Vyhláška ze dne 4.7.1944 o úplném znění zákona o úrazovém pojištění

9.9.1944 | Sbírka:  195/1944 Sb. | Částka:  95/1944ASPI

Vztahy

Prováděcí: 927/1947 Ú.l.I, 604/1945 Ú.l.I
Aktivní derogace: 1/1888 ř.z.
Pasivní derogace: 99/1948 Sb.
195/1944 Sb.
Vyhláška
ministra hospodářství a práce
ze dne 4. července 1944
o úplném znění zákona o úrazovém pojištění.
Podle článku III, § 10 vládního nařízení ze dne 21. prosince 1943, Sb. č. 1 z r. 1944, o úrazovém pojištění, upravuji a vyhlašuji v příloze úplné znění zákona ze dne 28. prosince 1887, rak. ř. z. č. 1 z r. 1888, o úrazovém pojištění dělníků ve znění právních předpisů jej měnících a doplňujících (dále zákon).
Dr. Bertsch v. r.
Příl.
Zákon o úrazovém pojištění.
OBSAH.

Rozsah pojištění.

(§§ 1 až 6).

Pojištěné podniky (§ 1).

Ochrana mimopodnikových činností (§§ 2 a 72).

Pojištění zaměstnanci (§ 3).

Rozšíření a zproštění pojistné povinnosti (§§ 4 až 6).

Pojistný případ

(§§ 7 a 8).

Podnikový úraz (§ 7).

Nemoci z povolání (§ 8).

Předmět pojištění

(§§ 9 až 45).

A.    Všeobecné předpisy.

I.    Dávky

Pravidelné dávky (§ 9).

Dávky navíc (§ 10).

II.   Vyloučení dávek (§§ 11 až 13).

III.  Střet s jinými nároky na zaopatření (§ 14).

B.    Zvláštní předpisy.

Jednotlivé dávky.

I.    Nemocenské ošetření a péče o bezmocné.

Nemocenské ošetření (§§ 15 až 17).

Péče o bezmocné (§ 18).

Ústavní léčebná péče a ústavní péče (§ 19).

Peněžité dávky v době ústavní léčebné péče a ústavní péče (§ 20).

Podrobná ustanovení o nemocenském ošetření (§ 21).

II.   Péče o povolání (§§ 22 a 23).

III.  Oprava nebo obnovení protézy (§ 24).

IV.   Důchody a jiné peněžité dávky.

Všeobecné (§ 25).

Nemocenské z úrazového pojištění (§ 26).

Předpoklady pro požitek důchodu zraněnému a jeho výše (§§ 27 a 28).

Přídavky na děti (§ 29).

Počátek placení důchodu (§ 30).

Umístění v ústavě (§ 31).

Peněžité dávky při smrtelných úrazech (§§ 32 až 40).

Úmrtné (§ 32).

Důchody po nezvěstných (§ 33).

Vdovský důchod; odbytné (§ 34).

Příspěvek vdově (§ 35).

Vdovecký důchod (§ 36).

Sirotčí důchod (§ 37).

Důchody příbuzným (§ 38).

Nejvyšší částka důchodů pozůstalým (§ 39).

Pozůstalí po cizinci (§ 40).

Výpočet důchodu (§§ 41 až 45).

Vztahy mezi nositeli úrazového a nemocenského pojištění

(§§ 46 až 48).

Povinnosti nositelů nemocenského pojištění (§ 46).

Rozvrh nákladů (§ 47).

Náhrada nákladů (§ 48).

Poměr úrazových pojišťoven k lékařům a lékárnám

(§§ 49 a 50).

Organisace úrazových pojišťoven

(§§ 51 až 62).

Úrazové pojišťovny a jejich členové (§§ 51 až 53).

Orgány úrazové pojišťovny (§§ 54 až 61).

Stanovy úrazové pojišťovny (§ 62).

Opatření a použití prostředků

(§§ 63 až 78).

Nebezpečenské třídy (§ 63).

Reservní fondy (§ 64).

Kapitálová úhrada. Pojistné (§§ 65 a 66).

Zjištění podniků podrobených pojištění a jejich zařadění (§§ 67 až 69).

Výpočet a vybrání pojistného (§ 70).

Úhrnkové pojistné (§ 71).

Úhrada nákladů Protektorátem Čechy a Morava nebo zeměmi (§ 72).

Přezkoumání výpočtu pojistného (§§ 73 a 74).

Opominutí předepsané přihlášky podniku (§ 75).

Vymáhání pojistného (§ 76).

Zastavení podniku (§ 77).

Prohlídka podnikových zařízení (§ 78).

Odškodňovací řízení a pojišťovací soudnictví

(§§ 79 až 100).

Povinnost oznamovati úrazy (§ 79).

Řízení o nároku. Součinnost veřejných činitelů. Promlčení nároků. Výměry
(§§ 80 až 87).

Výplata odškodného (§ 88).

Soudnictví (§§ 89 až 92).

Změny v předpokladech pro nárok na odškodné a přezkoumání výměru (§§ 93 až 95).

Neplacení dávek (§ 96).

Kapitalisace důchodu (§ 97).

Odbytí cizinců oprávněných k odškodnému (§ 98).

Nepřípustnost exekuce na pohledávky z odškodného (§ 99).

Vyloučení úmluv (§ 100).

Ručení podnikatelů a třetích osob za úrazy

(§§ 101 až 103).

Státní dozor

(§ 104).

Pojišťovací poradní sbor

(§ 105).

Spolupůsobení úřadů

(§ 106).

Ustanovení trestní

(§§ 107 až 110).

Odvolání proti rozhodnutím politických úřadů

(§ 111).

Osvobození od poplatků, kolků a daní

(§ 112).

Výroční zprávy pojišťoven

(§ 113).

Poměr k nositelům veřejnoprávního sociálního pojištění, k podpůrným
pokladnám a soukromým pojišťovnám

(§§ 114 a 115).

Zvláštní ustanovení pro podniky zemědělské a lesní

(§§ 116 až 129).

Podniky zemědělské (§§ 117 až 125).

Lesní podniky (§§ 126 až 129).

Záruky za pojistné

(§§ 130 až 135).

Ručení za pojistné (§§ 130 až 132).

Věcné ručení (§ 133).

Zálohy na pojistné (§§ 134 a 135).

Zábrana úrazů

(§§ 136 až 145).

Všeobecné (§ 136).

Předpisy o zábraně úrazů (§ 137).

Povinnosti podnikatelů (§ 138).

Povinnosti zaměstnanců (§ 139).

Dozírací právo úrazové pojišťovny (§ 140).

Přirážka k pojistnému (§ 141).

Ustanovení trestní (§ 142).

Ručení výrobců a dodavatelů (§ 143).

Hornictví (§ 144).

Vybudování zábrany úrazů (§ 145).

DODATEK I.

Přizpůsobení jiných zákonů (§ 1).

Zachování lhůt a odstranění vad (§ 2).

DODATEK II.

Ustanovení přechodná a závěrečná

(§§ 1 až 10).

Zlepšení dávek starodůchodcům (§§ 1 a 2).

Poměr k soukromým pojišťovnám (§ 3).

Správní pomoc obcí (§ 4).

Lhůta k přihlášení podniků nově zahrnutých do pojištění (§ 5).

Účinnost jednotlivých ustanovení vl. nař. Sb. č. 1/1944 (§ 6).

Sirotčí důchody a přídavky na děti z úrazů před 1. lednem 1944 (§ 7).

Náhrada za dávky nemocenského ošetření (§ 8).

Pozbytí účinnosti dřívějších právních předpisů (§ 9).

