Zákon ze dne 4.7.1923, kterým se stanoví nová lhůta k přihláškám o důchod válečných poškozenců podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.

21.7.1923 | Sbírka:  146/1923 Sb. | Částka:  63/1923ASPI

Vztahy

Aktivní derogace: 142/1920 Sb.
Pasivní derogace: 247/1943 Sb.
146/1923 Sb.
Zákon
ze dne 4. července 1923,
kterým se stanoví nová lhůta k přihláškám o důchod válečných poškozenců podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Nárok na důchod podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., mohou uplatniti přihláškou do 31. prosince 1923 vdovy (družky), sirotci (adoptivní sirotci) a předkové po státních občanech Československé republiky, kteří padli (zemřeli)
1. ve službě vojenské (následkem služby vojenské) konané obraz světové války;
2. při válečných úkonech (následkem válečných úkonů), k nimž byli povoláni za světové války podle zákona ze dne 26. prosince 1912, č. 236 ř. z., případně uherského zák. čl. LXVIII. z r. 1912, anebo jako železniční zřízenci;
3. v zajetí (následkem útrap v zajetí), do něhož upadli při vykonávání služby vojenské (válečných úkonů) anebo jako civilní zajatci či rukojmí,
jakož i manželky (družky), děti (adoptivní děti) a předkové státních občanů Československé republiky, kteří se stali nezvěstnými za okolností uvedených pod 1. až 3.
(2) V téže lhůtě mohou novou přihláškou nárok svůj uplatniti také osoby, k jichž přihlášce nebylo podle § 1 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 310 Sb. z. a n., přihlédnuto.
(3) Přihlášky jmenovaných osob podané po 31. prosinci 1921, avšak před účinností tohoto zákona a dosud nevyřízené, jest považovati za podané podle tohoto zákona.
§ 2.
(1) Ministerstvo sociální péče se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem financí povolilo dodatečnou přihlášku podanou do 31. prosince 1923:
1. mužům propuštěným z činné služby vojenské (z válečných úkonů, ze zajetí), je-li prokázáno, že jejich zranění, onemocnění neb zhoršení tohoto nastalo za okolností uvedených v § 1 pod 1. až 3. a byla-li jejich výdělečná schopnost trvale snížena alespoň o 50 %;
2. vdovám (družkám), sirotkům a předkům po invalidech světové války, t. j. po státních občanech Československé republiky, o kterých je prokázáno, že podlehli poranění utrpěnému nebo nemoci získané nebo zhoršené za okolností uvedených v § 1 pod č. 1. až 3.
§ 3.
(1) Osobám, které se přihlásily nebo kterým byla povolena přihláška podle §§ 1 a 2 tohoto zákona, nebudou zálohou na důchod vypláceny vyživovací příspěvky, státní příplatky a vojenské zaopatřovací požitky.
(2) Bude-li na takovouto novou přihlášku přiznán některý z důchodů válečných poškozenců, jest na přiznaný důchod súčtovati i ty vyživovací příspěvky od 1. května 1920 podle § 40, odst. 2., zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., vyplacené, jichž vrácení bylo dle § 5, odst. 2., zákona ze dne 23. září 1919, č. 530 Sb. z. a n., mezi tím prominuto, jakož i ty státní příplatky od 1. května 1920, podle § 40, odst. 2., zákona ze dne 20. února 1920, č. 242 Sb. z. a n., vyplacené, jež byly dle § 12 ministerského nařízení ze dne 29. března 1918, č. 120 ř. z., mezi tím odepsány.
§ 4.
Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provésti jej se ukládá ministru sociální péče v dohodě s ministry financí, vnitra, zahraničních věcí a veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
T. G. Masaryk v. r.
Švehla v. r.
Srba v. r.
za ministra Habrmana.