Vládní nařízení ze dne 13.12.1927, jímž se provádí celní zákon

22.12.1927 | Sbírka:  168/1927 Sb. | Částka:  79/1927ASPI
168/1927 Sb.
Vládní nařízení
ze dne 13. prosince 1927,
jímž se provádí celní zákon (c. z.).
Změna: 70/1937 Sb.
Vláda republiky Československé nařizuje podlé celního zákona ze dne 14. července 1927, č. 114 Sb. z. a n.:
HLAVA I.
ZÁSADY A ZÁKLADNÍ POJMY.
§ 1.
Celní území; celní hranice; celní přípojky a výluky.
(K § 2, odst. 2 a 3 c. z.)
(1) Celní hranice jest zpravidla totožná s hranicí státní. Pokud státní hranici tvoří toky mezinárodních řek Dunaje, Moravy s Dyjí, Labe a Odry a tok zmezinárodněné řeky Tisy, uchyluje se celní hranice od státní hranice a jde po okraji československého břehu. Při ústí přítoků nebo u mrtvých ramen pokračuje celní hranice ve směru okraje břehu přetínajíc nejkratší čarou ústí přítoků nebo mrtvé rameno na břeh hlavního ramene. Rozvětvuje-li se tok jmenovaných řek v ramena tak, že tvoří ostrovy, sleduje celní hranice směr státní hranice jdoucí hlavním ramenem tak, že přetíná vedlejší rameno přímou čarou a jde se břehu na břeh hlavního ramene, zahrnujíc tak ostrovy patřící k československému státnímu území do československého celního území.
(2) Stanoviti úchylky celní hranice od státní hranice na jiných než v odstavci
(1) jmenovaných tocích a u pohraničních cest přísluší ministerstvu financí. Tyto úchylky buďtež vyhlášeny v úředním listě a kromě toho způsobem v místě obvyklým.
(3) Pokud na hraničních vodách tvoří československé břeh celní hranici, zabírá celní hranice do celního území umělá díla, postavená do vody, na př. hráze, zdymadla, pontony, přístavní a nakládací můstky a podobná zařízení.
(4) Celně právní poměry celního území k celní jednotě, i výluk a přípojek k celnímu území budou upraveny zvlášť.
§ 2.
Svobodné území.
(K § 2, odst. 4 c. z.)
(1) Zboží dovážené ze svobodného území do celního území podléhá clu a celnímu řízení, jako kdyby bylo přímo z ciziny dovezeno, a výstup zboží z ostatního celního území do svobodného území pokládá se za vývoz do celní ciziny.
(2) Určí-li se zboží z celní ciziny dovezené ke spotřebě nebo používání ve svobodném území, podléhá clu a celnímu řízení, jakoby ke stejnému účelu bylo dováženo přímo do celního území.
(3) Podrobnosti budou stanoveny zvláštním nařízením, které bude vydáno při zřízení svobodného území.
§ 3.
Celní pohraniční pásmo.
(K § 2, odst. 5 a 6 c. z.)
(1) Stanoviti šíři celního pohraničního pásma a určiti vnitřní celní hranici nebo povolovati změny přísluší ministerstvu financí.
(2) Při stanovení pohraničního pásma budiž přihlíženo k místním poměrům. Pohraniční pásmo nebudiž zpravidla - měřeno vzdušnou čarou - širší než 10 kg, leč by mezinárodními smlouvami se sousedními státy byla ujednána větší šíře. Při úchylkách celní hranice od státní hranice jest pro určení šíře pohraničního pásma rozhodna hranice státní.
(3) Při stanovení vnitřní celní hranice budiž přihlíženo k tomu, aby byla pokud možno přirozená a znatelná a aby neprotínala obcí (osad). Tuto hranici tvořiti budou tudíž zpravidla obecní hranice obcí (osad) hraničících s celním vnitrozemím.
(4) Pohraniční pásmo budiž takto označeno:
a) na místních tabulkách obcí (osad), ležících v pohraničním pásmu, musí býti vyznačeno, že obec (osada) leží v pohraničním celním pásmu; 
b)   na průsečících vnitřní celní hranice se silnicemi s čilou dopravou, jež vedou k celním úřadům pohraničním, buďtež postaveny tabule s tímto nápisem:

Celní vnitrozemí   Pohraniční pásmo

Cesta k celnímu úřadu v ..........................................
(5) Seznam obcí (osad) ležících v pohraničním pásmu budiž vyhlášen s hrubým popisem vnitřní celní hranice ve Sbírce zákonů a nařízení.
(6) Tímto nařízením nemění se prozatím pohraniční pásmo již stanovené.
§ 4.
Pohraniční styk; pohraniční hospodářství.
(K § 3 c. z.)
(1) Pohraničními obyvateli podle celního zákona jsou osoby, které mají stálé bydliště v pohraničním pásmu.
(2) Při posuzování celně právní povahy pohraničního hospodářství a stanovení jeho rozsahu nepřihlíží se k vlastnickému právu, nýbrž pouze k jednotnému hospodářskému spravování a obstarávání. Obstarávání z celního území nebo z celní ciziny se předpokládá, když obytné a hospodářské budovy jsou v tom nebo onom pohraničním celním pásmu.
(3) Mezinárodní smlouvy se sousedními státy obsahují podrobnější ustanovení o tom, jakých úlev požívají pohraniční obyvatelé a pohraniční hospodářství ve styku s pohraničním pásmem sousedního státu. Místní úlevy, které se odedávna vžily v pohraničním styku, ponechávají se v platnosti, i když nejsou se sousedním státem smluvně zajištěny.
(4) Pokud není ustanovení smluvních [odst. (3)], jsou oprávněny okrskové celní správy dovoliti v pohraničním styku a ve styku pohraničních hospodářství tyto úlevy, vyžaduje-li jich místní potřeba a zachovává-li sousední stát vzájemnost:
a) úlevu, aby směli pohraniční obyvatelé dovážeti na předpis lékařský (zvěrolékařský) bez povolení politického úřadu a bez placení cla připravené léky ze sousedních lékáren v malých dávkách, přiměřených jejich potřebě, dále za těchže předpokladů i bez lékařského (zvěrolékařského) předpisu jednoduché medicinální drogy a jednoduché farmaceutické a chemické přípravky, jsou-li drogy nebo přípravky na obalu opatřeny přesným a jasným pojmenováním a smějí-li býti podle předpisů platných v cizozemském pohraničním pásmu vydávány v drobném prodeji i bez lékařského předpisu; dovoz umělých sladidel lze dovoliti bez lékařského předpisu jen ve množství stanoveném v § 154, odst. (6) prov. nař.;
b) úlevu, aby směli tuzemští pohraniční obyvatelé vyvážeti do sousedního pohraničního pásma předměty vlastní potřeby za tím účelem, aby je dali řemeslníky (i domáckými pracovníky) opraviti nebo zpracováním zušlechtiti, a aby je pak směli dovážeti zpět bez povinnosti platiti clo. Sem patří zejména vývoz nových věcí v malém množství ke zpracování nebo zušlechtění, na př. látek na šaty, kůže na obuv, železa na kovářskou práci, příze ke tkaní, příze a látek k barvení, prádla k vyprání, obilí a luštěnin k semletí, pak vývoz upotřebených věcí sloužících obyčejné osobní a hospodářské potřebě, jež mají býti řemeslníky opraveny nebo do řádného stavu uvedeny. Věci buďtež zaznamenány, výstup i vstup musí se díti u téhož celního úřadu;
c) úlevu vyháněti dobytek na blízké pastviny (na pastvu) nebo převáděti jej přes celní hranici k polním pracím, oplodnění nebo k zvěrolékařskému ošetření s podmínkou, že se musí vrátiti ještě téhož dne; převáděti hospodářský dobytek a převážeti upotřebené hospodářské stroje (mimo stroje poháněné mechanickou silou, na př. traktory, parní mlátičky a pod.), hospodářské nářadí a náčiní, potřebné k obdělávání takových hospodářství, vše beze cla i po vedlejších cestách, avšak za účelným dozorčích opatření.
§ 5.
Pojem zboží.
(K § 4 c. z.)
(1) Zboží jsou všechny hmotné věci movité v jakémkoliv stavu (suroviny, polotovary, tovary), ať jsou předmětem právního obchodu či nikoliv, ať podléhají clu či jsou beze cla, nebo od něho osvobozeny (§ 87 c. z.). Zbožím jsou též věci, jichž dovoz, vývoz nebo průvoz jest zakázán nebo jejichž volný oběh jest omezen, t. j. vázán na splnění předepsaných podmínek a předpokladů.
(2) Seznam zboží, jehož dovoz, vývoz nebo průvoz jest zakázán nebo ve styku s celní cizinou omezen zvláštními kontrolními opatřeními, jest obsažen v příloze A.
(3) Obsahuje-li zboží jako podstatnou součástku nebo ve větším množství látky nebo součástky, jejichž dovoz, vývoz nebo průvoz jest zakázán nebo omezen, nutno s ním nakládati jako s těmito látkami nebo součástkami, nebyly-li stanoveny výjimky.
§ 6.
Původ zboží a použití smluvního cla.
(K § 5 c. z.)
(1) Za výrobky určitého státu pokládají se jeho přírodní suroviny, přírodní plodiny i výrobky zemědělské a průmyslové (řemeslné).
(2) Suroviny, plodiny a výrobky nabývají původu z onoho státu, v němž byly dále zpracovány nebo zušlechtěny tak, že mají jinou povahu nebo že hodnota zboží se značně změnila zpracováním nebo zušlechtěním, pokud v mezinárodních smlouvách nebylo jinak stanoveno. Oprava zboží nepokládá se za zpracování nebo zušlechtění.
(3) Nelze-li zjistiti skutečný původ zboží, má se za to, že zboží vzniklo nebo bylo vyrobeno v oné zemi, z jejíhož volného oběhu přichází, nebyvši předmětem celního řízení, nebo v níž bylo řádně vycleno.
(4) Zboží původu ze smluvních států a ze států požívajících nejvyšších výhod vyclívá se podle smluvních sazeb, pokud není smluvní výhoda výslovně omezena na zboží určité povahy, přicházející ze smluvního státu.
(5) Za zboží požívající nejvyšších výhod pokládá se též zboží domácího původu, vracející se z celní ciziny, a to i tenkráte, když bylo vyrobeno v zušlechťovacím styku v celním území ze hmot cizozemského původu.
§ 7.
Celní sazebník a zařaďování zboží.
(K § 6 c. z.)
(1) Celní sazebník upravený podle ustanovení čl. II zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 349 Sb. z. a n., a podle ustanovení zákona ze dne 22. června 1926 č. 109 Sb. z. a n., zůstává v účinnosti až do vydání nového celního sazebníku (§ 140 c. z.). Rovněž tak zůstávají v účinnosti až do dalšího ustanovení vysvětlivky k celnímu sazebníku, jimiž se doplňuje a vykládá celní sazebník.
(2) Zboží se zpravidla zařaďuje podle stavu, v jakém došlo k celnímu úřadu.
(3) Je-li zboží jmenováno v celním sazebníku nebo ve vysvětlivkách k němu nebo obsahuje-li celní sazebník nebo vysvětlivky k němu směrnice pro jeho zařadění, zařadí se podle oněch ustanovení.
(4) V jiných případech platí tato ustanovení:
a) Zboží z jedné hmoty, pokud není ani celním sazebníkem ani vysvětlivkami k němu zařaděno do určitého sazebního čísla, zařadí se zpravidla podle povahy hmoty.
b) Části spojené pevně v celek zařadí se jako celek a nelze jich u celního úřadu rozdělovati, aby jednotlivé části byly projednány zvlášť podle různých sazebních čísel nebo položek.
c) Doveze-li se v jednom nákladovém kuse zboží, rozložené v několik částí, jež jsouc sestaveno tvořilo by pevně spojený celek patřící do určitého sazebního čísla, zařadí se do sazebního čísla (položky), do něhož by patřilo, kdyby bylo dovezeno v celku. Na zařadění nemá vlivu okolnost, že chybí některá pro celek nepodstatná součástka.
d) Jde-li o zboží složené z částí, patřících do různých sazebních čísel nebo položek, jež jsou jen volně spojeny nebo sice rozloženy, ale při sestavení v celek se jen volně spojují (na př. fotografický přístroj v koženém pouzdře, skleněné lahve s kaučukovou zátkou, dětské hodinky spojené karabinkou s řetízkem), mohou býti projednány zvlášť části patřící do různých sazebních čísel nebo položek.
e) Není-li zboží, složené z částí, jež by samy o sobě patřily do různých sazebních čísel nebo položek ani celním sazebníkem ani vysvětlivkami k němu zařaděno do určitého sazebního čísla nebo položky, zařadí se podle své hlavní součásti, t. j. podle součásti, která dává zboží jeho ráz (ráz zboží dřevěného, skleněného, kamenného, hliněného, železného, kovového, přístroje a pod.), a to podle hlavní součásti, případně se zřetelem na povahu ostatních hmot, s nimiž jest hlavní součást spojena. V pochybných případech zařadí se zboží podle části podléhající vyššímu clu.
f) Není-li v příslušných číslech celního sazebníku jmenováno spojení zboží s jinými hmotami a neobsahuje-li ani celní sazebník ani vysvětlivky k němu zvláštního ustanovení pro takové případy, nepřihlíží se k tomu, že zboží jest spojeno se součástí, jež by sama o sobě podléhala vyššímu clu, pokud taková část má podružný význam pro použití nebo pro obchodní hodnotu zboží. Jinak zařadí se zboží podle této součásti.
g) Na zařadění zboží nemají vlivu podružné součásti, jež jen upevňují nebo spojují jednotlivé části celku (obyčejné hřebíky, nýty, šrouby, zámky i s klíči, petlice, kování, závěsy, závorky, pásy, niti, šňůry, provazy atd.) nebo součásti, jež jsou zcela podružného významu, pokud celní sazebník nebo vysvětlivky k němu nestanoví jinak.
h) Mechanické směsi, nejsou-li ani celním sazebníkem ani vysvětlivkami k němu zařaděny do určitého sazebního čísla, zařadí se podle součásti, na niž jest v celním sazebníku stanoveno vyšší clo, pokud tato součást se nevyskytuje ve směsi jen v nepatrném množství.
§ 8.
Odvetná a ochranná opatření.
(K § 7 c. z.)
Odvetná a ochranná opatření, jakož i ustanovení o poradním sboru budou stanovena zvláštním nařízením.
HLAVA II.
ORGANISACE CELNÍ SPRÁVY A ZAŘÍZENÍ CELNÍHO DOZORU.
§ 9.
Úřady celní správy a její orgány.
(K § 9 c. z.)
(1) Ministerstvu financí jakožto nejvyššímu úřadu celní správy jsou podřízeny okrskové celní správy i celní úřady a finanční stráž.
(2) Celní správa jedná svými práva znalými finančními úředníky, celními úředníky, úředníky a zřízenci finanční stráže a podle potřeby též jinými úředníky a zřízenci.
§ 10.
Působnost ministerstva financí v oboru celním.
(Pokračování k § 9 c. z.)
(1) Ministerstvo financí jest nejvyšším rozhodujícím, správním a dohlédacím úřadem.
(2) Ministerstvu financí přísluší zejména:
1. dozírati, aby byly celní zákony a nařízení podle nich vydaná, i zákony a nařízení, při nichž jest potřebí součinnosti celní správy, řádně a správně prováděny;
2. vysvětlovati celní předpisy, vzniknou-li u podřízených úřadů pochybnosti o jich smyslu a správném používání;
3. prováděti ustanovení obchodních smluv, pokud se týkají celní služby;
4. rozhodovati ve všech celních věcech, jejichž vyřízení není přikázáno celním zákonem nebo sazebníkem nebo nařízením k nim vydaným, podřízeným úřadům celní správy;
5. dbáti o vzdělávání a výcvik celních úředníků a finanční stráže a vydávati služební předpisy;
6. dohlédati na podřízené okrskové celní správy a celní úřady a vykonávati celní censurní službu;
7. dozírati na výkon služby finanční stráže.
§ 11.
Celní okrsky.
(K § 10 c. z.)
Celní území Československé republiky dělí se na čtyři celní okrsky tak, že první okrsek zaujímá budoucí zemi Českou (Čechy), druhý budoucí zemi Moravskoslezskou (Moravu a Slezsko), třetí budoucí zemi Slovenskou (Slovensko) a čtvrtý budoucí zemi Podkarpatoruskou (Podkarpatskou Rus) (zák. č. 125/1927 Sb. z. a n.).
§ 12.
Okrskové celní správy.
(Pokračování k § 10 c. z.)
(1) Okrskovými celními správami ustanovují se:
pro první okrsek zemské finanční ředitelství v Praze,
pro druhý okrsek zemské finanční ředitelství v Brně,
pro třetí okrsek generální finanční ředitelství v Bratislavě a
pro čtvrtý okrsek hlavní finanční ředitelství v Užhorodě.
(2) Ministr financí může v jednotlivých celních okrscích zříditi podle potřeby jednu nebo více odboček okrskové celní správy s působností věcně a místně omezenou; jejich zřízení a rozsah věcné a místní působnosti vyhlásí se ve Sbírce zákonů a nařízení.
(3) Jmenované finanční úřady II. stolice vykonávají působnost okrskových celních správ zvláštním oddělením, jehož přednostou může býti jen právní finanční úředník; jemu mohou býti podle potřeby přiděleni právní finanční úředníci, celní úředníci a úředníci finanční stráže.
§ 13.
Obor působnosti okrskových celních správ.
(Pokračování k § 10 c. z.)
(1) Okrsková celní správa řídí úřadování celních úřadů a službu finanční stráže, rozhoduje ve všech věcech, jež rozhodovati není vyhrazeno ministerstvu financí nebo nepřísluší podřízeným celním úřadům, navrhuje opatření, jež pokládá za vhodná v zájmu zjednodušení a zlepšení úřadování a služby, a vydává pokyn, které uzná za potřebné k docílení a zajištění jednotnosti služby.
(2) O řádném úřadování, zejména správném pokladničním hospodářství podřízených úřadů a o řádném výkonu služby podřízenými orgány přesvědčuje se okrsková celní správa dohlídkami vykonávanými přidělenými úředníky nebo úředníky podřízených celních úřadů.
(3) V působnost okrskových celních správ patří veškeré služební a personální věci podřízených celních úřadů a finanční stráže jejich obvodu, pokud si je ministerstvo financí nevyhradilo.
§ 14.
Celní úřady.
(K § 11, odst. 1 až 3 c. z.)
(1) Celním úřadům a jejich odbočkám přísluší v první stolici vykonávati veškeré úkoly spojené s projednáváním zboží při dovozu, vývozu a průvozu, vyměřovati celní pohledávky a - pokud není jinak stanoveno nařízením - též je vybírati a při celním řízení přesně zachovávati ustanovení celního sazebníku, celního zákona a nařízení vydaných k jejich provádění, zejména bdíti, aby nebylo jednáno proti zákazům a omezením nařízeným ve styku s celní cizinou. Celní úřady jsou též povinny zabraňovati celním trestným činům, objevovati je a zahajovati důchodkové trestní řízení tím, že sepíší popis činu. Celním úřadům může býti ministerstvem financí též uloženo, aby konaly též práce pro jiná odvětví finanční správy nebo též pro jiná odvětví ostatní státní správy, pokud se opatření těchto stýkají s celním projednáváním zboží neb s přestupem státní hranice. V takovém případě řídí se celní úřady předpisy vydanými příslušným odvětvím státní správy.
(2) Přednostům celních úřadů náleží přikazovati služební úkony celním úředníkům a přidělené finanční stráži a dohlédati na výkon služby.
(3) Celní úřady jsou podřízeny přímo okrskové celní správě. Zřizovati a zrušovati celní úřady nebo jejich odbočky vyhrazuje se ministerstvu financí; jde-li o zřízení nebo přemístění celního úřadu na přání místních zájemců, může ministerstvo financí stanoviti podmínku, že zájemci jsou povinni hraditi celý náklad zařizovací a udržovací nebo jeho část.
(4) Podle místní polohy dělí se celní úřady na pohraniční a vnitrozemské.
(5) Pohraničními celními úřady jsou celní úřady, jež jsou přímo u celní hranice nebo v její blízkosti tak, že není před nimi celního úřadu na celních cestách vedoucích k nim od celní hranice. K pohraničním celním úřadům počítají se též celní úřady zřízené v cizině nebo ve svobodném území. Ostatní celní úřady jsou úřady vnitrozemskými.
(6) Celní úřady a odbočky, jež jsou zřízeny v nádražích železnic, nazývají se nádražními celními úřady, celní úřady, jež jsou zřízeny v přístavech, přístavními celními úřady, celní úřady u přechodů silničních, silničními celními úřady.
§ 15.
Celní hlídky.
(K § 11, odst. 4 c. z.)
(1) Není-li pohraniční celní úřad umístěn přímo u celní hranice, může býti před ním u celní hranice zřízena celní hlídka, je-li nutna k zajištění celního důchodku. Podle místních poměrů může celní úřad býti pověřen úkolem celní hlídky pro jiný celní úřad.
(2) Celní hlídky jsou součástkou příslušných celních úřadů a jejich úkolem jest dohlížeti na převoz zboží přes celní hranici a jeho dopravu od celní hranice k pohraničnímu celnímu úřadu i na výstup zboží z celního území do celní ciziny.
(3) Zřizovati celní hlídky přísluší okrskové celní správě; ministerstvo financí může pověřiti celní hlídku vyclívacím oprávněním.
§ 16.
Celniště.
(K §11, odst. 5 c. z.)
(1) Celništěm nazývá se místo určené k celním úkonům u každého celního úřadu (odbočky) nebo celní hlídky uvnitř celní budovy neb mimo ni. Celniště nemusí býti ohrazeno.
(2) Celniště, která se nenalézají v uzavřených budovách a dvorech nebo v nádražích a ohrazených přístavech, buďtež označena.
(3) Zboží musí býti dodáno celnímu úřadu zásadně na celniště; na něm jest konati celní úkony vyjma úkony, jež nutno vykonati podle jejich povahy mimo celniště. Zboží nesmí býti odvezeno nebo odneseno z celniště, dokud nebyla straně vydána celním úřadem stvrzenka, že celní řízení bylo skončeno, leč by to celní úřad výslovně dovolil [§ 36 c. z. a § 71, odst. (3) prov. nař.].
(4) Výkon celního řízení mimo celniště (domácí celní prohlídka - § 62 prov. nař.) může býti povolen na žádost strany pouze výjimečně, usnadní-li se tím celní řízení nebo vyžaduje-li toho význačný zájem strany, dovoluje-li to osobní stav celního úřadu a pořádek v práci u něho a nezanedbá-li se tím pravidelná celní služby. Jednotlivé domácí celní prohlídky mohou povolovati a přednostové celních úřadů obsazených aspoň dvěma celními úředníky; domácí prohlídky jinými celními úřady nebo opětovné domácí prohlídky povoluje okrsková celní správa.
§ 17.
Seznam celních úřadů a jejich oprávnění.
(K § 11, odst. 6 c. z.)
(1) Seznam obsahující celní úřady nyní zřízené, jejich odbočky a celní hlídky, jejich oprávnění, dále nadřízené okrskové celní správy a konečně pozemní cesty prohlášené za celní cesty vyhlásí ministerstvo financí v úředním listě. Stejně budou vyhlašovány i změny a doplňky tohoto seznamu.
(2) Celní úřady, jejich odbočky a celní hlídky buďtež zevně označeny.
(3) Oprávnění příslušející celním úřadům jsou povšechně stanovena tímto nařízením a vysvětlivkami k celnímu sazebníku.
(4) Je-li nebezpečí v prodlení, mohou celní úřady a okrskové celní správy řídíce se zákonitými předpisy zaříditi, co není v jejich pravomoci, avšak s výhradou dodatečného schválení vyšším úřadem.
§ 18.
Oprávnění celních úřadů ve věcech trestních.
(Pokračování k § 11, odst. 6 c. z.; k § 137 c. z.)
(1) Ve věcech trestních jsou celní úřady oprávněny jednak upouštěti od trestního řízení, jednak trestati celní nepořádnosti.
(2) Celní úřady se zmocňují upouštěti od trestního řízení pro celní přestupky, a to:
a) silniční celní úřady, nepřesahuje-li nejnižší zákonitá pokuta 200 Kč;
b) ostatní celní úřady, nepřesahuje-li nejnižší zákonitá pokuta 500 Kč.
(3) Celním úřadům náleží trestání celních nepořádností vyjma ony, jež spáchali ve službě zaměstnanci veřejného dopravního podniku a jež trestají jejich představení jako porušení služebních povinností.
(4) Objeví-li celní úřad nebo finanční stráž celní nepořádnost, sepíše popis činu. O okolnostech v něm uvedených vyslechne celní úřad obviněného ihned, je-li přítomen, jinak obešle ho k výslechu. Nedostavil-li se obviněný bez důvodné omluvy k výslechu, řádně byv obeslán, posoudí celní úřad věc podle skutečností popisem činu zjištěných.
(5) Zjistí-li celní úřad, že zde není trestného činu vůbec, zastaví řízení.
(6) Shledá-li celní úřad podle zjištěných okolností skutkovou podstatu celní nepořádnosti, vydá celní nález, ve kterém uloží obviněnému přiměřenou pokutu v mezích výměry zákonem stanovené.
(7) Nález s důvody může býti oznámen obviněnému ústně, je-li přítomen. Není-li přítomen nebo žádá-li za vydání písemného nálezu, vydá celní úřad nález písemně.
(8) V písemném nálezu budiž uvedeno: jméno a bydliště obviněného, označení celní nepořádnosti, uložená pokuta a náhradní trest na svobodě, který nastoupí na místo pokuty, bude-li nedobytnou, pak úřad, u kterého jest pokutu zaplatiti, a lhůtu, do které se tak musí státu. Konečně budiž připojeno poučení o opravném prostředku (§§ 232 a 233 prov. nař.).
(9) Od nálezu může celní úřad upustiti, jestliže obviněný zapraví pokutu přiměřenou zjištěným okolnostem ve lhůtě celním úřadem stanovené, a jestliže se vzdá všeho dalšího hájení a všech opravných prostředků.
§ 19.
Úřední hodiny celních úřadů a celních hlídek.
(Pokračování k § 11, odst. 6 c. z.)
(1) Úřední hodiny celních úřadů zřízených na nádražích, v přístavech a na letištích a vnitrozemských celních úřadů určí okrskové celní správy, přihlížejíce k požadavkům veřejné dopravy a to, pokud jde o nádražní celní úřady, v dohodě s příslušným ředitelstvím státních drah, pokud jde o přístavní celní úřady, v dohodě s příslušným stavebním úřadem a na letištích se správou letiště.
(2) Úřední hodiny silničních celních úřadů stanoví se pro období od 1. dubna do 30. září od 7. do 12. hodiny a od 13. do 19. hodiny a pro období od 1. října do konce března od 8. do 12. hodiny a od 13. do 18. hodiny.
(3) V neděli a v památné dny nebo svátky zákonem uznané zůstává celní služby zpravidla v klidu. Výjimky činí mimo případy vytčené v odstavci (4) všechny neodkladné případy. U celních úřadů na cizím celním území může býti celní služby časově upravena shodně se službou celních úřadů onoho celního území.
(4) Pohraniční celní úřady a celní hlídky jsou však povinny projednávati cestující osoby a pohraniční obyvatele, již nemají s sebou zboží určeného pro obchod, kdykoliv ve dne i v noci, v neděli i v památný den nebo ve svátek.
(5) Řízením, jež nutno vykonávati podle odstavce (3) a (4), může býti pověřena finanční stráž přidělená celním úřadům a koná toto řízení v zastoupení celních úředníků.
(6) Mimo úřední hodiny nemá nikdo nároku na výkon celního řízení, pokud nejsou stanoveny výjimky; vykoná-li je celní úřad, jest strana povinna zaplatiti stanovené poplatky (§§ 223 až 230 prov. nař.). O výkonu nebo odepření celního řízení mimo úřední hodiny rozhoduje celní úřad, který byl o výkon řízení požádán.
(7) U každého celního úřadu (odbočky) a u každé celní hlídky budiž pro obecenstvo vyvěšena tabulka udávající stanovené úřední hodiny.
(8) Okrskové celní správy jsou zmocněny měniti úřední hodiny silničních celních úřadů podle místní potřeby, přihlížejíce k úředním hodinám protějšího úřadu cizozemského.
§ 20.
Finanční stráž.
(K § 12 c. z.)
(1) Finanční stráž jest ozbrojený a stejnokrojem opatřený sbor, jehož kázeň jest přizpůsobena kázni vojenské. Finanční stráž střeží celní hranici a dohlíží na přechod osob a přestup zboží přes celní hranici, zabraňuje celním trestným činům a objevuje je, jakož i pomáhá při celním řízení, t. j. doprovází zboží a dohlíží na ně na celništi a v celních skladištích, pomáhá při celním projednávání zboží, zejména dává a snímá celní závěrky, váží zboží atd., nekoná však prací hmotných (§ 221 prov. nař.). Příslušníkům finanční stráže může býti svěřena správa celních úřadů silničních, celních odboček a celních hlídek. Přednosta celního úřadu může uložiti přiděleným příslušníkům finanční stráže, aby spolupůsobili při prohlížení zboží, zejména při projednávání zboží, jež jest vůbec beze cla a dopravuje se jako železniční vozová zásilka, při prohlížení zavazadel a pod.
(2) Finanční stráž jest povinna konati strážní, kontrolní a jinou službu též v jiných oborech státní služby, na př. v cukrovarech, na čáře potravní daně atd.
(3) Finanční stráž jest též povinna střežiti státní hranici a dozírati na pohraniční osobní styk a na oběh zboží s hlediska kontroly patřící do oboru působnosti jiných správních odvětví, podle pokynů daných představenými úřady v dohodě s příslušnými odvětvími státní správy. Finanční stráž zejména spolupůsobí též při vojenské ochraně státní hranice.
(4) Povinnosti a oprávnění finanční stráže budou podrobněji stanoveny služebním předpisem, který vydá ministr financí.
(5) Na finanční stráž střežící celní hranici dohlíží okrsková celní správa. Příslušníci finanční stráže přidělení celním úřadům k pomocným úkonům jsou podřízeni po dobu svého přidělení při výkonu celní služby přednostům celních úřadů, a konají-li službu v jiném oboru finanční služby, onomu finančnímu úřadu, v jehož obvodu jsou ke službě přiděleni.
§ 21.
Všeobecná oprávnění finanční stráže.
(K § 13, odst. 1 až 6 c. z.)
(1) Orgánové finanční stráže smějí při výkonu dozorčí služby v pohraničním pásmu vstupovati na cesty, pozemky a místa, na něž jest vstup všeobecně zakázán, na př. na železniční těleso a mosty, do tunelů, na ochranné stavby vodní a podobná zařízení.
(2) Za byty, do nichž není dovoleno orgánům finanční stráže vstupovati, pokládají se nejen obytné místnosti, nýbrž i místnosti patřící k domácnosti, jako komory, sklepy, půdy, dílny a pod. Za to však mohou orgánové finanční stráže vstupovati na ohražené pozemky, na př. do oplocených zahrad, sadů a pod., do otevřených dvorů, do stodol, kůlen, chlévů a pod. Prohlídka těchto budov a prostor jest však dovolena jen tenkráte, když jest důvodné podezření, že se v nich skrývá osoba, která se dopustila celního přestupku, nebo že jest v nich uloženo zboží, dopravené podloudně do celního území. Ustanovení § 24, odstavec (3) až (10) prov. nař. platí obdobně.
(3) V pohraničním pásmu jsou orgánové finanční stráže oprávněni zastavovati osoby a požadovati, aby jim předložily k nahlédnutí osobní průkazy; jsou dále oprávněni zastavovati a prohlížeti silniční vozidla, plavidla a letadla i s nákladem, dotazovati se, jakého druhu, původu a určení jest dopravované zboží, mohou si též dáti otevříti schrány a požadovati, aby jim byly předloženy k nahlédnutí celní, dopravní a jiné listiny a aby vůbec jim byly vysvětleny různé okolnosti potřebné k posouzení, zdali byly zachovány celní předpisy a zvláštní předpisy, vydané pro pohraniční pásmo. Tohoto oprávnění budiž použito všeobecně u povozníků, plavců, nosičů a vůbec osob, jež přepravují zboží ve množství převyšujícím značně osobní potřebu, u jiných osob jen výjimečně. K prohlídce vozidel a plavidel, k otevření schrán a k vnitřní prohlídce zabaleného zboží budiž přikročeno též jen výjimečně, když jest důvodné podezření, že se dopravuje zboží, s nímž byl spáchán celní trestný čin, avšak teprve tehdy, když výslech zastavených osob a prohlídka jejich průkazních listin neměly uspokojivého výsledku. Nelze-li tato oprávnění vykonati přímo na místě nebo nesouhlasí-li zastavená osoba s prohlídkou na místě nebo odepře-li podrobiti se prohlídce, budiž úřední řízení provedeno u nejbližšího celního úřadu nebo u nejbližšího oddělení finanční stráže nebo četnictva nebo u obecního úřadu nebo u jiného úřadu nebo na jiném příhodném místě.
(4) Na plavidla plující v hraničních vodách dohlíží finanční stráž se břehu. Přistane-li však plavidlo u břehu, jsou orgánové finanční stráže oprávněni na ně kdykoli vstoupiti a požadovati, aby jim byly předloženy předepsané listiny, a porovnávati náklad s těmito listinami.
(5) V celním vnitrozemí smí finanční stráž vykonávati oprávnění v tomto paragrafu uvedená jen na nádražích, v přístavech, v překladištích, ve kterých jsou zřízeny celní úřady, a v podnicích podrobených celnímu dozoru, nebyly-li nařízeny úchylky podle ustanovení § 26 c. z.
(6) Přistálo-li letadlo na zemi, jest finanční stráž oprávněna prohlížeti je, a má-li náklad, porovnávati jej se seznamem nákladu (§ 147 prov. nař.), dohlížeti na letadlo a vůbec učiniti veškerá opatření, která uzná za vhodná a nutná k ochraně celního důchodku. (§§ 18, 80 a 81 c. z.).
(7) Každý jest povinen uposlechnouti výzvy finanční stráže, již naň při výkonu služby vznese. Odpor proti této výzvě trestá se podle ustanovení celního zákona nebo důchodkového trestního práva a podle okolností též podle všeobecného trestního zákona.
§ 22.
Vzetí zboží v úschovu a jeho zabavení.
(K § 14, odst. 1 až 3 c. z.)
(1) O převzetí věcí do dočasné úschovy budiž sepsán orgánem celní správy (celním úředníkem, úředníkem nebo zřízencem finanční stráže) zápis, v němž buďtež věci podrobně vypočteny a žádá-li osoba, u níž byly věci zadrženy, o opis zápisu, budiž jí nebo jejímu zástupci vydán. Sepíše-li se popis trestného činu, není potřebí sepisovati zvláštní zápis, nýbrž jest vydati straně opis popisu činu.
(2) Zápis nebo popis činu budiž neprodleně předložen úřadu oprávněnému vysloviti zabavení, který přezkouší věc a buď vysloví zabavení nebo nařídí vydání zboží nebo věci a zpraví o svém rozhodnutí stranu.
§ 23.
Zadržení a vzetí do vazby.
(K § 14, odst. 4 a 5 a k § 15 c. z.)
(1) Případy, ve kterých smí býti některá osoba zadržena a vzata do vazby, jsou vyjmenovány v § 15 c. z.
(2) Pokud nejde o případy jmenované ve čtvrtém odstavci § 15 c. z., musí býti vazba zrušena a zatčená osoba propuštěna na svobodu, dá-li sama nebo za ni jiná osoba jistotu. Úřady povolané vyšetřovati celní přestupky a důchodkové trestní soudy jsou povinny vynasnažiti se, aby byla vazba co nejkratší.
(3) Jistota může býti dána buď hotově v československé měně nebo takovými cennými papíry, kterých smí býti užíváno podle platných zákonů k uložení peněz sirotčích, nebo zástavou vhodných a snadno uschovatelných movitostí, zástavou nemovitostí, nebo ručením dvou schopných ručitelů nebo schopného úvěrního ústavu, jestliže se ručitelé nebo úvěrní ústav zároveň zaváží jako plátci. Cenné papíry lze přijmouti za jistotu podle bursovní hodnoty, jakou měly v poslední den, předcházející dnu složení.
§ 24.
Prohlídka místností.
(K § 16. c. z.)
(1) Prohlídky bytu nebo jiných místností náležejících k domácnosti nebo určených k provozování živnosti nebo výdělečné činnosti smějí se konati jen tenkráte, je-li důvodné podezření, že se v nich skrývá osoba, která se dopustila celního přestupku, nebo že jsou v nich ukryty věci, s nimiž byl spáchán celní přestupek, nebo věci, jichž držení nebo prohlédnutí má význam pro určité vyšetřování nějakého celního přestupku.
(2) Prohlídku smí naříditi okrsková celní správa nebo úřad povolaný vyšetřovati celní přestupky. Orgánu řídícímu nebo vykonávajícímu prohlídku budiž vydán písemný příkaz opatřený důvody. Je-li nebezpečí v průtahu a jsou-li splněny předpoklady uvedené v prvém odstavci, smí prohlídku naříditi nebo vykonati vedoucí úředník celního úřadu nebo vedoucí úředník finanční stráže bez výslovného zmocnění.
(3) Má-li býti prohlídka vykonána v budově vojenské nebo vojskem užívané, budiž o tom zpraven velitel a k prohlídce přibrána vojenská osoba jím určená. Rovněž tak jest vyrozuměti o zamýšlené prohlídce budovy některého veřejného úřadu nebo státního podniku přednostu úřadu nebo vedoucí osobu podniku nebo jejich zástupce.
(4) Osoba, u níž má býti prohlídka vykonána, budiž zpravidla vyslechnuta před prohlídkou, aby se docílilo dobrovolného vydání hledané osoby nebo věci nebo aby byly odstraněny důvody, jež daly podnět k prohlídce. Od tohoto výslechu lze upustiti, jde-li o prohlídku u osob, jež jsou pod trestním celním dozorem (§ 132 c. z.), nebo je-li nebezpečí v průtahu nebo má-li býti vykonána prohlídka v prostorách veřejně přístupných.
(5) Prohlídky buďtež konány nenápadně a tak, aby strana nebo její podnikatelská činnost nebyla obtěžována nebo rušena více, než jest naprosto nutno, dále aby pokud možno její dobrá pověst neutrpěla a aby její soukromé poměry, jež nemají vztahu k vyšetřování, nedoznaly újmy a aby vůbec byla pečlivě zachována slušnost.
(6) Majitel (držitel, uživatel) prostoru, který má býti prohlédnut, budiž vybídnut, aby se zúčastnil prohlídky a pomáhal při otvírání zavřených prostor a schrán. Není-li majitel nebo jeho zástupce přítomen, budiž k tomu vybídnut zletilý člen jeho rodiny; není-li tohoto člena, budiž k prohlídce přibrána jiná domácí osoba nebo soused. Kromě toho jest třeba, aby se prohlídky zúčastnil úřední orgán jako zapisovatel a buď člen obecního představenstva nebo orgán bespečnostní služby jako úřední svědek nebo dva jiní nepředpojatí svědci. Tito svědci nemusí však býti přibráni, jestliže strana o to výslovně žádá.
(7) O každé prohlídce budiž ihned sepsán zápis, v němž jest uvésti zákonný důvod a důvod podezření, pro který prohlídka byla konána, a jaký byl výsledek prohlídky. Tento zápis podepíší osoby, které se prohlídky zúčastnily.
(8) Tomu, u něhož byla provedena prohlídka, budiž na jeho žádost vydáno úředníkem řídícím prohlídku ihned nebo aspoň do 24 hodin písemné osvědčení o výsledku prohlídky s důvody.
(9) Byl-li zjištěn prohlídkou celní přestupek nebo jiný přestupek důchodkový a žádá-li přece osoba, u níž byla prohlídka vykonána, aby jí bylo vydáno osvědčení, budiž toto osvědčení napsáno úředníkem řídícím prohlídku ihned nebo do 24 hodin po prohlídce na opise popisu činu.
(10) Unikne-li zastavená nebo stihaná osoba finanční stráži do některého bytu nebo do jiné k bytu patřící místnosti, jest finanční stráž bez zvláštního zmocnění oprávněna požadovati, aby uzamčený byt nebo uzamčená místnost byly otevřeny a aby jí bylo umožněno vstoupiti, aby zadržela uprchlou osobu a věci, jež s sebou měla, a aby vykonala řízení podle zákona. Bylo-li by to odepřeno, jest finanční stráž povinna a oprávněna vyžádati si pomoc u nejbližšího obecního nebo bezpečnostního úřadu a dáti otevříti byt nebo místnost v přítomnosti vyslaného úředníka zřízence. Až do té doby může finanční stráž obsaditi východy a vše opatřiti, čím by zabránila útěku uprchlíka a překazila odstranění věcí, jež s sebou měl.
§ 25.
Tělesná prohlídka.
(Pokračování k § 16 c. z.)
(1) Tělesnou prohlídku osoby, jež jest důvodně podezřelá, že skrývá ve svém šatě nebo pod ním zboží, jež ušlo celnímu řízení, nebo věc, jež může býti důkazem v důchodkovém trestním řízení, může naříditi přednosta celního úřadu (odbočky) nebo jeho zástupce; je-li však nebezpečí v průtahu, nebo při celní prohlídce ve vlaku nebo na plavidle, může ji vykonati nebo naříditi celní úředník sám, a není-li přítomen celní úředník též příslušník finanční stráže vykonávající celní prohlídku.
(2) Podezřelá osoba budiž na svoji žádost předvedena nejbližšímu úřadu celnímu nebo obecnímu nebo bezpečnostnímu. Rovněž budiž předvedena podezřelá osoba, nelze-li ze slušnosti nebo z jiných důvodů prohlídku vykonati na místě nebo nelze-li žádati odložení skrývaného zboží.
(3) Před prohlídkou budiž podezřelá osoba vyzvána, aby dobrovolně vydala uschovanou věc nebo svůj oděv tak rozhalila, aby mohla býti prohlídka vykonána. Při tělesných prohlídkách jest úzkostlivě zachovávati slušnost a vyvarovati se nápadnosti. Osoby ženského pohlaví smějí býti prohlíženy jen důvěryhodnými ženami a nesmějí býti prohlíženy v přítomnosti jiných osob, leč by si jich vyžádaly za svědky.
§ 26.
Zvláštní oprávnění při celním dozoru.
(K § 17 c. z.)
(1) Celní dozor může býti zaveden, jestliže zachování podmínek, za nichž byla nějaká celní výhoda povolena, může býti zajištěno jen úředním dozorem. Způsob a rozsah celního dozoru upraví se zvláštními předpisy o celních výhodách nebo určí se v povolovacích podmínkách.
(2) Celní dozor zahrnuje v sobě zejména:
a) právo dohledu, t. j. oprávnění osob dozorem pověřených vstupovati podle potřeby do skladišť a do obchodních a výrobních místností podniku, býti při provozování podniku stále přítomnu, nahlížeti do zvláštních zápisů předepsaných v povolení celní výhody, zjišťovati zásoby zboží a požadovati o nich vysvětlení a též dozírati, zda-li se zboží užívá k povolenému účelu nebo zda-li se zpracuje tak, jak bylo povoleno:
b) právo uložiti podnikateli povinnosti týkající se zpracování a ukládání zboží, jež jest předmětem celní výhody, a tovarů z něho vyrobených, pak závěry živnostenských místností a úpravy provozních prostor;
c) podniky podléhající celnímu dozoru mohou býti podrobeny stálému dohledu na útraty podnikatelovy a může býti požadováno, aby celní správě byly dány bezplatně místnosti pro úřadování jejích orgánů a za náhradu též byty pro ně.
(3) Vstup do podniku jest zpravidla dovolen jen za dne a ve všední dny; je-li však v provozu i v noci nebo v neděli, v památný den nebo ve svátek, jsou orgánové dozorem pověření oprávněni vykonávati dozor i v dobu noční nebo v jiných den než všední. Orgán vykonávající dozor jest povinen ohlásiti svůj vstup do podniku podnikateli nebo jeho zástupci. Za zástupce podnikatelovy pokládají se osoby, jež dohlížejí na pracovníky nebo jimž jest svěřen dohled na zboží.
(4) Osoby vykonávající celní dozor jsou povinny zachovávati obchodní a živnostenské tajemství podniku, o němž se dovědí při výkonu celního dozoru, právě tak jako tajemství úřední.
§ 27.
Součinnost veřejných úřadů a jich zaměstnanců v celní službě.
(K § 19 c. z.)
(1) Veřejné úřady, především státní bezpečností a obecní úřady, i jejich orgány jsou povinny podporovati úřady a orgány celní správy při výkonu jejich oprávnění, soudy pak jsou povinny poskytnouti jim právní pomoc, kdykoli o ni požádají.
(2) Celní úřady a finanční stráž mohou dožadovati se pomoci četnictva k ochraně celního důchodku. Toto dožádání smí se však díti jen ve zcela mimořádných a vážných případech, nelze-li jinak udržeti pořádek při výkonu služby nebo jej obnoviti jinými prostředky.
(3) Je-li nutna pomoc četnictva, budiž o ni požádán státní politický úřad I. stolice; je-li nebezpečí v průtahu, může býti o pomoc požádán velitel nejbližší stanice. V tomto případě budiž státní politický úřad I. stolice v tom vyrozuměn. Ten, kdo žádá za pomoc, musí svoje oprávnění řádně prokázati. Četnictvo poskytujíc pomoc při provádění ustanovení celního zákona a prováděcího nařízení k němu jest ostatně povinno chrániti orgány celní správy při výkonu předepsaného úředního řízení a starati se, aby byl nepořádek odstraněn a aby bylo protizákonné chování potlačeno.
(4) Orgánové bezpečnostní služby, zejména orgánové státní a místní policie a četnictvo, jsou povinni podporovati zaměstnance celní správy při výkonu celní a strážní služby.
(5) Přistihnou-li tito orgánové některou osobu při celním trestném činu, jsou povinni postupovati podle ustanovení § 19, odst. (3), c. z.
(6) O spolupůsobení a pomoci zaměstnanců cizích států při ochraně celního důchodku platí ustanovení zvláštních úmluv s cizími státy.
§ 28.
Poměr zaměstnanců veřejných dopravních podniků k celní službě.
(K §§ 20 a 137 c. z.)
Poruší-li zaměstnanci veřejných dopravních podniků povinnosti k celní službě, jsou dopravní podniky povinny postupovati proti nim podle svých předpisů se stejnou přísností, jako kdyby šlo o porušení vlastních a přímých služebních povinností.
HLAVA III.
CELNÍ ŘÍZENÍ.
1. Všeobecná ustanovení.
a) Přestupování celní hranice.
§ 29.
Celní cesty.
(K § 21 c. z.)
(1) Zboží, které se do celního území dováží, z něho vyváží nebo jím prováží, podléhá dozoru a smí býti převáženo přes celní hranici zpravidla jen po celních cestách.
(2) Nejde-li o zboží, jež má býti silničním celním úřadem poukázáno průvodkou [§74, odst. (1) prov. nař.], smí býti po celních cestách vedoucích k silničním celním úřadům přiváženo jen zboží, jež smějí tyto celní úřady vyclívati nebo propouštěti beze cla.
(3) Železnice, které vedou přes celní hranice nebo u ní začínají, jsou celními cestami pouze pro dopravu železniční, avšak jen tenkráte, slouží-li veřejné dopravě.
(4) Prohlásiti pozemní nebo vodní cestu za celní cestu a zrušiti celní cestu přísluší okrskové celní správě.
(5) Pozemní cesty, prohlášené za celní cesty, buďtež jako takové označeny. Rovněž buďtež označena celní přístaviště, u nichž jest dovoleno lodím přistávati.
(6) Určiti celní přístaviště, u nichž smějí lodi přistávati a zboží vykládati nebo nakládati, přísluší přístavnímu celnímu úřadu v dohodě s příslušným plavebním úřadem.
(7) Kdo přestoupil celní hranici z celní ciziny se zbožím, nesmí celní cestu opustiti, dokud se nedostaví k pohraničnímu celnímu úřadu; nesmí se též na cestě zbytečně zdržovati ani dávati zboží pod střechu ani je ukládati ani na něm prováděti změny bez povolení celního úřadu nebo finanční stráže.
(8) Po cestách, jichž střední čarou probíhá celní hranice, jest dovoleno v celé jejich šíři dopravovati bez celního řízení zboží mezi různými místy ležícími v československém celním území nebo mezi různými místy celního území sousedního státu, pokud tak stanoví úmluva se sousedním státem.
§ 30.
Vedlejší cesty.
(Pokračování k § 21 c. z.)
(1) Doprava zboží po vedlejších cestách jest zásadně zakázána.
(2) Z tohoto všeobecného zákazu jsou vyňaty a mohou býti dopravovány po vedlejších cestách tyto věci:
a) rybářský úlovek v hraničních vodách, který přivážejí českoslovenští rybáři na československých plavidlech (loďkách, bárkách a pod.) (§ 159 prov. nař.);
b) věci zachráněné při živelních pohromách nebo nehodách. Zachráněné věci buďtež co nejdříve hlášeny nejbližšímu celnímu úřadu nebo nejbližšímu oddělení finanční stráže, jež se postará, aby věci byly podrobeny celnímu řízení;
c) v pohraničním styku polní úroda (obilí a luštěniny, brambory, řepa atd.), zelená tráva, jetel atd., seno, rákosí, mech, obilní sláma, řezanka a stelivo, stonkový len a konopí, mrva, stromoví, stavební a palivové dříví, řezivo, kůra, surový kámen, písek a hrnčířská hlína, pokud jsou tyto věci beze cla.
(3) Úlevy v pohraničním styku, jež se vžily, zůstávají prozatím beze změny.
Okrskové celní správy mohou povoliti vstup a výstup zboží po vedlejších cestách se zvláštními podmínkami, jež uznají za nutné k ochraně celního důchodku nebo ke splnění předpisů o statistickém hlášení.
(5) Ustanovení § 29, odst. (8) prov. nař. platí obdobně.
§ 31.
Doba přestupu celní hranice.
(K § 22 c. z.)
(1) Nemají-li cestující osoby nebo pohraniční obyvatelé s sebou zboží nebo mají-li jen zboží, jež není určeno pro obchod, mohou přestupovati celní hranici ve dne i v noci, jsou však povinni dostaviti se k celnímu úřadu a u něho se hlásiti, pokud nejsou stanoveny výjimky (§ 148 prov. nař.), a dáti projednati zboží, jež vezou nebo nesou (§ 82 c. z.). Vůdci vozidel (vozkové, šoféři a pod.) jsou povinni zastaviti bez výzvy na celništi a hlásiti se u celního úřadu. Rovněž tak mohou veřejné dopravní podniky dopravovati cestující osoby a zboží ve dne i v noci, provozují-li tuto dopravu podle jízdního řádu předem stanoveného nebo ohlásí-li výjimečnou jízdu přes celní hranici zavčas pohraničnímu celnímu úřadu.
(2) Omezení stanovené v § 22 odst. (2) c. z. pro přestup celní hranice v jiných případech, týká se jen zboží určeného pro obchod, včetně vzorků obchodních cestujících. Dopraví-li se zboží k celnímu úřadu před úředními hodinami nebo po nich nebo sice v úředních hodinách, avšak tak pozdě, že nemůže býti v nich projednáno, vezme je celní úřad zpravidla v dočasnou úschovu, pokud to dovolují poměry, nebo zařídí až do otevření celního úřadu, nebo zařídí až do otevření celního úřadu střežení zboží na útraty a nebezpečí dopravovatele.
§ 32.
Soudní exekuce a prozatímní opatření soudu před skončením celního řízení.
(K § 23 c. z.)
(1) Dokud nezanikne celní závaznost, není celní správa povinna vydati celní zboží ani soudu ani jinému úřadu.
(2) Nařídí-li soud uschování dovozního zboží, z něhož nebyla celní pohledávka ještě zaplacena, nebo vývozního zboží, jehož vývoz musí býti prokázán, nebo povolí-li zástavní právo na něm nebo zakáže-li jeho vydání, budiž zboží uloženo v celním skladišti. Nařídí-li však soud, aby mu bylo zboží vydáno do úschovy, budiž na ně dána celní závěrky a teprve pak odevzdáno soudu. Soud nesmí v tomto případě vydati zboží do volného oběhu ani na něm ničeho měniti, leč by k tomu svolil celní úřad.
(3) Byla-li celní pohledávka z dovozního zboží již zaplacena nebo zajištěna, avšak zboží nebylo dosud vydáno do volného oběhu nebo do dovozního styku s celní výhodou nebo do záznamního styku, nebo nebylo-li vývozní zboží, jehož vývoz nemusí býti prokázán, ještě odvezeno od celního úřadu, budiž při soudních opatřeních jmenovaných v odstavci (2) odevzdáno soudu nebo jím určenému schovateli nebo, nařídí-li to soud, uschováno celním úřadem na útraty a nebezpečí vymáhající strany.
(4) Nemá-li celní úřad celního skladiště nebo nehodí-li se zboží k uschování v jeho skladišti, budiž podle toho, jak soud nařídí, uloženo v soukromém celním skladišti na útraty a nebezpečí vymáhající strany nebo poukázáno celnímu úřadu s veřejným celním skladištěm nebo odevzdáno soudu.
(5) Soud potvrdí písemně celnímu úřadu příjem odevzdaného zboží.
§ 33.
Výdej zboží po vyhlášení konkursu na jmění příjemcovo.
(Pokračování k § 23 c. z.)
Celní úřad nesmí vydati zboží příjemci, jestliže ví, že byl vyhlášen konkurs na jeho jmění. Zboží smí býti v tomto případě vydáno jen správci konkursní podstaty, splní-li ustanovení celního zákona o vydání zboží do volného oběhu.
§ 34.
Dodací povinnost. Řízení u celní hlídky.
(K § 24 c. z.)
(1) Dopravovatel (pošta, železnice, plavební nebo letecký podnik, povozník nebo jiná osoba) jest povinen dodati zboží, které dováží z celní ciziny nebo vyváží z celního území, pohraničnímu celnímu úřadu k celnímu řízení kromě těch případů, které stanoví celní zákon nebo toto nařízení, a kromě jednotlivých případů, ve kterých okrsková celní správa osvobodí dopravovatele od povinnosti dodati zboží celnímu úřadu nebo celní hlídce.
(2) Je-li před pohraničním celním úřadem celní hlídka, jest dopravovatel dovozního nebo průvozního zboží povinen bez výzvy u ní zastaviti a předložiti jí listiny o nákladu. Neshledá-li hlídka závady proti dovozu nebo průvozu zboží, vloží listiny do obálky, odevzdá ji dopravovateli, aby ji odevzdal se zbožím v neměněném stavu pohraničnímu celnímu úřadu.
(3) Zboží, podléhající zostřenému dozoru v pohraničním pásmu podle § 25 c. z., dále zboží naložené volně a nezabalené, z něhož lze nějakou část lehce a tajně odstraniti, a zboží, u něhož se nedá zjistiti počet nákladových kusů, dá celní hlídka pod celní závěrku nebo dá je doprovázeti příslušníkem finanční stráže k pohraničnímu celnímu úřadu.
(4) Zboží budiž doprovázeno bezplatně a tak často, jak toho vyžaduje rozsah dopravy a dovoluje stav finanční stráže i vzdálenost pohraničního celního úřadu. Sezná-li celní hlídka, že pohraniční celní úřad není oprávněn zboží projednávati nebo že strana nemá potřebného povolení, upozorní dopravovatele na překážku. Neupustí-li však dopravovatel od dovozu, jest povinen hraditi útraty doprovodu, jestliže rozhodne pohraniční celní úřad, že nemůže vykonati celní řízení.
(5) Vyvážené zboží průvozní nebo zboží, jehož výstup musí býti prokázán, musí býti dodáno celní hlídce s prohláškou, aby mohla s ní porovnati zboží a potvrditi výstup.
§ 35.
Zboží vyplavené na břeh hraniční vody nebo nalezené blízko celní hranice.
(Pokračování k § 24 c. z.)
Zboží, jež bylo nalezeno blízko celní hranice nebo jež voda vyvrhla na břeh nebo připlavila k němu na hraničních vodách nebo vodách z ciziny tekoucích, nebo zboží, jež bylo zachráněno při ztroskotání lodi, může býti dopravováno po vedlejších cestách. Zboží jest odevzdati nejbližšímu celnímu úřadu do uschování nebo dáti je pod celní dozor, je-li jisto nebo pravděpodobno, že na něm tkví právo státu na clo.
§ 36.
Podomní a kočovně provozovaný obchod v pohraničním pásmu.
(K § 25, odst. 1 c. z.)
(1) Finanční úřadem, příslušným podle § 27, odst. 3, zákona o podomním obchodě ze dne 4. května 1926, č. 87 Sb. z. a n., projeviti souhlas s udělením povolení k podomnímu obchodu v pohraničním pásmu, jest okrsková celní správa.
(2) Byl-li uvalen zostřený dozor na některý úsek pohraničního pásma, nesmí v něm býti po domech obchodováno zbožím, jež musí býti provázeno podle §§ 25 a 26 c. z. zvláštním osvědčením při dopravě pohraničním pásmem.
(3) Podle § 22 zákona o podomním obchodě jsou politické (státní policejní) úřady I. stolice povinny oznamovati finančním úřadům I. stolice, kdykoliv zavedou vyšetřování pro přestupek zákona o podomním obchodě spáchaný v pohraničním pásmu, zakládá-li trestný čin nejen přestupek zákona o podomním obchodě, nýbrž i celní trestný čin.
(4) Trestní nález pro celní trestný čin budiž sdělen onomu politickému (státnímu policejnímu) úřadu I. stolice, v jehož obvodu podomní obchodník bydlí.
§ 37.
Stavby a podniky u celní hranice.
(K § 25, odst. 2 c. z.)
(1) Majitelé nebo uživatelé pozemků, jež hraniční s celní hranicí nebo jsou jí proťaty, jsou povinni zdržeti se zařízení na nich, jímž by se ztěžovalo nebo mohlo býti zabráněno celním orgánům řádně střežiti celní hranici.
(2) Stavby, podniky a zařízení, jmenovaná v § 25, odst. (2) c. z., lze prováděti jen se souhlasem okrskové celní správy, která jest povinna míti na zřeteli nejen zájem celního důchodku, nýbrž i přihlížeti k případným úmluvám se sousedním státem. Souhlas může býti udělen s určitými podmínkami a výhradami, zejména s výhradou, že zájemník bude přispívati na úhradu útrat dozoru na nový přechod nebo podnik.
(3) Úřady, jimž přísluší schvalovati tyto stavby a zařízení nebo přijímati příslušné ohlášky, jsou povinny dbáti tohoto požadavku při úředním řízení.
(4) Nebyl-li vyžádán souhlas, může okrsková celní správa naříditi, aby byl zrušen podnik, odstraněna stavba nebo zařízení na útraty strany. Provésti toto opatření nucenou cestou přísluší příslušnému politickému úřadu I. stolice.
§ 38.
Zostřený dozor v pohraničním pásmu a v celním vnitrozemí.
(K § 25, odst. 4 až 6, a k § 26 c. z.)
(1) Zostřený dozor na úseky pohraničního pásma a celního vnitrozemí, ve kterých se rozmohlo podloudnictví, může uvaliti ministerstvo financí po dohodě s příslušnými ústředními úřady.
(2) Při zostřeném dozoru v pohraničním pásmu může býti nařízeno známkování zboží nebo jeho přihlašování a odhlašování k zápisu v úředním seznamu nebo zvláštní dozor na trzích. Ve všech případech budiž hleděno k tomu, aby mohlo býti použito zápisů atd. vedených jinými správními odvětvími při provádění zostřeného dozoru.
(3) Navrhnouti zostřený dozor přísluší okrskové celní správě, jež jest povinna takový návrh odůvodniti zkušenostmi nabytými při správě celního důchodku a při stíhání trestných činů. Okrsková celní správa navrhne zároveň, kterého zákonem dovoleného opatření bylo by použíti, na co by se mělo vztahovati a na který úsek měl by se zostřený dozor uvaliti.
(4) Uvalení a zrušení zostřeného dozoru, jakož i podrobnější předpisy o jeho rozsahu a provádění vyhlásí se ve Sbírce zákonů a nařízení a obvyklým způsobem v obcích, v jichž obvodu budou platiti zostřená opatření.
§ 39.
Omezení dopravy zboží při zostřeném dozoru.
(K § 25, odst. 6, a k § 26 c. z.)
(1) Zboží, jež podléhá zostřenému dozoru v pohraničním pásmu, musí býti provázeno za dopravy úsekem podrobeným zostřenému dozoru těmito osvědčeními:
1. při dopravě od celního úřadu celní listinou potvrzující, že bylo celní řízení vykonáno;
2. v ostatních případech výkazkami.
(2) Této povinnosti jest zproštěno:
1. zboží dopravované železnicí, poštou nebo jinými veřejnými podniky dopravními;
2. malé množství zboží stanovené vyhláškou, pokud nejde o obchodní zásilku;
3. zboží dopravované od celní hranice k pohraničnímu celnímu úřadu;
4. zboží dopravované dům od domu uvnitř osady;
5. hospodářské výrobky ve vnitřním styku určitého hospodářství.
(3) Výkazky vydávají na písemnou nebo ústní přihlášku celní úřady nebo celní úřady nebo oddělení finanční stráže, jež jest nejblíže místu, z něhož se zboží odesílá. Předpokladem k vydání výkazy jest, že není pochybnosti o poctivé držbě zboží podle předpisů celních; byla-li by pochybnost o poctivosti držby, musí býti prokázán původ, odběr nebo vyclení zboží; může býti též požadováno, aby bylo zboží dodáno úřadu.
(4) Výkazky platí jen pro krátkou dobu, aby se znemožnilo jich zneužití. Zboží nedává se pod úřední závěru a nepožaduje se, aby bylo dodáno za dopravy nebo v místě určení nějakému úřadu. Nahodilou dohlídku za dopravy poznamená příslušník finanční stráže na výkazce a udá zároveň, kdy dohlédl.
(5) Celní úřady mohou zmocniti k výdeji výkazek spolehlivé osoby a obchodníky, kteří obchodují zbožím vyžadujícím výkazek, zažádají-li o toto zmocnění. V tomto případě jest finanční stráž oprávněna nahlížeti jak do výkazek tak i do obchodních knih jimi vedených.
§ 40.
Omezení zásoby zboží při zostřeném dozoru.
(K § 25, odst. 6, a k § 26 c. z.)
(1) Omezení zásoby zboží v obchodních, průmyslových a zemědělských podnicích ležících v pohraničním pásmu, vztahuje se jen na nové, neupotřebené zboží, zvířata a suroviny. Menší zásoby zboží lze vyloučiti z dohledu vyhláškou, kterou se nařídí zostřený dozor.
(2) Obchodním, průmyslovým a zemědělským podnikům v pohraničním pásmu může býti uloženo:
1. aby ukládaly zboží uvedené ve vyhlášce jen v místnostech úředně schválených a dohledu snadno přístupných;
2. aby měly celní nebo odběrné listiny na toto zboží;
3. aby vedly pro celní správu zvláštní zápisy o přírůstku a úbytku;
4. aby neměly v zásobě více zboží dohledu podrobeného, než kolik se dovolí.
(3) Finanční stráž určí místa, kde má býti zboží uschováno, a způsob, jak má býti v nich uloženo (odděleně od ostatních zásob a j.). Skladními místnostmi mohou býti jen prostory, jež lze uzavříti, a to především vlastní skladiště, pak též místnosti určené k provozování živnosti a - jen výjimečně - zavíratelné obytné místnosti majitelova podniku.
(4) Celními a odběrními listinami jsou celní kvitance, výkazky, nákladní listy, dodací listy, účty, kupecké dopisy a pod.
(5) Průkazní povinnost listinami vztahuje se jen na pohotové zásoby. Tvrdí-li majitel podniku, že zboží, na něž nemá dokladu, odebral před vydáním vyhlášky o zostřeném dozoru nebo že je sám vyrobil, musí svoje tvrzení hodnověrně dokázati.
(6) Do prvního, jakož i do každého dalšího zápisu o přírůstku a úbytku budiž zapsána pohotová zásoba zboží jako první položka. Každý přírůstek nebo úbytek budiž bez průtahu zapsán. Do zápisů nutno zapisovati též přírůstek vlastní výroby a úbytek vlastní spotřeby.
(7) Byla-li stanovena nejvyšší míra dovolené zásoby zboží, buďtež vedeny zásobníky. Jsou-li zřetele hodné okolnosti, může okrsková celní správa výjimečně povoliti překročení stanovené nejvyšší zásoby.
(8) Orgánové celní správy jsou oprávnění dohlédati ve skladištích a živnostenských místnostech podniků podrobených zostřenému dozoru, i ve zvláštních skladištích jmenovaných v odstavci (3). Vykonávajíce dohled jsou oprávněni vstupovati do skladišť a živnostenských místností, prohlížeti zásoby zboží, požadovati, aby jim byly předloženy celní a odběrné listiny a zápisy, a porovnávati zásoby s nimi. Aby bylo usnadněno porovnání, mohou též žádati, aby byly zápisy uzavřeny.
(9) Dohlídky buďtež konány jen v pracovní době, tudíž zpravidla jen za dne a ve všední dny; v noci, v neděli nebo památný den a ve svátek smí býti dohlídky vykonávány, jen když jest podnik v provozu.
b) Prohlašování zboží a navrhování celního řízení.
§ 41.
Prvotní prohláška.
(K § 27 c. z.)
(1) Zásilky zboží určeného k dovozu nebo průvozu musejí býti zpravidla provázeny prvotní prohláškou odesilatelovou, sepsanou podle vzorce stanoveného ministerstvem financí. Opomene-li odesilatel připojiti k dopravní listině prohlášku, jest povinen dopravní podnik, který po prvé dodá zboží celnímu úřadu, vyhotoviti náhradní prohlášku a ji podepsati.
(2) Prvotní prohlášky nepožadují se v cestovním styku, v pohraničním styku, a není-li zboží dopravováno nákladním vozidlem taženým dobytkem nebo poháněným mechanickou silou, ani v silničním styku.
§ 42.
Všeobecná ustanovení o prohlašování zboží.
(K § 28 c. z.)
(1) Silničním celním úřadům musí býti prohlášeno zboží k celnímu řízení do 24 hodin po dodání, ostatním celním úřadům nejdéle do týdne. Vyžadují-li toto dopravní poměry nebo jsou-li jiné důvody, mohou celní úřady tyto lhůty prodloužiti o přiměřenou dobu.
(2) Prohláška musí se vztahovati na celou zásilku a musí obsahovati vše, čeho jest potřebí ke správnému projednání zboží, zejména návrh (§ 33 c. z.), jaký druh celního řízení má býti vykonán, na př. aby bylo zboží vycleno (propuštěno beze cla, osvobozeno od cla), poukázáno průvodkou, uloženo v celním skladišti, zaznamenáno atd. Prohlašuje-li strana zboží ústně, jest povinna udati vše ústně, nelze-li potřebné údaje seznati z průvodních listin.
(3) Chybějí-li údaje potřebné k celnímu řízení a předepsané doklady, jest strana povinna doplniti prohlášku a předložiti doklady. Neučiní-li tak, jest celní úřad oprávněn naložiti se zbožím podle čtvrtého odstavce § 28 c. z.
(4) Okrsková celní správa může na dobu určitou nebo neurčitou vyloučiti z prohlašování zboží osobu, jež po živnostensku prohlašuje zboží za jiné osoby, jestliže nemá potřebných znalostí ustanovení celního sazebníku a vysvětlivek k němu, nebo dopustila-li se opětovně celního přestupku nebo celní nepořádnosti za takových okolností, že jest zřejma její nespolehlivost.
§ 43.
Kdy jest dovoleno prohlašovati ústně.
(Pokračování k § 28 c. z.)
(1) Ústně jest dovoleno prohlašovati zboží níže jmenované v předpokladu, že celní úřad jest oprávněn vykonati navržené řízení, a to:
a) k vyclení (propuštění) do volného oběhu nebo do dovozního styku s celní výhodou:
1. zboží dovážené státními úřady;
2. zboží dovážené cestujícími osobami a pohraničními obyvateli, mimo zboží obchodní;
3. zboží dovážené poštou;
4. zboží, jehož druh, povaha a sazební příslušnost jsou zcela zřejmé, zejména zboží sazebních tříd I (osadnické zboží), II (koření), III (jižní ovoce), IV (cukr), V (tabák), VI (obilí; slad; luštěniny; mouka a mlýnské výrobky; rýže), VII (ovoce, zelenina, rostliny a části rostlin), VIII (dobytek jatečný a tažný), IX (jiná zvířata), X (výrobky živočišné), XV (dříví, uhlí a rašelina), XVI (suroviny soustružnické a řezbářské), XXVII (zboží kartáčnické a řešetářské), XXXIV (zboží dřevěné; zboží ze surovin soustružnických a řezbářských), XXXV (sklo a skleněné zboží), XXXVI (zboží kamenné), XXXVII (zboží hliněné), XXXVIII (železo a železné zboží) a XXXIX (obecné kovy a zboží z nich); vznikne-li však pochybnost nebo spor o sazební příslušnost zboží, musí býti podána písemná prohláška;
5. zboží, jež bylo prohlášeno písemně k poukázání průvodkou, jsou-li splněny ostatní předpoklady;
6. věci, jež jsou podle ustanovení § 87 c. z. osvobozeny od cla; k ústnímu prohlášení postačí udati povahu věcí, na př. upotřebené svršky přistěhovalecké, upotřebené věci zděděné, od cla osvobozené vzorky a pod. Tato úleva neosvobozuje však od povinnosti prokázati osvobozovací důvod vysvědčeními, potvrzeními a jinými doklady, aby mohlo býti zkoumáno, zdali jsou splněny podmínky pro osvobození, aby mohla býti posouzena přiměřenost a pod.;
b) k vývozu do cizozemského oběhu všechno zboží mimo zboží, jehož výstup z celního území musí býti prokázán nebo jehož vývoz jest zakázán; zboží, jež nepodléhá vývoznímu clu, jehož výstup nemusí býti prokázán a jehož vývoz není zakázán, jest projednati podle dopravních listin a nemusí býti požadována ani ústní prohláška;
c) k poukázání dovozní nebo průvozní průvodkou všechno zboží, jež lze vyclívati na ústní prohlášku, a při průvozu zboží všeho druhu po krátkých tratích silničních (§ 78 prov. nař.);
d) k záznamnímu styku všechno zboží, jež lze vyclívati na ústní prohlášku a při záznamních stycích menšího rozsahu a významu (§ 115 prov. nař.);
e) k přepravnímu styku zboží přepravované přes celní cizinu v silniční dopravě.
(2) Aby mohlo býti zboží vycleno podle ústní prohlášky, musí býti zásilka provázena prvotní prohláškou odesilatelovou, leč by šlo o zboží, dovážené cestujícími osobami nebo pohraničními obyvateli nebo o zboží, dovážené po silnici jinak než nákladním vozidlem [§ 41, odst. (2) prov. nař.].
§ 44.
Vnitřní náležitosti písemné prohlášky.
(K § 29 c. z.)
(1) Písemná prohláška musí obsahovati vnitřní náležitosti stanovené v § 29 c. z. a kromě nich celkový počet a úhrnnou váhu všech prohlašovaných nákladových kusů číslicemi a slovy.
(2) Je-li zboží určeno do volného oběhu v celním území, musí písemná prohláška obsahovati kromě uvedených náležitostí údaje, které jsou předepsány jinými zákony a nařízeními, na př. pro vyclívání karet údaj, že jde o karty bez apretury nebo s apreturou kaseinovou nebo s jinou apreturou atd.
(3) Jméno a bydliště příjemce zásilky v celním území musí býti udáno v prohlášce přesně, na př. ve velkých městech musí býti udána městská čtvrt a vedle toho pojmenování ulice a běžné nebo popisné číslo domu.
§ 45.
Prohlašování druhu nákladových kusů.
(Pokračování k § 29 c. z.)
Druh a způsob obalů nákladových kusů nutno prohlašovati podle onoho pojmenování, jaké jest stanoveno v tárovém sazebníku (příloha B) nebo není-li druh obalu v něm uveden, podle obyčejného pojmenování. Jsou-li stanoveny pro obal různé tárové sazby, jest udati též zvláštní povahu obalu.
§ 46.
Prohlašování množství zboží.
(Pokračování k § 29 c. z.)
(1) Množství zboží jest prohlašovati podle onoho měřítka, které stanoví celní sazebník.
(2) Měřítka jsou podle všeobecného celního sazebníku:
a) váha (100 kg nebo 1 kg);
b) počet kusů (1 kus);
c) tuna (1000 kg) nosnosti u lodí sazebního čísla 558;
d) cena.
§ 47.
Prohlašování druhu a povahy zboží.
(Pokračování k § 29 c. z.)
(1) Druh a povahu zboží jest prohlašovati podle pojmenování, jaké stanoví celní sazebník, není-li zákonem nebo nařízením dovoleno prohlašovati podle obchodního nebo obyčejného pojmenování. Místo sazebního pojmenování může býti všeobecně použito obchodního nebo obyčejného pojmenování, avšak musí býti k němu připsáno sazební číslo a po případě též příslušná položka, do níž zboží patří. Patří-li však do příslušného sazebního čísla (položky) více druhů zboží, jež v něm nejsou výslovně vyjmenovány, musí býti udáno vedle sazebního pojmenování též obchodní nebo obyčejné pojmenování zboží.
(2) Je-li v nákladových kusech uloženo více druhů zboží různé povahy, musí býti v prohlášce udáno, kolik zboží, jakého druhu a jaké povahy jest v každém jednotlivém nákladovém kuse.
(3) V celním sazebníku užívá se velmi zhusta pojmenování zboží "výslovně nejmenované" a "jinde nezařaděné". Tímto zbožím jest rozuměti zboží, které není v jiných sazebních číslech nebo položkách výslovně jmenováno.
(4) Je-li sporno, kam zařaditi zboží, může býti prohlášeno podle nejvyšší sazby, stanovené pro druh zboží.
(5) Nepřísluší-li smluvní sazba všemu zboží, zařaděnému do některého sazebního čísla (položky), musí býti prohlášeny zvláštní náležitosti, jež ji pro prohlášené zboží odůvodňují.
§ 48.
Prohlašování ceny.
(Pokračování k § 29 c. z.)
(1) Prohlašuje-li strana k celnímu řízení zboží, jež podléhá hodnotnému clu nebo hodnotné přirážce, jest povinna podati písemnou prohlášku [§ 39, odst. (3) c. z.], v níž musí kromě ostatních náležitostí udati též obchodní pojmenování zboží a jeho skutečnou cenu v československé měně. Je-li stanovena pro zboží průměrná cena, může býti udána tato místo ceny skutečné (§ 176 prov. nař.).
(2) Ustanovení prvé věty předchozího odstavce neosvobozuje stranu od povinnosti prokázati prohlášenou cenu.
(3) Dováží-li se zboží podléhající clu podle ceny poštou, nemusí býti prohlašováno písemně. Rovněž tak nemusí býti takové zboží prohlašováno písemně, dovážejí-li je cestující osoby nebo pohraniční obyvatelé, leč by šlo o zboží obchodní.
§ 49.
Prohlašování země původu.
(Pokračování k § 29 c. z.)
(1) Navrhne-li strana vyclení zboží, pro něž byly mezinárodními smlouvami smluveny nižší celní sazby místo sazeb všeobecných nebo clo zrušeno, nebo pro něž byly zákonem č. 109/1926 Sb. z. a n. stanoveny snížené celní sazby, s nárokem na příznivější nakládání, jest povinna prohlásiti a prokázati zemi původu (§ 6 prov. nař.). Neprohlásí-li strana zemi původu nejpozději při celní prohlídce, vyclí se zboží podle všeobecné sazby.
(2) K zjištění země původu postačí zpravidla listiny zásilku provázející. Není-li jimi původ prokázán, jest strana na vybídnutí celního úřadu povinna prokázati správnost svého údaje vhodným způsobem, na př. účtem, kupeckým dopisem a pod. Tento průkaz nebudiž požadován, jde-li o zboží dovážené v pohraničním styku nebo o zboží nepatrné ceny nebo o zboží, které není určeno pro obchod.
(3) Nemůže-li strana předložiti průkaz [odst. (2)] ihned, vyměří celní úřad celní pohledávku podle všeobecné celní sazby a stanoví přiměřenou lhůtu k předložení průkazu. Předloží-li strana průkaz ve stanovené lhůtě, opraví celní úřad ve své působnosti celní pohledávku a vrátí straně přeplatek.
(4) Strana nemůže požadovati povolení lhůty, je-li stanoveno, že zboží určitého druhu musí býti provázeno osvědčením původu, aby mělo nárok na příznivější celní sazbu, leč by šlo o ztrátu osvědčení.
§ 50.
Vnější náležitosti písemné prohlášky.
(Pokračování k § 29 c. z.)
(1) Písemnou prohlášku jest podati dvojmo v souhlasném znění podle vzorce stanoveného ministerstvem financí. Strany mohou si opatřiti vlastní tiskopisy prohlášek, tištěné přesně podle úředního vzorce. Jest jim též dovoleno vytisknouti předepsané údaje v oněch sloupcích, jež jsou povinny vyplniti. Tiskopisů takto vyplněných smí však býti užíváno jen tenkráte, když se vytištěné údaje při prohlašování nemění, nýbrž pouze doplní písmem na místech vyhrazených.
(2) Pro rozsáhlé prohlášky smí býti užíváno tiskopisů větších rozměrů nebo vložek. Použije-li strana vložek, jest povinna vyznačiti jejich počet na titulním listě prohlášky poznámkou: "S ... vložkami."
(3) Písemné prohlášky smějí býti psány jen inkoustem; jest však dovoleno vyhotovovati písemné prohlášky průpisem inkoustovou tužkou nebo psacím strojem, použije-li se při tom papíru odbarvujícího jen po jedné straně.
(4) V písemné prohlášce smí býti psáno jen na vodorovných čarách (nikoli mezi nimi) a nesmí býti písmo vyškrabováno nebo vymazováno; škrty musejí zůstati čitelnými; škrty a opravy musí býti podepsány stranou a potvrzeny přednostou nebo kontrolorem úřadu nebo úředníkem, pověřeným vedením odbočky nebo oddělení.
(5) Orgánům celní správy jest zakázáno sepisovati písemné prohlášky za strany.
(6) O tom, v jakém jazyku mají býti sepsány písemné prohlášky, platí ustanovení o používání státního nebo jiného jazyka ve styku s úřady. Prohláška pokládá se za podání.
§ 51.
Náležitosti ústní prohlášky.
(K § 30 c. z.)
(1) Obyčejným pojmenováním zboží jest jeho název, obvyklý v každodenním životě.
(2) Ustanovení §§ 44, odst. (2) a (3), 45, 46 a 49 prov. nař. platí obdobně i pro ústní prohlášku.
(3) Dodá-li zboží k celnímu řízení veřejný podnik dopravní (železnice, plavební podnik, pošta atd.), omezí se ústní prohláška na odevzdání průvodních listin (prvotních prohlášek, nákladních listů a pod.) a podání návrhu celního řízení.
§ 52.
Pomůcky k prohlašování zboží.
(K § 31 c. z.)
U každého celního úřadu musí býti výtisk celního sazebníku s vysvětlivkami a celního zákona s prováděcím nařízením, aby do nich mohly strany nahlédnouti.
§ 53.
Oprava prohlášky zboží.
(K § 32 c. z.)
(1) Podanou prohlášku lze opraviti nebo doplniti, pokud nezačla celní prohlídka. Ustanovení § 50, odst. (4), prov. nař. platí též o těchto opravách nebo doplňcích.
(2) Začátkem celní prohlídky jest okamžik, ve kterém celní úředník přistoupí ke zboží, aby porovnal stav zásilky s prohláškou.
§ 54.
Návrhy na projednání.
(K § 33 c. z.)
(1) Celní úřady vykonávají celní řízení jen na návrh podaný stranou při celním prohlášení.
(2) Stranou jest osoba, jež má celní zboží v moci, t. j. osoba, jež dodá zboží celnímu úřadu, ať jest majitelem zboží či nikoliv. Neučiní-li návrhu tato osoba, jest stranou osoba, která se vykáže celnímu úřadu vyplacenou dopravní listinou (poštovní průvodkou, nákladním listem, nákladovým listem, konosementem) nebo skladním listem nebo právně závaznou postupní listinou [§ 98, odst. (6) prov. nař.] a tím prokáže, že jest oprávněna navrhovati celnímu úřadu, jakému celnímu řízení má býti zboží podrobeno.
(3) Strana může podati návrh též svým zmocněncem. Zmocněnec jest povinen udati jméno a bydliště strany v prohlášce a vykázati se celnímu úřadu písemnou plnou mocí.
(4) Taková plná moc může býti dána i dopisem zaslaným zmocněnci zmocnitelem.
(5) Týká-li se plná moc jen určité zásilky, budiž přiložena k prohlášce; jiné plné moci buďtež uschovány celním úřadem.
(6) Strana ručí za správnost údajů zmocněncových a za následky nesprávné prohlášky.
§ 55.
Celní jednatelé.
(Pokračování k § 33 c. z.)
(1) U větších celních úřadů může okrsková celní správa podle potřeby připustiti k zastupování stran celní jednatele s výhradou, že jejich oprávnění může býti kdykoliv odebráno. Celní jednatelé zprostředkují potřebné práce v celním řízení za strany, které je za to požádají.
(2) Celní jednatelé a jejich pomocníci jsou povinni býti pohotově v celním úřadě v úředních hodinách.
(3) Za celní jednatele buďtež ustanovovány osoby zachovalé a spolehlivé, které mají potřebné vědomosti obchodní a znalosti zboží i celního řízení a vyznají se v zařaďování zboží podle celního sazebníku. Zpravidla budiž ustanoven u celního úřadu nebo odbočky (oddělení) jen jeden celní jednatel.
(4) Celní správa neručí za správnost úkonů vykonaných celním jednatelem.
(5) Osoby, které byly propuštěny z trestu z veřejné služby nebo které byly usvědčeny z podloudnictví nebo z jiného celního předstupku, nemohou býti celními jednateli nebo jejich pomocníky.
(6) Celnímu jednateli budiž podle možnosti dána bezplatně k jeho práci samostatná místnost v budově celního úřadu. Celní jednatel jest povinen označiti tuto místnost nápisem: "Celní jednatel". Není-li možno přenechati celnímu jednateli samostatnou místnost v budově celního úřadu, jest povinen zaopatřiti si na svoje útraty vhodnou místnost blízko celního úřadu.
(7) Celní jednatel jest oprávněn vybírati za svoji činnost úplatu podle ceníku, schváleného okrskovou celní správou po slyšení obchodní a živnostenské komory, příslušné podle sídla celního úřadu.
(8) Tento ceník budiž vyvěšen v obchodní místnosti celního jednatele.
c) Celní prohlídka.
§ 56.
Přidělování práce.
(K § 34 c. z.)
(1) Přednostové celních úřadů (odboček) jsou povoláni přikazovati práci přiděleným úředníkům a pomocným silám. Jsou též oprávněni pověřovati přidělené příslušníky finanční stráže pomocnými úkony při celní prohlídce.
(2) Celní prohlídka budiž zpravidla konána jedním celním úředníkem, pokud není stanoveno vysvětlivkami nebo zvláštními pokyny nadřízených úřadů, že má býti konána dvěma úředníky, leč by byl u úřadu ustanoven jen jeden úředník.
(3) Dohlížející úředníci (přednost a kontrolor úřadu, přednostové odboček a oddělení a vyšší úředníci přednostou úřadu zvláště určení) jsou oprávněni znovu prohlížeti zboží již projednané a podle výsledku dohlídky celní nález opraviti, pokud jest zboží ještě na celništi nebo v moci dopravního podniku. Toto oprávnění přísluší též úředníkům vyslaným k dohlídce nadřízenými úřady.
§ 57.
Zkoušení celní prohlášky.
(Pokračování k § 34 c. z.)
(1) Při písemné prohlášce jest zkoušeti, zdali obsahuje stanovené vnější a vnitřní náležitosti a zda-li prvopis souhlasí s druhopisem.
(2) Údaje písemné nebo ústní prohlášky jest porovnati s údaji prvotní prohlášky a ostatních průvodních listin (nákladního listu, poštovní průvodky a pod.), podle okolností s celní průvodkou nebo se zápisem ve skladní knize.
(3) Zjistí-li celní úředník rozpor mezi obsahem prohlášky a obsahem průvodních listin, jest povinen vybídnouti stranu, aby jej vysvětlila. Vysvětlení budiž poznamenáno na prohlášce.
(4) Dále musí celní úředník zkoumati, zdali není potřebí zvláštního povolení k navrženému celnímu řízení, jsou-li přiloženy k prohlášce patřičné doklady a je-li celní úřad oprávněn vykonati navržené celní řízení.
§ 58.
Celní prohlídka.
(Pokračování k § 34 c. z.)
(1) Neshledá-li celní úředník, jemuž byla prohlídka přidělena, závady při zkoumání prohlášky, vykoná prohlídku v pořadí, ve kterém byly prohlášky učiněny. Zjistí-li však závadu, již nelze ihned odstraniti, přikročí k celní prohlídce později, až strana odstraní závadu.
(2) Vnitřní celní prohlídka budiž konána opatrně a podle povahy případu v kryté nebo uzavřené místnosti, aby se nepoškodilo zboží prohlídkou na volném celništi. Zboží, jež by při otevírání obalu mohlo býti poškozeno nebo mohlo by ohroziti osobu, která obal otevírá, budiž projednáváno jen za součinnosti strany nebo odborníka, povolaného stranou na její útraty k celnímu řízení.
(3) Jednotlivé nákladové kusy nemusí býti otevírány, jestliže se zboží projednává podle hrubé váhy nebo podle čisté váhy zjištěné srážkou táry a může-li se celní úředník jinak, na př. použitím pátradla, přesvědčiti, jaký druh zboží jest v každém nákladovém kuse.
(4) Koná-li se prohlídka namátkou, označí celní úředník, vykonávající prohlídku, nákladové kusy, jež hodlá prohlédnouti. Toto ustanovení nevadí, aby nemohla býti prohlídka rozšířena na jiné kusy nebo celou zásilku.
(5) Žádá-li příjemce zásilky, aby zboží již vyclené bylo znovu prohlédnuto jiným celním úřadem, než který zboží projednal, může jeho žádosti vyhověti okrsková celní správa, leží-li oba celní úřady v jejím okrsku, jinak jest příslušným ministerstvo financí.
§ 59.
Jak se zjišťuje množství zboží.
(Pokračování k § 34 c. z.)
(1) Podrobnější ustanovení o tom, jak se zjišťuje množství zboží podle měřítek celního sazebníku a jak se posuzují vnější a vnitřní obaly, jsou obsaženy v §§ 194 a 195 prov. nař. Hrubá váha nákladových kusů nemusí býti znova zjišťována při navrženém celním řízení, byla-li úředně zjištěna při přijímání zboží do celního skladiště nebo do provozního skladiště veřejného dopravního podniku, zapsána do celní prohlášky a napsána na nákladových kusech, leč by strana žádala za její nové zjištění.
(2) V cestovním styku po železnici nebo po vodě jsou celní úřady oprávněny zjišťovati váhu věcí, jež s sebou vezou cestující osoby ve svých zavazadlech, odhadem, lze-li váhu s dostatečnou jistotou určiti a nejde-li o dovoz zboží určeného pro obchod. Nesouhlasí-li strana s odhadem, nutno váhu zboží zjistiti skutečným vážením.
§ 60.
Jak se zjišťuje druh a povaha zboží.
(Pokračování k § 34 c. z.)
(1) Celní prohlídkou zjistí se, jakého druhu a jaké povahy jest zboží podle ustanovení celního sazebníku a vysvětlivek k němu vydaných a podle ustanovení § 6, odst. (3) c. z. a § 7, odst. (2) až (4) prov. nař.
(2) Je-li nutno vzíti ze zboží k zjištění jeho sazební příslušnosti nebo z jakéhokoli důvodu vzorek, budiž vzat celním úředníkem v přítomnosti strany v míře, jaké jest potřebí, aby mohla býti zjištěna sazební příslušnost zboží. Vzorek budiž dále vzat, je-li ho potřebí k jinému úřednímu zkoumání nebo na důkaz totožnosti zboží v případě stížnosti. Vzorky se zpravidla nevracejí. Činí-li strana nárok na vrácení vzorků, musí si to výslovně vyhraditi, a ani v tomto případě celní správa není práva z poškození nebo částečného nebo úplného zničení vzorků za úředního jednání.
§ 61.
Řízení, zjistí-li se nesprávnost prohlášky.
(Pokračování k § 34 c. z.)
Zjistí-li se celní prohlídkou nějaká nesprávnost prohlášky, jež jest trestná podle ustanovení celního zákona, zavede celní úřad důchodkové trestní řízení tím, že sepíše o skutku popis činu.
§ 62.
Domácí celní prohlídka.
(Pokračování k § 34 c. z.)
(1) Celní úkony jest zpravidla vykonávati na celništi. Výjimku z tohoto pravidla činí případy, ve kterých se zboží projednává na zvláštní písemnou žádost strany mimo celniště domácí prohlídkou.
(2) Na to, aby bylo zboží projednáváno domácí prohlídkou, nemá strana právního nároku. Vykoná-li se však, jest strana povinna hraditi útraty domácí prohlídkou vzniklé. Podrobnější ustanovení o výši útrat jsou obsažena v §§ 225 až 230 prov. nař.
(3) Domácí prohlídka jest přípustna jen v případech, ve kterých se jí usnadňuje celní řízení, nebo je-li odůvodněna povahou zboží.
(4) Žádá-li strana, aby zboží bylo projednáno domácí prohlídkou, jest povinna udati v žádosti přibližné množství zboží a jeho druh podle obchodního nebo obyčejného pojmenování, jakož i navrhnouti dobu, kdy si přeje, aby celní řízení bylo vykonáno. Bylo-li straně uděleno povolení k opětovným domácím prohlídkám, jest povinna tyto údaje učiniti v písemné ohlášce každé jednotlivé prohlídky. Celní úřad může žádati, aby strana složila před výkonem domácí prohlídky přibližnou zálohu na celní pohledávku a na útraty domácí prohlídky.
(5) Celní zboží převeze se na místo, kde má býti domácí prohlídkou pojednáno, za úředního doprovodu nebo pod celní závěrou, kterou smí sejmouti teprve prohlížející celní úředník.
(6) Dříve než začne celní prohlídka, jest strana povinna prohlásiti celou zásilku písemně nebo ústně i v tom případě, kdy jest k prohlídce potřebí více dnů. Nutno-li zásilku prohlásiti písemně, může strana do prohlášky dodatečně zapsati ony údaje, jež může zjistiti teprve po otevření nákladových kusů a po prohlédnutí zboží (na př. váhu, počet kusů atd.).
§ 63.
Pomáhání při celním řízení.
(K § 35 c. z.)
(1) Pomocné práce potřebné při celním řízení jsou zejména tyto práce: skládání zboží s vozidel, doprava zboží na místo určené k prohlídkám, převoz zboží do celního skladiště, doprava zboží na váhu a s váhy, otevírání a zavírání nákladových kusů, vybalení a zabalení zboží, odpočítání kusů a pod.
(2) Nákladové kusy smí býti otevírány a vnitřní celní prohlídka smí býti konána jen v přítomnosti strany, leč by se strana výslovně vzdala účasti při úředním úkonu. Toto vzdání neosvobozuje však stranu od povinnosti obstarati potřebnou hmotnou práci.
2. Druhy celního zboží.
A. Vyclívání zboží.
(K §§ 39 a 40 c. z.)
§ 64.
Všeobecná ustanovení pro dovozní vyclívání.
(1) Je-li zboží, dovezené z celní ciziny, určeno podle návrhu strany do volného oběhu, podrobí je celní úřad podle písemné nebo ústní prohlášky vnější a vnitřní prohlídce. Tato prohlídka má za účel zjistiti, je-li podle ustanovení celního sazebníku nebo jiných zákonů a nařízení zákonitý podklad pro povinnost platiti clo nebo jiné daně a dávky. Je-li tu tento podklad, vyhotoví celní úředník prohlídkou pověřený nález a vyměří podle výsledku celní prohlídky celní pohledávku (§ 8 c. z.), případné poplatky (vážné, skladné atd.) a útraty celního řízení, po případě též jiné stanovené poplatky a dávky.
(2) Není-li strana spokojena s vyměřením celní pohledávky, může si do něho stěžovati podle ustanovení § 110 c. z.
(3) Strana jest povinna zaplatiti vyměřenou částku u celní pokladny a obdrží celní stvrzenku (druhopis písemné prohlášky nebo celní kvitanci) na zaplacenou částku.
(4) Neshledá-li celní úřad, že jest zákonitý podklad pro vyměření cla nebo daní a dávek, vyhotoví nález a propustí zboží do volného oběhu.
§ 65.
Oprávnění celních úřadů při dovozním vyclívání.
(1) Silniční celní úřady a silniční odbočky celních úřadů mají omezené vyclívací oprávnění. Tyto celní úřady jsou oprávněny vyclívati jakékoliv množství zboží oněch druhů, jež jsou vyjmenovány v příloze C, jiné druhy zboží však jen v omezeném množství, a to zboží clu nepodléhající do 200 kg, zboží podléhající clu podle počtu kusů do 10 kusů a zboží podléhající clu podle váhy do 100 kg, nepodléhá-li vyšší základní celní sazeb než 75.- za 100 kg, podléhá-li však vyšší sazeb jen do 10 kg. Silniční celní úřady mohou vyclívati též zboží, jmenované v příloze D, pokud jeho vyclívání není vyhrazeno výslovně zmocněným celním úřadům, avšak jen podle celních sazeb, stanovených na zboží sazebních čísel, udaných v třetím sloupci seznamu a jen v omezeném množství nahoře uvedeném.
(2) Ostatní celní úřady jsou zásadně oprávněny vyclívati všechny druhy zboží vyjma druhy, jmenované v příloze D. Tyto druhy zboží smějí vyclívati podle příslušných sazeb jen ony celní úřady, jež byly ministerstvem financí zmocněny k jejich vyclívání, kdežto jiné celní úřady jen, navrhne-li strana, aby zboží bylo vycleno podle celní sazby, stanovené na zboží sazebního čísla, uvedeného ve třetím sloupci seznamu, nebo aby bylo zboží nebo vzorek z něho na její útraty zasláno zmocněnému celnímu úřadu a aby byla celní pohledávka vyměřena podle sazby, určené zmocněným úřadem. Zboží podléhající hodnotnému clu mohou podle skutečné ceny vyclívati jen celní úřady výslovně k tomu zmocněné. Ostatní celní úřady mohou vyclívati zboží podléhající clu podle ceny jen podle stanovených průměrných cen, a není-li stanovena průměrná cena, jen nejvyšší celní sazbou, stanovenou podle váhy.
(3) Celní úřady, jež jsou oprávněny vyclívati zboží, vyjmenované v příloze D, určí ministerstvo financí a vyhlásí je v seznamu celních úřadů nebo zvláštní vyhláškou v úředním listě.
(4) Ministerstvo financí může podle potřeby rozšířiti oprávnění jednotlivých celních úřadů. Rozšířené oprávnění budiž vyhlášeno v seznamu celních úřadů nebo zvláštní vyhláškou v úředním listě, nemá-li významu jen místního.
(5) Okrskové celní správy jsou oprávněny povolovati nebo schvalovati ve výjimečných případech překročení vyclívacího oprávnění u jednotlivých vyclívek, pokud vyclívati zboží toho druhu není vyhrazeno výslovně zmocněným celním úřadům.
(6) O vyclívání zboží v oběhu omezeného platí ustanovení přílohy A.
§ 66.
Znalecký posudek.
(1) Je-li celní úřad v pochybnostech, jaké povahy a jakého složení jest zboží, může, neprokáže-li to strana hodnověrně, vyžádati si znalecký posudek (jiných celních úřadů, chemicko-technické zkušebny finanční správy a pod.) a zařaditi na základě tohoto posudku zboží do příslušného sazebního čísla. O výlohách za posudky platí ustanovení § 222 prov. nař.
(2) Jde-li o poměrně nepatrné množství zboží, zejména je-li zboží dováženo cestujícími osobami, pohraničními obyvateli nebo poštou, může býti upuštěno od znaleckého posudku, i když jest všeobecně předepsán, nepochybuje-li celní úřad, že údaje celní prohlášky jsou správné.
§ 67.
Výhody v pohraničním styku.
(1) Ustanovení mezinárodních smluv o výhodách v pohraničním styku, i předpisy k jejich provádění vydané vyžadují přesného výkladu a nepřipouštějí rozšíření výhod těch na zboží z jiných států, jež požívají nejvyšších výhod ve všeobecném obchodním styku.
(2) Bylo-li zboží, které požívá zvláštní výhody v pohraničním styku, provezeno celním územím do celní ciziny, ztratí výhodu pohraničního styku, doveze-li se zpět do celního území.
§ 68.
Vyclívání u pohraničních celních úřadů.
(1) Je-li v místě určení nebo na trati ve směru pravidelné dopravy k tomuto místu vnitrozemský celní úřad s dostatečným vyclívacím oprávněním, nejsou pohraniční celní úřady povinny vyclívati zboží, dopravované železnicí nebo plavebním podnikem, je-li jeho prohlídka obtížná a dlouhavá a nedá-li se tudíž u nich důkladně a spolehlivě vykonati bez újmy dopravě nebo pravidelné celní službě. V tomto případě jsou celní úřady oprávněny uložiti straně, aby navrhla poukázání zboží.
(2) Tohoto práva budiž zejména použito u zásilek minerálních olejů (mimo oleje podléhající spotřební dani), příze, tkanin, konfekčního zboží, strojů, chemických výrobků, laků, barev a zboží podléhajícího hodnotnému clu.
(3) Jestliže celní úřad nařídí poukázání proti příkazu odesilatelově, danému v nákladním listě, aby bylo zboží vycleno pohraničním celním úřadem, jest povinen potvrditi na nákladním listě, že nařídil z úřední moci poukázání zboží.
§ 69.
Všeobecná ustanovení pro vývozní vyclívání.
(1) Každé zboží, jež jest určeno k vývozu do celní ciziny z volného oběhu v celním území, musí býti zpravidla dodáno pohraničnímu celnímu úřadu k celnímu řízení. Od této povinnosti dodací může okrsková celní správa osvoboditi zboží, jež nepodléhá vývoznímu clu a jehož vývoz nemusí býti prokázán ani není zakázán, jestliže zboží může podle mezinárodní smlouvy se sousedním státem přestupovati celní hranici po vedlejších cestách anebo prokáže-li strana, že jí sousední stát povolil dovoz po vedlejší cestě. Toto povolení může býti uděleno s podmínkou, že zboží musí býti před vývozem dodáno některému jiného úřadu nebo orgánu pověřenému vývozním řízením a tomuto úřadu nebo orgánu prohlášeno a že strana splní ohlašovací povinnost podle ustanovení o statistice zahraničního obchodu.
(2) Vývoz zboží do celní ciziny musí býti prokázán u onoho zboží, jehož vývoz byl povolen výjimkou z vývozního zákazu, nebo jestliže na vývozu zboží závisí odepsání nebo vrácení cla, daně nebo jiné dávky nebo jistoty, nebo musí-li celní úřad dohlížeti na výstup zboží podle ustanovení monopolních, puncovních nebo jiných předpisů.
(3) Na důkaz toho, že bylo zboží podléhající vývoznímu clu vycleno, vydá pohraniční celní úřad kvitanci, kdežto projednání jiného zboží potvrdí otiskem místního a denního razítka na nákladním listu nebo na jiné dopravní listině nebo na vývozní prohlášce.
(4) Zboží podléhající vývoznímu clu, jehož vývoz nemusí býti prokázán, mohou projednávati též vnitrozemské celní úřady. V tomto případě musí celní kvitance provázeti zásilku k výstupnímu celnímu úřadu, který na ni otiskne místní a denní razítko a ponechá ji u dopravní listiny.
(5) Při výstupním projednávání zboží, jehož vývoz musí býti prokázán, aby mohla býti odepsána nebo vrácena daň nebo dávka, postupuje pohraniční celní úřad podle ustanovení o projednávání poukázaného celního zboží a příslušných nařízení daňových. Vývoz zboží, jež nepodléhá vývoznímu clu a jehož vývoz nemusí býti prokázán, vedou celní úřady v patrnosti jen podle ustanovení o statistice zahraničního obchodu.
§ 70.
Oprávnění celních úřadů při vývozu.
(1) Vývozní zboží může býti projednáno zpravidla všemi celními úřady.
(2) Z tohoto pravidla činí výjimku:
a) zboží, jehož vývoz musí býti prokázán, aby mohla býti odepsána nebo vrácena dávka. Toto zboží smějí projednávati silniční celní úřady, jen když byly k tomuto celnímu řízení zmocněny;
b) papírovina ze dříví, slámy, kavilu (esparta) a podobných vláknin saz. čís. 284b, jakož i obyčejná lepenka saz. čís. 285a. Tuto papírovinu nebo lepenku smějí silniční celní úřady ve vývozu projednávati bez zvláštního zmocnění jen do 200 kg hrubé váhy.
§ 71.
Jaké průkazy vydávají se stranám při vyclívání.
(1) Na důkaz, že bylo celní řízení vykonáno a clo zaplaceno nebo poshověno nebo zajištěno (§ 36 c. z.), vydávají celní úřady stranám zvláštní potvrzení, a to:
a) bylo-li zboží clu podléhající prohlášeno písemně, druhopis prohlášky opatřený celním nálezem a potvrzením, že bylo clo zaplaceno, poshověno nebo zajištěno;
b) bylo-li zboží clu podléhající prohlášeno ústně, celní kvitanci vyhotovenou průpisem celního nálezu na úředním tiskopisu;
c) bylo-li zboží nepodléhající clu prohlášeno písemně, druhopis celní prohlášky opatřený nálezem, že zboží bylo propuštěno beze cla;
