Vyhláška ze dne 26.6.1951, kterou se vydávají předpisy o náhradách cestovních a jiných výdajů pro zaměstnance v pomocné stavební výrobě a ve výrobě stavebních dílců a polotovarů

26.6.1951 | Sbírka:  254/1951 Ú.l.I | Částka:  77/1951ASPI

Vztahy

Nadřazené: 27/1951 Sb., 234/1949 Sb., 244/1948 Sb.
Aktivní derogace: 1130/1946 Ú.l.I
Pasivní derogace: 173/1954 Ú.l.
254/1951 Ú.l.I
VYHLÁŠKA
ministerstva stavebního průmyslu
ze dne 26. června 1951
, kterou se vydávají předpisy o náhradách cestovních a jiných výdajů pro zaměstnance v pomocné stavební výrobě a ve výrobě stavebních dílců a polotovarů.
Aby bylo jednotně postaráno o zaměstnance v pomocné stavební výrobě a ve výrobě stavebních dílců a polotovarů v době, kdy pracují z příkazu zaměstnavatele mimo obec svého pravidelného pracovního místa a mimo obec svého bydliště, stanoví ministerstvo stavebního průmyslu se souhlasem státní mzdové komise a v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a jednotnou odborovou organisací podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona č. 234/1949 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, § 1 zákona č. 244/1948 Sb., o řízení státní mzdové politiky a zřízení státní mzdové komise:
§ 1.
Zajištění závodního stravování a ubytování.
(1) Závody, které vysílají své zaměstnance na práci mimo obec jejich pravidelného pracovního místa a mimo obec jejich bydliště (dále jen do přechodného pracovního místa), jsou povinny zajistiti těmto zaměstnancům především bezplatné závodní stravování (snídaně, oběd, večeře) a bezplatné závodní ubytování.
(2) Pokud závod nemůže zajistit stravování a ubytování ve svém zařízení, je povinen postarati se o závodní stravování a ubytování u toho, kdo práci objednal, po případě v jiném závodě.
(3) Nárok na závodní stravování a ubytování nepřísluší za dny, kdy zaměstnanec zameškal práci bez závažného důvodu.
§ 2.
Stravné a nocležné.
(1) Pokud není možno zajistiti závodní stravování nebo ubytování, obdrží zaměstnanci stravné, po případě nocležné v této výši:
za snídani 6 Kčs,
za oběd 22 Kčs,
za večeři 22 Kčs,
za ubytování a náhradu prokázaných výdajů, nejvýše však 40 Kčs za jednu noc.
Tyto náhrady obdrží zaměstnanci i za dobu cesty. Za noc, za niž zaměstnanec nedostane nocležné a jíž pořizuje k cestě na přechodné pracovní místo nebo zpět, přísluší mu částka 22 Kčs, trvá-li tato cesta v době od 22 hod. do 5 hod. aspoň 2 hodiny.
(2) Nárok na stravné a nocležné zaměstnancům nepřísluší, pokud nevyužijí možnosti nabídnutého závodního stravování nebo ubytování.
(3) Nárok na stravné a nocležné nepřísluší ani za dny, kdy zaměstnanec zameškal práci bez závažného důvodu.
§ 3.
Návštěva rodiny.
(1) Ženatým a na roveň jim postaveným zaměstnancům se poskytne vždy jednou v 8 týdnech jejich zaměstnání na přechodném pracovním místě náhrada prokázaného jízdného veřejným hromadným dopravním prostředkem za nejnižší třídu (u vlaku za 3. tř.) za cestu k návštěvě rodiny a zpět; při vzdálenosti přes 100 km hradí se i příplatek na rychlík. První cestu k návštěvě rodiny lze uskutečnit až po 6 týdnech zaměstnání na přechodném pracovním místě.
