Zákon ze dne 8.11.1988 o podniku se zahraniční majetkovou účastí

14.11.1988 | Sbírka:  173/1988 Sb. | Částka:  38/1988ASPI

Vztahy

Prováděcí: 132/1991 Sb., 63/1989 Sb.
Aktivní derogace: 109/1964 Sb.
Pasivní derogace: 513/1991 Sb., 112/1990 Sb.
173/1988 Sb.
ZÁKON
ze dne 8. listopadu 1988
o podniku se zahraniční majetkovou účastí
Změna: 112/1990 Sb.
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
ČÁST I
Obecná ustanovení
§ 1
zrušen
§ 2
(1) Podnikem se zahraniční majetkovou účastí (dále jen "podnik") je právnická osoba s hospodářskou činností, která má sídlo na území České a Slovenské Federativní Republiky, pokud se na založení nebo po tomto založení na jejím podnikání podílí zahraniční účastník.
(2) Zahraničním účastníkem pro účely tohoto zákona se rozumí právnická osoba se sídlem a fyzická osoba s bydlištěm mimo území České a Slovenské Federativní Republiky, která se podílí majetkovým vkladem na podniku.
(3) Československým účastníkem pro účely tohoto zákona se rozumí právnická osoba se sídlem a fyzická osoba s bydlištěm na území České a Slovenské Federativní Republiky, která se podílí majetkovým vkladem vedle zahraničního účastníka na podniku.
(4) Ustanovení tohoto zákona se vztahují i na případy, kdy podnik zakládá nebo na jeho podnikání se podílí výlučně zahraniční účastník.
§ 3
Vznik, právní forma, právní poměry a zánik podniku se řídí československým právem.1)
§ 4
(1) Podnik odpovídá za porušení svých závazků a ostatních právních povinností vlastním majetkem.
(2) Podnik neručí za závazky státu, ani za závazky jiných právnických osob, a stát a jiné právnické osoby neručí za závazky podniku; tím není dotčeno ručení vzniklé v souladu s příslušnými obecně závaznými právními předpisy.
ČÁST II
POVOLOVÁNÍ ZALOŽENÍ PODNIKU
§ 5
Podnik může vzniknout jen na základě a v mezích povolení uděleného federálním ministerstvem financí v dohodě s ministerstvem financí, cen a mezd republiky, na jejímž území má mít podnik sídlo (dále jen "povolení"). V oblasti bankovnictví uděluje povolení Státní banka československá.
§ 6
(1) Žádost o povolení může podat kterýkoli účastník. V žádosti uvede:
a) název, sídlo, právní formu a předmět podnikání podniku;
b) název, sídlo, popřípadě bydliště a předmět podnikání účastníků;
c) výši základního jmění, výši podílů jednotlivých účastníků, formu a měnu těchto podílů, výši rezervního fondu, zastoupení účastníků v orgánech podniku, pokud jeho určení připouští právní forma podniku, jakož i způsob rozdělení zisku a krytí ztrát, pokud to nevyplývá z právní formy podniku.
(2) Jestliže podnik zakládá více osob, přiloží k žádosti o povolení návrh smlouvy o založení podniku a návrh jeho stanov nebo statutu.
§ 7
(1) Při rozhodování o udělení povolení se přihlédne k tomu, zda jsou předpoklady, že činnost zakládaného podniku bude v souladu se zájmy československého hospodářství a že při hospodářské činnosti si bude vytvářet dostatečné finanční zdroje v československé měně a v zahraničních měnách.
(2) Povolení může být vydáno pro hospodářskou činnost ve všech oblastech národního hospodářství s výjimkou oblastí důležitých pro zajištění obrany a bezpečnosti České a Slovenské Federativní Republiky.
(3) Rozhodnutí o povolení se vydává ve správním řízení2) nejpozději do 60 dnů po předložení žádosti.
§ 8
Povolení udělené podle § 5 nahrazuje pro zakládaný podnik povolení nutné k jeho hospodářské činnosti podle zvláštních předpisů, jestliže povolení podle §5 je uděleno orgánem, který je oprávněn vydat uvedené povolení k hospodářské činnosti a povolený předmět činnosti podniku zahrnuje tuto činnost.
ČÁST III
Hospodaření podniku
HLAVA 1
Hospodářská činnost
§ 9
Podniku nelze stanovit povinnosti ve státním plánu hospodářského a sociálního rozvoje.
§ 10
Právní vztahy při hospodářské spolupráci mezi podnikem a československými právnickými osobami se řídí hospodářským zákoníkem s výjimkou ustanovení, jež stanoví bez souhlasu stran vznik povinnosti uzavřít, změnit nebo zrušit smlouvu nebo pravomoc založit, změnit nebo zrušit závazkové vztahy, jakož i těch ustanovení, která svým obsahem neodpovídají povaze podniku nebo jsou v rozporu s jeho právním postavením vymezeným tímto zákonem. Tím není dotčen předmět úpravy zákoníku mezinárodního obchodu.
HLAVA 2
Finanční hospodaření
§ 11
Podnik podléhá pouze daňovým povinnostem, které stanoví zákon.
§ 12
Podnik vytváří po svém založení rezervní fond ve výši a způsobem určeným ve stanovách nebo statutu. Tento fond ročně doplňuje ze zisku zbylého po uhrazení daní minimálně ve výši 5%, a to až do výše určené ve stanovách nebo statutu. Minimální výše rezervního fondu činí 10% základního jmění. Podnik je povinen pro část rezervního fondu zajistit devizové prostředky.
§ 13
Po splnění daňových povinností a po přídělech do fondu (§ 12) může podnik použít zisk k rozdělení mezi účastníky.
§ 14
(1) Roční účetní závěrka a hospodaření podniku za každý rok podléhají přezkoušení dvěma ověřovateli (auditory).
(2) Ověřovatelé (auditoři) jsou povinni vykonávat svou činnost nestranně a využívat při ní potřebných odborných znalostí.
(3) Podrobnosti o činnosti ověřovatelů (auditorů) a jejich jmenování příslušným orgánem státní správy upraví federální ministerstvo financí obecně závazným právním předpisem.
HLAVA 3
Devizové hospodaření
§ 15
Na podnik se vztahuje nabídková povinnost stanovená v devizových předpisech.3)
§ 16
Podnik může zřizovat účty v zahraniční měně u československého devizového peněžního ústavu nebo se souhlasem Státní banky československé u zahraniční banky.
§ 17
Přepočty mezi československou měnou a zahraniční měnou se provádějí podle kursů vyhlašovaných Státní bankou československou.
§ 18
Podnik může přijmout úvěr v zahraniční měně od československého devizového peněžního ústavu; od banky zahraniční může takový úvěr přijmout na základě souhlasu Státní banky československé.
HLAVA 4
Sociálně ekonomické informace
§ 19
Podnik je povinen
a) vytvářet soustavu sociálně ekonomických informací v souladu s příslušnými obecně závaznými právními předpisy platnými pro československé organizace s obdobnou odvětvovou činností;
b) vést účetnictví v československé měně v souladu s obecně závaznými právními předpisy; případné výjimky z těchto předpisů odůvodněné povahou podniku nebo jeho právním postavením vymezeným tímto zákonem může podniku povolit federální ministerstvo financí;
c) poskytovat účetní a statistické údaje příslušným orgánům v rozsahu, způsobem a v termínech stanovených obecně závaznými právními předpisy.
ČÁST IV
Převody prostředků do zahraničí
§ 20
(1) Zahraniční účastník je oprávněn volně převést do zahraničí výnos z podílu na majetku podniku v případě jeho likvidace nebo v případě zániku nebo snížení své majetkové účasti na podniku až do výše úhrady svého podílu na základním jmění, a to v měně této úhrady.
(2) Z devizových prostředků podniku může zahraniční účastník převést do zahraničí svůj podíl na zisku a při likvidaci podniku nebo zániku nebo snížení své účasti na podniku svůj podíl na majetku podniku, který přesahuje úhradu jeho podílu na základním jmění.
§ 21
(1) Pracovníci podniku mající bydliště v zahraničí jsou oprávněni volně převádět do zahraničí své příjmy, které jim vznikly z pracovní činnosti v podniku.
(2) Podnik je oprávněn volně převádět do zahraničí částky na úhradu sociálního pojištění svých pracovníků majících bydliště v zahraničí, popřípadě převádět tyto částky podle pokynů těchto pracovníků, pokud se toto pojištění neuskutečňuje v České a Slovenské Federativní Republice. Sociálním pojištěním pro účely tohoto zákona se rozumí pojištění pro případ nemoci, těhotenství a pro dávky na děti, úrazové a důchodové pojištění a pojištění pro případ nezaměstnanosti.
(3) Podnik zachová v zahraničí důchodové pojištění svých pracovníků, kteří nemají bydliště v České a Slovenské Federativní Republice.
(4) Zdrojem převodů uskutečňovaných podle předcházejících odstavců mohou být jen vlastní devizové prostředky podniku.
§ 22
(1) Majetek podniku může být na území České a Slovenské Federativní Republiky vyvlastněn, nebo vlastnická práva podniku omezena, jen na základě zákona.
(2) Při opatřeních uvedených v odstavci 1 musí být zahraničnímu účastníku poskytnuta bez odkladu náhrada, jež bude odpovídat skutečné hodnotě jeho majetku dotčeného těmito opatřeními v době, kdy byla uskutečněna; tato náhrada bude volně převoditelná do zahraničí v měně, ve které zahraniční účastník splatil svůj podíl na základním jmění podniku, jinak v měně státu sídla, popřípadě bydliště zahraničního účastníka.
ČÁST V
Likvidace podniku
§ 23
(1) K zániku podniku se vyžaduje likvidace. Účelem likvidace je vypořádat majetkové poměry zrušovaného podniku.
(2) Likvidace podniku při jeho předlužení se řídí ustanoveními § 352 až 354 občanského soudního řádu.5)
§ 24
(1) Podnik navrhuje zápis své likvidace a likvidátora, kterého jmenoval, do podnikového rejstříku. Po dobu likvidace užívá svého názvu s dodatkem "v likvidaci".
(2) Dnem, k němuž byl likvidátor zapsán do podnikového rejstříku, zanikají orgány podniku. Likvidátor je oprávněn jednat jménem podniku ve věcech spojených s likvidací.
§ 25
(1) Ke dni zahájení likvidace podnik sestaví účetní závěrku a předá ji likvidátorovi a příslušným orgánům.
(2) Likvidátor sestaví do třiceti dnů po svém zápisu do podnikového rejstříku zahajovací rozvahu ke dni zahájení likvidace a předá ji účastníkům spolu s likvidačním plánem, rozpočtem likvidace a s inventarizačním zápisem o mimořádné inventarizaci hospodářských prostředků provedené ke dni zahájení likvidace.
(3) Likvidátor je v průběhu likvidace povinen zejména
a) soustředit peněžní prostředky u jednoho československého peněžního ústavu,
b) dokončit běžné záležitosti,
c) vypořádat daně a poplatky,
d) vypořádat závazky a pohledávky,
e) zpeněžit majetek podniku nejhospodárnějším a nejrychlejším způsobem nebo s ním jinak naložit podle rozhodnutí účastníků,
f) podávat účastníkům čtvrtletní a roční hlášení o průběhu likvidace doložená čtvrtletní a roční závěrkou.
§ 26
(1) Likvidátor sestaví účetní závěrku ke dni skončení likvidace a předloží ji účastníkům ke schválení spolu s konečnou zprávou o celém průběhu likvidace.
(2) Likvidátor po prověření a schválení účetní závěrky účastníky a po splnění daňových povinností
a) naloží s konečným zůstatkem likvidace podle rozhodnutí účastníků,
b) postará se o bezpečné uložení spisového materiálu a účetních písemností,
c) oznámí skončení likvidace soudu s návrhem na výmaz podniku z podnikového rejstříku.
ČÁST VI
Ustanovení společná, přechodná a závěrečná
§ 27
Ustanovení tohoto zákona se použijí jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká a Slovenská Federativní Republika vázána.
§ 28
Vláda České a Slovenské Federativní Republiky může stanovit nařízením, kdy lze podnik založit bez povolení nebo upravit odchylně podmínky při udělování tohoto povolení.
§ 29
Podniky založené podle podmínek platných před účinností tohoto zákona se považují za podniky založené podle podmínek stanovených tímto zákonem.
§ 30
Zrušuje se ustanovení § 389a hospodářského zákoníku.
§ 31
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1989. Zákon č. 112/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 173/1990 Sb., o podniku se zahraniční majetkovou účastí, nabyl účinnosti dnem 1. května 1990.
Husák v. r.
Indra v. r.
Adamec v. r.
1) Zákon č. 104/1990 Sb., o akciových společnostech.
Zákon č. 101/1963 Sb., o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku (zákoník mezinárodního obchodu) ve znění pozdějších předpisů.
2) § 20 zákona č. 142/1970 Sb., o devizovém hospodářství.
3) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).
4) § 12 odst. 1 písm. a) devizového zákona č. 162/1989 Sb.
Vyhláška č. 169/1989 Sb., kterou se provádí devizový zákon ve znění pozdějších předpisů.
5) Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.