Prováděcí doložka (§ 10).
Rozsah pojištění.
§ 1.
(§ 1 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Proti následkům podnikových úrazů (§§ 7 a 8) jsou pojištěni všichni zaměstnanci v těchto podnicích i v zařízeních k nim náležejících.
1. v továrnách, hutích a loděnicích,
2. v dolech, v podnicích horních a ve vrtacích podnicích všeho druhu,
3. v lomech, jamách, povrchových dílech a při bagrování,
4. v podnicích, v nichž se provádějí stavební práce, nebo při provádění stavebních prací všeho druhu; za stavební práce se považují i zemní práce, které přesahují obvyklé obdělávání půdy,
5. v živnostenských podnicích kameníků, studnařů a hotovitelů železných konstrukcí,
6. při veškerém provozu železnic, nechť jsou poháněny jakoukoliv hybnou silou,
7. při provozu jízdních silostrojů podle § 88 zákona ze dne 26. března 1935, Sb. č. 81, o jízdě motorovými vozidly, a při provozu letadel, jejichž domovský přístav leží v obvodu působnosti úrazové pojišťovny, jakož i při zařízeních tomuto provozu sloužících,
8. v jiných podnicích, které se zabývají po živnostensku dopravou osob nebo věcí po zemi nebo po řekách a vodách vnitrozemských,
9. v podnicích provozovaných po živnostensku, při nichž se používá svářecích přístrojů, parních kotlů nebo takových hnacích přístrojů, které jsou hnány živelnou silou (větrem, vodou, parou, svítiplynem, horkým vzduchem, elektřinou atd.) nebo zvířaty. Toto ustanovení se nevztahuje na podniky, pro něž se užívá toliko mimochodem silostroje nenáležejícího k podnikovému zařízení,
10. v podnicích kovářů a podkovářů, jakož i řezníků (uzenářů),
11. ve skladištích zboží po živnostensku provozovaných, včetně skladnic a skladišť dříví a uhlí ve velkém,
12. v živnostenských podnicích kominíků, cidičů stok a v podnicích, po živnostensku provozujících čištění ulic a budov (oken, střech a pod.),
13. v podnicích, v nichž se vyrábějí výbušniny nebo v nichž se jich užívá,
14. ve stálých divadlech, i když se neprovozují po celý rok,
15. v hasičských sborech z povolání,
16. v podnicích vojenské správy (v dílnách, skladech a pod.),
17. v nemocnicích, v ústavech pro léčení, ošetřování, v porodnicích, v ozdravovnách, v bakteriologických, pathologických, serologických, anatomických, hygienických a soudnělékařských ústavech; dále v jiných ústavech a zařízeních zdravotní služby nebo pro vědecké badání, které ministr hospodářství a práce v dohodě s ministrem vnitra, po případě s ministrem školství, prohlásí za povinné pojištěním,
18. v ústavech pro léčení a ošetřování zvířat, v serologických, diagnostických, bakteriologických, anatomických, soudněveterinářských a pathologických veterinářských ústavech a na jatkách; dále v jiných zařízeních veterinářské služby, která ministr hospodářství a práce v dohodě s ministrem vnitra prohlásí za povinná pojištěním,
19. v podnicích zemědělských a lesních, a to v rozsahu určeném v §§ 116 až 129.
(2) K podniku patří veškeré činnosti, které slouží účelu podniku, i když se vykonávají místně odloučeně od něho; také správní a obchodní část podniku jest jeho součástí.
§ 2.
(§ 1a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Ochrany úrazového pojištění požívají také
1. osoby, činné při Německém Červeném Kříži,
2. osoby, činné v podniku pro pomoc při nehodách,
3. příslušníci hasičstva a hasičskotechničtí dozorčí orgánové, vykonávající svůj úřad jako čestnou funkci, pokud nejsou již pojištěni podle § 1,
4. zvěrolékaři a prohližitelé masa při provádění prohlídky jatečných zvířat a masa podle vládního nařízení ze dne 7. srpna 1941, Sb. č. 40 z roku 1942, o prohlídce masa, pokud nejsou již pojištěni podle § 1,
5. porodní asistentky při výkonu svého povolání, pokud nejsou již pojištěny podle § 1,
6. osoby, které bez zvláštního právního závazku
a) zachraňují druhého z okamžitého nebezpečí života nebo přikročí k jeho záchraně,
b) poskytnou pomoc při jiných nehodách nebo v obecném nebezpečí nebo v nouzi,
c) darují krev,
d) poskytnout pomoc úřední osobě Národně socialistické německé strany dělnické, Říše nebo veřejné správy v Protektorátu, která je přibrala k podpoře služebního výkonu,
e) osobně zakročí při pronásledování nebo při zatčení osoby, podezřelé z trestního jednání, nebo k ochraně osoby protiprávně napadené,
7. ti, kdož se učí a vyučují, jakož i pomocný a správní personál na odborných školách, v kursech pro školení, v učebních kursech, v učebných dílnách a v podobných zařízeních, jestliže a pokud tyto podle svého způsobu odpovídají pojištěným podnikům nebo činnostem a jmenované osoby nejsou již pojištěny podle § 1 nebo § 2, č. 1 až 6.
§ 3.
(§ 1b vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Za zaměstnance ve smyslu tohoto zákona se považují:
1. osoby, které pracují při podniku na podkladě pracovního nebo služebního poměru, bez rozdílu, zda se tak děje stále a pravidelně nebo jen příležitostně; příležitostné služby, které jsou obvyklé z důvodu rodinného společenství nebo z ochoty, nejsou pojištěny,
2. domáčtí dělníci pojištěných podniků,
3. učni, volontéři, praktikanti a jiné osoby, které jsou v podniku zaměstnány proto, aby se vycvičily.
(2) Příbuzní a sešvagření s podnikatelem, kteří pracují v podniku, se považují za zaměstnance, i když nebyla sjednána pracovní, služební nebo učňovská smlouva.
(3) Za zaměstnance se považují i takové osoby, které při podniku pojištěném podle § 1 jsou činny jako pojištěnec, i když se to děje pouze mimochodem.
§ 4.
(§ 2 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Ministr hospodářství a práce může vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení podrobiti pojistné povinnosti další živnostenské a jiné podniky, které nepodléhají dosud úrazovému pojištění, jakož i určité skupiny osob. Pokud jde o skupiny veřejných zaměstnanců, postupuje v dohodě s ministrem financí a ministrem vnitra.
(2) Při tom může, pokud jde o rozšíření pojistné povinnosti na skupiny osob, určiti v dohodě se zúčastněnými ministry podrobnosti o opatření prostředků.
(3) Ministr hospodářství a práce může zprostiti jednotlivé podniky povinné pojištěním podle § 1, které nejsou spojeny pro osoby v nich zaměstnané s nebezpečím úrazu, pojistné povinnosti.
(4) Ministr hospodářství a práce může vydati také předpisy o tom, která mechanická zařízení patří k hnacím přístrojům uvedeným v § 1, odst. 1, č. 9.
§ 5.
(§ 2a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Úrazová pojišťovna může převzíti stanovami (§ 62) za přiměřenou úhradu ochranu při úrazu podle předpisů tohoto zákona u osob, které nepodléhají úrazové pojistné povinnosti. Jako úhrada mohou býti určeny úhrnkové obnosy.
(2) Ministr hospodářství a práce může naříditi, aby úrazová pojišťovna převzala ochranu při úrazu podle předpisů tohoto zákona u osob, které jí označí. Při tom stanoví úhradu.
§ 6.
(§ 4 zák. Sb. č. 207/1919 a § 3 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Zaměstnance podniků protektorátních a zemských může ministr hospodářství a práce, dohodna se se zúčastněnými ministry a vyslechna zúčastněné úrazové pojišťovny, pojistné povinnosti podle tohoto zákona zprostiti, náleží-li jim a jejich příslušníkům podle služebního předpisu všeobecně platného pro případ podnikového úrazu nárok na zaopatření, které se rovná odškodnému, stanovenému v tomto zákoně, po případě v článku VII. zákona ze dne 20. července 1894, rak. ř. z. č. 168, a v § 211 zák. Sb. č. 86/1937, a má-li dále příslušná nemocenská pojišťovna nebo revírní bratrská pokladna nárok na náhradu, který by měla podle ustanovení tohoto zákona, kdyby zaměstnanci nebyli pojistné povinnosti zproštěni, a mají-li zaměstnanci stejný vliv na rozhodování o odškodném, jaký jest zaručen pojištěncům u pojišťoven, zřízených podle tohoto zákona.
(2) Za týchž podmínek, týmž způsobem a s týmiž účinky může ministr hospodářství a práce zprostiti pojistné povinnosti i zaměstnance soukromých železnic, poskytnou-li pro splnění nároků na zaopatření svých zaměstnanců záruky, nařízené ministrem hospodářství a práce v dohodě s ministrem dopravy a techniky.
(3) Ministr hospodářství a práce může v dohodě se zúčastněnými ministry zprostiti určité skupiny veřejných zaměstnanců Protektorátu a veřejnoprávních korporací pojistné povinnosti podle tohoto zákona, pokud je jim a jejich příslušníkům zajištěno zaopatření, které se rovná dávkám podle tohoto zákona.
(4) Nároků na zaopatření, přiznaných všeobecným služebním předpisem, nelze smlouvou s jednotlivými osobami ani vyloučiti, ani omeziti. Jsou-li závažné důvody, může ministr hospodářství a práce, dohodna se se zúčastněnými ministry a vyslechna zúčastněné úrazové pojišťovny, odvolati zproštění pojistné povinnosti.
Pojistný případ.
Podnikový úraz.
§ 7.
(§ 4 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Podnikovými úrazy jsou úrazy, které utrpí pojištěnec při provozování podniku uvedeného v § 1 nebo při činnosti uvedené v § 2.
(2) Za podnikové úrazy se považují též úrazy při úschově, dopravě, udržování a obnově pracovního nářadí, které souvisejí s činností v podniku, i když nářadí dodává pojištěnec.
(3) Za podnikové úrazy se považují dále úrazy na cestě na pracoviště nebo na místo výcviku a zpět, souvisí-li cesta s činností v podniku; souvislost se neruší již tím, že pojištěnec pouze nepodstatně přeruší cestu ve vlastním zájmu nebo z jiných důvodů, které nesouvisejí s pojištěnou činností. Okolnost, že pojištěnec pro vzdálenost svého stálého rodinného bytu od místa pracoviště (výcviku) má v tomto místě nebo v jeho blízkosti příbytek, nevylučuje pojištění cesty z rodinného bytu a zpět.
(4) Pojištění se vztahuje také na domácí a jiné služby, k nimž je pojištěnec vedle zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost přibrán podnikatelem nebo jeho jménem nebo osobou pojištěnci v pracovním poměru nadřízenou. Totéž platí o úrazech, které se přihodí při společných cvičeních, cestách příslušníků podniku na zotavenou a podobně, pokud jsou pořádány a řízeny podnikem. Ministr hospodářství a práce může vydati směrnice.
Nemoci z povolání.
§ 8.
(§ 4a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Za podnikový úraz se považují také nemoci z povolání podle zákona ze dne 1. června 1932, Sb. č. 99, o odškodnění nemocí z povolání, ve znění právních předpisů tento zákon doplňujících; jednoroční lhůta stanovená v § 6, větě první uvedeného zákona se prodlužuje na dva roky.
Předmět pojištění.
A. VŠEOBECNÉ PŘEDPISY.
I. Dávky.
1. Pravidelné dávky.
§ 9.
(§ 5 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Úrazové pojištění poskytuje náhradu škody, stanovenou v dalších předpisech, která vznikne tělesným zraněním, smrtí, nebo poškozením protézy.
(2) Náhrada škody zahrnuje
1. nemocenské ošetření a péči o bezmocné (§§ 15 až 21),
2. péči o povolání (§§ 22 a 23),
3. opravu nebo obnovení protézy poškozené úrazem (§ 24),
4. peněžité dávky (§§ 25 až 40).
2. Dávky navíc.
§ 10.
(§ 5a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Pro osoby, které požívají ochrany úrazového pojištění podle § 2, může ministr hospodářství a práce v dohodě s ministrem financí a s ostatními zúčastněnými ministry stanoviti dávky navíc.
(2) Stanovami úrazové pojišťovny mohou býti se souhlasem ministra hospodářství a práce vedle zákonných dávek zavedeny dávky navíc i pro jiné okruhy osob.
II. Vyloučení dávek.
§ 11.
(§ 5b vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Zraněný a jeho pozůstalí nemají nároku, jestliže přivodili úraz úmyslně. V případě § 7, odst. 3 může býti mimoto odepřena náhrada škody úplně nebo částečně, u pozůstalých však nejvýše do poloviny, jestliže při vzniku úrazu spolupůsobila hrubá nedbalost zraněného.
§ 12.
(§ 5c vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Přivodil-li si zraněný úraz při úmyslném spáchání trestného činu, pro nějž mu byl soudem pravoplatně uložen trest na svobodě, může býti náhrada škody odepřena zcela nebo částečně.
(2) Důchod může býti poukázán zcela nebo částečně příslušníkům zraněného bydlícím v tuzemsku, jestliže by měli v případě jeho smrti nárok na důchod.
(3) Náhrada škody může býti také odepřena, nedojde-li k rozsudku trestního soudu pro úmrtí, nepřítomnost nebo některý jiný důvod tkvící v osobě zraněného.
§ 13.
(§ 5d vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Nevyhověl-li zraněný bez zákonného nebo jinak závažného důvodu příkazu, který se týká nemocenského ošetření, a má-li to nepříznivý vliv na jeho schopnost k výdělku, může mu býti odepřena náhrada škody na čas úplně nebo částečně, byl-li upozorněn na tento následek.
III. Střet s jinými nároky na zaopatření.
§ 14.
(§ 5e vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Zranění, jimž je pro úraz zaručena péče a zaopatření podle zákonů o zaopatření příslušníků branné moci a podle předpisů, které prohlašují tyto zákony za použitelné, nebo podle zákonů o zaopatření příslušníků říšské pracovní služby, nemají z téhož úrazu nároků podle tohoto zákona.
B. ZVLÁŠTNÍ PŘEDPISY.
Jednotlivé dávky.
I. Nemocenské ošetření a péče o bezmocné.
1. Účel nemocenského ošetření.
§ 15.
(§ 6 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Nemocenské ošetření má odstraniti všemi vhodnými prostředky poruchu na zdraví vyvolanou úrazem nebo tělesné poškození a neschopnost k výdělku způsobenou úrazem a zabrániti zhoršení.
(2) Úrazová pojišťovna může kdykoliv zavésti nové nemocenské ošetření, lze-li očekávati, že se tím zvýší důchodcova schopnost k výdělku.
2. Rozsah nemocenského ošetření.
§ 16.
(§ 6a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Nemocenské ošetření zahrnuje
a) lékařské ošetřování ode dne úrazu,
b) opatřování léky a jinými léčivy, vybavení protézami, orthopedickými a jinými pomůckami, jichž je třeba, aby byl zajištěn úspěch léčení nebo aby byly zmírněny následky po zranění.
3. Poskytování nemocenského ošetření.
§ 17.
(§ 6b vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Nemocenské ošetření poskytuje
a) zraněným, kteří podléhají nemocenskému pojištění, příslušný nositel nemocenského pojištění,
b) jiným zraněným okresní nemocenská pojišťovna, v jejímž obvodě mají své bydliště.
(2) Pro poskytování nemocenského ošetření, po případě ošetření v léčebném ústavě, platí zákonné předpisy, směrodatné pro příslušného nositele nemocenského pojištění (odstavec 1). Zraněný nemá nároku na dávky stejného druhu proti úrazové pojišťovně.
(3) Úrazová pojišťovna může udíleti pokyny pro nemocenské ošetření; může na nemocenské ošetření kdykoli dozírati svými důvěrnými lékaři nebo zraněného přikázati určitému lékaři.
(4) Úrazová pojišťovna může kdykoli sama převzíti nemocenské ošetření; musí pak poskytovati nejméně tytéž dávky jako nositel nemocenského pojištění příslušný podle odstavce 1. Úrazová pojišťovna má oznámiti nositeli nemocenského pojištění, kterým dnem počne s nemocenským ošetřením; počátkem tohoto dne končí povinnost nositele nemocenského pojištění poskytovati nemocenské ošetření.
4. Péče o bezmocné.
§ 18.
(§ 6c vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Péče o bezmocné buď poskytnuta, pokud zraněný je pro úraz tak bezmocný, že nemůže býti bez cizí obsluhy a péče.
(2) Péče o bezmocné záleží
1. v domácím ošetřování, t. j. opatření potřebné pomoci a obsluhy ošetřovateli nemocných, ošetřovatelkami nebo jiným vhodným způsobem, nebo
2. v placení ošetřovného ve výši 50 % plného důchodu, nejvýše však 750 K měsíčně.
(3) Na návrh zraněného má býti poskytnuto domácí ošetřování, nelze-li pro nemoc, počet dětí nebo z jiného důležitého důvodu právem požadovati od příslušníků zraněného, aby mu poskytli pomoc a obsluhu.
(4) Úrazová pojišťovna může se souhlasem zraněného poskytnouti péči o bezmocné i v jiných případech než podle odstavce 1, zejména tehdy, je-li záhodno, avšak neproveditelno, aby byl zraněný přijat do léčebného ústavu, nebo je-li důležitý důvod, aby byl zraněný ponechán ve své domácnosti nebo ve své rodině.