d) bylo-li zboží nepodléhající clu prohlášeno ústně, nevydá celní úřad zvláštní stvrzenky, nýbrž potvrdí propuštění zboží beze cla na dopravní listině. Při převozu zboží nepodléhajícího clu po silnici nebo cestujícími osobami nemusí celní úřad vydati žádného potvrzení, leč by to bylo nutno z důvodů nařízeného zostřeného dozoru.
(2) Zároveň s úřední stvrzenkou vydá celní úřad straně listiny jí předložené, které nejsou určeny jen pro celní účely.
(3) Dokud nevydá celní úřad předepsané stvrzenky [odst. (1)], nesmí býti zboží odvezeno z celniště kromě případů, ve kterých jest to dovoleno podle ustanovení poštovního, železničního nebo plavebního celního úřadu, nebo ve kterých dovolí celní úřad odvezení z důvodů, že zboží bude projednáno mimo celniště domácí prohlídkou.
(4) Ztratí-li strana úřední stvrzenku, může písemně žádati, aby jí byl vydán duplikát prvopisu. Vydati duplikát jest oprávněn celní úřad, který stvrzenku vydal.
B. Vázaný oběh.
a) Poukazování.
aa) Poukazování opovědkou.
(K §§ 43 až 46 c. z.)
§ 72.
(1) Podle ustanovení § 43 c. z. mohou navrhovati poukázání zboží opovědkou všeobecně jen podniky železniční; jiné dopravní podniky mohou navrhovati poukázání opovědkou jen tehdy, když jim to bylo povoleno ministerstvem financí.
(2) Ustanovení o poukazování zboží opovědkou v dopravě železniční jsou obsažena v §§ 23 a 30 až 35 železničního celního řádu a pro dopravu po vodě v §§ 14, 15 a 16 plavebního celního řádu (příl. G a H).
bb) Poukazování průvodkou.
(K §§ 47 až 50 c. z.)
1. Všeobecná ustanovení.
§ 73.
Kdy se zboží poukazuje průvodkou.
(1) Průvodkou poukazuje zboží jeden celní úřad (poukazující) druhému celnímu úřadu (přijímacímu) k dalšímu celnímu řízení v oněch případech, ve kterých nejsou splněny předpoklady, aby zboží mohlo býti poukázáno opovědkou (§ 43 c. z.).
(2) Za další celní řízení se pokládá:
a) projednání zboží do volného oběhu nebo do záznamního styku nebo do dovozního styku s celní výhodou;
b) uskladnění zboží v celním skladišti;
c) další poukázání zboží;
d) dohled na výstup zboží prováženého nebo vyváženého do celní ciziny a potvrzení výstupu.
(3) V případech jmenovaných pod a) až c) vydává se dovozní průvodka, v případech jmenovaných pod d) průvozní nebo vývozní průvodka.
(4) Dovozní zboží poukazují pohraniční celní úřady průvodkou, jestliže je neprojednají do volného oběhu, do záznamního styku nebo do dovozního styku s celní výhodou ani nepřijmou do celního skladiště. Kdy jsou pohraniční celní úřady oprávněny poukázati zboží proti příkazu odesilatelovu, danému v nákladním listu, stanoví se v § 68 prov. nař. Průvozní průvodkou poukazují pohraniční celní úřady pouze zboží, jež má býti přímo provezeno celním územím, nikoliv však průvozní zboží, jež má býti uloženo v celním skladišti, aby bylo později z něho vyvezeno.
(5) Vývozní zboží poukazují celní úřady pouze tenkráte, když jeho vývoz musí býti prokázán a zboží má vystoupiti z celního území u jiného celního úřadu než projednávajícího.
(6) Dovozní nebo průvozní průvodkou může býti poukázáno též zboží, jež podle prohlášky jest beze cla nebo od něho osvobozeno, nelze-li však tuto okolnost snadno zjistiti při jeho vstupu do celního území nebo podléhá-li takové zboží daním a dávkám při celním projednávání vybíraným, nebo jsou-li pro dovoz nebo průvoz stanovena určitá omezení.
§ 74.
Oprávnění celních úřadů.
(1) Vydávati průvodky (dovozní, vývozní a průvozní) mohou všechny celní úřady. Oprávnění celních úřadů vyřizovati dovozní průvodky řídí se jejich vyclívacím oprávněním a oprávnění vyřizovati vývozní průvodky jejich oprávněním projednávati zboží, jehož vývoz musí býti prokázán. Průvozní průvodky vyřizovati mohou všechny celní úřady.
(2) Věci cestujících osob (pokud nejde o cestovní potřeby od cla osvobozené) mohou býti všemi celními úřady poukazovány průvodkou, pokud jejich množství jest přiměřeno poměrům cestující osoby a není určeno pro obchod.
§ 75.
Povinnosti příjemce průvodky.
(1) Zboží poukázané dovozní nebo průvozní průvodkou jest celním zbožím (§§ 8 a 23 c. z.).
(2) Přijetím průvodky a zboží průvodkou poukázaného vzniká podle § 49 c. z. příjemci průvodky povinnost dodati ve stanovené lhůtě zboží přijímacímu úřadu v nezměněném stavu, podle okolností s neporušenou celní závěrkou, a zároveň odevzdati průvodku, a nedodá-li zboží, nahraditi ušlé dávky.
(3) Ušlými dávkami jsou clo a ostatní dávky (náhradní dávky, monopolní dávky, daň z lihu, cukru, přepychová daň, daň z obratu z dovozu, paušalovaná daň z obratu atd.), jež na zboží průvodkou poukázaném tkvějí, a to, nebylo-li zboží průvodkou poukázané dodáno vůbec, ze všeho zboží, nebyla-li dodána část, z nedodané části. Zjistí-li poukazující celní úřad vnitřní prohlídkou základ potřebný k vyměření cla a ostatních dávek nebo dá-li se základ spolehlivě zjistiti dodatečně podle prohlášky k průvodce, přepravních listin, účtů a podobných jiných listin, vypočte se clo a ostatní dávky podle těchto pomůcek. Nelze-li náhradu takto vyměřiti, vypočte se podle nejvyšší celní a daňové sazby stanovené na druh zboží, byl-li podle pomůcek po ruce jsoucích alespoň přibližně určen, jinak však podle nejvyšší sazby celního sazebníku a daňových předpisů.
(4) Odevzdá-li příjemce průvodky zboží s průvodkou k dopravě veřejnému dopravnímu podniku, přejde povinnost dodati poukázané zboží s průvodku přijímacímu úřadu nad dopravní podnik a tento jest také povinen nahraditi ušlé dávky, nedodá-li zboží. Dopravuje-li poukázané zboží několik podniků za sebou, přechází povinnost nahoře zmíněná na každý následující podnik, jenž zboží a průvodku převzal.
(5) Povinnost příjemce průvodky, pokud se týče dopravovatele zanikne, jakmile dodá poukázané zboží s průvodkou přijímacímu celnímu úřadu nebo prokáže-li jeho úplnou zkázu za dopravy k přijímacímu úřadu.
§ 76.
Jistota.
(1) Příjemce průvodky jest povinen zajistiti splnění povinnosti mu uložené.
(2) Výše jistoty řídí se zpravidla výší cla, daní a jiných dávek, jež musí příjemce průvodky nahraditi, nedodá-li poukázané zboží. Za zboží, jež podle § 87 c. z. jest osvobozeno od cla, vyměří se jistota částkou stanovenou přibližně podle druhu a sazební povahy zboží.
(3) Od povinnosti dáti jistotu jsou osvobozeny:
a) státní podniky a veřejné dopravní podniky;
b) tuzemští a cizozemští pohraniční obyvatelé, provážejí-li zboží po krátkých tratích silničních;
c) tuzemci a cizozemci, o nichž poukazují úřad určitě ví, že mají v tuzemsku takový majetek, že může býti z něho náhrada bezpečně zapravena;
d) tuzemci a cizozemci, kteří provozují obchod nebo živnost, jestliže předloží vysvědčení příslušné obchodní a živnostenské komory o tom, že jsou spolehliví, že mají podnik v celním území a že nebyl vyhlášen konkurs na jejich jmění nebo zahájeno vyrovnávací řízení. Ve vysvědčení musí býti udán účel, ke kterému se vysvědčení vydává, a celní úřad, pro který jest určeno. Vysvědčení platí tři roky. Po uplynutí této lhůty musí býti předloženo nové vysvědčení. Doví-li se obchodní a živnostenská komora, že podnik, jemuž vydala osvědčení, zanikl nebo že byl uvalen na jmění obchodníka nebo živnostníka konkurs nebo zahájeno vyrovnávací řízení nebo že platební schopnost podniku stala se pochybnou, jest povinna oznámiti to celnímu úřadu, neuplynuly-li ještě tři roky od vydání vysvědčení. Platnost vysvědčení zanikne, jakmile celní úřad obdrží toto oznámení. Celní úřad jest ostatně povinen neuznávati vysvědčení, jakmile se jinak doví, že okolnosti potvrzené vysvědčením neodpovídají skutečnosti. Vysvědčení buďtež uschovávána celním úřadem po dobu jich platnosti a vedena v patrnosti ve zvláštním záznamu.
(4) Jistotu možno dáti:
a) hotově v československé měně. Tuto jistotu může vrátiti přijímací celní úřad, jakmile příjemce průvodky splnil převzaté povinnosti, navrhla-li strana v prohlášce k průvodce, aby jí byla jistota vrácena přijímacím úřadem;
b) zástavou cenných papírů a spořitelních vkladních knížek;
b) ručením spolehlivého ručitele, schopného platiti.
(5) Za jistotu mohou býti přijímány státní dlužní úpisy podle denního kursu, nikoliv však nad nominální hodnotu, jakož i jiné domácí cenné papíry, jimž byla zákonem přiznána způsobilost k ukládání sirotčích peněz, avšak jen do 2/3 denního kursu. Způsobilost cenných papírů k ukládání sirotčích peněz musí strana v případě potřeby prokázati. Ustanovení § 202 prov. nař. platí obdobně.
(6) Spořitelní vkladní knížky smějí býti přijaty jen tenkráte, když strana předloží potvrzení spořitelny, že vklad jest volný.
(7) Ručiteli mohou býti veřejné dopravní podniky nebo osoby jmenované v odstavci (3) pod c) a d) za podmínek tam stanovených. Ručitel ručí rukou společnou a nedílnou (jako ručitel a plátce) s příjemcem průvodky. Ručení lze převzíti zvláštní záruční listinou nebo podpisem poznámky na prohlášce k průvodce tohoto znění: "Jako ručitel a plátce za povinnost příjemce průvodky k náhradě podle § 49 c. z. a § 76 prov. nař.".
(8) Záruční listiny mohou býti vyhotoveny buď pro jednu průvodku nebo pro veškeré průvodky, jejichž vydání navrhne příjemce průvodky u některého celního úřadu v době tří let. O přijetí záruční listiny rozhoduje celní úřad.
(9) K zajištění povinností v řízení s průvodkou může býti použito i celního úvěru.
§ 77.
Celní závěrka.
(1) Zboží poukázané průvodkou jest zpravidla dáti pod úřední závěrku, aby se zajistila totožnost a nezměněný stav poukázaného zboží za dopravy od poukazujícího úřadu k přijímacímu.
(2) Závěrka jest buď kusová nebo prostorová. Kusová závěrka dává se na zboží nebo jeho obal, prostorová na prostor vozidla nebo plavidla.
(3) Závěrka nemusí býti dávána na zboží, jež se veze nezabalené a volně naložené, a na zboží, na které podle jeho povahy nelze dáti závěrku buď vůbec nebo jen s obtížemi. Takové zboží opatří celní úřad značkami totožnosti (olůvky, otiskem razítka, nálepkami, razidlem a pod.) nebo popíše je v celním nálezu, aby zboží nemohlo býti za dopravy vyměněno nebo změněno.
(4) Závěrka nedává se zpravidla též na zboží dopravované železnicí, bylo-li poukázáno na návrh železničního podniku, dále na zboží, které celní úřad poukazuje k dovozu do volného oběhu neb k zaznamenání, podrobiv je vnitřní prohlídce. Bylo-li zboží poukázáno bez závěrky, podrobeno byvši vnitřní prohlídce, nemůže strana později navrhnouti jeho průvoz nebo uložení v celním skladišti.
(5) Ustanovení obsažená v § 16 žel. c. ř. (příl. G) a v příloze b) k němu připojené o uzavíracích prostředcích, jich použití pro určité druhy zboží a o dávání závěrky, dále o oprávnění a povinnostech celního úřadu a příjemce průvodky při výběru způsobu závěry, způsobilosti obalu k závěře, dodání zavíracích prostředků, přikládání a snímání závěrek, konečně o ponechávání cizozemských celních závěrek, platí obdobně též při řízení s průvodkou mimo železniční dopravu.
2. Zvláštní ustanovení o dovozní a průvozních průvodkách.
§ 78.
Prohlašování zboží k poukázání dovozní nebo průvozní průvodkou.
(1) Má-li býti zboží poukázáno dovozní nebo průvozní průvodkou, jest strana povinna prohlásiti je poukazujícímu úřadu s návrhem, aby je poukázal dovozní nebo průvozní průvodkou.
(2) Prohláškou nutno podati písemně; v případech jmenovaných v § 43, odst. (1) písm. c) prov. nař., pak v průvozu po krátkých tratích silničních jest přípustna ústní prohláška. Je-li zboží určeno pro více příjemců v celním území, musí býti část, určená každému příjemci, prohlášena zvlášť.
(3) O prohlášce platí všeobecná ustanovení o prohlašování zboží, stačí však udati druh zboží podle obyčejného pojmenování. Jest také dovoleno pojmenovati zboží podle druhu, na př. kožené zboží, železné zboží, bavlněná příze, vrtací nářadí, dobytčí krmivo; není však dovoleno neurčité a příliš obsažné pojmenování, na př. koloniální zboží, jižní ovoce, odpadky, ochranná zařízení, vánoční dárky. U zboží, jež podléhá hodnotnému clu, stačí prohlásiti místo ceny čistou váhu. Úlevy, jež jsou dovoleny při prohlašování zboží, osvobozeného od cla podle § 87 c. z., jsou dovoleny též při prohlašování tohoto zboží k poukázání průvodkou.
(4) Váha může býti prohlášena hrubou váhou, i když v nákladovém kuse jest zabaleno zboží různé sazební povahy. Hrubá váha více nákladových kusů se stejnorodým zbožím může býti shrnuta v jednu položku.
(5) V návrhu podaném prohláškou jest udati přijímací úřad, druh celního řízení, jemuž má býti poukázané zboží podrobeno, a způsob zajištění cla. Při průvozu smějí býti udány jako přijímací úřady jen pohraniční celní úřady.
§ 79.
Řízení u poukazujícího úřadu.
(1) Poukazující celní úřad přesvědčí se při vnější prohlídce, zdali vnější stav nákladových kusů dovoluje, aby mohla býti celní závěrka řádně přiložena.
(2) Stejnorodé zboží v obalu stejnorodém může býti váženo dohromady. Poukazuje-li se lodní náklad pod prostorovou závěrkou, nemusí býti vážen.
(3) Vnitřní prohlídku jest vykonati u zboží, jež jest předmětem státního monopolu, dále vznikne-li podezření, že byl spáchán celní trestní čin, zejména domnívá-li se celní úřad, že se dopravuje zboží, jehož dovoz nebo průvoz jest zakázán, nebo že zboží bylo nesprávně prohlášeno, dále poukazuje-li se bez úřední závěrky zboží, jehož totožnost jest podle ustanovení § 77, odst. (3) prov. nař. zajistiti, avšak má se od tohoto zajištění upustiti, konečně když strana sama navrhne, aby bylo zboží podrobeno vnitřní prohlídce. Ustanovení § 34 c. z. o vnitřní prohlídce platí obdobně.
§ 80.
Řízení u přijímacího úřadu.
(1) Přijímací celní úřad přesvědčí se, zdali zevnějšek nákladových kusů nedává podnětu k domněnce, že počet úředních závěrek nebo známek není úplný nebo že jsou porušeny, a podle výsledku vyřídí průvodku. Dopravovatel může žádati, aby mu bylo potvrzeno, že průvodku odevzdal.
(2) Strana prohlašujíc zboží k dalšímu řízení může doplniti nebo opraviti údaje průvodky, které přijímací úřad dosud nezkoumal, jestliže úřední závěrka nebo nálepka nebyla porušena a není nijakých pochybností, na př. není domněnky, že mělo býti dosaženo snížení jistoty nesprávným údajem.
(3) Další řízení jest provésti podle ustanovení pro ně platných. Bylo-li zboží podrobeno vnitřní prohlídce úřadem poukazujícím, může přijímací úřad od prohlídky upustiti, nebyla-li úřední závěrka porušena a není-li nijakých pochybností o totožnosti zásilky.
(4) V dalším řízení vezme se za základ ono množství zboží, jež bylo poukázáno průvodkou, není-li zcela zřejmo nebo nedokáže-li strana, že se stal omyl u poukazujícího úřadu při zjišťování váhy. Došlo-li však zboží k přijímacímu úřadu s porušenou celní závěrkou a zjistí-li se menší váha, vybere se za úbytek celní pohledávka, lze-li se domnívati, že úbytek nevznikl přirozeným vlivem za dopravy (vyschnutím zboží, vyprášením a pod.). Lodní náklady, poukázané podle § 79, odst. (2) prov. nař., pod prostorovou závěrkou bez vážení, projednají se při dalším řízení podle váhy zjištěné přijímacím úřadem, byla-li závěrka shledána v pořádku a není nijakých pochybností.
(5) Změnila-li se sazební povaha a druh zboží poukázaného průvodkou přirozenými vlivy za dopravy, jest tato změna rozhodující pro další řízení.
(6) Bylo-li poukázáno zboží průvozní průvodkou, podrobí je přijímací úřad vnější prohlídce; vnitřní prohlídce nutno podrobiti zásilky zboží, jež jest předmětem státního monopolu, dále vznikne-li podezření, že byl spáchán celní přestupek, nebo navrhne-li dopravovatel vnitřní prohlídku zboží prohlášeného podle pojmenování a měřítek celního sazebníku. Ustanovení § 79 prov. nař. o provádění a rozsahu vnější a vnitřní prohlídky u poukazujícího úřadu platí i pro tuto prohlídku.
(7) Dopravuje-li veřejný dopravní podnik průvozní zboží přes celní hranici, končí vývozní celní řízení převzetím průvozního zboží dopravním podnikem. Potvrzení dopravního podniku na průvozní průvodce, že převzal zboží, aby je v nejkratším, dopravními poměry a provozními zařízeními přípustné době vyvezl z celního území, pokládá se za potvrzení výstupu přes celní hranici. Pro lodní dopravu platí ustanovení § 21, odst. (2) plav. c. ř. (příl. H).
(8) Neveze-li průvozní zboží přes celní hranici veřejný dopravní podnik, zjistí přijímací úřad jeho výstup nebo zařídí úřední doprovod až k celní hranici. Je-li u celní hranice celní hlídka, jest dopravovatel povinen dodati zboží této hlídce pod úřední závěrkou k opětné vnější prohlídce. Celní hlídka poznamená výsledek prohlídky na průvodce, a neshledá-li závady, propustí zboží přes celní hranici.
(9) Nelze-li pro nepředvídanou překážku dopraviti průvozní zboží po výstupním projednání za celní hranici, budiž postupováno podle ustanovení § 40, odst. (3) c. z.
(10) Bylo-li smluveno se sousedním státem vzájemné poukazování průvozního zboží, dozná postup nahoře uvedený změn a doplňků, odpovídajících zmíněné úmluvě.
§ 81.
Konečné řízení úřadu poukazujícího.
(1) Poukazující úřad je povinen zkoušeti, zdali vrácená průvodka souhlasí s druhopisem, který u úřadu zůstal, a zejména povšimnouti si poznámek, jež na ní přijímací úřad při vyřízení napsal.
(2) Jakmile obdrží poukazující úřad řádně potvrzenou průvodku zpět, vrátí jistotu složenou hotově nebo uvolní jistotu danou cennými papíry, vkladními knížkami nebo ručením, leč by byla jistota složená hotově vrácena na návrh strany [§ 76, odst. (4) písm. a) prov. nař.] přijímacím úřadem podle jeho potvrzení na průvodce. Bylo-li zboží poukázané dovozní průvodkou uloženo přijímacím úřadem ve skladišti bez vnitřní prohlídky, uvolní poukazující úřad jistotu teprve tenkráte, až bude vyrozuměn, že byla dána nová jistota za dávky tkvící na uloženém zboží nebo že zboží bylo dodatečně vycleno, poukázáno nebo projednáno ve výstupu.
3. Zvláštní ustanovení o vývozních průvodkách.
§ 82.
Řízení u poukazujícího a přijímacího úřadu.
(1) Poukazující úřad jest povinen podrobiti vývozní zboží úplné vnější a vnitřní prohlídce.
(2) Jistota nebudiž požadována, vyváží-li se zboží podléhající vývoznímu clu. Vývozní clo může býti placeno buď u poukazujícího nebo u přijímacího úřadu.
(3) Pro další postup při vývozním řízení s průvodkou platí obdobně ustanovení §§78 a 79 prov. nař. o průvozním řízení s průvodkou.
4. Doprava zboží, poukázaného průvodkou.
§ 83.
Změna určení; dělení; překládání.
(1) Změnou určení rozumí se dodání zboží poukázaného průvodkou jinému přijímacímu úřadu, než který jest udán v průvodce. Taková změna jest kdykoliv přípustna. Změní-li se určení zboží, poznamená dopravovatel tuto změnu na průvodce a dodá zboží přijímacímu úřadu určenému stranou, místo úřadu původně udanému.
(2) Má-li býti zboží poukázané průvodkou rozděleno na části a mají-li býti tyto poukázány různým úřadům přijímacím, musí býti celá zásilka dodána nejbližšímu celnímu úřadu ve směru dopravy. Na jednotlivé části zásilky nutno vydati nové průvodky podle jednotlivých příjemců. O prohlašování a úředním projednávání platí ustanovení §§ 78 a 79 prov. nař. Původní průvodku vyřídí podle § 80 prov. nař. vsunutý úřad.
(3) Jest dovoleno překládati zboží poukázané průvodkou pod prostorovou závěrkou z důvodu, že jest nutno změniti vozidlo nebo přikáže-li to strana zvlášť, avšak jen na návrh dopravovatelům a pod dozorem celního nebo jiného finančního úřadu (orgánu). Tento úřad (orgán) přesvědčí se, odstraně závěrku, že zboží souhlasí s průvodkou, dá po přeložení novou závěrku, napíše svůj nález na průvodce a poznamená tam, že odebral a znovu dal závěrku.
§ 84.
Nepředvídané příhody.
(1) Nepatrné překročení dodací lhůty, omluvené náhodným zdržením, promine se.
(2) Bylo-li překročení dodací lhůty zaviněno přírodní či jinou náhodou nebo nehodou, nebo bylo-li zboží takovou náhodou nebo nehodou zničeno nebo jeho stav změněn, nebo ubylo-li ho, nebo byly-li závěrky nebo obaly poškozeny, nebo je-li nutno z důvodu takové náhody nebo nehody zboží nalézající se pod prostorovou závěrkou přeložiti na jiné vozidlo, jest dopravovatel povinen hlásiti náhodu nebo nehodu nejbližšímu celnímu úřadu nebo nejbližšímu oddělení finanční stráže nebo nejbližšímu důchodkovému kontrolnímu úřadu nebo nejbližšímu obecnímu úřadu.
(3) Obecní úřad zjistí správnost hlášení a vydá dopravovateli potvrzení. Dopravovatel jest povinen dopraviti zásilku k nejbližšímu celnímu úřadu nebo k nejbližšímu oddělení finanční stráže nebo k nejbližšímu důchodkovému kontrolnímu úřadu a odevzdati mu potvrzení.
(4) Celní úřad nebo oddělení finanční stráže nebo důchodkový kontrolní úřad jsou, jakmile jim byla příhoda ohlášena, povinny podrobiti zásilku zběžné prohlídce, a vyžaduje-li toto rozsah nepředvídané příhody, úplné vnější prohlídce, podle okolností též částečné nebo úplné vnitřní prohlídce.
(5) Ztratí-li dopravovatel průvodku, vydá mu poukazující úřad na jeho písemnou žádost novou podle druhopisu a označí ji jako náhradní průvodku.
b) Uskladňovací řízení.
§ 85.
Celní skladiště a jejich druhy.
(K § 51 c. z.)
(1) Mluví-li se v tomto oddílu (§§ 85 až 107 prov. nař.) o celních skladištích jak veřejná tak i soukromá, pokud není výslovně jmenován některý druh těchto skladišť. Pro soukromá celní skladiště platí ustanovení dále uvedená potud, pokud nebude povolením stanoveno jinak.
(2) Budovy a prostory, určené za celní skladiště, musí býti tak bezpečné, aby se nedalo zboží z nich ani tajně vynášeti ani do nich tajně ukládati a aby v nich bylo zboží zajištěno proti ohni. Podnikatel celního skladiště jest tudíž povinen upraviti skladiště tak, aby skýtalo zboží bezpečnost před vloupáním a ohněm. Hodlá-li podnikatel skladiště provésti v něm nějakou úpravu nebo změnu, jest povinen hlásiti to předem celnímu úřadu a smí ji provésti teprve, až zamýšlenou úpravu nebo změnu schválí okrsková celní správa.
(3) Všechna celní skladiště jsou pod celní závěrou. Samostatná nebo soukromá celní skladiště uzavírá podnikatel; celní úřad má druhou závěru. K této druhé závěře jest použíti zvláštních umělých zámků, jež zaopatří celní úřad na útraty podnikatelovy. Zruší-li se skladiště, podrží si celní úřad zámky bez náhrady.
§ 86.
Veřejná celní skladiště.
(K § 52 c. z.)
(1) Úřední celní skladiště nutno zpravidla zříditi u celních úřadů, u nichž toto vyžadují zájmy čilého všeobecného obchodního a dopravního styku, není-li dostatečně postaráno o uložení zboží v samostatném nebo v soukromém celním skladišti.
(2) Samostatné celní skladiště povoluje ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a - jde-li o zemědělské výrobky - též s ministerstvem zemědělství po slyšení příslušné obchodní a živnostenské komory, pokud se týče příslušné zemědělské rady.
(3) Žádosti za povolení samostatného celního skladiště podávají se prostřednictvím příslušné obchodní a živnostenské komory okrskové celní správě. V žádosti jest popsati podrobně skladiště podle stavebního plánu k ní připojeného; mimo to jest k ní připojiti návrh skladištního řádu.
(4) Skladištní řád samostatných celních skladišť schvaluje ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, pokud se týče též v dohodě s ministerstvem zemědělství. Skladištní řád musí zejména obsahovati:
a) ustanovení o vyhlášení řádu a sazeb skladného, jakož i o vyhlašování změn řádu a sazeb;
b) ustanovení o povinnostech podnikatele skladiště a o jeho poměru k celní správě;
c) podmínky pro používání skladiště a jeho zařízení;
d) ustanovení o povinnostech a právech stran ukládajících zboží do skladiště a
e) o prodeji zboží uloženého ve skladišti.
(5) Veřejná celní skladiště jest vyznačiti v seznamu celních úřadů nebo vyhlásiti v úředním listě.
§ 87.
Soukromá celní skladiště.
(K § 53 c. z.)
(1) Soukromá celní skladiště mohou býti povolována ministerstvem financi po dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a - pokud jde o zemědělské výrobky - též s ministerstvem zemědělství obchodníkům, průmyslníkům a živnostníkům, kteří vedou řádně obchodní knihy, mají plnou důvěru celní správy a bydlí v místě, ve kterém hodlají skladiště zříditi, nebo ustanoví způsobilou osobu tam bydlící za svého zástupce. Povolení může býti uděleno též sdružením obchodníků, průmyslníků nebo živnostníků, která vedou řádně obchodní knihy.
(2) Žádosti za povolení soukromého skladiště podávají se prostřednictvím příslušné obchodní a živnostenské komory okrskové celní správě. V žádosti jest popsati podrobně skladiště podle plánu k ní připojeného a udati, hodlá-li žadatel v něm ukládati zboží všeho druhu nebo jen zboží určitého druhu.
(3) Projeviti souhlas s uložením zboží, patřícího jiné osobě než podnikateli soukromého celního skladiště, v takovém skladišti přísluší celnímu úřadu, jenž dozírá na skladiště.
§ 88.
Výpověď nebo odvolání povolení celního skladiště.
(K § 54 c. z.)
(1) Povolení provozu samostatného nebo soukromého celního skladiště může býti odvoláno, jestliže jeho podnikatel pozbyl důvěry, zejména byl-li odsouzen pro zločin jakéhokoliv druhu nebo pro přečin nebo přestupek, spáchaný ze ziskuchtivosti nebo dopustil-li se celního přestupku nebo byl-li vyhlášen na jeho jmění konkurs nebo bylo-li zahájeno vyrovnávací řízení a pod. Zanikly-li důvody, jež odůvodňovaly zřízení skladiště, nebo porušila-li strana podmínky předepsané skladištním řádem a pod., budiž povolení vypovězeno se lhůtou tříměsíční nebo podle okolností i kratší.
(2) Ministerstvo financí může zmocniti okrskové celní správy, aby daná povolení vypovídaly nebo odvolávaly.
(3) Bylo-li povolení odvoláno nebo žádost za prodloužení povolení zamítnuta nebo skladiště vypověděno, jest podnikatel povinen převézti zboží pod celním dozorem do jiného celního skladiště nebo je vyvézti do celní ciziny nebo je vyclíti. K splnění této povinnosti budiž podnikateli stanovena přiměřená lhůta. Nesplní-li jí podnikatel v této lhůtě, převeze se celní zboží na jeho útraty a nebezpečí do jiného celního skladiště.
§ 89.
Povinnosti podnikatele veřejného celního skladiště a jeho ručení za škody způsobené na zboží.
(K § 55 c. z.)
(1) Podnikatel veřejného celního skladiště jest povinen udržovati skladiště v dobrém stavu, bezpečně je uzavírati a zaříditi je tak, aby bylo zboží zabezpečeno, zejména starati se, aby bylo zabráněno vzniku požáru, a vznikl-li by, aby byl v zárodku utlumen.
(2) Podnikatel skladiště jest dále povinen postarati se o to, aby bylo zboží uložené ve skladišti pojištěno proti požáru a proti vloupání. Pojištění musí zahrnovati v sobě i pojištění proti škodám způsobeným bleskem.
(3) Ukladatel zboží jest povinen prokázati správě skladiště při ukládání zboží, že je pojistil proti ohni a proti vloupání, jinak obstará pojištění skladištní správa, a to vždy aspoň na dobu jednoho měsíce, a započítá smluvené prémie, zákonné poplatky a manipulační výlohy na jeho vrub.
(4) Obstarává-li pojištění skladištní správa, pokládá se za pojistnou hodnotu cena, udaná v celní prohlášce k uskladnění zboží, a není-li této, cena udaná v prvotní prohlášce nebo zjištěná posudkem jednoho znalce. Strana může navrhnouti dodatečně, aby byla pojišťovací hodnota snížena nebo zvýšena. Zvýšení nebo snížení nabude účinnosti, až skladištní správa navrhované zvýšení nebo snížení uskuteční. Pro ukladatele, kteří si nepojistí zboží sami, jsou platny a plně závazny smluvní a pojišťovací podmínky smluvené skladištní správou s pojišťovacími společnostmi o pojištění zásob ve skladišti.
(5) Ukladatel zboží, jenž utrpěl škodu ohněm nebo vloupáním, má nárok jen na náhradu, kterou vyplatí pojišťovna; útraty zjištění škody a případné srážky jdou k tíži ukladatele zboží.
(6) Podnikatel skladiště ručí jen za ztrátu uloženého zboží a za škodu na něm vzniklou a to pouze tenkráte, jestliže zanedbá povinností, uvedených v odstavci (1) a (2), neručí však za škody, jež vzniknou vyšší mocí, jako válkou, pleněním, povodní a pod. nebo za škody, jež byly zaviněny majitelem zboží nebo jeho zástupci nebo zaměstnanci, dále neručí za změnu povahy zboží nebo za úbytek na váze, jenž vznikne vlivy povětrnostními, vadností obalu, kvašením zboží, prosakováním, drobením, vyprašováním a pod. Za škody, jež způsobí hmyz, krysy, myši a pod., podnikatel skladiště neručí, leč by byly zaviněny porušením jeho povinnosti udržovati skladiště v dobrém stavu.
(7) Ručení podnikatelovo může býti uplatňováno jen tenkráte, jestliže ukladatel přihlásí nárok na náhradu ihned, jakmile ztrátu nebo škodu zpozoroval. Nárok na náhradu z důvodu poškození zboží nemůže býti vznesen, opustilo-li zboží skladiště.
(8) Rozsah ručení podnikatele samostatného celního skladiště může býti rozšířen skladištním řádem.
§ 90.
Povinnosti a práva stran používajících veřejného celního skladiště.
(K § 57 c. z.)
(1) Celní zboží smějí ve veřejném celním skladišti ukládati jen strany, jež bydlí v místě celního skladiště nebo v nejbližším okolí onoho místa nebo ustanoví osobu tam bydlící za svého zástupce.
(2) Vstup do celního skladiště jest zpravidla dovolen jen stranám, které uložily v něm zboží, nebo jejich zmocněncům nebo zaměstnancům v úředních hodinách celního úřadu. Každá osoba, která chce vstoupiti do celního skladiště nebo se z něho vzdáliti, jest povinna hlásiti se u úředního dozorčího orgánu. Osoba opouštějící skladiště může býti podrobena tělesné prohlídce za předpokladů a podmínek stanovených v § 25 prov. nař.
(3) Strana jest povinna dohlížeti na zboží, uložené v celním skladišti a starati se, aby netrpělo újmy způsobeném uložení nebo jinak. Zpozoruje-li strana, že jest zboží nevhodně uloženo, jest povinna upozorniti na to celní úřad, není však oprávněna překládati zboží bez jeho souhlasu. Zpozoruje-li celní úřad (správa skladiště) nějakou vadu na zboží nebo na schránách, na př. zpozoruje-li, že se zboží kazí nebo že obalem prosakuje nebo že z něho vypadává, jest povinen vyzvati uložitele - podle okolností písemně - aby ihned zařídil, čeho jest třeba k udržení zboží v dobrém a nezměněném stavu, nebo aby zboží odebral ze skladiště. Nevyhoví-li ukladatel tomuto vyzvání, může celní úřad (správa skladiště) učiniti vhodné opatření na jeho útraty a nebezpečí.
(4) Strana jest oprávněna dáti na jednotlivé nákladové kusy soukromou závěrku. Učiní-li tak, jest poznamenati druh a značky závěrky v celní prohlášce.
§ 91.
Přebalování a dělení zboží.
(Pokračování k § 57 c. z.)
(1) Jsou-li ve veřejném celním skladišti dostatečné a k tomu způsobilé místnosti, může strana se svolením celního úřadu v nich celní zboží za úředního dozoru přebalovati, aby je rozdělila, očistila, vyčistila, udržela v dobrém stavu nebo s ním naložila způsobem, jaký lze srovnati s účelem celního skladiště. V soukromém celním skladišti může býti nakládáno takto se zbožím jen s povolením okrskové celní správy.
(2) Ministerstvo financí může v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, po případě též s ministerstvem zemědělství stanoviti pro přebalování určitých druhů zboží zvláštní podmínky.
(3) Zboží z volného oběhu může býti dodáno do skladiště, má-li jím býti celní zboží ve skladišti uložené dolito, doplněno atd., a to jen potud a v té míře, pokud jest toho k uchování zboží zapotřební. Druh a množství zboží, jež bude k tomu účelu dodáno, nutno písemně ohlásiti celnímu úřadu, který je prohlédne a připíše ve skladní knize i ve skladním listě ke zboží uloženému.
(4) Chce-li uložitel přebalovati nebo děliti zboží, jest povinen podati písemnou ohlášku a předložiti skladní list. Zboží smí se přebalovati nebo děliti teprve, až celní úřad zařídí dohled.
(5) Při přebalování budiž vykonána vnitřní prohlídka, pokud snad nebyla vykonána již dříve, dále zjištěna hrubá váha prvotních i nových nákladových kusů, a přeje-li si strana, též čistá váha zboží. Má-li však býti zboží přebalováním rozděleno, nutno zjistiti vždy též čistou váhu zboží jak v prvotních tak i v nových nákladových kusech. Podle stavu věci a podle potřeby opraví se zápis ve skladní knize nebo odepíše se v ní prvotní položka a zboží zapíše se pod novou položkou; zároveň jest opraviti skladní list nebo vydati nový. Zapíše-li se zboží pod novou položkou, jest uložitel povinen zaplatiti skladné za uplynulou dobu. Nepřebalí-li se najednou všechen obsah některého nákladového kusu, ohlášeného k dělení, může se ve skladní knize poznamenati dělení, odepsati odebraná část a zapsati hrubá váha zbytku u prvotního zápisu nákladového kusu.
(6) Úchylky od váhy původně zapsané nutno ihned vysvětliti.
(7) Úbytek na váze, který nevznikl vinou uložitelovou, nýbrž jen přebalením zboží nebo náhodou tím, že zboží vyschlo, vsáklo nebo se vypařilo, vyprášilo atd., odepíše se beze cla.
(8) V ostatních případech budiž z úbytku vybrána celní pohledávka, a je-li podezření, že část zboží byla tajně odstraněna z celního skladiště, zavedeno šetření, byl-li snad spáchán celní trestný čin.
(9) Vyskladňují-li se z celního skladiště prázdné obaly, jež zůstaly po přebalení nebo přelití zboží, budiž postupováno podle příslušných ustanovení o táře (§ 193 prov. nař.).
(10) Prázdné nádoby, z nichž tekutina vytekla atd., podléhají však při vyskladnění z celního skladiště vždy clu podle své sazební povahy.
(11) Použije-li se tekutiny v sudě zcela nebo z části k dolití jiných sudů, budiž to považováno za přebalení, o němž platí ustanovení odstavce (9).
(12) Aby nebyla tekutina vážením zvířena, může uložitel navrhnouti:
a) aby bylo upuštěno od vážení dolévaných sudů a aby byla zjištěna pouze váha tekutiny, jíž se každý sud doleje a připsána k jeho váze a
b) aby byl vážen sud, z něhož bylo doléváno, teprve po dolití a aby byla zjištěna váha tohoto sudu, kterou měl před doléváním, přípočtem váhy tekutiny, přečerpané do jednotlivých sudů. Není-li sud úplně prázdný a má-li zůstati dále na skladě, není potřebí jej vážiti, nýbrž postačí, když se odečte váha tekutiny z něho přečerpané od zapsané váhy.
(13) Byly-li sudy zapsány ve skladní knize pod jednou položkou podle celkové váhy a použije-li se tekutiny obsažené v jednom sudu k dolévání ostatních sudů, není zapotřebí sudy vážiti a zjišťovati váhu přelité tekutiny, připisovati ji a odepisovati, leč by měl býti sud. z něhož se tekutina přečerpala, vyskladněn z celního skladiště. V tomto případě zjistí se váha sudu po dolití a odepíše se od celkové váhy položky.
(14) Mají-li býti sudy dolévány tekutinou z volného oběhu - k této patří i tekutina vyclená a odhlášená z celního skladiště - budiž postupováno podle odstavce (3); i tu jest potřebí zjistiti váhu tekutiny přečerpané od jednotlivých sudů.
(15) Dělí-li se zboží, pro které jest stanovena nejen tára za vnější obal, nýbrž i doplňková tára za další vnitřní obal, může se vypočítati tára podle váhy zboží s vnitřním obalem beze zřetele na vnější obal, nenavrhne-li uložitel, aby byla zjištěna čistá váha. Dělí-li strana zboží za tím účelem, aby bylo poukázáno průvodkou, budiž poukázána váha zboží s vnitřním obalem a hrubá váha nového kusu nákladového pouze poznamenána v průvodce.
§ 92.
Braní vzorků.
(Pokračování k § 57 c. z.)
(1) Chce-li uložitel vzíti vzorky z uloženého zboží, jest povinen podati celnímu úřadu písemnou ohlášku. Nákladové kusy smí býti otevírány a z nich vzorky brány a nákladové kusy opět uzavírány jen za úředního dohledu. Bráti vzorky se zboží, uloženého v soukromém celním skladišti, smí se díti jen příležitostně při jiném úředním jednání ve skladišti a není v tomto případě k tomu potřebí výslovného povolení.
(2) Uložitel jest povinen postarati se o to, aby schrány, které byly při braní vzorků otevřeny, byly zase pečlivě uzavřeny.
(3) Váha vzatých vzorků poznamená se ve skladní knize. Vzaté vzorky vyclí se při vyřízení skladní položky, leč by podle své povahy (§ 87, č. 25 c. z.) nebo podle svého celkového množství (§ 196 prov. nař.) nepodléhaly clu nebo jiným dávkám. Obsahuje-li nákladový kus zboží různých sazebních čísel, platí toto ustanovení o vzorcích zboží každého sazebního čísla.
(4) Vybalovati a vykládati zboží k prodeji v celním skladišti není dovoleno.
§ 93.
Čištění a přebírání zboží.
(Pokračování k § 57 c. z.)
(1) Čistiti a přebírati zboží v celním skladišti, aby bylo zbaveno nečistot nebo aby zkažená část byla vyloučena, může dovoliti celní úřad, avšak jen tenkráte, je-li k tomu dosti místa ve skladišti a skladiště jest k takovým pracím zařízeno. Strana, jíž bylo povoleno čistiti a přebírati zboží, jest povinna obstarati úklid na své útraty.
(2) Příměsky (nečistoty), odtříděné z čištěného zboží nebo části zkaženého zboží, jež byly vyloučeny pod celním dozorem, vyclí se podle své povahy nebo mohou býti vyvezeny zpět do celní ciziny nebo zničeny pod celním dozorem. Zničení zboží zjistí celní úřad a poznamená ve skladní knize.
§ 94.
Značkování zboží.
(Pokračování k § 57 c. z.)
(1) Okrsková celní správa může důvěryhodným osobám a podnikům po slyšení příslušné obchodní a živnostenské komory, po případě zemědělské rady povoliti, aby celní zboží určitého druhu, uloženého v celním skladišti, opatřovaly novým označením. Toto povolení smí býti uděleno jen na dobu jednoho roku s výhradou, že může býti kdykoliv odvoláno.
(2) Zboží, opatřené novým označením, smí vystoupiti z celního území jen u nádražních a přístavních celních úřadů vývozcem udaných a smí býti poukázáno k vývozu jen průvodkou, jejíž údaje jest vyznačiti na nákladním listě a potvrditi otiskem místního a denního razítka.
(3) Při výstupním projednávání zásilek, opatřených novým označením, musí výstupní celní úřad otisknouti svoje místní a denní razítko na nákladní list, opatřený již otiskem razítka poukazujícího celního úřadu.
(4) Žádá-li osoba (podnik), jíž bylo povoleno opatřovati celní zboží novým označením, aby zboží z volného oběhu jí vyvezené bylo při zpětném dovozu propuštěno z důvodu tuzemského původu do volného oběhu bez vybrání celní pohledávky, smí býti této žádosti vyhověno jen tenkráte, předloží-li původní nákladní list, podle něhož bylo zboží vyvezeno.
§ 95.
Přeměna povahy zboží.
(Pokračování k § 57 c. z.)
Zjistí-li se, že zboží uložené v celním skladišti změnilo svou povahu tak, že podléhá nižší celní sazbě (na př. víno přeměněné v ocet), může býti jeho nová povaha poznamenána na návrh uložitelův ve skladní knize a ve skladním listě.
§ 96.
Přibalování tuzemského zboží.
(Pokračování k § 57 c. z.)
(1) Okrsková celní správa může po slyšení příslušné obchodní a živnostenské komory, po případě zemědělské rady povoliti, aby k celnímu zboží, vyváženému do ciziny, bylo přibaleno do téhož nákladového kusu zboží z volného oběhu za těchto podmínek:
a) celní zboží musí býti zvlášť zabaleno nebo zboží, jehož jest méně, úřadem opatřené celní závěrkou;
b) v průvodce budiž též udán příbal, jeho druh a množství, úřední závěrka, byla-li dána, a konečně hrubá váha celého nákladového kusu.
(2) Nelze-li vyhověti podmínce a) hledíc ke druhu zboží, může býti přibaleno zboží z volného oběhu jen pod podmínkou, že nabude povahy celního zboží.
§ 97.
Skladné.
(K § 58 c. z.)
(1) Za uschování zboží ve veřejném celním skladišti jest strana povinna platiti skladné, a to v úředním celním skladišti celní správě, v samostatném celním skladišti podnikateli skladiště. Dokud strana nezaplatí skladného, nemůže požadovati, aby jí bylo zboží vydáno.
(2) Skladné platí se i za dobu dočasného uložení, pokud nejde o zboží zadržené nebo zabavené pro celní přestupek [§ 58, odst. (3) c. z.].
(3) Sazbu skladného v úředních celních skladištích stanoví ministerstvo financí. V samostatných celních skladištích schvaluje sazbu skladného, jakož i zásady, jimiž se řídí jeho vyměřování, ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností.
(4) Změní-li se sazba skladného, vyměří se skladné za dobu účinnosti staré sazby podle této a ode dne účinnosti nové sazby podle nové.
§ 98.
Příjem zboží do celního skladiště.
(K § 59 c. z.)
(1) Celní úřad přijme zboží do veřejného celního skladiště zpravidla jen na písemnou prohlášku uložitele, vyhotovenou dvojmo průpisem. Druh zboží může býti v této prohlášce prohlášen podle obchodního nebo obyčejného pojmenování; váha zboží může býti udána hrubou váhou.
(2) Celní úřad přezkouší prohlášku, porovná ji s příslušnými listinami a podrobí zásilku zpravidla jen vnější prohlídce; vnitřní prohlídku vykoná jen výjimečně, když má podezření, že zásilka obsahuje zboží, které se nehodí podle ustanovení § 101 prov. nař. k uložení v celním skladišti. Tuto prohlídku smí celní úřad vykonati jen v přítomnosti uložitele nebo jeho zástupce a vykoná ji tak, že prohlédne namátkou jeden balík nebo jednu schránu; může však prohlédnouti celou zásilku, uzná-li to za nutno.
(3) Zásilku sepíše celní úřad do skladní knihy, vyznačí na prohlášce den zápisu a číslo položky skladní knihy, den, kterého uplyne přípustná nejdelší skladní doba (§ 60, odst. (2) c. z.) a částku, na kterou jest zboží pojištěno, a vydá průpis prohlášky straně jako skladní list. Skladní list jest potvrzením, že zboží bylo přijato do celního skladiště, a průkazem, že uložitel jest oprávněn nakládati se zbožím podle celních předpisů. Ztratí-li uložitel skladní list, musí jej dáti soudně umořiti. Před tím nemůže požadovati, aby mu bylo zboží vydáno, leč by složil jistotu ve výši ceny zboží.
(4) Uložitel jest povinen dopraviti prohlédnutou zásilku na vlastní útraty na ono místo ve skladišti, jež určí celní úřad. Zboží každého uložitele budiž na jeho návrh uloženo pohromadě a pozdější zásilky buďtež přiřaděny k dřívějším, není-li tomu na závadu druh zboží nebo jiné okolnosti a je-li dostatek místa.
(5) Celní úřad jest oprávněn pokládati osobu, jež předloží skladní list, za osobu oprávněnou nakládati se zbožím a není povinen zkoumati, zdali jest řádným držitelem skladního listu. Ohlásí-li však ten, komu byl skladní list vydán, že se mu skladní list ztratil, poznamená celní úřad toto hlášení ve skladní knize a vydá zboží teprve, až příslušným úřad rozhodne o tom, kdo jest řádným držitelem skladního listu nebo kdo jest oprávněn nakládati se zbožím.
(6) Postoupí-li osoba zboží, jež uložila v celním skladišti, jiné osobě, jest povinna zříditi postupní listinu a předložiti ji i skladní list celnímu úřadu s návrhem, aby postup zaznamenal ve skladní knize. Byla-li postoupena celá skladní položka, poznamená celní úřad ve skladní knize jméno nového majitele a opatří postupní listinu doložkou, že zboží jest uloženo v celním skladišti a pod kterou položkou jest zapsáno ve skladní knize. Postupní listinu vydá celní úřad uložiteli zboží, kdežto skladní list odebere, poznamenav na něm postup, a přiloží jej k prvopisu prohlášky. Postoupil-li však uložitel jen část skladní položky, odepíše celní úřad postoupenou část na skladním listě a ve skladní knize, zapíše ji ve skladní knize pod novou položkou ve prospěch nového majitele a vydá postupní listinu, opatřiv ji doložkou nahoře uvedenou se skladním listem postupující straně. Postoupené zboží může býti vydáno jen, když nový majitel předloží celnímu úřadu postupní listinu opatřenou doložkou nahoře zmíněnou. Stejně dlužno jednati, postupuje-li se zboží další osobě; v tomto případě jest pokládati původní postupní listinu za skladní list.
(7) Ustanovení o přijímaní poštovních zásilek do celního skladiště jsou obsažena v poštovním celním řádu (příl. F).
(8) Vznikne-li pochybnost, zdali zboží, jež došlo k celnímu úřadu ve vázaném oběhu bez celní závěrky, jest totožné se zbožím poukázaným, smí býti přijato do celního skladiště jen tenkráte, vzdá-li se strana výslovně průvozu tohoto zboží.
(9) Větší zásilky zboží, jež lze snadno rozeznati a jež jest tak zabaleno, že všecky nákladové kusy obsahují jen zboží téhož druhu a téhož sazebního čísla (položky), mohou býti prohlášeny k úplné vnitřní prohlídce při uložení do celního skladiště; v tomto případě jest strana povinna prohlásiti zboží podle pojmenování celního sazebníku a podle druhu obalu a může se vzdáti účasti při celní prohlídce. Na základě takové prohlášky vykoná celní úřad úplnou vnitřní prohlídku.
(10) Chce-li uložitel odebrati ze skladiště zásilku, kterou přihlásil při uložení k úplné vnitřní prohlídce, vyclí ji celní úřad bez nové celní prohlídky na základě prohlášky, podané k uskladnění a nebude požadovati novou prohlášku k vyclení. Chce-li však strana odebírati zboží po částech, musí každou odebíranou část znovu prohlásiti. Ani v tomto případě neprohlíží celní úřad zboží znova, nýbrž porovná pouze prohlášku s uskladňovací prohláškou.
(11) Ustanovení tohoto paragrafu platí obdobně i pro příjem zboží do soukromého celního skladiště.
§ 99.
Zjišťování váhy při přijímání do celního skladiště.
(Pokračování k § 59 c. z.)
(1) Hrubou váhu jednotlivých nákladových kusů jest zjistiti zpravidla odvážením. Skládá-li se však zásilka z více nákladových kusů se stejným obsahem a obalem, nemusí se zjišťovati váha jednotlivých nákladových kusů, nýbrž může se zjistiti celková váha zásilky. Do skladní knihy zapíše se taková zásilka podle počtu kusů, podle značek a čísel a podle celkové váhy.
(2) Nenavrhne-li strana výslovně, aby byla hrubá váha zjištěna, může celní úřad upustiti od vážení:
a) když zboží bylo poukázáno průvodkou bez celní závěrky, jestliže se strana vzdá průvozu a prohlásí, že souhlasí, aby bylo zboží vycleno podle váhy udané v průvodce;
b) když bylo zboží poukázáno průvodkou a dodáno celnímu úřadu s neporušenou celní závěrkou, jestliže byla hrubá váha zjištěna nedávno jiným úřadem nebo zjištěna z jiného důvodu přijímacím úřadem.
(3) Byla-li zjištěna vedle hrubé váhy též čistá váha, zapíše se do skladní knihy váha hrubá i čistá. Obsahuje-li nákladový kus několik druhů zboží podléhajícího různým sazbám, jest zapsati do skladní knihy též čistou váhu každého druhu zboží, jestliže byla zjištěna nebo prohlášena.
(4) Bylo-li zboží poukázáno průvodkou, jest se říditi při zapisování váhy do skladní knihy těmito pravidly:
a) neváží-li se zboží před uložením ve skladišti, jest zapsati do skladní knihy váhu, udanou v průvodce;
b) zjistí-li přijímací celní úřad vážením větší váhu, než jaká byla udána v průvodce, zapíše do skladní knihy větší váhu, zároveň však zavede šetření, nestal-li se omyl při poukazování, leč by přírůstek byl odůvodněn přírodním vlivem, na př. navlhnutím;
c) zjistí-li přijímací úřad menší váhu, zapíše do skladní knihy tuto váhu. Nebylo-li zboží pod celní závěrkou nebo byla-li celní závěrka porušena nebo je-li podezření, že část zboží přišla podloudně do volného oběhu, vybere celní úřad z úbytku dovozní clo podle příslušné sazby a zavede trestní řízení pro celní přestupek. Bylo-li však zboží dodáno s neporušenou celní závěrkou a lze-li předpokládati, že zjištěný úbytek vznikl přírodním vlivem, upustí celní úřad od vybrání cla.
§ 100.
Dočasné uschování zboží.
(Pokračování k § 59 c. z.)
(1) Nebylo-li celní zboží již při příchodu prohlášeno výslovně k uložení do celního skladiště, nebudiž uskladněno, nýbrž prozatím uloženo na místě, určeném k dočasnému uschování neprojednaného zboží.
(2) Příjemce zboží jest povinen navrhnouti ve lhůtě stanovené v § 42 prov. nař. další celní řízení. Tato lhůta počíná dnem po příchodu. Nezjistí-li se v této lhůtě příjemce nebo odepře-li přijmouti zásilku, jest dopravovatel (železniční nebo plavební podnik, zasilatel) povinen prohlásiti ji k uskladnění na své jméno, nenaloží-li s ní jinak. Při výpočtu skladného připočte se doba dočasného uschování k době uskladnění.
(3) Zboží převezme se do celního skladiště z úřední moci v těchto případech:
a) neprohlásí-li strana zboží vůbec nebo řádně;
b) není-li celní úřad oprávněn konati navržené celní řízení;
c) je-li potřebí zvláštního povolení k dovozu, vývozu nebo průvozu zboží, strana nemá však tohoto povolení;
d) bylo-li zboží zabaveno z důvodu, že na něm tkví celní závaznost nebo že s ním byl spáchán celní přestupek;
e) povolí-li soud zástavní právo nebo obstávku na zboží, jež nebylo dosud projednáno;
f) má-li celní úřad uschovati zboží nalezené blízko celní hranice nebo zboží vodou hraniční nebo tekoucí z ciziny na břeh vyplavené nebo k břehu připlavené.
(4) Převezme-li celní úřad zboží do celního skladiště z úřední moci, vyznačí tuto okolnost a položku skladní knihy na prvotní prohlášce nebo na opisu průvodky.
(5) Veze-li loď v hraničních vodách zboží, jež jest předmětem státního monopolu a není určeno pro československou monopolní správu, může je celní úřad vzíti do dočasné úschovy až do okamžiku odjezdu lodi, přistane-li loď u břehu.
(6) Okrsková celní správa může ve výjimečných případech ze zvláštních důvodů povoliti uložení celního zboží na přechodnou dobu mimo celní skladiště.
§ 101.
Jaké zboží smí býti ukládáno do celního skladiště.
(Pokračování k § 59 c. z.)
(1) V celním skladišti smí býti ukládáno zpravidla jen celní zboží a tuzemské nebo vyclené zboží cizozemské, jež podléhá dalšímu celnímu řízení.
(2) Tuzemské nebo vyclené zboží cizozemské z volného oběhu smí přijíti do celního skladiště s podmínkou, že nabude povahy cizozemského nevycleného zboží a že bude s ním naloženo podle ustanovení platných o tomto zboží (na př. víno, jež se dopraví do celního skladiště k dolití nevycleného vína).
(3) Jsou-li v celním skladišti zvláštní oddělení místnosti, může celní úřad dovoliti, aby v nich bylo ukládáno tuzemské nebo vyclené zboží cizozemské, aniž ztrácí povahu zboží ve volném oběhu. Kdyby však těchto místností bylo potřebí pro celní zboží, může celní úřad naříditi, aby místnosti byly v přiměřené době uvolněny.
(4) Jedy, zboží, jež vyžaduje zvláštního dozoru a odborného opatrování, zboží, jež se snadno samo vzněcuje nebo vybuchuje, zboží, jež se rychle kazí nebo kvasí, jakož i zboží, jež silně zapáchá nebo z jiných důvodů mohlo by býti na újmu ostatnímu zboží, na př. střelný prach, minerální oleje, hypermanganové soli v obalech lehko zápalných, celluloid atd., smí býti přijímáno jen do celních skladišť, jež jsou pro takové zboží zařízena. K uložení předmětů státního monopolu v celních skladištích jest zapotřební zvláštního povolení ministerstva financí.
(5) Ministerstvo financí jest oprávněno omeziti v dohodě s ministerstvem obchodu, průmyslu a živností a ministerstvem zemědělství uskladňování i jiných druhů zboží buď ve skladištním řádu nebo v povolení.
(6) Nelze-li zboží, vyloučené z příjmu do celního skladiště, ihned po dodání celnímu úřadu celně projednati a vydati straně, zařídí úřad na její útraty a nebezpečí, co uzná se zřetelem na druh zboží a daným poměrům za nejúčelnější.
(7) V celních skladištích smí býti uloženo zboží, které se dopravuje obyčejně zabaleno, jen v dobrých obalech. Je-li obal poškozen, musí jej ukladatel řádně opraviti na své útraty před převzetím zboží do skladiště.
(8) Na přání strany může přednosta celního úřadu dovoliti, aby bylo zboží uloženo na volné prostoře, na př. na rampě.
(9) Ministerstvo financí může též vyloučiti z celního skladiště zboží nepodléhající clu, jež zaujímá mnoho místa, kdyby takovým zbožím skladiště mohlo býti zaplněno.
§ 102.
Skladní doba.
(K § 60 c. z.)
(1) Celní zboží nesmí býti zpravidla uloženo v celních skladištích po dobu delší dvou let. Na odůvodněnou žádost strany může okrsková celní správa prodloužiti tuto dobu u jednotlivých zásilek; okrsková celní správa může též z podstatných důvodů na přechodnou dobu zkrátiti skladní dobu buď všeobecně nebo pro jednotlivé druhy zboží nebo pro jednotlivá celní skladiště, nahromadí-li se v nich mnoho zboží a vadí-li to tak, že nové zboží nemůže býti ukládáno nebo projednáváno.
(2) Nemůže-li průvozní zboží nebo vývozní zboží, jehož vývoz musí býti prokázán, pro nepředvídatelnou překážku vystoupiti přes celní hranici, smí býti převzato do celního skladiště, avšak nikoliv na dobu delší 3 měsíců. Tuto dobu může okrsková celní správa prodloužiti v odůvodněných případech. Ustanovení předposlední a poslední věty § 28, odst. (4) c. z. platí obdobně.
§ 103.
Výdej zboží z celního skladiště.
(Pokračování k § 60 c. z.)
(1) Chce-li strana odebrati zboží ze skladiště, jest povinna předložiti skladní list nebo postupní listinu [§ 98, odst. (6) prov. nař.] a navrhnouti písemnou prohláškou druh celního řízení, pokud nejsou stanoveny výjimky [§ 98, odst. (10) prov. nař.]. Přeje-li si strana, aby bylo zboží projednáno podle váhy zjištěné při uskladnění, musí to ve svém návrhu výslovně poznamenati.
(2) Celní úřad porovná prohlášku se skladní knihou a vykoná řízení podle příslušných ustanovení platných pro navržený druh řízení (vyclívání, zaznamenání a poukazování).
(3) Zboží vydá se ze skladiště a odepíše na skladním listu a ve skladní knize, předloží-li strana celní kvitanci nebo jinou celní listinu. Zboží musí býti vyskladněno z celního skladiště do 24 hodin od jeho projednání. Bylo-li všechno zboží, potvrzené skladním listem, vyskladněno, odebere celní úřad skladní list.
§ 104.
Vyclívání zboží.
(Pokračování k § 60 c. z.)
(1) Celní úřad podrobí zboží podle vyclívací prohlášky vnitřní prohlídce, pokud je neprohlédl před jeho uskladněním nebo snad z jiného důvodů po uskladnění.
(2) Bylo-li zboží v celním skladišti přebaleno tak, že způsob balení se liší od obvyklého způsobu nebo tára značně se liší od táry udané v tárovém sazebníku, jest celní úřad povinen zjistiti čistou váhu.
(3) Vyclívá-li se zboží podle váhy, budiž postupováno takto:
a) byla-li zapsána váha každého nákladového kusu do skladní knihy nebo odebírá-li se ze skladiště najednou celá položka, skládající se z více nákladových kusů, jež byla zapsána do skladní knihy jen celkovou váhou, nemusí býti jednotlivé nákladové kusy nebo celá položka převažována, jestliže strana nenavrhne, aby se váha znovu zjistila a není-li podezření, že část zboží byla tajně odstraněna;
b) převažuje-li se zboží a zjistí-li se při tom úbytek na váze, vyclí se zboží podle menší váhy, jestliže úbytek vznikl přírodním vlivem (vyschnutím, vyprášením, vypařením atd.). Je-li však odůvodněné podezření, že byla část zboží tajně odstraněna ze skladiště, budiž zboží vycleno vždy podle váhy zjištěné při uskladnění a kromě toho budiž zavedeno šetření, byl-li snad spáchán celní trestný čin. Zjistí-li se větší váha a přírůstek jest odůvodněn přírodním vlivem, vyclí se zboží podle váhy, zjištěné při uskladnění. V obou případech budiž pokládán každý nákladový kus, jehož váha byla při uskladnění zjištěna a ve skladní knize zapsána, za samostatnou položku a podle toho přihlíženo k váhovým úchylkám, při čemž se ovšem předpokládá, že značky a čísla jednotlivých kusů souhlasí;
c) odebírá-li se ze skladiště po částech položka, skládající se z více nákladových kusů, jež byla zapsána ve skladní knize celkovou váhou, vyclí se každá část podle váhy, zjištěné při vyskladnění. Zjistí-li se při vyclívání zbytku úbytek na celkové váze, budiž postupováno podle zásad vytčených pod b).
§ 105.
Poukazování zboží.
(Pokračování k § 60 c. z.)
(1) Poukazuje-li se zboží z celního skladiště průvodkou, zjistí se zpravidla jeho hrubá váha.
(2) Zjistí-li se úchylka od váhy zapsané, budiž všeobecně postupováno podle ustanovení § 104, odst. (3) b) a c) prov. nař., tudíž tak,
a) že se úbytek, podléhá-li clu, ihned vyclí a průvodkou se poukáže pouze váha zjištěná při vyskladnění,
b) že se poznamená v průvodce též váha zjištěná při vyskladnění, bylo-li poukazovací řízení provedeno na základě zapsané váhy.
(3) Nežádá-li strana, aby bylo zboží převáženo, nemusí býti váženo,
1. došlo-li do celního skladiště pod celní závěrkou a nebyla-li závěrka ve skladišti porušena;
2. došlo-li do celního skladiště bez celní závěrky, avšak
a) nelze předpokládati, že se jeho váha změnila se zřetelem na povahu zboží, jako na př. u kovů, kovového zboží, skla, porculánu a pod., nebo
b) zboží neleží ve skladišti déle než tři měsíce a nenastaly okolnosti, z nichž by se dalo souditi na neobvyklou změnu váhy.
(4) Vyváží-li se zboží z celního skladiště pohraničního celního úřadu do celní ciziny pod přímým dozorem celního úřadu nebo za úředního doprovodu, potvrdí celní úřad nebo úřední orgán provázející zásilku výstup zboží na průvodních papírech.
§ 106.
Dražba.
(K § 61 c. z.)
(1) V případech, uvedených v § 61 c. z., zařídí dražbu celní úřad, u něhož jest zboží uloženo, a zpravidla též ji vykoná. Nedá-li se očekávati výhodná nabídka při dražbě, protože není v místě dosti kupců na dotyčné zboží nebo jsou-li k tomu jiné důvody, může okrsková celní správa pověřiti dražbou zboží určitého druhu celní úřady, které k tomu určí, a to buď případ od případu nebo pro všechny dražby.
(2) Dražba budiž vyhlášena způsobem v místě obvyklým. Dovoluje-li to stav zboží, budiž dražební vyhláška vyvěšena aspoň týden u celního úřadu a kromě toho otištěna v listě, určeném pro úřední vyhlášky. Od vyhlášení dražby v úředním listě možno upustiti, není-li odhadnutá cena zboží větší než 1000 Kč.
(3) Nestačí-li nejlepší nabídka k zaplacení celní pohledávky, rozhodne okrsková celní správa, má-li se dražba opakovati. nebylo-li ani při druhé dražbě docíleno žádoucího výsledku, může okrsková celní správa zboží darovati dobročinnému ústavu nebo naříditi, aby bylo zboží prodáno z volné ruky nebo aby bylo zboží přetvořeno na zboží nepodléhající clu nebo bylo zničeno.
(4) Prodej zboží z volné ruky bez dražby povoluje okrsková celní správa.
§ 107.
Uložení zboží ve zvláštním oddělení.
(1) Okrsková celní správa může povoliti, aby strana ukládala zboží ve zvláštním oddělení (v kabině, ve sklepě a pod.) úředního celního skladiště pro její zboží vyhrazeném. Takové oddělení zřídí se ve skladišti na útraty žadatele ohražením určitého prostoru tak, aby se dal zavříti. Strana jest povinna platiti paušalované skladné, jež se vyměří podle rozlohy oddělení a podle pravidelného skladného.
(2) Pro ukládání zboží ve zvláštním oddělení platí tato ustanovení:
a) zboží lze ukládati v oddělení, prohlásí-li se řádně k uložení podle druhu a váhy zboží nebo počtu kusů;
b) zboží lze ukládati nebo odebírati jen za celního dozoru;
c) o uloženém a odebraném zboží jest vésti skladní knihu;
d) skladní kniha a stav skladu mohou býti podle potřeby náhle prohlédnuty.
C. Záznamní styk.
(§§ 62 až 65 c. z.)
a) Všeobecná ustanovení.
§ 108.
Záznamní styk.
Má-li býti dovážené cizozemské zboží propuštěno do volného oběhu v celním území prozatím bez vybrání celní pohledávky (§ 8 c. z.), avšak s podmínkou, že bude v určité lhůtě zpět vyvezeno, projedná se dovozním záznamem. Má-li býti zboží, vyvážené z volného oběhu do celní ciziny, po jisté době zpět dovezeno beze cla nebo za snížené clo, projedná se vývozním záznamem.
§ 109.
Dovolení záznamního styku.
(1) Záznamní styk dovoluje se v případech uvedených v §§ 123 až 130 prov. nař. za podmínek tam stanovených zásadně.
(2) Mimo tyto případy může ministerstvo financí po dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, a jde-li o plodiny zemědělské, též s ministerstvem zemědělství povoliti ze zvláštních důvodů národohospodářských zvláštní záznamní styk pro určitý druh zboží a k určitému účelu. Toto povolení může býti každý jednotlivý případ povolen zvlášť.
(3) Jde-li o zvláštní záznamní styk, jest si vyžádati dobré zdání příslušné obchodní a živnostenské komory nebo ústředny obchodních a živnostenských komor, pokud se týče příslušné zemědělské rady nebo stálé delegace zemědělských rad.
§ 110.
Povolení záznamního styku.
(1) Celní úřady jsou oprávněny všeobecně zaznamenávati zboží na návrh stran ve vlastní působnosti v případech níže uvedených [§§ 123 až 130 a § 131, odst. (5) prov. nař.] a za podmínek tam stanovených, dále v případech daných vžitými poměry pohraničního styku.
(2) V jiných případech jest potřební k záznamnímu styku zásadně dovolenému výslovného povolení nadřízeného úřadu.
(3) Záznamní styk povoluje se jen důvěry hodným a důchodkově zachovalým osobám a podnikům, a to zpravidla na tříleté období, počínající dnem udělení povolení. V povolení stanoví se druh záznamního styku, doba, na kterou se povoluje, a podrobnější podmínky i způsob dozoru.
§ 111.
Zánik a změna povolení.
(1) Povolení záznamního styku zanikne, uplyne-li doba, na kterou bylo uděleno, nebo vzdá-li se ho nebo zanikne-li oprávněná osoba nebo odvolá-li je úřad. Povolení může býti odvoláno nebo změněno, když strana nezachovává podmínek stanovených povolením nebo prodlévá s placením celní pohledávky nebo když vzniknou pochybnosti o její platební způsobilosti nebo když se strana nebo osoby, za něž ručí, dopustí nesprávností v záznamním styku nebo úchylek od stanovených podmínek nebo z jiných důvodů.
(2) Nebylo-li jinak stanoveno povolením nebo není-li nebezpečí pro celní důchodek, budiž záznamní styk odvolán výpovědí s přiměřenou lhůtou.
(3) Povolení odvolá nebo změní úřad, který je dal. odvolání z důvodů hospodářských přísluší ministerstvu financí v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, a jde-li o výrobky zemědělské, též v dohodě s ministerstvem zemědělství.
(4) Zneužije-li strana povolení, odejme je celní úřad ihned bez újmy trestnímu stíhání důchodkovému a vyhradí straně právo stížnosti do svého rozhodnutí.
§ 112.
Prodloužení, obnovení a převod povoleného záznamního styku.
(1) Celní úřady mohou prodloužiti povolení nebo obnoviti povolení, od jeho zániku neuplynul rok, jde-li o povolení téže strany, nezmenšila-li se důvěra v její spolehlivost, nemění-li se podmínky stanovené pro záznamní styk a nevyhradil-li si nadřízený úřad výslovně oprávnění prodloužiti povolení.
(2) Celní úřady jsou též oprávněny uznávati změny v osobě podnikatelově, zejména převésti povolení, jež zaniklo jeho úmrtím nebo tím, že podnik byl převzat jinou osobou, na právního nástupce.
§ 113.
Celní dozor při záznamním styku.
(1) Podniky (osoby) používající záznamního styku nepodléhají celnímu dozoru, až na podniky, jimž byl povolen záznamní styk zušlechťovací.
(2) Úřední osoby pověřené dozorem jsou oprávněny vstupovati při výkonu tohoto dozoru do místností, v nichž jest uloženo nebo se zpracovává zboží odebrané v zušlechťovacím styku, a požadovati, aby jim byly předloženy k nahlédnutí a ke zkoumání zápisy, jež vede strana podle podmínek stanovených povolením. Má-li strana na skladě nebo ve zpracování mimo zboží zaznamenané týž druh zboží nezaznamenaného, jest povinna dovoliti dozorčím orgánům vstup též do oněch místností, v nichž jest toto zboží uloženo nebo se zpracovává.
(3) Při povolení záznamního styku může býti vymíněna pokuta na zaviněné nepravidelnosti při záznamním styku. O tom, zda a jakou částku vymíněná pokuta propadá, rozhoduje okrsková celní správa.
§ 114.
Dodatečné zahrnutí zboží do záznamního styku.
(1) Nepodala-li strana ještě žádosti za povolení záznamního styku nebo nedostala-li ještě vyřízení své žádosti, může celní úřad, aby umožnil případné zahrnutí zboží do záznamního styku, na návrh strany nezávazně ztotožniti zboží při projednávání. Vyhoví-li celní úřad tomuto návrhu, neznamená zajištění totožnosti povolení styku ani nezakládá právního nároku strany, že musí příslušný úřad uděliti povolení.
(2) Okrsková celní správa příslušná podle sídla závodu může povoliti, aby bylo zboží dodatečně zahrnuto do záznamního styku, neuplynula-li od dovozu nebo vývozu do podání žádosti za povolení záznamního styku delší doba než 6 měsíců.
b) Celní řízení.
§ 115.
Prohlašování zboží k záznamu.
(1) K záznamu nutno zboží prohlašovati zpravidla písemně prohláškou dvojmo vyhotovenou; v případech jmenovaných v § 43, odst. (1) písm. d) prov. nař. jest dovolena ústní prohláška.
(2) Prohláška musí obsahovati kromě údajů předepsaných všeobecně pro písemné prohlášky (§ 44 prov. nař.) ještě tyto údaje:
a) číslo a datum povolení záznamního styku;
b) jinaké údaje stanovené povolením, na př. způsob zajištění totožnosti, rozsah potřebné správky a pod.;
c) lhůtu, do které bude zaznamenané zboží zpět převezeno přes celní hranici;
d) způsob zajištění celní pohledávky.
§ 116.
Dovozní záznamní řízení.
(1) Pro dovozní záznamní řízení platí obdobně ustanovení platná pro dovozní vyclívání o zkoušení celní prohlášky, o vyclívacím oprávnění, o celní prohlídce, o celním nálezu, o vyměření a vybrání celní pohledávky a o potvrzení jejího přijetí.
(2) Kromě úředních úkonů uvedených v odstavci (1) nutno při vstupním záznamním řízení:
a) zajistiti totožnost zboží, jež má býti zaznamenáno,
b) stanoviti lhůtu k zpětnému vývozu a
c) zajistiti celní pohledávku.
(3) Na důkaz, že zboží bylo zaznamenáno, vydá celní úřad straně potvrzený druhopis prohlášky (záznamní prohlášku) nebo záznamku, bylo-li zboží prohlášeno ústně.
§ 117.
Zajištění totožnosti.
(1) V záznamních stycích, jmenovaných v § 63, písm. a) až e) c. z., jest zajistiti totožnost zboží tak, aby mohlo býti zboží při zpětném dovozu nebo vývozu poznáno.
(2) Při povolení zušlechťovacího styku budiž stanoveno, jak jest zajistiti totožnost zboží, nebo že se od průkazu totožnosti výjimečně upouští.
(3) Požadavku zajištění totožnosti vyhoví se, když se na zboží otiskne úřední razítko nebo připevnění olůvka nebo pečeti nebo když se vyrazí na zboží značky raznicemi (na železné zboží, stroje a pod.) nebo když se zboží opatří jinými značkami totožnosti.
(4) Kde se nedá totožnost zboží vůbec nebo velmi těžko takto zajistiti, budiž zajištěna přesným popisem zboží nebo vzetím vzorků nebo zaznamenáním počtu a váhy jednotlivých kusů nebo zaznamenáním továrních značek a čísel nebo jiným vhodným způsobem.
(5) Nelze-li totožnost zajistiti některým ze jmenovaných způsobů nebo způsobuje-li zajištění výlohy nebo průtahy, jež se nedají srovnati s účelem záznamu, mohou býti nařízena vhodná kontrolní opatření, na př. stálé střežení závodu.
§ 118.
Stanovení lhůty k zpětnému vývozu.
(1) Není-li lhůta, do které má býti zboží zpět vyvezeno, dáno ustanoveními uvedenými v oddílu c) nebo příslušném zásadním dovolení, stanoví se v povolení jednotlivého případu.
(2) Za prodloužení vývozní lhůty nutno žádati v jednotlivých případech u celního úřadu, jenž zboží zaznamenal.
§ 119.
Jistota.
(1) V záznamním styku nutno zajistiti celní pohledávku vyměřenou při dovozním nebo vývozním řízení. Jistota může býti dána buď za každou jednotlivou zásilku nebo předem za více zásilek.
(2) Jistota nemusí býti požadována v záznamním styku nepatrného rozsahu, zejména v pohraničním styku, nebo od maloživnostníků a řemeslníků, kteří jsou celnímu úřadu známi jako spolehliví a důvěry hodní.
(3) Jistota může býti dána buď hotově v československé měně nebo zástavou státních dlužních úpisů nebo vkladních knížek spořitelen za podmínek stanovených v § 76, odst. (4), (5) a (6) prov. nař. Ministerstvo financí může dovoliti, aby za jistotu bylo přijímáno ručení úvěrních ústavů [§ 199, odst. (7), § 201, odst. (1) b), § 203 prov. nař.].
§ 120.
Zpětný vývoz zboží při dovozu zaznamenaného.
(1) Zaznamenané zboží musí býti při zpětném vývozu dodáno se záznamní prohláškou nebo záznamkou k vývoznímu celnímu řízení zpravidla onomu celnímu úřadu, jenž zboží při dovozu zaznamenal, pokud nejsou nařízením nebo povolením stanoveny úlevy.
(2) Nebyla-li povolením výslovně předepsána písemná prohláška, může býti učiněn návrh na projednání zboží při zpětném vývozu ústně; celní úřad má však právo požadovati, aby zásilka byla prohlášena písemně.
(3) Písemná prohláška musí obsahovati kromě všeobecných údajů (§44 prov. nař.) ještě tyto údaje:
a) údaje příslušných záznamních prohlášek nebo záznamek, i množství zboží, jež má býti na každé záznamní prohlášce nebo záznamce odepsáno,
b) údaje předepsané podle povolovacích podmínek.
(4) Projednává-li zásilku pohraniční celní úřad, stačí, je-li úřad zároveň úřadem výstupním, jedna prohláška. Vyváží-li se zaznamenané zboží poštou nebo koná-li vývozní řízení vnitrozemský nebo jiný pohraniční celní úřad než výstupní, nutno podati prohlášku dvojmo, bylo-li zboží u takového úřadu zaznamenáno, jinak trojmo.
(5) Zboží budiž podrobeno vnější i vnitřní prohlídce podle předpisů platných pro dovozní vyclívání; obsahuje-li povolení zvláštní ustanovení v tomto směru, jest se jimi říditi. Zjistí-li se při vývozním řízení, že byly značky totožnosti valně porušeny nebo vyskytnou-li se vážné závady, rozhodne okrsková clení správa, má-li se celní pohledávka odepsati či nikoliv. Nejsou-li závady podstatné, může je celní úřad prominouti.
(6) Odpad vznikající při zpracování zaznamenaného zboží zpravidla se neodpisuje beze cla; k takovému odpisu odpadu přiměřeného způsobu zpracování jest zapotřební, aby byl v povolení výslovně označen. Odpad smí býti odepsán teprve při zpětném vývozu zpracovaného zboží.
(7) Vyveze-li se zaznamenané zboží zpět ve stanovené lhůtě, vrátí nebo uvolní celní úřad složenou jistotu.
(8) Bylo-li zboží dodáno k vývoznímu řízení v záznamní lhůtě, byla tím záznamní lhůta stanovená k vývozu zboží dodržena, byť i zboží vystoupilo z celního území teprve po uplynutí této lhůty.
§ 121.
Vývozní záznam.
(1) Ustanovení o dovozním záznamu platí obdobně i pro vývozní záznam.
(2) Doveze-li se zpět zboží zaznamenané ve vývozu, propustí je do volného oběhu zpravidla jen ten celní úřad, který je při vývozu zaznamenal, pokud ovšem nejsou stanoveny výjimky nařízením nebo povolením. Celní prohlídku jest vykonati podle ustanovení platných pro dovozní vyclívání a totožnost zkoumati jako při záznamním řízení dovozním. Lhůta stanovená pro zpětný dovoz byla dodržena, když zboží ještě v ní vstoupilo zase do celního území.
(3) Zvětšila-li se váha zaznamenaného zboží v cizině pouze nepatrně, propustí se příbytek beze cla.
(4) Byly-li v celní cizině vyměněny staré součástky za nové nebo byly-li přidány ke zboží látky ve větším množství, musí z nich býti zaplaceno clo při zpětném dovozu. Při tomto vyclení buďtež přídatky projednávány podle stavu, v jakém byly dodány k celnímu řízení. Celní úřad použití k zjištění váhy, podle níž má býti celní pohledávky vyměřena, účtu nebo podrobného výkazu odesilatelova nebo váhu odhadnouti.
§ 122.
Splatnost podmíněné celní pohledávky.
(1) Nevyveze-li se zboží při dovozu zaznamenané zpět do celní ciziny nebo nedoveze-li se zboží při vývozu zaznamenané zpět do celního území ve stanovené lhůtě, pokládá se vzniklá celní pohledávky za uvěřenou ode dne záznamu.
(2) Úroková povinnost počíná prvním dnem příštího měsíce po záznamu a končí posledním dnem měsíce, v němž původní nebo prodloužená záznamní lhůta uplynula.
(3) Povinnost úroková vznikne též, bylo-li zboží v záznamní lhůtě přihlášeno k vyclení; tato povinnost končí posledním dnem měsíce, v němž zboží bylo vycleno.
(4) Bylo-li použito v záznamním styku povoleného celního úvěru, jest po uplynutí úvěrní lhůty hotově zaplatiti uvěřené částky a zároveň úroky z nich ve výměře stanovené v povolení úvěru. Vyveze-li se zpět zboží v záznamní lhůtě, vrátí se pouze jistota hotově.
(5) Nepřevyšuje-li jistota částku 500 Kč nebo bylo-li clo zajištěno hotově, nevybírají se úroky.
(6) Úroky nemusí býti vybírány, jestliže zboží bylo vyvezeno po uplynutí záznamní lhůty, avšak příslušný úřad prominul překročení lhůty, dále bylo-li zboží vyrobení v zušlechťovacím styku uloženo v celním skladišti a pod.
c) Zvláštní ustanovení.
§ 123.
Záznamní styk se zbožím na nejistý prodej, na ukázku a k prohlédnutí.
(1) Dovozem nebo vývozem zboží na nejistý prodej, na ukázku nebo k prohlédnutí rozumí se případy, ve kterých odesilatel zasílá příjemci jednotlivé věci k prohlídce, aby se podle jejího výsledku rozhodl buď ke koupi nebo k objednávce nebo aby zboží vrátil.
(2) Dovozní záznam zboží na nejistý prodej, na ukázku a k prohlédnutí dovoluje se zásadně za předpokladu vzájemnosti, vývozní záznam pak všeobecně a není k nim potřebí výslovného povolení.
(3) Lhůta k zpětnému vývozu nebo dovozu zaznamenaného zboží budiž stanovena přiměřenou dobou, nikoli však delší dvou měsíců při dovozním záznamu a delší dvanácti měsíců při vývozním záznamu.
(4) Zaznamenávati zboží k zmíněným účelům mohou celní úřady podle svého vyclívacího oprávnění. Zaznamenané zboží může projednati při zpětném dovozu nebo při zpětném vývozu i jiný celní úřad, než který je zaznamenal při vývozu nebo dovozu.
(5) Ministerstvo financí může v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, a jde-li o zemědělské výrobky, též v dohodě s ministerstvem zemědělství povoliti za určitých podmínek a kontrolních opatření dovozní a vývozní záznam určitých druhů zboží na sklad (k obchodování).
§ 124.
Záznamní styk se vzorky obchodních cestujících.
(1) Vzorky obchodních cestujících jsou ukázky zboží všeho druhu mimo zboží, jež jest v dovozu zakázáno nebo omezeno, pokud jsou schopny ztotožnění a nepřevyšují ani množství ani cenou obvyklý pojem vzorků.
(2) Pokud vzorky obchodních cestujících nemohou býti osvobozeny od cla podle §87 c. z., jest dovozní nebo vývozní záznamní styk s nimi zásadně dovolen ve styku se státy, s nimiž byl výslovně smluven.
(3) K tomuto záznamnímu styku není potřebí výslovného povolení. Vzorky mohou zaznamenávati celní úřady podle svého vyclívacího oprávnění. Lhůta k zpětnému vývozu stanoví se 6 měsíci a k zpětnému dovozu 12 měsíci.
(4) K zajištění totožnosti vzorků obchodních cestujících jsou postačitelné značky, jež byly připevněny celním úřadem země původního vývozu, jsou-li doprovázeny popisem ověřeným celními úřady této země. Celní úřady mohou však připevniti na vzorky vlastní značky, kdyby byly nezbytné k zjištění totožnosti při jejich vývozu.
(5) Cizozemští obchodní cestující musejí se vykázati legitimací podle předepsaného vzoru, vydanou úřadem k tomu ustanoveným státem, v němž má sídlo závod, jejž zastupují. legitimace platí rok a obchodní cestující jest povinen předložiti ji celnímu úřadu při dovozu i vývozu vzorků.
(6) Celní projednávání vzorků, zasílaných cizozemskému obchodnímu cestujícímu předem nebo za ním, může obstarati též jeho zmocněnec, předloží-li jeho legitimaci.
(7) Vzorky, jež jsou dováženy z celní ciziny pro tuzemské obchodní cestující, zaznamenají celní úřady na potvrzení příslušné obchodní a živnostenské komory, že jde o vzorky obchodního cestujícího, bydlícího v celním území.
(8) Vzorky tuzemských obchodních cestujících, jež byly zaznamenány k vývozu některých vnitrozemských celních úřadem, nemusí býti dodány pohraničnímu celnímu úřadu k potvrzení výstupu.
(9) Vzorky obchodních cestujících mohou býti při zpětném vývozu projednávány všemi celními úřady za předpokladu, že jejich totožnost může býti zjištěna. Nemůže-li celní úřad při zpětném dovozu určitě zjistiti totožnost vzorků podle značek a popisu nebo má-li pochybnosti, může-li je propustiti do volného oběhu, poukáže je bez jistoty celnímu úřadu, který je zaznamenal.
§ 125.
Dovozní záznamní styk se zbožím k dočasnému používání, k vyzkoušení, k pokusům a napodobení, na výstavy, k soutěžním a závodům.
(1) Celní úřady jsou oprávněny v dovozu zaznamenávati bez výslovného povolení podle svého vyclívacího oprávnění tyto věci:
1. dostihové koně se sedly, postroji, vozíky (gigy) a pod. k dostihům;
2. zboží k napodobení (k zhotovení nějaké věci téhož druhu), prokáže-li dovozce hodnověrně tento účel;
3. strojní pomůcky a přístroje dělníků vysílaných cizími podniky k postavení, k vyzkoušení nebo k opravně z celní ciziny dodaných strojů a pod., nejsou-li takové povahy, že je mohou propustiti do volného oběhu beze cla jako cestovní potřeby podle § 87 c. z.;
4. stroje, přístroje, nářadí a pod., prokáže-li strana hodnověrným způsobem, že si je vypůjčila jako náhradu za stejné stroje, přístroje, nářadí a pod., jež v celní cizině objednala nebo do ní zaslala výrobci k opravě;
5. věci pro cirkusová a divadelní představení, střelnice, kolotoče a pod., nepropustí-li se beze cla jako cestovní potřeby podle § 87 c. z.
(2) Záznamní lhůta budiž stanovena přiměřenou dobu, již jest potřebí k dosažení účelu sledovaného záznamem, nikoli však dobou delší 6 měsíců.
(3) Okrskové celní správy jsou oprávněny povolovati dovozní záznam těchto věcí:
1. věcí dovážených na výstavby, veletrhy, k soutěžím a závodům;
2. věcí dovážených k vyzkoušení a k pokusům;
3. ozvučných desek, válců a příslušných přijímacích přístrojů k přejímání řeči, hudby, zpěvu a pod.;
4. skleněných obrázků (diapositivů) k promítání se clonami a nápisy k nim patřícími, jež si vypůjčují majitelé panoramat z celní ciziny;
5. slévařské modely k zhotovení odlitků.
(4) Záznamní lhůta budiž stanovena přiměřenou dobou, jíž jest potřebí k dosažení účelu sledovaného záznamem, nikoli však dobou delší 12 měsíců.
(5) Povolovati dovozní záznamní styk v jiných případech dovozu zboží k dočasnému používání vyhrazuje se ministerstvu financí, a to v hospodářsky důležitějších případech v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností.
(6) Zboží, jež bylo dovezeno v záznamním styku podle předcházejících ustanovení, může býti ve vývozu projednáno i jiným celním úřadem než tím, který je v dovozu projednal.
§ 126.
Vývozní záznamní styk se zbožím k dočasnému používání, vyzkoušení, k pokusům a napodobení, na výstavy, k soutěžím a závodům.
(1) Vývozní záznamní styk s věcmi vyváženými k dočasnému používání, k vyzkoušení, k pokusům a napodobení, na výstavy, veletrhy, k soutěžím a závodům jest dovolen zásadně, pokud nebude ministerstvem financí omezen.
(2) Celní úřady mohou takové zboží zaznamenávati podle svého vyclívacího oprávnění. Záznamní lhůta budiž stanovena dobou přiměřenou účelu sledovanému záznamem, nikoli však dobou delší 12 měsíců.
§ 127.
Prázdné obaly k plnění dovážené nebo vyvážené.
(1) Upotřebené cizozemské koše, dovážené do celního území, aby byly naplněny ovocem nebo zeleninou a s nimi vyvezeny, dále upotřebené známkované dřevěné sudy, jež se dovážejí z celní ciziny, aby byly v celním území naplněny zbožím a s ním vyvezeny, mohou propouštěti celní úřady beze cla do volného oběhu, prohlásí-li je dovozce k plnění a k zpětnému vývozu po naplnění a není-li pochybnosti o jejich určení. Je-li pochybnost, může celní úřad takové obaly zaznamenati nejdéle na dobu 6 měsíců.
(2) Nové dřevěné sudy, jež dovozce prohlásí k plnění, mohou býti celními úřady zaznamenány se lhůtou 6 měsíců ke zpětnému vývozu. Tyto sudy mohou býti vyvezeny po naplnění zbožím u kteréhokoliv celního úřadu.
(3) Upotřebené známkované pytle z hrubých tkanin mohou býti celními úřady zaznamenávány, prohlásí-li je strana s určením k naplnění a navrhne-li jich zaznamenání podle váhy a počtu kusů. Tyto pytle mohou vystoupiti z celního území u kteréhokoliv celního úřadu i po částkách. Jistota se vrátí, prokáže-li strana do 6 měsíců vstupnímu celnímu úřadu, že pytle se zbožím v nich naplněných vyvezla z celního území. Výstupní celní úřady potvrzují výstup pytlů na návrh strany zvláštním osvědčením nebo na záznamce.
(4) V ostatním případech vyhrazuje se povolení dovozního záznamního styku ministerstvu financí.
(5) Celní úřady jsou oprávněny zaznamenávati prázdné vnější obaly, jež se vyvážejí z volného oběhu v celním území, aby v nich bylo dovezeno celní zboží. Tyto obaly budou propuštěny beze cla při zpětném dovozu, leč by v nich bylo dovezeno zboží, jež podléhá clu podle hrubé váhy.
§ 128.
Záznamní styk v pohraničním styku.
(1) K dovoznímu nebo vývoznímu záznamnímu styku s věcmi převáženými přes celní hranici při různých slavnostech, veřejných cvičeních a podobných příležitostech (s divadelními kostýmy, cvičným nářadím, hudebními nástroji) z jednoho pohraničního pásma do druhého, aby jich tu bylo dočasně použito a byly pak zase zpět převezeny, dále k záznamnímu styku sjednanému pro pohraniční styk se sousedním státem nebo dovolenému podle § 4 prov. nař., není potřebí výslovného povolení. I nové věci mohou býti takto zaznamenávány.
(2) Celní úřady jsou oprávněny zaznamenávati takové věci podle svého vyclívacího oprávnění a mohou též za přiměřených kontrolních opatření dovoliti jejich převoz přes celní hranici i po vedlejších cestách.
§ 129.
Dobytek na pastvu a k práci v záznamním styku.
(1) Dovážeti a vyvážeti dobytek na delší pastvu nebo k zimnímu živení nebo k vykrmení nebo k dočasným pracím hospodářským v záznamním styku jest zásadně dovoleno a není k tomu potřebí výslovného povolení. Tato ustanovení nedotýkají se úlevy podle § 4, odst. (4) c) prov. nař. Zaznamenávati dobytek mohou celní úřady podle svého vyclívacího oprávnění.
(2) Užitek, jejž dává dobytek vyhnaný na pastvu v cizím celním území (mléko, sýr, máslo), pak mláďata, jež za doby této pastvy přibudou, smějí býti dovezeny beze cla. Sýr a máslo vyrobené z mléka v této době mohou býti dovezeny beze cla ještě do 4 neděl po návratu dobytka.
(3) V pochybných případech může okrsková celní správa stanoviti, jaký užitek jest pokládati co do množství za přiměřený podle místních poměrů a trvání pastvy.
(4) Z mláďat (telat, kůzlat, jehňat, selat, hříbat), jež přibudou na cizím území, nevybírá se clo, při čemž se přihlíží k tomu, kolik bylo březích matek ohlášeno a celním úřadem při výstupu zaznamenáno. Mláďata propustí se i tenkráte beze cla, když se dovezou do celního území bez matek, prokáže-li strana, že pocházejí od dobytka při výstupu ohlášeného a zaznamenaného.
(5) Maso ze zvířat, jež v celní cizině utrpěla úraz a byla zabita, může býti beze cla propuštěno, doveze-li strana zároveň i kůži a předloží-li potvrzení cizozemského místního úřadu o úrazu nebo nutné porážce zvířete.
(6) Z dobytka převedeného na pastvu nebo k práci v tuzemsku nutno zaplatiti clo podle výměry platné v den záznamu, nevrátí-li se do celní ciziny. Rovněž tak nutno zaplatiti clo ze jmenovaného dobytka, zahyne-li v celním území a zužitkuje-li se nebo zpeněží-li se maso v celním území.
(7) Aby mohl býti dobytek, který zahynul v době pastvy nebo při práci v tuzemsku, odepsán beze cla, musí strana případ hlásiti do tří dnů písemně nejbližšímu oddělení finanční stráže nebo důchodkovému kontrolnímu úřadu, aby zjistil na místě správnost ohlášky a potvrdil na jejím rubu, že maso padlého dobytka nebylo v celním území spotřebováno nebo zpeněženo. Tuto potvrzenou ohláškou musí strana odevzdati celnímu úřadu za účelem odpisu scházejících kusů. Potvrdí-li státní zvěrolékař, že cizozemský dobytek zhynul dobytčí nákazou a že maso tohoto dobytka nebylo v tuzemsku spotřebováno nebo zpeněženo, nemusí oddělení finanční stráže nebo důchodkový kontrolní úřad tuto okolnost vyšetřovati a vydá potvrzení, podle něhož celní úřad odepíše padlé kusy bez vybrání cla.
(8) Užitek, jejž dává dobytek na tuzemském pastvišti, i mláďata, jež přibudou na něm a zůstanou v celním území, nepodléhají dovoznímu clu.
(9) Není-li z místních příčin možno dodati k celnímu úřadu dobytek vyháněný na pastvu nebo převáděny na práci, může pohraniční celní úřad dovoliti majiteli dobytka, aby podal předběžnou ohlášku, podle níž vyhotoví záznamku a oznámí to příslušnému oddělení finanční stráže, aby v ohlášenou dobu dohlédlo na výstup nebo vstup.
(10) Majitel dobytka jest povinen navrhnouti záznam dobytka vyháněného na pastvu ohláškou dvojmo vyhotovenou. V ohlášce jest udati pastvinu, jméno majitele a uživatele pastviny, jejich bydliště, jakož i počet kusů a druh dobytka, jeho pohlaví, barvu a jiné značky, kterými jest dobytek opatřen. Ohláška musí býti podepsána majitelem dobytka a potvrzena starostou obce, z jejíhož obvodu se dobytek vyhání. Celní úřad vrátí jednu ohlášku jako záznamku majiteli dobytka. Majitel dobytka jest povinen předložiti finančnímu orgánu při náhodné kontrole k nahlédnutí záznamku, kdykoliv o to při dozoru požádá.
(11) Při posuzování přípustnosti dovozu a zpětného dovozu dobytka vyvedeného na pastvu nebo k práci nutno přihlížeti k ustanovením zákonů o dobytčích nákazách, pokud se týče k ustanovením veterinárních smluv a k zákazům a omezením té které doby platným.
§ 130.
Záznamní styk se zbožím ke správce.
(1) Dovozní záznamní styk se zbožím ke správce, t. j. k opětné úpravě opotřebovaných nebo poškozených částí, jest zásadně dovolen a není k němu potřebí výslovného povolení. Zaznamenávati zboží v tomto styku mohou celní úřady podle svého vyclívacího oprávnění. Lhůtu ke zpětnému vývozu jest určiti přiměřenou dobou, nikoli však delší jednoho roku.
(2) Vývozní záznamní styk ke správce jest dovolen zásadně, byl-li sjednán mezinárodní smlouvou se státem, v jehož celním území má býti správka vykonána. Jinak může vývozní záznamní styk ke správce určitého druhu zásadně dovoliti ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, nelze-li práci vykonati v celním území vůbec nebo v žádoucí jakosti a přesnosti nebo dá-li se sice práce provésti v celním území, avšak jen s nepoměrným nákladem.
(3) K vývoznímu záznamnímu styku ke správce podle odstavce (2) není potřebí výslovného povolení. Zaznamenávati zboží v tomto styku mohou celní úřady podle svého vyclívacího oprávnění. Lhůtu k zpětnému dovozu jest určiti přiměřenou dobou, nikoli však delší jednoho roku.
(4) V jiných případech než zásadně dovolených povoluje vývozní záznam ke správce ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností.
(5) V celním nálezu budiž celními úřady poznamenán rozsah potřebné správky a při zpětném dovozu zjištěn rozsah správky skutečně provedené a neporušenost značek totožnosti.
(6) Zboží, jež bylo zasláno do celního území ke správce a při dovozu zaznamenáno, může býti při zpětném vývozu projednáno každým celním úřadem.
§ 131.
Aktivní zušlechťovací styk.
(1) Aktivní zušlechťovací styk, na př. dovoz zboží k přípravě, úpravě, přepracování, zpracování, může býti zásadně dovolen, dá-li se s určitostí očekávati, že ze zušlechťování vzejde průmyslovému nebo živnostenskému odvětví zúčastněnému na zušlechťování prospěch, a lze-li předpokládati, že očekávané výhody převýší případné škodlivé újmy tak, že dlužno se stanoviska celkového hospodářství dáti přednost zušlechťovacímu styku.
(2) Zušlechťovací styk dovoluje zásadně ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, podle okolností též v dohodě s ministerstvem financí povoliti v dohodě se jmenovanými ministerstvy zušlechťovací styk v jiných než zásadně dovolených případech.
(3) Při zásadním dovolení aktivního zušlechťovacího styku stanoví se, musí-li býti při zušlechtění totožnost zboží zachována a tudíž tytéž kusy po zušlechtění vyvezeny nebo postačí-li zpětný vývoz určitého množství zušlechtěného zboží podle váhy, míry, počtu kusů a pod.
(4) Zušlechťovací styky povolené před účinností těchto ustanovení zůstávají v platnosti, pokud nenařídí ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, podle okolností též v dohodě s ministerstvem zemědělství, aby byly zastaveny nebo omezeny.
(5) Zušlechťovací styky v pohraničním styku již vžité zůstanou v platnosti, pokud nepřesahují pojem řemeslného zpracování; zaznamenávati zboží mohou v těchto stycích i nadále celní úřady podle svého vyclívacího oprávnění bez výslovného povolení.
(6) K zušlechťovacímu styku zásadně dovolenému jest potřebí výslovného povolení okrskové celní správy.
(7) Žádosti o dovolení nebo povolení aktivního zušlechťovacího styku podávají se okrskové celní správě, v jejímž okrsku leží místo zušlechťování (zpracování), a to prostřednictvím příslušné obchodní a živnostenské komory, která připojí své dobré zdání.
§ 132.
Pokračovací zušlechťovací styk.
(1) Zboží vyrobené zušlechtěním může býti odevzdáváno k dalšímu upravení nebo zpracování v tuzemsku jiným průmyslníkům (živnostníkům), majícím povolení k zušlechťovacímu styku, aby je pak vyvezli. Zúčastnění jsou povinni opatřiti si povolení okrskové celní správy místně příslušné, která jest povinna upraviti dozor na takový pokračovací zušlechťovací styk.
(2) Zboží odevzdané k dalšímu zpracování nebo upravení musí býti znovu zaznamenáno na účet nové strany.
(3) Dovezené zboží účtuje se podle ustanovení §§ 133 a 134 prov. nař. při odevzdání do pokračovacího zušlechťovacího styku a nová strana musí složiti celní jistotu, jež se vyměří podle množství zboží v původním nezušlechtěném stavu.
(4) Okrsková celní správa může dovoliti, aby strana, jíž byl zušlechťovací styk povolen, dávala zboží dovezené v tomto styku na vlastní zodpovědnost třetím osobám nemajícím zvláštního povolení, aby zboží pod celním dozorem propracovaly nebo zušlechtění dokončily.
(5) Dozorčí podmínky pro zušlechťovací styk, v němž zušlechťování provádějí třetí osoby, zejména domáčtí pracovníci ve mzdě, stanoví se povolením.
§ 133.
Zúčtování v zušlechťovacím styku.
(1) Při zásadním dovolení nebo povolení zušlechťovacího styku může býti od požadavku totožnosti zboží upuštěno a pro zúčtování dovezeného a vyvezeného zboží stanoven zúčtovací klíč podle výsledku výroby na zkoušku, podle přezkoumaných údajů strany, podle dobrého zdání znalců nebo odborných ústavů a pod. Nelze-li klíč ani takto stanoviti, zjistí se při každém vývozu množství zboží, jež se má odepsati, na př. podle rozložených vzorků, rozborem a pod.
(2) Zboží dovezené na jednotlivou záznamku musí býti zvláště zúčtováno. Zúčtováno budiž zejména, jakmile bylo všechno zaznamenané zboží zpět vyvezeno nebo jakmile uplyne vývozní lhůta nebo strana se vzdá dalšího vývozu. Podle výsledku zúčtování vrátí celní úřad jistotu nebo ji uvolní, podle okolností předepíše celní pohledávku, pokud ji nevybere konečným zúčtováním jistoty.
(3) Jestliže strana nevyveze zboží dovezené na záznamku najednou, nýbrž vyváží je po částech, může, jakmile prokáže vývoz, požadovati, aby jí byla vrácena příslušná část složené jistoty podle množství zpět vyvezeného zboží nebo aby bylo vyvezené zboží zúčtováno a připadající na ně část jistoty uvolněna.
§ 134.
Příbytek a úbytek váhy; vedlejší výrobky.
(1) Strana jest povinna při zpětném vývozu zušlechtěného zboží udati v celní prohlášce tuzemské přídatky a vysvětliti přírůstek na váze.
(2) Nestanoví-li se při povolení ničeno jiného, podléhají úbytky, vzniklé na př. výtratou, vypařkou, spálením nebo jinou podobnou příčinou, jakož i odpad clu podle povahy dovezeného zboží. V tomto případě nevybírají se úroky z celní pohledávky.
(3) Celní pohledávka za úbytky a odpad vybere se při zúčtování.
(4) Vyveze-li se odpad do celní ciziny nebo zničí-li se pod celním dozorem nebo přemění-li se pod celním dozorem v odpad nepodléhající clu, může býti povoleno odepsati celní pohledávku. Odpad clu podléhající může býti znovu zaznamenán pro zušlechťovací styk.
§ 135.
Vrácené zušlechtěné zboží.
(1) Doveze-li se zpět z celní ciziny zušlechtěné zboží, může býti na žádost strany buď zahrnuto opět do zušlechťovacího styku nebo vycleno, prokáže-li strana totožnost dováženého zboží se zbožím vyvezeným podle zásad platných pro zboží vrácené (§ 214 prov. nař.). Navrhne-li strana, aby zboží bylo vycleno, vybere se celní pohledávka podle množství, druhu a povahy zboží, z něhož bylo zušlechtěné zboží vyrobeno, a podle sazeb platných při prvotním dovozu nezpracovaného zboží. Při výpočtu cla nebo při opětném záznamu budiž hleděno k úbytku a k odpadu.
(2) O zpětném vývozu nezušlechtěného zboží platí obdobně § 216 prov. nař.
§ 136.
Uložení zboží vyrobeného v zušlechťovacím styku v celním skladišti.
(1) Má-li zušlechtěné zboží býti uloženo v celním skladišti, projedná se způsobem stanoveným pro vývoz a přijme se do skladiště. Není-li celní úřad pověřený vývozním projednáváním zároveň úřadem dozírajícím na celní skladiště, poukáže zboží tomuto úřadu.
(2) Prohlásí-li strana takové zboží dodatečně k vyclení, vyměří se celní pohledávka podle příslušné celní sazby stanovené na zboží, jež bylo dovezeno k zušlechtění, a to podle sazby, jež platila v den, kdy bylo zboží zaznamenáno k zušlechtění.
(3) Celní pohledávku tkvící na zboží poukázaném k uložení, sdělí poukazující úřad úřadu dozírajícímu na celní skladiště.
§ 137.
Pasivní zušlechťovací styk.
(1) Zboží, jež se vyváží z volného oběhu k zušlechtění nebo zpracování do celní ciziny, může býti při zpětném dovozu propuštěno beze cla, nebylo-li v příslušném povolení stanoveno, že se má vybrati ze zušlechtěného nebo zpracovaného zboží dovozní clo podle nižší sazby. Vyvážené zboží jest projednati vývozním záznamním řízením. Aby byla zajištěna totožnost, budiž použito takových opatření, jež zaručují poznatelnost zboží.
(2) Jestliže byly ke zboží přidány v cizině hmoty nebo částky clu podléhající v podstatném množství, vyclí se tyto přídatky při zpětném dovozu.
§ 138.
Povolení pasivního zušlechťovacího styku.
(1) Pasivní zušlechťovací styk může povoliti ministerstvo financí po dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, podle okolností též s ministerstvem zemědělství, jen výjimečně zpravidla na krátkou dobu a podle okolností pro omezené množství určitého druhu zboží. O povolení platí obdobně ustanovení § 130, odst. (2), a § 131, odst. (2), prov. nař., a o podávání žádostí ustanovení § 131, odst. (7), prov. nař.
(2) Podrobnější podmínky o tomto styku, způsobu zajištění totožnosti a o lhůtě ke zpětnému dovozu budou obsaženy v povolení.
D. Přepravní styk.
§ 139.
Dovolení přepravního styku.
(K § 67 c. z.)
(1) Přepravní styk může býti dovolen jen na tratích, na nichž jest odůvodněn místními nebo dopravními poměry.
(2) Přepravní styk dovoluje:
a) v silniční dopravě a v dopravě po vodě ministerstvo financí; jednotlivé případy přepravního styku na krátkých tratích silničních může na žádost stran povolovati okrsková celní správa;
b) v železniční dopravě ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem železnic.
(3) Trati, na nichž byl přepravní styk dovolen všeobecně, jakož i celní úřady, jež jsou oprávněny konati přepravní řízení v tomto styku, buďtež vyhlášeny v úředním listě.
§ 140.
Prohlašování zboží.
(K § 68 c. z.)
(1) Zboží, jež má býti přepraveno přes celní cizinu v přepravním styku, musí býti pohraničnímu celnímu úřadu prohlášeno odesílatelem písemně přepravní prohláškou dvojmo vyhotovenou. V cestovním styku a v dopravě silniční jest však dovolena ústní prohláška, podle které vydá celní úřad přepravní průkazku.
(2) Přepravní prohláška musí obsahovati:
a) počet, druh, značky a čísla nákladových kusů;
b) druh zboží podle obyčejného nebo obchodního pojmenování;
c) hrubou váhu zboží; tato váha může býti udána úhrnem, obsahuje-li zásilka zboží téhož druhu a ve stejných obalech;
d) celní úřad výstupní a vstupní a místo určení. Projednává-li zásilku vnitrozemský celní úřad, může si odesilatel vyhraditi doplnění prohlášky u výstupního úřadu určením vstupního úřadu;
e) den vyhotovení prohlášky a podpis strany.
(3) Pro každé místo určení nutno vyhotoviti a odevzdati zvláštní prohlášku a připojiti k ní pevně výkazky, jestliže byly nařízeny z důvodu vyhlášení zostřeného celního dozoru nad příslušným úsekem pohraničního pásma nebo celního vnitrozemí.
(4) K přepravnímu řízení nemusí býti prohlašováno zboží, jež jest v dovozu i vývozu beze cla a dávek a jehož vývoz není zakázán, dopravuje-li se nezabalené; doprava takového zboží není omezena na dovolené trati. Takové zboží může býti vyváženo nebo zpět dováženo u celních úřadů, jež jsou všeobecně oprávněny je projednávati. Rovněž nemusí býti k přepravnímu styku prohlašováno zboží, jež jest v dovozu i vývozu beze cla a jiných dávek, vyváží-li se do celní ciziny tak, že se nejdříve přepraví přes celní cizinu a pak se proveze celním územím, dopravuje-li se nezabalené.
(5) K převozu zboží, jež jest předmětem státního monopolu, v přepravním styku jest potřebí výslovného povolení ministerstva financí.
§ 141.
Celní řízení.
(Pokračování k § 68 c. z.)
(1) Železniční nebo plavební podnik jest povinen, dopravuje-li zboží v přepravním styku, písemně navrhnouti výstupnímu celnímu úřadu vydání přepravní průkazky a připojiti ke svojí ohlášce přepravní prohlášky.
(2) Celní úřad podrobí zboží podle přepravních prohlášek zpravidla jen vnější prohlídce a dá na ně celní závěrku, kterou v železniční dopravě zastupuje železniční závěrka. Podléhá-li zboží vývoznímu clu nebo vývoznímu zákazu nebo nelze-li na ně dáti celní (železniční) závěrku nebo je-li podezření, že přepravní prohláška není správná nebo je-li nebezpečí výměny zboží za přepravy přes celní cizinu, budiž vykonána vnitřní prohlídka a zboží důkladně popsáno. Při přepravě zboží na krátkých silničních tratích nemusí býti dávána celní závěrka, může-li býti zásilka provázena úředním orgánem od výstupního ke vstupnímu celnímu úřadu nebo může-li býti zboží přesně popsáno nebo poznačeno, aby byla zajištěna jeho totožnost.
(3) Podléhá-li přepravované zboží vývoznímu clu, vybere celní úřad jistotu ve výši vývozního cla, a je-li vývoz zboží zakázán, ve výši poloviční ceny zboží. Ustanovení §76 prov. nař. o jistotě při poukazování průvodkou platí obdobně též o jistotě v přepravním styku.
(4) Dopravní podnik jest povinen nalepiti na vozy nebo nákladové kusy a nákladní listy nálepky, vyznačující, že jde o tuzemské zboží, přepravované přes celní cizinu.
(5) Výstupní celní úřad stanoví podle délky trati a podle dopravních poměrů přiměřenou lhůtu, ve které musí dopravovatel dodati zboží vstupnímu celnímu úřadu, a vydá straně přepravní průkazku.
(6) Zboží, jež má býti přepraveno přes celní cizinu v přepravním styku, může býti projednáváno též vnitrozemskými celními úřady. Projednal-li zásilku vnitrozemský celní úřad, musí býti dodána s oběma přepravními průkazkami výstupnímu celnímu úřadu, který přezkouší úřední závěrku a počet a druh nákladových kusů.
(7) Vstupní celní úřad přezkoumá závěrky, porovná náklad s přepravní průkazkou, a shledá-li vše v pořádku, sejme celní závěrku a propustí zboží do volného oběhu v celním území. Je-li potřebí k další dopravě zboží výkazky, potvrdí celní úřad výkazku připojenou k přepravní průkazce otiskem místního a denního razítka nebo vydá novou výkazku.
(8) Vyskytnou-li se při zpětném dovozu zásilky bezvýznamné závady nebo nepatrné chyby, upustí vstupní celní úřad od vyclení zboží, nemá-li pochybnosti o jeho totožnosti. Rovněž tak upustí celní úřad od vyclení zboží v případě, že byla úřední závěrka porušena, prokáže-li dopravovatel, že se to stalo nezaviněnou příhodou, a nemá-li celní úřad pochybností o totožnosti zboží. Ztratí-li se přepravní průkazka za přepravy, vyžádá si vstupní celní úřad prvopis průkazky od výstupního celního úřadu a podle něho projedná zásilku, nemá-li pochybností o její totožnosti. Vyskytnou-li se však závažnější závady nebo úchylky, zejména nebyla-li zásilka prohlášena k přepravnímu styku nebo má-li celní úřad pochybnosti o totožnosti zásilky, projedná zboží, jakoby bylo původu cizozemského.
(9) Okrskové celní správy jsou oprávněny povolovati podle potřeby úlevy v přepravním styku.
E. Dovozní styk s celní výhodou.
§ 142.
Dovolovací listy a zvláštní povolení.
(K § 69 c. z.)
(1) Celní sazebník stanoví, které druhy zboží mohou býti z celní ciziny dováženy za snížené clo nebo beze cla na dovolovací listy nebo na zvláštní povolení a k jakému účelu lze takového zboží použíti nebo jakým způsobem musí býti zpracováno. Tato výhoda může býti odepřena až na dobu tří let podnikům, které se dopustily celního přestupku.
(2) Ustanovení níže uvedená o zvláštních povoleních platí též pro dovolovací listy. Podnikem rozumí se nejen tovární podnik, nýbrž i živnost.
(3) Podniky, jimž byla povolena výhoda dovozu zboží za sníženou celní sazbu nebo beze cla, podléhají celnímu dozoru (§ 26 prov. nař.). Tímto dozorem může býti pověřena finanční stráž nebo důchodková kontrola.
(4) Žádosti o povolení dovozního styku s celní výhodou jest podávati prostřednictvím obchodní a živnostenské komory, v jejímž obvodu má býti zboží použito nebo zpracováno. V žádosti jest udati místo a rozsah podniku (živnosti), zamýšlený způsob upotřebení nebo zpracování, přibližnou roční potřebu, pramen odběru a celní úřad, u kterého bude zboží vyclíváno.
(5) Obchodní a živnostenská komora přezkouší správnost údajů a předloží žádost se svým vyjádřením, zejména o nutnosti a důvodech odběru zboží z celní ciziny a o pravděpodobné roční potřebě, okrskové celní správě. Tato vydá povolení nebo předloží žádost ministerstvu financi, je-li tomuto vyhrazeno rozhodnouti o žádosti. Povolení zní na určité roční množství zboží a udílí se zpravidla na tři léta.
(6) Nárok na dovoz zboží s celní výhodou vzniká straně dnem, kterého jí bylo dodáno povolení příslušného úřadu celní správy. Úřad udělující povolení k dovozu zboží s celní výhodou může však stanoviti jeho zpětnou účinnost k určitému dřívějšímu dni nebo pro určitou dříve dovezenou zásilku.
(7) Nárok na celní výhodu má strana jen pro zásilky, u nichž při dovozním celním projednávání předloží s celní prohláškou povolení k dovozu zboží s celní výhodou, aby celní úřad mohl v něm odepsati dovezené množství zboží.
(8) Povolení může býti z podstatných důvodů odebráno, a to zejména tenkráte, kdyby ho bylo zneužito - v tomto případě bez újmy stíhání podle důchodkového trestního práva. Odebrati povolení přísluší úřadu, který výhodný dovoz povolil.
(9) Zboží, odebrané z celní ciziny v dovozním styku s celní výhodou, smí býti přenecháno jiné osobě nebo podniku nebo upotřebeno k jinému než dovolenému účelu nebo zpracováno jiným než dovoleným způsobem, ohlásí-li to strana před tím celnímu úřadu a dozorčímu orgánu a zaplatí-li ze zboží clo nebo doplatí rozdíl cla podle plné celní sazby. Okrsková celní správa může povoliti, aby strana přenechala zboží bez placení cla nebo bez doplatku cla podnikům, jež mají povolení stejného druhu. Přenechávati odpadky vzniklé při výrobě jest však dovoleno, není-li to výslovně zakázáno.
(10) Majitelé povolení jsou povinni vésti knihu o odběru a upotřebení (zpracování) zboží, odebraného na povolení, a to tak, aby se dala účetní zásoba kdykoliv zjistiti.
(11) Odebral-li podnik povolené mu množství zboží nebo uplynula-li platnost povolení dříve, než bylo obnoveno, může odebírati zboží dále za dosavadních podmínek, musí však předložiti celnímu úřadu úřední potvrzení, že zažádal ještě dříve, než dovezl zbytek povoleného množství nebo než zaniklo povolení, za rozšíření nebo obnovení povolení, a zavázati se doplatiti nebo zaplatiti clo, kdyby povolení neobdržel.
(12) Zastaví-li strana úplně podnik pro který jí byl povolen odběr zboží s celní výhodou, jest povinna oznámiti to i zbylou zásobu celnímu úřadu a dozorčímu orgánu a doplatiti nebo zaplatiti clo za nespotřebované zboží. O přenechání zboží jinému podniku platí obdobně ustanovení odstavce (9).
(13) Pro upotřebení nebo zpracování zboží odebraného s celní výhodou stanoví se dvanáctiměsíční doba počínající dnem vyclení; po uplynutí této doby jest podnik povinen zaplatiti clo nebo doplatiti rozdíl cla za zboží nezpracované. Ukáže-li se tato doba nedostatečnou, může ji okrsková celní správa na odůvodněnou žádost strany přiměřeně prodloužiti.
(14) Vyskytnou-li se pochybnosti o tom, že zboží bylo upotřebeno k povolenému účelu nebo zpracováno dovoleným způsobem, jest strana povinna prokázati, že zboží bylo použito jen k povolenému účelu nebo bylo zpracováno dovoleným způsobem.
(15) Celní úřad zjistí při dovozu čistou váhu zboží buď skutečným odvážením nebo srážkou stanovené táry, vybere vyměřenou celní pohledávku a propustí zásilku do volného oběhu. Jistotu za rozdíl mezi výhodným a úplným clem vybere celní úřad jen tenkráte, bylo-li to všeobecně nebo pro určitý případ výslovně povolovacím úřadem stanoveno.
(16) Přestupky všeobecných a zvláštních ustanovení o odběru zboží s celní výhodou trestají se, pokud nemají povahy celních přestupků, jako celní nepořádnosti.
(17) Zvláštní ustanovení o povolení dovozu některých druhů zboží s celní výhodou jsou obsažena v příloze E.
§ 143.
Dovozní listy.
(Pokračování k § 69 c. z.)
(1) Režim dovozních listů bude upraven zvlášť.
(2) Ustanovení vládních nařízení ze dne 16. července 1926, č. 138 Sb. z. a n., o dovozních listech na obilí, luštěniny a rýži, ve znění upraveném vládním nařízení ze dne 12. července 1927, č. 124 Sb. z. a n., zůstávají v účinnosti s jedinou změnou, že v úvodní větě těchto nařízení slova "podle hlavy osmé" (§§ 254 až 306) a desáté (§§ 385 až 380) celního a monopolního řádu" nahrazují se slovy "podle ustanovení §§ 17 a 69 celního zákona č. 114/1927 Sb. z. a n."
3. Zvláštní ustanovení pro některé druhy dopravy a styku.
§ 144.
Poštovní styk, styk po železnici a vodě.
(K §§ 70 až 79 c. z.)
Ustanovení pro tyto styky jsou obsažena v celních řádech poštovním, železničním a plavebním (přílohy F, G a H).
§ 145.
Všeobecná ustanovení pro dopravu letadly.
(K § 80 c. z.)
(1) Letadly, jež podléhají ustanovením níže uvedeným, rozumí se letadla v užším smyslu (aeroplány, hydroplány, helikoptéry atd.), řiditelné vzducholodi, motorové balony a volné balony. Ustanovení tohoto paragrafu platí pro volné balony a neřiditelná letadla v užším smyslu potud, pokud jejich povaha nevylučuje, aby těchto ustanovení bylo použito. Rozlišování letadel na tuzemská a cizozemská děje se podle ustanovení celních, nikoliv podle ustanovení zákona o letectví.
(2) Letadla plující z celní ciziny do celního území smějí přelétati celní hranici jen mezi body, jež budou stanoveny nařízením. Kromě případů nouze smí letadla přistávati jen na letištích, určených celní správou (celních letištích) a musí vykonati cestu mezi celní hranicí a celním letištěm bez zastávky a beze změny nákladu. Rovněž tak smějí letadla odlétati do celní ciziny zpravidla jen z celních letišť a přelétati celní hranici mezi stanovenými body.
(3) Byl-li by přílet letadla na celní letiště nebo odlet z něho spojen s nepoměrnými obtížemi, může okrsková celní správa povoliti přistání též na jiném místě, pokud se týče odlet z jiného místa za dohledu finančního orgánu. Útraty dohledu hradí strana.
(4) Letiště prohlášená za celní letiště jsou pro celní službu celništěm a musí býti tak zařízena, aby na nich mohly býti projednávány osoby a zboží v dovozu i ve vývozu. Celní letiště nemusejí býti označena, buďtež však vyhlášena v seznamu celních úřadů.
(5) S letadel přilétajících z celní ciziny nesmí býti za letu od celní hranice k celnímu letišti shazováno zboží (zavazadla a jiné věci), jest však dovoleno shazovati v případě potřeby přítěž nebo pytle obsahující listovní poštu, byly-li povoleny vzdušné poštovní spoje. Byl-li letec nouzí nucen shoditi jiné věci, jest povinen oznámiti to ihned celnímu úřadu, na jehož celništi poprvé přistane, a postarati se o to, aby shozené věci byly co nejdříve dopraveny k nejbližšímu celnímu úřadu, nebo prokázati, že se ztratily nebo byly zničeny. Ustanovení tohoto odstavce platí obdobně i pro letadla přelétající celní území bez přistání.
(6) Musí-li letadlo plující z celní ciziny před doletem na celní letiště nezbytně přistati, jest letec povinen zpraviti o přistání nejbližší celní nebo jiný finanční úřad nebo orgán (důchodkový kontrolní úřad, berní úřad, finanční stráž a pod.) a též politický (státní policejní) úřad I. stolice nebo četnickou stanici nebo starostu obce, vyčkati příchodu vyslaného orgánu a pečovati o to, aby se osoby, jež dopravuje letadlem, nevzdálily s místa přistání a aby nic nebylo z letadla odstraněno. Při nouzovém přistání letadla plujícího do celní ciziny nesmí letec přijmouti na letadlo ani zboží ani cestující osoby ani jejich zavazadla, leč za dozoru nejbližšího celního úřadu.
(7) Orgán finanční správy nebo bezpečnostního úřadu jest oprávněn prohlédnouti letadlo a průkazní listiny a jiné doklady, jež letadlo nese, jakož i porovnati náklad se seznamem nákladu (§ 147 prov. nař.); jest též oprávněn dáti letadlo pod dozor, vzíti náklad v prozatímní úschovu a zaříditi vše, co uzná za potřebné. Orgán jest povinen poznamenati na seznamu nákladu výsledek prohlídky i to, co zařídil. Útraty, vzniklé vysláním úředních orgánů na místo přistání, hradí letec (letecký podnik).
(8) Letec jest povinen co nejdříve přistati na příhodném místě, vyzve-li ho k přistání finanční stráž. Finanční stráž bude užívati k této výzvě týchž znamení jako policejní orgánové.
(9) Ustanovení odstavců (6) až (8) platí i pro přelety celní hranice, které se staly náhodou, nouzí nebo nepředvídanou přírodní příhodou.
§ 146.
Styk letadel s celní cizinou.
(Pokračování k § 80 c. z.)
(1) Celní úřady jsou oprávněny zaznamenati cizozemská letadla cizozemských letců a leteckých podniků. Záznamní lhůta budiž stanovena v dohodě se stranou, nikoli však dobou delší jednoho roku. Záznamka pozbude platnosti i před uplynutím záznamní lhůty, jakmile cizozemský celní nebo policejní úřad na ní potvrdí pobyt letadla v celní cizině a totožnost jeho s letadlem zaznamenaným. Složenou jistotu vrátí nebo uvolní celní úřad, jenž letadlo zaznamenal, obdrží-li nejdéle do 14 dnů po uplynutí stanovené lhůty záznamku potvrzenou cizozemským úřadem. Ustanovení § 166, odst. (10) prov. nař. o vracení jistoty platí obdobně.
(2) Letadla nebuďtež zaznamenávána a jistota nebudiž požadována, zůstane-li letadlo pod celním dozorem a odletí-li přímo do celní ciziny.
(3) Tuzemským letadlům může býti zajištěn nárok na propuštění beze cla při návratu z celní ciziny, vyžádá-li si letec celní průkazku. Lhůta ke zpětnému dovozu budiž stanovena jedním rokem; okrsková celní správa může prodloužiti záznamní lhůtu o jeden rok.
(4) Záznamku nebo průkazku vydá celní úřad na ústní prohlášku. Letadlo opatřené záznamkou nebo průkazkou může přeletávati celní hranici i vícekráte, dokud neuplyne záznamní lhůta.
(5) Pohonné látky na palubě letadla při příletu v množství nepřevyšujícím míru nutnou k dokončení cesty, kterou má letadlo podle palubní knížky vykonati, propustí celní úřad beze cla a dávek, zachovává-li vzájemnost stát, z jehož volného oběhu letadlo pochází. Přibírá-li letadlo pohonné látky v celním území, nelze uplatňovati nárok na jejich osvobození od cla a dávek.
(6) Náhradní součástky (též polotovary specielní povahy) dovážené cizozemským letcem nebo leteckým podnikem do celního území ke správce poškozených cizozemských letadel jsou podmíněně osvobozeny od cla a dávek, budou-li zaznamenány a pod celním dozorem do uvedených letadel vmontovány. Vymontované součástky musí býti vycleny nebo pod celním dozorem vyvezeny, po případě zničeny. Vyváží-li letec nebo letecký podnik náhradní součástky do celní ciziny ke správce tuzemských letadel v cizině poškozených, musí je, činí-li nárok, aby byly propuštěny při zpětném dovozu beze cla a dávek, dáti při vývozu zaznamenati. Náhradní součástky cizozemského původu do tuzemských letadel v cizině vmontované musí býti při prvém přistání letadla na celním letišti ležícím v celním území prohlášeny a vycleny (§ 121 prov. nař.). Součástky, které by v celní cizině byly z tuzemského letadla vymontovány, budou při zpětném dovozu do celního území propuštěny beze cla a dávek na úřední průkaz o tom, že jde o součástky vymontované z tuzemského letadla.
(7) Ministerstvo financí může uděliti československému oficielnímu klubu aeronautickému výhradné právo vydávati pro letadla triptyky, jež opravňují cizozemské letce ke vstupu cizozemským letadlem v nich popsaným do celního území bez skládání celní jistoty. Nebylo-li by oficielního klubu aeronautického, může ministerstvo financí toto právo uděliti klubu nebo svazu, jejž uzná pro ten účel za nejzpůsobilejší. Triptyk pozbude platnosti i před uplynutím záznamní lhůty, jakmile na něm cizozemský úřad potvrdí pobyt letadla v celní cizině. Celní úřady řídí se při řízení s triptyky pokyny na nich vytištěnými. Konečný výstup letadla považuje se za prokázaný, obdrží-li celní úřad, jenž letadlo zaznamenal, nejdéle do 14 dnů po uplynutí záznamní lhůty příslušný list triptyku potvrzený cizozemským celním nebo policejním úřadem obdobně podle odst. (1). Ustanovení § 166, odst. (14) prov. nař. platí tu obdobně.
(8) Ministerstvo financí může též povoliti, aby se používalo pro letadla místo triptyků, pokud se týče celních průkazek, mezinárodních sešitů celních propůstek (carnets des passages en douane), vydávaných oficielním mezinárodním svazem uznaných aeronautických klubů.
§ 147.
Dovoz, průvoz a vývoz zboží a doprava cestujících osob letadly.
(K § 81 c. z.)
(1) Dopravuje-li letadlo zboží, musí míti letec při letu přes celní hranici v kterémkoliv směru seznam nákladu, t. j. seznam všech vezených nákladových kusů včetně zavazadel, podepsaný vlastní rukou a vidovaný celním úřadem místa odletu. Tento seznam musí obsahovati údaje stanovené v § 81 c. z.
(2) Po přistání na celním letišti jest letec povinen pečovati o to, aby nebylo nic z letadla odstraněno a aby nikdo z osob, které přivezl, neopustil místo přistání, dokud se tam nedostaví orgán celního úřadu.
(3) Přivezlo-li letadlo zboží, jest letec povinen ihned odevzdati celnímu úřadu seznam nákladu s prvotními prohláškami a dodati mu zboží k dalšímu celnímu řízení.
(4) Letec odlétající do celní ciziny jest rovněž povinen odevzdati celnímu úřadu před odletem seznam nákladu k vidování a dodati zásilky k celnímu řízení. Jde-li o vývoz zboží, jehož výstup z celního území musí býti prokázán, jest letec (letecký podnik) povinen prokázati vývoz zboží potvrzením celního úřadu země určení.
(5) Cestující osoby, dopravované letadly požívají těchže úlev jako cestující osoby, jež přestupují celní hranici jiným dopravním prostředkem (železnicí, lodí a pod.).
§ 148.
O povinnosti cestujících osob dostaviti se k pohraničnímu celnímu úřadu a o celním řízení v cestovním styku.
(K §§ 82 a 83 c. z.)
(1) Cestujícími osobami rozumějí se osoby, jež přestupují celní hranici pouze za tím účelem, aby došly určitého cestovního cíle. Na úlevy stanovené pro cestovní styk nemohou však činiti nároku osoby, jež mají s sebou zboží takového druhu a v takovém množství, že jest zřejmo, že jest určeno pro obchod.
(2) Cestující osoby, jež s sebou nemají zboží určeného pro obchod, smějí přestupovati celní hranici ve dne i v noci (§ 31 prov. nař.), avšak zpravidla jen po celních cestách a jsou povinny dostaviti se k pohraničnímu celnímu úřadu a k celní hlídce, jimž přísluší konati celní řízení vzhledem k místu, na kterém cestující osoba přestoupila nebo hodlá přestoupiti celní hranici.
(3) Pokud policejní předpisy nestanoví přísnější kontroly osob přestupujících státní hranici nebo úmluvy se sousedními státy neobsahují jiných omezení, jest dovoleno cestujícím osobám, jež nemají žádného zboží, nýbrž jen svou obyčejnou cestovní výstroj, přestupovati celní hranici též po vedlejších cestách; tyto osoby jsou však povinny dostaviti se k nejbližšímu celnímu úřadu nebo k nejbližšímu oddělení finanční stráže k celní prohlídce. Ministerstvo financí může však v dohodě s ministerstvem vnitra osvoboditi takové cestující osoby na určitých hraničních úsecích od povinnosti hlásiti se u jmenovaných orgánů. Takového úlevy buďtež vyhlášeny.
(4) Cest, jejichž střední čarou probíhá celní hranice, smí býti používáno v celé jejich šíři bez celního řízení pro cestovní styk mezi různými místy ležícími v československém celním území nebo mezi různými místy celního území sousedního státu podle úmluv se sousedními státy.
(5) Cestující osoby, které mají s sebou zboží, jsou povinny dostaviti se k pohraničnímu celnímu úřadu a dodati mu zboží, aby je projednal. Není-li zboží určeno pro obchod, může býti prohlášeno ústně nebo cestující osoba může navrhnouti, aby bylo zboží vycleno podle výsledku celní prohlídky. Podléhá-li zboží hodnotnému clu, může celní úřad žádati, aby mu byly předloženy doklady jmenované v § 176 prov. nař.
(6) Hlavy cizích států a jich družina jsou osvobozeny od celní prohlídky; rovněž osoby diplomatické osvobozují se od celní prohlídky, jestliže prohlásí, že nemají žádného zboží, jež by podléhalo clu, nebo zboží, jehož dovoz jest zakázán nebo omezen.
(7) Zapečetěná zavazadla diplomatických kurýrů buďtež propuštěna bez celní prohlídky do volného oběhu, jsou-li zapsána v seznamu, vyhotoveném úřadem kurýra, a souhlasí-li s ním podle počtu kusů, vnějšího tvaru (vak, bedna, pytel, obálka a pod.) a nadpisu.
(8) Doporučenky (laissez passer), vydané československými zastupitelskými úřady v celní cizině jiným osobám než jmenovaným v odstavci (6), neosvobozují cestujících osob od celní prohlídky, nýbrž doporučují pouze jejich majitele orgánům vykonávajícím celní prohlídku.
HLAVA IV.
POVINNOST PLATITI CLO.
a) Celní osvobození.
(K § 87 c. z.)
§ 149.
Všeobecná ustanovení o celních osvobozeních.
(1) Zboží, jež jest podle § 87 c. z. osvobozeno od cla, nemusí býti prohlašováno písemně, nýbrž stačí ústní prohláška; strana jest však povinna prokázati osvobozující důvod doklady, osvědčeními a podobnými listinami, jak jest níže stanoveno, a podle potřeby předložiti seznamy zboží.
(2) Druh a sazební povaha zboží, a podléhá-li hodnotnému clu, též jeho cena nemusí býti prohlašovány; zemi původu nutno udati jen tenkráte, bylo-li to nařízeno z důvodů odvetných, protože některý stát zrušil nebo omezil celní osvobození. Věci a důvod osvobozovací mohou býti udány povšechně, na př. od cla osvobozené úřední tiskopisy k potřebě konsulátu, od cla osvobozené stěhované svršky a pod.
(3) Jistota - pokud bude nutno ji požadovati - může býti vyměřena zarovnanou částkou.
(4) Celní úřady jsou oprávněny povolovati osvobození od cla ve své působnosti, pokud není oprávnění vyhrazeno nadřízeným úřadům. Prokáže-li strana dodatečně do tří měsíců po vyclení, že jsou splněny podmínky stanovené pro celní osvobození, jsou celní úřady oprávněny ze své moci vrátiti vybrané clo v oněch případech, v nichž jim přísluší povoliti celní osvobození ve vlastním oboru působnosti.
§ 150.
Celní osvobození věcí pro hlavy cizích států.
(1) Cestují-li hlavy cizích států do celního území nebo projíždějí-li jím, propustí celní úřady jejich věci a věci jejich družiny i s dopravovadly bez prohlídky a beze cla ze své moci, a to i věci, jež nelze zařaditi mezi cestovní potřeby podle § 87, čís. 9 c. z.
(2) Věci, jež se zasílají hlavám cizích států předem nebo za nimi, buďtež všemi celními úřady propouštěny bez prohlídky a beze cla na úřední potvrzení, že jsou určeny pro takové osoby v době, kdy se dočasně zdržují v celním území.
§ 151.
Celní osvobození věcí pro potřebu diplomatických a jiných exteritoriálních osob.
(1) Přednostové diplomatických zastupitelstev cizích států, pověření pro Československou republiku, jsou oprávněni dovézti z celní ciziny beze cla všechny věci, jež jsou určeny k jejich vlastní potřebě nebo k potřebě členů jejich rodiny, bydlících s nimi ve společné domácnosti. Stejného celního osvobození požívají též chargés d'affaires po dobu řízení úřadu.
(2) Přiznává-li cizí stát československému diplomatickému zástupci celní osvobození v míře omezené, může býti celní osvobození stejně omezeno pro jeho diplomatického zástupce. Určuje-li takové omezující ustanovení úhrnnou částku, do které se nepožaduje clo z věcí jím v určitém období dovezených, jest diplomatický zástupce povinen platiti částku převyšující stanovenou míru, ačli ministerstvo financí doplatek nepromine, dohodnouc se s ministerstvem zahraničních věcí. Nepoužije-li diplomatický zástupce v některém období takto omezeného celního osvobození zcela nebo z části, nelze částku nevyčerpanou přičísti k dobru pro některé příští období.
(3) Osobám přiděleným diplomatickému zastupitelstvu cizího státu (včetně kancelářských osob) přísluší, pokud nejsou československými příslušníky, při přesídlení celní osvobození nejen pro upotřebené svršky (§ 87, č. 10 c. z.), nýbrž i pro nové svršky z důvodu přesídlení dovážené, po přesídlení jen pro šatstvo, prádlo a obuv, jsou-li tyto věci určeny k vlastní potřebě úředníka nebo členů jeho rodiny, bydlících s ním ve společné domácnosti.
(4) Stěhují-li se osoby v odstavci (1) a (3) jmenované do území Československé republiky, aby zde nastoupily úřad, nemusejí předkládati doklady požadované pro osvobození svršků přistěhovalce od cla (§ 155 prov. nař.), nýbrž stačí, předloží-li vlastní písemné prohlášení, že věci jsou stěhovanými svršky určenými jen k jejich potřebě nebo k potřebě členů jejich rodin. Stejně i zásilky prádla, šatstva i obuvi, zasílané úředníkům přiděleným diplomatickému zastupitelstvu [odst. (3)], propustí se beze cla na prohlášení adresátovo, že věci jsou určeny k jeho vlastní potřebě nebo k potřebě členů jeho rodiny. Tato prohlášení osob diplomatickému zastupitelstvu přidělených musí býti potvrzena jeho přednostou.
(5) Prohlášení a potvrzení přednosty diplomatického zastupitelstva musí býti podepsána jeho vlastní rukou. Je-li nepřítomen, může je podepsati jeho zástupce, avšak s doložkou, že přednosta není v sídle zastupitelstva. Ve všech případech jest opatřiti prohlášení, pokud se týče potvrzení nahlédací doložkou ministerstva zahraničních věcí.
(6) Projednávati podle ustanovení tohoto paragrafu a propouštěti beze cla (pokud se týče i bez celní prohlídky) zásilky věcí pro potřebu přednostů diplomatických zastupitelstev a jim přidělených úředníků (včetně kancelářského personálu) přísluší celnímu úřadu v Praze. Zásilku dopravenou pro přednostu diplomatického zastupitelstva cizího státu poštou, po železnici, po vodě nebo letadlem, oznámí pošta, pokud se týče celní úřad, písemně adresátovi. Přednosta opatří oznámení prohlášením, že zásilka jest určena k jeho vlastní potřebě nebo k potřebě členů jeho rodiny a vrátí je celnímu úřadu, který na to zásilku vydá.
(7) Zásilky pro přednosty diplomatických zastupitelstev jsou osvobozeny od celní prohlídky, jsou-li přímo na ně adresovány. Od této prohlídky jsou osvobozeny též zásilky, které nejsou přímo na ně adresovány, jestliže se k jejich převzetí dostaví k celnímu úřadu úředník příslušného zastupitelského úřadu jmenovaný v prohlášení.
(8) Ustanovení předcházejících odstavců platí obdobně, dovážejí-li se z celní ciziny věci pro jiné exteritoriální osoby. Celní úřady řídí se při tom zvláštními pokyny danými jim ministerstvem financí.
§ 152.
Celní osvobození věcí k úřední potřebě, předmětů úředního řízení, darů hlav cizích států, udělených řádů atd., spisů, listin, dopisů a platidel.
Úřední štíty, vlajky, znaky, razítka, tiskopisy a kancelářské zařízení, které jsou určeny k úřední potřebě diplomatických zastupitelstev nebo konsulárních úřadů cizích států, úřadujících v celním území, dále věci, jež jsou předmětem řízení veřejných úřadů československých, na př. corpora delicti, propustí celní úřady do volného oběhu beze cla na potvrzení přijímacích úřadů. Rovněž tak propustí celní úřady beze cla dary věnované hlavami cizích států, řády, čestné ceny (věci mající hodnotu především ve vyznamenání a uznání), pamětní mince, výstavní medaile a pod. na průkaz o propůjčení daru nebo vyznamenání příjemců, spisy, listiny, dopisy a platidla (bankovky, státovky, kovové mince, směnky, šeky, cenné papíry a pod.) propustí se bez jakéhokoliv průkazu.
§ 153.
Celní osvobození věcí bohoslužebných pro chudé kostely a modlitebny a hmot ke stavbě nebo k opravě takových kostelů a modliteben povoluje okrsková celní správa na potvrzení politického úřadu I. stolice o nemajetnosti kostela nebo modlitebny a na osvědčení příslušné obchodní a živnostenské komory, že se věci v celním území nevyrábějí, pokud se týče, že by bylo možno hmoty opatřiti v celním území jen s neúměrnými obtížemi a nákladem.
§ 154.
Celní osvobození cestovních potřeb.
(1) K cestovním potřebám patří prádlo, šatstvo, obuv, skvosty, toiletní potřeby a jiné předměty denní potřeby, pak potraviny (upravená jídla), nápoje, poživatiny a léky v množství přiměřeném spotřebě za cesty, knihy, zvláštní cestovní nářadí, na př. vaky, koše a podobné schrány, ruční nářadí a náčiní řemeslníků a dělníků, nářadí a nástroje hudebníků, herců a jiných umělců a artistů (hudební nástroje mimo piana, pianina a podobné veliké hudební nástroje), výzbroj a výstroj potřebná k výkonu povolání, sportovní náčiní (brusle, lyže, sáňky a pod.), fotografické přístroje nanejvýše se 12 deskami nebo balíčkem filmů, turistické pomůcky, honební zbraně, střelné zbraně pro osobní bezpečnost s 25 kusy nábojů do nich, spolkové prapory, spolkové odznaky, podstavce na noty a pod.
(2) Nejsou však osvobozeny od cla věci, jež se při výkonu povolání spotřebují, na př. hřebíky, šroubky, niti, knoflíky a pod., pak prospekty, programy a pod., jež cestující umělci s sebou vezou.
(3) Cestovní potřeby musejí býti zpravidla upotřebené, t. j. musí míti zřetelné stopy užívání. Při cestách cizinců jsou však osvobozeny od cla i věci nové. Všeobecně se předpokládá, že věci jsou přiměřené stavu a osobním poměrům cestující osoby, účelu a trvání její cesty a délce pobytu s ní spojeného. Celní úřady mohou požadovati, aby jim byly předloženy cestovní listiny, aby mohly posouditi přiměřenost cestovních potřeb.
(4) Je-li pochybno, že věci jsou určeny jen k účelům shora naznačeným, jsou celní úřady oprávněny je zaznamenati za podmínek a opatření stanovených pro záznamní styk.
(5) Osoby, jež cestují z celního území a zamýšlejí se do něho vrátiti, mohou, aby se vyhnuly pozastávce nových nebo zdánlivě nových věcí z volného oběhu pocházejících, žádati, aby takové věci byly při výstupu celním úřadem opatřeny značkami totožnosti.
(6) Cestujícím osobám i ostatním osobám vyjmenovaným v § 87, čís. 9 c. z. dovoluje se dovézti beze cla a licenčního poplatku 12 kusů doutníků obyčejné velikosti nebo 60 kusů cigaret nebo 60 gr tabáku, pak 25 gr hrubé váhy tablet nebo 10 gr prášku nebo krystalů umělých sladidel k vlastní potřebě. Obyvatelé sousedního pohraničního pásma mohou přenášeti k vlastní potřebě denně čtvrtinu tohoto množství. Dovážejí-li se zároveň doutníky, cigarety a tabák, počítá se jeden doutník obyčejné velikosti za 5 cigaret nebo 5 gr tabáku; dovážejí-li se doutníky neobvyklé velikosti, nesmí jich býti propuštěno beze cla a licenčního poplatku více než 8 kusů.
(7) Lovcům a střelcům, bydlícím trvale v celní cizině, dovoluje se dovážeti při cestách do celního území 200 kusů nábojů beze cla a licenčního poplatku, vykáží-li se pohraničnímu celnímu úřadu tuzemským honebním lístkem, pokud se týče průkazem, že jsou členy známého cizího spolku střeleckého a účastníky domácích závodů střeleckých.
(8) Větší nářadí a nástroje, stroje a přístroje montérů, jež vysílají cizozemské podniky k sestavení neb opravě dodaných strojů, pak koně cirkusových podniků a jich zařízení většího rozsahu atd., buďtež zaznamenány podle ustanovení platných pro záznamní styk.
§ 155.
Celní osvobození stěhovaných svršků.
(1) Osvobození od dovozního cla přísluší přistěhovalcům, t. j. cizozemským příslušníkům, kteří se vzdali dosavadního bydliště a stěhují se do celního území k trvalému pobytu. Za přistěhovalce jest považovati též československé příslušníky, kteří se vracejí do vlasti po stálém, aspoň dvouletém pobytu v celní cizině.
(2) Předpokladem osvobození stěhovaných svršků od cla jest, že stěhující se osoba užívala stěhovaných svršků již před svým přesídlením, že svršky jsou upotřebené, t. j. mají zřetelné známky užívání a že jsou přiměřené poměrům stěhující se osoby, pokud se týče potřebám její rodiny, podle množství, druhu a vypravení a určeny k dalšímu užívání osoby nebo její rodiny.
(3) Zásoby všeho druhu, tak zejména potraviny, nápoje a poživatiny, věci spotřebné, suroviny, nezpracovaná tkanina a látky, i jinaké polotovary k dalšímu zpracování nejsou osvobozeny od cla. Z celního osvobození nejsou však vyloučena domácí zvířata.
(4) Bydlil-li československý příslušník kratší dobu než dvě léta v celní cizině, omezuje se celní osvobození na věci, o nichž prokáže, že je vyvezl z celního území.
(5) Aby byly svršky propuštěny beze cla, musí přistěhovalec předložiti:
a) potvrzení cizozemského obecního nebo policejního úřadu o tom, že se vzdal dosavadního bydliště v celní cizině a potvrzení tuzemského obecního nebo policejního úřadu o tom, že se přihlásil k trvalému pobytu v celním území a že má v novém bydlišti byt;
b) seznam stěhovaných svršků, potvrzený místním úřadem dosavadního bydliště o tom, že měl stěhované svršky a jich užíval již delší dobu před přesídlením;
c) vlastní prohlášení, že bude stěhovaných svršků dále užívati a že jich do dvou let ode dne dovozu neodstoupí třetím osobám v celním území ani úplatně ani bezplatně bez zaplacení cla.
(6) Svršky nutno zpravidla dovézti najednou. Dovážejí-li se však postupně, nutno všechny ohlásiti při prvé zásilce a zbytek dovézti do tří měsíců po prvém dovozu u téhož celního úřadu. Okrsková celní správa může za pozoruhodných okolností prodloužiti lhůtu na rok; delší lhůtu může povoliti ministerstvo financí.
(7) K stěhovaným svrškům osvobozeným od dovozního cla patří též stroje, přístroje a jich součásti pro továrny a jiné výrobní podniky, jež se dovážejí do celního území z důvodu, že se do něho stěhuje celý závod nebo že se zřizuje v celním území samostatný závod jako odbočka cizozemského podniku nebo že se zrušují pobočné závody československých podniků v cizině, za předpokladu, že dovážené věci byly užívány v cizozemském mateřském podniku, pokud se týče v odbočce československého podniku. V prvém a druhém případě jest nutno, aby se zároveň přestěhoval do celního území majitel podniku - je-li jich více, aspoň jeden z nich - a u asociací kapitálových ředitel nebo vedoucí správce závodu. Ve všech třech případech může býti požadována celní jistota až na dobu tří let, aby bylo zajištěno, že dovozeného zařízení bude skutečně užito jen k udanému účelu.
(8) Celní osvobození strojů a zařízení povoluje okrsková celní správa. Ustanovení odstavce (5) a (6) platí obdobně.
(9) Od podmínky dvouletého pobytu upouští se při návratu státních zaměstnanců po skončení jejich úřední působnosti v celní cizině. Pro stěhované svršky těchto osob nevyžaduje se potvrzení uvedených v odstavci (5), písm. a), nýbrž stačí potvrzení vlastního úřadu.
§ 156.
Celní osvobození výbavy.
(1) K výbavě patří nábytek, prádlo, kuchyňské náčiní a vůbec věci, které přináší nevěsta uzavírajíc manželství do domácnosti k své osobní nebo ke společné potřebě. K výbavě patří též první výbava dětská, když se doveze do tří let po svatbě.
(2) Od cla nejsou však osvobozeny dobytek a vozidla všeho druhu a předměty spotřeby, jako potraviny, nápoje a poživatiny, nezpracovaná tkaniva a tkaniny a pod.
(3) Podmínkou celního osvobození výbavy československých příslušnic jest, aby nevěsta bydlila stále aspoň poslední dva roky před sňatkem v celní cizině.
(4) Aby mohla býti výbava propuštěna beze cla, musí býti celnímu úřadu předloženy tyto doklady:
a) potvrzení cizozemského obecního nebo policejního úřadu o tom, že a jak dlouho nevěsta bydlila před sňatkem v celním cizině, a potvrzení tuzemského obecního nebo policejního úřadu o tom, že ženich (manžel) má stálé bydliště v celním území;
b) seznam věcí, potvrzený místním úřadem dosavadního bydliště nevěstina, že věci jsou nevěstinou výbavou a převážejí se z důvodu provdání se za osobu bydlící v Československé republice;
c) prohlášení nevěstino, že věcí bude užívati ve své domácnosti a že jich do dvou let ode dne dovozu neodstoupí třetím osobám v celním území ani úplatně ani bezplatně bez zaplacení cla;
d) oddací list.
(5) Nemůže-li býti předložen oddací list v den dovozu výbavy, může celní úřad výbavu vydati s podmínkou, že mu bude oddací list předložen dodatečně ve lhůtě jím stanovené, zajistí-li strana celní pohledávku.
(6) Výbava musí býti dovezena do tří měsíců po sňatku a pokud možno najednou. Dodatečné zásilky musí býti hlášeny celnímu úřadu již při dovozu první části a dovezeny do celního území u téhož celního úřadu ve lhůtě nahoře stanovené.
(7) Ministerstvo financí může osvoboditi od cla též výbavu cizozemských příslušnic bydlících stále v celním území, již obdrží od svých v celní cizině bydlících rodičů.
§ 157.
Celní osvobození darovaných věcí.
(1) Věci darované pohořelým atd. mohou býti nové. Celní úřad propustí je beze cla na potvrzení obecního úřadu, že jsou splněny podmínky stanovené v § 87, čís. 12 c. z.
(2) Darování upotřebených věcí v případech uvedených v § 87, čís. 13 c. z., jest prokázati dopisy, nemajetnost pak vysvědčením obecního starosty bydliště příjemcova. Povaha předmětů musí býti přiměřena stavu příjemcovu.
(3) Povolovati celní osvobození upotřebených věcí darovaných dobročinným ústavům, spolkům atd. přísluší okrskové celní správě.
§ 158.
Celní osvobození zděděných věcí.
(1) Věci zděděné osobami bydlícími v celním území z pozůstalosti osob zemřelých v celní cizině, zejména šatstvo, prádlo, nábytek a jinaké domácí nářadí a náčiní, pak stroje, nástroje a podobné řemeslnické a hospodářské nářadí a náčiní musí býti upotřebené, t. j. musí míti zřetelné známky užívání. Nejsou tudíž osvobozeny od cla zásoby všeho druhu, zejména potraviny, nápoje a poživatiny, suroviny, nezpracovaná tkaniva a látky a jinaké polotovary k dalšímu zpracování. Dobytek a jiná domácí zvířata i hospodářské povozy jsou však osvobozeny.
(2) Věci patřící do jmění pozůstalostního, jež byly koupeny dědicem ve veřejné dražbě pozůstalosti, buďtež projednávány stejně jako věci zděděné.
(3) Aby mohlo býti přiznáno celní osvobození, musí býti celnímu úřadu předloženy tyto doklady:
a) seznam věcí, potvrzený soudem, že věci byly zděděny nebo že byly dědicem koupeny ve veřejné dražbě pozůstalosti;
b) prohlášení dědicovo, že bude zděděných věcí užívati ve své domácnosti, pokud se týče ve svém hospodářství, a neodstoupí jich do dvou let ode dne dovozu třetím osobám v celním území ani úplatně ani bezplatně bez zaplacení cla.
(4) Zděděné věci musí býti dovezeny do celního území do roka po odevzdání pozůstalosti, pokud se týče po veřejné dražbě pozůstalosti, a to najednou.
§ 159.
Celní osvobození rybářského úlovku.
Rybářský úlovek (ryby a jiná vodní zvířata) jest osvobozen od cla, byl-li uloven v hraničních vodách a dovážejí-li jej rybáři, kteří bydli trvale v pohraničním pásmu, jsou-li oprávněni k rybolovu a řídí-li se předpisy o výkonu rybolovu v hraničních vodách. Rybářské čluny, jichž rybáři užívají k dovozu úlovku, musí býti celními úřady hlášeny a jím poznačeny.
§ 160.
Celní osvobození sklizně a užitku z dobytka z pohraničních hospodářství.
(1) Za sklizeň považují se zemědělské plodiny (obilí, luštěniny, zelenina, ovoce, vinné hrozny, seno, zelená píce atd.) získané na pozemcích (pole, louky, zahrady, vinice), pak dříví a stelivo z lesů a ryby z rybníků, pokud nejsou tyto věci dále zpracovány, než jest nutno k jich získání a k další dopravě.
(2) Za užitek dobytka pokládá se nejen mléko, tvaroh, máslo a sýr, nýbrž i med, vejce, peří a vlna.
(3) Majitelé (uživatelé, nájemci) pohraničních hospodářství jsou povinni, činí-li nárok na celní osvobození sklizně, ohlásiti nejbližšímu oddělení finanční stráže nejdéle do konce března každého roku výměru pozemků, druh jednotlivých plodin, jež na nich hodlají pěstovati, a cesty, po nichž bude sklizeň dovezena, a zároveň prokázati úředními potvrzeními vlastnictví, právo užívání nebo poměr pachtovní k dotyčným pozemkům a kromě toho okolnost, že mají stále bydliště v československém pohraničním pásmu a že z místa ležícího v tomto pásmu hospodářství obstarávají. Hospodáři jsou dále povinni ohlásiti ihned každou změnu druhu sadby a 14 dní před sklizní pravděpodobný rozsah sklizně.
(4) Tato ustanovení platí jen potud, pokud nebyly smlouvou o pohraničním styku se sousedním státem smluveny úchylky nebo širší úlevy.
§ 161.
Celní osvobození uměleckých děl československých umělců.
(1) Za umělecká díla pokládají se jen původní umělecké práce, jež byly československým umělcem za přechodného pobytu v celní cizině vytvořeny, nikoli však díla podle takovýchto prací (modelů) po živnostensku zhotovená, jako kašny, odlitky a pod.
(2) Umělecká díla československých umělců propouštějí celní úřady na osvědčení československých zastupitelských úřadů, že dílo bylo vytvořeno československým umělcem za jeho přechodného pobytu v celní cizině.
§ 162.
Celní osvobození věcí uměleckých atd. pro sbírky.
(1) Věci umělecké, vědecké, průmyslové a řemeslné musí býti buď trvalým majetkem veřejné sbírky patřící státu, zemi, obci nebo jiné korporaci nebo musí býti trvalým majetkem některého vědeckého nebo všeobecně prospěšného ústavu a určeny k tomu, aby se jich používalo v nich k vědeckým nebo pokusným pracím.
(2) K věcem osvobozeným od cla patří též starožitnosti, věci národopisné a přírodopisné. Nejsou však osvobozeny od cla skříně, stoly a jiná podobná zařízení, laboratorní pomůcky, reagencie a pod.
(3) Aby mohlo býti přiznáno celní osvobození, musí býti celnímu úřadu předloženo osvědčení (inventární výkaz) příslušných ústavů. Skutečnost, že se věc nevyrábí v celním území, musí býti potvrzena osvědčením příslušné obchodní a živnostenské komory.
§ 163.
Celní osvobození přístrojů a nástrojů pro veřejné nemocnice a učebných pomůcek pro veřejné školy.
(1) Celní osvobození přísluší v tuzemsku nevyráběných přístrojům a nástrojům lékařským, zejména chirurgickým, ortopedickým a pod., jež slouží přímo k léčení nemocných osob a jež dovážejí veřejné nemocnice nebo nemocnice a léčebné ústavy zřízené ústavy sociálně pojišťovacími.
(2) Na učebné pomůcky, jež mají nárok na celní osvobození za předpokladu, že se v tuzemsku nevyrábějí, pokládají se věci, jež se ukazují při vyučování a jimiž se vysvětluje učebná látka. Nejsou tudíž učebnými pomůckami zařízení škol, na př. lavice, stoly, tabule, chemikalie pro laboratoře a pod.
(3) Celní osvobození povoluje okrsková celní správa na žádost nemocnice nebo školy doloženou potvrzením, že věci budou zařazeny do inventáře a k čemu jich bude použito. Před rozhodnutím vyslechne okrsková celní správa příslušnou obchodní a živnostenskou komoru o tom, zdali se věci v celním území nevyrábějí.
(4) Za veřejné školy pokládají se též školy, jimž bylo uděleno právo veřejnosti.
§ 164.
Celní osvobození rakví s lidskými mrtvolami atd.
(1) Rakve s lidskými mrtvolami musejí býti provázeny průvodním listem pro dopravu lidských mrtvol do celního území, vydaným příslušným československým zastupitelským úřadem, pokud nejsou smluveny se sousedním státem úlevy v pohraničním styku. O vydání průvodního listu vyrozumí zastupitelský úřad příslušný vstupní celní úřad, který zase neprodleně oznámí vstup mrtvoly do celního území politickému úřadu I. stolice, příslušnému pro místo určení, a nemůže příslušný politický úřad I. stolice zjistiti, politickému úřadu II. stolice.
(2) Popelnice s popelem z lidských mrtvol jsou osvobozeny od cla bez jakýchkoli průkazů. Má-li však celní úřad pochybnost o obsahu, může žádati, aby mu bylo předloženo osvědčení krematoria o původu a určení popelnice.
§ 165.
Celní osvobození dopravních prostředků.
(1) K dopravním prostředkům patří železniční a silniční vozidla, vodní plavidla, letadla, jízdecká a tažná zvířata, soumaři a jiné dopravní prostředky, jimiž se osoby nebo zboží dopravují, na př. vozy, sáně, kočáry, ruční vozíky, trakaře, kolečka, nosítka, nůše, putny, krosny a pod.
(2) Předpokladem osvobození od cla jest, že dopravní prostředek vystoupil z celního území do celní ciziny z důvodu dopravy osob nebo zboží a vrací se prázdný nebo naložen do celního území nebo že dopravní prostředek vstupuje z téhož důvodu do celního území, aby se pak vrátil do celní ciziny.
(3) Tuto okolnost lze posouditi u obyčejných dopravních prostředků, jako vozů a sání cestujících osob a povozníků a soukromých plavidel, u dobytka jízdeckého, tažného a soumarů a u podobných dopravních prostředků zpravidla podle poměrů dopravovaných osob nebo průvodčí, podle povahy dopravovaného zboží, podle směru dopravy a podle místa určení; jsou-li pochybnosti, nutno požadovati průkazy a osvědčení a podle okolností zaznamenati dopravní prostředky podle zásad záznamního styku.
(4) Množství krmiva potřebného pro dobytek budiž odhadnuto podle počtu zvířat a podle pravděpodobného trvání cesty, nesmí však býti větší, než kolik jest ho zapotřebí na dva dny.
(5) Celní projednávání železničních vozidel a lodí říčních, jejich příslušenství, náhradních součástek, jakož i nakládacích a ochranných pomůcek upraveno jest v celních řádech železničním a plavebním (příl. G a H).
(6) Dopravovadla, jimž nemůže býti přiznán volný vstup bez okolků (na př. obyčejným nábytkovým vozům, nikoli však motorovým), buďtež poukázána průvozní průvodkou k zpětnému výstupu ve lhůtě jednoměsíční, aby se tak zajistil vývoz. Celní úřad jest oprávněn stanoviti lhůtu k vývozu cizích nábytkových vozů šesti měsíci a může ji prodloužiti až na jeden rok; v tomto případě musí však celní úřad dáti nábytkový vůz pod celní závěrku nebo zaříditi, aby na něj byla dána úřední závěrka, aby se ho nedalo užívati v celním území.
(7) Na domácí nábytkové vozy, v nichž se dopravují věci do celní ciziny nebo jichž má býti použito k dopravě z celní ciziny, vydávají celní úřady přepravní průkazku. Na základě této průkazky může nábytkový vůz vstoupiti do celního území u kteréhokoliv úřadu do roka.
(8) O jízdních kolech a motorových vozidlech platí ustanovení uvedená v §§ 166 až 169 prov. nař.
§ 166.
Celní osvobození jízdních kol a motorových vozidel v cestovním styku.
(1) Jízdní kola a osobní motorová vozidla (automobily, tříkolky, motorová kola s přívěsným vozíkem nebo bez něho, jízdní kola s pomocným motorkem), jimiž přijíždějí cizozemské cestující osoby do celního území, jsou podmíněně osvobozena od placení cla za předpokladu, že nejde o jejich dovoz na trvalo a že přestupují celní hranici jen za tím účelem, aby jich používaly jmenované osoby za svého dočasného pobytu k jízdám v celním území. Úleva tato přísluší za těchto předpokladů též vozidlům, jež se posílají za cizozemskými cestujícími osobami nebo před nimi.
(2) Úleva podmíněného celního osvobození přísluší dále též jízdním kolům a osobním motorovým vozidlům, jichž výjimečně použijí k cestě do celního území tuzemské cestující osoby, avšak jen pro jízdu do místa, do něhož cestují.
(3) Za cizozemské cestující osoby považují se ony, jež bydlí v celní cizině s prokazatelným nebo z okolností zřejmým úmyslem v ní se trvale zdržovati.
(4) Aby bylo zajištěno, že splněny budou předpoklady celního osvobození a že vozidlo nebude ponecháno v celním území, musí býti vozidlo a náhradní součásti s ním dovážené zaznamenány a musí býti též zajištěna celní pohledávka buď hotově v československé měně nebo některým způsobem předepsaným pro zajištění celního úvěru.
(5) K záznamu jízdních kol a motorových vozidel v cestovním styku není potřebí výslovného povolení a stačí k němu ústní prohláška, obsahující též údaje o bydlišti cestující osoby. V případě pochybnosti jest cestující osoba povinna své bydliště řádně prokázati. Záznam mohou vykonávati všechny celní úřady, pokud ministerstvo financí nestanoví výjimek podle odstavce (12).
(6) Tekuté pohonné látky, jež se nalézají v nádržkách spojených s motorem vozidla, jakož i množství oleje, přiměřené spotřebě za cesty, propustí celní úřad beze cla a spotřební daně, zachovává-li vzájemnost stát, z jehož volného oběhu vozidlo pochází. Pohonné látky vezené ve zvláštních nádobách zásobních a větší zásobu oleje nutno vyclíti.
(7) Lhůtu k zpětnému vývozu vozidla určí celní úřad v případech podle odstavce (1) podle návrhu strany, nejdéle však jedním rokem. V případech podle odstavce (2) určí celní úřad lhůtu takovou dobou, jíž jest zapotřebí, aby vozidlo dojelo do místa, do něhož cestující osoba se ubírá a bez průtahu se vrátilo zpět. Záznamní lhůtu může v jednotlivých případech prodloužiti okrsková celní správa, v jejímž obvodu se vozidlo právě nalézá. Jde-li o prodloužení nad dobu podle tohoto odstavce nejvýše přípustnou, musí cestující osoba prokázati potvrzením finančního úřadu nebo orgánu, že vozidlo nemůže pro nepřekonatelnou překážku vystoupiti do celní ciziny.
(8) Pokud neuplyne u vozidel jmenovaných v odstavci (1) záznamní lhůta, může vozidlo přejížděti celní hranici obojím směrem bez nového celního záznamu a u různých celních úřadů, cestující osoba jest však povinna dáti si potvrditi každý výstup a každý zpětný vstup na rubu celní záznamky.
(9) Není přípustno, aby na záznamku vydanou pro cizozemskou cestující osobu přestupovala celní hranici tuzemská cestující osoba. Hodlá-li vozidlem zaznamenaným pro cizozemskou cestující osobu vstoupiti do celního území tuzemská osoba, vydá jí celní úřad novou záznamku šetře ustanovení odstavců (2), (4) a (7). Záznamka vydaná cizozemské cestující osobě zůstane v platnosti.
(10) Nehodlá-li se již cestující osoba vrátiti z celní ciziny do celního území, jest povinna to při výstupu ohlásiti celnímu úřadu. Celní úřad potvrdí výstup vozidla a vrátí jistotu straně na potvrzení na záznamce. Nemá-li celní úřad dostatečné hotovosti, aby mohl celní jistotu vyplatiti, nebo byla-li jistota dána jinak než hotově u jiného celního úřadu, jest cestující osoba povinna odevzdati celnímu úřadu záznamku opatřenou potvrzením o příjmu jistoty a udati tuzemskou osobu (banku), které má býti jistota vyplacena nebo vrácena. Celní úřad potvrdí v tomto případě výstup vozidla též na útržku připojeném k záznamce a poznamená na něm adresu osoby, jíž má býti jistota vrácena; útržek vydá straně.
(11) Vystoupilo-li vozidlo z celního území jen s potvrzením dočasného výstupu a rozhodne-li se cestující osoba nejeti již zpět do celního území, jest povinna přijetí s vozidlem buď k některému československému celnímu úřadu, aby vykonal výstupní řízení, nebo k nejbližšímu československému konsulátu, aby tento úřad zjistil podle údajů záznamky totožnost vozidla a vydal potvrzení o tomto úředním jednání, i o tom, že se vozidlo nalézá v cizině. Kdyby nebylo možno přijeti s vozidlem pro velkou vzdálenost nebo pro jeho poškození k těmto úřadům, musí cestující osoba požádati některý státní (celní, berní, administrativní) úřad země pobytu, aby zjistil totožnost vozidla podle údajů záznamky a vydal potvrzení o tomto úředním jednání, i o tom, že se vozidlo nalézá v cizině. Potvrzení československého konsulátu nebo cizozemského státního úřadu nutno se záznamkou zaslati celnímu úřadu, který potvrdil prozatímní výstup, aby potvrdil též konečný výstup a zařídil vrácení jistoty.
(12) Jízdní kola a osobní motorová vozidla mohou vstupovati do celního území a z něho vystupovati po vlastní ose u všech silničních celních úřadů; ministerstvo financí může jednotlivé celní úřady pro tento přejezd uzavříti. Přestup celní hranice v době mezi 24. a 4. hod. není však dovolen.
(13) Ministerstvo financí může uděliti československému oficielnímu klubu automobilnímu, jakož i československému oficielnímu svazu velocipedistů výhradné právo vydávati pro osobní motorová vozidla nebo jízdní kola triptyky, jež opravňují cizozemské cestující osoby ke vstupu cizozemským vozidlem v nich popsaných do celního území bez skládání celní jistoty. Nebylo-li by oficielního klubu automobilního nebo oficielního svazu velocipedistů, může ministerstvo financí toto právo uděliti klubu nebo svazu, jejž uzná pro tento účel za nejzpůsobilejší. Celní úřady řídí se při řízení a triptyky pokyny na nich vytištěnými. Záznamní lhůta činí nejvýše jeden rok, počíná dnem prvého vstupu vozidla, nesmí však nikdy přesahovati dobu platnosti triptyku. Stanovená záznamní lhůta zůstane v platnosti, i když by povolení k vydání triptyků, udělené klubu nebo svazu, uplývalo dříve, na př. koncem kalendářního roku. Končí-li záznamní lhůta nebo ohlásí-li cestující osoba, že se vozidlo do celního území již nevrátí, odebere výstupní celní úřad druhý list triptyku.
(14) Opravované, vyškrabávané nebo takové triptyky, jež nejsou vyplněny nebo potvrzeny předepsaným způsobem, jejichž listy nesouhlasí navzájem nebo jež vzbuzují podezření, že nejsou pravé a pod., nesmějí býti celními úřady přijímány.
(15) Nedojde-li ke zpětnému vstupu vozidla, jež vystoupilo na triptyk jen s potvrzením prozatímního výstupu, zašle strana triptyk celnímu úřadu, jenž potvrdil prozatímní výstup. Není-li jinaké závady, bude konečný výstup vozidla dodatečně potvrzen bez opětného jeho předvedení.
(16) Ministerstvo financí může též povoliti, aby se používalo místo triptyků pro osobní motorová vozidla mezinárodních sešitů celních propůstek (carnets des passages en douane), vydávaných oficielním mezinárodním svazem uznaných automobilních klubů. Celní úřady řídí se při řízení s těmito sešity pokyny na nich vytištěnými.
(17) Vykáže-li se tuzemská cestující osoba při příjezdu do celního území triptykem nebo mezinárodním sešitem celních propůstek, neuzná celní úřad těchto průkazů a cestující osoba jest povinna navrhnout vydání záznamky [odst. (9)].
(18) Používání vozidel v celním území způsobem, nesrovnávajícím se se skutkovými předpoklady a údaji, na jichž základě bylo vozidlo podmíněně osvobozeno od placení cla, má bez újmy trestnímu stíhání důchodkovému v zápětí, že vozidlo musí býti vycleno.
§ 167.
Vývozní záznam tuzemských jízdních kol a motorových vozidel.
(1) Tuzemská nebo zdomácněná jízdní kola a motorová vozidla všeho druhu mohou býti vyvážena z celního území k dočasným jízdám nebo k dočasnému použití v celní cizině s nárokem na zpětný dovoz bez povinnosti platiti dovozní clo a ostatní dávky. Taková vozidla musí býti ústně prohlášena pohraničnímu nebo vnitrozemskému celnímu úřadu s návrhem, aby na ně vydal celní průkazku. Vydal-li celní průkazku vnitrozemský celní úřad, musí býti vozidlo dodáno k pohraničnímu celnímu úřadu, aby potvrdil na průkazce výstup vozidla do celní ciziny. Lhůtu k zpětnému dovozu určí celní úřad podle návrhu strany, nejdéle však jedním rokem.
(2) Vývozní záznam tuzemských nebo zdomácněných motorových vozidel za účelem živnostenského provozování periodické dopravy osob a věcí z celního území do celní ciziny a naopak vyžaduje však povolení okrskové celní správy, jež stanoví přiměřené kontrolní podmínky.
(3) Ministerstvo financí může povoliti, aby se pro vývozní záznam osobních motorových vozidel používalo místo celních průkazek mezinárodních sešitů celních propůstek [§ 164, odst. (16) prov. nař.].
(4) Ustanovení § 166,odst. (6), (8) a (12) a § 141, odst. (8) prov. nař. platí obdobně.
§ 168.
Úlevy pro jízdy jízdními koly a motorovými vozidly v pohraničním styku.
(1) Silniční celní úřady jsou oprávněny povolovati známým a důvěryhodným pohraničním obyvatelům opakující se krátké jízdy po též celní cestě jízdními a motorovými koly a zaznamenávati tato kola bez požadování celní jistoty se lhůtou šestiměsíční.
(2) Okrskové celní správy jsou oprávněny povolovati přestup celní hranice jízdními a motorovými koly v pohraničním styku po vedlejších cestách důvěryhodným pohraničním obyvatelům v určitém úseku.
(3) Silniční celní úřady jsou dále oprávněny povolovati v pohraničním styku na ústní prohlášku přestup celní hranice cizozemskými nákladními automobily podle zásad pro vstupní záznam, jde-li o vozidlo továrenského podniku celnímu úřadu známého,
a) jenž má své sídlo (vedení) a hlavní závod v cizině, ve zdejším pohraničním pásmu pak jen závod podružný (filiálku), a má-li býti jím opatřena doprava zboží mezi těmito závody, po případě mimo to i doprava zboží z tuzemského podružného závodu do nejbližšího nádraží ležícího ve zdejším pohraničním pásmu;
b) jenž nemá sice v celním území podružného závodu, dováží-li zboží vlastní výroby svým vlastním nákladním automobilem do nejbližšího nádraží ležícího ve zdejším pohraničním pásmu nebo odváží-li z něho zboží do vlastního závodu.
(4) Dále mohou celní úřady zaznamenati se lhůtou jednodenní cizozemské nákladní automobily v ojedinělých, při téže straně pravidelně se neopakujících případech dopravy zboží přes celní hranici v pohraničním styku osobami nebo podniky, majícími své řádné bydliště (sídlo) v pohraničním pásmu sousedního státu, není-li příhodného železničního spojení nebo jsou-li pro použití automobilu jiné zvláštní důvody.
(5) Povolovati průvoz a přepravní styk s použitím nákladních automobilů přísluší okrskovým celním správám.
§ 169.
Celní osvobození motorových vozidel v jiných stycích.
Okrskové celní správy jsou oprávněny povoliti v dohodě s příslušným živnostenským úřadem za přiměřených kontrolních podmínek záznam motorových vozidel v těchto případech:
a) dovozní záznam osobních automobilů a autobusů cizozemských podnikatelů, kteří, provozujíce svůj dopravní podnik, častěji převážejí podle potřeby cizozemské nebo tuzemské osoby z celní ciziny do celního území nebo naopak;
b) dovozní záznam osobních automobilů a autobusů cizozemských podnikatelů okružních jízd cizozemských cestujících osob do celního území za podmínky, že nebudou za jízdy v celním území přibíráni další účastníci;
c) dovozní záznam nákladních automobilů a traktorů, též s vlečnými vozy, jimiž se dopravuje celní zboží do celního území nebo zboží z volného oběhu do celní ciziny;
d) dovozní záznam motorových nábytkových a pohřebních vozů a automobilů zařízených pro službu zdravotní a požární.
§ 170.
Celní osvobození staviva, provozních prostředků a služebních potřeb železnic a úřadů.
(1) Stavivem rozumí se všechno, co cizí správa železniční dováží, aby splnila závazek, že zřídí přípojovou stanici (pohraniční nebo výměnnou stanici) a přípojovou trať mezi stanicí a hranicí. Celní osvobození přísluší též pro stavivo dovážené cizí železniční správou k vybudování krátké průběžné trati. Provozními prostředky a služebními potřebami rozumí se všecko, čeho je potřebí k udržování přípojové nebo krátké průběžné trati a přípojové stanice, k zařízení stanice a k zastávání provozní služby vykonávané cizí správou železniční. Služebními potřebami rozumí se též služební potřeby a zařízení, dovážené pro celní a pasové úřady cizího státu, zřízené v přípojové stanici, ležící v celním území na spojovací trati, jakož i stejnokroje a jiná služební výstroj zaměstnanců cizího podniku železničního a ostatních zúčastněných odvětví cizího státu, pokud konají službu na přípojové trati.
(2) Železniční potřeby propustí se beze cla na základě dopravních listin, opatřených stvrzenkou stavební a provozní správy o přiměřenosti odběru, předměty určené pro jiné úřady na podobnou stvrzenku správního úřadu cizího státu.
(3) Povolovati osvobození od cla pro stavivo k úpravě hraničních řek, prováděné na základě mezinárodní úmluvy, přísluší okrskové celní správě; jinak rozhoduje ministerstvo financí.
§ 171.
Celní osvobození předmětů státního monopolu.
(1) Předměty státního monopolu určené pro monopolní správu propouštějí celní úřady beze cla a bez licenčního poplatku na potvrzení monopolní správy.
(2) Zásilky tabáku a tabákových tovarů, určené pro tabákovou režii, poukazují pohraniční celní úřady podle návěští ústředního ředitelství tabákové režie bez vnitřní prohlídky, avšak pod celní závěrou do místa jmenovaného v návěští. Vzorky tabáku a tabákových tovarů, určené pro ústřední ředitelství tabákové režie, poukazují pohraniční celní úřady celnímu úřadu v Praze. Tento vydá takové zásilky na osvědčení hospodářskému úřadu ústředního ředitelství tabákové režie.
§ 172.
Celní osvobození neprodejných obchodních vzorků.
(1) Neprodejnými obchodními vzorky rozumějí se předměty různé velikosti, tvaru, jemnosti atd., jež jsou určeny pouze k tomu, aby něco znázorňovaly, byly předmětem prohlídky nebo vyzkoušení, jež však nemají samostatné ceny pro svou nepatrnost nebo svou zvláštní povahu, na př. vzorkovnice (vzorkové knihy) s ústřižky tkanin, výšivek a lemůvek, s přadénky příze a pod., s výstřižky a odstřižky záclon, čalounů a koberců, jednotlivé boty k napodobení, soupravy předmětů soustružnických a vzorkářských, jako knoflíků, objímek a závěrek, soupravy zboží železného a kovového, jako kování a zámečnických výrobků a pod.
(2) Hodí-li se však vzorky k tomu, aby se jich dalo použíti ještě k nějakému účelu může se upustiti od vybrání cla, když se na návrh strany nebo s jejím souhlasem přemění pod celním dozorem tak, aby se jich nedalo upotřebiti jinak, než k účelu uvedenému v předešlém odstavci.
(3) Celní osvobození nepřísluší obrázkům, znázorňujícím zboží, nebo vzorkovým soupravám, jež se dovezou z celní ciziny objednávku jako zboží obchodní. Okolnost, že zboží nebo jeho obal jest označen jako vzorek bez ceny a pod., neodůvodňuje zařazení mezi vzorky od cla osvobozené.
§ 173.
Celní osvobození obalů.
(1) Od cla jsou osvobozeny:
a) upotřebené sudy, jež jsou opatřeny československou cejchovní značkou;
b) z volného oběhu v celním území pocházející značkové vnější obaly a balivo, prostředky k ochraně zboží, nakládací nářadí a pomůcky, jež byly vyvezeny s tuzemským zbožím, byly-li ohlášeny při vývozu k zpětnému dovozu. K této ohlášce stačí poznámka na nákladním listu;
c) z volného oběhu v celním území pocházející značkované vnitřní obaly, schrány a vložky, též cívky po odvinutí příze, jež byly vyvezeny s tuzemským zbožím, byly-li ohlášeny při vývozu k zpětnému dovozu. K této ohlášce stačí poznámka na nákladním listu;
d) prázdné upotřebené dřevěné sudy od petroleje, dovážené tuzemskými čistírnami minerálních olejů.
(2) Sudy jmenované pod a) a d) mohou propouštěti beze cla všechny celní úřady, ostatní obaly a věci jmenované pod b) a c) však jen celní úřady, u nichž vystoupily z celního území, jinak jen celní úřady nádražní a přístavní.
(3) V případech jmenovaných v odstavci (1), písm. b) a c), jsou obaly osvobozeny od cla tehdy, dovezou-li se zpět z celní ciziny do roka ode dne vývozu.
b) Výklad o sazební příslušnosti zboží.
§ 174.
(K § 90 c. z.)
(1) Právně závazné výklady o sazební příslušnosti zboží a o výši táry vydává ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, a jde-li o zemědělské plodiny a výrobky, též v dohodě s ministerstvem zemědělství. Ustanovení § 231, odst. (13) prov. nař. o vyžádání znaleckého posudku platí obdobně.
(2) Přeje-li si strana závazný výklad, musí podati ministerstvu financí písemný dotaz podle stanoveného vzorce. Jde-li o více druhů zboží, musí býti pro každý druh zboží podán zvláštní dotaz. Vzorce dotazů lze obdržeti u celních úřadů za cenu na nich vyznačenou.
(3) V dotazu jest udati:
a) složení, způsob výroby, určení a původ zboží a vůbec vše, co může míti vliv na zařadění zboží nebo na výši táry;
b) bylo-li zboží již vyclíváno dotazovatelem, kterým celním úřadem bylo vycleno, do kterého sazebního čísla bylo zařaděno nebo jaká tára byla přiznána;
c) které celní úřady mají býti o výkladu vyrozuměny.
(4) K dotazu jest připojiti aspoň 3 úplně stejné, dotazovatelem ztotožněné vzorky. Je-li nutno provésti rozbor, jest připojiti ještě další vzorky potřebné k rozboru. Mají-li býti vyrozuměny celní úřady, nutno připojiti pro každý celní úřad uvedený v odstavci (3), písm. c) po dalším vzorku.
(5) Je-li povaha zboží taková, že nelze vzorku připojiti, musí dotazovatel přiložiti k dotazu tolik jím ztotožněných vyobrazení zboží nebo přesných popisů, kolik jest předepsáno vzorků.
(6) Dotazovateli vrátí se s výkladem jeden vzorek (ověřené vyobrazení nebo ověřený popis), po jednom vzorku (vyobrazení, popisu) doručí se celním úřadům, jež mají býti vyrozuměny. Za vzorky, které byly při zkoumání spotřebovány nebo zůstanou u úřadů jako doklad, nedá se náhrada.
(7) Není-li dotaz úplný a nebude-li ve stanovené lhůtě na vyzvání řádně doplněn, odepře ministerstvo financí výklad.
(8) Dotazovatel jest povinen hraditi útraty potřebného znaleckého prozkoumání a útraty dopravy vzorků. Před prozkoumáním může býti žádáno, aby dotazovatel složil přiměřenou zálohu na hrazení útrat. Vydání závazného výkladu může býti odepřeno, dokud dotazovatel nezaplatí vzešlé útraty.
(9) Výklad váže ony celní úřady, které byly o něm vyrozuměny.
(10) Výklady zásadnější povahy vyhlásí ministerstvo financí ve svém věstníku. Takto vyhlášené výklady jsou v účinnosti, dokud nebudou nahrazeny pozdějšími výklady nebo rozhodnutím nebo celně právními ustanoveními.
c) Vyměřování cla podle ceny a váhy.
§ 175.
(K § 91 c. z.)
(1) Vyměřovací měřítka jsou podle celního sazebníku; cena, váha (100 kg, 1 kg, u lodí saz. čís. 558 tuna nosnosti t. j. 1000 kg) a počet kusů.
(2) Jak se vyšetřuje nosnost lodí saz. čís. 558 a váha kovu lodí saz. čís. 559, stanoví vysvětlivky k saz. čís. 558 a 559.
§ 176.
Vyměřování cla podle ceny.
(K § 92 c. z.)
(1) Podléhá-li zboží hodnotnému clu, může býti clo vyměřováno buď podle skutečné ceny nebo podle stanovené průměrné ceny nebo podle váhové sazby, je-li stanovena celním sazebníkem vedle sazby podle ceny.
(2) Vyclívá-li se zboží podle skutečné ceny, jest cenou částka, rovnající se součtu obecné nabývající hodnoty v místě výroby a všech výloh (za obal a balení, za dopravu, za pojištění, za obstarávání atd.) vzniklých až do okamžiku, kdy zboží přestoupilo celní hranici. Obecnou nabývací hodnotou podle celního zákona rozumí se částka, jež se obvykle platí za nové věci stejného nebo podobného druhu v místě výroby. Touto částkou jest u zboží saz. čís. 553 ona částka, za kterou se nabývá zboží normálně vypraveného při koupi jednoho kusu, beze srážky jakéhokoliv druhu; u zboží saz. čís. 622 a 625 jest to částka, za kterou se nabývá zboží při nákupu ve velkém, a smí tudíž při zjišťování obecné nabývací hodnoty tohoto zboží býti brán zřetel na přiměřený rabat povolený výrobcem, pokud jest obvyklým jako snížení ceny při prodeji zboží ve velkém. Na srážky jiného druhu nebere se zřetele.
(3) Navrhne-li strana, aby clo bylo vyměřeno podle skutečné ceny, jest povinna prohlásiti tuto cenu písemně, nejsou-li stanoveny výjimky celním zákonem nebo tímto nařízením, a udati ji v československé měně. Zároveň musí strana prokázati celnímu úřadu obecnou nabývací hodnotu zboží v místě výroby účtem a všechny výlohy [odst. (2)]. U zboží saz. čís. 553 jest strana povinna přiložiti k prohlášce - a to, dováží-li zboží položek b) nebo e), vždy, dováží-li však zboží položek c) a d) jen tehdy, navrhne-li jeho vyclení podle ceny - kromě účtu za zboží a dokladů o výlohách vzniklých do okamžiku, kdy zboží přestoupilo celní hranici, též typové osvědčení o značce, továrním čísle chasis i motoru, o počtu a rozměrech válců v milimetrech a o krychlovém obsahu válců v krychlových decimetrech, potvrzené příslušným úřadem země původu.
(4) Je-li cena zboží udána v účtu nebo jsou-li výlohy udány v průkazech v měně cizí, přepočítají se na měnu československou podle posledního kursu nabízeného za devisy dle záznamu na pražské burse.
(5) V účtu musí býti uvedeno jméno dodavatelovo, druh zboží podle obyčejného nebo v obchodě obvyklého pojmenování, druh obalu, značky a čísla nákladových kusů, hrubá i čistá váha zboží a jeho cena za jednotku, u zboží saz. čís. 553 kromě toho též značka výrobku, tovární číslo chasis i motoru a cena chasis i celého zboží.
(6) Při zkoušení prohlášky zkoumá celní úřad podle svých zkušeností získaných při vyclívání a podle pomůcek, jež mu dodaly nadřízené úřady, zdali prohlášená cena jest přiměřená, t. j. zdali odpovídá obecné nabývací hodnotě v místě výroby se všemi výlohami vzniklými až do okamžiku, kdy zboží přestoupilo celní hranici. Zdá-li se celnímu úřadu, že prohlášená cena jest nízkou, stanoví cenu, kterou pokládá za přiměřenou obecně nabývací hodnotě zboží. Na návrh strany a na její útraty může celní úřad slyšeti znalce. Odhadem znalců není však celní úřad vázán.
(7) Vyměřuje-li se clo podle stanovené průměrné ceny, vyměřuje se zpravidla jen z vlastní váhy zboží. Vnitřní obaly v obchodě neobvyklé se však připočítávají ke zboží. Dováží-li se zboží v železných sudech, válcích a pod., platí i tu ustanovení o táře. Uzná-li to celní úřad za dostačující, může místo skutečného vážení zjistiti váhu vážením zkusmo.
(8) Byla-li stanovena pro určité zboží průměrná cena, vyměří celní úřad dovozní clo podle ní, nenavrhne-li strana, aby clo bylo vyměřeno podle skutečné ceny nebo podle váhové sazby stanovené celním sazebníkem vedle sazby podle ceny.
(9) Nenavrhne-li strana výslovně, aby zboží, pro něž nebyla stanovena průměrná cena, bylo vycleno podle skutečné ceny, budiž celní částka vyměřena podle váhové sazby, je-li taková stanovena v celním sazebníku.
(10) Byl-li smluven s některým státem odchylný způsob vyclívání zboží podle ceny, jest se říditi při vyclívání ve smluvním styku smluvními ustanoveními.
§ 177.
Vyměřování cla podle váhy; všeobecná ustanovení.
(K § 93 c. z.)
(1) Vyměřuje-li se clo podle váhy, jest základem váha hrubá nebo váha čistá nebo váha vlastní.
(2) Podle hrubé váhy vyměřuje se clo,
a) je-li to celním sazebníkem výslovně stanoveno,
b) vyclívá-li se zboží, na něž není stanovena vyšší základní celní sazba (všeobecná nebo smluvní) než 7.50 Kč za 100 kg, pokud celní sazebník nestanoví jinak.
(3) Z ostatního zboží vyměřuje se clo podle čisté váhy, t. j. váhy, která zbude z hrubé váhy po srážce stanovené táry, nebo váhy zboží s vnitřním obalem, která se zjistí skutečným odvážením. Doveze-li se zboží bez jakéhokoliv obalu, vyměří se clo podle vlastní váhy zjištěné odvážením.
§ 178.
Vnější obaly.
(Pokračování k § 93 c. z.)
(1) Ke vnějším obalům patří nejen vlastní vnější obaly (bedny, sudy, koše a pod.), nýbrž i balivo (seno, sláma, řezanka, dřevěná vlna, hoblovačky, piliny, mech, mořská tráva, papírové odstřižky, bavlněná vata, koudel a pod.), jež jest určeno k tomu, aby chránilo zboží, uložené ve vnějších obalech nebo naložené volně ve vozidlech. Ke vnějším obalům patří též vložky, jichž bylo užito k urovnání a upevnění zboží ve vlastních obalech.
(2) Ke vnějším obalům nepatří však pomůcky, jež zboží nebo nákladové kusy upevňují nebo podpírají ve vozidlech, na př. prkna, řetězy, provazy a pod., dále různé pokrývky (plachty, žíněnky a pod.), jimiž jest přikryto zboží volně naložené nebo jimiž jest přikryta podlaha vozidla nebo jeho stěny nebo jež tvoří mezistěny a dělí náklad v několik částí, v nichž tudíž není zboží zabaleno tak, aby s ním tvořily jeden celek. K vnějším obalům nepatří též led, kterým jest pokryto nebo proloženo zboží, aby se nezkazilo. Pomůcky a pokrývky projednávají se zvlášť, jestliže nepatří k výstroji vozidel.
§ 179.
Vnitřní obaly, jichž váha patří k čisté váze.
(Pokračování k § 93 c. z.)
(1) Neobsahuje-li celní sazebník odchylného ustanovení, zahrnuje se do čisté váhy:
a) u tekutin a plynů váha přímých obalů (sudů, lahví, plechovek a pod.) a váha proutěného nebo jinakého pletiva, jímž jsou láhve a podobné nádoby opleteny tak pevně, že jich nelze z obalů vyjmouti, leč by se obal poškodil. Nepatří však k přímým obalům a mohou býti při vyclívání podle čisté váhy odstraněny obaly ze sena, slámy, lýka a pod., jež lze snadno s nádob sejmouti, na př. provazy ze sena nebo slámy na sudech s vínem, kukly na lahvích, pohyblivá dna sudů, vrchní ochranné sudy atd. Odstraní-li se však vrchní ochranný sud, nelze činiti nároku na táru pro něj stanovenou;
b) u ostatního zboží váha vnitřních obalů, t. j. obalů, jež přímo chrání zboží na př. váha lahví, papírů, lepenky a pod., nebo jež mají dodati zboží lepšího vzhledu. Za obaly potřebné k přímé ochraně zboží nutno pokládati všechny obaly, jichž váha patří podle vysvětlivek k celnímu sazebníku k čisté váze zboží, a obaly, jež se zpravidla odevzdávají v maloobchodě kupci se zbožím. Sem patří:
aa) kartonové krabice, pouzdra a skřínky z různých hmot i plechovky, v nichž se dováží zboží, na př. čaj, koření, jemné pečivo, kakaový prášek, cukrovinky, čokoládové výrobky, pocukrované plody, jemné sýry, pánské límce, žárové punčošky, obuv, krém na boty, mýdlo, voňavky a krášlidla, cídící prášek, prášek proti hmyzu, škrob, pásky k psacím strojům, jehly a pod.;
bb) různé obaly, jež jsou přizpůsobeny věci, již obsahují nebo kryjí;
cc) hrnky a kameninové nádoby, v nichž se dovážejí paštiky, zavařený zázvor a pod., i jiné nádoby a schrány, v nichž se dováží maso, ryby, zavařené ovoce a jiné upravené pokrmy a poživatiny;
dd) obaly z lýka, rákosí, papíru, plátna, skla, gelatiny a pod., jimiž jest obalen každý doutník nebo cigareta;
ee) krabice z lepenky, v nichž se dováží jeden rukávník nebo souprava kožešin;
ff) ochranné obaly z papíru, z lepenky nebo z tkanin na suknech nebo jiných tkaninách;
gg) lehké vložky malých rozměrů ve zboží, na př. prkénka, tabulky, válečky, cívky, kotoučky a pod. ze dřeva, obecných kovů, rákosu nebo lepenky, na nichž je navinuta tkanina, stuha, příze, linoleum, kaučukové zboží, papír a pod.;
hh) podložky z papíru nebo lepenky (listy), na nichž jest zboží po kusech, tuctech nebo veletuctech nastehováno, připnuto nebo jinak upevněno, na př. knoflíky, jehlice, kapesní nože, nůžky a pod., též voskové tabulky, na nichž jsou zasazeny umělé zuby.
(2) Těžké vložky velkých rozměrů, jež mají chrániti zboží za dopravy, na př. vratidla s přízí, kabelové kotouče, dřevěné válce s kovovou tkaninou, mohou býti zvláště vyclívány podle povahy hmoty nebo projednány podle ustanovení § 195 prov. nař.
(3) Je-li zboží, jež nutno vyclívati podle čisté váhy, naloženo volně ve vozech v seně, slámě, dřevěné vlně a pod., budiž vycleno i s balivem, neprohlásí-li a neprokáže-li strana čistou váhu.
§ 180.
Jak se zjišťuje hrubá váha.
(Pokračování k § 93 c. z.)
(1) Hrubá váha zboží zjišťuje se zpravidla vážením.
(2) Jde-li o dovoz nebo vývoz zboží nepodléhajícímu clu - kromě zboží, jehož vývoz musí býti prokázán nebo jest zakázán - nebo o průvoz zboží vůbec, může celní úřad upustiti od vážení a spokojiti se s váhou udanou stranou nebo vyznačenou v dopravní litině. Rovněž nemusí celní úřad zjišťovati hrubou váhu dovozního zboží, nepodléhá-li vyšší základní celní sazbě než 7.50 za 100 kg. a hrubou váhu vývozního zboží clu podléhajícího a může vyměřiti celní pohledávku podle váhy osvědčené železničním podnikem v nákladním listě nebo stranou jinak prokázané, leč by strana navrhla zvážení nebo celní úřad měl pochybnosti o správném udání váhy.
(3) Celní úřad může též podle své úvahy zjišťovati hrubou váhu zkusmo, byla-li prohlášena váha každého nákladového kusu nebo byl-li předložen zvláštní výkaz váhy nebo jsou-li nákladové kusy stejné velikosti a stejného druhu a je-li v nich zabaleno zboží téhož druhu.
(4) Kdyby však vzniklo podezření, že není váha správně prohlášena nebo udána, budiž zvážena celá zásilka.
(5) Celní úřad může výjimečně upustiti od zjišťování hrubé váhy a uznati váhu prohlášenou, jde-li o veliké a těžké věci, jež nelze vážiti, protože není po ruce vhodného zařízení, jestliže strana prokáže váhu účty.
(6) Při vyclívání vína dováženého ve velikých sudech lze též zjistiti hrubou váhu podle cejchovní značky tak, že se počítá jeden hektolitr tekutiny i se sudem za 120 kg.
§ 181.
Jak se zjišťuje hrubá váha na můstkové váze železniční.
(Pokračování k § 93 c. z.)
(1) Strana může navrhnouti, aby hrubá váha zboží, jež jest stejného druhu a naloženo v železničním voze, byla zjištěna odvážením na můstkové váze. V tomto případě zjistí se celková váha naloženého vozu a od ní odečte se vlastní váha vozu na něm vyznačená.
(2) Této úlevy lze použíti:
a) při vážení zboží, jež nepodléhá vyšší základní celní sazbě než 7.50 za 100 kg; 
b)   při vážení zboží:

saz. tř. III (jižní ovoce),
saz. tř. VI (obilí, slad, luštěniny atd.),
saz. tř. VII (ovoce, zelenina atd.),
saz. tř. IX (jiná zvířata),
saz. tř. X (zvířecí výrobky),
saz. tř. XI (tuky),
saz. tř. XII (mastné oleje),
saz. tř. 117 (maso),
saz. tř. XVII (nerosty),
saz. tř. XIX (barviva a třísliva),
saz. tř. XX (klovatiny a pryskyřice),
saz. tř. XXI (minerální oleje atd.),

saz. tř. XXXIV (dřevěné zboží atd.),   Nepodléha-li vyšší základní celní sazbě než 30.- za 100 kg
saz. tř. XXXV (sklo a skleněné zboží),    Nepodléha-li vyšší základní celní sazbě než 30.- za 100 kg
saz. tř. XXXVI (kamenné zboží),    Nepodléha-li vyšší základní celní sazbě než 30.- za 100 kg
saz. tř. XXXVII (hliněné zboží),    Nepodléha-li vyšší základní celní sazbě než 30.- za 100 kg
saz. tř. XXXVIII (železo a železné zboží),    Nepodléha-li vyšší základní celní sazbě než 30.- za 100 kg
saz. tř. XXXIX (obecné kovy a zboží z nich),    Nepodléha-li vyšší základní celní sazbě než 30.- za 100 kg

saz. tř. XL (stroje, přístroje atd.),
saz. tř. 539 (dynama a elektrické motory atd.),
saz. tř. 544 (kabely a isolované elektrovodné dráty),
saz. tř. 545 (akumulátory atd.),
saz. tř. 553 (motorová kola atd.),
saz. tř. 578 (váhy atd.),
saz. tř. XLVI (chemické látky pomocné atd.),
saz. tř. 623 (olejové pokosty),
saz. tř. 624 (lakové pokosty),
saz. tř. 637a (obyčejné mýdlo);
c) při vážení jiného zboží, jestliže jest příliš objemné a těžké, takže se dá velice těžko vážiti na obyčejných vahách nebo kdyby bylo nebezpečí, že se vážením poškodí;
d) při zjišťování vlastní váhy tekutin dovezených bez jinakého obalu ve vozech, pro jejich dopravu zvláště upravených (kotlách atd.), má-li se podle čisté váhy vypočítati přirážka za táru.
(3) Takto lze též zjišťovati váhu zboží v předešlém odstavci jmenovaného, je-li k němu přiloženo zboží jiného sazebního čísla. Přiloženou část nutno však vážiti zvlášť.
(4) Váhu vozových plachet, nakládacích prostředků, podložek a pod. jest odečísti od zjištěné hrubé váhy, byla-li železnicí zjištěna a na nákladním listě poznamenána. Nestalo-li se tak, jest strana oprávněna označiti v prohlášce toto příslušenství a navrhnouti, aby jeho váha byla dodatečně zjištěna stanicí určení.
(5) Byla-li vlastní váha vozu zjištěna železničním podnikem a vyznačena na nákladním listu, odečte celní úřad váhu takto zjištěnou místu váhy vyznačené na voze.
(6) Celní úřad není povinen uznati vlastní váhu vozu na něm vyznačenou nebo zjištěnou železničním podnikem, má-li pochybnosti o její správnosti, na př. když chybějí některé výzbrojné součástky vozu nebo váha se změnila vlivem počasí a pod. Rovněž tak může strana navrhnouti, aby byl náklad zvážen, je-li zvážení proveditelno.
(7) Strana nebo celní úřad mohou si vyhraditi dodatečné opravení váhy zvážením naloženého a prázdného vozu nebo zvážením zboží ve stanici určení přísežným zřízencem železničního nebo u strany finanční stráží nebo důchodkovou kontrolou. V tomto případě budiž železničním podnikem úřednímu orgánu oznámena doba, kdy se bude zboží vážiti. Dodatečnou opravu vyměřené celní pohledávky provede celní úřad ve své působnosti.
(8) Celní úřady jsou oprávněny, přezkoušeti občas správnost váhy, vyznačené na železničních vozech a přesvědčiti se o řádném stavu a vážení můstkových vah. Železniční podnik jest povinen umožniti takové zjišťování bez jakéhokoliv náhrady. Zjistí-li celní úřad, že vyznačená vlastní váha některého vozu jest o více než 2 % větší nebo menší než váha jím zjištěná, vyrozumí zástupce železničního podniku písemně o shledané závadě. Železniční podnik jest povinen vyznačiti závadu na voze barvou tak, aby byla nápadná.
§ 182.
Jak se zjišťuje čistá váha.
(Pokračování k § 93 c. z.)
(1) Čistá váha se zpravidla nezjišťuje vážením, nýbrž odpočtem táry stanovené tárovým sazebníkem (příl. B).
(2) Zjišťuje-li se čistá váha odpočtem táry, stačí prohlásiti hrubou váhu zboží a druh obalu. Obal nutno udati přesně podle pojmenování v tárovém sazebníku, na př. sud, bedna, koš atd., a jde-li o obaly, které nejsou udány v tárovém sazebníku, podle obyčejného nebo obchodního pojmenování. Jsou-li pro bedny, sudy, koše, pytle atd. stanoveny podle povahy obalu nebo jeho dalšího obalu různé tárové sazby, nutno prohlásiti zvláštní povahu obalu, jíž jest odůvodněn nárok na vyšší táru, na př. u kávy: sudy z dužin a se dny z tvrdého dřeva, u čaje: obyčejné dřevěné bedny, vyložené kovovou vložkou a pod.
(3) Je-li zboží pouze svázáno provazem, drátem a pod., nebo jen obaleno papírem, nikoliv však plátnem a pod., pokládá se za nezabalené.
(4) Čistou váhu nutno zjistiti vážením v těchto případech:
a) jestliže jest v témže nákladovém kusu zabaleno zboží různého druhu;
b) jestliže strana prohlásí čistou váhu zboží a navrhne její zjištění vážením. Strana však nemá nároku, aby čistá váha byla zjištěna vážením, když se nedá váha zjistiti tímto způsobem bez obtíží, na př. jde-li o zboží ve stavu těstovitém nebo sypkém, nebo o zboží sice pevné, avšak uložené v tekutinách, dále jde-li o zboží, jehož obal slouží nejen k další dopravě, nýbrž i k uložení zboží. V takových případech budiž zjištěna čistá váha odpočtem stanoveného táry od hrubé váhy, a zjistí-li se, že takto vypočtená čistá váha jest menší než čistá váha stranou prohlášená, budiž vyměřena celní pohledávka podle váhy stranou prohlášené;
c) jestliže zboží jest v obalech, pro které není stanovena tára ani v tárovém sazebníku, ani v § 185 prov. nař. a strana se chce vyhnouti vyměření celní pohledávky podle hrubé váhy;
d) jestliže jest na první pohled zřejmo, že obal jest tak lehký, že jeho váha jest značně nižší než stanovená tára;
e) jestliže okrsková celní správa nařídila, aby se vyšetřovala čistá váha zboží vážením, aby byl získán podklad pro stanovení nebo změnu tárových sazeb.
(5) Podle přání strany může býti čistá váha zboží baleného v obalu, který nepatří k čisté váze, zjištěna také tím způsobem, že se zváží tento obal a jeho váha odečte se od váhy hrubé.
(6) Jestliže jest ke zboží určitého druhu přibaleno jiné zboží [odst. (4) a)], jehož váha nepřesahuje 10 % hrubé váhy nákladového kusu, možno zjistiti čistou váhu hlavního druhu zboží tak, že se vypočte srážkou táry čistá váha zboží vůbec a od ní odečte váha příbalu zjištěná vážením skutečným nebo zkusmo. Strana jest však povinna prohlásiti příbal a jeho povahu.
(7) Prohlásí-li strana čistou váhu každého nákladového kusu nebo jde-li o nákladové kusy téže velikosti, téhož obsahu a stejného obalu (též jakosti a síly), může celní úřad zjistiti čistou váhu zkusmo.
(8) Nevyhoví-li strana vybídce celního úřadu, aby vybalila zboží, aby mohlo býti zváženo nebo neudá-li čistou váhu zboží zabaleného v obalech, pro které není stanovena tára ani v tárovém sazebníku ani v § 185 prov. nař., vyměří se celní pohledávka podle hrubé váhy.
(9) Větší zásilky strojů, přístrojů a pod., jež se dovezou ve více nákladových kusech, stejných podle obalu, váhy a obsahu, mohou býti vycleny podle čisté váhy udané odesilatelem v soupise, zjistí-li se jeho správnost vážením zkusmo.
(10) Není-li radno vybalovati u celního úřadu stroje, přístroje a pod. dovezené v těžkých bednách, protože by zboží mohlo býti poškozeno, nebo je-li jiný vážný důvod proti tomu, lze zjistiti čistou váhu též tak, že se zjistí jen hrubá váha zásilky a čistá váha zboží zjistí se dodatečně odpočtem váhy beden od hrubé váhy. V takovém případě ztotožní celní úřad na návrh strany bedny a strana jest povinna dodati je po vybalení zboží celnímu úřadu, aby zjistil jejich váhu a provedl výpočet čisté váhy.
(11) Zjišťuje-li se čistá váha vážením, jest dovoleno odstraniti nejen obaly potřebné k dopravě zboží, nýbrž i balivo. Tyto obaly a balivo však nesmí býti odstraněny, zjišťuje-li se čistá váha srážkou táry podle stanovené sazby.
(12) Děje-li se prohlídka ručních zavazadel cestujících osob ve vkladu, může býti váha věcí clu podléhajících též odhadnuta.
(13) Od zjišťování váhy vážením smí býti upuštěno také tenkráte, je-li jiný způsob nařízen v celním sazebníku nebo ve vysvětlivkách pro některé zboží (na př. pro parní stroje, parolodi, přimontovaná mykadla).
§ 183.
Přesnost při zjišťování váhy.
(Pokračování k § 93 c. z.)
(1) Hrubá váha zboží zjišťuje se:
a) na můstkové a jeřábové váze (centesimální) s přesností až na 10 kg,
b) na decimálních vahách s přesností až na 0.1 kg,
c) na ostatních vahách s přesností až na 0.01 kg;
k zlomkům, jež jsou menší než polovina meze přesnosti, se nepřihlíží, zlomky, které činí aspoň polovinu, zaokrouhlí se nahoru.
(2) Toto ustanovení platí obdobně též pro zjišťování čisté váhy výpočtem.
§ 184.
Obaly v obchodě obvyklé.
(Pokračování k § 93 c. z.)
(1) Obaly v obchodě obvyklé pro jednotlivé druhy zboží jsou vyjmenovány v tárovém sazebníku (příloha B).
(2) Podle tohoto sazebníku jsou v obchodě obvyklé tyto obaly:
a) bedny, bedničky, vrchní ochranné bedny, sudy, vrchní ochranné sudy, kbelíky a krabice ze dřeva;
b) polobedny a mřížované bedny, t. j. bedny z dřevěných prken, jež nepřiléhají k sobě úplně, nýbrž mezi nimiž jsou větší mezery, jež nezaujímají polovinu povrchu celé bedny;
c) bednění, laťoví, posady, rámy jsou obaly zhotovené obyčejně z dřevěných latí nebo krajin, ale též z prken, jež mají velké mezery zaujímající aspoň polovinu povrchu obalu;
d) bedničky na jižní ovoce, t. j. bedničky zhotovené z prken takové jakosti a síly, jak se z nich zhotovují obyčejné dřevěné krabice;
e) dyhové bedny, t. j. bedny ze sklížených dyn, silných 2 mm nebo slabších;
f) patentní sudy, t. j. dřevěné sudy válcovitého tvaru a lehké stavby;
g) sudy papírem vykládané, t. j. dřevěné sudy lehké stavby, jichž duhy zpravidla na sebe nepřiléhají a jež jsou uvnitř vyloženy papírem, aby byl chráněn obsah před vypadáváním;
h) koše a košíčky z vrbového proutí, rákosí, loubků a podobných hrubých a těžkých pletiv; jednotlivé pruty, též ucha, pruhy a pod. mohu býti barevné (aby se označily různé druhy zboží);
ch) kanastrové koše (kanastry, kranjany), t. j. koše pletené ze štípané zámořské třtiny, jež jsou zpravidla spojeny třtinovými pruty a též vyloženy částečně rákosovými listy;
i) těžké balíkové obaly, t. j. obaly obalující zboží aspoň dvěma vrstvami těžkých tkanin nebo pletiv, z nichž výstřižek 100 cm2 váží 3 g nebo více, na př. z balicího plátna,z papírových tkanin, pytlového drelu, plachtoviny, voskovaného plátna, pletiva z rákosí, třtiny, slámy, lýka a pod. Dvojitá vrstva může býti i z různých látek právě jmenovaných, jedna z té, druhá z oné látky. Za dvojitou vrstvu pokládá se také jednoduchá vrstva stažená železnými pásy;
j) těžké pytle jsou obaly z jedné vrstvy těžkých tkanin jmenovaných u těžkých balíkových obalů. Za těžké pytle pokládají se též pytle, jež jsou zhotoveny z dvojité vrstvy lehkých tkanin, t. j. tkanin, z nichž výstřižek 100 cm2 váží méně než 3 g;
k) lehké balíkové obaly nebo lehké pytle jsou obaly v lehkých tkanin, z nichž výstřižek 100 cm2 váží méně než 3 g;
l) rohože jsou obaly z jedné vrstvy rákosového, třtinového, slaměného nebo lýkového a podobného těžkého pletiva;
m) fardy jsou obaly (balíkové obaly nebo pytle) zhotovené z mořské trávy, z lýka a podobného pletiva;
n) serony jsou obaly z kůže (zpravidla z volské kůže);
o) rázy s ochrannými prkny jsou balíky svázané drátem, plechovými pásky nebo provazy, jež jsou na dvou protilehlých stranách úplně zakryty dřevěnými deskami.
(3) Dřevěným kufrům přísluší tára, stanovená pro bedny, lze-li je pokládati za obaly v obchodě obvyklé.
(4) Obaly opatřené jednoduchými značkami nepozbývají povahy obalů v obchodě obvyklých.
§ 185.
Výše táry.
(Pokračování k § 93 c. z.)
(1) Pokud není v tárovém sazebník ustanovena jiná výměra táry, stanoví se tára pro těžké balíkové obaly 4 %, pro rohože 3 %, pro těžké pytle 3 %, pro lehké balíkové obaly a lehké pytle 1 %, pro polobedny 8 %, pro bednění 4 % a pro papírové pytle 1 % hrubé váhy.
(2) Není-li v tárovém sazebníku stanovena pro rohože žádná tára, avšak jest stanovena pro balíkové obaly nižší sazba než 3 %, platí tato sazba i pro rohože.
(3) Ustanovení odstavce (1) a (2) platí též pro tekutiny, jsou-li nádoby opatřeny obalem, který lze pokládati za obal balíkový nebo pytlový nebo rohož.
(4) Rozlišuje-li tárový sazebník mezi lehkými a těžkými pytly, pokládají se za těžké pytle obaly, jestliže výstřižek 100 cm2 z nich váží 3 g nebo více.
(5) Je-li v tárovém sazebníku stanovena pro balíkové obaly a rohože vyšší tára než 2 %, smí býti tato tára srážena u zboží tkaného nebo pleteného v balíkách nebo rohožích těžších 300 kg jen za 300 kg, u ostatního zboží v balíkách nebo rohožích těžších 400 kg jen za 400 kg.
(6) Tárové sazby stanovené tárovým sazebníkem pro balíkové obaly platí jen pro balíky v hrubé váze více než 10 kg.
(7) Pro nákladové kusy, jež se dovezou v balíkovém obalu, smí býti povolena jen tára stanovená pro balíkové obaly; není tudíž dovoleno snímati vrchní vrstvu obalu, aby se dosáhlo táry stanovené pro pytle.
(8) Doveze-li se zboží v takovém balíkovém, rohožovém nebo pytlovém obalu, že jest jeho váha zřejmě nižší než tára vypočtená podle tárového sazebníku, smí býti povolena tára za obal balíkový nebo rohožový jen podle sazby stanovené pro těžké pytle a za obal pytlový jen za lehké pytle.
§ 186.
Neúplné obaly a obaly z nestejně těžkých hmot.
(Pokračování k § 93 c. z.)
(1) Pokud nejsou stanoveny výjimky, platí stanovené tárové sazby jen pro obaly, jež obalují zboží na všech stranách a jsou též z téže hmoty. Nesmí se tudíž povoliti za neúplné obaly, na př. za dřevěné sudy bez dna, za koše, kbelíky, lepenkové krabice, scházejí-li víka z látky obalené jen částečně tkaninami nebo pletivem, tára stanovená na úplné obaly, není-li stanovena zvláštní tárová sazba pro takové neúplné obaly.
(2) Za úplné obaly však se považují koše, jež mají víka z hrubých těžkých tkanin.
(3) Za obaly zhotovené z různých nestejně těžkých hmot povoluje se tára jen podle sazby stanovené pro obaly z lehčích hmot, není-li pro ně stanovena v tárovém sazebníku zvláštní sazba.
§ 187.
Tára pro bedny a sudy.
(Pokračování k § 93 c. z.)
(1) Není-li výslovně stanovena zvláštní sazba pro bedny a zvláštní sazba pro sudy, platí sazba stanovená pro sudy též pro bedny a úplně uzavřené kbelíky a naopak.
(2) Vyměřuje-li se celní pohledávka ze zboží uloženého v několika obalech, pro které jsou stanoveny zvláštní sazby v tárovém sazebníku, jest odečísti jen táru za obal, pro který jest stanovena nejvyšší sazba, neobsahuje-li tárový sazebník odchylného ustanovení.
(3) Je-li tárovým sazebníkem stanovena kromě táry sudové ještě tára za vrchní ochranný sud, odečte se u pevných těles součet obou sazeb od hrubé váhy, kdežto u tekutin odečte se jen tára stanovená na ochranný sud.
(4) Jsou-li v témže sazebním čísle obsažena pevná tělesa i tekutiny, platí tárová sazba jen pro pevná tělesa, nikoliv však pro tekutiny, není-li stanoveno jinak.
§ 188.
Přípustnost úchylek.
(Pokračování k § 93 c. z.)
Na návrh strany může celní úřad povoliti úchylku z předešlých ustanovení, vyměří-li aspoň takovou částku, jakou by vyměřil, kdyby se řídil přesně podle všeobecných ustanovení. Sem patří na př. návrh, aby byly obaly, jež nepatří k čisté váze, vycleny se zbožím, návrh, aby bylo zboží, jež jet v obalech v obchodě neobvyklých, vycleno s těmito obaly podle celní sazby stanovena na zboží, nebo kdyby sazba na obal byla vyšší, podle této sazby, návrh, aby bylo zboží, jež podléhá clu podle čisté váhy, vycleno podle hrubé váhy a pod.
§ 189.
Doplňková tára.
(Pokračování k § 93 c. z.)
(1) Dováží-li se zboží, pro které jest stanovena vedle táry za vnější obal doplňková tára za další obal, v obou obalech, může se zjistiti čistá váha buď srážkou obojí táry z hrubé váhy zboží s oběma obaly nebo tak, že se váží zboží s dalším obalem a od této váhy odečte se doplňková tára stanovená pro tento obal nebo že se zváží zboží bez tohoto obalu, pokud nepatří k čisté váze.
(2) Dováží-li se zboží, pro které jest stanovena doplňková tára, ve více obalech, smí býti tára připuštěna jen za dva obaly, a to za další obal, pro nějž jest stanovena doplňková tára, a za onen obal, pro který jest stanovena nejvyšší tára.
(3) Tato ustanovení platí i pro zjišťování čisté váhy zboží, pro které jest stanovena v tárovém sazebníku zvláštní tára pro vložku, na př. u příze na úplných papírových cívkách, nebo u drátu na dřevěných cívkách.
(4) Byla-li z jakéhokoliv důvodu zjištěna čistá váha vážením, vyměří se celní pohledávka podle výsledku vážení a čistá váha nesmí býti počítána podle tárového sazebníku.
§ 190.
Jak se zjišťuje hrubá váha, je-li několik druhů zboží uloženo v jednom nákladovém kusu.
(Pokračování k § 93 c. z.)
Obsahuje-li nákladový kus více druhů zboží, rozvrhne se tára na každý druh poměrně dle jeho čisté váhy; vnitřní obaly připočítají se ke zboží, k němuž patří.
§ 191.
Jak se zjišťuje čistá váha, je-li několik druhů zboží uloženo v jednom vnitřním obalu.
(Pokračování k § 93 c. z.)
(1) Je-li v témže vnitřním obalu zabaleno více druhů zboží, připočte se ke každému druhu poměrná část váhy vnitřního obalu.
(2) Zboží z drahých kovů nebo z drahokamů nebo zboží spojené s drahými kovy projedná se vždy zvlášť, i když se doveze v témže obalu s jiným zbožím.
§ 192.
Přirážka za táru.
(Pokračování k § 93 c. z.)
(1) Dovážejí-li se kapaliny nebo plyny, jež nutno vyclívati s jejich obalem, ve zvláštních pro jejich dopravu upravených vozidlech nebo plavidlech bez dalšího obalu, připočte se 18 % vlastní váhy jako přirážka za táru, není-li stanovena jiná výměra tárovým sazebníkem.
(2) Ustanovení předešlého odstavce platí též pro vyměřování celní pohledávky ve zboží, jež nutno vyclívati podle hrubé váhy, doveze-li se v tuhém stavu.
§ 193.
Vyměřování celní pohledávky ze zboží podléhajícího clu podle hrubé váhy, přebalí-li se.
(Pokračování k § 93 c. z.)
Přebalí-li se zboží, z něhož nutno vyměřiti celní pohledávku podle hrubé váhy, před projednáním do jiných obalů nebo přelije-li se kapalina (plyn) do jiných nádob, jest zjistiti váhu původního obalu a tuto úměrně rozděliti podle vlastní váhy přebaleného nebo přelitého zboží; tuto váhu nutno pak vzíti za základ při vyměření cla. Poukáže-li se takové zboží jinému úřadu k dalšímu celnímu řízení, budiž vyznačeno v celní listině, jakou váhu nutno vzíti za základ při vyměření cla.
§ 194.
Jak se projednávají obaly v obchodě obvyklé.
(Pokračování k § 93 c. z.)
(1) Obaly v obchodě obvyklé (vnější i vnitřní) jsou beze cla, pokud nepatří ke hrubé nebo čisté váze zboží, s nímž se vyclívají podle celní sazby stanovené na zboží. Beze cla jsou též obaly, v nichž se doveze zboží clu nepodléhající nebo zboží, z něhož jest vyměřiti clo podle počtu kusů.
(2) Obaly, jež jest pokládati za obaly v obchodě obvyklé, jsou vypočteny v tárovém sazebníku (příloha B) a pro zboží všeho druhu v § 184, odst. (2) prov. nař. Kromě toho jest považovati za obaly v obchodě obvyklé:
a) bedny a jiné obaly ze železného plechu, jichž se nedá po druhé použíti;
b) poštovní kartony, též s papírovým obalem;
c) koše, v nichž se dovezou jízdní kola;
d) olověné obaly, obaly z perčoviny nebo tvrdého kaučuku, v nichž se doveze kyselina fluorovodíková;
e) vaky, cestovní koše a pod. obaly obvyklé při cestování, v nichž se ukládají cestovní potřeby neb svršky přistěhovalců, kufry obchodních cestujících se vzorky a ukázkami, slouží-li zřejmě jen k tomuto účelu.
(3) Doveze-li se v takových obalech zboží, z něhož jest vyměřiti clo podle čisté váhy, platí obdobně ustanovení § 182, odst. (4) písm. b) a (8) prov. nař.
(4) Je-li na první pohled zřejmo nebo prokázáno, že se strana snaží obejíti dovozní clo z obalu, jest vyměřiti z něho clo podle jeho povahy.
§ 195.
Jak se projednávají obaly v obchodě neobvyklé.
(Pokračování k § 93 c. z.)
(1) Všechny obaly, jež nejsou jmenovány v §§ 184 a 194 prov. nař., zejména válce, láhve, skříně, sudy ze železa nebo z jiných kovů a pod., jichž se dá opětně použíti, jsou obaly v obchodě neobvyklé a vyclí se podle své povahy. Nedají-li se odděliti od zboží nebo odepře-li strana je odděliti, vyclí se obaly v obchodě neobvyklé se zbožím jako celek podle vyšší sazby. Navrhne-li to strana při vyclívání, může celní úřad takové obaly ztotožniti a vrátiti straně rozdíl cla, dodá-li mu ztotožněné obaly do šesti měsíců ke zjištění jejich skutečné povahy a váhy nebo ke zničení.
(2) Navrhne-li strana, aby takové obaly byly ztotožněny, aby mohly býti zpět vyvezeny, jsou celní úřady, vyveze-li strana obaly do 6 měsíců od celního projednání, oprávněny, vrátiti ve své působnosti při zpětném vývozu obalů rozdíl mezi vybranou celní částkou a částkou, jaká by se vyměřila ze zboží dovezeného v obalu v obchodě obvyklém téže váhy, jakou má obal určený k zpětnému vývozu.
(3) Strana dodrží lhůtu, jestliže dodá obal některému celnímu úřadu k zpětnému vývozu ve stanovené lhůtě.
(4) U stlačených (nikoliv zkapalněných) plynů v malých válcích do 25 kg hrubé váhy přičte se však polovice skutečné váhy obalu k čisté váze zboží. Dovezou-li se plyny v tuzemských (zdomácnělých) obalech, jež byly při vývozu zaznamenány, budiž vyměřeno clo podle hrubé váhy a podle sazby stanovené na plyny. Doveze-li se stlačený plyn v malých válcích do 25 kg hrubé váhy, připočte se však jen polovina váhy válce k čisté váze zboží.
d) Zaokrouhlování celní pohledávky.
§ 196.
(K § 94 c. z.)
(1) Při výpočtu celní pohledávky zaokrouhluje se částka cla, a vyclívá-li se zboží více sazebních čísel (položek), konečný součet celních částek, pak částka každé zároveň se clem nebo samostatně vybírané daně (dávky) tak, že se ke zlomku menšímu než 25 h nepřihlíží, kdežto zlomek 25 až 74 h zaokrouhlí se na 50 h a zlomek 75 h a větší na 1.- Kč.
(2) Clo nebo daň (dávka) však se nevyměří, nečiní-li clo nebo daň (dávka) ze zboží téhož sazebního čísla (položky) více než 50 h.
e) Splatnost celní pohledávky.
§ 197.
(K § 96 odst. (1) c. z.)
(1) Celní pohledávka stane se splatnou, jakmile celní úřad ji zjistí a straně sdělí.
(2) Celní pohledávky platí se v československé měně; v téže měně skládají se také celní jistoty, pokud se dávají v hotovosti.
(3) Okrskové celní správy jsou oprávněny povolovati u celních úřadů jim podřízených spolehlivým stranám, zejména zasilatelům, jež často a více zásilek zboží vyclívají, odklad platby, t. j. aby platily vzniklé celní pohledávky najednou pozadu, nejdéle však v období týdenním, zajistí-li je způsobem předepsaným pro zajištění celního úvěru. Úhrnná celní pohledávka musí býti zaplacena na konci období, a kdyby toto období zasahovalo do příštího kalendářního měsíce, v poslední den měsíce, ve kterém vznikla.
(4) Povolovati odklad platby bez zajištění celní pohledávky úřadům nebo jiným podnikům než poště a státním drahám vyhrazuje se ministerstvu financí.
f) Celní úvěr.
(K § 97 c. z.)
A. Všeobecná ustanovení.
§ 198.
Pojem celního úvěru.
(1) Celní pohledávky (§ 8 c. z.) i jistoty, pak poplatky mohou býti uvěřovány výrobcům, obchodníkům a zasilatelům, kteří mají bydliště (sídlo) nebo závod v celním území.
(2) Úvěr povoluje se podle ustanovení níže uvedených do určité částky a jen tenkráte, když se dá souditi, že osoba za úvěr žádající zaplatí ročně na cle aspoň 50.000 Kč.
(3) Úvěr musí býti zajištěn a uvěřené částky musí býti zúrokovány.
§ 199.
Úvěrní lhůta; zúročení; směnky.
(1) Úvěrní lhůta počíná vznikem celní pohledávky a končí posledním dnem třetího kalendářního měsíce, následujícího po jejím vzniku. Uvěřené částky musí býti v této lhůtě zaplaceny i s úroky.
(2) Povinnost zúrokovací počíná prvním dnem kalendářního měsíce po vzniku celní pohledávky. Úroková míra stanoví se stejnou sazbou, jakou bude míti Národní banka Československá pro směnečný eskont ke dni, kterým počíná povinnost zúrokovací, nebude však nižší 4 %.
(3) Byl-li úvěr zajištěn zástavou státních dlužních úpisů, vydá celní úřad směnku přímo na dlužníka. Byl-li úvěr zajištěn ručením úvěrního ústavu, vydá směnku úvěrní ústav a převede ji opatřenou akceptem dlužníka na celní úřad.
(4) Dlužník jest povinen odevzdati celnímu úřadu na začátku kalendářního měsíce [§ 2078, odst. (4) c) prov. nař.], kterým počíná zúrokovací povinnost, směnku jím přijatou na částku, jež mu byla v předcházejícím měsíci uvěřena i s příslušnými úroky tříměsíčními.
(5) Směnka musí býti splatna v oblasti Československé republiky, a to v místě, kde má Národní banka Československá platební místo.
(6) Celní směnky nepodléhají kolku.
(7) Úvěrními ústavy podle odst. (3) a dalších ustanovení jsou akciové banky oprávněné přijímati vklady na vkladní knížky a záložny.
§ 200.
Úřady zmocněné k úvěřování.
(1) Vyclívati zboží na celní úvěr smějí jen ony celní úřady, jež byly k tomu zmocněny. Tyto úřady budou vyhlášeny ministerstvem financí v seznamu celních úřadů nebo v úředním listu. Ministerstvo financí může povoliti celní úvěr též u oněch celních úřadů, jež nebyly zmocněny vyclívati zboží na úvěr.
(2) Celní úvěr může býti žadateli povolen i u více celních úřadů. Povolí-li se celní úvěr u více celních úřadů, stanoví úřad zmocněný k povolení úvěru, podle návrhu žadatelova, do jaké částky může býti celkového úvěru použito u jednotlivých celních úřadů a který z nich jest úřadem zúčtujícím, jemuž nutno odevzdávati směnky. Ustanovení § 138, odst. (2) prov. nař. platí však i v tomto případě pro každý celní úřad.
§ 201.
Způsob zajištění.
(1) Úvěr může býti zajištěn:
a) zástavou státních dlužních úpisů na pražské burse znamenaných nebo
b) ručením úvěrního ústavu, jemuž ministerstvo financí udělilo povolení ručiti za celní pohledávky, nebo
c) zároveň oběma způsoby.
(2) Celní úvěr musí býti zajištěn na celou dobu trvání úvěru (§ 204 prov. nař.). Jistota může býti uvolněna teprve tenkráte, když dlužník splnil závazky vzniklé z povoleného úvěru, tudíž zaplatil-li i odevzdané celní směnky a nepoužije-li jistoty k zajištění úvěru znovu mu povoleného.
§ 202.
Zástava státních dlužních úpisů.
(1) Státní dlužní úpisy přijímají se za jistotu podle denního kursu, nikoli však nad nominální hodnotu. Za denní kurs platí poslední úřední kurs "peníze" na pražské burse přede dnem složení úpisů.
(2) Dlužní úpisy s kupony a talonem jest složiti u některé státní pokladny. Při skládání dlužních úpisů musí složitel předložiti státní pokladně seznam úpisů trojmo, a to zvláštní seznam úpisů slosovatelných a zvláštní seznam úpisů neslosovatelných.
(3) Strana zastavujíc dlužní úpisy za celní úvěr jest povinna zříditi a odevzdati právně závaznou zástavní listinu.
(4) Dává-li úpisy v zástavu třetí osoba, může býti zástavní listina opatřena výhradou, že si složitel vyhrazuje bez újmy státním nárokům vlastnické právo k papírům a úrokům (kuponům). Vyhradí-li si složitel právo navrhnouti zastavení úvěru, musí býti zástavní listina opatřena dodatkem, že dlužník dává složiteli neodvolatelné právo navrhnouti kdykoliv celnímu úřadu, u něhož byl úvěr povolen, aby zastavil vyclívání zboží na úvěr a že se složitel vzdává jakéhokoli nároku vůči státu ze ztrát, jež mu vzniknou, než bude vyclívání na úvěr zastaveno.
(5) Zastavené dlužní úpisy nemusí býti vinkulovány.
(6) Osoby, jež jsou podle ustanovení zástavní listiny k tomu oprávněny, mohou si splatné kupony odebírati u pokladny, kde byly složeny.
§ 203.
Ručení úvěrního ústavu.
(1) Úvěrní ústav, jenž chce ručiti za celní úvěr v tom neb onom roce, musí si k tomu opatřiti povolení ministerstva financí. Toto povolení může býti uděleno jen takovým ústavům, jež požívají plné důvěry finanční správy a jichž finanční stav skýtá plnou jistotu za záruční závazky, které již mají nebo hodlají převzíti vůči státu.
(2) Úvěrní ústav, žádající za povolení, aby směl ručiti za celní úvěr, jest povinen složiti u pokladny, jež mu bude udána, státní dlužní úpisy ve výši 25 % částky, do které hodlá ručiti, jako jistotu za záruční závazky. Ustanovení § 202, odst. (1) až (3) prov. nař. platí obdobně.
(3) Částka, do které úvěrní ústav ručí, nesmí býti menší než 50.000 Kč. Rovněž nesmí žádná záruční listina za celní úvěr jím zřízená zníti na menší částku.
(4) Úvěrní ústav může si vyhraditi právo k zastavení celního úvěru. Ustanovení §202, odst. (4) prov. nař. platí obdobně.
(5) Povolení, udělené úvěrnímu ústavu, může býti odvoláno, jakmile vzniknou pochybnosti o jeho způsobilosti ručiti nebo i z jiných důležitých důvodů.
§ 204.
Na jakou dobu povoluje se celní úvěr.
Celní úvěr se povoluje:
a) byl-li zajištěn státními dlužními úpisy na dobu zřízení zástavy, nikoli však na dobu delší tří let;
b) byl-li zajištěn ručením úvěrního ústavu, na dobu kalendářního roku, t. j. tak, aby končil 31. prosincem.
§ 205.
Úřady oprávněné povolovati celní úvěr.
Celní úvěr může povoliti:
a) celní úřad, oprávněný vyclívati zboží na úvěr, zajistí-li strana úvěr státními dlužními úpisy a má-li ho býti použito jen u tohoto úřadu;
b) okrsková celní správa, má-li býti úvěru zajištěného státními dlužními úpisy použito u více celních úřadů v jejím okrsku nebo bude-li celní úvěr zajištěn zacel nebo z části ručením úvěrního ústavu a má-li ho býti použito jen u celních úřadů v jejím okrsku;
c) ministerstvo financí v ostatních případech.
§ 206.
Náležitosti žádostí za celní úvěr.
(1) V žádosti za povolení celního úvěru jest udati:
a) výši požadovaného úvěru, t. j. částku, do které má býti poskytován úvěr,
b) způsob zajištění,
c) celní úřad nebo celní úřady, u nichž bude žadatel vyclívati zboží na úvěr. Žádá-li strana za povolení úvěru u více celních úřadů, musí udati, jak má býti úvěr rozdělen na jednotlivé úřady a který úřad má býti pověřen zúčtováním [§ 200, odst. (2) prov. nař.],
d) zda žadatel má již povolen celní úvěr; je-li tomu tak, jest udati úřad, který úvěr povolil, datum a číslo povolení, výši povoleného úvěru a výši jistoty.
(2) Osoby, jež žádají po prvé za povolení úvěru, jsou povinny prokázati celními prohláškami (kvitancemi), kolik zaplatily v posledních 12 měsících na cle.
(3) K žádosti jest připojiti:
a) výpis z obchodního rejstříku, je-li žadatel protokolovaným obchodníkem,
b) má-li býti úvěr zajištěn státními dlužními úpisy, potvrzení o jich složení a zástavní listinu, pokud se týče, má-li býti úvěr zajištěn ručením úvěrního ústavu, záruční listinu, doloženou výpisem z obchodního (společenstevního) rejstříku, týkajícím se ručícího úvěrního ústavu,
c) zvláštní přílohu s podpisy žadatele (firmy) i jeho zástupců, kteří budou podepisovati směnky, ověřenými soudem (veřejným notářem).
(4) Má-li býti úvěr povolen u více celních úřadů, jest přiložiti tolik příloh s podpisem žadatele (firmy) a jeho zástupců, u kolika celních úřadů má býti úvěru použito.
(5) Má-li býti úvěr povolen na ručení úvěrního ústavu, jest předložiti zvláštní přílohu s ověřenými podpisy zástupců úvěrního ústavu, kteří budou podepisovati směnky.
(6) Dlužník jest povinen oznamovati úřadu, který povolil mu celní úvěr, změny, jež nastanou za trvání úvěrního poměru a jež musí býti hlášeny k zápisu do obchodního (společenstevního) rejstříku, a to ihned po jejich vzniku. Změní-li se podpis firmy dlužníkovy nebo jeho zástupce, jejž zmocnil podepisovati celní směnky, nebo změní-li se osoby oprávněné podepisovati celní směnky za ručící úvěrní ústav, musí býti předloženo dodatečně tolik příloh s podpisy, kolik jich jest potřebí podle hořejších ustanovení.
§ 207.
Změny v úvěrních povoleních.
(1) Na žádost dlužníkovu může býti celní úvěr zvýšen nebo snížen úřadem, který úvěr povolil.
(2) Byl-li úvěr povolen u více celních úřadů, mohou býti dílčí úvěry u jednotlivých úřadů na žádost dlužníkovu převedeny na jiné celní úřady v povolení jmenované, a to do částky, která jest volná. Základní částka 50.000 Kč [§ 198, odst. (2) prov. nař.] musí však zůstati nedotčena. Žádost za takové převedení jest podati u onoho celního úřadu, u něhož má býti úvěr snížen.
§ 208.
Zánik povolení nebo dočasné zastavení celního úvěru.
(1) Povolení celního úvěru zanikne:
a) uplynutím doby, na kterou byl úvěr povolen;
b) vzdáním se úvěru nebo úmrtím dlužníkovým, a je-li dlužníkem společnost, jejím zánikem;
c) odvoláním povolení úvěru.
(2) Povolení úvěru může býti odvoláno úřadem, který je udělil. zejména tenkráte,
a) byl-li dlužník nebo osobně ručící společník nebo jednatel obchodní společnosti odsouzen pro zločin jakéhokoliv druhu, pro přečin nebo přestupek, spáchaný ze ziskuchtivosti, nebo pro celní přestupek; nezpůsobilost k opětnému nabytí úvěru trvá tři léta po odpykání trestu na svobodě nebo po zaplacení pokuty;
b) upadne-li dlužník v konkurs nebo zastaví-li platy nebo ohlásí-li soudní vyrovnávací řízení nebo byl-li dán v opatrovnictví;
c) vzniknou-li odůvodněné pochybnosti o důvěryhodnosti dlužníkově nebo o jeho schopnosti platiti.
(3) Odvolá-li úřad povolení úvěru, jest dlužníkem povinen zaplatiti úvěřené částky, jež nejsou hrazeny směnkami, do týdne po vyrozumění o odvolání úvěru. Složená jistota nebo ručení úvěrního ústavu nemění ničeho na této povinnosti.
(4) Celní úvěr může býti dočasně zastaven úřadem, jenž jej povolil, v těchto případech:
a) zavede-li se proti dlužníkovi nebo jeho společníkovi nebo proti jednateli obchodní společnosti trestní řízení pro činy, uvedené v odstavci (2) písm. a);
b) vyhlásí-li se na jmění ručícího úvěrního ústavu konkurs nebo zastaví-li tento ústav platy nebo ohlásí-li soudní vyrovnávací řízení nebo vzniknou-li pochybnost i o jeho způsobilosti ručiti;
c) neodevzdá-li dlužník směnky na uvěřenou částku v prvých třech dnech, a je-li zajištěna ručením, nejdéle v prvých pěti dnech kalendářního měsíce [§ 199, odst. (4) prov. nař.] celnímu úřadu nebo nezaplatí-li směnku v den splatnosti.
(5) Zastavení úvěřování trvá tak dlouho, až se v případě uvedeném v předcházejícím odstavci pod a) rozhodne podle výsledku trestního řízení o odvolání úvěru nebo jeho oživnutí, v případě uvedeném bod b), až se přijme ručení jiného úvěrního ústavu nebo dlužník zajistí celní úvěr státními dlužními úpisy, a v případě c), až dlužník odevzdá směnku jím přijatou nebo splatnou směnku zaplatí. V případě b) jest dlužník povinen zaplatiti uvěřené a ručením zajištěné částky, i když jsou kryty směnkami, hotově do 14 dnů, nedá-li za ně v této lhůtě jinakou, podle ustanovení tohoto oddílu přijatelnou jistotu.
§ 209.
Použití úvěru.
(1) Celního úvěru lze použíti bez ohledu na výši částky, vyměřené při celním projednání zboží. Dlužník může kdykoliv před odevzdáním směnky vyloučiti uvěřené částky z úvěru a zaplatiti je hotově.
(2) Hodlá-li strana použíti úvěru jí povoleného, musí poznamenati to v písemné prohlášce poznámkou: "Na celní úvěr."
(3) Celního úvěru možno též použíti, vyclívá-li zásilku její příjemce na ústní prohlášku.
(4) Vyclívá-li zásilku železniční nebo plavební podnik, může navrhnouti, aby se vyměřená částka zúčtovala k žíti úvěru, povoleného u celního úřadu příjemci zásilky, přikáže-li to odesilatel v přepravní listině a prohlásí-li příjemce, že s tím souhlasí.
B. O celních směnkách.
§ 210.
Vyhotovování celních směnek.
(1) Pro celní směnky smí býti používáno jen úředních tiskopisů.
(2) Vyplniti směnečný tiskopis přísluší celnímu úřadu. Směnky nesmějí zníti na menší částku než 1000.- Kč; částky menší nutno ihned hotově zaplatiti.
(3) Je-li celní úvěr zajištěn zástavou státních dlužních úpisů a zároveň ručením úvěrního ústavu, nutno na částku zajištěnou zástavou vyhotoviti jednu směnku a na částku zajištěnou ručením druhou směnku.
(4) Dlužník jest povinen oznámiti celnímu úřadu jednou pro vždy nebo případ od případu místo, kde mají býti směnky umísťovány.
(5) Neodevzdá-li dlužník směnky ve stanovené lhůtě [§ 208, odst. (4) c) prov. nař.], zastaví celní úřad vyclívání zboží na úvěr. Neodevzdá-li dlužník směnky do dalších 8 dnů, odvolá celní úřad úvěr, byl-li jím povolen, jinak oznámí to přímo úřadu, jenž úvěr povolil.
(6) Celní úřad potvrdí dlužníkovi odevzdání směnky zvláštní kvitancí.
§ 211.
Placení celních směnek.
(1) Dlužník může nabídnouti zaplacení směnečné pohledávky i před její splatností. V tomto případě vyžádá si celní úřad směnku od Ústřední státní pokladny, a jakmile ji obdrží, vybere směnečnou pohledávku od dlužníka a potvrdí zaplacení na rubu směnky.
(2) Úroky z předčasně zaplacených směnečných pohledávek se nevracejí.
§ 212.
Přeplatky.
(1) Přeplatky z uvěřených pohledávek, na něž byla odevzdána směnka, vrátí se zpravidla až po zaplacení směnečné pohledávky. Zároveň vrátí se tříměsíční úroky z přeplatku.
(2) Výjimečně mohou býti vráceny přeplatky před zaplacením směnečné pohledávky, vzdá-li se dlužník úroků. Toto vzdání se úroků musí dlužník potvrditi na kvitanci.
g) Zánik platební povinnosti a upuštění od vybrání cla nebo jeho vrácení.
§ 213.
Prominutí celní pohledávky z důvodů slušnosti.
(K § 103 c. z.)
O případech prominutí celní pohledávky dle § 103 c. z. - pokud již nejsou uvedeny na příslušných místech tohoto nařízení - přísluší rozhodovati ministerstvu financí, jež si v důležitějších případech vyžádá dobré zdání ministerstva průmyslu, obchodu a živností, po případě ministerstva zemědělství.
§ 214.
Zpětný dovoz tuzemského zboží.
(K § 105 c. z.)
(1) Při zpětném dovozu tuzemského zboží z celní ciziny budiž upuštěno na žádost vývozcovu od vybrání dovozního cla, prokáže-li vývoz zboží z volného oběhu v celním území a potvrzením cizozemského celního úřadu okolnost, že zboží nepřišlo v celní cizině do volného oběhu, nýbrž zůstalo v úschově celního úřadu, nebo potvrzením cizozemského veřejného dopravního podniku, že zásilka nebyla vydána příjemci, nýbrž zůstala v moci dopravního podniku. Ustanovení toto platí též o zásilkách, jež se dostaly omylem do celní ciziny.
(2) Rovněž budiž na žádost vývozcovu upuštěno od vybrání dovozního cla při zpětném dovozu tuzemského zboží, jež přišlo do volného oběhu v celní cizině, doveze-li je vývozce do dvou let po vývozu zpět v nezměněném stavu a prokáže-li vývoz zboží a okolnost, že zboží do celní ciziny prodal nebo dal na sklad (do komise), že však mu bylo zboží vráceno, protože s obchodu sešlo nebo obchod se neuskutečnil nebo že byl zrušen nebo že příjemce vrátil zboží pro shledané vady nebo jako nevyhovující.
(3) Výhoda podle předešlých ustanovení a za podmínek tam stanovených přísluší i cizozemskému zboží, jež přišlo zákonitým způsobem do volného oběhu v celním území. Dovozce jest povinen tuto okolnost prokázati celní listinou.
(4) Bylo-li zboží při zpětném dovozu vycleno, budiž clo - jsou-li splněny předpoklady a podmínky stanovené pro upuštění od vybrání cla - co nejdříve vráceno. Rovněž budiž vráceno případné vývozní clo vybrané při vývozu tuzemského zboží a upuštěno od vybrání cla při vývozu cizozemského zboží.
(5) Tuzemským zbožím rozumí se zboží, jež bylo úplně ve volném oběhu v celním území, a jest tudíž z výhody vyloučeno zboží, jež bylo zaznamenáno.
(6) Zboží, z něhož nebyla vybrána nebo byla vrácena daň nebo dávka z důvodu vývozu, může býti za podmínek nahoře stanovených propuštěno do volného oběhu jen tenkráte, když vývozce zaplatí tuto daň nebo dávku a splní ostatní podmínky stanovené pro volný oběh zboží.
(7) Dovozce jest povinen prokázati vývoz zboží prvotní dopravní listinou - v dopravě silniční potvrzením výstupního celního úřadu - a předložiti průkazní listiny (přední potvrzení, účty, výpisy z výrobních a obchodních knih, dopisy a pod.), aby celní úřad mohl posouditi, jsou-li splněny podmínky stanovené pro upuštění od vybrání dovozního cla.
(8) Upustiti od vybrání dovozního cla nebo je vrátiti přísluší okrskovým celním správám a celním úřadům výslovně k tomu zmocněným.
(9) Ustanovení o upuštění od vybrání dovozního cla platí obdobně i na jiné daně a dávky vybírané se clem nebo samostatně.
§ 215.
Zvláštní ustanovení pro zpětný dovoz zboží z drahých kovů.
(Pokračování k § 105 c. z.)
(1) Ustanovení níže uvedená platí jen o zboží z drahých kovů, jež musí býti opatřeno značkami předepsanými puncovními zákony.
(2) Je-li zboží opatřeno československými puncovními značkami pro zboží vyrobené v celním území, zašle je celní úřad, dříve než zásilku projedná, se všemi průvodními listinami a listinami vývozcem předloženými puncovnímu úřadu, aby přezkoušel pravost značek. Potvrdí-li puncovní úřad pravost značek, projedná celní úřad zásilku podle ustanovení § 214 prov. nař.
(3) Od vybrání cla ze zboží vyrobeného v celní cizině a opatřeného československými puncovními značkami může býti upuštěno jen tenkráte, bylo-li zboží vyvezeno na nejistý prodej v záznamním styku. V tomto případě není potřebí zboží zasílati puncovnímu úřadu a projedná je celní úřad do volného oběhu, neudá-li se v záznamním styku závada.
(4) Navrhne-li odesilatel v průvodních listinách nebo příjemce při celním řízení, aby bylo upuštěno od vybrání cla ze zásilky obsahující nepuncované zboží z drahých kovů, zašle celní úřad zboží nejbližšímu puncovnímu úřadu nebo onomu, jejž mu odesilatel nebo příjemce udá. Uzná-li puncovní úřad, že jest zboží totožné se zbožím vyvezeným podle bodu 10. nařízení ze dne 21. prosince 1906, č. 243 ř. z. (nařízení uh. min. fin. č. 107.699/1906, P. K. č. 29/1906) a že jsou splněny podmínky tam předepsané, vydá zásilku příjemci, opatří prvotní celní prohlášku uznávacím nálezem a vrátí ji celnímu úřadu. Na základě nálezu puncovního úřadu poznamená celní úřad ve svých zápisech, že zboží bylo propuštěno beze cla jako zboží vrácené z celní ciziny. Neuzná-li puncovní úřad totožnosti zboží nebo nejsou-li splněny zmíněné podmínky, projednají puncovní a celní úřad zboží jako zboží cizozemského původu.
§ 216.
Zpětný vývoz cizozemského zboží.
(Pokračování k § 105 c. z.)
(1) Nemohla-li býti vyclená cizozemská zásilka doručena příjemci nebo odepře-li příjemce ji přijmouti nebo nebyla-li zásilka podle dodatečného příkazu odesilatelova doručena příjemci nebo jiné osobě, budiž vybrané dovozní clo vráceno, potvrdí-li veřejný dopravní podnik, že zásilka zůstala v jeho moci a v jeho úschově, a vyveze-li ji toutéž dopravní listinou do celní ciziny do tří měsíců ode dne vyclení. Takovou zásilku nutno dodati celnímu úřadu - i jinému než onomu, jenž ji vyclil - aby zjistil její totožnost, poukázal ji k vývozu, pokud se týče, aby potvrdil výstup zásilky do celní ciziny a zařídil vrácení cla.
(2) Vybrané dovozní clo budiž též vráceno z cizozemského zboží, jež příjemce v nezměněném stavu vrací odesilateli nebo na jeho příkaz a účet zasílá jiné osobě do celní ciziny z důvodů, že s obchodu sešlo nebo že se obchod neuskutečnil nebo že mu zboží nevyhovuje. Příjemce jest povinen dodati takové zboží s průkazem o zaplacení dovozního cla do dvou měsíců ode dne vyclení celnímu úřadu, jenž je vyclil, a prokázati splnění podmínek nahoře uvedených. Clo ze zboží daného na sklad (do komise) vrátí se však jen tenkráte, bylo-li vyclívacímu úřadu hlášeno jako zboží dané na sklad a bylo-li jím to potvrzeno na celní prohlášce (celní kvitanci).
(3) V případech nahoře uvedených buďtež vrácena podle ustanovení příslušných zákonů a nařízení i daně a dávky vybrané při celním řízení, nikoliv však poplatky. Podléhá-li zboží vývoznímu clu, budiž též upuštěno od vybrání vývozního cla.
(4) Cizozemské zboží vyvážené s nárokem na vrácení cla, pokud se týče s nárokem na upuštění od jeho vybrání, nutno projednávati jako zboží, jehož výstup musí býti prokázán.
(5) Vrátiti vybrané dovozní clo mohou v případech podle odstavce (1) celní úřady, jež zásilku vyclily, v případech pak podle odstavce (2) okrskové celní správy a celní úřady výslovně k tomu zmocněné.
(6) Musí-li býti vyclené zboží z drahých kovů, jež podléhá puncování, vyvezeno zpět do celní ciziny, protože nemá nutné ryzosti nebo jinak neodpovídá puncovním předpisům, vrátí celní úřad clo, jakmile obdrží potvrzení o výstupu zboží z celního území.
§ 217.
Zánik nebo zkáza zboží před vydáním příjemci.
(K § 106 c. z.)
(1) Zkazilo-li se zboží nebo zaniklo-li zboží vyclené veřejným dopravním podnikem, dříve než mohlo býti vydáno příjemci, nebo musil-li takový podnik zboží zničiti z důvodu nákazy nebo z jiného nutkavého důvodu, nebo změnilo-li zboží před vydáním příjemci svoji povahu tak, že by se z něho vyměřila nižší celní pohledávka, než byla vyměřena, budiž za zkažené, zaniklé nebo změněné zboží nebo jeho část vráceno clo pokud se týče rozdíl cla tím celním úřadem, jenž zboží vyclil. Předpisy o tom, jak nutno v těchto případech postupovati, jsou obsaženy v přílohách F, G a H.
(2) Okrsková celní správa může na žádost strany prominouti celní pohledávku ze zaznamenaného zboží, jestliže zaniklo bez zavinění strany nebo bylo-li zničeno pod celním dozorem. Změnilo-li zaznamenané zboží přirozeným vlivem svoji povahu tak, že by se z něho vyměřila nižší celní pohledávka, může okrsková celní správa povoliti odpis rozdílu.
h) Daně a dávky.
(K §§ 107 až 109 c. z.)
§ 218.
Skladné.
(1) Skladné vyměřuje se z hrubé váhy zboží zjištěné při jeho uložení do skladiště a zapsané ve skladní knize. Na výši skladného nemá vlivu ani úbytek na váze vzniklý vyprášením, vyschnutím, vypařením zboží a pod., ani příbytek na váze vzniklý zvlhnutím zboží a pod.
(2) Zanikne-li však část uloženého zboží náhodou nebo opustí-li skladiště z jakékoli příčiny, jest základem pro vyměření skladného hrubá váha zbylého zboží, a to ode dne, kdy zboží zaniklo nebo skladiště opustilo, a nelze-li tento den určiti, ode dne, kdy to celní úřad zjistil.
(3) Přebalí-li se zboží ve skladišti nebo rozdělí-li se, jest základem pro vyměření skladného ode dne přebalení nebo rozdělení hrubá váha přebalených nebo rozdělených kusů.
(4) Doba, po kterou jest uložené zboží osvobozeno od skladného, stanoví se pěti dny a počíná dnem přijetí zboží do skladiště. Toto osvobození od skladného přísluší pouze zboží, jež podléhá celnímu řízení a jen při jeho prvním uložení ve skladišti. Nepozbývá však této výhody zboží, jež strana prohlásila k celnímu řízení před uplynutím uvedené doby, avšak ponechala je pak dále ve skladišti.
(5) Při návalu zboží do některého úředního celního skladiště může okrsková správa dobu, po kterou jest zboží osvobozeno od skladného, dočasně zkrátiti až na dva dny.
(6) Sazbu skladného pro úřední celní skladiště stanoví ministerstvo financí a vyhlásí ji návěštím u celního úřadu. Při vyměřování skladného zaokrouhluje se hrubá váha na 10 kg nahoru; měsíc počítá se za 30 dní.
(7) Uložení zboží na celništi pod dozorem celního úřadu pokládá se, pokud jde o skladné, za uložení v úředním skladišti. Okrsková celní správa může však v tomto případě skladné přiměřeně snížiti, jde-li o předměty zvlášť těžké nebo objemné, nevzniknou-li dozorem na ně zvláštní výlohy.
(8) Skladné jest zaplatiti nejpozději při odebrání zboží ze skladiště. Je-li však zboží uloženo ve skladišti déle než jeden rok, jest skladné splatno koncem každého roku počítaje ode dne uložení zboží.
§ 219.
Daně a dávky vybírané při vyclívání zboží.
(K § 108 c. z.)
(1) Jaké daně a dávky mají se vybírati kromě cla, stanoví celní sazebník nebo jiné zákony a nařízení podle nich vydaná.
(2) Ze zboží jmenovaného v seznamech A a B níže uvedených vybírá se náhradní dávka za daň z cukru a lihu.
(3) Žádá-li strana prohlašujíc zboží výslovně, aby se vyměřila náhradní dávka podle skutečného obsahu cukru nebo alkoholu, vyměří se:
a) ze zboží vyrobeného z cukru saz. čís. 19 nebo s přísadou tohoto cukru náhradní dávka částkou 184 Kč za 100 kilogramů čisté váhy použitého cukru;
b) ze zboží vyrobeného z lihu nebo s přísadou lihu náhradní dávka částkou 15 Kč a zemská (župní) dávka částkou 2 Kč za hektolitrový stupeň použitého alkoholu.
(4)   Nežádá-li strana výslovně, aby se vyměřila náhradní dávka podle skutečného obsahu cukru nebo alkoholu, vyměří se stálá náhradní dávka podle sazeb stanovených v těchto seznamech:

A.   Náhradní dávka za daň z cukru.

 
č    ž    Stálá náhradní dávka   ěř    ř       
        Kč              
108 b   Lihové tekutiny pálené, s přísadou cukru (likéry, punčové tresti atd.)   55.20   100 litrů         
112   Uměle připravené nápoje, slazené (limonády)   82.80   100 litrů         
114   Pečivo s přísadou cukru (s cukrem připravované biscuity [sušenky], kakesy, koláče, perník, oplatky, paštiky, dorty, suchary a podobné věci)   36.80   100 kg čisté váhy   pro plechové krabice 14 %, pro kartonové obaly 10 %      
    Čokoláda a jiné čokoládové výrobky s cukrem   101.20   100 kg čisté váhy   pro bedničky 15 %      
    Čokoládová cukrátka   156.40   100 kg čisté váhy   pro plechové krabice 14 %, pro kartonové obaly 10 %      
    Plody cukrem obalované (pomerančová kůra, citronát atd.), pak cukrem obalované koření, kořínky, květinové listy a pod.   110.40   100 kg čisté váhy   pro dřevěné bedničky 12 %, pro kartonové obaly 7 %      
    Povidla, pasty, huspeniny, zavařeniny, kdoulová šťáva, rosoly atd., vše s cukrem zavařované   92.-   100 kg čisté váhy   pro sklenice, láhve, hrnce 25 %, pro plechové krabice 10 %      
130 131 132   Ovocné a bobulové šťávy s přísadou cukru, jakož i uměle připravené nápoje, slazené, nikoli však alkoholické   82.80   100 litrů         
    Cukrátka (bonbony, karamely, dragées, desertní bonbony, fondants, pokroutky mátové, pralinky, pokroutky z čištěného cukru, rockdrops, pěnové výrobky (španělský vítr), marcipán, cukr ječmenný, limonádový prášek, celtličky atd.)   156.40   100 kg čisté váhy   pro plechové krabice 14 %, pro kartonové obaly 10 %      
    Dětské moučky, dětské moučky mléčné, kaštanová moučka, s přísadou cukru   55.20   100 kg čisté váhy   pro plechové krabice 10 %      
    Turecký med, cukroví, zboží tragantové   36.80   100 kg čisté váhy   pro plechové krabice 14 %, pro kartonové obaly 10 %      
    Zahuštěné nebo sušené mléko, s přísadou cukru   73.60   100 kg čisté váhy   pro plechové krabice 10 %    

B.   Náhradní dávka za daň z lihu.

 
č    ž    Stálá náhradní dávka   ěř    ř       
        Kč              
109   Desertní vína s přísadou alkoholu (cyperské, kapské, madeira, malaga, malvasia, marsala, moskato, porto, sherry, xeres a pod.), mají-li více než 15, nejvýše však 22 1/2 objemových procent alkoholu   112.50

a přirážka *)

*) Přirážka za zemskou (župní) dávku.

15.-

nebo

15.-

a přirážka *)

*) Přirážka za zemskou (župní) dávku.

2.-   100 kg čisté váhy nebo 100 litrů


nebo

100 kg čisté váhy (litrů) a stupeň přes 15 objemových procent   pro sudy 13 %







pro sudy 13 %      
620 **)

**) Za ethylnatý (sirný) éther k průmyslovým účelům nevybírá se náhradní dávka, předloží-li strana podle bodu V. ministerského nařízení ze dne 25. května 1903, č. 135 ř. z. (nař. uh. ministerstva financí ze dne 18. června 1903, č. 34.504) povolení finančního úřadu I. stolice k odběru sirného étheru k průmyslovým účelům, vyrobeného z lihu daně prostého.   Ethylnatý éther (sirný éther)   2625.- 

a přirážka *)

*) Přirážka za zemskou (župní) dávku.

30.-   100 kg čisté váhy    pro sudy 20 %      
630   Alkoholická léčiva, nemají-li více než 15 objemových procent alkoholu   225.-

a přirážka *)

*) Přirážka za zemskou (župní) dávku.

30.-   100 litrů         
632   Alkoholické aromatické tresti   1350.-

a přirážka *)

*) Přirážka za zemskou (župní) dávku.

180.-   100 litrů         
633b   Voňavky a kosmetické prostředky obsahující alkohol   1350.-

a přirážka *)

*) Přirážka za zemskou (župní) dávku.

