Zákon ze dne 7.10.1948, jímž se stanoví podmínky, za kterých lze některým osobám uděliti oprávnění k vykonávání zubní techniky

25.10.1948 | Sbírka:  237/1948 Sb. | Částka:  88/1948ASPI

Vztahy

Prováděcí: 232/1949 Ú.l.I
Aktivní derogace: 106/1946 Sb.
Pasivní derogace: 276/2023 Sb., 170/1950 Sb., 116/1949 Sb.
237/1948 Sb.
ZÁKON
ze dne 7. října 1948,
jímž se stanoví podmínky, za kterých lze některým osobám uděliti oprávnění k vykonávání zubní techniky.
Změna: 116/1949 Sb.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1
Osobám nastoupivším po skončení povinné školní docházky do učení živnosti zubotechnické po 6. květnu 1920 do 28. července 1934 lze uděliti podle § 7 oprávnění k samostatnému vykonávání zubní techniky v rozsahu § 4 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 303 Sb., o zubním lékařství a zubní technice, ve znění zákona ze dne 11. července 1934, č. 171 Sb., s výjimkou oprávnění rovnati zuby a chrup (orthodontie), jestliže
a) jsou u nich splněny všeobecné podmínky pro nabytí koncesované živnosti stanovené živnostenským řádem (zákonem) ve znění předpisů jej měnících a doplňujících,
b) jsou státně spolehlivé,
c) vyučily se živnosti zubní techniky v učební době, která trvala nejméně 3 roky, u odborného zubního lékaře nebo u praktického lékaře, který vykonával zubní praxi, nebo u dentisty (zkoušeného zubního technika, zubního technika), ve státním ústavu pro zubní lékařství, na zubních klinikách nebo v zubním ambulatoriu nositele veřejnoprávního sociálního pojištění, ve vojenských nemocnicích nebo vojenských zubních ambulatoriích,
d) byly po vyučení činny nejméně po 9 let v oboru zubní techniky u osob, v ústavech, na klinikách nebo v ambulatoriích uvedených pod písm. c) nebo ve vlastnosti národního správce nebo náměstka podle § 55 živnostenského řádu (§ 71 živnostenského zákona), z toho nejméně 3 roky jako pomocné síly laboratorní u odborného zubního lékaře nebo u praktického lékaře, který vykonával zubní praxi; do doby této činnosti se započítává též doba obdobné činnosti osobám, na něž se vztahuje zákon ze dne 19. prosince 1946, č. 255 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a některých jiných účastnících národního boje za osvobození, konané v době stanovené v § 15 uvedeného zákona, a
e) prokáží zkouškou vykonanou podle tohoto zákona potřebné znalosti a zručnosti v oboru zubní techniky.
§ 2
Osobám, u nichž jsou jinak splněny podmínky stanovené v § 1, písm. a) až e), které však nebyly činny po 3 roky jako pomocné laboratorní síly u odborného zubního lékaře nebo u praktického lékaře, jenž vykonával zubní praxi [§ 1, písm. d)], lze uděliti podle § 7 povolení k zaměstnání ve veřejné správě zdravotní, v zubních ambulatoriích Ústřední národní pojišťovny nebo ve vojenských zubních ambulatoriích.
§ 3
(1) Pro vykonávání zkoušek podle § 1, písm. e) zřídí ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem školství, věd a umění při universitních zubních klinikách v Praze a v Bratislavě, jakož i při státním ústavu pro zubní lékařství v Praze potřebný počet zkušebních komisí, jejichž členy jmenuje ministr zdravotnictví.
(2) Každá komise se skládá ze zástupce ministerstva zdravotnictví jako předsedy, ze tří zkušebních komisařů vybraných v dohodě s ministerstvem školství, věd a umění z učitelů a asistentů lékařských fakult, nebo vybraných z učitelů a asistentů státního ústavu pro zubní lékařství a jednoho přísedícího z řad žadatelů přihlášených ke zkouškám, který již zkoušku úspěšně vykonal, navrženého jednotnou odborovou organisací, který má hlas poradní.
§ 4
(1) Zkouška je písemná, ústní a praktická.
