Zákon ze dne 30.5.1924 o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisů ve věcech křivého obvinění, utrhání a urážek na cti

23.6.1924 | Sbírka:  124/1924 Sb. | Částka:  65/1924ASPI

Vztahy

Prováděcí: 125/1924 Sb.
Aktivní derogace: 119/1873 ř.z.
Pasivní derogace: 86/1950 Sb., 23/1948 Sb., 232/1946 Sb., 145/1933 Sb., 108/1933 Sb.
124/1924 Sb.
Zákon
ze dne 30. května 1924
o změně příslušnosti trestních soudů a odpovědnosti za obsah tiskopisu ve věcech křivého obvinění, utrhání a urážek na cti.
Změna: 108/1933 Sb.
Změna: 33/1940 Sl.z.
Změna: 232/1946 Sb.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 1.
(1) Byl-li obsahem periodického tiskopisu spáchán zločin křivého obvinění podle § 209 trestního zákona ze dne 27. května 1852, č. 117 ř. z., § 514 vojenského trestního zákona ze dne 15. ledna 1855, č. 19 ř. z., zločin nebo přečin křivého obvinění podle §§ 227 a 229 trestního zákona čl. V/1878 nebo přečin trestný podle §§ 1 až 4 zákona ze dne 28. června 1933, č. 108 Sb. z. a n., o ochraně cti, platí o trestní odpovědnosti za obsah ustanovení zákonů trestních, pokud v tomto zákoně není jinak ustanoveno.
(2) Může-li býti původce nebo, je-li jich více, aspoň jeden z nich ihned stíhán a postaven před tuzemský soud, lze z osob, jež spolupůsobily při redakci, vydání, tisku nebo při obvyklém rozšiřování tiskopisu, nejsou-li původci, stíhati jedině odpovědného redaktora. Toto ustanovení platí i, odpadla-li překážka, aby byl původce stíhán nebo postaven před tuzemský soud, aspoň do vynesení rozsudku první stolice.
(3) Původcem je, kdo proto, aby urážlivá zpráva byla uveřejněna tiskem, 1. zprávu sepsal, 2. v tom obsahu, jak byla uveřejněna, ji objednal, 3. nejsa redaktorem periodického tiskopisu, uveřejnění v tomto tiskopisu nařídil, nebo 4. dal informace v takové zprávě použité, pokud zpráva souhlasí s informací.
(4) Tam, kde zákon mluví o zprávě, rozumí se tím obsah tiskopisu (odst. 1.) vůbec.
§ 2.
(1) Pochází-li zpráva, jejímž obsahem byl spáchán některý z činů uvedených v § 1, od státního úřadu a je-li věrně, jak úřadem byla vydána, otištěna a pramen uveden, nelze pro její obsah stíhati osoby, jež spolupůsobily při redakci, vydání, tisku nebo při obvyklém rozšiřování tiskopisu, nejsou-li původci.
(2) Úřad, jenž vydal takovou zprávu, je povinen na žádost uraženého všem periodickým tiskopisům, jimž ji zaslal, oznámiti, v čem byla nesprávnou, rovněž periodickým tiskopisům, které, jak uražený osvědčil, zprávu tu o své újmě otiskly. Tyto periodické tiskopisy jsou povinny uveřejniti zaslanou jim opravu bezplatně a bez jiné poznámky než udání úředního pramene v prvním nebo druhém čísle po dodání opravy, a to na témž místě, týmž písmem a vůbec týmž způsobem, jak byla uveřejněna původní zpráva.
(3) Odpovědný redaktor, který nesplní této povinnosti, trestá se k žádosti uraženého za přestupek soudem na penězích od 40 Kč do 400 Kč. V rozsudku vysloví soud povinnost uveřejniti opravu úřadem vydanou.
§ 3.
(1) Je-li pro některý oddíl periodického tiskopisu ustanoven a úřadu ohlášen zvláštní odpovědný redaktor, stíhá odpovědnost za obsah tohoto oddílu, pokud jde o trestné činy uvedené v § 1, jeho, nikoli redaktora, jenž odpovídá za obsah celého tiskopisu podle zákona tiskového (hlavní odpovědný redaktor). Oddíly takové musí býti v časopise zřetelně vyznačeny a redaktor jejich na listě označen.
