Zákon ze dne 18.5.1950 o úpravě podnikání v silniční dopravě

3.6.1950 | Sbírka:  57/1950 Sb. | Částka:  27/1950ASPI
57/1950 Sb.
Zákon
ze dne 18. května 1950
o úpravě podnikání v silniční dopravě
Změna: 88/1950 Sb.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1
Úvodní ustanovení
(1) Plánovaný rozvoj československého hospodářství vyžaduje silniční dopravu hospodárnou a nerušenou; stát proto silniční dopravu řídí a upravuje a její druhy významné pro potřeby lidu provozuje prostřednictvím podniků k tomu určených.
(2) Rozsah silniční dopravy se stanoví jednotným hospodářským plánem.
§ 2
Oprávnění k dopravnímu podnikání
(1) Provozovat silniční dopravu jako podnik pro obecné dopravní potřeby (dále jen "dopravní podnikání") jsou oprávněny jen
a) národní podnik pro silniční dopravu, na území celého státu;
b) komunální podniky ve své zájmové oblasti bez povolení, mimo tuto oblast zpravidla na povolení.
(2) Povolení podle odstavce 1 písm. b) uděluje krajský, popřípadě okresní národní výbor; má-li doprava přesahovat obvod jednoho kraje, uděluje povolení ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem vnitra nebo krajský národní výbor jimi zmocněný. V povolení mohou být stanoveny podmínky.
(3) Zájmovou oblast [odstavec 1 písm. b)] tvoří území příslušné obce a ony části území sousedních obcí, které vytvářejí jednotnou sídelní nebo hospodářskou oblast; vymezuje ji příslušný krajský národní výbor. Zásady pro koordinaci dopravy v zájmové oblasti mezi národním podnikem pro silniční dopravu a komunálními podniky stanoví ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem vnitra.
§ 3
Povinnosti při dopravním podnikání
(1) Podniky oprávněné k dopravnímu podnikání nemohou odmítnout dopravu, jsou-li splněny podmínky příslušných řádů [odstavec 2 písm. b)], je-li doprava možná jejich provozními zařízeními, není-li zakázána právními předpisy nebo opatřeními veřejných orgánů a nebrání-li dopravě okolnosti, které podnik nemohl odvrátit ani zdolat (dopravní povinnost).
(2) Dále jsou tyto podniky povinny zejména:
a) provozovat dopravu pravidelnou bez přerušení, leč by při dopravě byla ohrožena bezpečnost silničního provozu, života a zdraví dopravovaných osob nebo bezpečnost dopravovaných věcí;
b) provádět dopravu osob a věcí podle stanovených podmínek (řádů);
c) sestavit tarify a řídit se při tom stanovenými podmínkami [písm. b)] a sazbami, které vydává a vyhlašuje v příslušném úředním listě ministerstvo dopravy podle předpisů o plánování a tvorbě cen; z tarifů musí být zřejmé podmínky pro dopravu, jakož i podmínky pro určení výše jízdného a dopravného;
d) sestavit pro pravidelnou dopravu osob jízdní řád, dbát při tom v mezích technické a hospodářské účelnosti potřeb veřejnosti a dodržovat jízdní řád v rámci bezpečnosti dopravy; uživatelé dopravy nemají však nárok na náhradu škody, která jim snad vzejde z nedodržení jízdního řádu.
(3) Podniky oprávněné k dopravnímu podnikání mohou provozovat dopravu společně s podnikem jiné dopravy než silniční podle jednotných podmínek a tarifů; ministerstvo dopravy, a to pokud jde o komunální podniky, v dohodě s ministerstvem vnitra, popřípadě krajský národní výbor jimi zmocněný, mohou jim to uložit. Přitom je možno se odchýlit od podmínek a tarifů uvedených v odstavci 2 písm. b) a c).
(4) Podmínky pro provozování pravidelné silniční dopravy, která se podle předpisů o plánování zahrnuje do dopravy městské, budou, pokud to povaha věci připouští, shodné s podmínkami pro ostatní druhy městské dopravy.
§ 4
Silniční doprava, která není dopravním podnikáním
(1) Doprava osob a věcí pro vlastní i pro cizí potřeby nesmí odporovat jednotnému hospodářskému plánu a zásadám hospodárného uspořádání dopravy.
(2) Dopravovat pro vlastní potřeby lze zásadně bez povolení, pro cizí potřeby zásadně na povolení.
(3) Pro dopravu, ke které je třeba povolení, platí přiměřeně ustanovení o dopravním podnikání.