(2) Předmětem zkoušky jsou veškeré výkony na zubech a chrupu v rozsahu uvedeném v § 1 a k nim potřebné znalosti theoretické.
(3) Zkušební řád vydá ministerstvo zdravotnictví vyhláškou v Úředním listě.
§ 5
(1) Tento zákon se vztahuje s výjimkami uvedenými v odstavcích 2 a 3 jen na osoby, které již podaly přihlášku ke zkoušce podle vládního nařízení ze dne 26. dubna 1946, č. 106 Sb., kterým se provádí § 9, odst. 4 zákona ze dne 14. dubna 1920,č. 303 Sb., o zubním lékařství a zubní technice, ve znění zákona ze dne 11. července 1934, č. 171 Sb. Doplnění dokladů je přípustné.
(2) Nemohl-li někdo bez své viny podati přihlášku uvedenou v odstavci 1, může ministerstvo zdravotnictví přijmouti jeho dodatečnou přihlášku, která však musí býti podána nejpozději do 3 měsíců ode dne vyhlášení tohoto zákona.
(3) Na Slovensku je nutno podati přihlášku ke zkoušce u pověřenectva zdravotnictví nejpozději do 3 měsíců po vyhlášení tohoto zákona.
(4) Přihlášky žadatelů přezkoumá, nevyhovující zamítne a pořadí vyhovujících žadatelů pro povolávání ke zkouškám určí zvláštní komise při ministerstvu zdravotnictví, do které povolá ministerstvo zdravotnictví též jednoho zástupce za lékařské komory, jednoho zástupce z řad žadatelů navrženého jednotnou odborovou organisací a jednoho zástupce Ústřední národní pojišťovny. Pro Slovensko bude zřízena obdobná komise při pověřenectvu zdravotnictví.
(5) Při určení pořadí pro povolávání ke zkouškám mají přednost žadatelé, na něž se vztahuje zákon č. 255/1946 Sb., jinak žadatelé věkem starší.
(6) Kandidát je povinen před zkouškou zaplatiti u ministerstva zdravotnictví (na Slovensku u pověřenectva zdravotnictví) zkušební taxu a pojistné za pojištění povinného ručení a úrazu. Ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem financí a nejvyšším úřadem cenovým stanoví výši zkušební taxy a způsob jejího rozdělení a určí náhrady za ztrátu času pro neúřední členy komisí zřízených podle odstavce 4.
(7) Nedostaví-li se kandidát ke zkoušce bez řádně odůvodněné omluvy, propadají taxy uvedené v odstavci 6 ve prospěch státní pokladny. O tom, je-li tu řádný omluvný důvod, rozhodne ministerstvo zdravotnictví. Kdo se třikrát nedostaví, nebude již ke zkoušce připuštěn.
§ 6
(1) O průběhu zkoušky se sepíše zápis, v němž se zejména uvede, že kandidát
a) při zkoušce obstál, nebo
b) že při zkoušce neobstál.
(2) Výsledek zkoušky se určí většinou hlasů zkušebních komisařů, při čemž se posuzují celkové znalosti kandidátovy.
(3) Kandidátům, kteří při zkoušce obstáli, vydá zkušební komise vysvědčení podle vzoru, jenž je přílohou tohoto zákona. Před vydáním vysvědčení zaplatí kandidát mimo předepsaný kolkový poplatek taxu do státní pokladny za vysvědčení ve výši stanovené ministerstvem zdravotnictví v dohodě s ministerstvem financí a nejvyšším úřadem cenovým.
(4) Zkoušku lze opakovati nejvýše dvakrát, a to vždy na tomtéž ústavě nebo klinice. Opravné zkoušky se konají, jakmile budou všichni kandidáti po prvé vyzkoušeni, a to v pořadí platném pro kandidáty při prvních zkouškách.
§ 7
(1) Osobě, která splnila podmínky stanovené v § 1, udělí okresní národní výbor na její žádost oprávnění uvedené v § 1 pro stanoviště, kde je toho potřebí ve veřejném zdravotním zájmu podle jednotného celostátního plánu zdravotní péče. Okresní národní výbor uloží oprávněné osobě, aby ve svém stanovišti převzala především pracovní závazek vůči veřejné zdravotní správě. Ustanovení §§ 196 a 197 zákona ze dne 15. dubna 1948, č. 99 Sb., o národním pojištění, § 35, odst. 3 a § 36 zákona ze dne 7. října 1948, č. 236 Sb., o vojenské nemocenské péči, jakož i § 8, odst. 4, 5 a 6 zákona ze dne 28. června 1929, č. 114 Sb., o výkonu lékařské praxe, ve znění zákona ze dne 7. dubna 1948, č. 81 Sb., platí obdobně pro osoby, které žádají o udělení nebo kterým bylo uděleno oprávnění podle věty první.
