řešení pracovněprávních sporů
    • Cena zvláštní obliby – kdy má citový vztah poškozeného k věci vliv na výši odškodného?
    • Dítě a dovolená v zahraničí: Co dělat, když druhý rodič nesouhlasí s cestou?
    • Obchodní vedení společnosti
    • Závislá práce ve světle nového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. A Ads 6/2025
    • Finální podoba flexibilní novely zákoníku práce nabyla účinnosti - co nás čeká?
    • Byznys a paragrafy, díl 12.: Právní Due Diligence
    • Novinky z české a evropské regulace finančních institucí za měsíc květen 2025
    • Ověření podpisu advokátem a „nestrannost“ advokáta
    • Projevy tzv. flexinovely zákoníku práce při skončení pracovního poměru výpovědí udělenou zaměstnanci ze strany zaměstnavatele
    • Bez rozvrhu pracovní doby to nepůjde
    • Úprava styku rodiče s dítětem nízkého věku v tzv. navykacím režimu a poté
    • Zákon č. 73/2025 Sb.: Advokacie v nové éře regulace a ochrany důvěrnosti
    • Nařízení odstranění černé stavby aneb Když výjimka potvrzuje pravidlo
    • Nový zákon o kybernetické bezpečnosti: co se mění a jak se připravit?
    • V Mělníce by se chtěl soudit každý aneb úspěšnost návrhů na vydání předběžného opatření u okresních soudů

    Soudní rozhodnutí

    Opatrovník

    Z hlediska kolize zájmů není přípustné, pokud je opatrovníkem účastníka řízení ustanovena osoba podřízená orgánu veřejné moci (např. jeho zaměstnanec), který vede řízení, a...

    Společná domácnost

    Za přiměřené poměry manžela ve smyslu § 767 odst. 2 o. z. lze považovat takové okolnosti, které prokazují jeho potřebu bydlet v daném bytě či domě, jež musí být natolik...

    Mzda (exkluzivně pro předplatitele)

    Posuzuje-li se otázka rovného odměňování složkou mzdy, pro niž jsou podmínky (předpoklady) stanovené zaměstnavatelem ve vnitřním předpisu, je nutné v prvé řadě rozlišovat, zda...

    Náhrada za ztrátu na výdělku (exkluzivně pro předplatitele)

    Ošetřující lékař podle § 57 zákona o nemocenském pojištění vydává rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti a podle § 59 téhož zákona vydává rozhodnutí o ukončení...

    Nesprávný úřední postup (exkluzivně pro předplatitele)

    ESLP po členských státech požaduje, aby zajistily nejen ochranu dětí před samotným pachatelem, ale také trvá na důsledné prevenci před sekundární viktimizací dětí způsobenou...

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2025, ISSN 1213-189X
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.
    Automatické vytěžování textů a dat z této internetové stránky ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU je bez souhlasu EPRAVO.CZ, a.s. zakázáno.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.

    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního online kurzu Základy práce s AI. Tento kurz vás vybaví znalostmi a nástroji potřebnými k tomu, aby AI nebyla jen dalším trendem, ale spolehlivým partnerem ve vaší praxi. Připravte se objevit potenciál AI a zjistit, jak může obohatit vaši kariéru.

    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapomněli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.