5. Ústavní léčebná péče a ústavní péče.
§ 19.
(§ 6d vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Úrazová pojišťovna může poskytnouti místo nemocenského ošetření bezplatné léčení a zaopatření v léčebném ústavě (ústavní léčebnou péči) a místo péče bezplatný pobyt a opatrování ve vhodném ústavě (ústavní péči), pokud zraněný souhlasí.
(2) Souhlasu zraněného není třeba,
1. vyžaduje-li druh tělesného poškození nemocenského ošetření nebo péče, které v rodině zraněného nejsou možné,
2. je-li nemoc nakažlivá,
3. pokusil-li se zraněný léčení zabrániti nebo je prodlužovati,
4. vyžaduje-li stav nebo chování zraněného, aby byl stále pozorován.
(3) Neuposlechne-li zraněný příkazu úrazové pojišťovny odůvodněného tímto zákonem, aby se podrobil ústavní léčebné péči nebo ústavní péči, nebo přeruší-li léčení předčasně bez souhlasu úrazové pojišťovny, může mu tato odepříti nadále nemocenské; má-li příslušníky rodiny, může úrazová pojišťovna snížiti nemocenské na polovinu a vypláceti je přímo rodinným příslušníkům. Na tyto následky buď zraněný předem upozorněn.
(4) Úrazová pojišťovna hradí náklady ústavní léčebné péče nebo ústavní péče v nejnižší třídě.
6. Peněžité dávky v době ústavní léčebné péče a ústavní péče.
§ 20.
(§ 6e vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Po dobu ústavní léčebné péče a ústavní péče (§ 19) odpadá nemocenské z úrazového pojištění a důchod pro zraněného.
(2) Rodinní příslušníci zraněného dostanou od úrazové pojišťovny po dobu jeho ústavní léčebné péče nebo ústavní péče polovinu nemocenského jako přídavek pro rodinu. Není-li takových rodinných příslušníků, dostane zraněný přídavek na den ve výši poloviny nemocenského, nejvýše však 8 K denně. Úrazová pojišťovna může při placení přídavku pro rodinu a přídavku na den použíti služeb nositelů nemocenského pojištění.
(3) Okruh rodinných příslušníků se řídí právními předpisy, které platí pro nositele nemocenského pojištění, příslušného pro poskytování dávek; u osob nepodléhajících nemocenskému pojištění se řídí okruh rodinných příslušníků ustanoveními zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.
7. Podrobná ustanovení o nemocenském ošetření.
§ 21.
(§ 6f vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Ministr hospodářství a práce stanoví podrobnosti nemocenského ošetření.
II. Péče o povolání zraněných.
1. Účel péče o povolání.
§ 22.
(§ 6g vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Péče o povolání má všemi vhodnými prostředky učinit zraněného schopným, aby opětně nastoupil své dřívější povolání, nebo není-li to možné, aby nastoupil nové povolání, a dopomoci mu, aby dosáhl zaměstnání. Příslušnost úřadů práce není tím dotčena.
2. Rozsah péče o povolání.
§ 23.
(§ 6h vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Péče o povolání zahrnuje
1. výcvik pro povolání, aby zraněný opětně nabyl schopnosti k výdělku, nebo aby jeho schopnost k výdělku byla zvýšena, pokud je úrazem podstatně omezen ve výkonu svého povolání nebo onoho povolání, o němž možno právem se domnívati, že je může zastávati, a nelze-li jinak, výcvik pro nové povolání,
2. pomoc, aby dosáhl zaměstnání.
(2) Zdráhá-li se zraněný podrobiti se péči o povolání, není to důvodem ke snížení důchodu.
(3) Ministr hospodářství a práce může stanoviti podrobnosti péče o povolání, zejména upraviti spolupráci s úřady práce.
III. Oprava nebo obnovení protézy.
§ 24.
(§ 6i vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Úrazová pojišťovna dá opraviti nebo obnoviti protézu poškozenou úrazem. Ministr hospodářství a práce může stanoviti podrobnosti.
IV. Důchody a jiné peněžité dávky.
1. Všeobecné.
§ 25.
(§ 6j vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Úrazová pojišťovna poskytuje
1. při tělesném zranění nemocenské a důchod zraněnému,
2. při smrti z úrazu úmrtné a důchod pozůstalým,
3. při smrti těžce zraněných, která není následkem úrazu, příspěvek vdově.
2. Nemocenské z úrazového pojištění.
§ 26.
(§ 6k vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Zranění, kteří nepodléhají zákonnému nemocenskému pojištění, dostanou od úrazové pojišťovny nemocenské, pokud jsou pro úraz neschopni práce a nemají ani nároku na důchod pro zraněného ani nedostávají úplatu za práci. Nemocenské se poskytuje od čtvrtého dne neschopnosti k práci po dobu jejího trvání.
(2) Nemocenské se řídí předpisy zákona o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří; při tom se považuje za měsíční pracovní výdělek dvanáctina ročního pracovního výdělku, který by byl směrodatný pro výpočet důchodu zraněnému. Úrazová pojišťovna může při poskytování nemocenského použíti služeb nositelů nemocenského pojištění.
(3) Po dobu ústavní léčebné péče nebo ústavní péče (§ 19) se neposkytuje nemocenské.
3. Předpoklady pro požitek důchodu zraněnému.
§ 27.
(§ 6l vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Důchod zraněnému se poskytuje, je-li jeho schopnost k výdělku zmenšena úrazem déle než třináct týdnů ode dne úrazu počítaje aspoň o 20 %.
(2) Je-li schopnost zraněného k výdělku zmenšena úrazem o méně než 20 %, poskytuje se důchod jen potud, pokud je schopnost k výdělku zmenšena také jiným nebo více jinými podnikovými úrazy a zmenšení způsobené jednotlivými podnikovými úrazy dosahuje úhrnem aspoň 20 %.
(3) Ministr hospodářství a práce může stanoviti, že při sčítání podle odstavce 2 je míti zřetel také na úrazy při zaměstnaneckých poměrech zproštěných pojistné povinnosti podle § 4, dále na poškození v branné službě a pod.
(4) Po dobu ústavní léčebné péče a ústavní péče se neposkytuje důchod.
4. Výše důchodu pro zraněného.
§ 28.
(§ 6m vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Důchod činí, pokud je zraněný pro úraz
1. úplně neschopen k výdělku, dvě třetiny ročního pracovního výdělku vypočteného podle §§ 41 až 45 (plný důchod),
2. částečně neschopen k výdělku, onu část plného důchodu, která odpovídá míře zmenšení schopnosti k výdělku (částečný důchod).
(2) Vedle důchodu se poskytuje v případech § 29 přídavek na děti.
(3) Nedostal-li zraněný důchod za některý z dřívějších úrazů označených v § 27, odst. 2 a 3, vyměří se u pozdějšího úrazu důchod podle úhrnného zmenšení jeho schopnosti k výdělku, způsobeného úrazy.
5. Přídavky na děti.
§ 29.
(§ 6n vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Pokud zraněný dostává důchod na podkladě nejméně 50 % neschopnosti k výdělku nebo více důchodů z úrazového pojištění, které dosahují úhrnem 50 % (těžce zraněný), poskytuje se ke každému důchodu pro každé dítě do dovršeného osmnáctého roku věku přídavek na děti ve výši 10 % důchodu, pokud důchodce o ně pečuje. Důchod včetně přídavků na děti nesmí však převyšovati poslední započitatelný roční pracovní výdělek.
(2) Za děti se považují
a) děti manželské,
b) děti prohlášené za manželské,
c) osvojenci,
d) nemanželské děti pojištěnce, bylo-li jeho otcovství zjištěno,
e) nemanželské děti pojištěnky.
(3) Několika příjemcům důchodů z úrazového pojištění se poskytuje přídavek na děti pro totéž dítě pouze jednou, a to tomu, kdo dítě převážně živí.
6. Počátek placení důchodu.
§ 30.
(§ 6o vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Povinnost poskytovati důchod počíná dnem po zastavení nemocenského, pokud se týče po skončení nemocenského ošetření.
(2) Místo důchodu může býti poskytnut až do jednoho roku po úrazu přechodný plat do výše plného důchodu; přechodný plat musí býti nejméně tak vysoký jako nemocenské, na něž by měl zraněný nárok podle předpisů nemocenského pojištění nebo tohoto zákona.
7. Umístění v ústavě.
§ 31.
(§ 6p vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Úrazová pojišťovna může poskytnouti důchodci na návrh místo důchodu umístění v invalidovně, sirotčinci nebo v podobném ústavě.
(2) Umístění zavazuje důchodce, aby se vzdal důchodu na čtvrt roku, a neodporuje-li měsíc před uplynutím této doby, vždy na další čtvrt roku.
8. Peněžité dávky při smrtelných úrazech.
§ 32.
(§ 6q vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Při smrti, způsobené podnikovým úrazem nebo nemocí z povolání, se poskytují:
1. jako úmrtné pohřební náklady v místě obvyklé až do nejvyšší částky 3600 K,
2. ode dne smrti důchod pozůstalým; důchod se vypočítá podle ročního pracovního výdělku usmrceného (§§ 41 až 45). Je-li tento roční pracovní výdělek pro dřívější úraz menší než výdělek před ním dosažený, připočte se k ročnímu pracovnímu výdělku dřívější důchod; přitom se však nesmí překročiti roční pracovní výdělek, který byl podkladem pro vyměření dřívějšího důchodu.
Důchody po nezvěstných.
§ 33.
(§ 6r vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Důchody pozůstalým se také poskytnou, když zraněný je nezvěstný a okolnosti činí pravděpodobnou jeho smrt jako následek úrazu, který dlužno odškodniti. Za nevěstného je považován, nedojdou-li od něho po dobu jednoho roku věrohodné zprávy.
(2) Od pozůstalých může býti požadováno místopřísežné prohlášení, že nedostali o žití nezvěstného jiné zprávy než ty, které oznámili.
(3) Den smrti nezvěstných určí úrazová pojišťovna podle slušného uvážení.
(4) Nárok na požitek důchodu zaniká, prokáže-li se, že za mrtvého považovaný ještě žije.
a) Vdovský důchod; odbytné.
§ 34.
(§ 6s vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Vdova dostane důchod ve výši 20 % ročního pracovního výdělku až do své smrti nebo opětného provdání. Pro vdovy, pokud ztratily nemocí nebo jinými vadami nejméně polovinu své schopnosti k výdělku, činí důchod 40 % ročního pracovního výdělku. Zvýšení se poskytne jen, trvalo-li omezení schopnosti k výdělku déle než tři měsíce. Po dovršení pětašedesátého roku věku dostane vdova důchod ve výši 40 % ročního pracovního výdělku.
(2) Provdá-li se vdova opět, dostane 60 % ročního pracovního výdělku jako odbytné.
(3) Vdova nemá nároku, byl-li sňatek uzavřen teprve po úrazu a smrt nastala v prvním roce manželství. Totéž platí, byla-li vdova od smrtelně zraněného z vlastní nebo oboustranné viny soudně rozvedena nebo bylo-li manželství soudně rozloučeno.
b) Příspěvek vdově.
§ 35.
(§ 6t vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Nemá-li vdova po těžce zraněném (§ 29) nároku na vdovský důchod, poněvadž smrt zraněného nebyla z úrazu, dostane jednorázový příspěvek ve výši 40 % ročního pracovního výdělku.
(2) Dostával-li zemřelý v době své smrti z úrazového pojištění více důchodů pro zraněné, vypočte se příspěvek vdově podle nejvyššího z těch ročních pracovních výdělků, které byly podkladem pro tyto důchody.
c) Vdovecký důchod.
§ 36.
(§ 6u vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Vdovec dostane na dobu nuznosti důchod ve výši 40 % ročního pracovního výdělku až do své smrti nebo opětného sňatku, jestliže ho usmrcená manželka pro jeho neschopnost k výdělku vydržovala zcela nebo převážně ze svého pracovního výdělku.
(2) § 34, odst. 3 platí obdobně.
d) Sirotčí důchod.
§ 37.
(§ 6v vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Každé dítě usmrceného dostane až do dovršeného osmnáctého roku věku důchod ve výši 20 % ročního pracovního výdělku.
(2) § 29, odst. 2 platí obdobně.
(3) Po smrti pojištěné manželky se poskytne jejím dětem, které jsou manželskými dětmi pozůstalého manžela nebo mají jejich právní postavení, sirotčí důchod jen tehdy, když zemřelá převážně hradila výživu dětí.
(4) Setkají-li se u téhož dítěte předpoklady pro více sirotčích důchodů z úrazového pojištění, poskytne se pouze nejvyšší důchod.
e) Důchody příbuzným.
§ 38.
(§ 6w vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Zanechá-li zemřelý příbuzné vzestupné linie, vnuky a sourozence, které podstatně vydržoval ze svého pracovního výdělku, poskytne se jim důchod úhrnem ve výši 20 % ročního pracovního výdělku. Předkům poskytne důchod na dobu nuznosti, vnukům a sourozencům až do dovršeného osmnáctého roku věku.
(2) Je-li tu více oprávněných osob, poskytne se důchod rodičům před dědem a bábou a těmto před sourozenci, rodičům před vnuky a těmto před sourozenci.
f) Nejvyšší částka důchodů pozůstalým.
§ 39.
(§ 6x vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Důchody pozůstalým nesmějí překročiti úhrnem 80 % ročního pracovního výdělku, jinak se zkrátí, a to u vdovy (vdovce) a dětí rovnoměrně; příbuzní vzestupné linie, vnuci a sourozenci mají nárok jen potud, pokud vdova (vdovec) a děti nevyčerpají nejvyšší částku.
(2) Při odpadu jednoho pozůstalého se zvýší důchody ostatních až do přípustné nejvyšší částky.
g) Pozůstalí po cizinci.
§ 40.
(§ 6y vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Pozůstalí po cizinci, kteří se v době úrazu nezdržovali obvykle v tuzemsku, nemají nároku na důchod ani na příspěvek vdově.
(2) Ministr hospodářství a práce může to vyloučiti pro cizí pohraniční území nebo pro příslušníky těch cizích států, jejichž zákonodárství zaručuje přiměřenou péči o pozůstalé po německých a protektorátních příslušnících, usmrcených podnikovým úrazem.
9. Výpočet důchodu.
§ 41.
(§ 7 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Důchod se vypočte podle ročního pracovního výdělku.
(2) Za roční pracovní výdělek se považuje u celoročních zaměstnanců úplata za práci, kterou měl zraněný v posledním roce před úrazem v podniku, v němž se přihodil úraz. U podniků, v nichž plný pracovní týden činí méně než šest pracovních dnů, se vyměří započitatelný roční pracovní výdělek dvaapadesátinásobkem průměrného týdenního výdělku. Klesne-li počet pracovních dnů zraněného - s výjimkou předchozí věty - bez jeho zavinění pod 300, platí jako roční pracovní výdělek třistanásobek průměrného pracovního výdělku za plný pracovní den v podniku. Za pracovní den se považuje každý den, za nějž byla vyplacena mzda nebo plat.
(3) Nebyl-li zraněný před svým úrazem zaměstnán v podniku plný rok, budiž vzat za podklad pro výpočet důchodu onen pracovní výdělek, který je směrodatný pro celoročního zaměstnance stejné kategorie téhož podniku nebo podniku stejného druhu.
(4) Pracoval-li zraněný jen po hodinách nebo po dnech, nesmí býti průměrný výdělek za plný pracovní den vyměřen výše než průměrný denní výdělek zaměstnance téže kategorie, zaměstnaného v témž podniku nejméně jeden týden. To platí obdobně, skládá-li se roční pracovní výdělek z částek stanovených nejméně po týdnech.
(5) V pochybnostech budiž také vzat zřetel na sazební a směrné mzdy, které byly vyhlášeny pro jednotlivé skupiny povolání a hospodářství.
(6) Roční pracovní výdělek učňů, volontérů, praktikantů a jiných osob, které pro nedokonaný ještě výcvik nedostávají mzdy vůbec, nebo nejsou plně placeny, budiž vyměřen v téže výši jako nejnižší roční pracovní výdělek plně placených zaměstnanců onoho pracovního oboru, pro nějž se vzdělávají.
(7) Převyšuje-li roční pracovní výdělek zaměstnance částku 72.000 K, nečítá se přebytek. Totéž platí při použití §§ 42 až 44.
§ 42.
(§ 7a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Za roční pracovní výdělek se považuje výdělečný důchod, který měl zraněný v kalendářním roce před úrazem, utrpěl-li úraz
1. při některé z činností vyjmenovaných v § 2,
2. při jiné činnosti v podniku, který slouží obecnému prospěchu a nesměřuje na výdělek, nesouvisela-li tato činnost s jeho povoláním,
3. v době, co byl přibrán k zvláštnímu začlenění,
4. v době, co byl v podniku zaměstnán pouze přechodně a bez úplaty, obzvlášť, aby umožnil placenou dovolenou příslušníku podniku.
(2) V případech odstavce 1, č. 3 se vezme jako roční pracovní výdělek za podklad výdělečný důchod, který měl zraněný v kalendářním roce před svým začleněním, je-li to pro něho příznivější. V případech § 2, č. 7 zůstává při výpočtu ročního pracovního výdělku podle § 41, je-li to pro zraněného příznivější; přitom se považuje, pokud to pro zraněného znamená další výhodu, za den úrazu poslední den výdělečné činnosti.