180.-   100 litrů
(5) Vyměřuje-li se náhradní dávka podle váhy, jest vzíti za základ vyměření zpravidla váhu, jež je podkladem výpočtu dovozního cla.
(6) Dováží-li se zboží v obalech, jež se vyclívají se zbožím, odečte se od vyclívané váhy tára, stanovená v hořejších tabulkách a náhradní dávky vyměří se teprve ze zbytku.
(7) Má-li se podle hořejších tabulek náhradní dávka vyměřiti podle váhy dováženého zboží, toto se však dováží v obalech, pro něž není stanovena tabulkami tárová srážka, může strana navrhnouti, aby se zjistila čistá váha zboží a aby se podle ní vyměřila náhradní dávka.
(8) Papírový, staniolový a pod. vnitřní obal započte se při výpočtu náhradní dávky vždy do váhy zboží.
(9) Pokud není v tabulkách u tekutin stanovena tára, vyměří se náhradní dávka podle prostorového obsahu; náhradní dávka podle skutečného obsahu cukru nebo alkoholu vyměří se však vždy podle váhy použitého cukru a podle počtu hektolitrových stupňů použitého alkoholu.
(10) Má-li se vyměřiti náhradní dávka z tekutin podle prostorového obsahu, zjistí se prostorový obsah podobně, jak se vypočítává podle ustanovení vysvětlivek k saz. čís. 108 k vyměření daně z lihu.
(11) Požaduje-li strana vyměření náhradní dávky podle skutečného obsahu cukru nebo alkoholu, vezme celní úřad z každého druhu zboží vzorek aspoň 200 g a zašle jej, řádně jej ztotožniv, k rozboru chemicko-technické zkušebně finanční správy. Strana nemá vlivu ani na výběr vzorku ani na způsob, jakým má býti vzat, a není oprávněna upravovati jakkoli zboží před vzetím vzorku ani žádati za takovou úpravu. Útraty dopravy a rozboru vzorku hradí strana.
(12) Navrhne-li strana, aby se náhradní dávka vyměřila podle skutečného obsahu cukru nebo alkoholu, žádá-li však, aby bylo zboží vycleno a ihned propuštěno do volného oběhu, vyměří se náhradní dávka prozatím podle výměry v tabulkách vyznačené s výhradou, že bude dodatečně upravena. Jakmile obdrží celní úřad nález, upraví podle něho prozatímně vyměřenou a vybranou dávku a vrátí případný přeplatek po srážce útrat nebo vyměří doplatek s útratami.
ch) Poplatky a výlohy.
(K § 109 c. z.)
§ 220.
Vážné.
(1) Vážným rozumí se poplatek za vážení zboží a za použití vah a závaží k vážení zboží v celním řízení. Vážné vybírá se pro toho, kdo dodá a udržuje váhy a závaží.
(2) Pokud se vybírá vážné pro celní správu, činí 50 h za 100 kilogramů hrubé váhy. Při výpočtu vážného nepřihlíží se k váze menší 50 kg, váha 50 kg nebo větší pokládá se za 100 kg. Je-li však celková váha zboží zároveň váženého menší než 50 kilogramů, vybere se na vážném 25 h.
(3) Vážné se platí jen za množství, které bylo zváženo. Váží-li se tudíž zboží zkusmo, vyměří se vážné jen podle množství skutečně zváženého. Zváží-li se však celá zásilka z důvodu, že vzniklo podezření, že prohláška není správná, vyměří se vážné podle celé váhy.
(4) Vážné vyměřuje se zpravidla jen jednou, i když se zboží váží několikráte průběhem celního řízení. Výjimku z tohoto pravidla tvoří opětovné vážení zboží na návrh strany.
(5) Vážné se nevybírá za vážení zboží, jež se propustí beze cla, pak v řízení poukazovacím a přepravním.
§ 221.
Poplatky za hmotnou práci.
Poplatky za pomocné práce hmotné, vykonávané podle § 35, odst. (2) c. z. úředními zřízenci celní správy při celním řízení (nakládání a skládání zboží, přistavení k váze, dopravu zboží do místnosti, ve kterých se zboží prohlíží, a z nich, otvírání a zavírání nákladových kusů, vybalení a zabalení zboží atd.) stanoví ministerstvo financí po slyšení příslušné obchodní a živnostenské komory. Poplatková sazba budiž vyvěšena u celního úřadu.
§ 222.
Výlohy spojené s prozkoumáním povahy zboží.
(1) Výlohy technické prohlídky nebo chemického rozboru hradí strana v těchto případech:
a) je-li technická prohlídka nebo chemický rozbor nařízen všeobecně;
b) má-li v daném případě celní úřad podezření, že prohláška není správná a potvrdí-li znalecký posudek jím vyžádaný toto podezření;
c) je-li prohláška neúplná a strana byla by se vyhnula vyžádání znaleckého posudku, kdyby byla podala podrobnější a úplnější prohlášku;
d) navrhne-li strana znalecký posudek nebo prohlásí-li zboží podle vyšší sazby s výhradou opravy celní pohledávky;
e) požaduje-li strana, aby jí byla povolena zvláštní výhoda, kterou mohou povoliti úřady celní správy podle volného uvážení;
f) žádá-li strana za povolení dovozu nebo průvozu nebo vývozu zboží, jehož dovoz, průvoz nebo vývoz jest zakázán nebo omezen, a může-li povolení býti uděleno jen podle výsledku posudku;
g) je-li dovoleno vésti důkaz o povaze zboží vysvědčením, strana však tohoto práva nepoužije;
h) zkouší-li se denaturační prostředky;
ch) žádá-li strana za právně závazný výklad;
i) jestliže v celním sporu byl vyžádán znalecký posudek a rozhodnutím nebyl potvrzen požadavek strany.
(2) K výlohám patří odměny vyplacené znalcům nebo poplatky stanovené za technickou prohlídku nebo chemický rozbor a všechny výlohy za zabalení vzorků, jejich dopravu, pojištění atd.
§ 223.
Poplatky za úkony úředních orgánů.
(1) Pokud úkony úředních orgánů nejsou postiženy dávkami za úřední úkony ve věcech správních (zákon č. 253/1926 Sb. z. a n.), vybírají se poplatky tenkráte, zaviní-li je strana nesplnivši nějakou povinnost nebo povolí-li úřad celní správy nějakou úchylku ze všeobecných ustanovení, zejména povolí-li straně nějakou úlevu nebo výhodu, vyžaduje-li úchylka nebo úleva nebo výhoda úřední činnost mimo celniště nebo mimo úřední hodiny.
(2) Poplatnými úkony jsou zejména doprovod lodí, povozů a zboží a dozor na ně, projednávání zboží mimo celniště nebo mimo úřední hodiny, též v neděli, v památný den nebo svátek, dodatečné prohlídky zboží, dohled na výrobu na zkoušku, projednávání zboží v soukromém po případě v samostatném celním skladišti.
(3) Poplatky se však neplatí za tyto úkony:
a) za dohlídku, nahlédnutí do knih, zjištění stavu zásob a jinaké dozorčí úkony, jež se z úřední povinnosti vykonají nahodile v soukromých celních skladištích nebo v podnicích, jež jsou podrobeny celnímu dozoru;
b) za tyto úkony, i když se provádějí mimo úřední hodiny:
aa) za prohlídku cestujících osob a pohraničních obyvatel, nemají-li zboží určeného pro obchod;
bb) za neodkladné úřední řízení uvedené v § 5, odst. (5) pošt. c. ř. a v §§8, odst. (2) a 9, odst. (5) žel. c. ř. (příl. F a G);
c) za dozor a doprovod:
aa) za dozor na vyložené zboží, který nutno konati z důvodu, že nelze zboží ihned projednávati nebo uložiti do místností úředně uzavřených;
bb) za doprovod zboží od celní hlídky k pohraničnímu celnímu úřadu podle § 34 prov. nař. (s výjimkou uvedenou tam na konci čtvrtého odstavce), dále za doprovod prováženého a vyváženého zboží od pohraničního celního úřadu k celní hranici, koná-li se podle § 80, odst. (8) prov. nař. bezprostředně po výstupním projednání celním úřadem;
cc) za doprovod, pokud takové osvobození bylo stanoveno v mezinárodních smlouvách.
§ 224.
Kdo jest povinen platiti poplatky.
Platiti poplatky za úřední úkony jest povinen, kdo navrhl úřední řízení, a při úředních úkonech, jež se provedou z úřední povinnosti, kdo jest oprávněn nakládati se zbožím, jež jest předmětem úředního řízení.
§ 225.
Výměra poplatků.
(1) V poplatcích za úřední úkony jsou obsaženy výdaje na zaměstnance, kteří se vyšlou v úředních hodinách k provedení poplatného úkonu (náhrada osobního platů), a výlohy, jež platí stát zaměstnancům vyslaným k provedení úkonu (náhrada služebních výloh).
(2) Kromě náhrad v předešlém odstavci uvedených jsou strany povinny platiti zvláštní poplatek za domácí prohlídky, jejž stanoví ministerstvo financí.
§ 226.
Předpis poplatků a platba.
(1) Poplatky za úkony předepíše straně celní úřad nebo, vyšle-li zaměstnance okrsková celní správa, tato platebním rozkazem k zaplacení nejdéle do týdne po doručení platebního rozkazu. Osobní platy a služební výlohy buďtež v platebním rozkaze podrobně vykázány i co do jejich složek.
(2) Poplatky nutno zaplatiti složenkou poštovního šekového úřadu nebo u pokladny udané v platebním rozkaze. Platiti poplatky přímo úředním orgánům není dovoleno. poplatky mohou býti též vyměřeny před úkonem a může býti požadováno, aby je strana zaplatila předem.
(3) Nezaplacené poplatky vymáhají se způsobem předepsaným pro nucené vymáhání přímých daní.
§ 227.
Náhrada osobních platů.
(1) Náhrada osobních platů činí za každého úředníka (čekatele) 12 Kč a za každého zřízence finanční stráže 6 Kč, a to za každou třeba jen započatou hodinu.
(2) Doba potřebná k cestě úředního orgánu na místo úkonu se včítá.
§ 228.
Náhrada služebních výloh.
(1) V pojmu služebních výloh [§ 225, odst. (1) prov. nař.] jsou zahrnuta veškerá odškodnění, jež povoluje celní správa z důvodu poplatného úkonu vyslaným úředním orgánům a přibraným znalcům podle příslušných předpisů.
(2) Náhrada služebních výloh rovná se částkám celní správou skutečně vyplaceným za jednotlivé úkony, ať byly tyto částky vyměřeny podle podrobného výpočtu nebo paušálně. Jde-li o orgány, kterým se vyplácí místo náhrad, jež by se měly případ od případu vypočísti, cestovní nebo podobný paušál vyměřený za delší dobu, budiž náhrada služebních výloh vypočtena podle náhrady, která by se musila vyplatiti dotyčnému orgánu, kdyby nebyl stanoven paušál.
(3) Strana může se vyhnouti náhradě jízdného (kilometrovného), postará-li se sama o vhodnou dopravu orgánů.
§ 229.
Paušalování poplatků.
(1) Vykonávají se poplatné úkony stále po dobu delší tří měsíců, může ministerstvo financí poplatky za ně paušalovati.
(2) Paušál jest vyměřiti podle služného páté platové stupnice stupně a) a činovného pro služební místo, z něhož byl orgán vyslán. Nezaujmou-li poplatné úkony služební činnost stále přiděleného orgánu úplně, může býti paušál přiměřeně snížen, je-li možno orgán služebně ještě jinak zaměstnati. Náhradu služebních výloh vyplacenou stále přidělenému orgánu musí však strana hraditi.
(3) Má-li skončiti trvalé zaměstnání úředního orgánu, musí to strana ohlásiti okrskové celní správě. Paušál a ostatní odškodnění nutno však zaplatiti až do konce příštího měsíce po ohlášení.
§ 230.
Zvláštní ustanovení pro silniční celní úřady.
(1) Pokud není stanoveno v § 19, odst. (4) a (6) prov. nař., že jest celní řízení konati i mimo úřední hodiny, vybírá se u silničních celních úřadů za úřední úkony mimo stanovené úřední hodiny zvláštní poplatek, a to:
a) za projednání motorového kola 3 Kč a za projednání jiného motorového vozidla 20 Kč;
b) za projednání zásilky zboží do 1000 kg 5 Kč, za projednání zásilky zboží těžší 1000 kg 10 Kč. Za projednání clu nepodléhajícího zboží téhož druhu volně naloženého na povoze vybírá se poplatek 3 Kč za každý vůz. Sem patří na př. seno, sláma, hlína, kamení, stromy, dříví, (kulatina, řezivo, palivo), uhlí, mrva, vápno, hnojivo a pod.;
c) za projednání velkého dobytka (býci, voli, krávy, jalovice, koně, mezci, muli) vybírá se poplatek 2 Kč za kus a za projednání malého dobytka (telata, ovce, kozy atd.) poplatek 50 h za kus; poplatek nesmí však býti vyšší než 10 Kč za jednu zásilku.
(2) V zemědělském pohraničním styku vybírají se tyto poplatky stanovené pod b) a c) jen tenkráte, když se zboží projedná na žádost strany 22. hodině a před 4. hodinou.
(3) Vybrané poplatky poznamenají a potvrdí se na celních listinách (celní kvitanci, záznamním listu a pod.).
HLAVA V.
OPRAVNÉ PROSTŘEDKY.
§ 231.
Stížnost do výměry celní pohledávky.
(K § 110 c. z.)
(1) Stížnost do výměry celní pohledávky z důvodů, jež mají vliv na její výše (zařadění do sazebního čísla nebo položky, použití všeobecné celní sazby místo smluvní, výměra táry, výše ceny a pod.) může býti podána u celního úřadu, který vyměřil celní pohledávku, buď při celním projednání zboží ústně, jinak písemně do 30 dnů po dni, kterého celní úřad, projednav zboží, oznámil vyměřenou celní pohledávku osobě, jež zboží vyclívala, aby ji zaplatila.
(2) Ústní stížnost může podati osoba, jež platí u celního úřadu celní pohledávku; písemnou stížnost může podati buď osoba, jež u celního úřadu platila celní pohledávku jeho osoba, jež byla jmenována v celní prohlášce jako příjemce zboží.
(3) Ve stížnosti musí býti jmenován celní úřad, který vydal naříkaný nález, a datum i číslo tohoto nálezu, pak vymezen požadavek stěžovatelův zejména údajem sazebního čísla (položky), do něhož dle jeho názoru mělo býti zboží zařaděno, po případě celní nebo tárové sazby, jíž prý mělo býti použito a u zboží podléhajícího hodnotnému clu údajem ceny, z níž prý mělo býti clo vyměřeno.
(4) O stížnosti ústně učiněné sepíše celní úřad se stěžovatelem zápis a odebéře v jeho přítomnosti vzorek ze sporného zboží. Vzorek nutno vzíti v tom stavu, v jakém zboží bylo dodáno k celnímu projednání, a zboží nesmí býti před tím nijak upravováno. Stěžovatel nemá vlivu na výběr vzorku, může však žádati, aby celní úřad mu dal stejný ztotožněný vzorek. Totožnost vzorku se zbožím vycleným jest povinen zajistiti nejen celní úřad, nýbrž i stěžovatel. Je-li zboží takové povahy, že z něho nelze vzíti vzorek, anebo uzná-li to celní úřad za vhodno, jest stěžovatel povinen dodati na jeho výzvu popis zboží, vyobrazení, výkresy, zevrubnější vysvětlení o jakosti, způsobu výroby, určení nebo používání zboží atd. Stěžovatel může v zápise o stížnosti vyhraditi sobě nebo příjemci zboží, jmenovanému v celní prohlášce, dodatečné písemné odůvodnění stížnosti ve stížnostní lhůtě.
(5) Zápis o stížnosti ústně podané předloží celní úřad s doklady a zprávou k rozhodnutí ministerstvu financí, a to ihned, nevyhradil-li stěžovatel sobě nebo příjemci zboží právo dodatečného písemného odůvodnění, nejpozději však ihned po uplynutí stížnostní lhůty.
(6) Podává-li stěžovatel stížnost písemně, jest povinen připojiti k ní doklady, o něž stížnost opírá (vzorek vycleného zboží, jím ztotožněný, popis zboží, vyobrazení, výkres, původní účet za ně atd.).
(7) Byla-li písemná stížnost podána po uplynutí stížnostní lhůty, celní úřad ji proto zamítne. Rovněž zamítne celní úřad stížnost včas podanou, nelze-li s určitostí zjistiti totožnost zboží nebo předmět sporu, a udá důvody svého rozhodnutí. V obou případech připojí celní úřad k rozhodnutí poučení, že stěžovatel může do tohoto rozhodnutí u něho podati písemnou stížnost nadřízené okrskové celní správě do 30 dnů po dni, kterého mu rozhodnutí bylo doručeno.
(8) Podá-li stěžovatel stížnost do takového zamítavého rozhodnutí celního úřadu, celní úřad zašle ji se spisy nadřízené okrskové celní správě ke konečnému rozhodnutí.
(9) Došla-li stížnost do zamítavého rozhodnutí celního úřadu včas, okrsková celní správa zkoumá, zda je důvodná či nikoli. Zjistí-li, že stěžovatel skutečně podal stížnost do nálezu celního úřadu po uplynutí stížnostní lhůty, nebo uzná-li, že v době, kdy stěžovatel podal stížnost celnímu úřadu do jeho nálezu, nebylo možno s určitostí zjistiti totožnost zboží nebo předmět sporu, zamítne stížnost s údajem důvodu. Zjistí-li okrsková celní správa, že stížnost do zamítavého rozhodnutí celního úřadu byla podána opožděně, zamítne ji z tohoto důvodu.
(10) Uzná-li okrsková celní správa stížnost za důvodnou, zruší naříkané rozhodnutí celního úřadu a nařídí mu, aby předložil případ ku projednání ministerstvu financí.
(11) Došlá-li písemná stížnost včas a bylo-li uznáno, že vzorek (vyobrazení, výkres atd.), připojený stěžovatelem ke stížnosti, souhlasí se zbožím vycleným, celní úřad předloží stížnost s doklady a s vyjádřením orgánu, jenž zboží projednával, ministerstvu financí k rozhodnutí, neuzná-li ji za zřejmě důvodnou [§ 233, odst. (8) prov. nař.].
(12) Ministerstvo financí přezkouší věc, a uzná-li, že stížnost potřebuje vysvětlení nebo doplnění, může vyzvati stěžovatele, aby do určité lhůty objasnil nebo doplnil stížnost v bodech, jež mu určí. Neučiní-li tak stěžovatel, ministerstvo financí uváží věc podle okolností jinak mu známých.
(13) Uzná-li to ministerstvo financí ku správnému zjištění podstaty věci nutným, může dáti případ ke znaleckému posudku jednotlivcům, ústavům, zkušebnám nebo celnímu poradnímu sboru, zřízenému u ministerstva průmyslu, obchodu a živností, tomuto zpravidla zejména tehdy, není-li sporné zboží jmenováno ani v celním sazebníku ani ve vysvětlivkách k němu a neobsahují-li ani celní zákon ani celní sazebník ani vysvětlivky k němu ani nařízení ani mezinárodní smlouvy směrnic pro jeho zařadění. Ustanovení o složení a jednání celního poradního sboru budou vydána zvláštním nařízením.
(14) Uzná-li ministerstvo financí, že pro zjištění skutkové podstaty jest nutno, aby bylo zboží prohlédnuto celním orgánem nebo znalcem, jest stěžovatel povinen dodati zboží celnímu orgánu nebo znalci k tomu určenému. Navrhne-li stěžovatel prohlédnutí na místě, kde má zboží, jest povinen hraditi výlohy s tím spojené, jakmile mu bude oznámena jejich výše. Nedodá-li stěžovatel sporného zboží celnímu orgánu nebo znalci k prohlédnutí nebo nedá-li, byv k tomu vyzván, zálohy ke krytí výloh, ministerstvo financí uváží věc podle okolností jinak mu známých.
(15) Stěžovatel nemá práva býti přítomnu znaleckému posudku ani vlivu na výběr znalce. Ministerstvo financí může však - uzná-li potřebným (zvláště v případech, kdy znalecký posudek odporuje přesným údajům stížnosti o jakosti nebo složení zboží) - oznámiti obsah znaleckého posudku stěžovateli s výzvou, aby ve lhůtě, již mu určí, podal své námitky proti posudku.
(16) Ministerstvo financí rozhoduje o stížnosti po dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, a týče-li se naříkané rozhodnutí výrobku zemědělského, též po dohodě s ministerstvem zemědělství.
(17) Bylo-li rozhodnuto, že ze sporného zboží měla býti vybrána větší celní pohledávka, než vyměřil celní úřad, ministerstvo financí nařídí zároveň, aby celní úřad předepsal a vybral doplatek celní pohledávky, neprošla-li opravná lhůta podle ustanovení §95, odst. (1) c. z. Prošla-li opravná lhůta stanoví se v rozhodnutí, že se proto upouští od dodatečného předpisu celní pohledávky.
(18) Ministerstvo financí zašle rozhodnutí celnímu úřadu, do jehož nálezu byla stížnost podána.
(19) Celní úřad ihned oznámí rozhodnutí stěžovateli, a bylo-li rozhodnutím nařízeno vybrání doplatku celní pohledávky, zařídí jeho vybrání, neprošla-li opravná lhůta. Má-li býti podle rozhodnutí vrácena částka celní pohledávky, celní úřad ji ihned vrátí straně, jež platila celní pohledávku.
§ 232.
Ostatní právní stížnosti.
(K § 111 c. z.)
(1) Domnívá-li se někdo, že rozhodnutím celního úřadu nebo okrskové celní správy jako první stolice byla porušena jeho práva, může si stěžovati písemně u úřadu, který rozhodl.
(2) Stížnost musí býti podána nejpozději třicátého dne po dni, kterého rozhodnutí bylo doručeno osobě, na niž zní. Z projednání nejsou však vyloučeny stížnosti do rozhodnutí, v nichž stěžovatel nebyl poučen o opravném prostředku, podal-li stížnost do 60 dnů po doručení rozhodnutí, i stížnosti do rozhodnutí, k nimž bylo připojeno poučení nesprávné, řídil-li se jím stěžovatel.
(3) Ve stížnosti musí býti jmenován úřad, který vydal naříkané rozhodnutí, datum a číslo tohoto rozhodnutí, rozsah, v jakém se rozhodnutí naříká, právní ustanovení, o něž stěžovatel nárok stížností hájený opírá, skutečnosti a důkazy, jimiž stížnost odůvodňuje, a návrh opatření, jehož se stížností domáhá.
(4) Byla-li stížnost podána na správném místě, úřad ji přezkoumá, zda byla podána včas a zda stěžovat jest oprávněn podati stížnost. Nebyla-li stížnost podána včas nebo byla-li podána osobou, jež nemá práva ji podati, úřad, jehož rozhodnutí je naříkáno, ji zamítne s údajem důvodu a poučením o opravném prostředku. Do tohoto rozhodnutí může stěžovatel si stěžovati do 30 dnů po dni jeho doručení u téhož úřadu, a to úřadu celní správy jemu přímo nadřízenému.
(5) Byla-li stížnost podána včas na správném místě oprávněnou osobou, úřad připojí ke stížnosti úřední spisy s ní souvislé a předloží je úřadu povolanému rozhodnouti o stížnosti.
(6) O stížnostech do rozhodnutí celního úřadu nebo do opatření finanční stráže rozhoduje s konečnou platností okrsková celní správa, v jejímž obvodě jest onen celní úřad (finanční stráž), pokud zákon nebo nařízení nestanoví jinak. O stížnostech do rozhodnutí, jež okrsková celní správa vydala v I. stolici, rozhoduje ministerstvo financí.
(7) Uzná-li úřad rozhodující o stížnosti, že stížnost potřebuje v určitém bodě vysvětlení nebo doplnění, vyzve stěžovatele, aby do určité lhůty doplnil nebo objasnil stížnost v bodech, jež mu určí. Neučiní-li tak stěžovatel, může úřad rozhodující o stížnosti uvážiti věc podle okolností jinak mu známých.
(8) Úřad rozhodující o stížnosti přezkoumá případ, maje zřetel na skutkovou povahu jeho, již uzná za pravou.
(9) Uzná-li úřad rozhodující o stížnosti, že jest toho třeba ke správnému posouzení případu, může konati nebo dáti vykonati šetření nebo vyslechnouti znalce, aniž stěžovatel má právo býti tomu přítomnu nebo míti vliv na výběr znalce.
(10) Navrhne-li stěžovatel, aby správnost důkazů nebo okolností ve stížnosti udaných byla zjištěna místním ohledáním, jest povinen, uzná-li úřad rozhodující o stížnosti za vhodno přijmouti jeho návrh, hraditi výlohy spojené s vysláním úředního orgánu, znalce nebo komise na místo, a to ihned, jakmile mu příslušná částka byla oznámena. Úřad rozhodující o stížnosti může též uložiti stěžovateli, aby složil zálohu ke krytí těchto výloh. Neučiní-li tak stěžovatel, byv k tomu vyzván, může úřad rozhodnouti o stížnosti bez dalšího šetření a na skutkovém podkladě, který podle okolností mu známých uzná za pravý.
(11) Úřad rozhodující o stížnosti jest povinen odůvodniti zamítavé rozhodnutí tehdy, jde-li materielně-právní nárok stěžovatelův plynoucí ze zákona nebo nařízení.
§ 233.
Společná ustanovení.
(K § 112 c. z.)
(1) Bylo-li rozhodnutí doručeno více osobám, běží stížnostní lhůta každé osobě samostatně.
(2) Zanikne-li před uplynutím stížnostní lhůty osoba oprávněná stěžovati si, jest oprávněna podati stížnost ona osoba, jež nastoupila v její práva a závazky.
(3) Je-li více osob oprávněno podati stížnost a podá-li stížnost některá z nich, může jiná osoba, oprávněná stěžovati si, připojiti se ke stížnosti nebo podati sama stížnost, dokud neprojde její stížnostní lhůta.
(4) Dal-li se stěžovatel zastupovati, může úřad celní správy žádati, aby se zmocněnec prokázal plnou mocí.
(5) Byla-li stížnost podána více oprávněnými osobami, z nichž jen jedna ji podepsala, pokládá se za stěžovatele jen tato osoba. Podepsalo-li stížnost více oprávněných osob, pokládá se osoba podepsaná na prvém místě za zmocněnce všech ostatních.
(6) Byla-li stížnost zaslána úřadu, který vydal naříkané rozhodnutí, poštou doporučeně, jest dnem podání den, kdy stížnost byla odevzdána poště k dopravě, v jiných případech den, kdy stížnost k němu došla.
(7) Připadne-li poslední den stížnostní lhůty na neděli nebo zákonem uznaný den sváteční nebo památný, končí lhůta příštím všedním dnem.
(8) Úřad celní správy, u něhož stížnost byla podána, přesvědčí se, zda jde o stížnost do jeho rozhodnutí. Byla-li stížnost podána u jiného úřadu, než který vydal naříkané rozhodnutí, vrátí ji úřad stěžovateli a upozorní jej na vadu, již učinil. Stížnostní lhůta se tím nestaví. Uzná-li úřad, jehož rozhodnutí jest naříkáno, že stížnost u něho včas a oprávněnou osobou podaná jest zřejmě důvodná, vyhoví jí.
(9) Řízení o stížnosti se zastaví, podá-li stěžovatel dříve, než bylo podepsáno rozhodnutí o stížnosti, úřadu rozhodujícímu o stížnosti prohlášení, že stížnost odvolává; výlohy řízení vzniklé do onoho okamžiku jest však stěžovatel povinen hraditi.
(10) Odvolá-li stížnost zmocněnec zastupující více osob, má se za to, že všechny osoby jím zastoupené odvolaly stížnost. Podalo-li stížnost více oprávněných osob, vede se řízení dále jen s osobami, jež neodvolaly stížnost nebo své připojení k ní.
(11) Prohlásí-li stěžovatel u úřadu rozhodnuvšího v I. stolice, že se vzdává práva stěžovati si do rozhodnutí jím vydaného, nemůže býti zavedeno řízení o stížnosti, již snad potom přece podal.
(12) Stížnost nestaví účinnosti naříkaného rozhodnutí. Úřad, který vydal rozhodnutí nebo úřad oprávněný rozhodnouti o stížnosti může však povoliti, aby s výkonem naříkaného rozhodnutí bylo sečkáno, dokud nebude rozhodnuto o stížnosti, uzná-li, že tímto odkladem nevznikne celní správě újma, a je-li jisto, že tím nebude znemožněn nebo znesnadněn výkon rozhodnutí, nebo bude-li výkon rozhodnutí zajištěn.
(13) Průvody, důkazy a znalecké posudky, podané ve sporném případě, hodnotí úřad, rozhodují o stížnosti, podle své úvahy.
(14) Na důvody, důkazy a skutečnosti, jež stěžovatel se snaží uplatniti po uplynutí stížnostní lhůty, úřad není povinen míti zřetel, leč by stěžovatel by k tomu vyzván úřadem rozhodujícím o stížnosti.
(15) Stačí-li k zamítnutí stížnosti jediný důvod, nemusí rozhodnutí odpovídati na ostatní námitky stížnosti.
(16) Nebyl-li rozhodnutím o stížnosti uznán nárok stížností hájený, uloží se stěžovateli v rozhodnutí výlohy řízení (za dopravu vzorku, za rozbor vzorku nebo jiný znalecký posudek atd.). Stěžovatel jest povinen ihned je zaplatiti úřadu, který mu zašle rozhodnutí a který jest oprávněn zaříditi jejich vybrání způsobem stanoveným pro vybírání a vymáhání dlužných přímých daní. Dal-li stěžovatel zálohu ke krytí výloh řízení a jsou-li výlohy větší, hradí doplatek, jsou-li menší, vrátí se mu přeplatek. Podalo-li stížnost více osob oprávněných si stěžovati, hradí útraty rukou společnou a nedílnou.
HLAVA VI.
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ.
§ 234.
(1) Výhody poskytnuté stranám a povolení jim udělená, jakož i povinnosti jim uložené na základě dosud platných zákonných předpisů zůstávají až na další v platnosti.
(2) Stížnosti do úředních rozhodnutí a opatření učiněných za platnosti dosavadních předpisů budou posuzovány a bude o nich rozhodováno podle dosud platných ustanovení zákonných.
§ 235.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1928; provedou je ministr financí, ministr průmyslu, obchodu a živností a ministr zemědělství po dohodě se zúčastněnými ministry.
Dr. Šrámek v. r.
Černý v. r.
Dr. Hodža v. r.
Dr. Peroutka v. r.
Dr. Spina v. r.
Udržal v. r.
Dr. Engliš v. r.
Dr. Mayr-Harting v. r.
Najman v. r.
Dr. Srdínko v. r.
Dr. Tiso v. r.
Dr. Nosek v. r.
Příloha A.
Seznam zboží, jehož dovoz, průvoz nebo vývoz jest zakázán nebo omezen zvláštními předpisy.
I. Předměty státního monopolu.
1. Tabák a tabákové tovary.
(1) Předmětem státního monopolu jest nejen tabák a výrobky z něho, nýbrž i smíšeniny tabáku a jiných látek a výrobky, zhotovené z tabáku a jiných látek.
(2) K dovozu tabáku, výrobků z tabáku a tabákového výtažku jest potřebí povolení ministerstva financí vyjma případy níže uvedené.
(3) Povolení není potřeba:
a) k dovozu tabáku, tabákových tovarů a tabákového výtažku pro tabákovou režii;
b) k dovozu tabáku a tabákových tovarů do 1/2 kg v cestovním styku k vlastní spotřebě cestujících osob;
c) k dovozu tabáku a tabákových tovarů do 1/2 kg poštou k vlastní spotřebě příjemcově.
(4) Dovoz tabáku a tabákových tovarů může býti povolen jen k vlastní spotřebě příjemcově. Žádosti na povolení dovozu musí obsahovati druh a množství (váhu nebo počet kusů) tabáku nebo tabákových tovarů a prohlášení, že zásilka jest určena k vlastní potřebě žadatelově. Žádost musí býti podepsána vlastní rukou žadatelovou.
(5) O dovozu doutníků, napouštěných jodem, pak doutníků a cigaret blínových a durmanových, cigaret proti záduše, cigaret konopných, též indickými zvaných, platí kromě ustanovení tohoto čísla též ustanovení, uvedená níže pod III-6 o dovozu léčebných přípravků.
(6) K průvozu tabáku a tabákových tovarů veřejnými dopravními podniky (poštou, železnicí, plavebními a leteckými podniky) jako náklad nebo v cestovních zavazadlech není potřebí povolení.
(7) Průvoz tabáku a tabákových tovarů do váhy 1/2 kg cestujícími osobami mohou dovoliti pod celní kontrolou pohraniční celní úřady.
(8) V jiných případech povoluje průvoz tabáku a tabákových tovarů ministerstvo financí.
(9) K vývozu tabáku a tabákových tovarů není potřebí povolení.
(10) Je zakázáno dovážeti a provážeti tyto věci:
a) ohňostrojné doutníky a cigarety, t. j. doutníky a cigarety se zavinutými výbušnými látkami a
b) šálivé doutníky, t. j. tovary, vyrobené na způsob doutníků s tabákovým obalem, avšak s jiným vnitřkem ke kouzelnickým kouskům.
2. Sůl.
(1) K dovozu, vývozu a průvozu soli saz. čís. 592 až 594 jest potřebí mimo případy níže uvedené povolení ministerstva financí.
(2) K průvozu soli saz. čís. 592 až 594 veřejnými dopravními podniky (poštou, železnicí, plavebními a leteckými podniky) jako náklad nebo v cestovních zavazadlech není potřebí povolení.
(3) Průvoz soli v cestovním styku v ručních zavazadlech cestujících osob jest dovolen pod celní kontrolou.
(4) Kuchyňské soli nedbá se při celním projednávání zboží, jež obsahuje kuchyňskou sůl, na př. věcí pokrytých solnými krystaly, solených pokrmů a nápojů, hasicích přístrojů ze skla, plněných tekutinou obsahující kuchyňskou sůl atd., pak zboží, z něhož by se nevypláceno dobývati kuchyňskou sůl.
3. Umělá sladidla.
(1) Umělá sladidla jsou všechny chemické výrobky různého složení, jež nepatří do skupiny uhlohydrátů (cukrů) a jež mají větší sladivost než čistý řepový (třtinový) cukr. Ke stupni čistoty nebo k přísadě jiných látek se nehledí. Do obchodu přicházejí pod různými názvy a jsou to zvláště: orthotoluolsulfimid [sulfimid kyseliny benzoové (sacharin, krystalosa, cukerin, saxin a pod.)], methylorthotoluolsulfimid, fenetolkarbamid (dulcin, sukrol), kyselina aminotriazinsulfonová (glucin) a všechny soli těchto sloučenin.
(2) Za umělá sladidla nutno pokládati dále zboží s přísadou umělých sladidel, když jest jeho sladivost větší než sladivost řepového (třtinového) cukru.
(3) K umělým sladidlům patří též všechny sloučeniny (polotovary, vedlejší produkty a zbytky výroby sladidel v předcházejícím odstavcích jmenovaných), které nemají sladké chuti, avšak jejichž přeměna na umělá sladidla jest možná jednoduchým způsobem, jako na př. orthotoluolsulfamid, kyselina orthosulfaminobenzoová, její estery a pod.
(4) K dovozu umělých sladidel jest potřebí povolení ministerstva financí. V cestovním styku mohou však býti dovážena umělá sladidla ve množství stanoveném v § 154, odst. (6) prov. nař. bez povolení.
(5) Zboží vyrobené s umělým sladidlem smí býti dováženo bez povolení monopolní správy. Takové potraviny a poživatiny jest označiti v celních a dopravních listinách jako zboží umělé sladidlo obsahující.
(6) Za potraviny a poživatiny obsahující umělá sladila nutno zaplatiti při dovozu nejen clo, nýbrž i licenční poplatek.
(7) K průvozu umělých sladidel veřejnými dopravními podniky (poštou, železnicí, plavebními nebo leteckými podniky) jako náklad nebo v cestovních zavazadlech není potřebí povolení. V jiných případech může průvoz umělých sladidel povoliti ministerstvo financí.
(8) K vývozu umělých sladidel není potřebí povolení monopolní správy.
4. Výbušné látky.
(1) Předměty monopolu výbušných látek:
a) ssací patrony pro tekutý kyslík k účelům trhacím (saz. čís. 641),
b) prach černý a bezdýmný (saz. čís. 645),
c) nitrocellulosa všech druhů, nitroglycerin a veškeré látky nitroglycerin obsahující, azidy a fulmináty, nitrované látky alifatické a aromatické, pokud samy o sobě jsou výbušinami, jakož i veškeré výbušiny, které vykazují jako součástku dusičnan sodný, amonný, draselný, barnatý, olovnatý, pak výbušniny obsahující chlorečnany, perchloráty a peroxydy (saz. čís. 646)
smějí býti dováženy jen s povolením ministerstva financí.
(2) K průvozu výbušných látek, jmenovaných v odstavci (1), veřejnými dopravními podniky (poštou, železnicí a plavebními podniky) jako náklad nebo v cestovních zavazadlech není potřebí povolení ministerstva financí. V jiných případech může průvoz výbušných látek povoliti ministerstvo financí.
(3) K vývozu výbušných látek není potřebí povolení.
II. Z důvodů bezpečnostní policie.
1. Výbušniny (výbušné látky a výbušné předměty).
(1) Výbušné látky, jmenované v oddílu I, čís. 4, odst. (1), a předměty obsahující výbušné látky, jako hotové náboje (nabité nábojnice), nábojnice, rozbušky a roznětky se zápalnou složí, doutnáky, zápalnice (časové, mžikové, třeskavé) a ohňostrůjné věci, jež obsahují výbušiny, musejí býti provázeny za dopravy celním územím průvodním listem politického (státního policejního) úřadu I. stolice nebo, jde-li o zásilky vojenské správy, osvědčením této. Průvodní list vydává při dovozu politický (státní policejní) úřad I. stolice místa, kam jest zásilka určena, při průvozu úřad, v jehož obvodu se nachází vstupní celní úřad a při vývozu úřad místa, odkud zásilka pochází.
(2) Zásilky zboží, jmenovaného v odstavci (1), smějí býti celními úřady projednávány (vyclívány, poukazovány atd.) jen tehdy, když se předloží průvodní list. Cizozemští lovci a střelci nepotřebují však průvodního listu na střelivo, jež jest podle ustanovení § 154, odst. (7) prov. nař. osvobozeno od cla.
(3) Celní úřady projednávající zásilky jsou povinny otisknouti na průvodní listy místní a denní razítko. Tuto povinnost mají též podávací poštovní úřady, které přijímají zásilky k další dopravě.
(4) Jest zakázáno dovážeti zboží obsahující třaskaviny, na př. třaskavá pouzdra s bonbony nebo bez nich, žertovné papíry s třaskavou složí, dětské petardy, zboží z třaskavého papíru, třaskavé fidibusy, třaskavé kuličky (třaskavý hrách) a pod. Tento zákaz se však nevztahuje na papírové pásky s třaskavou složí pro dětské bambitky.
(5) Dovoz, vývoz a průvoz válečného střeliva letadly jest zakázán.
2. Zbraně a součástky zbraní.
(1) Zásilky zbraní a součástky zbraní musejí býti provázeny za dopravy celním územím průvodním listem politického (státního policejního) úřadu I. stolice nebo, jde-li o zásilky vojenské správy, osvědčením této.
(2) Cestující osoby musí míti na střelnou zbraň, kterou s sebou při přestupu státní hranice mají, průvodní list československého zastupitelského úřadu nebo politického (státního policejního) úřadu I. stolice.
(3) Pro zásilky zbraní a jich součástí, dovážené do celního území nebo z něho vyvážené živnostníky a obchodníky zbraněmi, zasilateli nebo zasilatelskými podniky, může býti použito dopravních listin (nákladních listů a pod.), jimi podepsaných a potvrzených příslušným úřadem [odst. (1)], jako průvodních listů.
(4) Celní úřady projednávající zásilky zbraní jsou povinny otisknouti na průvodní list místní a denní razítko. Tuto povinnost mají též podávací poštovní úřady, které přijímají zásilky k další dopravě.
(5) Jest zakázáno dovážeti dýky, stilety a nože dutě broušené na způsob stilet, kordy s trojím ostřím, trombony, terceroly (bambitky s krátkou hlavní), revolvery kratší 18 cm, jakékoli vzduchovky, ruční a skleněné granáty, petardy (hmoždířky), zápalné rakety, jakož i všechny tajné, k úkladným útokům se hodící zbraně jakéhokoliv druhu, na př. střelné zbraně nebo kordy a pod. skryté v holích. Tyto zbraně mohou však býti dováženy jen výjimečně. V tomto případě musí býti na ně vydán též průvodní list.
(6) Dovoz, průvoz a vývoz válečných zbraní, jakož i jakýchkoliv jiných válečných prostředků letadly jest zakázán.
III. Z důvodů zdravotní policie.
1. Zákazy při epidemiích a jiných nakažlivých nemocech.
Zákazy a omezení, potřebné ze zdravotně policejních důvodů při vypuknutá epidemií (moru nebo cholery) nebo jiných nakažlivých nemocí, vyhlásí se případ od případu.
2. Jedy.
(1) Jedy smějí z ciziny bez povolení dovážeti jen vědecké ústavy, veřejná učeliště, vojenské zdravotní sklady, lékárníci a obchodníci, kteří jsou oprávněni prodávati jedy a toto oprávnění prokáží vyclívacímu celnímu úřadu. Jiné osoby potřebují k odběru jedů z ciziny povolení politického úřadu I. stolice, v jehož okresu odběratel bydlí.
(2) Povolení k dovozu jedů dávají politické úřady buď ve způsobu odběrného listu, ve kterém uvedou jméno odběratelovo, pak druh a množství jedu, nebo ve způsobě odběrné licence, potřebuje-li žadatel pravidelně jedy k provozování své živnosti nebo svého zaměstnání. Odběrný list dává majiteli právo odebrati jen jednu zásilku jedů v něm uvedených, kdežto odběrná licence platí tři roky, nebyla-li její platnost súžena a opravňuje majitele odebírati jedy v ní vyznačené vícekráte.
(3) Celní úřady projednávajíce zásilku jedů jsou povinny uvésti datum a číslo povolení, jakož i úřad, který je vydal, na celní listině a poznamenati na povolení datum a číslo celní listiny a otisknouti k této poznámce místní a denní razítko.
(4) Za jedy buďtež pokládány:
a) 1. arsen a kysličník arsenitý (arsenik, otrušík, utrých, arsenový květ, bílé sklo arsenové, sklovitý kysličník arsenitý, moučka arsenová);
2. sirník arsenitý (auripigment) a sirník arsenatý (realgar, červené sklo arsenové, rubín arsenový);
3. kyseliny arsenité a arseničné; arsenitany (arsenity, soli kyseliny arsenité, na př. arsenitan draselný, sodný, kobaltnatý, měďnatý);
b) 1. antimonové preparáty (kromě zlaté síry či sirníku antimoničného) a kysličník antimoničitý (popel antimonový);
2. antimonové sklo (směs popele antimonového nebo kysličníku antimoničitého se surmou) a kyselina antimoničná;
3. antimonové máslo (chlorid antimonitý), dávivý vinný kámen (vinan antimonylodraselný), chlorid antimoničný, antimonová žluť (antimoničnan olovnatý) a antimonová běloba;
c) rtuťové preparáty a soli, kysličník rtuťnatý (žlutý beztvarý, krystalický červený t. zv. červený precipitát), síran rtuťnatý, kysličník rtuťný (hnědočerný až černý), chlorid rtuťnatý (sublimát), chlorid rtuťný (kalomel), bílý precipitát a jodid rtuťnatý (žlutý, červený);
d) fosfor obyčejný (krystalinický), též fosforové pasty;
e) brom;
f) kyanid draselný (cyankalium) a sodný (cyannatrium); kyanovodík (psotnina);
g) alkaloidy a soli alkaloidů, na př. atropin, brucin, koniin, digitalin, morfin, nikotin, strychnin, veratrin a pod.
(5) Ustanovení o dovozu jedů platí též o výrobcích připravených s jedy k hubení krys a myší, na př. o odběru strychninového ovsa, fosforové kaše a pod.
3. Opium a jiné omamující látky.
(1) Dovoz a vývoz zpracovaného opia, jakož i škvárů a veškerých zbytků opia vykouřeného je zakázán.
(2) Surové opium, opium medicinální, morfium, kokain, listy kokové, surový kokain, ekgonin a indické konopí po případě pryskyřice z něho vyrobené, všechny přípravky (officinální nebo neofficinální, zahrnují v to i prostředky zvané antiopium) obsahující více než 0.2 % morfia nebo více než 0.1 % kokainu, heroin, jeho soli a přípravky obsahující více než 0.1 % heroinu, každý nový derivát morfia, kokainu nebo jich soli nebo každý jiný alkaloid opia nebo vůbec kterýkoli jiný přípravek, vyhlášený ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností, smí se dovážeti nebo vyvážeti jen osobami a podniky, čítajíc v to vojenské zdravotní sklady, které jsou oprávněny k obchodu zmíněnými látkami a vykáží se zvláštním povolením ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
(3) Vývoz surového opia ve množství nejvýše 5 kg, jakož i dovoz a vývoz ostatních látek, vyjmenovaných v odstavci (2), jest dovolen u všech nádražních a přístavních celních úřadů.
(4) Vývoz surového opia ve množství přesahujícím 5 kg dovolen jest pouze u celních úřadů v Čes. Velenicích, Chebu, Podmoklech-Děčíně, Břeclavi, Opavě, Petrovicích u Bohumína, Bohumíně, Bratislavě, Parkánu a Királyháze. Změny budou vyhlášeny v úředním listě.
(5) Každý balík, který obsahuje surové opium a jest určen k vývozu a jehož váha přesahuje 5 kg, musí býti označen nápisem "Surové opium" v písmenech, provedených červenou barvou a nejméně 3 cm vysokých.
(6) Dovoz surového opia dovolen jest pouze u celních úřadů v Praze, Čes. Velenicích, Chebu, Podmoklech-Děčíně, Ústí nad Labem, Liberci, Brně, Břeclavi, Opavě, Bohumíně, Bratislavě, Parkánu a Királyháze. Změny budou vyhlášeny v úředním listě.
4. Margarin a jiné jedlé tuky.
(1) Zakázán je dovoz směsi másla nebo přepouštěného másla s margarinem, oleomargarinem, přepouštěným margarinem nebo s jinými jedlými tuky.
(2) Margarin, přepouštěný margarin, margarinový sýr a oleomargarin, jakož i umělé tuky jedlé nahrazující vepřové sádlo smějí býti dováženy jen tenkráte, jestliže obsahují jako indikátor přísadu sezamového oleje nebo přísadu dimethylamidoazobenzolu (margarin, přepouštěný margarin, margarinový sýr) nebo přísadu phenolphtaleinu (oleomargarin). Vnější obaly (sudy, bedny atd.) musí býti opatřeny nápadným červeným pruhem a černým nápisem vyznačujícím obsah a firmu výrobcovu a také bezprostřední papírové obaly zboží, upraveného pro drobný prodej ve tvaru krychlí, musí býti opatřeny červeným pruhem.
(3) Zboží jmenované v předcházejícím odstavci smí býti propouštěno do volného oběhu v celním území jen, je-li doprovázeno osvědčením cizozemského státního zkušebného ústavu o tom, že neobsahuje chemický konservačních prostředků a že obsah vody nepřevyšuje 18 % a procento popele není větší než 0.03 %, u zboží označeného jako solené než 5 %.
(4) Předcházející ustanovení netýkají se zboží dováženého v cestovním, pohraničním nebo poštovním styku, a to v množství přiměřeném spotřebě cestující osoby za cesty, pokud se týče vlastní spotřebě pohraničního obyvatele nebo vlastní potřebě příjemcově, a zboží zkaženého, jež není určeno k požívání lidskému a dováží se jen k účelům technickým.
(5) Oleomargarin, dovážený k dalšímu zpracování továrnami na umělé jedlé tuky, není podroben hořejším předpisům.
5. Jiné zdraví škodlivé zboží.
(1) Dovoz sušeného, barvami natřeného ovoce, zejména potravin a poživatin, jakož i různých předmětů potřeby, na př. hraček, květin a součástek květin, tkanin, čalounů a podobných látek, jež jsou barveny nebo napuštěny látkami zdraví škodlivými, na př. sloučeninami arsen, olova atd., jest zakázán.
(2) Prostředky kosmetické (saz. čís. 633), na př. líčidla, barvy na vlasy, voňavky a pod. smějí se dovážeti jen, předloží-li dovozce osvědčení cizozemského nebo tuzemského ústavu zkušebního, a to buď státního nebo zřízeného autonomní korporací a státem autorisovaného, nebo tuzemského autorisovaného znalce o tom, že jsou ze stanoviska předpisů v celním území platných zdravotně nezávadny a že kovové nádoby, trubičky, tuby a pod., v nichž se dovážejí, neobsahují více než 1 % olova. V pochybných případech má celní úřad právo žádati, aby strana předložila osvědčení tuzemského Státního ústavu pro zkoumání potravin. Předpis tento se nevztahuje na vzorky nepřesahující obvyklý obsah vzorkové zásilky, je-li zásilka adresována domácímu výrobci parfumerií a kosmetického zboží, ani na zboží dovážené v cestovním, pohraničním nebo poštovním styku ve množství přiměřeném potřebě cestující osoby za cesty, pokud se týče vlastní potřebě pohraničního obyvatele nebo vlastní potřebě příjemcově.
(3) Zeleninové a ovocné konservy, na př. kapary, mixed pickles a pod., zejména konservy dovážené v plechovkách neprodyšně uzavřených, u nichž je důvodné podezření, že obsahují přísadu mědi nebo nedovolené konservační prostředky nebo sice dovolené konservační prostředky, avšak v míře nedovolené, smějí býti propuštěny do volného oběhu v celním území, jen když se zjistí, že nejsou závadny se stanoviska zdravotně-policejního. Tomuto zkoumání nepodléhají poštovní zásilky takového zboží pro soukromníky.
(4) Věci v předešlém odstavci uvedené buďtež zkoušeny některým ústavem pro zkoumání potravin, a to buď státním nebo zřízeným autonomním korporací a státem autorisovaným nebo potravním znalcem státem autorisovaným.
(5) Barvy a tmely olovo obsahující smějí býti dováženy jen tenkráte, když jest na jejich obalech zřejmě a srozumitelně vyznačeno, že obsahují olovo.
(6) Za barvy olovo obsahující dlužno pokládati:
olověný popel saz. čís. 597 i;
klejt mletý nebo v prášku, massikot a suřík (minium) saz. čís. 597 l;
olověnou bělobu saz. čís. 602 d;
síran olovnatý saz. čís. 602 e; lakové pokosty saz. čís. 624, v nichž jsou barvy olovo obsahující rozetřeny nebo rozptýleny;
barvy saz. čís. 626, a to minerální barvy olovo obsahující a olejové pokosty atd., v nichž jsou barvy olovo obsahující rozetřeny nebo rozptýleny.
(7) Jest zakázáno dovážeti toto zboží:
a) potraviny, jež obsahují nestravitelné věci, na př. částice kovové nebo dřevěné, nebo jsou s nimi tak sloučeny, že mohou býti znenadání pohlceny;
b) přípravky k barvení nebo k výrobě piva v domácnostech, vyrobené z cukrového kuléru s přísadou chmele, sladu a pod. nebo bez ní, jež se prodávají pod názvy: "pivní barva", "pivní výtažek", "perlový pivní výtažek" a pod., dále pak odměřené dávky k výrobě piva v domácnostech;
c) otruby, padělané nerostnými látkami;
d) japonský anýz [jak se rozlišuje japonský anýz od pravého čínského anýzu (badiánu), viz vysvětlivky k saz. čís. 62]; v případech pochybných budiž vyžádáno dobré zdání chemicko-technické zkušebny finanční správy nebo některého ústavu pro zkoumání potravin nebo autorisovaného znalce;
e) zesilující tresti do pálených lihových nápojů, jež obsahují silně dráždivé látky z ostrého koření nebo rostlin, na př. z pepře, papriky, mořské cibule a pod., nebo obsahují narkotické látky nebo amylnatý alkohol (přiboudlinu) a jsou určeny k tomu, aby zesílily dráždivou nebo opojující působnost lihových nápojů;
f) přípravky, tresti a různé látky, které jsou jako přísady při výrobě vína zakázány podle § 6 zákona o víně ze dne 12. dubna 1907, č. 210 ř. z., pokud se týče podle § 6 zákonného článku XLVII/1908;
g) vína, barvená dehtovými barvami; zdá-li se býti barvené víno podezřelým, budiž zkoumáno methodou, předepsanou vysvětlivkami k saz. čís. 109, zdali není zbarveno dehtovými barvami;
h) polovína a umělá vína;
ch) "Heinův rychločistič", přípravek to na čeření vína, lihovin atd., jakož i všechny prostředky ke zlepšení vína, zejména ty, jež obsahují síran zinečnatý nebo žlutou krevní sůl;
i) všechny prostředky, doporučované ke konservování masa a uzenin, na př. irnol, vapor a pod.; jsou to směsi obvyklých konservujících látek, na př. kuchyňské soli, cukru a pod., s chemickými antiseptickými látkami, na př. kyselinou boritou, sloučeninami fluoru, sirníky, siřičitany, sloučeninami hliníku, kyselinou mravenčí, kyselinou salicylovou, urotropinem (hexamethylentetraminem) atd., beze zřetele, zdali se dovážejí v pevném stavu nebo jako tekutiny, pokud jejich dovoz nebyl výslovně dovolen;
j) vlepovací obrázky, posypané skelným prachem, které se prodávají jako hračky a se kterých se dá skelný prach setříti;
k) zápalné zboží, vyrobené s použitím bílého (žlutého) fosforu;
l) bezcenné látky, jichž se užívá k padělání koření, na př. rozemleté rýžové nebo prosné omelky, ořechové skořápky, kakaové slupky a pod.
6. Všeliké léčebné přípravky, pak kosmetické a dietetické přípravky, prodávané jako léčiva.
(1) Všeliké léčebné přípravky a jako léčiva do oběhu přiváděné kosmetické a dietetické přípravky - beze zření k zařadění v celním sazebníku - smějí býti dováženy jen s povolením politického úřadu II. stolice; bez povolení mohou býti dováženy jen pro lékárny nebo obchody, oprávněné obchodovati léčivy ve velkém (velkodrogerie), pro vědecké nebo veřejné léčebné ústavy a vojenské zdravotní sklady.
(2) Oprávnění velkodrogerií vztahuje se však jen na takové léky a jako léčiva do oběhu přiváděné kosmetické a dietetické přípravky, které nemají tvarů léků a nejsou odměřeny v dávkách, aby jim mohli nemocní přímo zevnitř nebo vnitřně užívati. Za takové tvary nebo dávky buďtež pokládány ony přípravky, které na př. mají tvar tekutého léku, odměřeného v lahvičkách na léky nebo v podobných takových nádobkách na léky, aby se jich mohlo užívati jako léku přímo uvnitř nebo zevně, nebo mají tvar odměřeného nebo v dávkách uživatelného prášku nebo tvar pilulek, pokroutek, lékem naplněných pouzder, tablet, léčivých tyčinek, léčivých sucharů nebo tvar odměřených mazlavých léků, jako jsou kaše v krabičkách nebo trubičkách (tubách), pak tvar rozestřených léčivých náplastí (vyjma jednoduché [nesložené] krycí náplasti) nebo tvar léčivých čípků, léčivých mastí a podobné zvláštní tvary léků.
(3) Politické úřady II. stolice mohou však povolovati velkodrogistům, kteří o to žádají, na dobu kalendářního roku odběr kosmetických přípravků, jež se hodí za léčiva, a odběr léčivých přípravků v povolení výslovně jmenovaných, které mají již určitý tvar léků nebo jsou odměřeny, vyjímajíc přípravky, jež musí býti lékařem případ od případu předepisovány, poněvadž podléhají již v krátké době snadno rozkladu a ztrácejí na účinnosti, na př. infusa, decocta atd.
(4) Léčivá sera a vacciny (očkovací látky) k léčení lidí, patřící do saz. čís. 87, smějí býti dováženy jen s povolením ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a z kupních pramenů v povolení vyznačených.
(5) Látky k očkování zvířat v cizině vyrobené smějí se odebírati jen na povolení ministerstva zemědělství, vydané v dohodě s ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Odběr jednotlivých látek k očkování zvířat může se též všeobecně povoliti.
(6) Ustanovení omezující dovoz léků nevztahují se na malé dávky, které cestující osoby s sebou vezou k vlastní potřebě za cesty, nebo které pohraniční obyvatelstvo přináší ze sousedních lékáren na předpisy známých lékařů.
(7) Dojde-li pro soukromníka zásilka, obsahující léčebné přípravky a pod., vyrozumí celní úřad příjemce a sdělí mu podmínky odběru připravených léčiv a kosmetických a dietetických přípravků z ciziny, jak jsou níže uvedeny.
(8) Soukromníci jsou povinni zažádati za povolení dovozu léčiv všeho druhu a kosmetických a dietetických přípravků, přiváděných do obchodu jako léčiva, u příslušného politického úřadu II. stolice a v žádosti udati:
a) přesný název zboží, jeho množství a způsob zabalení, jakož i slovné poučení na obalech se nalézající;
b) prokázati povahu a složení zboží, jakož i účel a způsob užívání podle výrobcova nebo lékařského předpisu atd., jež se podle stavu věci ze zásilky vyjme;
c) přiložiti k žádosti lékařské vysvědčení o přípustnosti užívání přípravku a množství, jež smí býti spotřebováno;
d) v žádosti budiž uvedeno, že žadatel se zavazuje, že na vyzvání politického úřadu II. stolice dodá vzorky a zaplatí útraty rozboru, kdyby tento úřad uznal rozbor za nutný.
(9) Dovoz vzorků léčiv pro podniky, jež jsou oprávněny vyráběti léčiva, povoluje ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
(10) Jest zakázán dovoz různých jako léčiva dryáčnicky vychvalovaných prostředků proti kašli, záduše, pijáctví, tučnění, vypadávání vlasů, k barvení vlasů, k zamezení těhotenství a pod., různých dryáčnicky odporučovaných léčebných přípravků (balsámů, líčidel, mastí, pilulek, prášků, vodiček atd.), jakož i různých tajných pomůcek a přístrojů k léčebným a zdravotnickým účelům (hlavně k účelům sloužícím k zamezení a přerušení těhotenství), pokud pro tyto věci nebylo dosaženo zvláštního povolení ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.
(11) Různé, jako léčiva vychvalované prostředky proti nakažlivým nemocem zvířat, mohou býti dováženy jen s povolením ministerstva zemědělství.
IV. Z důvodů veterinární a rostlinné policie a rostlinné ochrany.
1. Zvířata a zvířecí suroviny.
(1) O dovozu a průvozu zvířat, zvířecích surovin a věcí, jimiž může býti nakažlivina přenesena, platí ve styku se státy, s nimiž byly uzavřeny veterinární smlouvy, ustanovení těchto smluv.
(2) O dovozu zvířat a zvířecích surovin ze států, s nimiž nebyly uzavřeny veterinární smlouvy, platí ustanovení níže uvedená. Vznikne-li však v některé z těchto zemí nákaza zvířecí a je-li obava, že by mohla býti přenesena na státní území, může ministerstvo zemědělství podle ustanovení zákona ze dne 6. srpna 1909, č. 117 ř. z., a zák. čl. VII/1888 zapověděti nebo omeziti dovoz a průvoz zvířat a zvířecích surovin z příslušného státu pocházejících nebo jeho územím dopravovaných nebo dovoliti jejich dovoz nebo průvoz za zvláštních podmínek.
A. Zvířata.
(1) Dovoz a průvoz jednokopytníků (koní, oslů, mulů a mezků), skotu (býků, volů, krav a mladého dobytka hovězího), bravu skopového (beranů, skopců, ovcí a jehňat), kozího (kozlů, koz a kůzlat) a vepřového, jakož i drůbeže, s výjimkou holubů dopravovaných poštou, pak dovoz včel (matek, rojů a včelstev) a sladkovodních ryb jest dovolen jen na veterinární povolení.
(2) Od náležitosti veterinárního povolení jest osvobozen dovoz a průvoz psů, koček - s výjimkou psů a koček dopravovaných z Polska, Rumunska, Jugoslavie, Řecka a zemí na východ od těchto ležících - a králíků; rovněž jest osvobozen od veterinárního povolení dovoz a průvoz zvířat určených pro vědecké ústavy a zoologické zahrady, cirkusy a zvěřince - s výjimkou přežvýkavců a vepřů - jakož i zvířat cirkusových nebo chovaných ve zvěřincích, dopravovaných po železnici anebo lodí, ptáků divokých a ptáků chovaných v klecích v domácnostech, pak průvoz včel a sladkovodních ryb a dovoz ryb pro akvaria.
(3) Zvířata jmenovaná v odstavci (1), s výjimkou holubů dopravovaných poštou, jakož i psi, kočky, dále přežvýkavci a vepři chovaní v cizích zemích jako domácí zvířata a zvířata cirkusová nebo chovaná ve zvěřincích musí býti i v cestovním styku provázena osvědčením původu, opatřeným zdravotním potvrzením zvěrolékařským; u zásilek vzrostlých sladkovodních ryb, určených ke spotřebě, stačí potvrzení místního úřadu. Pro každého jednokopytníka a pro každý kus skotu musí býti zvláštní osvědčení; u zvířat cirkusových a chovaných ve zvěřincích jsou dovolena hromadná osvědčení dovolena s omezením, že v dopravě železniční musí býti na zvířata dopravovaná v každém voze zvláštní osvědčení.
(4) Osvědčení původu musí obsahovati tyto údaje: místo a zemi původu, počet kusů, druh a popis zvířat, způsob dopravy (poštovní, železniční atd.), odesílací stanici, jméno a bydliště odesilatelovo a příjemcovo.
(5) Zdravotní potvrzení musí u psů a koček osvědčovati, že zvíře nezměnilo bezprostředně před vývozem po 90 dní místo svého pobytu, že se v místě původu ani v obcích sousedních nevyskytl v posledních 90 dnech případ vztekliny, že je zvíře zdrávo a není podezřelé z nakažení vzteklinou. U ostatních zvířat bude obsah osvědčení stanoven ve veterinárním povolení.
(6) Dopravuje-li se živá drůbež v menším počtu, musí býti uložena v klecích, upravených tak, aby bylo zabráněno vypadávání krmiva, steliva a trusu.
B. Zvířecí suroviny.
(1) Zásilky zvířecích surovin níže jmenovaných musejí býti při dovozu nebo průvozu opatřeny podle ustanovení tam uvedených jednak veterinárním povolením, jednak osvědčením původu, opatřeným zvěrolékařským zdravotním potvrzením, nebo oběma doklady a to:
a) při dovozu:
zabitých domácích zvířat - mimo mrtvé ryby - veterinárním povolením a osvědčením původu;
masa z domácích zvířat (čerstvého, též zmrzlého nebo připravovaného, t. j. soleného, sušeného, uzeného, nakládaného, pečeného nebo vařeného a pod.) - mimo rybí maso - a masných výrobků veterinárním povolením a osvědčením původu;
maso a masné výrobky dovážené cestujícími osobami v množství přiměřeném spotřebě za cesty nebo pohraničními obyvateli v množství přiměřeném vlastní spotřebě, dále zvířecí tuky, určené výhradně k technickým účelům a celními úřady jako takové uznané, jsou osvobozeny od veterinárního povolení i osvědčení původu;
zásilky jater a jazyků dovážené osobními vlaky, zásilky hovězího oleje (premier jus, oleostok, oleomargarin, oleostearin) dováženého pro továrny na výrobu umělých tuků, poštovní zásilky masa nehledíc na váhu a zásilky masných výrobků až do váhy 10 kg, určených pro vlastní spotřebu příjemcovu, jsou osvobozeny od veterinárního povolení;
vepřové slaniny a vepřového sádla osvědčením původu a veterinárním povolením, které může uděliti také pohraniční zvěrolékař; poštovní zásilky jsou osvobozeny od veterinárního povolení;
zabité drůbeže veterinárním povolením a osvědčením původu; dováží-li se zabitá drůbež poštou, není potřebí veterinárního povolení; doprava zbité drůbeže poštou pro vlastní spotřebu příjemcovu jest osvobozena též od osvědčení původu;
včelího medu a vosku (plastů, mezistěn a voštin) veterinárním povolením a osvědčením původu; vzorky medu do hrubé váhy 350 g a vzorky včelího vosku do váhy 1/2 kg, jakož i zásilky medu do váhy 5 kg pro vlastní spotřebu příjemcovu s vyloučením použití k účelům včelařským jsou osvobozeny od veterinárního povolení a osvědčení původu;
upotřebených úlů a upotřebeného včelařského nářadí veterinárním povolením;
jiných zvířecích surovin [mimo suché kůže divokých zvířat a králíků, chlupy zaječí a králičí, vyvápněné kožní odpadky (klihovku), vyvařené kosti, tlačené desky rohové, dále úplně suché, měkkých částí zbavené nohy, kopyta a paznehty, pak vyvařené nebo vyvápněné žíně, štětiny a chlupy, též po továrensku pranou nebo vyvápněnou vlnu, pak peří, výrobky mlékařské, vejce, vyškvařený lůj a zbytky po škvaření zvířecích tuků, denaturované a nezpůsobilé k lidskému požívání]:
aa) ze zemí morem skotu nezamořených a jím neohrožených osvědčením původu; čerstvé kůže přežvýkavců a vepřů a čerstvé rohy a paznehty musí však býti opatřeny osvědčením původu i veterinárním povolením; pro kůže zcela suché, prosolené nebo jinak trvale konservované, a pro mokré kůže zbavené tuku a masa (mokré holice) stačí osvědčení původu;
bb) ze zemí morem skotu zamořených nebo jím ohrožených veterinárním povoleném a osvědčením původu; při dovozu úplně suchých kůží může veterinární povolení uděliti také pohraniční zvěrolékař; jde-li o sušená střeva a střívka, úplně suché chlupy, štětiny, žíně, jakož i nepranou ovčí vlnu v pytlích nebo balících, stačí osvědčení původu.
b) při průvozu:
zabitých domácích zvířat a masa z domácích zvířat osvědčením původu a veterinárním povolením země, do které vystoupí z československého celního území, není-li dovoz, pokud se týče průvoz onou zemí volný; v jiných případech nebo pochází-li zásilka ze země zamořené morem skotu nebo jím ohrožené, též veterinárním povolením československého úřadu;
čerstvých kůží přežvýkavců a vepřů, ne zcela suchých surových kostí, takových paznehtů a rohů, ne zcela suchých surových chlupů přežvýkavců a takových štětin ze zemí morem skotu zamořených nebo jím ohrožených, veterinárním povolením a osvědčením původu; pro kůže zcela suché, prosolené nebo jinak trvale konservované a pro mokré kůže zbavené tuku a masa (mokré holice) stačí osvědčení původu.
(2) Zvířecí suroviny musí býti při průvozu dopravovány v bezpečně uzavřených bednách, sudech, pytlích, obalech atd., nebo v krytých a zaplombovaných vozech, aby nepřišly do styku s jiným zbožím.
(3) Osvědčení původu musí obsahovati místo a zemi původu, druh a stav zboží (čerstvý, suchý, zmrzlý a pod.), počet, značky a čísla nákladových kusů, způsob balení, váhu zásilky, způsob dopravy (poštovní, železniční atd.), odesílací stanici a jméno a bydliště odesilatelovo i příjemcovo.
(4) Zdravotní osvědčení musí dosvědčovati:
u zabitých zvířat, masa a tuků z nich, že zabitá zvířata jsou domácího původu nebo že maso (tuk) jest ze zvířat domácího původu, že zvířata byla poražena na jatkách se stálým zvěrolékařským dohledem že byla za živa i po porážce ustanoveným zvěrolékařem prohlédnuta a shledána zdráva a že maso (tuk) bylo uznáno poživatelným; u zabité drůbeže postačí zvěrolékařské potvrzení, že maso (tuk) jest ze zdravých zvířat domácího původu;
u ostatních zvířecích surovin, že suroviny pocházejí ze zvířat domácího původu, jež nebyla shledána podezřelá, že v místě původu nebo v místě, odkud se zboží dopravuje, není nákazy, která by mohla býti těmito surovinami přenesena, a že zboží může býti vyvezeno bez nebezpečí zavlečení nákazy.
C. Společná ustanovení.
(1) Osvědčení původu vydávají obecní nebo administrativní úřady země původu. Zdravotní potvrzení musí býti vydáno státním zvěrolékařem nebo zvěrolékařem státním úřadem k tomu zmocněným. Potvrzení vydaná jinými zvěrolékaři musí býti potvrzena československým zastupitelským úřadem. Není-li možno připojiti k zásilce prvotní osvědčení původu, může býti připojen opis prvotního vysvědčení, ověřený československým zastupitelským úřadem, příslušným pro místo, do kterého byla zvířata nebo zboží dovezeno, nebo v němž byla zásilka rozdělena. Osvědčení, vyhotovená přístavními zvěrolékaři nebo úředními zvěrolékaři na podkladě prvotních osvědčení, nebo scházejí-li tato, na podkladě průvodních listin, nemusí býti ověřena československými zastupitelskými úřady.
(2) Domácími zvířaty rozumějí se všecka užitková domácí zvířata včetně psů, koček, drůbeže a včel.
(3) Dovoz a průvoz jednokopytníků, skotu, bravu skopového, kozího a vepřového, živé drůbeže (s výjimkou holubů dopravovaných poštou), dovoz včel, dovoz a průvoz masa (mimo maso a masné výrobky převážené cestujícími osobami v cestovním styku nebo pohraničními obyvateli v pohraničním styku, mimo poštovní zásilky masa, vepřového sádla a slaniny, mimo zásilky masných výrobků až do váhy 10 kg určených pro vlastní spotřebu příjemcovu, mimo zabitou drůbež, játra a jazyky dopravované osobními vlaky a poštou, mimo zásilky hovězího loje, dováženého pro továrny na výrobu umělých tuků a provázeného osvědčení o nezávadnosti původu, mimo zvířecí tuky určené výhradně k technickým účelům a mimo průvoz masa zmrzlého a připravovaného tak, že nemůže nabýti více vlastnosti masa čerstvého), dovoz surových kůží domácích zvířat (hovězin, teletin, bůvolin, konin, skopovic a kozin), včelího medu a vosku z kterékoliv země (mimo vzorky medu do hrubé váhy 350 g a vzorky včelího vosku do váhy 1/2 kg, jakož i zásilky medu do váhy 5 kg pro vlastní spotřebu příjemcovu), dovoz zvířecích surovin ze zemí morem skotu zamořených nebo jím ohrožených, pokud se pro tyto suroviny požaduje veterinární povolení nebo osvědčení původu, a konečně průvoz surovin ze zemí morem skotu zamořených nebo jím ohrožených, pro něž se požaduje povolení průvozní, podléhá kontrole pohraničního zvěrolékaře vstupní stanice pohraniční. Není-li ve vstupním místě pohraničního zvěrolékaře, obstará prohlídku příslušný úřední zvěrolékař. Přežvýkavci a vepři, dopravovaní pro vědecké ústavy, zoologické zahrady, cirkusy a zvěřince, v bednách nebo v klecích podléhají zvěrolékařské prohlídce až v místě určení.
(4) Zásilky, u kterých nebylo šetřeno tuto uvedených ustanovení, nebo zvířata nákazou stižená nebo podezřelá z nákazy nebo z nakažení smí býti propuštěna do volného oběhu nebo poukázána jen se svolením pohraničního zvěrolékaře.
2. Rostlinstvo.
(1) Ustanovení níže uvedená platí pro veškeré způsoby dopravy rostlinstva, tudíž nejen pro dopravu veřejnými dopravními podniky (poštou, železnicí, loďmi, letadly a pod.) a po silnici vozidly, nýbrž i pro dopravu osobami přestupujícími celní hranici.
(2) Úlevy neb omezení v pohraničním styku vyhlásí se zvlášť.
A. Semena.
(1) Vyvážené a dovážené semeno červeného jetele a vojtěšky podléhá kontrole, jež přísluší kontrolní semenářské stanici zemědělské rady pro Čechy v Praze, moravskému zemskému výzkumnému ústavu zemědělskému v Brně a státním výzkumným ústavům zemědělským v Bratislavě a Košicích. Vyvážené semeno musí býti plombováno nebo známkováno.
(2) Dovoz odpadů, podsevků a pod. všech jetelů jest zakázán. Vývoz těchto odpadů a pod. podléhá kontrole ústavů, jmenovaných v odstavci (1).
(3) Vstupní, pokud se týče výstupní celní úřad jest povinen vzíti z každé zásilky semene červeného jetele a vojtěšky, která se dováží nebo vyváží, a z každé zásilky vyvážených odpadů, podsevků a pod. průměrný vzorek a zaslati jej semenářské stanici, příslušné podle svého sídla.
B. Brambory.
(1) Dovoz bramborů rakovinou nakažených nebo z rakoviny podezřelých, dále dovoz částí a odpadků takovýchto bramborů, jakož i pytlů, košů, beden a jiných obalů nebo předmětů, které byly v přímém styku s nakaženými nebo podezřelými pozemky nebo brambory, jest zakázán a to i v pohraničním styku.
(2) Dále jest zakázán dovoz bramborů ze států, ve kterých byla rakovina zjištěna a to i v pohraničním styku. Ministerstvo zemědělství může povolovati v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností výjimky z tohoto zákazu v odůvodněných případech.
(3) Pokud nejsou zahraniční brambory dopravovány bez obalu, smějí býti dováženy jen v nových neupotřebených obalech.
(4) Seznam států, z kterých smějí býti brambory dováženy, bude každoročně v lednu uveřejněn v úředním listě a sdělen úřadům.
(5) Pro dovoz bramborů jsou stanoveny tyto pohraniční celní stanice: Břeclav, Šatov, České Velenice, Horní Dvořiště, Železná Ruda, Brod n. L., Cheb, Reitzenhain, Podmokly, Děčín, Georgswalde-Ebersbach, Žitava, Seidenberg, Meziměstí, Hlucholazy, Krnov, Opava, Bohumín, Petrovice u Bohumína, Skalité, Suchá Hora, Orlov, Medzilaborce, Užok, Jasina, Valea Visaului, Campolung la Tisa, Kiralyháza, Čop, Slovenské Nové Město, Hidásnémeti, Turňa n. Bodvou, Tornala, Rímavská Seč, Filakovo, Šahy, Parkánh, Komárno, Bratislava-Petržalka a Marchegg. Změny budou vyhlášeny v úředním listě.
(6) Zásilky dovážených zahraničních bramborů musí býti provázeny fytopathologickými osvědčeními, vyhotovenými na tiskopisu v jazyku vývozního státu a ve státním (oficielním) jazyku Československé republiky. Tato osvědčení musí přesně vyhovovati předepsanému vzoru (č. 167/1925 Sb. z. a n.) a obsahovati:
a) oficielní název fytopathologického ústavu v záhlaví osvědčení a úřední jednací číslo;
b) místním úřadem potvrzené prohlášení pěstitele bramborů o místě, kdy byly brambory vypěstovány;
c) prohlášení oficielního fytopathologického ústavu (stanice), že místo pěstování bramborů není v území rakovinou zamořeném nebo rakovinou podezřelém a že v katastru obce, kde brambory byly vypěstovány, a v obdobu 15 km od ní nebyla rakovina bramborů zjištěna a že není též podezření, že by se vyskytovala;
d) prohlášení úředníka oficielního fytopathologického ústavu (stanice) tohoto obsahu:
1. pokud jde o brambory, určené pro konsum a průmyslové zpracování v republice Československé, potvrzení o tom, že je prohlédl ve stanici nakládací a nezjistil rakoviny bramborů nebo podezření z této choroby a že tyto brambory byly v jeho přítomnosti buď naloženy do krytého vozu, který opatřil uzavírací plombou svého ústavu, nebo podány k železniční nebo poštovní dopravě jako nákladové kusy v nových obalech a obaly jich opatřil uzavírací plombou svého ústavu, dále že vlastnoručně zapsal do osvědčení číslo vozu a číslo plomby vozu nebo čísla nákladních listů, případně poštovních průvodek a plomb jednotlivých obalů;
2. pokud jde o brambory, určené pro sadbu v republice Československé, potvrzení o tom, že je prohlédl v místě vypěstování před uložením do obalu a nezjistil rakoviny bramborů nebo podezření z rakoviny ani na vyvážené sadbě ani na ostatní sklizni bramborů téhož hospodářství a že bylo použito pro vyvážené brambory nových obalů, které uzavřel a opatřil plombou svého ústavu a že dále vlastnoručně zapsal do osvědčení čísla nákladních listů, případně poštovních průvodek a plomb jednotlivých obalů;
e) v příslušné rubrice zřetelné místní a denní razítko odesílací stanice, které musí souhlasiti s místním a denním razítkem v nákladním listě.
(7) Odesilatel musí v nákladním listě, případně v průvodce poznamenati:
a) číslo fytopathologického osvědčení a název fytopathologického ústavu (stanice), který osvědčení vyhotovil;
b) že fytopathologické osvědčení je připojeno k nákladnímu listu, případně k průvodce.
(8) Brambory, dovážené do republiky Československé po železnici, musí býti podány přímým mezinárodním nákladním listem ze stanice místa původu do stanice určení v republice Československé. Dovoz bramborů ze zámoří nebo po vodních tocích povoluje v jednotlivých případech za určitých podmínek ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností.
(9) Dovážené zahraniční brambory musejí býti podrobeny fytopathologické prohlídce, kterou jsou pověřeny tyto výzkumné ústavy:
a) pro Čechy: Ústav fytopathologický státních výzkumných ústavů pro výrobu rostlinnou v Praze;
b) pro Moravu: Fytopathologická sekce moravského zemského výzkumného ústavu zemědělského v Brně;
c) pro Slezsko: Fytopathologická sekce moravského zemského výzkumného ústavu zemědělského v Brně prostřednictvím státní výzkumné stanice zemědělské v Opavě;
d) pro Slovensko mimo župu košickou: Ústav fytopathologický státních výzkumných ústavů zemědělských v Bratislavě;
e) pro župu košickou a pro Podkarpatskou Rus: Ústav fytopathologický státních výzkumných ústavů zemědělských v Košicích.
(10) Fytopathologickou prohlídku jest vykonati zpravidla ve vstupní stanici [odst. (5)]; pouze zásilky do 50 kg smějí býti poukazovány k celnímu řízení a k výkonu fytopathologické prohlídky celnímu úřadu, který jest v sídle některého výzkumného ústavu.
(11) Celní úřad odmítne zásilky zahraničních bramborů, které nejsou doloženy fytopathologickým osvědčením, dále zásilky vyloučené podle odst. (1), a pokud nebyl výslovně dovoz bramborů povolen, též ze států uvedených v odst. (2), jakož i na základě protokolárního dobrozdání orgánu výzkumného ústavu zásilky, jež nevyhovují předpisům. Odmítnutí poznamená celní úřad na nákladním listě.
(12) V pohraničním styku jest dovoleno osobám trvale usedlým v republice Československé dovážeti bez fytopathologického osvědčení a prohlídky ze států uvedených v seznamu [odst. (4)] sklizeň bramborů z vlastních pozemků (též pachtovaných) a osobám trvale usedlým v zahraniční brambory k sázení na vlastních pozemcích (též pachtovaných) na československém území v době, kterou stanoví jednotlivé celní úřady pro obce, přicházející podle místních poměrů v úvahu. Českoslovenští zájemníci musí však celnímu úřadu předložiti průkaz o ploše osázené brambory a zahraniční zájemníci průkaz o ploše určené k osázení.
(13) Průvoz zahraničních bramborů povoluje se s podmínkou, že zásilka bude dopravována přímým mezinárodním nákladním listem z cizozemské odesílací stanice až do stanice určení cizího státu v plombovaném, dobře uzavřeném a nepoškozeném voze nebo v plombovaných a nepoškozených obalech.
(14) Vývoz bramborů z uzavřené oblasti do zahraničí jest zakázán.
(15) Podrobnosti stanoví vládní nařízení čís. 167/1925 Sb. z. a n.
C. Jiné rostliny, jejich plody a části.
I. Opatření proti révokazu.
(1) Podle mezinárodní úmluvy o révokazu platí o dopravě věcí, jimiž lze zavléci révokaz, tato ustanovení:
a) Jest zakázáno dovážeti nebo provážeti:
aa) révové sazenice (vinné keře, odnože s kořeny nebo bez nich);
bb) révové dříví (suché nebo čerstvé, celé kusy nebo úlomky) a vinné listí;
cc) kompost (setleté části rostlinné k hnojení);
dd) upotřebné špalíry a révové tyče;
ee) živý révokaz a jeho vajíčka;
ff) zásilky, v nichž jest zboží zabaleno v listí révy vinné nebo v něm vloženo, nebo jež obsahují části révy;
b) ze zákazu dovozu révových sazenic (vinných keřů, odnoží s kořeny nebo bez nich), révového dříví (suchého nebo čerstvého, celých kusů nebo úlomků) a vinného listí jsou vyjmuty zásilky, jež se dovážejí v bednách s přišroubovaným víkem nebo v celovagonových zásilkách na povolení ministerstva zemědělství a za podmínek v tomto povolení vyznačených u celních úřadů vyslovně zmocněných.
(2) Dovoz nebo průvoz rostlin, keřů, stromů, též sazenic, roubů a pod. ze škole, zahrad a skleníků (pařenišť, oranžerií a pod.) - mimo vinnou révu - jest dovolen jen u celních úřadů výslovně zmocněných a za těchto podmínek:
a) zboží musí býti pečlivě zabaleno a to tak, aby bylo možno je prohlédnouti;
b) zásilku musí provázeti prohláška odesílatelem podepsaná, z níž musí býti zřejmo:
1. že obsah zásilky byl vypěstěn v jeho podniku,
2. do kterého místa je zásilka určena kdo je příjemcem zásilky,
3. že zásilka neobsahuje révy vinné,
4. zdaž zásilka obsahuje rostliny s prstí nebo bez prsti;
c) každou zásilku musí provázeti osvědčení úřadu země původu:
1. že zboží jest z pozemku ohrazeného nebo neohrazeného, který jest vzdálen aspoň 20 metrů od nejbližšího vinného keře nebo aspoň tak oddělen od jeho kořenů překážkou, kterou uznal příslušný úřad za dostatečnou,
2. že se na pozemku nenalézá vinný keř,
3. že na něm nejsou složeny vinné keře,
4. byly-li na pozemku vinné keře révokazem napadené, dlužno výslovně potvrditi, že keře byly úplně vymýtěny, dále že byl pozemek několikráte desinfikován a po tři léta zkoumán, takže je zaručeno úplné vyhubení hmyzu a zničení kořenů.
(3) Zásilky ze států přistoupivších k úmluvě nemusejí býti provázeny úředním osvědčením, jsou-li z podniků, o nichž bylo vyhlášeno, že jsou pod stálým úředním dohledem a vyhovují požadavkům úmluvy. Prohláška odesilatelova a úřední osvědčení mohou býti vytištěny na rubu nákladního listu.
(4) Celní úřad projednávaje zásilku v dovozu připojí prohlášku odesilatelovu a úřední osvědčení k celnímu dokladu, jsou-li však vytištěny na nákladním listě, poznamená v celním nálezu, že byly předloženy a vyznačí na nákladním listě vyclívací údaje a otiskne na něm místní a denní razítko. Jde-li o zásilku průvozní, ponechá celní úřad prohlášku odesilatelovu a úřední osvědčení u dopravních listin.
(5) Ve styku se státy přistoupivšími k úmluvě o révokazu může odesilatel poštovních zásilek rostlin vložiti duplikát prohlášky a osvědčení do zásilky, aby mohla býti celně odbavena bez průtahu, kdyby se osvědčení při dopravě ztratilo. Na poštovní průvodce a na obalu zásilky jest však poznamenati, že duplikát osvědčení jest v zásilce.
(6) Vzniknou-li odůvodněné pochybnosti o čistotě zásilky nebo dostaly-li celní úřady zvláštní pokyny ohledně zboží určitého původu nebo pro určité časové období, dá celní úřad zásilku prozkoumati celním úředníkem v této činnosti zkušeným nebo úředním znalcem; není-li těchto osob, oznámí věc co nejrychleji (po případě telegraficky) ministerstvu zemědělství, aby dalo pokyn, co má zaříditi. Shledá-li se, že je zásilka nezávadná, projedná ji celní úřad, jinak však ji i s obalem spálí, sepíše o tom zápis a předloží jej ministerstvu zemědělství.
(7) Polní plodiny, jichž průvoz jest dovolen podle hořejších předpisů jen podmínečně, buďtež poukazovány k průvozu beze zření na svůj původ tenkráte, když se provážejí s celní závěrkou.
(8) Dovoz a průvoz tabulových hroznů, při vinobraní sklizených hroznů a matolin jest dovolen u každého k projednání jich zmocněného vstupního celního úřadu za těchto podmínek:
a) tabulové hrozny musí býti uloženy v dobrých krabicích, bednách, koších nebo sudech, avšak tak, aby je bylo možno snadno prozkoumati; zásilka nesmí obsahovati ani vinné pruty ani vinné listy;
b) vinné hrozny sklízené při vinobraní (určené k výrobě vína) smějí býti propuštěny, jen když jsou rozmačkané a dovážejí se v sudech obsahu aspoň 5 hektolitrů; sudy musejí býti tak očištěny, že na nich není ani trochu země nebo kousku révy. V jiném balení nesmějí býti tyto hrozny dováženy;
c) matoliny smějí býti propouštěny jen v bednách nebo bečkách dobře uzavřených.
(9) Dovoz nebo průvoz uříznutých květin, semen (včetně rostlinných cibulí a hlíz s kořeny, není-li na nich prsti), hroznových peciček, zeleniny a ovoce (mimo hrozny) jest dovolen u každého vstupního celního úřadu, zmocněného k projednávání.
(10) Dovážejí-li se nebo provážejí-li se hrozny a věci, uvedené v odstavci (9) nebo květiny v hrncích nebo jiné rostliny - vyjímajíc však révové pruty, révové dříví a révové listí, jež nelze propustiti podle ustanovení uvedených v odstavci (1) pod písmenou a) - v ručních zavazadlech, buďtež projednávány každým úřadem vstupním v dovozu. Jsou-li však odůvodněné pochybnosti o čistotě takových rostlin, budiž postupováno, jak jest nařízeno v odstavci (2).
(11) Dovoz věcí uvedených v odstavci (1) a věcí nakažených révokazem v ručních zavazadlech [odst. (10)] stihají politické (státní policejní) úřady I. stolice bez újmy trestnímu stihání podle důchodkových trestních předpisů. Celní úřady, důchodkové kontrolní úřady a finanční stráže jsou povinny hlásiti přestupky, o nichž se dovědí, zmíněným úřadům.
(12) Zásilky rostlin, uvedených v odstavci (2), buďtež projednávány do volného oběhu vstupními celními úřady, poštovní zásilky celními úřady k projednávání zmocněnými. Cizozemské zásilky rostlin, u nichž není předepsaných prohlášek původu, buďtež vráceny vstupním celním úřadem cizozemským pohraničním úřadům k přiměřenému zařízení, poštovní zásilky poště k vývozu.
(13) Kdykoli celní úřad odmítne zásilku podezřelou z révokazu, sepíše zjišťovací nález o povaze odmítnuté věci a důvodech odmítnutí v přítomnosti strany nebo jejího zástupce.
II. Opatření proti červci San José (Aspidiotus perniciosus).
(1) Dovoz živých rostlin, sazenic, řízků a roubů, jakož i jiných oddělených živých rostlinných částí a živých odpadků, dále předmětů, které s jmenovaným zbožím byly v přímém styku, a konečně sudů, beden, pytlů a jiných obalů, které sloužily k zabalení nebo uchování takového zboží, ze zemí: Ameriky, Australie, Číny, Havaie, Japonska a Nového Zélandu jest zakázán, ježto tyto státy jsou zamořeny červcem San José (Aspidiotus perniciosus). Ministerstvo zemědělství může v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a s ministerstvem financí rozšířiti tento zákaz i na dovoz jmenovaného zboží z jiných států, vyskytne-li se v nich červec San José. Toto rozšíření jest vyhlásiti v úředním listě.
(2) Výjimky ze zákazu dovozu stanoveného v odstavci (1) může v jednotlivých odůvodněných případech za určitých podmínek povoliti ministerstvo zemědělství v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a ministerstvem financí.
(3) Dovoz čerstvého ovoce ze států červcem San José zamořených [odst. (1)] jest dovolen s podmínkou, že fytopathologickou prohlídkou nebude zjištěn ani na ovoci, ani na obalu zásilky červec San José.
(4) Fytopathologická prohlídka zásilek nad 20 kg hrubé váhy musí býti provedena výlučně u pohraničních úřadů výslovně zmocněných k projednávání zásilek takových, kteréžto úřady budou vyhlášeny v úředním listě. Zásilky o váze 20 kg nebo menší mohou býti projednávány též vnitrozemskými celními úřady zřízenými v sídlech výzkumných ústavů. Útraty fytopathologické prohlídky povinen jest hraditi dovozce.
(5) Fytopathologickou prohlídku provedou tyto výzkumné ústavy:
Ústav fytopathologický Státních výzkumných ústavů pro výrobu rostlinnou v Praze, Fytopathologická sekce Moravského zemského výzkumného ústavu zemědělského v Brně, Ústav fytopathologický Státních výzkumných ústavů zemědělských v Bratislavě a Státní výzkumná stanice zemědělská v Opavě.
(6) Zásilky ovoce [odst. (3)] hlásí staniční nebo poštovní úřad ihned telegraficky příslušnému výzkumnému ústavu [odst. (5)] a příjemci na jeho útraty.
(7) Výzkumný ústav vyšle neprodleně, nejdéle do 24 hodin po obdržení zprávy k celnímu úřadu svůj kontrolní orgán, který provede fytopathologickou prohlídku zásilky v přítomnosti celního úředníka a železničního nebo poštovního orgánu, případně též příjemce. Kontrolní orgán dá dle potřeby vyjmouti na útraty strany 1/10 obsahu zásilky a provede podrobnou prohlídku a šetření, zda ovoce neb obal není napaden červcem San José. Kontrolní orgán je také oprávněn pro další zjišťování v laboratoři odebrati přiměřené množství ovoce, které po provedeném šetření vrátí do zásilky.
(8) Zjistí-li kontrolní orgán prohlídkou, že ovoce nebo obal je napaden červcem San José, odmítne celní úřad na základě jeho protokolárního prohlášení projednání zásilky a poznamená to v nákladním listě, pro případě v průvodce.
(9) Má-li kontrolní orgán důvodné podezření, že zásilka jest napadena červcem San José a musí-li část zásilky nebo obalu podrobiti laboratornímu šetření, odmítne celní úřad projednání zásilky na tak dlouho, až kontrolní orgán tímto šetřením zjistí bezzávadnost zásilky, dá prostřednictvím Výzkumného ústavu souhlas k jejímu projednání a vrátí odebraný vzorek a až dovozce prokáže, že uhradil Výzkumnému ústavu poplatek a útraty za fytopathologickou prohlídku.
(10) O výsledku prohlídky u celního úřadu sepíše orgán Výzkumného ústavu protokol, který spolupodepíše orgán celního úřadu, po případě též příjemce.
(11) Orgán Výzkumného ústavu poznamená na celních dokladech a v nákladním listě výsledek prohlídky, a to: "Není námitek proti celnímu projednání" nebo "Nesmí býti projednáno, ježto ......" a uvede důvod, podepíše a dá razítko ústavu.
(12) Protokol odešle ihned celní úřad ministerstvu zemědělství; propis protokolu předloží kontrolní orgán Výzkumnému ústavu.
(13) Průvoz ovoce jest dovolen bez fytopathologické prohlídky s podmínkou, že zásilka bude přepravována v nepoškozeném a dobře uzavřeném voze nebo v nepoškozených a dobře těsnících obalech.
V. Z jiných policejních důvodů.
1. Zboží z drahých kovů.
Nemá-li zboží z drahých kovů, jež podléhá puncovní kontrole, ryzosti, stanovení zákonem, nebo obsahuje-li cizorodá tělesa tak zahalená, že kupec může býti oklamán, na př. vložky ze železa, mědi, olova a pod., nebo neodpovídá-li jinak puncovním předpisům, vrátí se zpět do celní ciziny nebo, souhlasí-li s tím dovozce, rozbije se.
2. Hrací známky podobné mincím a podobné věci.
(1) Dovoz hracích penízků, jež se podobají svou velikostí, barvou a provedením mincím československým, dále dovoz všech mincím podobných věcí, jež mají, byť i nedokonalou podobu mincí československých (i z oběhu vzatých) nebo mincí cizozemských v oběhu jsoucích, jest zakázán beze zření, jak se těchto věcí upotřebí.
(2) Dovoz napodobenin jiných mincí není zakázán, dlužno však uvážiti dobře, nebylo-li jich výrobou nebo rozšiřováním jednáno proti předpisům všeobecného trestního zákona. Tento případ jest oznámiti představenému úřadu k dalšímu opatření.
(3) Zákaz dovozu platí též o raznicích a pod. k výrobě věcí, uvedených v odstavci (1) a (2).
3. Napodobeniny státovek, bankovek a cenných papírů.
(1) Dovoz tiskařských nebo jiným způsobem rozmnožených výrobků, jež se podobají tuzemským nebo cizozemským státovkám, bankovkám nebo veřejným cenným papírům, takže vzniká při povrchním prohlédnutí klamná domněnka, že jsou to pravé papírové peníze nebo cenné papíry, jest zakázán. Rovněž jest zakázáno zboží s takovými tisky, na př. papírové šálky, reklamní lístky, pohlednice atd. Není však zakázán dovoz literárních děl, jež obsahují takové tisky.
(2) Zakázáno jest také dovážeti náhražky zákonných platidel.
(3) Zákaz dovozu platí též o tiskařských plotnách a pod. k výrobě věcí, uvedených v odstavci (1) a (2).
4. Zabavené, soudní zápovědí stižené nebo z poštovní dopravy vyloučené tiskopisy.
(1) Zjistí-li celní úřady při celní prohlídce tiskopis zabavený (§§ 487, 496, zák. ze dne 23. května 1873, č. 119 ř. z., čl. I., č. 2 zák. ze dne 23. května 1922, č. 168 Sb. z. a n.), soudní zápovědí stižený (§ 36 zák. ze dne 17. prosince 1862, č. 6/1863 ř. z., § 62 zák. čl. V/1878) nebo tuzemský tiskopis, který byl vydán proti ustanovením tiskových zákonů (zák. č. 6/1863 ř. z. a zák. čl. XIV/1914), jsou povinny sděliti to státnímu zastupitelstvu nebo politickému (státnímu policejnímu) úřadu I. stolice, příslušnému podle místa celní prohlídky, nejsou však oprávněny tiskopisy zabaviti.
(2) Cizozemské periodické tiskopisy (časopisy), jimž byla odňata poštovní doprava, došlé poštou jako samostatné zásilky nebo v jiných zásilkách, buďtež odevzdány poštovnímu úřadu, aby je vrátil do celní ciziny. Byly-li však takové tiskopisy dopraveny po železnici, po lodi nebo letadlem a zjištěny teprve při celní prohlídce, buďtež odevzdány dopravnímu podniku k dalšímu opatření.
(3) Zásilky v uzavřené obálce (psaní) nebo uzavřené zásilky s písemnostmi smějí býti otevřeny v nepřítomnosti příjemcově jen tehdy, jestliže příjemce zmocní poštu v každém jednotlivém případě, aby zprostředkovala celní řízení.
5. Cizozemské losy.
(1) Dovoz losů a vkladních listů cizozemských loterií, jakož i nabídek, letáků a pod. těchto loterií se týkajících, dále cizozemských premiových dlužních úpisů (losů) jest s výjimkou níže uvedenou zakázán.
(2) Dováženy mohou býti toliko ty premiové dlužní úpisy, jež jsou opatřeny:
a) soupisovou značkou dle vládního nařízení ze dne 12. března 1919, č. 126 Sb. z. a n., a vedle toho obliterovaným kolkem rakouskouherským dle zákona ze dne 28. března 1889, č. 32 ř. z., pokud se týče dle zák. čl. IX/1889, nebo úředně obliterovaným kolkem československým dle zákona ze dne 11. června 1919, č. 328 Sb. z. a n., anebo
b) alespoň řádně obliterovaným kolkem československým dle zákona č. 328/1919 Sb. z. a n.
(3) Cizozemské premiové dlužní úpisy nemající uvedených znaků jsou z právního obchodu v území československém vyloučeny.
(4) Namítne-li dovozce, že jde o dopravu losů, které byly v cizině uloženy a podle vládního nařízení č. 126/1919 Sb. z. a n. k soupisu řádně přihlášeny, buďtež na potvrzení odebrány a straně sděleno, že jí budou losy po okolkování podle III. stupnice vydány zemskou finanční správou (v Čechách zemským finančním ředitelstvím v Praze, na Moravě zemským finančním ředitelstvím v Brně, ve Slezsku finančním ředitelstvím v Opavě, na Slovensku generálním finančním ředitelstvím v Bratislavě a v Podkarpatské Rusi hlavním finančním ředitelstvím v Užhorodě), prokáže-li své tvrzení příslušným soupisovým seznamem. Premiové dlužní úpisy (losy) buďtež zaslány zemské finanční správě.
6. Poštovní holubi.
Dovoz poštovních holubů z ciziny a jich vývoz do ciziny je dovolen jen s povolením ministerstva národní obrany. Toto povolení musí býti předloženo celnímu úřadu projednávajícímu zásilku v dovozu nebo vývozu, při poštovních vývozních zásilkách podávacímu poštovnímu úřadu, který je znehodnotí otiskem místního a denního razítka.
7. Radiotelegrafní a radiotelefonní zařízení.
(1) K dovozu radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení jest potřebí povolení ministerstva průmyslu, obchodu a živností. Ministerstvo národní obrany, ministerstvo železnic a ministerstvo pošt mohou pro potřebu vojenské, železniční nebo poštovní a telegrafní správy dovážeti radiotelegrafní a radiotelefonní zařízení bez povolení.
(2) Celní úřady poznamenají dovoz na povolení a vyznačí na celní prohlášce (kvitanci) den a číslo povolení.
Příloha B.
Tárový sazebník.
Všeobecná poznámka.
Všude, kde jsou zařazena pevná tělesa a tekutiny do téhož sazebního čísla, platí tárové sazby stanovené tímto sazebníkem jen pro pevná tělesa, není-li v něm stanoveno výslovně jinak.
 