(2) Jsou-li pro to zvláštní důvody (na př. těžké onemocnění rodinného příslušníka), lze poskytnouti vedle náhrady podle předchozího odstavce náhradu prokázaného jízdného za cestu k návštěvě rodiny již před uplynutím lhůt tam uvedených. Zvláštní důvod je nutno prokázati.
(3) Brání-li zaměstnanci pracovní nebo osobní důvody (na př. nemoc), aby sám vykonal cestu k návštěvě rodiny a navštíví-li ho proto jeho rodinný příslušník, poskytne se mu náhrada prokázaného jízdného za cestu jednoho rodinného příslušníka.
(4) Náhrada jízdného podle předchozích odstavců nesmí přesáhnouti jízdné z obce přechodného pracovního místa do obce bydliště a zpět.
(5) Má-li zaměstnanec (rodinný příslušník) možnost využít jízdních slev, přísluší toliko náhrada za zlevněné jízdné; má-li možnost použíti volné jízdenky, náhrada jízdného nepřísluší
(6) Zamešká-li zaměstnanec bezprostředně před dobou určenou k návštěvě rodiny nebo bezprostředně po ní bez řádné omluvy práci, náhrada podle předchozích odstavců se neposkytne.
§ 4.
Podmínky nároků.
Nároky podle předchozích ustanovení nepříslušejí zaměstnancům, jestliže jejich přechodné pracovní místo je vzdáleno od jejich pravidelného pracovního místa i od jejich bydliště méně než 15 km, nebo lze-li na nich spravedlivě požadovati, aby se denně vraceli.
§ 5.
Náhrada jízdních výdajů a cestné.
(1) Zaměstnanci vyslaní na přechodné pracovní místo mají nárok na náhradu prokázaných cestovních výdajů za cestu tam i zpět, t. j. jízdného za nejnižší vozovou třídu veřejného hromadného dopravního prostředku. Nemůže-li zaměstnanec použít veřejného hromadného dopravního prostředku, obdrží za cestu tam i zpět cestné, a to
5 Kčs při vzdálenosti přechodného pracovního místa 10 - 20 km,
10 Kčs při vzdálenosti přes 20 km.
(2) Zaměstnanci, kteří jsou vysláni na přechodné pracovní místo a na nichž lze spravedlivě požadovati, aby se denně vraceli do svého pravidelného pracovního místa nebo do svého bydliště, obdrží náhrady podle odstavce 1.
(3) Má-li zaměstnanec možnost využít jízdních slev, přísluší mu jen náhrada za zlevněné jízdné; má-li možnost použít volné jízdenky, náhrada jízdného nepřísluší.
§ 6.
Náhrada ve zvláštních případech.
(1) Je-li zaměstnanec povolán k pracovnímu výkonu do obce svého pravidelného pracovního místa nebo do obce svého bydliště a je-li nutné nebo účelné, aby si podržel ubytování v obci přechodného pracovního místa, hradí se mu prokázané výdaje za toto ubytování, nejvýše však 40 Kčs za jednu noc. Za dobu pobytu v obci pravidelného pracovního místa nebo v obci bydliště nepřísluší stravné.
(2) Totéž platí za stejných podmínek, je-li zaměstnanec nucen z jiného důvodu (nemoc, návštěva, rodiny, dovolená a pod.) přerušiti pobyt v obci přechodného pracovního místa.
§ 7.
Zaměstnanci postavení na roveň zaměstnancům ženatým. Rodinní příslušníci.
(1) Ženatým zaměstnancům (vdaným zaměstnankyním) jsou postaveni na roveň zaměstnanci (zaměstnankyně), kteří ze zákonné nebo mravní povinnosti poskytují ve své domácnosti zcela nebo z převážné části byt a zaopatření družce (druhovi), vlastním i nevlastním rodičům nebo dětem.
(2) Rodinnými příslušníky se pro účely této vyhlášky rozumějí manželka (družka) zaměstnancova, manžel (druh) zaměstnankyně, vlastní i nevlastní rodiče a děti zaměstnancovy.