(2) Osobě, která splnila podmínky stanovené v § 2, udělí okresní národní výbor na její žádost některé z povolení uvedených v § 2 pro působiště, kde je toho potřebí ve veřejném zdravotním zájmu.
(3) Změna stanoviště nebo působiště se povoluje za podmínek uvedených v odstavci 1 nebo 2, je-li toho třeba ve veřejném zdravotním zájmu.
(4) Nezahájí-li oprávněný bez důležitých důvodů výkon zubní techniky v určeném stanovišti nebo působišti do 3 měsíců od doručení výměru podle odstavce 1, 2 nebo 3, odejme okresní národní výbor oprávnění (povolení) mu udělené.
(5) Oprávnění (povolení) udělené podle odstavce 1, 2 nebo 3 smí býti vykonáváno jen osobně.
§ 8
(1) Osoby, které splnily podmínky uvedené v § 1 nebo v § 2, smějí užívati toliko označení "zkoušený zubní technik".
(2) Osoby uvedené v § 7, odst. 1 nesmějí přijímati učně; smějí však zaměstnávati pomocné laboratorní síly.
(3) Pokud se v tomto zákoně nestanoví jinak, platí pro oprávnění udělené podle § 7, odst. 1 a pro jeho výkon ustanovení živnostenského řádu (živnostenského zákona) ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.
§ 9
(1) Zkoušky vykonané podle vládního nařízení č. 106/1946 Sb. se považují za zkoušky vykonané podle tohoto zákona.
(2) Zkoušku lze opakovati jen dvakrát, při čemž se za opravné zkoušky podle tohoto zákona považují i opravné zkoušky podle vládního nařízení č. 106/1946 Sb.
§ 10
Jednání a opominutí příčící se ustanovením tohoto zákona trestá okresní národní výbor, nejde-li o čin přísněji trestný, pokutou do 25.000 Kčs nebo trestem na svobodě do 3 měsíců nebo oběma těmito tresty. Zároveň s pokutou se vyměří pro případ nedobytnosti náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do 3 měsíců. Vyměří-li se oba tresty zároveň, nesmí trest na svobodě spolu s náhradním trestem na svobodě přesahovati dobu 6 měsíců.
§ 11
Tímto zákonem zůstává nedotčeno konání zkoušek a udílení koncesí a oprávnění podle §§ 2 a 3 zákona č. 303/1920 Sb. ve znění zákona č. 171/1934 Sb., jakož i koncese již udělené.
§ 12
Zrušují se vládní nařízení č. 106/1946 Sb. a vládní nařízení ze dne 21. února 1940, č. 44 Sl. z., o zvláštních podmínkách pro udělení oprávnění živnosti zubní techniky.
§ 13
Dokud krajské národní výbory nepočnou vykonávati svou působnost ve věcech upravených tímto zákonem, vykonávají ji zemské národní výbory, na Slovensku pověřenectvo zdravotnictví.
§ 14
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v.r.
Dr. John v.r.
Zápotocký v.r.
Plojhar v.r.
Příl.
Příloha k § 6, odst. 3
     Zkušební komise pro zkoušky podle  § 3 zákona ze dne 7. října
 1948,  č.  237  Sb.,  jímž  se  stanoví  podmínky,  za kterých lze
některým osobám uděliti oprávnění k vykonávání zubní techniky.

                           VYSVĚDČENÍ.

Pan-paní-slečna ..................................................
narozený (á) .....................................................
bytem v ..........................................................

obstál(a)  při zkoušce  podle  § 4 zákona  č. 237/1948  Sb., a  je
oprávněn(a) užívati označení "zkoušený zubní technik".

                      V .............. dne ............. 194...

                           ..............................
                               předseda zkušební komise.

 .................       .................       .................
 zkušební komisař.       zkušební komisař.       zkušební komisař.

                            Razítko: