Zastavení dovolacího řízení

(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 NSČR 6/2012, ze dne 27.1.2012)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v insolvenční věci dlužníka L. M., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 9585/2010, o přihlášce pohledávky věřitele č. 9 o dovolání věřitele č. 9 L. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. července 2011, č. j. KSOS 22 INS 9585/2010, 3 VSOL 257/2011-P9-7, tak, že Nejvyšší soud vyzývá dovolatele, aby do 3 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatil Krajskému soud v Ostravě, ke sp. zn. KSOS 22 INS 9585/2010, v kolcích soudní poplatek z dovolání, který činí podle položky 23 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků 2.000,- Kč. Nebude-li soudní poplatek z dovolání ve stanovené lhůtě zaplacen, bude dovolací řízení zastaveno.

Z odůvodnění:

Usnesením ze dne 18. března 2011, č. j. KSOS 22 INS 9585/2010-P9-2, rozhodl Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“), že se nepřihlíží k přihlášce pohledávky věřitele č. 9 Libora Komarovského a tato přihláška se odmítá (bod I. výroku), a určil, že právní mocí tohoto usnesení účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí (bod II. výroku).

K odvolání věřitele č. 9 Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu.

Věřitel č. 9 napadl usnesení odvolacího soudu podáním datovaným 22. října 2011, podaným na poštu k přepravě 4. listopadu 2011 a došlým insolvenčnímu soudu 7. listopadu 2011 (č. l. P9-7). Toto podání je sice zevně označeno jako „odvolání“, podle obsahu však nemůže než být dovoláním.

Při podání dovolání dovolatel neuhradil soudní poplatek z dovolání a insolvenční soud, jenž se předtím bezvýsledně věnoval odstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (srov. výzvu /usnesení/ insolvenčního soudu ze dne 11. listopadu 2011, č. j. KSOS 22 INS 9585/2010-P9-11, doručenou dovolateli 15. listopadu 2011), předložil věc Nejvyššímu soudu s názorem, že řízení je osvobozeno od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. r/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

Podle ustanovení § 9 zákona o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka, aby ve lhůtě, kterou mu určí, zaplatil poplatek soudu, který rozhodl o věci v prvním stupni. Po doručení výzvy vrátí věc tomuto soudu s pokynem, aby ji znovu předložil po zaplacení poplatku. Soud, jemuž byla věc vrácena, je výzvou odvolacího soudu vázán a po marném uplynutí v ní určené lhůty řízení zastaví. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2).

Zákonem č. 218/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, byl zákon o soudních poplatcích s účinností od 1. září 2011 zásadním způsobem změněn i potud, že insolvenční řízení již není ve výčtu těch, jež jsou (podle § 11 odst. 1 zákona o soudních poplatcích) od poplatku osvobozena ze zákona. Dotčenou novelou byl zákon o soudních poplatcích změněn i potud, že položka 23 Sazebníku poplatků (přílohy k zákonu o soudních poplatcích), která upravuje sazby poplatků za dovolací řízení, již nezbavuje (na rozdíl od poplatku za odvolání - srov. položku 22 odst. 13 Sazebníku poplatků) poplatníka (dovolatele) povinnosti k úhradě poplatku za dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu jen procesní povahy (srov. pro dobu do 31. srpna 2011 poznámku č. 6 k položce 18 Sazebníku poplatků).

Podle článku II bodu 1. části první zákona č. 218/2011 Sb. za řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se vybírají poplatky podle dosavadních právních předpisů, i když se stanou splatnými po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. Poplatky za odvolání, dovolání nebo kasační stížnost podávané po dni nabytí účinnosti tohoto zákona se vybírají podle zákona č. 549/1991 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Vzhledem k tomu, že dovolání v této věci bylo podáno 4. listopadu 2011, vybírá se za ně soudní poplatek již podle zákona o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 218/2011 Sb.

Oproti mínění insolvenčního soudu není dovolací řízení (ani jen dovolatel) osvobozeno od soudních poplatků podle § 11 odst. 2 písm. r/ zákona o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 218/2011 Sb. Označené ustanovení totiž přiznává osobní osvobození od soudního poplatku jen dlužníku a insolvenčnímu správci v insolvenčním řízení.

Poplatek za dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu o tom, že se nepřihlíží k přihlášce věřitelovy pohledávky a že právní mocí tohoto usnesení účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí, pak v souladu s položkou 23 odst. 2 Sazebníku poplatků činí 2.000,- Kč.

Upustit od požadavku na splnění poplatkové povinnosti dovolatele v dovolacím řízení pak nelze ani v situaci, kdy zjevně přichází v úvahu zastavení řízení pro neodstranění nedostatku podmínky dovolacího řízení spočívajícího v absenci povinného zastoupení dovolatele.

Podle ustanovení § 10 zákona o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 218/2011 Sb., totiž nově též platí, že soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1.000,- Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek (odstavec 3). V řízení, v němž lze rozhodnout bez jednání, postupuje soud obdobně podle odstavců 3 a 4, dokud nebylo vydáno rozhodnutí o věci samé (odstavec 5).

Jinak řečeno, zastavení dovolacího řízení pro neodstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§ 241, § 241b odst. 2, § 104 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů) by dovolatele nezbavovalo poplatkové povinnosti minimálně v rozsahu 1.000,- Kč. V tomto ohledu je nová poplatková úprava metodologicky srovnatelná s podobou zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném před 1. lednem 2001, podle které se při zastavení řízení vracelo jen 50 % soudního poplatku (§ 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích, v tehdejším znění). Srov. (mutatis mutandis) též závěry zformulované při výkladu ustanovení § 10 odst. 2 zákona o soudních poplatcích, ve znění účinném před 1. lednem 2001, ve stanovisku občanskoprávního kolegia a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. července 1996, Cpjn 68/95 a Opjn 1/95, uveřejněném pod číslem 49/1996 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pod písmenem i/. Také zastavení dovolacího řízení pro neodstranění nedostatku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení přichází vzhledem k ustanovení § 10 odst. 3 a 5 zákona o soudních poplatcích, ve znění zákona č. 218/2011 Sb., v úvahu jen tehdy, když byl zaplacen soudní poplatek z dovolání, nebo když nelze zastavit dovolací řízení pro nesplnění poplatkové povinnosti proto, že dovolací soud již začal jednat ve věci samé.

Nejvyšší soud proto dovolatele vyzval ve stanovené lhůtě k úhradě soudního poplatku z dovolání s poučením o následcích případné nečinnosti.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli se však doručuje i zvláštním způsobem a teprve od tohoto doručení začne běžet lhůta k úhradě soudního poplatku.

( zdroj: www.nsoud.cz )

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz