Sdělení Ministerstva zahraničních věcí

232

SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí








      Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 13. května 1958 byla v Ženevě na 41. zasedání Generální konference Mezinárodní organizace práce přijata Úmluva o dokladech totožnosti námořníků, 1958 (č. 108).


      S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky. Prezident republiky Úmluvu ratifikoval.


      Ratifikace Úmluvy o dokladech totožnosti námořníků, 1958, Českou republikou byla zapsána generálním ředitelem Mezinárodního úřadu práce dne 6. srpna 1996.


      Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 8 odst. 2 dnem 19. února 1961 a pro Českou republiku vstoupila v platnost v souladu se zněním odstavce 3 téhož článku dnem 6. srpna 1997.


      Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně. Do anglického a francouzského znění Úmluvy, jež jsou pro její výklad rozhodná, lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu práce a sociálních věcí.








Úmluva 108


ÚMLUVA


týkající se národních osobních dokladů námořníků, 1958






      Generální konference Mezinárodní organizace práce,

      svolaná do Ženevy Správní radou Mezinárodního úřadu práce, a tam se sešla na svém čtyřicátém prvním zasedání dne 29. dubna 1958, a

      rozhodnuvši se přijmouti některé návrhy týkající se vzájemného nebo mezinárodního uznávání národních osobních průkazů námořníků, jež jsou sedmým bodem jednacího pořadu zasedání, a

      rozhodnuvši, že tyto návrhy budou mít formu mezinárodní úmluvy,

      přijímá tohoto třináctého května roku tisícího devítistého padesátého osmého tuto úmluvu, která může být nazývána jako Úmluva o dokladech totožnosti námořníků, 1958:

Článek 1

      1.  Tato úmluva se vztahuje na každého námořníka zaměstnaného v jakékoliv funkci na palubě každé lodi jiné než válečné, která je zapsána na území, pro které platí tato úmluva, a která běžně provozuje námořní plavbu.

      2.  V případě jakékoliv pochybnosti o tom, zda některé kategorie osob mají být považovány za námořníky pro účel této úmluvy, bude otázka rozhodnuta v každé zemi příslušným úřadem po projednání s příslušnými organizacemi rejdařů a námořníků.

Článek 2

      1.  Každý člen,¹) pro kterého platí tato úmluva, vystaví každému svému státnímu příslušníku vykonávajícímu povolání námořníka na jeho žádost osobní doklad námořníka odpovídající ustanovením článku 4 této úmluvy. Pokud by však nebylo možné vystavit takový doklad zvláštním kategoriím jeho námořníků, může člen místo toho vystavit pas naznačující, že jeho držitel je námořníkem, a takový pas bude mít pro účel této úmluvy stejné účinky jako osobní doklad námořníka.

      2.  Každý člen, pro kterého platí tato úmluva, může vystavit osobní doklad námořníka kterémukoliv jinému námořníkovi, který buď koná službu na palubě lodi zapsané na jeho území, nebo je evidován u úřadu práce na jeho území, jestliže o to požádá.

Článek 3

      Osobní doklad námořníka zůstane stále v držení námořníka.

Článek 4

      1.   Osobní doklad námořníka bude vyhotoven v jednoduché formě z trvanlivého materiálu a upraven tak, aby jakékoliv změny byly snadno zjistitelné.

      2.  Osobní doklad námořníka bude obsahovat název úřadu, který jej vystavil, datum a místo vystavení a prohlášení, že doklad je osobním dokladem námořníka pro účel této úmluvy.

      3.  Osobní doklad námořníka bude obsahovat následující údaje o jeho držiteli:

(a)

plné jméno (rodné jméno, příjmení a další jména, pokud existují);

(b)

datum a místo narození;

(c)

státní příslušnost;

(d)

charakteristické rysy postavy;

(e)

fotografii; a

(f)

podpis osoby, které byl vystaven, nebo, jestliže se tato osoba neumí podepsat, otisk palce.

      4.  Jestliže člen vystavuje osobní doklady námořníka cizímu námořníkovi, doklad nemusí obsahovat prohlášení o státní příslušnosti uvedeného námořníka a jakékoliv takové prohlášení nebude nezvratným důkazem o jeho státní příslušnosti.

      5.  Každé časové omezení platnosti osobního dokladu námořníka bude v dokladu jasně vyznačeno.

      6.  S výhradou ustanovení předchozích odstavců budou přesná forma a obsah osobního dokladu námořníka určeny členem, který jej vydal, po projednání s příslušnými organizacemi rejdařů a námořníků.

      7.  Vnitrostátní zákonodárství může stanovit další údaje, které mají být zapsány v osobním dokladu námořníka.

Článek 5

      
1.  Každému námořníkovi, který je držitelem platného osobního dokladu námořníka vydaného příslušným orgánem území, pro které platí tato úmluva, bude povolován vstup na toto území.

      2.  Příslušnému námořníkovi bude rovněž povolován vstup na území uvedené v předchozím odstavci během období nejméně jednoho roku od skončení platnosti osobního dokladu námořníka, jehož je držitelem.