§ 5
Zvláštní ustanovení pro některé podniky a orgány
(1) Podniky a orgány letecké, poštovní, cestovní, ubytovací a rekreační služby, jakož i národní podnik pro drážní dopravu, mohou provozovat silniční dopravu určitého druhu, je-li nezbytným nebo u pošty aspoň dopravně účelným doplňkem jejich hlavního předmětu podnikání nebo činnosti. Podle svého druhu a rozsahu může být tato doprava vázána na povolení.
(2) Zahraniční podnikatelé mohou provozovat silniční dopravu do tuzemska a z tuzemska, jakož i dopravu průvozem přes území Československé republiky na povolení, jež vydává ministerstvo dopravy nebo krajský národní výbor jím zmocněný.*)
(3) Pro dopravu provozovanou podle ustanovení odstavců 1 a 2 platí přiměřeně ustanovení o dopravním podnikání.
§ 6
Poštovní doprava
(1) O dopravě poštovních zásilek a zaměstnanců je doprovázejících platí ustanovení zákona č. 222/1946 Sb., o poště (poštovní zákon).
(2) Nedojde-li mezi tím, kdo provozuje silniční dopravu, a poštou k dohodě o náhradě za dopravu uvedenou v odstavci 1 (§ 10 odst. 3 poštovního zákona), rozhodne o náhradě ministerstvo dopravy v dohodě s ministerstvem pošt, a provozuje-li dopravu komunální podnik, též v dohodě s ministerstvem vnitra.
§ 7
Státní dozor
(1) Národní výbory bdí nad tím, aby silniční doprava byla provozována podle ustanovení tohoto zákona a předpisů a opatření podle něho vydaných. Za tím účelem mohou národní výbory též provádět dohlídky u držitelů vozidel a přehlížet jejich dopravní zařízení; držitelé vozidel a osoby činné při dopravě jsou povinni poskytnout na požádání potřebná vysvětlení. Vrchní dozor přísluší ministerstvu dopravy.
(2) Při výkonu dozoru lze dávat příkazy a zákazy, jakož i činit vhodná zatímní opatření k odstranění závad.
§ 8
Zvláštní úkony veřejné správy
(1) Vyžaduje-li to jednotný hospodářský plán, hospodárné uspořádání silniční dopravy nebo jiný veřejný zájem, může ministerstvo dopravy stanovit potřebnou úpravu silniční dopravě vyhláškou v příslušném úředním listě, vydanou v dohodě s ostatními zúčastněnými ministerstvy; v mezích této vyhlášky může tak učinit i krajský národní výbor.
(2) Vyžaduje-li to zdolání naléhavých dopravních potřeb nebo jiný naléhavý veřejný zájem, mohou krajské, popřípadě okresní národní výbory činit potřebná opatření, zejména:
a) ukládat držitelům silničních vozidel určité dopravní úkoly; jde-li o víc úkolů, může být stanoveno pořadí jejich naléhavosti se zřetelem k druhu dopravovaných osob nebo věcí;
b) ukládat držitelům vozidel, aby se zřekli určitého druhu dopravy, nebo podrobit je jiným omezením;
c) stanovit, že některých silničních vozidel se použije k určitým druhům dopravy.
(3) Ministerstvo dopravy schvaluje dohody se zahraničními podniky o provozním společenství, jakož i účast tuzemských podniků v mezinárodních organizacích v oboru silniční dopravy.
§ 9
Dosavadní oprávnění k provozování dopravy
(1) Osoby, které mají oprávnění k dopravnímu podnikání, platné v den nabytí účinnosti tohoto zákona, mohou provozovat dopravu podle tohoto oprávnění; přitom jsou povinny plnit úkoly určené jednotným hospodářským plánem a povinnostmi plynoucí z tohoto zákona i z původního oprávnění, pokud nejsou v rozporu s tímto zákonem. Toto ustanovení se nevztahuje na oprávnění k dopravě do ciziny a z ciziny a k dopravě průvozem přes území Československé republiky.
(2) Vyžaduje-li to plnění jednotného hospodářského plánu nebo jiný veřejný zájem, může okresní národní výbor měnit oprávnění podle odstavce 1, zejména pokud jde o jeho rozsah, nebo může toto oprávnění odejmout, a to zejména neplní-li oprávněný povinnosti uvedené v odstavci 1.
(3) Dopravu smí provozovat pouze oprávněný; výjimky může povolit jen v případech zvláštního zřetele hodných krajský národní výbor.