(2) O ustanovení, ohlášení a vyznačení jména takového odpovědného redaktora platí obecná ustanovení tiskového zákona.
§ 4.
zrušen
§ 5.
zrušen
§ 6.
(1) Tvoří-li obsah periodického tiskopisu skutkovou podstatu zločinu nebo přečinu uvedeného v § 1, odpovídá redaktor za přestupek tehdy, když mu nelze trestný čin spáchaný obsahem tiskopisu podle ustanovení trestních zákonů přičítati, zanedbal však takové pozornosti, při jejímž povinném užití nebyla by zpráva pojata do tiskopisu.
(2) Odpovědnost za zanedbání povinné péče podle tohoto ustanovení nastane teprve tehdy, kdy bylo započato s rozšiřováním tiskopisu.
Za tento přestupek trestá se odpovědný redaktor soudem,
a) zakládá-li obsah tiskopisu zločin, tuhým vězením od jednoho měsíce do šesti měsíců, zakládá-li přečin křivého obvinění, vězením od jednoho do šesti měsíců,
b) zakládá-li některý přečin podle §§ 1 až 4 zákona o ochraně cti, trestem stanoveným na přestupek téhož ustanovení zákona o ochraně cti.
§ 7.
zrušen
§ 8.
zrušen
§ 9.
Směřuje-li žádost za stíhání (soukromý návrh), návrh veřejného žalobce nebo obžaloba proti odpovědnému redaktoru některého oddílu (§ 3), přesvědčí se soud, než zavede řízení podle předchozího paragrafu, zda byl tento redaktor i jeho bydliště v den, kdy vyšel periodický tiskopis, jenž zprávu obsahuje, ohlášen u státního zastupitelstva. Nebylo-li tomu tak, zavede se řízení
§ 10.
zrušen
§ 11.
zrušen
§ 12.
Bylo-li před uplynutím doby potřebné k promlčení trestního stíhání zahájeno trestní řízení proti kterékoliv odpovědné osobě, staví se promlčení proti všem ostatním až do dne, kdy trestní řízení proti ní bylo pravoplatně skončeno nebo přerušeno.
§ 13.
zrušen
§ 14.
(1) Na návrh žalobce (soukromého účastníka, soukromé strany) uloží soud v rozsudku odsuzujícím (§§ 1 a 6) odpovědnému redaktoru a vydavateli, aby bezplatně a bez poznámky uveřejnili v periodickém tiskopise, v němž zpráva byla uveřejněna, výrok rozsudkový, a pokud toho jest třeba ku zadostiučinění, i důvody v rozsahu, který určí soud.
(2) Tomuto výroku, jakož i tomu, že soud přes návrh oprávněné osoby takového výroku neučinil, lze odporovati odvoláním. Řízení o tomto odvolání koná se podle ustanovení platných pro řízení o odvolání proti výroku o trestu.
Odpovědnému redaktoru a vydavateli, jimž byla uložena povinnost uveřejniti rozsudek, budiž sděleno znění, v němž má býti uveřejněn, a buďtež zpraveni také o tom, že rozsudek nabyl moci práva.
(4) Podmíněným odkladem trestu není odložen výkon výroku o povinnosti uveřejniti rozsudek.
§ 15.
zrušen
§ 16.
zrušen
§ 17.
zrušen
§ 18.
zrušen
§ 19.
zrušen
§ 20.
zrušen
§ 21.
zrušen
§ 22.
zrušen
§ 23.
zrušen
§ 24.
zrušen
§ 25.
zrušen
§ 26.
Způsobilost býti odpovědným redaktorem ztrácí na dobu jednoho roku, kdo byl po účinnosti tohoto zákona odsouzen pro deset případů trestného činu podle §§ 1 nebo 6, spáchaných v pěti letech po sobě jdoucích.
§ 27.
zrušen
§ 28.
(1) Konati hlavní přelíčení o obžalobách pro trestné činy uvedené v §§ 1 a 6 tohoto zákona přísluší sborovým soudům prvé stolice.
(2) Jde-li o přestupek, přísluší konati hlavní přelíčení třem soudcům, jde-li o přečin nebo zločin, pěti soudcům; z těchto pěti jsou dva přísedící z lidu, kmeti. Žalobce i obviněný mohou se až do té doby, než se soud odebere k poradě o rozsudku, zříci účasti kmetů. Zřeknou-li se souhlasně žalobce i obviněný, a je-li jich několik, všichni účasti kmetů, nebo nedostaví-li se k hlavnímu přelíčení kmet, kterého si strana zvolila, ani jeho náhradník a druhá strana prohlásí, že se účasti kmetů zříká, koná se hlavní přelíčení, a započalo-li již, pokračuje se v něm před třemi soudci bez účasti kmetů.
(3) Hlavní přelíčení budiž zpravidla provedeno proti všem osobám odpovědným za obsah tiskopisu najednou.
(4) Proti rozsudkům ve věcech přestupkových přísluší odvolání, o němž rozhoduje s konečnou platností sborový soud druhé stolice, jenž o něm jedná podle ustanovení platných, pro odvolací líčení proti rozsudkům soudů okresních.
§ 29.
Ustanovení zákona z 23. května 1919, č. 278 Sb. z. a n., o sestavování seznamů porotců, užíti jest obdobně i na osoby povolané k úřadu kmetskému, pokud tento zákon nestanoví něco jiného.
§ 30.
(1) Kmet musí býti nejméně 45letý a bydleti v obci pobytu aspoň dvě léta.
(2) Úřad kmeta mohou odmítnouti i muži jednou pro vždy; mají však právo v měsíci srpnu ohlásiti u obecního úřadu svého bydliště, že počínajíc příštím rokem chtějí úřad kmeta zastávati.
§ 31.
(1) V prvotním seznamu porotců označí obecní komise zvláště osoby, které vyhovují zákonným podmínkám stanoveným pro úřad kmeta a jež považuje za zvláště způsobilé k tomuto úřadu.
(2) Vedle ročního seznamu porotců podle §u 15 zákona z 23. května 1919, č. 278 Sb. z. a n., sestaví komise roční hlavní a doplňovací seznam kmetů. Do hlavního seznamu budiž pojato tolik osob, aby kmet nezasedal zpravidla vícekráte než pětkrát do roka. Osoby pojaté do ročního seznamu kmetů nebuďtež pojaty do ročních seznamů porotců.
(3) Při sestavování ročního hlavního a doplňovacího seznamu kmetů budiž losováním, jež provede předseda komise v její přítomnosti, stanoveno v každém seznamu pořadí, v jakém budou kmeti povoláváni k hlavnímu přelíčení.
§ 32.
(1) Den hlavního přelíčení nařídí předseda senátu tak, aby obsílky byly doručeny nejpozději čtrnáct dnů před tímto dnem. Spolu s obsílkou budiž oběma stranám dodán opis hlavního a doplňovacího seznamu kmetů a obě strany buďtež poučeny, že mají právo nejpozději do osmi dnů před hlavním přelíčením zvoliti si každá jednoho kmeta z hlavního a kmeta náhradníka z doplňovacího seznamu. Je-li několik obžalovaných nebo několik žalobců, vykonají toto právo společně.
(2) Kmeti takto zvolení buďtež obesláni k hlavnímu přelíčení. Nevykonaly- li strany včas volbu kmeta nebo náhradníka, budiž za nezvoleného povolán soudem kmet (náhradník) podle pořadí seznamu. Jestliže obě strany zvolily téhož kmeta (náhradníka), povolá soud druhého kmeta (náhradníka) podle pořadí seznamu. Nevykonala-li žádná strana včas volbu kmetů, má se za to, že se účasti kmetů souhlasně zříkají (§ 28, odst. 2).
(3) Nedostavil-li se kmet ani jeho náhradník k hlavnímu přelíčení, jest oprávněna strana, která si je zvolila, zvoliti si náhradníka jiného z kmetů zapsaných v seznamu doplňovacím, bydlících v místě soudu. Nedostavil-li by se ani tento, byv ihned obeslán, povolá náhradníka v místě soudu bydlícího soud podle pořadí seznamu.
(4) Kmeti, kteří se zúčastnili odročeného hlavního přelíčení, při němž již bylo jednáno ve věci samé, vykonávají úřad kmeta také při odročeném hlavním přelíčení, a to i po skončení kalendářního roku, pro který byli k úřadu kmeta povoláni.
§ 33.
(1) Kmeti jsou vyloučeni a mohou býti odmítnuti z týchž důvodů, pro které lze vyloučiti nebo odmítnouti soudce ve věcech trestních.
(2) Povolaní kmeti buďtež v obsílce poučeni, že jsou povinni sděliti ihned předsedovi senátu, že se vyskytl u nich důvod vyloučení nebo důvod, pro který mohou býti odmítnuti pro obavu předpojatosti.
(3) O vyloučení a o odmítnutí kmeta před hlavním přelíčením rozhodne s konečnou platností radní komora (obžalovací senát); v hlavním přelíčení rozhoduje o nich senát, bez kmetů. Proti těmto rozhodnutím není zvláštních opravných prostředků.
§ 34.
(1) S kmety buďtež povoláni k hlavnímu přelíčení i náhradníci.
(2) Byl-li kmet povolaný k hlavnímu přelíčení rozhodnutím soudu vyloučen, pravoplatně odmítnut anebo nedostavil-li se k hlavnímu přelíčení, nastoupí na jeho místo náhradník.
§ 35.
Každý kmet vykoná po vyvolání věci v hlavním přelíčení do rukou předsedy soudu slib těmito slovy: "Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu při svém rozhodování říditi jen zákonem, že budu hlasovati podle svého nejlepšího vědomí a přesvědčení a že zachovám přísnou mlčenlivost o obsahu tajného přelíčení, jakož i o obsahu porady a hlasování soudu."
§ 36.
Kmeti hlasují podle pořadí seznamu před soudci z povolání.
§ 37.
(1) Poruší-li kmet mlčenlivost (§ 35), trestá se soudem za přestupek po prvé trestem na penězích od 50 Kč do 1 000 Kč, po druhé tuhým vězením od jednoho měsíce do tří měsíců. Druhé odsouzení má za následek ztrátu způsobilosti k úřadu kmeta na dobu pěti let.
(2) Kmetu, který, ač byl obeslán, se bez dostatečné omluvy k hlavnímu přelíčení nedostavil, jakož i kmetu, který se vzdálil bez svolení předsedy kmetského soudu před skončením hlavního přelíčení, má soud uložiti náhradu útrat jeho nedostavením nebo vzdálením se způsobených.
§ 38.
(1) Pro trestné činy podle tohoto zákona podléhají osoby vojenské pravomoci soudů občanských, pokud jsou vedle nich stíhány také osoby občanské.
(2) Při rozhodování budiž užito i na ně trestních zákonů platných pro osoby občanské.
§ 39.
zrušen
§ 40.
Pokud jde o trestné činy uvedené v tomto zákoně, neplatí ustanovení § 28 odst. 1. až 3., § 39 zák. ze 17. prosince 1862, č. 6 ř. z. z r. 1863, §§ 32 až 43, §§ 53 až 55 zák. čl. XIV. z r. 1914, § 484, druhá věta, zákona z 23. května 1873, č. 119 ř. z., a čl. VI A. uvoz. zákona k němu, čl. III. zákona z 15. října 1868, č. 142 ř. z., § 15 II. zák. čl. XXXIV. z r. 1897 a zrušují se § 16 zák. čl. XXXIV. z r. 1897 a § 46 zák. čl. XIV. z r. 1914.
§ 41.
zrušen
§ 42.
(1) Tento zákon nabude účinnosti v den vyhlášení, jest ho však použíti také na trestné činy spáchané po 12. dubnu 1924 co do řízení a příslušnosti bezvýjimečně, v ostatních ustanoveních, pokud jsou obviněnému příznivější.
(2) Provésti tento zákon ukládá se ministrům spravedlnosti, národní obrany, vnitra, pošt a telegrafů a železnic.
T. G. Masaryk v. r.
Švehla v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Udržal v. r.
Malypetr v. r.
Dr. Franke v. r.
Stříbrný v. r.