Zákon ze dne 29.10.1991 o životním minimu

29.11.1991 | Sbírka:  463/1991 Sb. | Částka:  90/1991ASPI
463/1991 Sb.
ZÁKON
ze dne 29. října 1991
o životním minimu
Změna: 10/1993 Sb.
Změna: 81/1993 Sb., 84/1993 Sb.
Změna: 336/1993 Sb.
Změna: 245/1994 Sb.
Změna: 118/1995 Sb., 281/1995 Sb.
Změna: 219/1996 Sb.
Změna: 123/1997 Sb.
Změna: 289/1997 Sb.
Změna: 42/1998 Sb.
Změna: 56/2000 Sb.
Změna: 492/2000 Sb.
Změna: 333/2001 Sb.
Změna: 271/2001 Sb.
Změna: 438/2003 Sb.
Změna: 436/2004 Sb.
Změna: 664/2004 Sb.
Změna: 669/2004 Sb.
Změna: 357/2005 Sb.
Změna: 218/2005 Sb.
Změna: 505/2005 Sb.
Změna: 115/2006 Sb.
Změna: 357/2005 Sb. (část), 115/2006 Sb. (část)
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1
Tento zákon stanoví životní minimum jako společensky uznanou minimální hranici příjmů občana, pod níž nastává stav jeho hmotné nouze. 1)
§ 2
(1) Životní potřeby občanů jsou uspokojovány především příjmy z výdělečné činnosti, výnosy z majetku a dávkami nemocenského a důchodového zabezpečení nebo jinými státními dávkami.
(2) Občanům, jejichž příjmy nedosahují životního minima a kteří si nemohou tyto příjmy zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním, zejména vlastní prací, se poskytuje pomoc; způsob a formu poskytování, další podmínky a úroveň této pomoci stanoví zvláštní předpisy.
§ 3
(1) Za životní minimum občana nebo občanů, jejichž příjmy se posuzují podle § 4 společně, se považuje úhrn částek stanovených tímto zákonem k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost.
(2) Za částku potřebnou k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana se považuje
a) 1 750 Kč, jde-li o dítě do 6 let věku,
b) 1 950 Kč, jde-li o dítě od 6 do 10 let věku,
c) 2 310 Kč, jde-li o dítě od 10 do 15 let věku,
d) 2 530 Kč, jde-li o nezaopatřené dítě od 15 do 26 let věku,
e) 2 400 Kč u ostatních občanů.
(3) Za částku potřebnou k zajištění nezbytných nákladů na domácnost se považuje
a) 2 020 Kč, jde-li o jednotlivce,
b) 2 630 Kč, žijí-li v domácnosti 2 osoby,
c) 3 260 Kč, žijí-li v domácnosti 3 nebo 4 osoby,
d) 3 660 Kč, žije-li v domácnosti 5 nebo více osob.
(4) Žije-li v domácnosti více osob, jejichž příjmy se posuzují podle § 4 společně, započítává se částka potřebná k úhradě nezbytných nákladů na domácnost pouze jednou. Zjišťuje-li se však životní minimum jedné z těchto osob, určí se součtem částky potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana a poměrné částky potřebné k zajištění nezbytných nákladů na domácnost.
§ 4
(1) Společně posuzovanými osobami jsou
a) nezaopatřené děti,
b) rodiče nezaopatřených dětí uvedených v písmenu a); za rodiče se považují i osoby, jimž byly nezaopatřené děti svěřeny do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu, manžel rodiče nebo uvedené osoby, vdovec nebo vdova po rodiči nebo uvedené osobě a druh (družka) rodiče nebo uvedené osoby,
c) manželé nebo druh a družka, nevztahují-li se na ně písmena a) a b),
d) nezaopatřené děti nezaopatřených dětí uvedených v písmenu a),
pokud spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.7)
(2) K druhovi (družce) se jako ke společně posuzované osobě přihlíží, jen žije-li s oprávněnou osobou nebo s osobou uvedenou v odstavci 1 alespoň tři měsíce.
(3) Společně posuzovanými osobami podle odstavce 1 jsou i osoby, které se přechodně z důvodů soustavné přípravy na budoucí povolání, zdravotních nebo pracovních zdržují mimo místo, kde jsou hlášeny k trvalému pobytu.
(4) Osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, se v kalendářním měsíci nepovažuje za osobu společně posuzovanou, pokud tato skutečnost trvala po celý kalendářní měsíc.
(5) Osoba, která koná vojenskou základní (náhradní) službu v Armádě České republiky nebo civilní službu, se po dobu trvání této služby nepovažuje za osobu společně posuzovanou.
§ 5
Nezaopatřenost dítěte se pro účely tohoto zákona posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře.8)
§ 6
(1) Za příjem se považují
a) z příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob a nejsou přitom od této daně osvobozeny, tyto příjmy:
1. příjmy ze závislé činnosti a funkční požitky uvedené v § 6 odst. 1 a 10 zákona o daních z příjmů,9)
2. příjmy z podnikání a z jiné samostatné výdělečné činnosti uvedené v § 7 odst. 1 a 2 zákona o daních z příjmů,
3. příjmy z kapitálového majetku uvedené v § 8 odst. 1 písm. a) až e) a písm. g) zákona o daních z příjmů,
4. příjmy z pronájmu podle § 9 zákona o daních z příjmů,
5. ostatní příjmy uvedené v § 10 odst. 1 písm. a) až g) zákona o daních z příjmů,
a to po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, po odpočtu daně z příjmů a pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, pokud nebyly pojistné a příspěvek zahrnuty do těchto výdajů; příjmy z podnikání jsou však u osoby, která je poplatníkem daně z příjmů stanovené paušální částkou podle § 7a zákona o daních z příjmů, předpokládané příjmy, a výdaji vynaloženými na jejich dosažení, zajištění a udržení jsou předpokládané výdaje, na jejichž základě byla stanovena daň paušální částkou,
b) z příjmů, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob a jsou osvobozeny od této daně, jsou to příjmy uvedené v § 4 odst. 1 písm. a), b), e), ch), k), jde-li o stipendia ze státního rozpočtu, podpory a příspěvky z prostředků nadací a občanských sdružení, s výjimkou jednorázových věcných plnění, l) až s), v), w) a y) a v § 6 odst. 9 písm. j), l), m), p) a s) zákona o daních z příjmů, a to ve výši po odpočtu výdajů vynaložených na jejich dosažení, zajištění a udržení, které se pro tento účel stanoví obdobně jako takové výdaje pro určení základu daně podle § 5 zákona o daních z příjmů,
c) peněžité dávky nemocenského pojištění (péče) a důchodového zabezpečení,
d) podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci,10)
e) plnění z pojištění pro případ dožití určitého věku,
f) příjmy ze zahraničí, obdobné příjmům uvedeným v písmenech a) až d) v částce, v jaké byly vyplaceny, popřípadě po odpočtu výdajů, daní, pojistného a příspěvku uvedených v písmenech a) a b),
g) výživné a příspěvek na výživu rozvedeného manžela a neprovdané matce,
h) dávky státní sociální podpory a dávky sociální péče, s výjimkou jednorázových dávek a dávek poskytovaných vzhledem ke zdravotnímu stavu bez ohledu na sociální potřebnost,
i) mzdové nároky podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů,10a) a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval,
j) další opakující se nebo pravidelné příjmy.
(2) Za příjem se nepovažuje část sociálního příplatku a příspěvku na úhradu potřeb dítěte11) náležející ze zdravotních důvodů11), polovina příspěvku při péči o blízkou nebo jinou osobu11a), daňový bonus12) a zvýšení důchodu pro bezmocnost.
(3) Za příjem za kalendářní měsíc se u osoby, která má příjmy uvedené v odstavci 1 písm. a) bodu 2, považuje
a) částka odpovídající měsíčnímu průměru za období uvedené v daňovém přiznání za předchozí zdaňovací období zahrnující kalendářní měsíce, v nichž byla alespoň po část měsíce vykonávána činnost, z níž měla osoba příjmy uvedené v odstavci 1 písm. a) bodu 2,
b) částka odpovídající jedné dvanáctině příjmů poplatníka daně z příjmů stanovené paušální částkou podle § 7a zákona o daních z příjmů,
nejméně však částka ve výši životního minima osoby, která není nezaopatřeným dítětem a žije v domácnosti sama. U osoby, která má příjmy uvedené v odstavci 1 písm. a) bodu 2 a ještě za předchozí zdaňovací období nepodala přiznání k dani z příjmů a která není poplatníkem daně z příjmů stanovené paušální částkou, se vychází z těchto příjmů za zdaňovací období předcházející takovému období, nejméně však z částky ve výši životního minima osoby, která není nezaopatřeným dítětem a žije v domácnosti sama.
(4) Zjišťuje-li se příjem v průběhu kalendářního roku, v němž osoba začala vykonávat činnost, z níž měla příjem uvedený v odstavci 1 písm. a) bod 2, popřípadě v následujícím kalendářním roce do doby, než bylo podáno přiznání k dani z příjmů za zdaňovací období, v němž osoba začala vykonávat tuto činnost, a u osoby, která vykonávala tuto činnost, avšak není povinna podat přiznání k dani z příjmů, je příjmem z této činnosti částka určená touto osobou, nejméně však částka ve výši životního minima osoby, která není nezaopatřeným dítětem a žije v domácnosti sama.
(5) Je-li příjem uvedený v odstavci 1 vyplácen v cizí měně, přepočte se na českou měnu podle příslušného kursu vyhlášeného Českou národní bankou platného k prvnímu dni období, za které se zjišťuje příjem, není-li dále stanoveno jinak. Pro přepočet měn, u nichž Česká národní banka nevyhlašuje příslušný kurs, se použije kurs této měny obvykle používaný bankami v České republice k prvnímu dni období, za které se zjišťuje příjem. Je-li příjem vyplacený v cizí měně předmětem daně z příjmů podle zákona o daních z příjmů, přepočte se na českou měnu způsobem platným pro účely daně z příjmů, a to v případech, kdy je obdobím, za něž se příjem zjišťuje, kalendářní rok.
§ 7
(1) Částky životního minima stanovené v § 3 odst. 2 a 3 vláda zvyšuje nařízením v pravidelném termínu od 1. ledna, a to podle skutečného růstu nákladů na výživu a na ostatní základní osobní potřeby a nákladů na domácnost vyjádřeného růstem příslušných indexů spotřebitelských cen za domácnosti celkem ve stanoveném rozhodném období; zvýšení částek životního minima v uvedeném termínu nemusí vláda stanovit, pokud úhrnný index spotřebitelských cen za domácnosti celkem vzroste od prvního měsíce rozhodného období o méně než 2 %.
(2) Vláda může nařízením částky životního minima stanovené v § 3 odst. 2 a 3 zvýšit též v mimořádném termínu, pokud úhrnný index spotřebitelských cen za domácnosti celkem vzroste od počátku rozhodného období aspoň o 10 %.
(3) Rozhodné období podle odstavců 1 a 2 se určuje tak, že prvním měsícem tohoto období je kalendářní měsíc následující po posledním měsíci předchozího rozhodného období při posledním zvýšení částek životního minima a posledním měsícem rozhodného období pro zvýšení částek životního minima
a) v pravidelném termínu je září kalendářního roku, který předchází kalendářnímu roku zvýšení částek životního minima,
b) v mimořádném termínu je kalendářní měsíc započtený po splnění podmínky podle odstavce 2 jako poslední.
(4) Růst úhrnného indexu spotřebitelských cen za domácnosti celkem a růst příslušných indexů spotřebitelských cen za domácnosti celkem, které vyjadřují zvýšení nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby a nákladů na domácnost, se zjišťuje z údajů Českého statistického úřadu.
§ 8
Zrušují se § 139 až 142 a § 182 odst. 1 vyhlášky federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
§ 9
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Havel v.r.
Dubček v.r.
Čalfa v.r.
Vybraná ustanovení novel
Čl.VI zákona č. 271/2001 Sb.
Přechodné ustanovení
Při prvním zvýšení částek životního minima podle tohoto zákona je prvním měsícem rozhodného období kalendářní měsíc, ve kterém došlo k poslednímu zvýšení částek životního minima před 1. lednem 2002.
Čl.IV zákona č. 218/2005 Sb.
Přechodné ustanovení
Dávky a příspěvky, které náleží ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, jejichž výše je odvozována od částek životního minima1), se přepočítají na základě žádosti podle úpravy provedené v § 6 odst. 2 zákona č. 463/1991 Sb., o životním minimu, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.
------------------------------------------------------------------
1) Například zákon č. 117/1995 Sb.,  o státní sociální podpoře, ve
   znění pozdějších  předpisů, zákon č.  482/1991 Sb., o  sociální
   potřebnosti, ve znění pozdějších předpisů.
1) Čl. 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, uvozené ústavním zákonem Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky č. 23/1991 Sb.
3) § 49 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.
7) § 115 občanského zákoníku.
8) § 11 až 16 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře.
9) Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona ČNR č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb. a zákona č. 87/1995 Sb.
10) Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
10a) Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů.
11) § 22 odst. 1 a § 37 odst. 3 zákona č. 117/1995 Sb., ve znění zákona č. 242/1997 Sb.
11a) § 80 až 85 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
12) § 4 odst. 1 písm. zm) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
13) § 2 odst. 3 a 4 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona ČNR č. 37/1993 Sb. a zákona č. 307/1993 Sb.