(3) Za výdělečný důchod ze zemědělské nebo lesní činnosti se považuje roční pracovní výdělek, směrodatný pro zraněného při úrazu v zemědělských nebo lesních podnicích (§ 122).
(4) Utrpí-li zaměstnanec, který jest účasten veřejného pensijního zaopatření podle šesté části platového zákona nebo podle obdobných předpisů, úraz při některé z činností vyjmenovaných v § 2, č. 1 až 3, 6 a 7, nebo v § 3, odst. 3, považuje se za roční pracovní výdělek jeho služební požitek. Má-li úraz v zápětí zaměstnancovu neschopnost ke službě a proto jeho pensionování, považuje se zaměstnanec za úplně neschopného výdělku. Důchod se však vyplácí stále jen potud, pokud převyšuje služební nebo odpočivné (zaopatřovací) požitky zraněného zaměstnance. Ustanovení § 163 platového zákona a obdobných předpisů zůstávají nedotčena. To platí obdobně pro pozůstalé. Ministr financí může v dohodě s ministrem hospodářství a práce stanoviti podrobnosti.
§ 43.
(§ 7b vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Jestliže se zraněný v době úrazu ještě vzdělával pro povolání nebo ve škole, vypočte se roční pracovní výdělek od té doby, kdy by bylo započaté vzdělání předvídatelně skončeno, podle úplaty, která pak bude stanovena pro osoby stejného vzdělání tarifem nebo jinak obecně pro jednotlivé roky povolání; přitom nebudiž přihlédáno k zvýšením výdělku, jež jsou obecně stanovena od dosažení určitého roku věku nebo povolání, kterých by však zraněný předvídatelně dosáhl teprve po dovršení svého třicátého roku věku.
(2) To platí obdobně u zraněného, který v době úrazu nebyl ještě jedenadvacet let stár, pro důchod, který se má poskytovati po dovršení dvacátéhoprvého roku věku, pokud tento výpočet je pro něho příznivější.
§ 44.
(§ 7c vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Nedá-li se vypočísti roční pracovní výdělek podle předchozích ustanovení nebo jeví-li se takto vypočtený roční pracovní výdělek nepřiměřeným, stanoví se podle slušného uvážení. Přitom nutno míti zřetel kromě schopností, vzdělání a životního postavení zraněného na jeho výdělečnou činnost v době úrazu, na jeho úhrnnou úplatu za práci v roce před úrazem nebo, pokud nebyl činný za úplatu, na výdělečnou činnost stejného druhu nebo s ní srovnatelnou. Pro příbuzné nebo sešvagřené s podnikatelem, kteří nedostávali mzdy, považuje se za roční pracovní výdělek směrná nebo jinak obecně stanovená mzda, odpovídající jejich činnosti.
§ 45.
(§ 7d vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) K úplatě za práci ve smyslu tohoto zákona patří vedle platu nebo mzdy také podíly na zisku, věcné a jiné požitky, které dostává pojištěnec místo platu nebo mzdy nebo vedle nich od zaměstnavatele nebo třetí osoby, i když jen podle zvyklostí. Ministr hospodářství a práce může stanoviti podrobnosti i odchylky.
(2) Ministr hospodářství a práce stanoví hodnotu věcných požitků v dohodě s nejvyšším úřadem cenovým; u protektorátních zaměstnanců se postupuje v dohodě s ministrem financí a u železničních zaměstnanců nad to také v dohodě s ministrem dopravy a techniky.
Vztahy mezi nositeli úrazového a nemocenského pojištění.
1. Povinnosti nositelů nemocenského pojištění.
§ 46.
(§ 8 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Nositelé nemocenského pojištění jsou povinni podporovati úrazové pojišťovny při provádění úrazového pojištění. Mají také podávati zprávu o ošetřování a stavu zraněného.
(2) Nositel nemocenského pojištění má oznámiti do osmi dnů úrazové pojišťovně každé onemocnění osoby pojištěné proti úrazu, které je spojeno s neschopností k práci, jakmile lze míti za to, že nemoc je následkem podnikového úrazu. Při opětném onemocnění buď oznámení podáno i tehdy, nemá- li onemocnění v zápětí neschopnost k práci. Nositel nemocenského pojištění má dále oznámiti, když započne s nemocenským ošetřením v případech § 17, odst. 1, písm. b).
(3) Ministr hospodářství a práce může stanoviti podrobnosti.
2. Rozvrh nákladů.
§ 47.
(§ 8a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) U zraněných, kteří podléhají zákonnému nemocenskému pojištění, hradí úrazová pojišťovna náklady nemocenského ošetření, které sama nařídila, pokud nepřesahují to, co by měl vynaložiti nositel zákonného nemocenského pojištění podle předpisů pro něj platných.
(2) U zraněných, kteří nepodléhají zákonnému nemocenskému pojištění, hradí úrazová pojišťovna veškeré náklady nemocenského ošetření.
(3) Ministr hospodářství a práce může vydati podrobné předpisy o rozvrhu nákladů nemocenského ošetření a peněžitých dávek; přitom se může odchýliti od předchozích předpisů, zejména také rozvrhnouti náklady podle určitých časových údobí.
(4) Až do vydání těchto předpisů nahradí úrazová pojišťovna u zraněných povinně nemocensky pojištěných, u nichž nemocenské ošetření překročí čtvrtý týden po úrazu - u osob onemocnělých nemocí z povolání dvacátýšestý týden po počátku nemoci, po případě neschopnosti k výdělku - nositeli nemocenského pojištění za tuto dobu náklady nemocenského ošetření podmíněného podnikovým úrazem (nemocí z povolání) a peněžité dávky až do výše plného důchodu. Odstavec 1 není tím dotčen.
3. Náhrada nákladů.
§ 48.
(§ 8b vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Vynaloží-li nositel nemocenského pojištění něco, co podle § 47 jde na vrub úrazové pojišťovny, tato mu to nahradí.
(2) Vynaloží-li úrazová pojišťovna něco, co podle § 47 jde na vrub nositele nemocenského pojištění, tento jí to nahradí.
(3) Nositel nemocenského pojištění nemá nároku na náhradu nákladů nemocenského ošetření a peněžitých dávek, neučiní-li včas oznámení předepsané v § 46, odst. 2.
(4) Ministr hospodářství a práce může stanoviti podrobnosti, zejména o zúčtovacím řízení.
Poměr úrazových pojišťoven k lékařům a lékárnám.
§ 49.
(§ 8c vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Smluvní lékaři nositelů nemocenského pojištění jsou povinni poskytnouti také v případech § 17, odst. 1, písm. b) lékařskou pomoc osobám pojištěným proti úrazu za týchž podmínek jako osobám pojištěným pro případ nemoci.
(2) Sjednají-li úrazové pojišťovny s lékařskou organisací smlouvu o zajištění lékařské služby na útraty úrazových pojišťoven pro celý obvod působnosti lékařské organisace nebo pro jeho část, je tato smlouva závazná pro členy lékařské organisace tohoto obvodu.
§ 50.
(§ 8d vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Výhody stanovené v § 7 zákona ze dne 18. prosince 1906, rak. ř. z. č. 5 z roku 1907, kterým se upravuje lékárnictví, a v § 1, odst. 1 vládního nařízení ze dne 13. března 1931, Sb. č. 44, o lékárnické sazbě k lékopisům A a B pro strany úlev požívající platí také pro úrazovou pojišťovnu.
ORGANISACE ÚRAZOVÝCH POJIŠŤOVEN.
Úrazové pojišťovny a jejich členové.
§ 51.
(§ 9 zák. rak. ř. z. č. 1/1888 a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Pojištění podle tohoto zákona provádí v Čechách Úrazová pojišťovna pro Čechy v Praze a na Moravě Úrazová pojišťovna pro Moravu v Brně. Tyto ústavy spočívají na zásadě vzájemnosti.
(2) Jmenované pojišťovny jsou podrobeny státnímu dozoru podle předpisů platných pro ostatní pojišťovny a podle zvláštních ustanovení, obsažených v tomto zákoně.
(3) Placení úředníci těchto pojišťoven se vezmou do služební přísahy. Tito úředníci jsou podrobeni disciplinární moci představenstva. Ustanovení a propuštění členů ředitelství, pojistného technika a účetního vyžaduje souhlasu ministra hospodářství a práce.
(4) Zaměstnanci Úrazové pojišťovny jsou při výkonu své úřední činnosti postaveni na roveň veřejným úředníkům uvedeným v trestním zákoně a požívají stejné ochrany.
§ 52.
(§ 10 zák. rak. ř. z. č. 1/1888.)
Členy pojišťoven, jmenovaných v § 51, jsou podnikatelé podniků povinných pojištěním v obvodě ústavu a zaměstnanci těchto podniků, jmenovaní v § 1.
§ 53.
(§ 11 zák. rak. ř. z. č. 1/1888.)
(1) Za podnikatele podniku povinného pojištěním se považuje ten, na jehož vrub se podnik provozuje.
(2) U podniků, jmenovaných v § 1, odst. 1, č. 4, považuje se za podnikatele, pokud jde o zaměstnance, kteří jsou zaměstnáni v živnostenských podnicích, provádějících stavební práce, příslušný živnostník: pro ostatní osoby, zaměstnané při provádění stavby, ten, kdo převzal provedení stavy jako podnikatel, a není-li ho, tedy stavebník.
(3) Pro silostroje nenáležející k podnikovému zařízení, kterých se užívá mimochodem při podnicích, jmenovaných v § 1, odst. 1., č. 9, se považuje za podnikatele vlastník silostrojů, pokud jde o zaměstnance ohrožené touto strojní prací.
Orgány úrazové pojišťovny.
§ 54.
(§ 12 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Orgány úrazové pojišťovny jsou:
a) představenstvo,
b) revisní komise,
c) ředitelství.
Představenstvo.
§ 55.
(§ 12a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Představenstvo úrazové pojišťovny se skládá z předsedy, jeho náměstků a osmi členů (náhradníků). Za členy (náhradníky) buďtež povoláni:
a) tři nástupci podnikatelů podniků povinně pojištěných proti úrazu,
b) tři zástupci pojištěnců,
c) zástupce země,
d) lékař z oboru úrazového.
Schůzí představenstva se zúčastní také pověřenec ministerstva hospodářství a práce.
(2) Jedním z náměstků předsedy má býti podnikatel zemědělského nebo lesního podniku a jedním zástupce pojištěnců.
(3) Ministr hospodářství a práce jmenuje předsedu, jeho náměstky, členy představenstva a jejich náhradníky. Zástupce předsedy z kruhu podnikatelů zemědělských a lesních podniků jmenuje v dohodě s ministrem zemědělství a lesnictví, zástupce země, lékaře a jejich náhradníky v dohodě s ministrem vnitra.
(4) Funkční období představenstva trvá pět let. Předseda, jeho náměstci a členové (náhradníci) představenstva zůstávají i po uplynutí této doby v úřadě, pokud nenastoupí úřad jejich nástupci.
(5) Předseda, jeho náměstci, členové představenstva a jejich náhradníci mohou býti kdykoliv odvoláni.
§ 56.
(§ 12b vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Práva a povinnosti předsedy určí stanovy.
§ 57.
(§ 12c vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Představenstvu se vyhrazuje:
a) jmenovati členy ředitelství a vydati pro ně jednací řád,
b) ustanoviti zvláštní výbory,
c) usnášeti se k návrhu ředitelství o stanovách a sazebníku úrazové pojišťovny,
d) usnášeti se k návrhu ředitelství o nabytí, zcizení a zatížení nemovitostí, nejde-li o jejich nabytí v řízení exekučním a konkursním k odvrácení škody,
e) usnášeti se o roční závěrce úrazové pojišťovny, přezkoušené revisní komisí,
f) usnášeti se k návrhu ředitelství o dohodách s nositeli nemocenského pojištění, lékařskými organisacemi, lékárníky, léčebnými ústavy a jinými,
g) usnášeti se k návrhu ředitelství o počtu míst zaměstnanců úrazové pojišťovny, jakož i o přiznání trvalého služebního poměru zaměstnancům,
h) vydati k návrhu ředitelství služební a disciplinární řád pro zaměstnance úrazové pojišťovny,
i) stanoviti náhrady členům orgánů úrazové pojišťovny (§ 54), jejichž úřad je čestný,
j) usnášeti se o věcech, které mu ředitelství předloží.
(2) Usnesení v případech písm. a), c), e) a h) vyžadují schválení ministra hospodářství a práce. Schválení sazebníku se děje v dohodě s nejvyšším úřadem cenovým. Ustanovení vládního nařízení ze dne 24. prosince 1942, Sb. č. 420, o zjednodušení a o nové úpravě některých personálních poměrů ve veřejné správě, zůstávají nedotčena.
Revisní komise.
§ 58.
(§ 12d vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Revisní komise se skládá ze tří členů (náhradníků), jež jmenuje na dobu pěti let ministr hospodářství a práce. Členové (náhradníci) revisní komise mohou býti kdykoliv odvoláni. Členové (náhradníci) představenstva nemohou býti členy revisní komise.
(2) Revisní komise zkoumá pokladnu a účetnictví úrazové pojišťovny, jakož i příslušné knihy, listiny a doklady. Podrobnosti stanoví revisní řád.
(3) Revisní komise zkoumá též roční závěrku a připojuje k ní své poznámky.
(4) O výsledku revisí podává revisní komise písemnou zprávu předsedovi úrazové pojišťovny, jenž ji předloží nejbližší schůzi představenstva.
(5) K pracím revisní komise mohou býti za souhlasu představenstva přibráni též jiní znalci.
Jiné výbory.
§ 59.
(§ 12e vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Pro zvláštní úkoly může představenstvo zříditi výbory; do nich mohou býti přibrány jiné osoby než členové (náhradníci) představenstva.
Povaha funkcí.
§ 60.
(§ 12f vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Předseda, jeho náměstci, členové (náhradníci) představenstva, revisní komise a zvláštních výborů vykonávají svůj úřad jako úřad čestný a mají pouze nárok na náhradu hotových výloh a odškodnění za zmar času.
Ředitelství.
§ 61.
(§ 12g vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Ministr hospodářství a práce stanoví počet členů ředitelství; členy ředitelství ustanoví představenstvo. Ustanovení vyžaduje souhlasu ministra hospodářství a práce.
(2) Ředitelství zastupuje úrazovou pojišťovnu na venek. Přísluší mu říditi práce úrazové pojišťovny, připravovati návrhy pro představenstvo a prováděti jeho usnesení, jakož i rozhodovati ve všech věcech, které nepatří k úkolům představenstva. Ředitelství je bezprostředním představeným zaměstnanců úrazové pojišťovny.
(3) Působnost ředitelství a jeho členů upraví blíže jednací řád, který vydá představenstvo.
Stanovy úrazové pojišťovny.
§ 62.
(§ 13 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Stanovy obsahujtež zejména ustanovení:
a) o počtu náměstků předsedy,
b) o právech a povinnostech předsedy a jeho náměstků,
c) o svolávání a jednání představenstva, revisní komise a zvláštních výborů,
d) o právech a povinnostech ředitelství,
e) o způsobu zastupování úrazové pojišťovny na venek, o formě právních jednání zavazujících ústav a o formě písemného úředního styku.
Opatření a použití prostředků.
Nebezpečenské třídy.
§ 63.
(§ 14 zák. rak. ř. z. č. 1/1888.)
(1) Veškeré podniky povinné pojištěním v oblasti, v níž platí tento zákon, rozdělí se do nebezpečenských tříd.
(2) Poměr, v jakém jsou k sobě podniky povinné pojištěním svým průměrným úrazovým nebezpečím, stanoví se číselně tak, že průměrná míra pro nejnebezpečnější podniky se rovná 100 a podle toho se vypočte průměrná míra všech ostatních podniků v procentech.
(3) Podle tohoto měřítka se vřadí podniky povinné pojištěním do jednotlivých nebezpečenských tříd tak, že každá nebezpečenská třída bude obsahovati několik procent, jdoucích číselně přímo za sebou.
(4) Podniky povinné pojištěním se vřadí do nebezpečenských tříd a procenta každé nebezpečenské třídy se stanoví nařízením podle výsledků úrazové statistiky.
(5) Podniky, náležející do téže nebezpečenské třídy, vřadí se pojišťovnou do jednotlivých procent této třídy podle úrazového nebezpečí jednotlivých podniků a zejména vzhledem k opatřením, jež jsou u nich učiněna, aby se zabránilo úrazům. Nebezpečenské třídy a procenta v nich stanovená se vyhlásí veřejně se seznamem průmyslových oborů a druhů podniků, náležejících té které nebezpečenské třídě.
(6) Rozdělení do nebezpečenských tříd a stanovení procent se podrobí revisi každých pět let podle zkušeností pojišťoven, jmenovaných v § 51. Tato revise se vykoná v pátém roce příslušného období tak, aby změny nařízené na jejím podkladě mohly nabýti účinnosti počátkem šestého roku.
Reservní fondy.
§ 64.
(§ 15 zák. rak. ř. z. č. 1/1888.)
(1) U každé pojišťovny, zřízené podle tohoto zákona, se použije každého roku k utvoření reservního kapitálu částky, jejíž výši určí ministr hospodářství a práce. Témuž účelu se přikáží také přebytky hospodaření ústavu.
(2) Reservní kapitál nesmí nikdy činiti více než deset procent fondu, jehož je třeba, aby byly uhrazeny závazky pojišťovny.