Článek 6

      1.  Každý člen povolí vstup na území, pro které platí tato úmluva, námořníkovi, který je držitelem platného osobního dokladu námořníka, jestliže je o vstup požádáno za účelem dočasného volna na pevnině, zatímco je loď v přístavu.

      2.  Jestliže má osobní doklad námořníka místo pro příslušné zápisy, každý člen povolí rovněž vstup na území, pro které platí tato úmluva, každému námořníkovi, který je držitelem platného osobního dokladu námořníka, jestliže požádá o vstup za účelem:

(a)

vstupu na svoji loď nebo přemístění na jinou loď;

(b)

průjezdu přes toto území, aby mohl vstoupit na svoji loď v jiné zemi nebo aby byl navrácen do své země;

(c)

za jakýmkoliv jiným účelem schváleným orgány dotyčného člena.

      3.  Každý člen může, dříve než povolí vstup na své území pro kterýkoliv z účelů uvedených v předchozím odstavci, vyžadovat uspokojivý důkaz včetně písemných dokladů od dotyčného námořníka, rejdaře nebo jeho zástupce nebo od příslušného konzula o záměru námořníka a o jeho schopnosti svůj úmysl provést. Člen může též omezit pobyt námořníka na dobu považovanou za přiměřenou pro dotyčný účel.

      4.  Nic v tomto článku nebude vykládáno tak, aby to omezovalo právo člena zabránit kterékoliv určité osobě ve vstupu nebo pobytu na jeho území.

Článek 7

      Formální ratifikace této úmluvy budou oznámeny generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce k registraci.

Článek 8

      1.  Tato úmluva zavazuje jen ty členy Mezinárodní organizace práce, jejichž ratifikace byla zaregistrována generálním ředitelem.

      2.  Úmluva vstoupí v platnost 12 měsíců poté, kdy generální ředitel zaregistruje ratifikace dvou členů.

      3.  Poté tato úmluva vstoupí v platnost pro každého dalšího člena 12 měsíců po dni, kdy bude zaregistrována jeho ratifikace.

Článek 9

      
1.  Každý člen, který ratifikoval tuto úmluvu, ji může vypovědět po uplynutí deseti let od data, kdy poprvé vstoupila v platnost, aktem sděleným generálnímu řediteli Mezinárodního úřadu práce, který jej zaregistruje. Tato výpověď nabude účinnosti jeden rok od data, kdy byla zaregistrována.

      2.  Každý člen, který ratifikoval tuto úmluvu a který ve lhůtě jednoho roku po uplynutí desetiletého období uvedeného v předchozím odstavci nevyužije práva výpovědi stanoveného tímto článkem, jí bude vázán na další období deseti let a poté bude moci vypovědět tuto úmluvu po uplynutí každého desetiletého období za podmínek stanovených v tomto článku.

Článek 10

      1.  Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce vyrozumí všechny členy Mezinárodní organizace práce o registraci všech ratifikací a výpovědí, které mu sdělí členové Organizace.

      2.  Když bude oznamovat členům Organizace registraci druhé ratifikace, jež mu bude sdělena, upozorní generální ředitel členy Organizace na datum, kterým tato úmluva vstoupí v platnost.

Článek 11

      V souladu s článkem 102 Charty Spojených národů sdělí generální ředitel Mezinárodního úřadu práce generálnímu tajemníkovi Spojených národů k registraci úplné údaje o všech ratifikacích a aktech výpovědí, které zaregistroval v souladu s ustanoveními předchozích článků.

Článek 12

      Kdykoli to bude Správní rada Mezinárodního úřadu práce považovat za nutné, předloží generální konferenci zprávu o provádění této úmluvy a posoudí, je-li žádoucí zařadit na pořad konference otázku její úplné nebo částečné revize.

Článek 13

      1.  Jestliže konference přijme novou úmluvu, která zcela nebo zčásti reviduje tuto úmluvu, potom, pokud nová úmluva nestanoví jinak,

(a)

ratifikace nové revidující úmluvy členským státem bude ipso iure znamenat okamžitou výpověď této úmluvy nehledě na ustanovení výše uvedeného článku 9, s výhradou, že nová revidující úmluva vstoupí v platnost;

(b)

ode dne, kdy nová revidující úmluva vstoupí v platnost, přestane být tato úmluva členům otevřena k ratifikaci.

      2.  Tato úmluva však zůstane v platnosti co do formy a obsahu pro ty členy, kteří ji ratifikovali, avšak neratifikovali revidující úmluvu.

Článek 14

      Anglické a francouzské znění textu této úmluvy jsou stejně závazná.

      Text, který předchází, je autentický text Úmluvy náležitě přijatý Generální konferencí Mezinárodní organizace práce v průběhu jejího čtyřicátého prvního zasedání, které se konalo v Ženevě a bylo prohlášeno za skončené dne 14. května 1958.

      Na důkaz toho jsme připojili své podpisy dvacátého osmého května 1958:




Předseda konference:


Ichiro Kawasaki v. r.





Generální ředitel Mezinárodního úřadu práce:


David A. Morse v. r.

––––––––––––––––––––

¹)

Členský stát Mezinárodní organizace práce.