epravo.cz

a) celkové prohlídce, při které jsou odmítnuty zbraně rezivé nebo nedostatečně vyleštěné na vnějším povrchu a zbraně s poškozenou pažbou. Rovněž jsou odmítnuty zbraně, které mají:

b) kontrole rozměrů vývrtu a nábojové komory mezními kalibry, při které jsou odmítnuty hlavně, jejichž rozměry vývrtu a nábojové komory neodpovídají mezinárodním či tuzemským předpisům nebo továrním údajům vyrytím na zbrani;

c) kontrole tloušťky stěny hlavně, při které jsou odmítnuty hlavně s místně nebo celkově zeslabenými stěnami (které nemají státní zkušebnou předepsanou minimální tloušťku stěny hlavně), jakož i nedostatečně spojené hlavňové svazky. Excentrický vývrt se posuzuje jako zeslabení stěny hlavně. Brokové hlavně se kontrolují poklepem měděného kladívka o hmotě 50 g a tloušťkoměrem v přechodovém kuželu a před zahrdlením. Považuje-li to státní zkušebna za nutné, kontrolují se přiměřeným způsobem i tloušťky stěn hlavní ostatních zbraní;

d) kontrole závěrové vůle lístkovými měrkami u zbraní se sklopnými hlavněmi a uzamykacími kalibry u ostatních zbraní. Jsou odmítnuty zbraně, jejichž spára mezi čelem hlavně a závěru je 0,1 mm a větší u zbraní se sklopnými hlavněmi nebo jejichž závěrová vůle je větší než 0,15 mm u ostatních zbraní. Jsou odmítnuty též zbraně, jejichž hlavně se viklají;

e) kontrole bicího a spouštěcího ústrojí, při které jsou odmítnuty zbraně, jejichž zápalník příliš přečnívá, je příliš krátký, má velkou vůli nebo je příliš ostrý. Rovněž jsou odmítnuty zbraně, jejichž odpor spouště je příliš nízký nebo neodpovídá předepsaným hodnotám, zbraně, které jsou náchylné k samospuštění, jejichž kohouty dostatečně nedrží v záchytech nebo jejichž pojistka (popřípadě výstražníky) nemá správnou funkci.

a) Zbraně s hladkým vývrtem určené na brokové náboje a polotovary hlavní brokovnic (jimiž se rozumí hlaveň v bílém stavu s definitivními vnitřními a vnějšími rozměry s výjimkou háků a hákových plošin) se zkoušejí dvěma výstřely zkušebních nábojů na hlaveň, které dávají předepsané tlaky (nebo tlaky vyšší) na předepsaných místech a poté nejméně jedním výstřelem spotřebního náboje pro ověření funkce opakovací nebo samočinné zbraně.

     Předepsané tlaky v kp/cm2 (v barech) a předepsaná místa jsou:

Ráže                   Délka nábojové komory
------------------------------------------------------------------
                         menší než 76 mm
------------------------------------------------------------------
                             1. tlakoměr       2. tlakoměr
------------------------------------------------------------------
16 a větší                   920   (900)       510 (500)
20 a menší                 1 020 (1 000)       510 (500)
------------------------------------------------------------------
Ráže                   Délka nábojové komory
------------------------------------------------------------------
                         76 mm a delší
------------------------------------------------------------------
                             1. tlakoměr       2. tlakoměr
------------------------------------------------------------------
16 a větší                 1 020 (1 000)       510 (500)
20 a menší                 1 120 (1 110)       510 (500)

b) Zbraně s drážkovaným vývrtem určené na kulové náboje se zkoušejí dvěma výstřely zkušebních nábojů na nábojovou komoru a poté nejméně jedním výstřelem náboje spotřebního na nábojovou komoru pro ověření funkce opakovací nebo samočinné zbraně. Zkušební náboje vyvíjejí tlak, jehož střední hodnota je nejméně o 30 % vyšší než je střední hodnota tlaku zjištěného vypálením dostatečné skupiny nejsilnějších spotřebních nábojů.

c) Zbraně určené na náboje Flobert se zkoušejí dvěma výstřely zkušebního náboje na nábojovou komoru. Zkušební náboje s kulí jsou plněny prachem v celém objemu nábojnice a mají nejtěžší spotřební střelu; zkušební náboje s broky mají zvýšenou náplň broků.

d) Expanzní přístroje se zkoušejí stejným způsobem jako zbraně ad b) s tím rozdílem, že se ověřuje funkce každého přístroje nejméně jedním výstřelem spotřebního náboje.

e) Balistické zbraně se zkoušejí jako jim odpovídající druh zbraně; přitom se přihlíží k tomu, že zkušební náboje pro ověřování zbraní mohou být v balistických zbraních používány jako náboje spotřební.

f) Výměnné hlavně se zkoušejí pomocí svého vlastního závěru způsobem, který odpovídá danému druhu zbraně.

g) Samostatně dodávané hlavně a závěry se zkoušejí jako jim odpovídající druh zbraně. Závěry použitelné k hlavním různých ráží se zkoušejí jako brokovnice, přísluší-li k nim nejméně jedna hlaveň broková, i jako kulovnice, přísluší-li k nim nejméně jedna hlaveň kulová. Je-li závěr určen pro více různých brokových nebo kulových ráží, zkouší se nejvíce namáhajícími zkušebními náboji. Kritériem namáhání je síla působící na závěr.

h) Plynové zbraně, které se ve své koncepci blíží nebezpečnosti palných zbraní, se zkoušejí tlakem o 30 % vyšším než je největší tlak provozní.

a) které nebylo možno nabít a odpálit,

b) u kterých nelze odstranit vystřelenou nábojnici vytahovacím ústrojím,

c) jejichž hlavně mají kdekoliv v jejich délce deformace nebo trhliny,

d) u nichž došlo k poruše se spojení hlavní, plošin a háků,

e) u kterých se zvětšila závěrová vůle nad dovolenou mez,

f) u nichž došlo k porušení závěru nebo jiného ústrojí zbraně,

g) u kterých nábojnice svědčí o závadě v opracování nábojové komory nebo v úderu zápalníku (proražení zápalky, slabý úder zápalníku nebo nesprávná poloha zápalníkového důlku).