(3) Ze všech příjmů, plynoucích do reservního kapitálu pojišťovny, se použije dvou třetin k utvoření zvláštního reservního fondu pro tuto pojišťovnu, zbylé třetiny k utvoření společného reservního fondu pro všechny pojišťovny, zřízené v oblasti, v níž platí tento zákon.
(4) Reservní fondy jsou určeny na úhradu schodků, které se objeví při sestavování roční bilance, srovná-li se výše závazků ústavu, vypočtených podle zásad pojistné techniky, s aktivy určenými na úhradu těchto závazků. Přitom se postupuje tak, že na schodek vzniklý u některého ústavu se použije zvláštního reservního fondu tohoto ústavu, a teprve, byl-li vyčerpán, smí se použíti společného reservního fondu.
(5) Společný reservní fond spravuje Protektorát jako zvláštní fond. O jeho použití k uvedeným účelům rozhodne případ od případu ministr hospodářství a práce.
Kapitálová úhrada. Pojistné.
§ 65.
(§ 16 zák. rak. ř. z. č. 1/1888, rak. ř. z. č. 363/1917 a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Prostředky, jichž je třeba podle zásad pojistné techniky na úhradu dávek, jež mají poskytovati pojišťovny podle §§ 7 až 45, 47 a 48, a na úhradu správních nákladů, jakož i částek, jichž má býti použito podle § 64 k utvoření reservního fondu, opatří se příspěvky (pojistným), které zaplatí členové podle pracovního výdělku pojištěnců. Pracovní výdělek, převyšující za rok 72.000 K, se započte toliko touto částkou. U osob, jmenovaných v § 41, odst. 6, se započte pracovní výdělek rozhodný pro výši jejich pojištění.
(2) Pojistné se vyměří podle sazebníku sestaveného pojišťovnou a schváleného státem. Sazebník se sestaví podle příspěvkové sazby, která se vypočte pro každé nebezpečenské procento a každou korunu pracovního výdělku.
(3) Ministr hospodářství a práce jest oprávněn naříditi podle výsledku ročního hospodaření pojišťovny, aby její sazebník byl zvýšen nebo snížen.
§ 66.
(§ 17 zák. rak. ř. z. č. 363/1917.)
Sazební pojistné jde pouze na vrub podnikatele podniku povinného pojištěním.
Zjištění podniků povinných pojištěním a jejich zařadění.
§ 67.
(§ 18 zák. rak. ř. z. č. 1/1888 a čl. II, § 2 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Podnikatelé (§ 53) jsou povinni oznámiti každý podnik povinný pojištěním ve lhůtě určené nařízením ministra hospodářství a práce a každý podnik povinný pojištěním, který byl nově zřízen po této lhůtě, nejdéle do patnácti dnů pojišťovně, v jejímž obvodě je podnik povinný pojištěním; v oznámení se uvede předmět podniku a způsob jeho provozování, počet zaměstnanců povinných pojištěním a úhrn ročních pracovních výdělků, rozhodných pro pojištění těchto osob (§§ 41 a 45). U podniků nově zřízených se uvede v oznámení také den, kdy podnik začal.
(2) Také politické úřady první stolice jsou povinny podávati příslušné pojišťovně zprávy o podnicích povinných pojištěním, které již jsou nebo budou nově zřízeny v jejich obvodě.
(3) Jakmile ředitelství pojišťovny dostane toto oznámení nebo zprávu, rozhodne o tom, zda podnik je skutečně povinen pojištěním, a je-li tomu tak, do které nebezpečenské třídy a do kterého procenta této nebezpečenské třídy se vřadí. O tomto rozhodnutí se podnikatel uvědomí a zároveň se mu zašle sazebník. Podnikatel má právo podati proti tomuto rozhodnutí do patnácti dnů po doručení námitky u zemského úřadu. Tento úřad vyslechne o námitkách pojišťovnu, provede vyšetřování, pokud je jich snad ještě třeba, a poté rozhodne.
(4) Také orgán státního dozoru ustanovený při pojišťovně má právo podati námitky proti rozhodnutí pojišťovny.
(5) Námitky nemají odkladného účinku.
§ 68.
(§ 19 zák. rak. ř. z. č. 1/1888 a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Podnikatel (§ 53) je povinen oznámiti pojišťovně do patnácti dnů každou změnu v předmětě podniku nebo ve způsobu jeho provozování, která může býti důležitou pro pojistnou povinnost, pro zařadění do nebezpečenské třídy nebo do procenta některé této třídy. Pojišťovna rozhodne o tom, zda pro nastalou změnu přestal podnik býti povinným pojištěním nebo zda má býti vřaděn do jiné nebezpečenské třídy nebo do jiného procenta téže nebezpečenské třídy.
(2) Pro rozhodnutí o tomto oznámení a pro námitky platí ustanovení § 67, odstavce 3, 4 a 5.
(3) Nesplní-li podnikatel povinnosti podle odstavce 1, promlčuje se právo úrazové pojišťovny na stanovení pojistného v šesti letech po uplynutí příspěvkového období.
§ 69.
(§ 20 zák. rak. ř. z. č. 1/1888.)
(1) Doví-li se pojišťovna o skutkových okolnostech, které mají vliv na vřadění podniku povinného pojištěním do nebezpečenské třídy nebo do procenta nebezpečenské třídy, teprve po rozhodnutích uvedených v §§ 67 a 68, jest oprávněna, vyslechnout podnikatele, rozhodnouti, aby podnik byl vřaděn ode dne tohoto rozhodnutí do jiné nebezpečenské třídy nebo do jiného procenta téže nebezpečenské třídy.
(2) O tomto rozhodnutí a o námitkách proti němu platí ustanovení § 67, odstavce 3, 4 a 5.
Výpočet a vybírání pojistného.
§ 70.
(§ 21 zák., čl. I., § 6 zák. Sb. č. 300/1921 a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Podnikatelé (§ 53) jsou povinni zaplatiti u úrazové pojišťovny sazební pojistné do patnácti dnů po uplynutí každého příspěvkového období, určeného stanovami, a připojiti výpočet o výši pojistného za uplynulé příspěvkové období.
Úhrnkové pojistné.
§ 71.
(§ 22 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Podnikatelům maloživnostenských podniků, kteří nezaměstnávají více než pět stálých dělníků, se vyměří pojistné úhrnkově. Úmluvy o úhrnkovém vyměřování pojistného, sjednané mezi úrazovou pojišťovnou a vrcholným svazem živnostníků, jsou závazné pro všechny členy.
Úhrada nákladů Protektorátem Čechy a Morava nebo zeměmi.
§ 72.
(§ 22a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Veškeré náklady spojené s odškodněním úrazů nahradí půlročně pozadu
1. u osob jmenovaných v § 2, č. 3 a 4, země, v níž se přihodil odškodnitelný úraz,
2. u ostatních osob jmenovaných v § 2 Protektorát Čechy a Morava.
Přezkoumání výpočtu pojistného.
§ 73.
(§ 23 zák. rak. ř. z. č. 1/1888 a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Pojišťovna přezkoumá, zda výpočty o výši pojistného, předložené podnikateli za uplynulé příspěvkové období (§ 70), jsou správné.
(2) Proto jest oprávněna nahlédnouti svými zmocněnci na místě samém do podnikových zápisů, jichž je třeba, aby byly vyšetřeny požitky pojištěnců.
(3) Podnikatelé jsou povinni předložiti tyto zápisy legitimovaným zástupcům pojišťovny k nahlédnutí. Po přezkoumání se stanoví pojistné za uplynulé příspěvkové období.
(4) Nevyhoví-li podnikatel včas povinnosti, uložené u podle § 70, a nepředloží uvedeného výpočtu, stanoví pojišťovna pojistné za prošlé příspěvkové období z úřední moci. I v tomto případě má pojišťovna právo nahlédnouti do uvedených zápisů podnikatele, jenž je povinen je předložiti.
(5) Podnikatel se uvědomí o tom, co bylo zjištěno. Zároveň se zařídí, čeho třeba pro případný doplatek nebo vrácení přeplatku.
(6) Podnikatel jest oprávněn do patnácti dnů po doručení zprávy podati námitky proti stanovení pojistného u zemského politického úřadu. Tento úřad vyslechne o námitkách pojišťovnu, provede vyšetřování, pokud je jich snad ještě třeba, a poté rozhodne.
(7) Také orgán státního dozoru ustanovený při pojišťovně má právo podati námitky proti stanovení pojistného.
(8) Námitky nemají odkladného účinku.
§ 74.
(§ 24 zák. rak. ř. z. č. 1/1888.)
(1) Osoby zmocněné pojišťovnou, aby nahlížely podle § 73 do zápisů podnikatelových, se vezmou do služební přísahy a zejména se zaváží, že zachovají v tajnosti obchodní a provozovací poměry, o nichž se dovědí.
(2) Tyto osoby nesmějí přijmouti za své výkony jakékoliv náhrady ani od podnikatelů ani od pojištěnců a jsou povinny odmítnouti pohostinství, jež by jim bylo jimi nabídnuto.
(3) Finanční správa nesmí požadovati žádných služeb ani na těchto osobách ani na pojišťovnách.
Opominutí předepsané přihlášky podniku.
§ 75.
(§ 25 zák. rak. ř. z. č. 1/1888.)
(1) Nebylo-li oznámení, předepsané v § 67, podáno vůbec nebo včas a doví- li se proto pojišťovna teprve později, že je zde podnik povinný pojištěním, zaplatí podnikatel, který nepodal uvedeného oznámení vůbec nebo včas, pojistné za příspěvková období, která uplynula za trvání jeho podniku až do doby, kdy se pojišťovna doví o tomto podniku.
(2) O stanovení dlužného pojistného a námitkách proti stanovení pojistného platí ustanovení § 73, odstavce 2 až 6.
Vymáhání pojistného.
§ 76.
(§ 26 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Pojistné s příslušenstvím se vymáhá soudní exekucí na podkladě vykonatelného výkazu nedoplatků. Doložku o vykonatelnosti připojí úrazová pojišťovna.
(2) Pojistné s příslušenstvím může býti vymáháno také cestou správní.
Zastavení podniku.
§ 77.
(§ 27 zák. rak. ř. z. č. 1/1888.)
Zastaví-li se provozování podniku povinného pojištěním, je podnikatel (§ 53) povinen to oznámiti pojišťovně do osmi dnů. Zároveň s tímto oznámením zaplatí u pojišťovny pojistné za dobu, prošlou od posledního statutárního období, a připojí výpočet (§ 70).
Prohlídka podnikových zařízení.
§ 78.
(§ 28 zák. rak. ř. z. č. 1/1888 a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Pojišťovna má právo požádati příslušného živnostenského inspektora, aby prohlédl podnik povinný pojištěním na místě samém. Živnostenský inspektor je povinen vyhověti této žádosti co nejdříve.
(2) O těchto prohlídkách platí plně ustanovení zákona ze dne 17. června 1883, rak. ř. z. č. 117. Podnikatel, jakož i jeho zmocněnci, jsou povinni podati živnostenskému inspektoru žádaná vysvětlení, zejména o okolnostech, které mají vliv na nebezpečí úrazu spojené s provozem.
(3) Živnostenský inspektor je povinen o tom, co shledal, podati zprávu přímo pojišťovně.
(4) Náklady, které vzniknou přenesením úkolů, uvedených v prvním odstavci, na živnostenské inspektory vůbec, a zejména náklady, které z toho vzniknou nezbytným rozmnožením počtu živnostenských inspektorů, se považují za správní náklady pojišťoven. Úhrn těchto nákladů stanoví ministr hospodářství a práce a rozvrhne jej na jednotlivé pojišťovny podle rozsahu jejich činnosti.
Odškodňovací řízení a pojišťovací soudnictví.
Povinnost oznamovati úrazy.
§ 79.
(§ 29 zák. ve znění čl. VIII. zák. Sb. č. 207/1919.)
O každém úrazu, který se stane při provozování podniku povinného pojištěním a kterým osoba, v podniku tom zaměstnaná, byla usmrcena nebo utrpěla tělesné poranění, které způsobilo smrt, anebo neschopnost práce trvající aspoň tři dny, budiž podnikatelem, nebo tím, kdo za úrazu podnik měl říditi, do týdne po úrazu podáno písemné oznámení přímo příslušné úrazové pojišťovně nebo úřadovně pojišťovnou pověřené.
Řízení o nároku. Součinnost veřejných činitelů. Promlčení nároků.
§ 80.
(§ 30 zák. ve znění čl. IX. zák. Sb. č. 207/1919.)
(1) Na žádost úrazové pojišťovny je okresní politický úřad povinen vyšetřiti všechny okolnosti, rozhodné pro posouzení nároku na odškodnění úrazu.
(2) Náklady vyšetřování, zejména náklady, které vznikly tím, že bylo po případě nutno povolati znalce, platí pojišťovna.
§ 81.
(§ 31 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Obce jsou povinny spolupůsobiti při provádění tohoto zákona. Mají býti obzvláště nápomocny při vyšetření oněch okolností, které jsou důležité pro zjištění nároků na odškodnění a jeho výše.
(2) Podnikové úrazy při polním a lesním hospodářství mají obce vyšetřiti přímo z moci úřední, vyhotoviti zraněnému nepodléhajícímu nemocenskému pojištění poukázku k lékaři, oznámiti úraz do týdne úrazové pojišťovně na příslušném tiskopise a ověřiti způsob zaměstnání zraněného v podniku. Úkoly obcí obstarávají u zemědělských a lesních podniků, které spravuje Pozemkový úřad pro Čechy a Moravu, vlastní orgány Pozemkového úřadu. Za součinnost poskytne se obcím odměna, již určí ministr hospodářství a práce v dohodě s ministrem vnitra.
(3) Veřejné léčebné ústavy (i kliniky) jsou povinny na požádání úrazové pojišťovny, jakož i v řízení před soudy úrazového pojištění (úrazového zaopatření) provésti potřebná vyšetření zdravotního stavu osob, uplatňujících nárok na dávky podle tohoto zákona, podávati o tom dobrozdání a vydávati opisy chorobopisů (zprávy o průběhu nemoci), potřebné ke zjištění nároku na dávky podle tohoto zákona. Náhradu za tyto úkony určí ministr hospodářství a práce v dohodě s ministrem vnitra.
§ 82.
(§ 32 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Důchod může býti zastaven úplně nebo částečně, neuposlechne-li zraněný bez závažných důvodů příkazu úrazové pojišťovny, aby se dostavil k lékařskému vyšetření, zda a do jaké míry následky po úrazu dosud trvají.
§ 83.
(§ 33 zák. rak. ř. z. č. 1/1888, zák. Sb. č. 207/1919 a § 6o vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Byli-li pojištěnci úrazem usmrceni, vyměří pojišťovna odškodné, k němuž je podle §§ 32 až 40 povinna, ihned po skončeném vyšetřování (§ 81) nebo, nastala-li smrt teprve později, jakmile se o ní doví.
(2) Byli-li pojištěnci úrazem zraněni na těle, vyměří se důchod podle §§ 27 až 30 po zastavení nemocenského, pokud se týče po skončení nemocenského ošetření.
(3) Nelze-li odškodné stanoviti ve lhůtách shora uvedených, může úrazová pojišťovna přiznati oprávněné osobě zatímní odškodné. Úrazová pojišťovna nemůže žádati, aby jí bylo vráceno vyplacené zatímní odškodné, byl-li nárok na odškodné konečným rozhodnutím zamítnut.
§ 84.
(§ 34 zák. ve znění čl. XI. zák. Sb. č. 207/1919 a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Osoby, kterým nebylo odškodné úrazovou pojišťovnou vyměřeno, musí svůj nárok oznámiti příslušné pojišťovně do dvou roků ode dne úrazu, sice nároku svého pozbudou.
(2) Uzná-li pojišťovna nárok na odškodné za odůvodněný, budiž výše odškodného ihned vyměřena; ne-li, budiž nárok na odškodné zamítnut.
(3) Promlčecí lhůta uvedená v odstavci 1 vztahuje se i na nároky nemocenských pojišťoven a revírních bratrských pokladen proti úrazové pojišťovně.
§ 85.
(§ 34a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Nárok na jednotlivé měsíční důchodové splátky zaniká po roce ode dne splatnosti.
§ 86.
(§ 35 zák. rak. ř. z. č. 1/1888.)
Podnikatelé jsou povinni předložiti na vyzvání pojišťovně do osmi dnů výkazy o mzdě a platu usmrcených nebo zraněných, jakož i zaměstnanců jejich podniků, jichž je třeba pro výpočet výdělku podle §§ 41 až 45.
Výměry.
§ 87.
(§ 36 zák. rak. ř. z. č. 1/1888.)
(1) O vyměření odškodného, přiznaného z úřední moci nebo na ohlášení osob, které uplatňují nárok na odškodné, vydá pojišťovna osobě, která má nárok na odškodné, písemný výměr, z něhož musí býti zřejmá výše přiznaného odškodného a způsob jeho výpočtu. U odškodného zraněným, kteří se staly neschopnými k výdělku, se uvede zejména, zda se vzala za podklad výpočtu úplná nebo částečná neschopnost k výdělku, a v tomto případě v jaké míře.
(2) Rovněž o zamítnutí nároku na odškodné se vydá písemný výměr.
Výplata odškodného.
§ 88.
(§ 37 zák. rak. ř. z. č. 1/1888.)
(1) Úmrtné (§ 32, č. 1) se vyplatí do týdne po dni, kterého bylo vyměřeno.
(2) Důchody zraněným a pozůstalým budou vypláceny předem v měsíčních lhůtách na potvrzení o žití.
(3) Stanovy nechť obsahují potřebné předpisy, jaké náležitosti má míti potvrzení o žití, jakož i jakým způsobem se vyplácejí důchody a úmrtné.
Soudnictví. *)
§ 89.
(§ 38 zák. ve znění čl. XII. zák. Sb. č. 207/1919.)
(1) Pro každou pojišťovnu, zřízenou podle tohoto zákona, zřídí se v jejím sídle rozhodčí soud, který jediné jest příslušný rozhodovati o nárocích na odškodné, proti pojišťovně vznesených, jí však neuznaných.
(2) Sestavení rozhodčího soudu a jednání před ním, jakož i odměny rozhodčích soudců upraví nařízením ministr hospodářství a práce v dohodě se zúčastněnými ministry. Náklady spojené se zřízením a správou rozhodčího soudu hradí pojišťovna.
