12. 12. 2000
ID: 602
Výživné na nezletilé dítě
Výčet účelu úspor vyjádřený v § 85a odst. 2 ZOR je pouze příkladmý, lze proto dovodit i možnost úspor na pozdější zajištění a přilepšení invalidnímu dítěti.
Výčet účelu úspor vyjádřený v § 85a odst. 2 ZOR je pouze příkladmý, lze proto dovodit i možnost úspor na pozdější zajištění a přilepšení invalidnímu dítěti.
Z odůvodnění.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12.5.1997 sp. zn. 38 C 80/97 bylo rozvedeno manželství rodičů nezletilých dětí, nezl. děti Š., M. a K., byly svěřeny do výchovy matky a vyživovací povinnost otce k nim byla stanovena částkou 1 500 Kč pro nezl. Š., 1 000 Kč pro nezl. M. a 400 Kč měsíčně pro nezl. K. nar. 2.11.1987, která té době byla trvale umístěna v péči ústavu sociální péče.
K návrhu matky soud I. stupně napadeným rozsudkem zvýšil od 1.9.1998 výživné pro nezl. Š. na 1 800 Kč měsíčně a pro nezl. M. na 1 400 Kč měsíčně. Při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že od poslední soudní úpravy vzrostl příjem rodičů, včetně vedlejších příjmů, u otce z 9 732 Kč na 11 375 Kč, u matky z 8 188 Kč na 11 274 Kč a že k výrazným změnám došlo i v potřebách obou dětí, neboť nezl. Š. nastupuje od 1.9.1998 na gymnázium, nezl. M. začíná povinnou školní docházku. Vzal současně v úvahu, že oba rodiče mají ještě vyživovací povinnost k nezl. K., která je trvale umístěna v ústavu sociální péče. Poměry této nezletilé neověřoval a o vyživovací povinnosti k ní nerozhodoval.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání otec a namítl, že jeho příjem je proměnlivý, že v posledních šesti měsících poklesl a že stanovené výživné neodpovídá jeho finančním možnostem. Navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, že se návrh na zvýšení výživného zamítá.
V průběhu odvolací lhůty podala matka nový návrh na zvýšení výživného pro nezl. K. Poukázala na to, že od 1.8.1998 se v ústavu sociální péče zvýšila měsíční úhrada na 1 590 Kč měsíčně, po odpočtu přídavku na dítě 554 Kč tedy činí 1 036 Kč. Navrhla, aby výživné otce na nezl. K. bylo zvýšeno do 1.8.1998 na 518 Kč.
Odvolací soud podle § 212 odst. 1 OSŘ přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo, aniž nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) OSŘ] a dospěl k závěru, že současný stav řízení neumožňuje ani potvrzení, ani změnu napadeného rozsudku.
Soud I. stupně správně postupoval, když zvažoval, zda od poslední soudní úpravy došlo k takovým změnám poměrů na straně rodičů i dětí, které podle § 99 ZOR odůvodňují novou úpravu výživného. Přehlédl však, že pro posouzení možností rodičů přispívat na výživu dvou dětí nelze odhlédnout od jejich vyživovací povinnosti ke společnému dalšímu dítěti K., která je umístěna v ústavu sociální péče a za stavu, kdy matka sama v průběhu řízení před soudem I. stupně zvýšení výživného na ni nenavrhla, potřeby tohoto dítěte vůbec neověřoval. Zůstalo tak neobjasněno, jaká částka je pravidelně placena, jaké náklady kryje, jaké má dítě potřeby vzhledem ke svému zdravotnímu stavu (matka sama v řízení před soudem např. uváděla, že je třeba jí dokupovat některé léky), zda jí lze přilepšovat a v jakém směru. Řízení ve věcech péče o nezletilé je řízením, které lze zahájit i bez návrhu (§ 83 odst. 1 OSŘ) a soud je v něm povinen provést ke zjištění skutkového stavu i jiné důkazy, než byly účastníky navrhovány (§ 120 odst. 2 OSŘ). Správné zjištění potřeb nezletilé K. v ústavu sociální péče a posouzení, zda stanovené výživné těmto potřebám odpovídá, je nezbytné pro správné rozhodnutí o výši vyživovací povinnosti. Po doplnění řízení v naznačeném směru bude třeba zvážit vyživovací povinnost rodičům ke všem třem dětem a o návrhu matky na zvýšení výživného ke všem třem dětem rozhodnout. Přitom je třeba vzít v úvahu, že ustanovení § 85a ZOR v platném znění umožňuje za splnění v něm stanovených podmínek považovat za odůvodněné potřeby dítěte i tvorbu úspor pro ně. Zákon sice zmiňuje zejména úspory na budoucí povolání, protože však je v něm výčet pouze příkladmý, lze dovodit i možnost úspor na pozdější zajištění a přilepšení invalidnímu dítěti. Pro závěr, že je pro tento postup u nezl. K. důvod, by soud ovšem musel mít dostatečné podklady ve svých zjištěních. Z řízení před soudem I. stupně dosud není vůbec zřejmé, z jakého důvodu je nezletilá v ústavu sociální péče umístěna, ani jaká je další prognóza jejího zdravotního stavu.
Protože rozsah potřebného doplnění se vymyká funkční působnosti odvolacího soudu, navíc o výživném pro nezl. K. dosud soudem I. stupně vůbec rozhodováno nebylo, odvolacímu soudu nezbylo, než napadené rozhodnutí podle § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Z odůvodnění.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12.5.1997 sp. zn. 38 C 80/97 bylo rozvedeno manželství rodičů nezletilých dětí, nezl. děti Š., M. a K., byly svěřeny do výchovy matky a vyživovací povinnost otce k nim byla stanovena částkou 1 500 Kč pro nezl. Š., 1 000 Kč pro nezl. M. a 400 Kč měsíčně pro nezl. K. nar. 2.11.1987, která té době byla trvale umístěna v péči ústavu sociální péče.
K návrhu matky soud I. stupně napadeným rozsudkem zvýšil od 1.9.1998 výživné pro nezl. Š. na 1 800 Kč měsíčně a pro nezl. M. na 1 400 Kč měsíčně. Při svém rozhodnutí vyšel ze zjištění, že od poslední soudní úpravy vzrostl příjem rodičů, včetně vedlejších příjmů, u otce z 9 732 Kč na 11 375 Kč, u matky z 8 188 Kč na 11 274 Kč a že k výrazným změnám došlo i v potřebách obou dětí, neboť nezl. Š. nastupuje od 1.9.1998 na gymnázium, nezl. M. začíná povinnou školní docházku. Vzal současně v úvahu, že oba rodiče mají ještě vyživovací povinnost k nezl. K., která je trvale umístěna v ústavu sociální péče. Poměry této nezletilé neověřoval a o vyživovací povinnosti k ní nerozhodoval.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání otec a namítl, že jeho příjem je proměnlivý, že v posledních šesti měsících poklesl a že stanovené výživné neodpovídá jeho finančním možnostem. Navrhl, aby rozsudek soudu I. stupně byl změněn tak, že se návrh na zvýšení výživného zamítá.
V průběhu odvolací lhůty podala matka nový návrh na zvýšení výživného pro nezl. K. Poukázala na to, že od 1.8.1998 se v ústavu sociální péče zvýšila měsíční úhrada na 1 590 Kč měsíčně, po odpočtu přídavku na dítě 554 Kč tedy činí 1 036 Kč. Navrhla, aby výživné otce na nezl. K. bylo zvýšeno do 1.8.1998 na 518 Kč.
Odvolací soud podle § 212 odst. 1 OSŘ přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které mu předcházelo, aniž nařizoval jednání [§ 214 odst. 2 písm. e) OSŘ] a dospěl k závěru, že současný stav řízení neumožňuje ani potvrzení, ani změnu napadeného rozsudku.
Soud I. stupně správně postupoval, když zvažoval, zda od poslední soudní úpravy došlo k takovým změnám poměrů na straně rodičů i dětí, které podle § 99 ZOR odůvodňují novou úpravu výživného. Přehlédl však, že pro posouzení možností rodičů přispívat na výživu dvou dětí nelze odhlédnout od jejich vyživovací povinnosti ke společnému dalšímu dítěti K., která je umístěna v ústavu sociální péče a za stavu, kdy matka sama v průběhu řízení před soudem I. stupně zvýšení výživného na ni nenavrhla, potřeby tohoto dítěte vůbec neověřoval. Zůstalo tak neobjasněno, jaká částka je pravidelně placena, jaké náklady kryje, jaké má dítě potřeby vzhledem ke svému zdravotnímu stavu (matka sama v řízení před soudem např. uváděla, že je třeba jí dokupovat některé léky), zda jí lze přilepšovat a v jakém směru. Řízení ve věcech péče o nezletilé je řízením, které lze zahájit i bez návrhu (§ 83 odst. 1 OSŘ) a soud je v něm povinen provést ke zjištění skutkového stavu i jiné důkazy, než byly účastníky navrhovány (§ 120 odst. 2 OSŘ). Správné zjištění potřeb nezletilé K. v ústavu sociální péče a posouzení, zda stanovené výživné těmto potřebám odpovídá, je nezbytné pro správné rozhodnutí o výši vyživovací povinnosti. Po doplnění řízení v naznačeném směru bude třeba zvážit vyživovací povinnost rodičům ke všem třem dětem a o návrhu matky na zvýšení výživného ke všem třem dětem rozhodnout. Přitom je třeba vzít v úvahu, že ustanovení § 85a ZOR v platném znění umožňuje za splnění v něm stanovených podmínek považovat za odůvodněné potřeby dítěte i tvorbu úspor pro ně. Zákon sice zmiňuje zejména úspory na budoucí povolání, protože však je v něm výčet pouze příkladmý, lze dovodit i možnost úspor na pozdější zajištění a přilepšení invalidnímu dítěti. Pro závěr, že je pro tento postup u nezl. K. důvod, by soud ovšem musel mít dostatečné podklady ve svých zjištěních. Z řízení před soudem I. stupně dosud není vůbec zřejmé, z jakého důvodu je nezletilá v ústavu sociální péče umístěna, ani jaká je další prognóza jejího zdravotního stavu.
Protože rozsah potřebného doplnění se vymyká funkční působnosti odvolacího soudu, navíc o výživném pro nezl. K. dosud soudem I. stupně vůbec rozhodováno nebylo, odvolacímu soudu nezbylo, než napadené rozhodnutí podle § 221 odst. 1 písm. a) OSŘ zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