(4) Zanikne-li oprávnění jakýmkoliv způsobem nebo dojde-li k omezení jeho rozsahu, mohou být silniční vozidla, kterých bylo používáno k provozování dopravy, vykupována. Výkupní řízení provede okresní národní výbor a podle jeho rozhodnutí jsou dotčeni vlastníci povinni vozidla prodat. Podrobnosti o výkupním řízení a o způsobu výkupu upraví ministerstvo dopravy vyhláškou v příslušném úředním listě.
§ 10
Výjimky z platnosti zákona
(1) Ustanovení tohoto zákona se nevztahují
a) na dopravu provozovanou vozidly trolejovými,
b) na dopravu, kterou provádějí ozbrojené sbory,
c) na dopravu, kterou provádí státní zdravotní správa k účelům zdravotním, a na dopravu nemocných a zraněných sanitními vozidly.
(2) Ministerstvo dopravy může v dohodě se zúčastněnými ministerstvy stanovit vyhláškou v příslušném úředním listě odchylky od ustanovení tohoto zákona pro oprávnění k dopravnímu podnikání a pro jeho podmínky, pokud jde o silniční dopravu provozovanou jinými dopravními prostředky než motorovými vozidly. Stejným způsobem mohou být stanoveny zvláštní podmínky pro provozování silniční dopravy přes hranice Československé republiky, a to i odchylně od ustanovení tohoto zákona.
§ 11
Poměr k jiným právním předpisům
(1) Ustanovení živnostenského řádu (zákona) a předpisů jej měnících nebo doplňujících neplatí pro provozování silniční dopravy.
(2) Ustanovení zákona č. 131/1936 Sb., o obraně státu, a zákona č. 117/1924 Sb., o požadování dopravních prostředků pro účely vojenské, zůstávají nedotčena.
§ 12
Prováděcí předpisy
(1) K provedení tohoto zákona vydá vláda nařízením podrobnější předpisy, zejména
a) o znacích jednotlivých druhů silniční dopravy,
b) o druzích a rozsahu dopravy, kterou mohou provozovat komunální podniky nebo některé jiné podniky a orgány, a o tom, kdy je k této dopravě třeba povolení,
c) o podmínkách, které může obsahovat povolení k provozování dopravy,
d) o povinnostech při dopravním podnikání, zejména o zásadách podmínek pro dopravu (řádů), o schvalování tarifů a jízdních řádů a o jejich uvádění v obecnou známost, o povinnostech při zahájení dopravy a při změnách provozování,
e) o tom, ve kterých případech může být doprava pro vlastní potřeby vázána na povolení, nebo ve kterých případech není třeba povolení k dopravě pro cizí potřeby,
f) o tom, která ustanovení o dopravním podnikání platí přiměřeně i pro jiné obory silniční dopravy (§ 4 odst. 3 a § 5 odst. 3),
g) o zvláštních úkonech veřejné správy, zejména o tom, kdy lze činit opatření podle ustanovení § 8 odst. 2.
(2) Vládní nařízení vydaná k provedení tohoto zákona mohou svěřit bližší úpravu obecným právním předpisům.
§ 13
zrušen
§ 14
Zrušovací ustanovení
Platnosti, popřípadě použivatelnosti pozbývají všechny předpisy, které odporují tomuto zákonu, zejména zákon č. 77/1935 Sb., o dopravě motorovými vozidly a jich zdanění, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, vládní nařízení č. 153/1935 Sb. a č. 2292/1935 Sb., kterými se tento zákon provádí, vládní nařízení č. 285/1944 Sb., o příspěvcích majitelům zastavených dopravních podniků, dekret prezidenta republiky č. 76/1945 Sb., o požadování dopravních prostředků po dobu mimořádných hospodářských poměrů, nařízení sboru pověřenců č. 42/1946 Sb. n. SNR, o požadování motorových vozidel za účelem hospodářské obnovy Slovenska a o jejich odnímání, a nařízení ministra dopravy č. 34/1950 Sb., o zcizování silničních motorových vozidel, používaných pro živnostenskou dopravu.
§ 15
Účinnost a provedení
Tento zákon nabývá účinnosti dnem, který stanoví vláda nařízením; provede jej ministr dopravy v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Petr v. r.
*) Podle vl. nař. č. 144/1965 Sb. povolení k jednotlivým přepravám mohou v naléhavých případech vydat na hraničním přechodu orgány celní správy.