§ 90.
(§ 38a zák. ve znění čl. XII. zák. Sb. č. 207/1919 a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Rozhodčí soud je také příslušný rozhodovati o sporech mezi nositeli nemocenského pojištění a úrazovou pojišťovnou o nárocích, které se odvozují z tohoto zákona nebo ze vzájemného poměru mezi těmito nositeli.
(2) Rozhodčímu soudu dále náleží rozhodovati spory o nárocích na úrazové zaopatření a o nárocích na náhradu vznesených nemocenskou pojišťovnou nebo revírní bratrskou pokladnou proti správě podniku, jehož zaměstnance zprostil ministr hospodářství a práce podle § 6 pojistné povinnosti.
(3) Místně příslušný k žalobě je rozhodčí soud té úrazové pojišťovny, jejímž členem podnikatel, v jehož podniku se úraz stal, je nebo by byl, kdyby jeho zaměstnanci nebyli podle § 6 pojistné povinnosti zproštěni.
§ 91.
(§ 38b zák. ve znění čl. XII. zák. Sb. č. 207/1919.)
(1) Po dohodě se zúčastněnými ministry může ministr hospodářství a práce zříditi expositury rozhodčího soudu v průmyslových střediscích, kde se toho ukáže potřeba, nebo zvláštní rozhodčí soudy pro jednotlivé skupiny pojištěnců nebo zaměstnanců, zproštěných podle § 6 pojistné povinnosti, a určiti obvod jejich působnosti.
(2) Sestavení zvláštních rozhodčích soudů a řízení před nimi upraví nařízením ministr hospodářství a práce v dohodě se zúčastněnými ministry. Stejně určí ministr hospodářství a práce v dohodě se zúčastněnými ministry, kdo má hraditi náklady, spojené se zřízením a správou zvláštního rozhodčího soudu, nebo jakým způsobem mají přispívati na úhradu nákladů rozhodčího soudu, zřízeného podle § 89, správy podniků, jejichž zaměstnanci jsou zproštěni pojistné povinnosti.
§ 92.
(§ 38c zák. ve znění čl. XII. zák. Sb. č. 207/1919 a vl. nař. Sb. č. 1/1944, §§ 1 a 2 zák. Sb. č. 173/1934.)
(1) Žalobu u rozhodčího soudu podati mají právo osoby, pojištěné podle tohoto zákona, nebo podle § 6 pojistné povinnosti zproštěné, do šedesáti dnů ode dne, kdy jim bylo dodáno písemné rozhodnutí, že nárok na odškodné byl přiznán nebo zamítnut, sice by žaloba byla vyloučena.
(2) Také revírní bratrské pokladny a nemocenské pojišťovny mohou své nároky proti úrazové pojišťovně vznésti žalobou u rozhodčího soudu do šedesáti dnů ode dne doručení výměru.
(3) Nálezu rozhodčího soudu mohou strany odporovati odvoláním, jestliže řízení před rozhodčím soudem bylo neúplné nebo jinak vadné nebo byl-li nálezem rozhodčího soudu porušen zákon nebo skutkový stav byl posouzen nesprávně.
(4) Odvolání je podati dvojmo u rozhodčího soudu, který nález vydal, do 60 dnů ode dne, kdy byl nález doručen, podáním podepsaným advokátem nebo úředníkem nositele úrazového pojištění (zaopatření). Nález rozhodčího soudu je stranám vždy doručiti písemně.
(5) O odvolání rozhodne vrchní pojišťovací soud ve zvláštním senátu pro úrazové pojištění (zaopatření), složeném podle obdoby ustanovení § 228, odst. 2 zákona ze dne 9. října 1924, Sb. č. 221, o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, ve znění pozdějších předpisů.
(6) Přísedící vrchního pojišťovacího soudu pro rozhodování o odvolání podle tohoto zákona a jejich náhradníky, jakož i přísedící a náhradníky rozhodčích soudů jmenují zemské úřady po slyšení ústředen odborových organisací zaměstnanců a zaměstnavatelů. Podrobné předpisy o jmenování přísedících a náhradníků budou vydány nařízením.
(7) Pokud jde o odvolání, platí o řízení u rozhodčího soudu a u vrchního pojišťovacího soudu obdobné předpisy §§ 226, 230 až 233 zák. Sb. č. 221/1924. O nákladech zřízení a činnosti zvláštního senátu pro úrazové pojištění (úrazové zaopatření) u vrchního pojišťovacího soudu platí obdobně § 234, odst. 2, o poplatcích § 254 zák. Sb. č. 221/1924.
(8) Odvolání nositele pojištění (zaopatření) nemá odkladného účinku.
(9) Nálezu rozhodčího soudu i rozsudku vrchního pojišťovacího soudu (odstavce 3 a 5) lze odporovati žalobou o obnovu podle obdoby ustanovení civilního řádu soudního.
(10) Vykonati nález (rozsudek) rozhodčího soudu a senátu pro úrazové pojištění (úrazové zaopatření) vrchního pojišťovacího soudu nebo smír před nimi ujednaný je povolán příslušný soud dlužníkův.
Změny v předpokladech pro nárok na odškodné a přezkoumání výměru.
§ 93.
(§ 39 zák. rak. ř. z. č. 1/1888 a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Změní-li se podstatně poměry, které rozhodovaly při stanovení odškodného, může býti odškodné vyměřeno pojišťovnou na návrh nebo z úřední moci jinak.
(2) Zemře-li zraněný, jemuž bylo stanoveno odškodné podle tohoto zákona, na poranění, buď nárok na odškodné pozůstalým ohlášen pojišťovně - nebylo- li odškodné již stanoveno z úřední moci - do jednoho roku po smrti zraněného, jinak by byl nárok vyloučen.
(3) Zvýšení stanoveného důchodu nebo nové přiznání důchodu může býti požadováno jen na dobu po ohlášení nároku. Zvýšení vdovského důchodu (§ 34, odst. 1, věta druhá) může býti požadováno také za dobu až do tří měsíců před ohlášením nároku.
(4) Snížení nebo zastavení důchodu nabude účinnosti dnem, kterého byl doručen oprávněnému o tom výměr (§ 87). Žaloba, podaná proti tomuto výměru k rozhodčímu soudu (§ 92), nemá odkladného účinku.
(5) Jinak platí o řízení v případech právě uvedených obdobně §§ 82, 84, odst. 2, §§ 86, 87 a 89 až 92.
§ 94.
(§ 39 a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Přesvědčí-li se úrazová pojišťovna při obnoveném zkoumání, že dávka byla neprávem odepřena, odňata, zastavena nebo stanovena příliš nízkou výměrou, může ji stanoviti nově, byť i výměr nabyl právní moci.
§ 95.
(§ 39 b vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Pravoplatný výměr může býti - nehledíc na případy uvedené v §§ 93 a 94 - přezkoumán,
a) zjistí-li se, že listina, o niž se rozhodnutí opírá, byla podvodně zhotovena nebo padělána, nebo že výpověď svědka nebo znalce, o niž se rozhodnutí opírá, byla křivá nebo že rozhodnutí bylo přivoděno jiným soudně trestným činem, nebo
b) byl-li rozsudek trestního soudu, o nějž se rozhodnutí opírá, zrušen jiným pravoplatným rozsudkem, nebo
c) vyjdou-li najevo nové skutečnosti nebo důkazy, které mohly míti podstatný vliv na obsah rozhodnutí, nebo
d) záviselo-li rozhodnutí na posouzení předběžné otázky, o níž příslušný úřad (soud) rozhodl dodatečně v podstatných bodech jinak.
(2) Nové zkoumání je jen tehdy přípustné, nemohl-li oprávněný nebo úrazová pojišťovna bez svého zavinění uplatniti důvod odporu v předchozím řízení, zejména podáním opravného prostředku.
(3) Nové zkoumání se provede na náležitě doložený návrh oprávněného. Může býti zahájeno také úrazovou pojišťovnou z moci úřední.
(4) Návrh je podati u úrazové pojišťovny do jednoho měsíce ode dne, kdy se oprávněný dověděl o důvodu odporu, nejdéle však do tří roků od doručení pravoplatného rozhodnutí.
(5) Dřívější vyšetřování a provádění důkazu, která nejsou dotčena důvody odporu, se neopakují.
(6) § 93, odst. 4 platí obdobně. Vylákané dávky mohou býti požadovány zpět.
(7) Chyby v psaní nebo počtech a podobné zřejmé nesprávnosti ve výměru se opraví kdykoli k návrhu nebo z moci úřední.
Neplacení dávek.
§ 96.
(§ 39 c vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Důchod se neplatí:
1. pokud oprávněný odpykává trest na svobodě delší než jeden měsíc nebo je v bezpečnostní vazbě; má-li v tuzemsku příslušníky, kteří by měli při jeho smrti nárok na důchod, budiž jim důchod poukazován až do výše tohoto nároku;
2. pokud se oprávněný tuzemec zdržuje v cizině a opomine
a) oznámiti úrazové pojišťovně svůj pobyt,
b) jako zraněný na přání úrazové pojišťovny se čas od času představiti příslušnému konsulovi nebo jinému německému úřadu, který mu byl označen.
Podrobnosti o tom, jak dlužno oznámiti pobyt a se představiti, určí ministr hospodářství a práce. Právo na důchod opět obživne za dobu, po kterou oprávněný prokáže, že bez svého zavinění opominul učiniti předepsané oznámení a se představiti;
3. pokud se oprávněný cizinec zdržuje dobrovolně obvykle v cizině;
4. pokud oprávněný cizinec je vyhoštěn z říšského území pro odsouzení v trestním řízení;
5. pokud oprávněný slouží na cizích válečných lodích.
(2) V případech odstavce 1, č. 3 a 4 může ministr hospodářství a práce dovoliti výplatu důchodu pro cizí pohraniční území nebo pro příslušníky oněch cizích států, jejichž zákonodárství zaručuje přiměřenou péči Němcům, protektorátním příslušníkům a jejich pozůstalým.
(3) Bylo-li nařízeno vyhoštění oprávněného cizince z jiného důvodu než pro odsouzení (odstavec 1, č. 4) nebo z příčiny odsouzení v trestním řízení, platí pro něho odstavec 1, č. 2.
(4) Odstavce 1 až 3 platí také pro nemocenské z úrazového pojištění (§ 26).
Kapitalisace důchodu.
§ 97.
(§ 41 zák. rak. ř. z. č. 1/1888.)
Úmluva mezi pojišťovnou a osobou oprávněnou k důchodu, podle níž má býti hodnota, kterou důchod toho času má, zcela nebo částečně vyplacena v kapitále, vzdá-li se oprávněný důchodu nebo jeho části, je právně závazná jen tehdy, souhlasí-li s úmluvou obec povinná chudinským zaopatřením osobě, oprávněné k požitku.
Odbytí cizinců oprávněných k odškodnému.
§ 98.
(§ 42 zák. rak. ř. z. č. 1/1888.)
Je-li oprávněný cizincem a zdržuje-li se trvale v cizině, má pojišťovna právo odbýti jeho nárok na důchod kapitálem, stanoveným podle povahy případu.
Nepřípustnost exekuce na pohledávky z odškodného.
§ 99.
(§ 43 zák. rak. ř. z. č. 1/1888 a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Pohledávky, příslušející podle tohoto zákona proti pojišťovně osobám oprávněným k odškodnému, nemohou býti ani pojaty do exekuce ani stiženy zajišťovacími opatřeními. Výjimka z toho platí pouze pro pohledávky na výživném, které příslušejí po zákonu proti osobě oprávněné k odškodnému.
(2) Pokud jsou vyloučeny exekuce a zajišťovací opatření, nemá právního účinku žádné opatření o shora uvedených pohledávkách, příslušejících osobě oprávněné k odškodnému, postupem, poukázkou, zastavením nebo jiným právním jednáním.
(3) Je-li však oprávněný k požitku v zaopatřovacím ústavě (starobinci - asylu), může mu na dobu tohoto pobytu postoupiti svůj nárok na důchod zcela nebo zčásti.
Vyloučení úmluv.
§ 100.
(§ 44 zák. rak. ř. z. č. 1/1888.)
Pojišťovny nejsou oprávněny předem ve svůj prospěch smlouvami (řády) vyloučiti neb omeziti použití ustanovení tohoto zákona. Ustanovení smluv, jež odporují tomuto zákazu, nemají právního účinku.
Ručení podnikatelů a třetích osob za úrazy.
§ 101.
(§ 45 zák. rak. ř. z. č. 1/1888.)
(1) Přivodí-li podnikatel (§ 53) nebo - je-li nezpůsobilým k právnímu jednání - jeho zákonný zástupce úraz úmyslně nebo hrubým zaviněním, je podnikatel povinen nahraditi pojišťovně veškeré odškodné, které pojišťovna bude poskytovati podle tohoto zákona.
(2) Týmž způsobem ručí akciová společnost, výdělkové nebo hospodářské společenstvo nebo jiný spolek, přivodí-li úraz úmyslně nebo hrubým zaviněním člen představenstva nebo likvidátor, jakož i obchodní společnost, přivodí-li úraz úmyslně nebo hrubým zaviněním společník, oprávněný k vedení obchodu, nebo likvidátor.
(3) Náhradou za důchod může pojišťovna žádati v uvedených případech kapitálovou hodnotu, vypočtenou podle zásad, platných pro hospodaření pojišťovny.
(4) Nárok pojišťovny na náhradu se promlčí ve třech letech, počítajíc ode dne úrazu.
§ 102.
(§ 46 zák. rak. ř. z. č. 1/1888.)
(1) Pojištěnec nebo jeho pozůstalí jsou oprávněni pouze tehdy se domáhati nároku na náhradu škody na podnikateli, byl-li podnikový úraz přivoděn úmyslně některou z osob, jmenovaných v § 101, odst. 1 a 2.
(2) V tomto případě se omezuje nárok na částku, o kterou náhrada, příslušející oprávněnému podle platných zákonných předpisů (§§ 1325 až 1327 ob. zák. obč.), převyšuje odškodné, na něž má oprávněný nárok podle tohoto zákona.
§ 103.
(§ 47 zák. rak. ř. z. č. 1/1888.)
(1) Ručení zmocněnců nebo zástupců podnikatelových, jeho dozorců v podniku nebo nad dělníky, jakož i jiných osob, které přivodily úraz úmyslně nebo zaviněním, řídí se platnými zákonnými předpisy.
(2) Nárok na odškodné, vznikající z tohoto ručení, přísluší však až do výše, do které je pojišťovna podle tohoto zákona povinna náhradou škody, toliko pojišťovně: pojištěnci, po případě jeho pozůstalým, přísluší pak nárok na odškodné jen co do oné částky, o kterou převyšuje odškodné, příslušející podle platných zákonných předpisů, to, co má pojišťovna podle tohoto zákona poskytovati jako náhradu škody.
Státní dozor.
§ 104.
(§ 48 zák. ve znění čl. XIII. zák. Sb. č. 207/1919.)
(1) Státní dozor nad pojišťovnami, zřízenými podle tohoto zákona, vykonává zemský úřad politický, v jehož správním obvodě je sídlo pojišťovny, a v dalším pořadu ministr hospodářství a práce.
(2) Pokud jde o podniky, podrobené horním úřadům, vykonává tento dozor zemský úřad v dohodě s báňským hejtmanstvím a ministr hospodářství a práce; pokud jde o podniky železniční, dohodne se ministr hospodářství a práce s ministrem dopravy a techniky.
(3) Ministr hospodářství a práce určí nařízením, vydaným v dohodě se zúčastněnými ministry, které úřady a v jakém rozsahu budou vykonávati státní dozor nad prováděním úrazového zaopatření (§ 6).
(4) Ministr hospodářství a práce je také povolán, aby udílel státní schválení v případech, kde je toho podle tohoto zákona třeba.
Pojišťovací poradní sbor.
§ 105.
(§ 49 zák. rak. ř. z. č. 1/1888.)
Na podporu ministra hospodářství a práce v působnosti, vyhrazené mu podle tohoto zákona, utvoří se poradní sbor z odborníků z oboru průmyslu, hospodářských a lesních podniků, uvedených v § 1, odst. 1, č. 19, a průmyslové a pojistné techniky; složení a působnost tohoto sboru stanoví zvláštní řád, vydaný nařízením. Poradní sbor buď slyšen zejména:
1. než budou vydána nařízení, jimiž se zařaďují podniky povinné pojištěním do nebezpečenských tříd a stanoví procenta v nebezpečenských třídách (§ 63);
2. kdykoliv má býti použito společného reservního fondu (§ 64);
3. než bude nařízeno, aby byl zvýšen nebo snížen sazebník některé pojišťovny (§ 65, odst. 3).
Spolupůsobení úřadů.
§ 106.
(§ 50 zák. rak. ř. z. č. 1/1888, zák. Sb. č. 207/1919 a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Politické úřady jsou povinny vyhověti podle možnosti žádostem, jež na ně vznesou pojišťovny zřízené podle tohoto zákona, pozorovati tyto ústavy a jim oznámiti bez vyzvání vše, co by mohlo býti důležitým pro jejich hospodaření.
(2) Úřady finanční správy jsou povinny spolupůsobiti při zjištění výměry pozemků, druhu kultury a bonity pozemků (§ 123 a § 126, odst. 2).
(3) Pojišťovny nejsou oprávněny žádati zastoupení finanční prokuraturou.
(4) V případech, ve kterých podle tohoto zákona přísluší rozhodovati politickým úřadům, rozhodují politické úřady v dohodě s horními úřady, jde-li o podniky podrobené dozoru těchto úřadů.
(5) Úkony, vyhrazené v § 67, odst. 2 a § 78 politickým úřadům nebo živnostenským inspektorům, vykonávají u svrchu uvedených podniků úřady horní, úkony pak, přikázané politickým úřadům v § 80 a v odstavci 1 tohoto paragrafu, vykonávají u těchto podniků také úřady horní.
Ustanovení trestní.
§ 107.
(§ 51 zák. rak. ř. z. č. 1/1888.)
Obsahují-li oznámení podle §§ 67, 68 a 77, výpočty podle §§ 70 a 77, nebo výkazy podle § 86, předložené pojišťovně, nepravdivé skutkové údaje, bude potrestán podnikatel, který učinil tato oznámení nebo předložil tyto výpočty neb výkazy, pokud zde není skutkové podstaty činu trestného podle obecných trestních zákonů, peněžitou pokutou od 10 K až do 25.000 K a v případě nedobytnosti vězením od jednoho dne až do tří měsíců.
§ 108.
(§ 52 zák. rak. ř. z. č. 1/1888.)
(1) Podnikatelé, kteří včas nevyhoví některé povinnosti, uložené jim podle §§ 67, 68, 70, 73, 77 a 86 a neučiní včas oznámení nebo nepodají včas výpočty nebo výkazy nebo nepředloží včas zápisy, budou potrestáni peněžitou pokutou až do 10.000 K a v případě nedobytnosti, vězením až do dvaceti dnů.
(2) Totéž platí o osobě, jež je povinna učiniti oznámení uvedené v § 79, neučinila-li je včas.
§ 109.
(§ 53 zák. rak. ř. z. č. 1/1888.)
Neprovozuje-li podnikatel podnik povinný pojištěním sám, nýbrž náměstkem (správcem podniku), uloží se tomuto tresty, uvedené v § 107 a § 108, odst. 1. Podnikatel však ručí i v tomto případě za uložené peněžité pokuty.
§ 110.
(§ 54 zák. rak. ř. z. č. 1/1888, čl. 11 org. zák.)
(1) Trestati přestupky zákona uvedené v §§ 107 a 108 přísluší politickým úřadům.
(2) Peněžité pokuty připadnou Protektorátu.
Odvolání proti rozhodnutím politických úřadů.
§ 111.
(§ 55 zák. rak. ř. z. č. 1/1888 a vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Pokud v tomto zákoně není ustanoveno jinak, podávají se odvolání proti rozhodnutím politických úřadů, z nichž se lze odvolati, do patnácti dnů po doručení rozhodnutí, braného v odpor, u úřadu, jenž rozhodl v první stolici.
Osvobození od poplatků, kolků a daní.
§ 112.
(§ 56 zák. rak. ř. z. č. 1/1888, zák. Sb. č. 207/1919 a Sb. č. 300/1921.)
(1) Všechna jednání a listiny, kterých je třeba k založení a upravení právních poměrů mezi pojišťovnami a jejími členy, jakož i veškerá jednání mezi pojišťovnami a úřady, jsou osvobozena od poplatků a kolků; rovněž tak i všechna jednání a listiny týkající se úrazového zaopatření (§ 6).
(2) Pro pojišťovny, zřízené podle tohoto zákona, platí ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1885, rak. ř. z. č. 51. Mimo to jsou tyto ústavy v mezích vládního nařízení ze dne 29 prosince 1943, Sb. č. 4 z roku 1944, osvobozeny od daně korporační a výdělkové daně korporací.
(3) Pojistné placené podnikateli se nezapočítává do daňového základu podniků povinných pojištěním.
Výroční zprávy pojišťoven.
§ 113.
(§ 60 zák. rak. ř. z. č. 1/1888.)
Pojišťovny, zřízené podle tohoto zákona, jsou povinny podati za každý kalendářní rok ministru hospodářství a práce zprávu o výsledcích úrazové statistiky, dále o veškeré své činnosti a zvláště o stavu a uložení svých fondů.
Poměr k nositelům veřejnoprávního sociálního pojištění, podpůrným pokladnám a k soukromým pojišťovnám.
§ 114.
(§ 61a zák. ve znění čl. XVI. zák. Sb. č. 207/1919 a § 160 vl. nař. Sb. č. 70/1943.)
(1) Poskytla-li Ústřední bratrská pokladna poškozenému provisi za dobu, po kterou nárok na provisi odpočívá, přechází nárok na důchod úrazový až do výše, do které nárok na provisi odpočívá, na Ústřední bratrskou pokladnu, pokud úrazová pojišťovna již nevyplatila odškodného pojištěnému.
(2) Poskytla-li Ústřední bratrská pokladna pozůstalým usmrcené osoby provisí, přechází nárok pozůstalých na důchod úrazový až do výše, do které nárok na provisi pozůstalých odpočívá, na Ústřední bratrskou pokladnu, pokud úrazová pojišťovna již nevyplatila osobám oprávněným odškodného.
§ 115.
(§ 61b zák. ve znění čl. XVI. zák. Sb. č. 207/1919.)
Pokud není ustanoveno jinak, netýká se tento zákon nároků pojištěnců proti bratrským pokladnám a nemocenským pojišťovnám, proti pokladnám pro případ smrti, invalidním a jiným pokladnám, ani nároků proti jiným pojišťovnám, leč proti těm, které byly zřízeny podle zákona o úrazovém pojištění. Totéž platí o závazku obcí a jiných korporací a nadací k chudinskému opatření.
Zvláštní ustanovení pro podniky zemědělské a lesní.
§ 116.
(§ 62 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Pro pojištění podniků zemědělských a lesních proti podnikovým úrazům platí ustanovení zákona, pokud v dalším není stanoveno jinak.
Podniky zemědělské.
§ 117.
(§ 63 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Všechny zemědělské podniky podléhají pojištění bez rozdílu, zda jsou provozovány na pozemcích vlastních či najatých nebo jinak užívaných.
(2) K zemědělským podnikům patří také veřejný statek, spravovaný obcemi s počtem obyvatelů pod 5.000, včetně obecních cest.
§ 118.
(§ 64 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Za součásti zemědělského podniku se považují také:
1. obhospodařování rybníků;
2. dílny na opravu vlastních strojů, vlastního nářadí a vlastních provozů;
3. drobné práce meliorační, opravy cest, běžné opravné práce na zemědělských budovách včetně opatření hmot k tomu potřebných, pokud je provádí podnikatel zemědělského podniku pro potřebu tohoto podniku;
4. zřizování a udržování obecních cest a návsí, dále hrází, stok a vodních toků, udržování obecních budov včetně opatření hmot k tomu potřebných, pokud obec a podnikatelé zemědělských podniků musí tyto práce prováděti na podkladě usnesení obecních orgánů nebo podle jiného veřejnoprávního závazku;
5. příležitostné obdělávání půdy jiným podnikatelům zemědělských podniků a příležitostné nebo na podkladě veřejnoprávního závazku konané dopravy povozem za úplavu, pokud nejde o živnostenský podnik;
6. pěstitelské zahradnictví a včelařství, pokud jsou vedlejším podnikem zemědělského podniku a nejsou samostatným podnikem;
7. vzájemné vypomáhání podnikatelů zemědělských podniků a osob v § 121 vyjmenovaných při živelných pohromách, při společném výmlatu polních plodin nebo při podobných zemědělských činnostech;
8. obstarávání domácností podnikatelů zemědělských podniků a stálých zemědělských zaměstnanců, jsou-li domácnosti místně spojeny s podnikem a jemu podstatně slouží;
9. činnosti, které se přechodně provádějí pro pojištěné podniky podle veřejnoprávního závazku nebo z příkazu nebo s výslovným souhlasem příslušného úřadu, aby byly zajištěny, střeženy, zvelebovány nebo zachovány zemědělské výrobky, stavební nebo jiná zařízení podniku; ministr hospodářství a práce může stanoviti podrobnosti.
§ 119.
(§ 65 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Pojištění podléhají dále
1. zemědělské vedlejší podniky, jež provozuje zemědělský podnikatel vedle svého hospodářství, avšak v hospodářské závislosti na něm. Sem patří zejména podniky, které zcela nebo hlavně jsou určeny k tomu, aby
a) opracovaly nebo zpracovaly výrobky podnikatelova hospodářství;
b) uspokojily potřeby jeho hospodářství;
c) dobývaly nebo zpracovaly zeminy z jeho pozemku;
2. samostatná pěstitelská zahradnictví (včetně živnostenských);
3. podniky, které prohlásí ministr hospodářství a práce v dohodě s ministrem zemědělství a lesnictví vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení za pojištěné podniky zemědělské.
§ 120.
(§ 66 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Z pojištění jsou vyňaty domovní zahrádky do 20 a a zahrádkářské kolonie, pokud jejich výrobky slouží převážně potřebě vlastní domácnosti a nejsou v souvislosti se zemědělským podnikem.
§ 121.
(§ 67 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Pojištění se vztahuje mimo zaměstnance (§ 3) také na všechny příslušníky rodiny a výměnkáře, pokud jsou k pracím v zemědělství přibráni, dále na sousedy vzájemně si vypomáhající a jejich zaměstnance, na osoby vypomáhající z veřejného příkazu a u podniků uvedených v § 117, odst. 1, pokud se týče jejich součástí (§ 118), též na podnikatele zemědělského podniku a jeho manželku (manžela).
§ 122.
(§ 68 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Důchody zemědělských dělníků (§§ 117 a 118) se vyměřují z průměrného ročního pracovního výdělku. Výši průměrných ročních pracovních výdělků, do nichž se zahrne také hodnota naturálních požitků, žňové přídavky a pod., stanoví zemský úřad po slyšení odborových skupin a nositelů úrazového pojištění. Při stanovení se přihlíží k průměrnému ročnímu pracovnímu výdělku jednotlivých druhů dělníků, k pohlaví, k věku, ke způsobu zaměstnání a po případě k rodinnému stavu a k mzdovým odchylkám v okresech. Výši průměrných ročních pracovních výdělků vyhlásí zemský úřad souhrnnou vyhláškou do konce února každého roku; po prvé bude vydána tato vyhláška do dvou měsíců po dni, který ustanoví vyhláška, vydaná podle čl. III, § 6, odst. 3 vl. nař. Sb. č. 1/1944. Stanovené výdělky platí pro odškodnění úrazů z onoho roku, pro nějž byly vyhlášeny.
(2) U zemědělských zaměstnanců, kteří podléhají pensijnímu pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, nebo jsou účastni veřejného pensijního zaopatření podle šesté části platového zákona nebo podle obdobných předpisů, platí obecné předpisy zákona (§§ 41 až 45).
(3) Průměrné roční pracovní výdělky pro podnikatele zemědělských podniků, jejich manželky (manžele) a příslušníky jejich rodin, pro výměnkáře, vzájemně si vypomáhající sousedy a pro osoby, které vypomáhají z veřejného příkazu, stanoví úrazová pojišťovna se schválením ministra hospodářství a práce a ministra zemědělství a lesnictví. Poslední věta odstavce 1 platí obdobně. Tyto roční pracovní výdělky platí pro příslušníky rodin a výměnkáře také tehdy, jsou-li k podnikateli ve smluveném pracovním poměru.
§ 123.
(§ 69 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Pojistné za zemědělské podniky (§ 117) a jich součásti (§ 118) se platí úhrnkově podle celkové výměry jejich pozemků, a to celoročně pozadu. Podrobnosti, zejména také nejnižší hranici pojistného, jakož i výši odměny obcím za vybírání pojistného a podmínky, za nichž se odměna poskytuje, stanoví úrazová pojišťovna zvláštními směrnicemi, které vyžadují souhlasu ministra hospodářství a práce; souhlas se udílí v dohodě s ministrem zemědělství a lesnictví, ministrem vnitra a nejvyšším úřadem cenovým.
(2) Úhrnkové pojistné vybírá obec. Za tím účelem zašle jí úrazová pojišťovna do 15. prosince každého roku dva výběrčí seznamy, které obsahují výkaz všech podnikatelů zemědělských podniků v obvodu obce a výměry pozemků jimi obhospodařovaných; obec upraví výkazy dle změn v roce nastalých a stanoví lhůtu k zaplacení pojistného vyhláškou tak, aby celé pojistné bylo zaplaceno nejdéle do 15. ledna. Podnikatelé zemědělských podniků jsou povinni zaplatiti pojistné u obce ve vyhlášené lhůtě. Vybrané pojistné odvede obec úrazové pojišťovně do týdne a připojí jeden z obou výběrčích seznamů. Druhý výběrčí seznam si ponechá obec. Zaplacené pojistné je statkem obci svěřeným, obec ručí za jeho odvedení úrazové pojišťovně. Úrazová pojišťovna a podnikatelé zemědělských podniků se mohou dohodnouti na jiném způsobu vybírání pojistného.
(3) Úhrnkové pojistné se vyměřuje v prvních pěti letech po dni, který ustanoví vyhláška, vydaná podle čl. III, § 6, odst. 3 v. nař. Sb. č. 1/1944, podle ustanovení odst. 1. Na podkladě výsledku statistického zjištění o úrazovém zatížení zemědělských podniků za uvedenou dobu se upraví další způsob vybírání pojistného vládním nařízením. Až do té doby platí předpisy odstavce 1.
(4) Pojistné je povinen platiti podnikatel zemědělského podniku.
§ 124.
(§ 70 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Nezaplatí-li podnikatel zemědělského podniku do 15. ledna (§ 123) úhrnkové pojistné a utrpí-li sám v tomto roce podnikový úraz, může mu úrazová pojišťovna odškodné přiměřeně zkrátiti, nejvýše však do poloviny zákonné výše.
§ 125.
(§ 71 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Ustanovení o pojištění podnikatelů zemědělských podniků a jejich manželek (manželů), o pojištění domácností, o vyměření důchodů z průměrného ročního pracovního výdělku (§ 122, odst. 1) a o placení úhrnkového pojistného (§ 123) neplatí pro podniky uvedené v § 119.
Lesní podniky.
§ 126.
(§ 72 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Lesní podniky podléhají pojištění stran všech prací souvisejících s jejich provozem; k tomu patří také příležitostně nebo podle veřejnoprávního závazku konané dopravy povozem za úplatu, dále úprava cest, opravné práce na hospodářských budovách, včetně opatření hmot k tomu potřebných, pokud uvedené práce provádí podnikatel pro potřebu svého lesního podniku a nezadá je samostatnému podnikateli. Ustanovení § 118, č. 9 platí obdobně.
(2) Pojistné se platí úhrnkově podle výměry lesních pozemků. Jinak platí obdobně předpisy § 123, při čemž úrazová pojišťovna může vyměřiti podnikům, u nichž došlo pro hromadné polomy k mimořádné intensitě provozu, přirážku k pojistnému až do 20 %.
§ 127.
(§ 73 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Pojistná povinnost se vztahuje také na vedlejší lesní podniky (pily a pod.); pro tyto podniky neplatí ustanovení § 126, odst. 2 o placení úhrnkového pojistného.
§ 128.
(§ 74 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Pojištění podléhají dále také dřevařské obchodní podniky, pokud kácejí, opracovávají a dopravují dříví (lesní manipulace).
(2) Prodá-li majitel podnikateli les na stojato, je povinen oznámiti úrazové pojišťovně do osmi dnů jméno a bydliště kupitele, množství prodaného dříví nebo plochu a výši mzdy, kterou kupitel pravděpodobně zaplatí za kácení, za hrubé opracování a odvoz dřeva. Na žádost úrazové pojišťovny je kupitel povinen složiti do osmi dnů u úrazové pojišťovny zálohu na pojistné ve výši, kterou tato určí; nevyhoví-li tomuto vyzvání, je prodatel povinen zadržeti na žádost úrazové pojišťovny odvoz dříví až do zaplacení této zálohy. Nesplní-li tento závazek, ručí úrazové pojišťovně za takto ušlé pojistné s příslušenstvím.
§ 129.
(§ 75 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Proti následkům podnikových úrazů jsou pojištěni všichni zaměstnanci (§ 3) v podnicích pojištěných podle §§ 126 až 128.
(2) U drobného lesního majetku do 50 ha platí §§ 121 a 124 obdobně.
(3) Pro stanovení ročního pracovního výdělku, směrodatného pro odškodnění zaměstnanců v lesnictví, platí obdobně předpisy § 122, odst. 1 a 2; pro vedlejší lesní podniky (§ 127) a dřevařské obchodní podniky (§ 128) platí obecné předpisy zákona.
(4) U pojištěnců podle odstavce 2 platí ustanovení § 122, odst. 3 obdobně.
Záruky za pojistné.
Ručení za pojistné.
§ 130.
(§ 76 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Zůstane-li podnikatel živnostenského stavebního podniku dlužen pojistné za dvě pololetí a nemá-li též vymáhání pojistného výsledku, nařídí okresní úřad na návrh úrazové pojišťovny, že stavebníci ručí po dobu tří let po uplynutí příspěvkového období za pojistné, které vznikne po vydání příkazu.
(2) Příkaz vydaný okresním úřadem musí obsahovati jméno podnikatelovo, jeho stálé bydliště i podnik; musí býti dán na vědomí obci jeho bydliště a sídla podniku, je-li toto odlišné.
(3) Změní-li podnikatel bydliště nebo sídlo podniku, sdělí obec tento příkaz oné obci, která jest příslušná pro nové bydliště podnikatelovo nebo sídlo podniku.
(4) Obce a úrazové pojišťovny jsou povinny sděliti na žádost každému zúčastněnému, zda byl vydán proti podnikateli živnostenského stavebního podniku takový příkaz (odstavec 1) a zda dosud trvá.
(5) Podnikatel, proti němuž byl vydán takový příkaz, má o tom ihned písemně uvědomiti stavebníka. Převezme-li podnikatel novou stavbu, má předem vyrozuměti stavebníka o příkazu.
(6) Okresní úřad zruší příkaz, jakmile mu úrazová pojišťovna osvědčí, že jí podnikatel již nedluží ničeho.
(7) Odvolání do výměru podle odstavce 1 nemá odkladného účinku.
(8) Kdo jedná proti těmto předpisům (odstavec 5), bude potrestán okresním úřadem podle výše dlužného pojistného pokutou do 100.000 K nebo trestem vězení až do jednoho roku. Je-li uložená pokuta nedobytná, bude uložen náhradní trest vězení až do jednoho roku. Pokuta a trest vězení mohou býti také uloženy zároveň. Jednal-li nedbale, bude potrestán pokutou až do 1.500 K, byl-li stavebník poškozen jednáním proti příkazu.
§ 131.
(§ 77 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Za pojistné s příslušenstvím ručí společně a nerozdílně spolupodnikatelé. Stejně ručí hlavní podnikatel za pojistné dílčích podnikatelů.
(2) Manželka (manžel), bydlící s podnikatelem (spolupodnikatelem) ve společné domácnosti, ručí společně a nerozdílně za pojistné, jež se stalo splatným v době společné domácnosti.
(3) Kdo nabyl podniku, ručí za pojistné, jež měl platiti jeho předchůdce, nejvýše však za dobu osmnácti měsíců nazpět ode dne nabytí. Úrazová pojišťovna je povinna na žádost nabyvatele vykázati výši nedoplatku na pojistném.
(4) Pronajimatel ručí za pojistné dlužné nájemcem. Stejně ručí vlastník divadelní budovy za pojistné dlužné podnikatelem divadelního podniku, vlastník lomu (jámy) za pojistné dlužné podnikatelem lomu (jámy) a majitel dolových měr za pojistné dlužné báňským podnikatelem.
(5) Jinaké ručení podle občanského práva anebo podle jiných předpisů není dotčeno těmito předpisy.
§ 132.
(§ 78 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Proti osobám, ručícím podle §§ 128, 130 a 131, uplatní úrazová pojišťovna nárok výměrem. Do výměru lze podati do patnácti dnů námitky k zemskému úřadu.
(2) Námitky nelze opírati o okolnosti, o nichž má býti rozhodnuto v řízení podle §§ 67, 68 a 69. Na okolnosti, na něž se vztahují předpisy § 73, se nemohou odvolávati osoby ručící podle § 131, odst. 2 až 4, ostatní pak jen tehdy, nebylo-li dosud rozhodnuto o námitkách podnikatelových podle § 73.
(3) Námitky nemají odkladného účinku.
Věcné ručení.
§ 133.
(§ 79 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Pojistné s příslušenstvím požívá přednostního práva nedoplatků daní a veřejných dávek v řízení exekučním, konkursním a vyrovnávacím.
Zálohy na pojistné.
§ 134.
(§ 80 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
U podniků provozovaných cizinci nebo provozovaných přechodně, jakož i u podniků společností s ručením omezeným a u zapsaných společenstev s r. o. je úrazová pojišťovna oprávněna předepsati složení záloh na pojistné; tyto zálohy jsou splatné v patnácti dnech po doručení příslušného výměru. Do tohoto výměru lze podati námitky k zemskému úřadu do patnácti dnů po jeho doručení. Námitky nemají odkladného účinku.
§ 135.
(§ 81 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Ustanovení § 134 platí obdobně pro stavební živnosti. Nezaplatí-li stavební živnostník předepsanou zálohu na pojistné ve lhůtě stanovené v § 134, je úrazová pojišťovna oprávněna předepsati zálohu na pojistné stavebníkovi; tento je povinen zaplatiti tuto zálohu na pojistné v patnácti dnech po doručení výměru. Do výměru lze podati námitky k zemskému úřadu v patnácti dnech po jeho doručení. Námitky nemají odkladného účinku.
(2) Stavebník je oprávněn odečísti ze stavebního účtu zaplacenou zálohu na pojistné.
Zábrana úrazů.
Všeobecné.
§ 136.
(§ 82 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Úrazová pojišťovna má se starati o zábranu úrazů.
Předpisy o zábraně úrazů.
§ 137.
(§ 83 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Ministr hospodářství a práce vydá pro všechny druhy pojištěných podniků vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení předpisy o zábraně úrazů.
(2) Všeobecné předpisy na ochranu života a zdraví zaměstnanců, vydané dosud vládním nařízením ze dne 10. února 1938, Sb. č. 41, jímž se vydávají všeobecné předpisy na ochranu života a zdraví pomocných dělníků, platí též přiměřeně pro všechny podniky nově pojaté do pojištění.
Povinnosti podnikatelů.
§ 138.
(§ 84 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Podnikatelé podniků podléhajících úrazovému pojištění jsou povinni na svůj náklad učiniti všechna opatření, aby byly chráněny život a zdraví jejich zaměstnanců, zejména:
1. upraviti a udržovati podnikové budovy, zařízení a pracoviště, aby se omezilo nebezpečí úrazu a vznik nemocí z povolání na nejmenší míru;
2. umístiti a udržovati účinná ochranná zařízení na pracovišti a v jeho okolí, na závodních zařízeních, na strojích a jejich součástech a na pracovním nářadí; ochranná zařízení na strojích buďtež provedena tak, aby je nebylo možno odstraniti bez nástrojů a aby působila pokud možno samočinně nebo nuceně;
3. udržovati pracovní místnosti světlé, čisté a prosté prachu, starati se o jejich řádné osvětlení, vytápění a větrání, dodati všechny ochranné pomůcky a učiniti vůbec vše, aby zdraví zaměstnanců bylo co nejvíce šetřeno;
4. pečovati o výběr, poučení, nácvik a zapracování svých zaměstnanců;
5. spolupůsobiti při propagaci zábrany úrazů;
6. na žádost úřadu práce, báňského revírního úřadu, okresního úřadu nebo úrazové pojišťovny pověřiti určitou osobu v podniku, aby dozírala na bezpečnost podniku, pokud není o tom již zvláštních předpisů;
7. postarati se o řádné, včasné a odborné poskytnutí první pomoci.
Povinnosti zaměstnanců.
§ 139.
(§ 85 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Všichni zaměstnanci podniků úrazově pojištěných jsou povinni používati ochranných zařízení a ochranných prostředků, počínati si v zaměstnání obezřele, dbáti všech předpisů a nařízení vydaných na ochranu jejich života a zdraví a spolupůsobiti při provádění zábrany úrazů (§ 138, č. 4 a 5). Předáci, mistři, dílovedoucí a provozní inženýři mají také bdíti nad tím, aby ochranné předpisy byly zachovávány; sami jsou povinni chovati se příkladně.
(2) Členové závodního výboru, po případě závodní rady, jsou povinni spolupůsobiti na zábraně úrazů.
Dozírací právo úrazové pojišťovny.
§ 140.
(§ 86 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Úrazová pojišťovna má dozírati na to, aby se prováděly předpisy o zábraně úrazů. Za tím účelem stanoví technické dozorčí úředníky.
(2) Techničtí dozorčí úředníci musí míti vedle obvyklých všeobecných technických znalostí zvláštní zkušenosti o technických zařízeních, o chodu výroby a způsobu práce v onom zvláštním oboru, v němž budou pověřeni dozorem nad podniky.
(3) Techničtí dozorčí úředníci jsou oprávněni prohlížeti podniky v době provozu. Jsou povinni zachovati mlčení o tom, čeho se dozvědí při dozoru nad podniky, jakož i nevyzrazovati neoprávněně obchodní a podniková tajemství. Povinnosti mlčeti není vůči úřadům nebo soudům při zjištěných závadách proti předpisům o zábraně úrazů nebo při jinakých pochybeních podnikatelových. Prohlídka podniků podrobených hornopolicejnímu dozoru děje se v dohodě s báňským revírním úřadem.
(4) Zjistí-li úrazová pojišťovna závady, vyzve podnikatele, aby je odstranil ve lhůtě jí stanovené. Může dáti podnikateli pokyny, která opatření má učiniti k ochraně života a zdraví pojištěnců. Podnikatel je povinen odstraniti vytknuté závady a neprodleně uvědomiti úrazovou pojišťovnu o provedených opatřeních.
Přirážka k pojistnému.
§ 141.
(§ 87 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Není-li v podniku předepsaných ochranných opatření nebo zanedbá-li podnikatel jinak svoji povinnost a neuposlechne výzvy, aby zjištěné závady odstranil, může úrazová pojišťovna od doby zjištění až do odstranění všech závad, nejméně však na půl roku, uložiti mu výměrem až 50%ní přirážku k pojistnému. Do tohoto výměru může podnikatel podati námitky k zemskému úřadu do patnácti dnů. Námitky nemají odkladného účinku.
(2) O splatnosti, způsobu vymáhání a vykonatelnosti předpisů této přirážky, jakož i o ručení (§ 131) a jejím přednostním právu (§ 133) platí tytéž předpisy jako pro pojistné.
Ustanovení trestní.
§ 142.
(§ 88 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Podnikatelé a zaměstnanci, kteří nezachovají předpisy uvedené v §§ 138 a 139, budou - pokud není zvláštních ustanovení - potrestáni okresním úřadem (báňským revírním úřadem) přiměřenou pořádkovou pokutou na penězích až do 5.000 K, v případě nedobytnosti náhradním trestem vězení až do čtrnácti dnů, nejde-li o čin stihatelný podle trestního zákona nebo podle odstavce 2. Pro řízení před politickými úřady platí předpisy vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, Sb. č. 8, o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).
(2) Neodstraní-li podnikatel zjištěné závady, uloží mu - pokud není jiných zvláštních předpisů - okresní úřad (báňský revírní úřad) pokutu až do 50.000 K, v případě nedobytnosti náhradní trest vězení až do šesti měsíců.
Ručení výrobců a dodavatelů.
§ 143.
(§ 89 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
(1) Každý, kdo zbuduje provozovnu určenou pro pojištěný podnik, každý výrobce strojů, strojních a provozních zařízení ručí objednateli za to, že provedená stavba, dodané strojní a provozní zařízení odpovídají předpisům o zábraně úrazů, platným v době dodávky.
(2) Dodavatel je povinen vydati objednateli na žádost záruční listinu, že je splněna podmínka uvedená v odstavci 1.
Hornictví.
§ 144.
(§ 90 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Ustanovení § 137 a § 140, odst. 4 neplatí pro podniky podrobené hornopolicejnímu dozoru.
Vybudování zábrany úrazů.
§ 145.
(§ 91 vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Ministr hospodářství a práce stanoví podrobnosti, zejména o součinnosti úrazových pojišťoven, úřadů práce, báňských úřadů a okresních úřadů.
DODATEK I.
(Článek II vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Přizpůsobení jiných zákonů.
§ 1.
Ve všech dosavadních zákonech a nařízeních, vztahujících se na úrazové pojištění dělníků, buďtež nahrazeny výrazy "dělníci a závodoví úředníci" výrazem "zaměstnanci".
Zachování lhůt a odstranění vad.
§ 2.
(1) Lhůta k podání opravných prostředků podle tohoto zákona se považuje také tehdy za zachovánu, došel-li opravný prostředek včas jinému úřadu nebo jinému soudu Protektorátu Čechy a Morava nebo některému nositeli pojištění v Protektorátu.
(2) Nemají-li námitky (§§ 67, 68, 69 a 73 zákona) náležitostí požadovaných v § 19, odst. 2 vl. nař. Sb. č. 8/1928, uloží úřad straně k odstranění těchto vad přiměřenou lhůtu. Po bezvýsledném uplynutí lhůty buď podání považováno za neučiněné. Na tento následek budiž strana upozorněna.
DODATEK II.
(Článek III vl. nař. Sb. č. 1/1944.)
Ustanovení přechodná a závěrečná.
Zlepšení dávek starodůchodcům.
§ 1.
Osobám, které v době úrazu ještě nedosáhly jedenadvacátého roku věku, přísluší, utrpěly-li úraz v době od 1. července 1921 do 30. června 1940, za dobu od 1. července 1940 nebo od pozdějšího dne, jímž dovršily nebo dovrší jednadvacátý rok věku, důchod přepočtený podle ročního pracovního výdělku 7.200 K, pokud započitatelný výdělek nebyl stanoven částkou vyšší.
§ 2.
(1) Stal-li se odškodněný úraz před 1. červencem 1940, přísluší
a) důchodcům jako čtvrtletní výpomoc při zmenšení schopnosti k výdělku úrazem 
|o 50 % do 55 %                    |100 K,                            |
|více než 55 % do 60 %             |150 K,                            |
|více než 60 % do 70 %             |200 K,                            |
|více než 70 % méně než 100 %      |250 K,                            |
|o 100 % a bezmocným               |300 K;                            |
b) pozůstalým vdovám, příbuzným vzestupné linie, dětem, vnukům a sourozencům čtvrtletní výpomoc po 100 K.
(2) Ustanovení čl. II, §§ 6 a 7 vl. nař. Sb. č. 216/1940 platí obdobně.
Poměr k soukromým pojišťovnám.
§ 3.
(1) Sjednali-li podnikatelé podniků, zařízení a činností, které teprve vládním nařízením Sb. č. 1/1944 byly podrobeny úrazovému pojištění, před 1. lednem 1944 s pojišťovnami pojistné smlouvy proti podnikovým úrazům podle tohoto zákona, převezme příslušná úrazová pojišťovna na návrh podnikatelů práva a závazky z těchto smluv. Návrh musí býti učiněn u úrazové pojišťovny do 1. července 1944 a k němu připojena pojistka. Převzetí platí od 1. ledna 1944.
(2) Příslušná úrazová pojišťovna vstoupí místo podnikatelů mocí zákona do smluv podle odstavce 1 tak, že pojišťovna zaplatí za dobu platnosti pojistné smlouvy, která ještě neuplynula, pojistné vždy v době jeho splatnosti a za to dostane, stanou-li se podnikové úrazy, všechny částky, které má zaplatiti pojišťovna podle pojistné smlouvy.
Správní pomoc obcí.
§ 4.
Obce jsou povinny vyhotoviti na žádost úrazové pojištěny na výkazu jím zaslaném seznam podnikatelů zemědělských a lesních podniků, uvésti výměru a druh kultury obhospodařovaných pozemků a pod. a předložiti jej úrazové pojišťovně.
Lhůta k přihlášení podniků nově zahrnutých do pojištění.
§ 5.
Podnikatelé podniků, které se podle § 1 nového znění zákona zahrnují nově do pojištění, mají podati oznámení, předepsané v § 67, do 1. února 1944.
Účinnost jednotlivých ustanovení vl. nař. Sb. č. 1/1944.
§ 6.
(1) Zákon rak. ř. z. č. 1/1888 ve znění vl. nař. Sb. č. 1/1944 nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1944 s výjimkou ustanovení vyjmenovaných v odstavcích 2, 3 a 4. Platí pro nároky na odškodnění, stal-li se odškodnitelný úraz po 31. prosinci 1943; přídavky na děti (§ 29) se však poskytnou také k důchodům, které napadly nebo napadnou z úrazů před 1. lednem 1944.
(2) Ustanovení § 43 nabývá účinnosti dnem 1. července 1940 a vztahují se na úrazy, jež se přihodily po 30. červnu 1940.
(3) Ustanovení § 1, odst. 1, č. 19, § 9, odst. 2, č. 1, 3 a 4, §§ 41 až 44, §§ 46 až 48, § 55, odst. 2, § 81, odst. 2, § 93, odst. 3, věta druhá, §§ 116 až 129 a dodatku II, §§ 1, 3, § 6, odst. 2, § 7 a § 9, odst. 1 nabudou pro zemědělské a lesní podniky účinnosti dnem, který stanoví vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení ministr hospodářství a práce v dohodě s nejvyšším úřadem cenovým. Až do té doby platí pro zemědělské a lesní podniky ještě příslušná dosavadní ustanovení zákona.
(4) Předpisy § 14 platí pro úrazy, které se přihodily od 1. ledna 1942; nabývají účinnosti dnem 1. května 1943. Poskytuje-li se pro úrazy, které se přihodily před 1. květnem 1943, odškodné podle předpisů uvedených v § 14, neposkytují se pro týž úraz dávky podle tohoto zákona. Dávky úrazového pojištění (úrazového zaopatření), které snad byly již poskytnuty, se nevracejí.
Sirotčí důchody a přídavky na děti z úrazů před 1. lednem 1944.
§ 7.
Sirotčí důchody z úrazů před 1. lednem 1944 budou placeny dále až do dovršení osmnáctého roku věku dítěte, bude-li osmnáctý rok věku dovršen teprve po 31. prosinci 1943; pokud byly sirotčí důchody pro dovršení patnáctého roku zastaveny již před 1. lednem 1944, budou od tohoto dne placeny na návrh oprávněného. Obdobně budiž postupováno u přídavků na děti.
Náhrada za dávky nemocenského ošetření.
§ 8.
Osobám nepodléhajícím nemocenskému pojištění, které utrpěly odškodnitelný úraz do konce února 1944, přísluší ode dne úrazu, až do skončení nemocenského ošetření místo dávek nemocenského ošetření a nemocenského plný důchod.
Pozbytí účinnosti dřívějších právních předpisů.
§ 9.
(1) Dosavadní právní předpisy pozbývají účinnosti, pokud upravují tentýž předmět. Účinnosti pozbývají zejména ustanovení čl. I rak. ř. z. č. 168/1894, § 220, odst. 1, č. 4, písm. c) [pokud se týkají úrazového pojištění - úrazového zaopatření] a § 247 zákona ze dne 9. října 1924, Sb. č. 221, jakož i § 147 vládního nařízení ze dne 9. července 1941, Sb. č. 365, ve znění právních předpisů je měnících a doplňujících. Ustanovení § 211 zákona ze dne 20. května 1937, Sb. č. 86, o drahách (železniční zákon), zůstávají, pokud jsou příznivější, nedotčena.
(2) Dnem 1. ledna 1944 pozbývá účinnosti také vládní nařízení ze dne 30. října 1943, Sb. č. 287, o nemocenském a úrazovém pojištění osob, činných při odstraňování škod způsobených leteckými útoky a protileteckou obranu, pokud upravuje úrazové pojištění. Osoby, činné při odstraňování škod způsobených leteckými útoky a protileteckou obranou, se považují od 1. ledna 1944 za pojištěnce podle §§ 2 a 72, pokud nejsou již pojištěny podle § 1 zákona. Náklady hradí Protektorát. Ustanovení § 14 platí obdobně.
(3) Čl. III, jakož i ona ustanovení čl. IV vládního nařízení ze dne 24. února 1939, Sb. č. 52, která se týkají úrazového pojištění, se ruší.
Prováděcí doložka.
§ 10.
Tento zákon provede ministr hospodářství a práce v dohodě s ministrem financí, ministrem vnitra a ministrem zemědělství a lesnictví.