§ 8.
Hospodárnost a úspornost. Odpovědnost.
(1) Zaměstnavatel i zaměstnanec jsou povinni při všech opatřeních při provádění této vyhlášky postupovat s největší hospodárností a úsporností.
(2) Porušení povinností uložených podle této vyhlášky se stíhá a trestá a povinnost k náhradě škody se řídí podle příslušných předpisů.
§ 9.
Rozsah platnosti.
(1) Ustanovení této vyhlášky se vztahují na zaměstnance v pomocné stavební výrobě a ve výrobě stavebních dílců a polotovarů v národních podnicích v oboru působnosti ministerstva stavebního průmyslu, v komunálních, družstevních a soukromých podnicích a závodech.
(2) Zaměstnanci v pomocné stavební výrobě se podle této vyhlášky rozumějí zaměstnanci závodů a závodních oddělení podniků uvedených v odstavci 1, provádějících převážně tyto stavební práce:
a) isolatérské,
b) sklobetonářské,
c) kamenické,
d) obkladačské,
e) výrobu a montáž dílců krovů a jiných tesařských prvků,
f) klempířské,
g) pokryvačské,
h) truhlářské,
i) zámečnické,
j) sklenářské,
k) natěračské a lakýrnické,
l) kamnářské,
m) malířské,
n) čalounické,
o) dlaždičské,
p) parketářské,
r) xylolitářské a kladečské,
s) teracářské,
t) instalace plynu, instalace sanitní, instalace ústředního topení, elektroinstalace,
u) propůjčování a údržbu stavebních strojů.
(3) Zaměstnanci ve výrobě stavebních dílců a polotovarů se podle této vyhlášky rozumějí zaměstnanci závodů a závodních oddělení podniků uvedených v odstavci 1, provádějících převážně práce těchto oborů:
a) výroba prvků z betonu železobetonového a prostého,
b) výroba stavebních prvků otvorových,
c) výroba stavebních sestav instalačních prvků,
d) výroba ostatních stavebních montážních prvků,
e) výroba polotovarů zednických a betonářských.
(4) Odborní zaměstnanci při zazdívkách kotlů pro průmyslová zařízení, při stavbě průmyslových pecí, při pracích žárotechnických, při stavbě továrních komínů a rekonstrukcích a opravách na uvedených zařízeních, dále odborní zaměstnanci při pracích zeměvrtných a studnařských se považují s hlediska nároků podle této vyhlášky za zaměstnance z oboru pomocné stavební výroby.
(5) Ministerstvo stavebního průmyslu může v dohodě s příslušným ministerstvem rozšířit platnost této vyhlášky i na závodní oddělení jiných národních podniků, která provádějí převážně práce uvedené v předchozích odstavcích nebo jiné práce obdobné povahy.
§ 10.
Ustanovení přechodná a zrušovací.
(1) Od 1. července 1951 se nevztahují na zaměstnance podle § 9 ustanovení dosavadních předpisů, jež upravují věci, na něž se vztahuje tato vyhláška. Zejména se na ně nevztahují:
1. vyhláška č. 1130/1946 Ú. l. I,
2. vyhláška č. 836/1941 Ú. l.,
3. na Slovensku vyhláška č. 300/1948 Ú. v. ve znění vyhlášek ji doplňujících,
4. ustanovení mzdových vyhlášek o věcech upravených touto vyhláškou,
5. úpravy vydané jednotlivým závodům.
(2) Trvají-li v den 1. července 1951 skutečnosti rozhodně pro nárok na náhradu výdajů, souvisejících s návštěvou rodiny, počítá se doba předcházející tomuto dni po šesti, po případě osmitýdenní lhůty rozhodné pro přiznání náhrady.
§ 11.
Účinnost.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1951.
Ministr:
Prof. Dr. Ing. Šlechta v. r.