Zákon ze dne 11.5.1949, jímž se vydávají některé předpisy o veřejných silnicích

11.6.1949 | Sbírka:  147/1949 Sb. | Částka:  44/1949ASPI
147/1949 Sb.
ZÁKON
ze dne 11. května 1949,
jímž se vydávají některé předpisy o veřejných silnicích.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1
Státní silnice.
Státními silnicemi jsou
a) silnice, které byly dne 29. září 1938 silnicemi státními, zemskými nebo okresními anebo byly jako takové silnice postaveny nebo rozestavěny po uvedeném dni,
b) silnice, které budou po 30. červnu 1949 postaveny jako státní silnice,
c) vicinální silnice (cesty), určené podle nařízení Slovenské národní rady ze dne 7. února 1946, č. 9 Sb. n. SNR, o vicinálních cestách, a
d) jiné veřejné silnice nebo cesty, po případě jejich úseky, pokud je jich podle rozhodnutí ministerstva techniky vydaného v dohodě s ministerstvy národní obrany a dopravy třeba k dosažení souvislosti sítě státních silnic.
§ 2
Součásti a příslušenství silnic.
(1) Pokud se v tomto zákoně mluví o silnicích, rozumějí se tím také jejich součásti a příslušenství.
(2) Součástmi silnic jsou všechna zařízení a díla, která jsou zřízena převážně k účelům silničním a kterých je třeba k úplnosti, ochraně a zabezpečení silničního tělesa nebo k zajištění, usnadnění, úpravě a ochraně dopravy na nich nebo k úpravě odtoku vody. Součástmi silnic jsou na př. mosty, přívozy, propustky, svahy silničního tělesa, opěrné, zárubní a obkladové zdi, příkopy a jiná odvodňovací zařízení, zábradlí, odrazníky, staniční kameny, dopravní značky, závějné ploty a stromoví.
(3) Příslušenstvím silnic jsou všechna zařízení, jichž se používá nebo jež jsou určena výhradně nebo převážně k stavbě, správě nebo udržování silnic, pokud nejsou součástmi silnice a pokud náleží vlastníku silnice (na př. lomy, dílny, skladiště, garáže, cestářské domky, vozidla, silniční stroje a nářadí), jakož i zásoby silničních hmot, které náleží vlastníku silnice.
§ 3
Roztřídění a zařazení silnic.
(1) Státní silnice se dělí na tři třídy podle důležitosti, kterou mají pro dopravu.
(2) Ministerstvo techniky zařazuje státní silnice do jednotlivých tříd vyhláškou v Úředním listě, a to v dohodě s ministerstvy národní obrany a dopravy a po slyšení příslušných krajských a okresních národních výborů.
§ 4
Převzetí silnic.
(1) Silnice (§ 1), které dosud nejsou ve vlastnictví a správě státu, převezme stát po slyšení dosavadního vlastníka, po případě správce, bez náhrady do vlastnictví, správy a udržování dnem, který určí ministerstvo techniky vyhláškou v Úředním listě; pokud jde o udržování silnic, platí při tom výhrady vyplývající z ustanovení § 7. Vzejdou-li v jednotlivých případech pochybnosti o součástech nebo příslušenství těchto silnic, rozhodne krajský národní výbor.
(2) Z převzetí podle odstavce 1 jsou vyňata zařízení tvořící příslušenství silnic, která byla začleněna do komunálního podniku nebo která lze výhodněji provozovat formou komunálního podniku; krajský národní výbor však může v odůvodněných případech stanovit, že i takové zařízení má býti převzato státem.
§ 5
Odevzdání silnic obci.
(1) Ministerstvo techniky může silnice (cesty) uvedené v § 1, písm. a), b) nebo c), po případě jejich úsek, pokud jich nebude třeba pro účelné uspořádání sítě státních silnic, po slyšení zúčastněného krajského, okresního a místního národního výboru vyloučit z uvedené sítě a odevzdat, nedojde-li k jiné úpravě dohodou, bez náhrady do vlastnictví, správy a udržování obci, v jejímž území silnice (cesta) nebo její úsek je.
(2) Rozhodnutí vydané podle odstavce 1 se v obci vyhlásí způsobem v místě obvyklým.
§ 6
Stavba, správa a udržování silnic.
(1) Stát staví, spravuje a udržuje státní silnice prostřednictvím krajských a okresních národních výborů. Podrobné předpisy o této působnosti národních výborů vydá nařízením ministr techniky v dohodě s ministrem vnitra.
(2) Vrchní dozor na silnice přísluší ministerstvu techniky.
§ 7
Úhrada nákladů.
Stát hradí náklady na stavbu, správu a udržování státních silnic, pokud podle dosavadních předpisů nebo podle ujednání není nebo nebude někdo jiný povinen silnici udržovat anebo přispívat na její stavbu nebo udržování nebo poskytovat jakékoli náhrady, zejména vzhledem ke zvláštní úpravě silnice, k většímu rozsahu nebo mimořádnému způsobu jejího užívání nebo z jiného podobného důvodu.
§ 8
Zaměstnanci.
(1) Zaměstnanci okresů, na Slovensku zaměstnanci Fondu vicinálních cest, kteří dne 31. prosince 1949 budou výhradně zaměstnáni při správě a udržování silnic (§ 1), přejdou dnem 1. ledna 1950 do služeb státu.
(2) Stát může převzít do svých služeb v potřebném počtu také zaměstnance, kteří jsou převážně zaměstnáni při správě a udržování silnic uvedených v § 1.
(3) Služební a platové poměry převzatých zaměstnanců se upraví přiměřeně podle zásad vládního nařízení ze dne 7. listopadu 1930, č. 163 Sb., o převzetí zaměstnanců samosprávných korporací do státní služby a o jejich zařazení. Při rozhodování o nárocích těchto zaměstnanců a jejich pozůstalých na odpočivné (zaopatřovací) platy a při výměře těchto platů se posuzuje v mezích ustanovení § 212 platového zákona doba ztrávená před převzetím do státních služeb podle předpisů upravujících jejich dřívější služební poměr.
(4) Osobním úřadem prvé stolice pro všechny zaměstnance státní silniční správy je krajský národní výbor, který také v prvé stolici rozhoduje a činí opatření podle odstavců 1 a 3; v druhé stolici je příslušné ministerstvo techniky. Rozhodnutí a opatření podle odstavce 2 činí ministerstvo techniky v dohodě s ministerstvy vnitra a financí po slyšení krajského a okresního národního výboru.
§ 9
Přechodné ustanovení.
Náklady na stavbu, správu a udržování převzatých okresních, obecních a vicinálních silnic (cest) uhradí v roce 1949 jejich dosavadní vydržovatelé bez újmy pro udržovací nebo přispívací povinnost jiných osob vyplývající z dosavadních předpisů nebo ujednání.
§ 10
Prováděcí předpisy.
Vláda může nařízením vydat podrobnější předpisy k provedení tohoto zákona, zejména pokud jde o právní poměry vyplývající z převzetí silnic podle § 4 a o převzetí zaměstnanců podle § 8. Přitom může dosavadní předpisy, které byly vydány pro jednotlivé druhy silnic a nejsou v rozporu s tímto zákonem, přizpůsobit roztřídění silnic podle § 3.
§ 11
Závěrečná ustanovení.
(1) Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost
a) §§ 7 a 14 zák. čl. I/1890, o veřejných cestách a mýtech (příspěvky obcí na průběžné úseky státních a zemských silnic),
b) vládního nařízení ze dne 30. dubna 1941, č. 174 Sb., o převzetí okresních silnic protektorátem Čechy a Morava do správy a udržování,
c) vládního nařízení ze dne 12. ledna 1944, č. 13 Sb., o převzetí okresních cestmistrů a cestářů, kteří jsou zaměstnáni při správě a udržování okresních silnic převzatých podle vládního nařízení č. 174/1941 Sb., a
d) nařízení č. 9/1946 Sb. n. SNR.
(2) Pokud tento zákon upravuje některé právní poměry s účinností od 1. ledna 1950, zrušuje se platnost, po případě použivatelnost příslušných předpisů uvedených v odstavci 1 dnem 31. prosince 1949.
§ 12
Zrušení Fondu vicinálních cest.
Fond vicinálních cest, zřízený podle § 6 nařízení č. 9/1946 Sb. n. SNR, se zrušuje dnem 31. prosince 1949; jeho jmění podle stavu k uvedenému dni přechází na stát.
§ 13
Účinnost.
Tento zákon nabývá, pokud z jeho ustanovení nevyplývá nic jiného, účinnosti dnem 1. července 1949. Provede jej ministr techniky v dohodě s ministry vnitra a financí a s ostatními zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Dr. Ing. Šlechta v. r.