Saz. čís.   Zboží   Tárové sazby v procentech hrubé váhy      
1  Kakaové boby a slupky         13 v sudech z dužin z tvrdého dřeva a v bednách,
                                 10 v jinakých sudech,
                                  9 v koších,
                                  1 v lehkých pytlích,
                                  2 v těžkých pytlích.
      
2  Káva:

a  surová                        17 v bednách z tvrdého dřeva, lehčích 200 kg,
                                 16 v bednách z měkkého dřeva, lehčích 200 kg,
                                 10 v bednách 200 kg těžkých nebo těžších, pak v sudech z dužin z tvrdého dřeva,
                                  8 v jinakých sudech.

                                      V patentních sudech:

                                                8 z dužin a se dny z tvrdého dřeva,
                                        7 z dužin z tvrdého dřeva a se dny z měkkého dřeva,
                                        5 z dužin a se dny z měkkého dřeva;

                                  7 v koších,
                                  4 ve dvojitých fardech (lýkových pytlích),
                                  3.5 v úpletech z palmových listů s vnější hrubou tkaninou z manilského konopí,
                                  2 v jednoduchých fardech a v těžkých balíkových obalech, 
                                      pak v balíkových obalech, jež mají jeden obal těžký, 
                                      druhý pak lehký, dále též v balíkových obalech, 
                                      jejichž obal tvoří jeden těžký pytel jutový navrchu 
                                      a pod ním dva lehké pytle lýkové,
                                  1.5 v těžkých pytlích nebo ve dvou lehkých pytlích,
                                  0.8 v lehkých pytlích nebo - podle volby strany - 
                                        u pytlů těžších 55 kg hrubé váhy za pytel 0.5 kg,
                                  0.6 v bavlněných pytlích.

                                            Vzorky:

                                  7 v sáčkách hledíc na látku, z níž jsou zhotoveny, 
                                      neváží-li sáček více než 500 g hrubé váhy,
                                 25 v plechovkách do 1 kg hrubé váhy.
      
b  pražená                       17 v bednách nebo v sudech,
                                  9 v koších,
                                  2 v balíkových obalech nebo v pytlích.

                                            Vzorky:    

                                  7 v sáčkách nehledíc na látku, z níž jsou zhotoveny, 
                                      neváží-li sáček více než 500 g hrubé váhy,
                                 25 v plechovkách do 1 kg hrubé váhy.
      
3  Čaj                           23 v obyčejných dřevěných bednách, vyložených kovovou vložkou, 
                                      vážící aspoň 5 g na 100 cm2, je-li čaj nebalený nebo v balíčkách 
                                      (též v zaletovaných plechovkách),
                                 18 v obyčejných dřevěných bednách, vyložených kovovou vložkou, 
                                      vážící méně 5 g na 100 cm2 nebo bez vložky, je-li čaj nebalený 
                                      nebo v balíčkách (též v zaletovaných plechovkách),
                                 16 v dyhových bednách (též s plechovým kováním na hranách), 
                                      vyložených kovovou vložkou, vážící aspoň 5 g na 100 cm2, 
                                      je-li čaj nebalený nebo v balíčkách (též v zaletovaných plechovkách),
                                 14 v dyhových bednách (též s plechovým kováním na hranách), 
                                      vyložených kovovou vložkou, vážící méně 5 g na 100 cm2, je-li čaj nebalený 
                                      nebo v balíčkách (též v zaletovaných plechovkách),
                                 10 v jinakých bednách.

                                            Vzorky:

                                  7 v sáčkách nehledíc na látku, nečiní-li hrubá váha jednoho sáčku více než 150 g,
                                 30 v plechovkách hrubé váhy do 250 g.
  
4  Pepř atd.                    18 v bednách,
                                 12 v sudech,
                                  6 v koších,
                                  5 v balíkových obalech nebo ve dvou fardech,
                                  2 v pytlích nebo v jednoduchých fardech.
      
5  Skořice                       18 v lehkých bednách z prken tenčích 8 mm,
                                 20 v lehkých bednách z prken tenčích 8 mm s vnějším pletivem z palmových listů,
                                 25 v těžkých bednách z prken 8 mm silných nebo silnějších,
                                 26 v těžkých bednách z prken 8 mm silných nebo silnějších s vnějším pletivem 
                                      z palmových listů,
                                 12 v sudech,
                                  6 v koších,
                                  5 v balíkových obalech nebo ve dvou fardech,
                                  3 v pytlích nebo v jednoduchých fardech.

                                            Mletá skořice:             
                           
                                 10 v bednách.
      
6  Badyán (čínský anýz) atd.     18 v bednách,
7  Muškátové ořechy vyloupané    12 v sudech,
8  Kardamony atd.                 6 v koších,
                                  5 v balíkových obalech nebo ve dvou fardech,
                                  2 v pytlích nebo v jednoduchých fardech.

                                            Hřebíček:

                                  6 ve dvou fardech.
      
9  Fíky                          13 v bednách nebo v sudech,
10 Vinné bobule atd.             20 v bednách nebo v sudech, obalených senem a pod., 
11 Citrony, limony, cedráty           nikoli však pouze rohožemi nebo plátnem,
12 Pomeranče                     6 v koších,
13 Citrony atd.                  1 v lehkých pytlích,
14 Datle atd.                    3 v balíkových obalech nebo v těžkých pytlích,
15 Ananas                        9 v dřevěných krabicích, v bedničkách nebo v košíčkách,
16 Mandle                       10 v dřevěných krabicích, v bedničkách nebo v košíčkách 
17 Piniová (limbová) jádra,          s dalším obalem z plátna nebo ze třtinových, slaměných 
   nevyloupaná atd.                  nebo lýkových rohoží.
18   Piniová (limbová) jádra, 
   vyloupaná; granátová jablka              Fíky a vinné bobule:

                                14 v bednách se železnými obručemi.
                                
                                            Strouhané kokosové ořechy:
                                            
                                 8 v dyhových bednách

                                            Doplňková tára:

                                 9 pro dřevěné krabice, bedničky nebo košíčky v bednách, 
                                   v sudech nebo v koších.
      
19 Cukr řepový atd.                         I. Pevný cukr:
20 Cukr jiného druhu atd.
21 Melasa                       13 v bednách,
                                12 v sudech z družin z tvrdého dřeva,
                                10 v jinakých sudech,
                                 8 v kanastrech, kranjanech,
                                 7 v jinakých koších,
                                 2 v balíkových obalech nebo v těžkých pytlích,
                                 1 v lehkých pytlích.

                                           II. Roztoky cukru:

                                11 za vrchní ochranný sud.

22 Tabák atd.                   13 v bednách nebo v sudech,
                                10 v koších,
                                 4 v balíkových obalech nebo v pytlích,
                                24 v malých dřevěných bedničkách nebo v plechovkách,
                                12 v malých krabicích ze štěpinek, v krabicích z lepenky nebo košíčkách.

                                            Doplňková tára:

                                24 pro malé dřevěné bedničky \    
                                   nebo plechovky,           |  v bednách, v sudech, 
                                12 pro malé krabice ze        > v koších, v balíkových obalech
                                   štěpinek nebo z lepenky   |  nebo v pytlích.
                                   nebo pro košíčky,         /                             
                                 

35 Vinné hrozny, čerstvé;       16 v bednách nebo v sudech,
   vinný rmut                   20 v bednách nebo v sudech a zároveň proložené hoblovačkami, 
36 Vlašské ořechy atd.               korkovou drží nebo dřevěnými pilinami a pod.,
37 Ovoce výslovně nejmenované,  11 v neúplných bednách (v bednách mřížovaných, s vyvrtanými otvory, 
   čerstvé:                          s víky z tkanin atd.) nebo v koších,
 a jemné ovoce stolní:           9 v dřevěných krabicích a podobných malých bedničkách,
 1 broskve a nektarinky, hrušky, 2 v balíkových obalech nebo v pytlích.
   jablka a jahody
38 Švestky sušené                            Švestková povidla:
39 Ovoce výslovně nejmenované,      
   upravené atd.                10 v sudech.           
40 Lanýže
43 Zelenina výslovně                         Vinný rmut:
   nejmenovaná atd.:
 a jemná zelenina stolní:       11 za vrchní ochranný sud.             
 2 chřest, karotky 
   ve svazečcích, okurky, salát              Jablka a hrušky:
   hlávkový a špenát
44 Všechny druhy zeleniny atd.  16 v polobednách
                                22 v polobednách u nichž 1 dm2 nejslabší desky 
                                     váží nejméně 40g
                                

46 Mák (též zralé makovice)     13 v bednách nebo v sudech,
        49 Semeno jetelové               2 v pytlích.
52 Semena výslovně nejmenovaná
53 Všeliká semena v obálkách 
   atd.
   
54 Okrasné květiny atd.         16 v bednách nebo v sudech,
55 Okrasné listoví atd.         20 v bednách nebo v sudech a zároveň proložené hoblovačkami, 
                                     korkovou drží nebo dřevěnými pilinami a pod.,
                                11 v neúplných bednách (v bednách mřížovaných, s vyvrtanými otvory, 
                                     s víky z tkanin atd.) nebo v koších,
                                 9 v dřevěných krabicích a podobných malých bedničkách.
      
56 Živoucí rostliny atd.:        4 v koších,
 a kvetoucí rostliny             2 v balíkových obalech nebo v pytlích.
 b stromy a keře
   
62 Rostliny výslovně            16 v bednách nebo v sudech,
   nejmenované a jejich části:  20 v bednách nebo v sudech a zároveň proložené hoblovačkami, 
 b sušené atd.                       korkovou drží nebo dřevěnými pilinami a pod.,
                                11 v neúplných bednách (v bednách mřížovaných, s vyvrtanými otvory, 
                                     s víky z tkanin atd.) nebo v koších,
                                 9 v dřevěných krabicích a podobných malých bedničkách.
      
73 Veškerá drůbež atd.:         20 v posadách.
 a živá
   
73 Veškerá drůbež atd.:         16 v bednách nebo v sudech,
 b mrtvá atd.                    9 v koších,
74 Zvěř srstnatá a pernatá:      3 v balíkových obalech nebo v pytlích.
 b mrtvá atd.
   
75 Ryby, raci atd.              60 pro živé ryby v sudech s vodou,
76 Mořská zvířata lasturová     13 v bednách, v sudech nebo v jinakých dřevěných 
   atd.                              nádobách s víkem (v kádích a pod.),
                                10 v otevřených dřevěných nádobách bez víka,
                                 9 v koších,
                                 4 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
79 Vejce drůbeží, též žloutek               Vejce drůbeží:
   a bílek, tekutý:
   a vejce drůbeží atd.         20 v bednách a zároveň proložené hoblovačkami, 
                                     korkovou drtí nebo dřevěnými pilinami a pod.,
                                11 v neúplných bednách (v bednách mřížovaných, 
                                     s vyvrtanými otvory, s víky z tkanin atd.) nebo v koších.

80 Med včelí a umělý                        Med, dováží-li se v krabicích atd.:

                                10 v bednách,
                                 6 v koších nebo v uzavřených kbelíkách.
      
81 Vosk živočišný               13 v bednách nebo v sudech,
                                 9 v koších,
                                 4 v seronech nebo ve fardech,
                                 2 v jinakých balíkových obalech nebo v pytlích.
      
82 Houby rohovité               20 v bednách nebo v sudech,
                                 9 v koších,
                                 6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
86 Měchýře a střeva atd.        16 v sudech,
                                 9 v bednách,
                                 2 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
88 Máslo přírodní atd.          16 v hrncích,
89 Vepřové sádlo atd.           13 v bednách, pak ve kbelíkách nebo ve vědrech z tvrdého dřeva,
90 Umělé máslo atd.             11 ve kbelíkách nebo ve vědrech z měkkého dřeva,
                                 7 v koších nebo ve kbelíkách bez víka,
                                 6 v kůžích, v měchách, v balíkových obalech nebo v pytlích.

                                            Přírodní máslo atd.:

                                11 v sudech.

                                            Vepřové sádlo atd. a umělé máslo atd.:

                                13 v sudech.
      
91 Tuk rybí a tulení:           20 v bednách, dováží-li se v lahvích, ve džbánech atd.
 b v nádobách o hrubé váze      16 v koších, dováží-li se v lahvích, ve džbánech atd.
   menší než 10 kg
 
94 Vosk rostlinný:              13 v bednách nebo v sudech,
 b vosk karbaubový atd.          9 v koších,
                                 4 v seronech nebo fardech,
                                 2 v jinakých balíkových obalech nebo v pytlích.
      
95 Kyselina stearová atd.       13 v bednách nebo v sudech,
                                 2 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
96 Parafin:                     17 v sudech,
 a nečistý atd.                 13 v bednách,
                                 2 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
96  Parafin:                    13 v bednách nebo v sudech,
 b  jiný                         2 v balíkových obalech nebo v pytlích.
98  Ceresin
99  Vaselina a lanolin atd.
100 Kolomaz:
 a  s přísadou minerálních 
    olejů atd.
   
106 Oleje mastné,               20 v bednách, 
    v lahvích atd.              16 v koších.

107 Pivo:                       20 v bednách,
 b  v lahvích nebo džbánech     12 v koších.
      
108 Lihové tekutiny pálené      18 v bednách, dováží-li se v lahvích, ve džbánech a pod.,
109 Víno atd.                   10 v koších, dováží-li se v lahvích, ve džbánech a pod.,
110 Víno šumivé                  6 za vrchní ochranný sud.
111 Ocet stolní
                                            Přirážka za táru:

                                     Víno, dováží-li se ve vozidlech nebo plavidlech 
                                     zvlášť k tomu zařízených: 17 procent.
      
114 Pečivo atd.                 16 v bednách nebo v sudech,
                                10 v koších,
                                 6 v balíkových obalech,
                                 2 v pytlích.
      
115 Ságo atd.                    8 v bednách nebo v sudech,
                                 5 v koších,
                                 2 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
116 Těstoviny atd.              14 v bednách nebo v sudech,
                                13 v koších,
                                 4 v balíkových obalech nebo v pytlích.

117 Maso                        14 v bednách nebo v sudech,
118 Masité droby                 9 v koších,
                                 2 v balíkových obalech nebo v těžkých pytlích,
                                 1 v lehkých pytlích.
      
119 Sýry                        14 v bednách lehčích než 50 kg,
                                11 v bednách 50 kg těžkých nebo těžších,
                                13 ve kbelíkách 100 kg těžkých nebo lehčích,
                                 9 ve kbelíkách těžších než 100 kg až včetně 150 kg,
                                 6 ve kbelíkách ještě těžších,
                                 8 v sudech,
                                 5 v koších,
                                 1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
121 Ryby výslovně nejmenované,  13 v bednách, v sudech nebo v jinakých dřevěných 
    nasolené atd.                    nádobách s víkem (kádích a pod.),
                                10 v otevřených dřevěných nádobách bez víka,
                                 9 v koších,
                                 4 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
122 Ryby připravené atd.        13 v sudech.
      
123 Kaviár atd.                 13 v bednách nebo v sudech,
                                 9 v koších,
                                 4 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
124 Kávové náhražky atd.        13 v bednách nebo v sudech,
                                 2 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
125 Kakaové máslo               12 v bednách nebo v sudech,
                                 6 v koších,
                                 2 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
126 Kakaový prášek              16 v bednách z tvrdého dřeva nebo v sudech,
127 Kakaová hmota atd.          11 v bednách z měkkého dřeva,
                                 9 v koších,
                                 4 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
128 Konservy rybí atd.          16 v bednách nebo v sudech,
129 Konservy zeleninové atd.    10 v koších,
130 Konservy ovocné atd.         6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
131 Poživatiny v krabicích atd.
132 Poživatiny výslovně                     Masový výtažek:
    nejmenované
                                50 v bednách nebo v sudech s kelímky (hrnky),
                                30 v bednách nebo v sudech s plechovkami.

                                            Přirážka za táru.

                                     Polévkové koření Maggiho, 
                                     dováží-li se ve vozových kotlech: 8 procent.
      
148 Barevné hlinky:             12 v bednách nebo v sudech,
 c  krášlené                     8 v koších, v papírových sudech nebo v sudech papírem vykládaných,
149 Jiné zeminy a kameny,        6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
    uměle barvené
   
151 Šťáva lékořicová atd.       12 v bednách nebo v sudech,
152 Ambra šedá atd.              6 v koších,
153 Kafr:                        2 v balíkových obalech nebo v pytlích.
 b  čištěný (rafinovaný)
   
154 Vonné vodičky atd.:         12 v bednách nebo v sudech, dovážejí-li se v lahvích, džbánech atd.
 b  v nádobách lehčích           6 v koších, dovážejí-li se v lahvích, džbánech atd.
    než 10 kg hrubé váhy
   
155 Silice (etherické oleje)    16 v bednách nebo v sudech, dovážejí-li se v lahvích, džbánech atd.
                                 9 v koších, dovážejí-li se v lahvích, džbánech atd.
      
162 Orseille atd.               12 v bednách nebo v sudech,
163 Výtažky barvířské výslovně   6 v koších, v papírových sudech nebo v sudech papírem vykládaných,
    nejmenované                  3 v balíkových obalech nebo v pytlích,
                                 9 za vrchní ochranný sud.
      
171 Dlaždice a kostky asfaltové 13 v bednách nebo v sudech,
                                 9 v koších,
                                 6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
176 Oleje minerální atd.,       15 v sudech vážících více než 300 kg,
    surové, jimiž lze svítiti,  18 v sudech vážících 300 kg nebo méně,
    atd.                        15 v bednách nebo v koších s plechovkami, lahvemi nebo džbány,
        177 Oleje minerální atd.,        7 v karnéřích, v lahvích nebo ve džbánech.
    rafinované atd., lehké atd.
   
178 Oleje minerální atd.,       19 v sudech,
    rafinované atd., těžké atd. 16 v bednách nebo v koších s plechovkami, lahvemi nebo džbány,
                                 7 v karnéřích, v lahvích nebo ve džbánech.
      
179 Zbytky destilace nebo       16 v sudech, v bednách nebo v koších s plechovkami, lahvemi nebo džbány,
    přečišťování nerostných      7 v karnéřích, v lahvích nebo ve džbánech.
    olejů atd.
   
181 Bavlněná vata atd.          15 v bednách,
182 Přást surový atd.           13 v sudech,
183 Bavlněná příze              10 v koších,
až                               4 v balíkových obalech,
188                              2 v pytlích.
   
189 Bavlněné zboží              15 v bednách,
až                               8 v koších,
200                              6 v balíkových obalech,
                                 3 v pytlích.
      
201 Technické potřeby           15 v bednách nebo v sudech,
                                 8 v koších,
                                 2 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
203 Vata atd.                   13 v bednách nebo v sudech,
204 Příze lněná atd.:            9 v koších,
 b  jednoduchá atd.              4 v balíkových obalech,
 c  skaná                        2 v pytlích.
 d  pro drobný prodej upravená
205 Příze konopná atd.:
 b  jednoduchá atd.
 c  skaná
 d  pro drobný prodej upravená
   
206 Příze jutová atd.:          11 v bednách nebo v sudech,
 b  jednoduchá atd.              7 v koších,
 c  pro drobný prodej upravená   4 v balíkových obalech,
                                 2 v pytlích.
      
207 Tkaniny z příze lněné atd., 13 v bednách,
    nevzorkované atd.            9 v koších,
208 Tkaniny z příze lněné atd.,  6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
    vzorkované atd.
209 Damašky atd.
   
210 Batisty (kmenty) atd.       18 v bednách,
211 Krajky atd.                 13 v koších,
212 Výšivky                      6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
   
213 Aksamity atd.               13 v bednách,
214 Zboží stuhové                9 v koších,
215 Zboží prýmkářské             6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
    a knoflíkářské
216 Tkaniny z konopné a jiné 
    příze atd.
   
217 Jutové tkaniny              13 v bednách,
                                 9 v koších,
                                 1 v pytlích, pak v balíkových obalech hydraulicky lisovaných 
                                     (také se železnými obručemi) nehledíc na to, je-li zboží 
                                     všude obalem zakryto či nikoliv,
                                 2 v jinakých balíkových obalech.
      
218 Koberce na podlahu ze lnu   13 v bednách,
    atd.                         9 v koších,
                                 6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
219 Zboží provaznické atd.      10 v bednách nebo v sudech,
                                 6 v koších,
                                 1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
221 Vata z vlny a chlupů atd.   16 v bednách nebo v sudech,
222 Příze z hrubé srsti         11 v koších,
    (chlupů) zvířecí atd.        6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
225 Příze česaná, výslovně           Pro přízi na úplných papírových cívkách (kanetách), 
    nejmenovaná                      kromě příze na křížových cívkách, mimo to: 5 procent.
226 Příze mykaná atd.
227 Příze upravená pro drobný 
    prodej
   
228 Houně atd.                  13 v bednách,
                                 9 v koších,
                                 6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
229 Vlněné zboží tkané,         18 v bednách,
    výslovně nejmenované atd.   13 v koších,
230 Aksamity atd.                6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
231 Zboží stuhové
232 Zboží prýmkářské 
    a knoflikářské
233 Zboží stávkové a pletené
234 Šály atd.
235 Výšivky vyšité hedvábím
236 Výšivky vyšité jinými látkami
   
237 Koberce na podlahu          13 v bednách,
238 Plst a plstěné zboží atd.:   9 v koších,
 a  hrubá plsť atd.              4 v balíkových obalech,
                                 2 v pytlích.
      
238 Plst a plstěné zboží atd.:  18 v bednách,
 b  jiná plsť atd.              13 v koších,
                                 6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
239 Technické potřeby           13 v bednách nebo v sudech,
                                 9 v koších,
                                 2 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
241 Hedvábná vata atd.          16 v bednách nebo v sudech,
242 Hedvábí atd.:               11 v koších,
 b  bělené atd.                  5 v balíkových obalech,
 c  barvené                      4 v pytlích s vnitřním, aspoň dvojitým papírovým obalem.
243 Floretové hedvábí atd.:
 b  barvené                                 Hedvábí umělé s. č. 244:
244 Hedvábí umělé
245 Příze z hedvábí atd.        20 v bednách.
246 Niti z hedvábí atd.
   
247 Zboží celohedvábné          22 v bednách,
až                              13 v balíkových obalech nebo v pytlích.
260
   
255 Zboží polohedvábné          20 v bednách,
až                               7 v balíkových obalech nebo v pytlích.
260
      
1. pozn. Zcela hrubé tkaniny    13 v bednách,
ke       atd. z odpadkového      9 v koších,
tř. XXV. hedvábí atd.            6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
261 Umělé květiny atd.          20 v bednách,
262 Součástky umělých květin    11 v koších,
    atd.                         6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
263 Péra ozdobná atd.
264 Umělá kožešina z peří
   
265 Práce vlásenkářské atd.     20 v bednách,
271 Vějíře atd.                 13 v koších,
                                 6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
273 Nášivky ze šňůr atd.        20 v bednách,
                                 7 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
274 Šatstvo, prádlo atd.        20 v bednách,
                                11 v koších,
                                 4 v balíkových obalech,
                                 2 v pytlích.
      
275 Kartáčnické zboží obyčejné  16 v bednách nebo v sudech,
    atd.                        13 v koších,
                                 6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
276 Kartáčnické zboží výslovně  20 v bednách nebo v sudech,
    nejmenované atd.            13 v koších,
                                 6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
277 Hotová dřevěná síta atd.    16 v bednách nebo v sudech,
                                13 v koších,
                                 6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
278 Řešetářské zboží výslovně   20 v bednách nebo v sudech,
    nejmenované atd.            13 v koších,
                                 6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
280 Hrubé pokrývky na podlahu   16 v bednách nebo v sudech,
    atd.                        12 v koších,
                                 1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
281 Pletené zboží výslovně      16 v bednách nebo v sudech,
    nejmenované:                12 v koších,
 a  obyčejné atd.                4 v balíkových obalech nebo v pytlích.
 b  jemné atd.
   
281 Pletené zboží výslovně      20 v bednách nebo v sudech,
    nejmenované:                13 v koších,
 c  velmi jemné atd.             6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
 d  spojené s jinými velmi 
    jemnými hmotami
   
282 Zboží košíkářské atd.:      16 v bednách,
 a  obyčejné atd.               10 v koších nebo v polobednách,
                                 6 v balíkových obalech nebo v pytlích, 
                                   v dřevěných rámech nebo v bednění.
      
282 Zboží košíkářské atd.:      20 v bednách,
 b  jemné atd.                  13 v koších nebo v polobednách,
 c  velmi jemné atd.             6 v balíkových obalech nebo v pytlích, 
283 Zboží ze slámy atd.,           v dřevěných rámech nebo v bednění.
    vystrojené drahými kovy
   
285 Lepenka:                    16 v bednách nebo v sudech,
 c  jemné kartony atd.          13 v koších,
287 Papír balicí atd.:           6 v balíkových obalech nebo v pytlích nebo 
 b  barvený v papírovině atd.      v rázech s ochrannými prkny,
288 Papír pijavý:                4 v balíkových obalech nebo v pytlích s papírem v kotoučích.
 b  jemný atd.
 c  vzorkovaně lisovaný atd.
289 Papír kreslicí atd.
290 Papír pestrý atd.
291 Papír pergamenový
292 Papír připravený k účelům 
    fotografickým
293 Jiné papíry chemické
294 Papír zlatý a stříbrný atd.
295 Čalouny
296 Papír výslovně nejmenovaný
297 Papír a lepenka, podložené 
    nebo proložené plátnem atd.
298 Tiskopisy atd.
299 Papírové zboží přepychové 
    atd.
300 Zboží z papíru atd., 
    výslovně nejmenované:
 a  z papíroviny atd.
 b  z papíru nebo s papírem 
    čísla 290 b) atd.
 c  spojené s jemnými hmotami atd.  
   
300 Zboží z papíru atd.,        20 v bednách nebo v sudech,
    výslovně nejmenované:       13 v koších,
 d  spojené s velmi jemnými      6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
    hmotami
   
301 Výrobky tvářené (formované) 16 v bednách nebo v sudech,
    z kamenné lepenky atd.      13 v koších,
302 Hrací karty                  6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
303 Papírové zboží, vystrojené  20 v bednách nebo v sudech,
    drahými kovy                13 v koších,
                                 6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
306 Kaučukové těsto             14 v bednách nebo v sudech,
308 Desky nevulkanisované atd.   9 v koších,
309 Zboží výslovně nejmenované   4 v balíkových obalech nebo v pytlích.
    z patentních desek atd.
310 Dětské hračky z měkkého 
    kaučuku atd.
311 Obuv atd.
312 Zboží z měkkého kaučuku, 
    výslovně nejmenované atd.
313 Tvrdá guma atd.
   
314 Zboží výslovně nejmenované  16 v bednách nebo v sudech,
    z tvrdé gumy                13 v koších,
                                 6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
315 Tkaniny a stávkové látky    13 v bednách nebo v sudech,
    kaučukem potažené atd.       9 v koších,
316 Pružné tkaniny atd.          6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
317 Oděv a jiné předměty 
    konfekcionované atd.
           
318 Kaučukové zboží spojené     20 v bednách nebo v sudech,
    s velmi jemnými hmotami     13 v koších,
319 Kaučukové zboží vystrojené   6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
    drahými kovy
   
320 Technické potřeby           13 v bednách nebo v sudech,
 b                               9 v koších,
až                               2 v balíkových obalech nebo v pytlích.
 h
   
321 Voskované plátno, hrubé     10 v bednách nebo v sudech,
    atd.                         7 v koších,
322 Vozové plachty atd.          3 v balíkových obalech nebo v pytlích.
323 Pokrývky na podlahu atd.
324 Knihařské plátno
325 Voskované plátno výslovně 
    nejmenované atd.
326 Zboží z voskovaného plátna 
    atd.:
 a  též spojené s obyčejnými 
    nebo jemnými hmotami
   
326 Zboží z voskovaného plátna  20 v bednách nebo v sudech,
    atd.:                       13 v koších,
 b  spojené s velmi jemnými      6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
    hmotami
327 Zboží z voskovaného plátna, 
    vystrojené drahými kovy
   
328 Kůže                        16 v bednách nebo v sudech,
až                              13 v koších,
330,                             6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
332
až                                          Kůže čís. 328:
337
                                 1 v balíkový obalech nebo v pytlích.
      
338 Zboží sedlářské             16 v bednách nebo v sudech,
    a řemenářské atd.:          13 v koších,
 a  bez kovových součástek nebo  6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
    skováním atd. železným atd.
 b  s kováním atd. z obecných 
    kovů atd.
   
338 Zboží sedlářské             20 v bednách nebo v sudech,
    a řemenářské atd.:          13 v koších,
 c  se stříbrným atd. kováním    6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
    atd.
   
339 Brašnářské zboží kožené     16 v bednách nebo v sudech,
    atd.:                       13 v koších,
 a  vystrojené železem atd.      6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
 b  vystrojené jinými kovy atd.
   
339 Brašnářské zboží kožené     20 v bednách nebo v sudech,
    atd.:                       13 v koších,
 c  spojené s velmi jemnými      6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
    hmotami atd.
340 Všeliká obuv atd.
341 Rukavice kožené atd.
342 Kožené zboží, výslovně 
    nejmenované
343 Kožené zboží, vystrojené 
    drahými kovy
   
344 Technické potřeby          16 v bednách nebo v sudech,
                               13 v koších,
                                1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
345 Kožešina upravená,         13 v bednách nebo v sudech,
    nekonfekcionovaná          10 v koších,
346 Kožešina konfekcionovaná    4 v balíkových obalech nebo v pytlích.
   
348 Dřevěný drát atd.:         16 v bednách nebo v sudech,
 b  mořené nebo barvené        10 v koších nebo v polobednách,
349 Dřevěné nýtky atd.          6 v balíkových obalech nebo v pytlích, 
                                  v dřevěných rámech nebo v bednění.
   
351 Dyhy atd.:                 20 v bednách nebo v sudech,
 a2 nevykládané, barvené atd.  13 v koších nebo v polobednách,
 b  vykládané atd.              6 v balíkových obalech nebo v pytlích, 
                                  v dřevěných rámech nebo v bednění.
   
352 Dřevěné lišty atd.:        16 v bednách nebo v sudech,
 a1 hladké nebo profilované,   10 v koších nebo v polobednách,
    surové                      6 v balíkových obalech nebo v pytlích, 
 a2 hladké nebo profilované,      v dřevěných rámech nebo v bednění.
    mořené atd.
   
352 Dřevěné lišty atd.:        20 v bednách nebo v sudech,
 a3 hladké nebo profilované,   13 v koších nebo v polobednách,
    pokládané hmotou atd.       7 v balíkových obalech nebo v pytlích, 
 a4 hladké nebo profilované,      v dřevěných rámech nebo v bednění.
    bronzované atd.
 b  jemně prolamované atd.
   
353 Rámy atd.:                 16 v bednách nebo v sudech,
 a  z dřevěných lišt           10 v koších nebo v polobednách,
    čís. 352 a) 1 a 2           6 v balíkových obalech nebo v pytlích, 
                                  v dřevěných rámech nebo v bednění.
   
353 Rámy atd.:                 20 v bednách nebo v sudech,
 b  z dřevěných lišt           13 v koších nebo v polobednách,
    čís. 352 a) 3               6 v balíkových obalech nebo v pytlích, 
 c  z dřevěných lišt              v dřevěných rámech nebo v bednění.
    čís. 352 a) 4 a b)
   
354 Hole dřevěné nebo rákosové:16 v bednách nebo v sudech,
 b  zhruba opracované,         10 v koších nebo v polobednách,
    mořené atd.                 6 v balíkových obalech nebo v pytlích, 
                                  v dřevěných rámech nebo v bednění.
   
354 Hole dřevěné nebo rákosové:20 v bednách nebo v sudech,
 c  jemně opracované atd.      13 v koších nebo v polobednách,
 d  spojené s jemnými hmotami   6 v balíkových obalech nebo v pytlích, 
 e  opletené předivy atd.         v dřevěných rámech nebo v bednění.
 f  spojené s velmi jemnými 
    hmotami
   
355 Dřevěné hračky:            16 v bednách nebo v sudech,
 a  hrubé atd.                 10 v koších nebo v polobednách,
                                6 v balíkových obalech nebo v pytlích, 
                                  v dřevěných rámech nebo v bednění.
      
355 Dřevěné hračky:            20 v bednách nebo v sudech,
 b  jemně pracované atd.       13 v koších nebo v polobednách,
 c  spojené s jemnými hmotami   6 v balíkových obalech nebo v pytlích, 
 d  spojené s velmi jemnými       v dřevěných rámech nebo v bednění.
    hmotami
   
356 Zboží výslovně nejmenované 16 v bednách nebo v sudech,
    z obyčejného dřeva atd.    10 v koších nebo v polobednách,
357 Zboží výslovně nejmenované  6 v balíkových obalech nebo v pytlích, 
    z jemného dřeva atd.          v dřevěných rámech nebo v bednění.
   
358 Zboží dřevěné výslovně     20 v bednách nebo v sudech,
    nejmenované jemně          13 v koších nebo v polobednách,
    soustruhované atd.          6 v balíkových obalech nebo v pytlích, 
359 Zboží dřevěné výslovně        v dřevěných rámech nebo v bednění.
    nejmenované jemně 
    prolamované atd.
360 Zboží dřevěné výslovně 
    nejmenované vykládané atd.
361 Zboží výslovně nejmenované 
    z jiných surovin 
    soustružnických 
    a řezbářských než ze dřeva:
 a  z rostlinných látek 
    řezbářských atd.
   
361 Zboží výslovně nejmenované 20 v bednách nebo v sudech,
    z jiných surovin            8 v koších nebo v polobednách,
    soustružnických             5 v balíkových obalech nebo v pytlích, 
    a řezbářských než ze dřeva:   v dřevěných rámech nebo v bednění.
 b  z kosti atd.
                                            Tyče z rohu:

                               10 v bednách nebo v sudech.
      
361 Zboží výslovně nejmenované 20 v bednách nebo v sudech,
    z jiných surovin           13 v koších,
    soustružnických             6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
    a řezbářských než ze dřeva:
c   z mořské pěny atd.
d   z pravého nebo napodobeného 
    jantaru atd.
e   z pravé nebo napodobené 
    slonoviny atd.
   
361   Polotovary, atd.,        20 v bednách nebo v sudech,
 1.   k dalšímu zpracování      8 v koších nebo v polobednách,
pozn. upravené                  5 v balíkových obalech nebo v pytlích, 
                                  v dřevěných rámech nebo v bednění.
      
362 Galanterní zboží atd.      20 v bednách nebo v sudech,
                               13 v koších,
                                6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
364 Korek v deskách atd.       16 v bednách nebo v sudech,
365 Korkové cihly              10 v koších nebo v polobednách,
                                6 v balíkových obalech nebo v pytlích, 
                                  v dřevěných rámech nebo v bednění.
      
366 Korkové zátky atd.         20 v bednách nebo v sudech,
                               13 v koších nebo v polobednách,
                                6 v balíkových obalech nebo v pytlích, 
                                  v dřevěných rámech nebo v bednění.

                                            Korkové zátky:

                                5 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
367 Zboží dřevěné atd.,        20 v bednách nebo v sudech,
    vystrojené drahými kovy    13 v koších,
                                6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
370 Duté sklo obyčejné atd.:   23 v bednách nebo v sudech,
 c  barevné atd.               13 v koších, v laťoví, v bednění nebo v polobednách.
371 Duté sklo se zátkami jen 
    zabroušenými atd.:
 b  barevné atd.
372 Duté sklo rafinované
373 Skleněné hrušky pro 
    elektrické žárovky
374 Lisované a masivní sklo 
    výslovně nejmenované
378 Zarámovaná zrcadla
382 Sklíčka hodinková atd.
383 Skleněné perly:
 b  malované atd.
 c  napodobeniny pravých perel
385 Skleněné knoflíky atd.:
 b  malované atd.
386 Nepravé kameny nezasazené 
387 Skleněné náramky 
    a náhrdelníky atd.
388 Skleněné a smaltové zboží 
    výslovně nejmenované
389 Umělé zuby atd.
390 Skleněné zboží, vystrojené 
    drahými kovy
   
393 Břidlice:                  16 v bednách,
 c  dále opracovaná atd.       10 v sudech.
394 Kamenné desky atd.:
 b2 dále opracované atd. 
    z úběle atd.
 b3 dále opracované atd. 
    ze žuly atd.
395 Předměty výslovně 
    nejmenované z kamenů atd.:
 b  úplně nebo částečně 
    broušené atd.
396 Předměty výslovně 
    nejmenované z úběle atd.:
 a2 osekané atd., jinak 
    profilované atd.
 b  úplně nebo částečně 
    broušené atd.
397 Předměty výslovně 
    nejmenované ze žuly atd.:
 b  úplně nebo částečně 
    broušené atd.   

401 Zboží osinkové:            13 v bednách nebo v sudech,
 a  osinkový papír a osinková   9 v koších,
    lepenka, netvářené          6 v balíkových obalech nebo 
 b  osinkový papír a osinková     v pytlích, pak v rázech s ochrannými prkny.
    lepenka, tvářené atd.
   
401 Zboží osinkové:            16 v bednách nebo v sudech,
 c  osinkové předivo atd.       9 v koších,
 d  osinkové tkaniny atd.       6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
 e  jiné osinkové zboží atd.
   
403 Přírodní brusy a brousky:  12 v bednách nebo v sudech,
 b  spojené se dřevem atd.      8 v koších, v sudech papírových nebo 
404 Umělé brusy a brousky atd.    v patentních sudech         papírem vykládaných,
405 Nerostná cididla, brusidla  6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
    atd.
406 Papír brousicí
407 Brousicí plátno atd.
   
408 Kamenné zboží jemné atd.   16 v bednách nebo v sudech,
409 Kamenné zboží spojené atd.: 9 v koších,
 a  s obyčejnými hmotami        6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
 b  s jemnými hmotami
   
409 Kamenné zboží spojené atd.:20 v bednách nebo v sudech,
 c  s velmi jemnými hmotami    13 v koších,
410 Kamenné zboží, vystrojené   6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
    drahými kovy
   
417 Obkládačky a dlaždice atd.:23 v bednách nebo v sudech,
 a2 nepolévané, jednobarevné   13 v koších, v laťoví, 
    15 mm silné nebo slabší       v bednění nebo v polobednách.
 a4 nepolévané, vícebarevné 
    15 mm silné nebo slabší
 b  polévané
423 Isolační a montovací 
    předměty atd.
424 Porculán
425 Hliněné zboží výslovně 
    nejmenované
426 Hliněné zboží jiné atd., 
    spojené:
 a  s obyčejnými hmotami
 b  s jemnými hmotami
   
426 Hliněné zboží jiné atd.,   20 v bednách nebo v sudech,
    spojené:                   13 v koších,
 c  s velmi jemnými hmotami     6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
427 Hliněné zboží vystrojené 
    drahými kovy

431 Železo a ocel v tyčích      5 v bednách nebo v sudech,
    atd.:                       2 v koších,
 b  fasonované                  1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
 c  okrasné atd.
 d  upravené atd.
 e  niklované atd.
   
432 Plechy a plotny             3 v bednách nebo v sudech,
                                2 v koších,
                                1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
433 Plechy a plotny prorážené   5 v bednách nebo v sudech,
    atd.                        2 v koších,
                                1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
434 Drát                        4 v bednách nebo v sudech,
435 Kalený drát                 2 v koších,
                                1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
437 Válce a nekujné litiny:     7 v bednách nebo v sudech,
 b  jinak atd. opracované       2 v koších,
438 Trouby a jich spojky        1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
    z nekujné litiny:
 a2 neopracované atd., slabší 
    než 7 mm
 b  jinak obyčejně opracované 
    atd.
 c  jemně opracované atd.
439 Trouby atd. z kujného železa, 
    válcované atd.
440 Trouby z ploten a z plechu 
    nýtované atd.
441 Spojky trub atd.
442 Železné konstrukce atd.
443 Železný sudy
444 Kotlářské zboží atd.
445 Plechové zboží výslovně 
    nejmenované:
 a  z neopracovaného (surového) 
    černého plechu
 b  z černého plechu, 
    zhruba natřené atd.
 c  obroušené atd.
   
445 Plechové zboží výslovně    9 v bednách nebo v sudech,
    nejmenované:               2 v koších,
 d  malované atd.              1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
 e  leštěné atd.
   
447 Předměty k upevňování      5 v bednách nebo v sudech,
    kolejnic atd.              2 v koších,
448 Železniční osy atd.        1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
449 Železniční kola atd.
450 Výhybková zařízení atd.
451 Nápravy atd.
452 Kosy a srpy atd.
453 Těžké kovářské kleště atd.
454 Nosáky atd.
   
455 Vidle na seno a hnůj atd.  7 v bednách nebo v sudech,
456 Kladiva, palice atd.       2 v koších,
457 Pilníky a rašple atd.      1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
458 Pily atd.
459 Kruže atd.
460 Želízka do hoblíků 
    a dláta atd.
461 Hřebíky a drátěnky
462 Šroubové matice a svorníky, 
    bez závitu atd.
463 Šroubky, šroubové matice 
    a svorníky, se závitem
   
464   Řetězy atd.              7 v bednách nebo v sudech,
465   Řetězy kloubové atd.     2 v koších,
466   Drátěné zboží výslovně   1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      nejmenované: 
 a    neopracované (surové) atd.            Drátěná lana s. č. 466 a a b:
 b    jemně natřené atd.           
Pozn. Drátěná lana atd.            na kotoučích se zapažením nebo bez něho, 
                                   ve hrubé váze aspoň 500 kg: 7 procent.
      
466 Drátěné zboží výslovně     9 v bednách nebo v sudech,
    nejmenované:               2 v koších,
 c  jinak jemně opracované atd.1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
467 Mykací povlaky atd.
468 Jehlice atd.
469 Jehly atd.
   
470   Pružinová ocel atd.      7 v bednách nebo v sudech,
471   Pera (zpruhy):           2 v koších,
 a    pásové zpruhy atd.       1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
 b    jiná pera vozová
Pozn. Pera automobilová atd.
k b
   
471 Pera (zpruhy):             9 v bednách nebo v sudech,
 c  pera nábytková atd.        2 v koších,
 d  pera výslovně nejmenovaná  1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
    atd.
   
472 Kování atd.                7 v bednách nebo v sudech,
                               2 v koších,
                               1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
473 Zámky atd.                 8 v bednách nebo v sudech,
474 Práce uměleckého           2 v koších,
    zámečnictví atd.           1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
475 Železné pokladny atd.
   
476 Železný nábytek atd.       7 v bednách nebo v sudech,
                               2 v koších,
                               1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
477 Ostruhy všeho druhu        9 v bednách nebo v sudech,
478 Zbraně atd.                2 v koších,
                               1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
479   Nožířské zboží a jeho    7 v bednách nebo v sudech,
      součástky:               2 v koších,
 a    součástky zboží          1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      nožířského atd.
2.    Vidličky vylisované 
pozn. z plechu atd.
 b    hrubé nože atd.
   
479 Nožířské zboží a jeho      9 v bednách nebo v sudech,
    součástky:                 2 v koších,
 c  nůžky atd.                 1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
 d  nože kapesní atd.
 e  všecko ostatní zboží 
    nožířské atd.
480 Zboží galanterní atd.
   
481 Zboží z nekujné litiny,    5 v bednách nebo v sudech,
    výslovně nejmenované atd.: 2 v koších,
 a3 neopracované atd., váží-li 1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
    kus více než 5 kg až 40 kg
 a4 neopracované atd., váží-li 
    kus 5 kg nebo méně 
 b  jinak obyčejně opracované 
    atd.
   
481 Zboží z nekujné litiny,    9 v bednách nebo v sudech,
    výslovně nejmenované atd.: 2 v koších,
 c  jemně opracované atd.      1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
482 Umělecká litina atd.
   
483 Zboží z kujného železa,    5 v bednách nebo v sudech,
    výslovně nejmenované atd.: 2 v koších,
 a  neopracované (surové) atd. 1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
 b  jinak obyčejně opracované 
    atd.

483 Zboží z kujného železa,    9 v bednách nebo v sudech,
    výslovně nejmenované atd.: 2 v koších,
 c  jemně opracované atd.      1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
484 Železné zboží spojené 
    s obyčejnými hmotami
485 Železné zboží spojené 
    s jemnými hmotami
   
486 Železné zboží zlacené atd.20 v bednách nebo v sudech,
487 Železné zboží vystrojené  13 v koších,
    drahými kovy               6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
   
490 Niklové anody              5 v bednách nebo v sudech,
491 Plechy a desky atd. dále   2 v koších,
    neopracované:              1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
 a  olověné
 b  cínové atd.
 d  měděné atd.
492 Plechy a desky, hloubené 
    nebo dírkované
493 Plechy a desky všeho druhu, 
    broušené atd.
   
494 Plechy a desky zlacené     8 v bednách nebo v sudech,
    atd.                       2 v koších,
495 Válcované tenké kovové     1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
    pruhy atd.                 
   
496 Tyče, pruty a dráty atd.:  5 v bednách nebo v sudech,
 a  olověné                    2 v koších,
 b  cínové atd.                1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
 c2 zinkové dráty
 d  měděné atd.                             Dráty čís. 496 d 3:
   
                                   na dřevěných cívkách
                                   kromě toho: 7 procent.
      
497 Tyče, pruty a dráty,       8 v bednách nebo v sudech,
    leštěné atd.               2 v koších,
498 Měděný drát, cementovaný   1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
    atd.
                                            Drát čís. 497 b 2:

                                   na dřevěných cívkách
                                   kromě toho: 4 procenta.

                                            Drát čís. 498:

                                   na dřevěných cívkách
                                   kromě toho: 12 procent.
      
499 Dráty z obecných kovů     20 v bednách nebo v sudech,
    nebo kovových slitin,     13 v koších,
    zlacené atd.               6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
500 Trouby a válce, dále       5 v bednách nebo v sudech,
    neopracované               2 v koších,
                               1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
500   Trouby a válce, dále     8 v bednách nebo v sudech,
pozn. opracované atd.          2 v koších,
                               1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
501 Odlitky, hrubé, dále       6 v bednách nebo v sudech,
    neopracované atd.          2 v koších,
502 Kotle a kotlářské zboží,   1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
    hrubé atd.
503 Pájka měkká atd.
504 Pájka tvrdá
   
505 Listy (folie) olověné      8 v bednách nebo v sudech,
    (plumbiol) a cínové        2 v koších,
    (staniol) atd.             1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
506 Knihtiskařská písmena atd.
507 Drátěná lana z obecných 
    kovů atd.
508 Dna k sítům atd.
509 Kovové perly atd.
   
510 Mužské a ženské šperky    20 v bednách nebo v sudech,
    atd.                      13 v koších,
511 Zboží galanterní atd.      6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
512 Kovové lístky atd.
   
513 Bronzový prášek atd.       8 v bednách nebo v sudech,
514 Zboží výslovně             2 v koších,
    nejmenované z olova atd.   1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
515 Zboží výslovně 
    nejmenované ze zinku atd.
516 Zboží ulité z mědi atd.
517 Zboží výslovně 
    nejmenované z mědi atd.
518 Zboží výslovně 
    nejmenované z niklu atd.
519 Zboží výslovně nejmenované 
    z britanského kovu atd.
520 Veškeré zboží hliníkové atd.
521 Zboží z obecných kovů atd.
   
        522 Zboží z obecných kovů     20 v bednách nebo v sudech,
    atd.                      13 v koších,
523 Dracouny atd.              6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
524 Leonské zboží atd.
525 Zboží atd., vystrojené 
    drahými kovy
   
526 Parní kotle atd.          13 v bednách nebo v sudech,
527 Lokomotivy atd.            8 v polobednách,
528 Parní stroje atd.          6 v koších,
529 Stroje obráběcí            4 v balíkových obalech nebo v pytlích, 
530 Hospodářské stroje atd.      v dřevěných rámech nebo v bednění.
532 Stroje na přípravu 
    a zpracování bavlny atd.
533 Stroje na přípravu 
    a zpracování atd. 
    odpadků atd.
534 Stavy tkalcovské 
    a stávkářské atd.
535 Stroje šicí a pletací
536 Stroje a přístroje 
až  výslovně nejmenované atd.
538
539 Dynama a elektrické motory 
    atd.
   
540 Elektrické přístroje      20 v bednách nebo v sudech,
    telegrafní atd.           13 v koších,
541 Zařízení rozvodná          6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
    a dotyková atd.
542 Elektrické lampy atd.
543 Elektrické přístroje atd.,
    výslovně nejmenované
   
544 Kabely atd.                8 v bednách, v sudech, 
                                   pak na kotoučích se zapažením nebo bez něho, 
                                   v hrubé váze aspoň 500 kg,
                               2 v koších,
                               1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
545 Akkumulátory atd.          8 v bednách nebo v sudech,
                               2 v koších,
                               1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
546 Elektrické uhlíky         12 v bednách nebo v sudech,
                               6 v koších,
                               3 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
552 Součástky velocipedů atd.  8 v bednách nebo v sudech,
                               2 v koších,
                               1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
553 Motorová kola atd.        13 v bednách nebo v sudech,
554 Motory automobilové        8 v polobednách,
    a letadlové                6 v koších,
                               4 v balíkových obalech nebo v pytlích, 
                                 v dřevěných rámech nebo v laťoví.
      
562 Desky atd. z drahých kovů 20 v bednách nebo v sudech,
563 Pravé lístkové zlato      13 v koších,
    a stříbro                  6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
564 Dráty z ryzího stříbra atd.
565 Dracouny atd. z drahých 
    kovů atd.
566 Polotovary z drahých kovů 
    atd.
567 Výrobky zlaté atd.
568 Výrobky stříbrné atd.
569 Zboží platinové atd.
570 Výrobky výslovně 
    nejmenované atd. 
    z korálů atd.
571 Kameny pravé atd.
572 Zboží z polodrahokamů atd.
573 Přístroje a nástroje 
    chirurgické atd.
574 Přístroje matematické atd.
575 Přístroje optické
576 Přístroje a nástroje 
    výslovně nejmenované
577 Nástroje měřící atd.
  
578 Váhy atd.                  8 v bednách nebo v sudech,
                               2 v koších,
                               1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
579 Hudební nástroje          23 v bednách nebo v sudech,
až                             9 v polobednách,
583                            4 v dřevěných rámech, v bednění, 
                                 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
584 Struny                     9 v bednách nebo v sudech,
                               2 v koších,
                               1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
588 Hodinkové součástky       20 v bednách nebo v sudech,
589 Hodiny a hodinové stroje, 13 v koších,
    výslovně nejmenované atd.  6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
590 Všeliké součástky 
    k hodinám čís. 589
   
591 Hodiny věžní atd.         10 v bednách nebo v sudech,
                               6 v koších,
                               4 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
593 Kuchyňská sůl chemicky    12 v bednách nebo v sudech,
    čistá atd.                 6 v koších, v sudech papírových 
                                   nebo papírem vykládaných,
                               3 v balíkových obalech nebo v pytlích,
                               9 za vrchní ochranný sud.

597 Kysličníky a zásady,      10 v bednách nebo v sudech,
    výslovně jmenované:        6 v koších, v sudech papírových 
 a1 žíravé draslo atd.             nebo papírem vykládaných,
 a2 žíravý natron atd.         3 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
597 Kysličníky a zásady,       4 v bednách nebo v sudech,
    výslovně jmenované:        1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
 d  peroxyd barya
   
597 Kysličníky a zásady,      10 v bednách nebo v sudech,
    výslovně jmenované:        6 v koších, v sudech papírových 
 e  hydroxyd hlinitý, umělý        nebo papírem vykládaných,
 g  zinková běloba atd.        3 v balíkových obalech nebo v pytlích.
 h  kysličník ciničitý, 
    umělý (cínový popel)
   
597 Kysličníky a zásady,       6 v bednách nebo v sudech,
    výslovně jmenované:        1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
 l  klejt mletý atd.
   
597 Kysličníky a zásady,                    Přirážka za táru.
    výslovně jmenované:
 n  voda ammoniakálná atd.         Plynárenská voda, bohatá amoniakem: 15 procent, 
 o  čpavek (amoniak)               čpavek: 20 procent, přivezou-li se ve vozidlech 
                                   nebo v plavidlech zvláště k jich dopravě zařízených.
   
597 Kysličníky a zásady,       9 za vrchní ochranný sud.
    výslovně jmenované:
 q  peroxyd vodíku
   
598 Kyseliny výslovně                       Přirážka za táru,
    jmenované:
 b1 kyselina solná                 dováží-li se ve vozidlech nebo v plavidlech zvláště 
                                   k její dopravě zařízených: 20 procent.
      
598 Kyseliny výslovně                       Přirážka za táru,
    jmenované:
 c  kyselina sírová atd.           dováží-li se ve vozidlech nebo v plavidlech zvláště 
                                   k její dopravě zařízených: 15 procent.
      
598 Kyseliny výslovně         10 v bednách nebo v sudech,
    jmenované:                 6 v koších, pak v sudech papírových nebo papírem vykládaných,
 e  kyselina šťavelová         3 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
598 Kyseliny výslovně          9 za vrchní ochranný sud.
    jmenované:
 f  kyselina fluorovodíková                 Pevná tělesa:
   
                               8 v bednách nebo v sudech.

599 Soli draselné atd.:                     Přirážka za táru,
 f2 vodní sklo, tekuté
                                   dováží-li se ve vozidlech nebo v plavidlech zvláště 
                                   k její dopravě zařízených: 15 procent.
      
599 Soli draselné atd.:       10 v bednách nebo v sudech,
 k  dusitan sodný atd.         6 v koších, v sudech papírových 
 m1 chroman draselný atd.          nebo papírem vykládaných,
 m2 octan amonný atd.          3 v balíkových obalech nebo v pytlích,
 n  ferrokyanid a ferrikyanid  9 za vrchní ochranný sud.
    draselný atd.                  
 o  sirník draselný atd.           Chlorečnan draselný a sodný a dusičnan amonný 
600 Sloučeniny vápníku atd.:       (ammoniumnitrat) saz. čís. 599 o:
 h  siřičitan, kyselý         10 v sudech všeho druhu.
    siřičitan atd.
 k  octan vápenatý, nečistý 
    atd.
 l  uhličitan vápenatý, 
    umělý atd.
601 Sloučeniny hliníku atd.:
 c  octan hlinitý atd.
 d  sirník železnatý atd.
   
602 Sloučeniny mědi atd.:      6 v bednách nebo v sudech,
 d  olověná běloba             1 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
602 Sloučeniny mědi atd.:     10 v bednách nebo v sudech,
 e  octan olovnatý atd.        6 v koších, v sudech papírových 
 f  dusičnan měďnatý atd.          nebo papírem vykládaných,
603 Sloučeniny síry atd.:      3 v balíkových obalech nebo v pytlích,
 d  chlorid sirný              9 za vrchní ochranný sud.

                                            Přirážka za táru.

                                   Tekutý chlorid zinečnatý, dováží-li se ve vozidlech 
                                   nebo v plavidlech zvláště k jeho dopravě zařízených:
                                   12 procent.
      
604 Sloučeniny organické       9 za vrchní ochranný sud.
    (ústrojné) atd.:
 b  glycerin čištěný atd.
   
      
604 Sloučeniny organické                    Přirážka za táru.
    (ústrojné) atd.:
 c  anilinový olej atd.            Surová kyselina karbolová, dováží-li se ve vozidlech 
                                   nebo v plavidlech zvláště k její dopravě zařízených: 
                                   22 procent.
      
604 Sloučeniny organické       9 za vrchní ochranný sud.
    (ústrojné) atd.:
 d  pyridinové zásady
 e  kresol atd.
   
604 Sloučeniny organické      10 v bednách nebo v sudech,
    (ústrojné) atd.:           6 v koších, v sudech papírových 
 f  kreolin, lysol atd.            nebo papírem vykládaných,
                               3 v balíkových obalech nebo v pytlích,
                               9 za vrchní ochranný sud.
      
604 Sloučeniny organické      10 v bednách nebo v sudech,
    (ústrojné) atd.:           6 v koších,
 g  kyselina salicylová atd.   3 v balíkových obalech nebo v pytlích,
                               9 za vrchní ochranný sud.
      
607 Umělé černi               13 v bednách nebo v sudech,
608 Leštidla na boty
   
610 Gelatina atd.             10 v bednách nebo v sudech,
611 Klih všeho druhu atd.      6 v koších,
612 Albumin atd.               3 v balíkových obalech nebo v pytlích.
613 Škrob atd.
614 Škrobová lepidla atd.
   
615 Lisované droždí           12 v bednách nebo v sudech,
    (kvasnice)                 6 v koších, v sudech papírových 
616 Droždí (kvasnice) jiné         nebo papírem vykládaných,
    atd.                       3 v balíkových obalech nebo v pytlích,
                               9 za vrchní ochranný sud.
    
618 Náhražky mýdla atd.       10 v bednách nebo v sudech,
                               6 v koších,
                               3 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
619 Kolodium atd.              9 za vrchní ochranný sud.
620 Éther
                                            Pevná tělesa zařaděná do saz. čís. 619:
                                       8 procent v bednách nebo v sudech.
      
622 Pomocné látky a výrobky   12 v bednách nebo v sudech,
    chemické, výslovně         6 v koších, v sudech papírových 
    nejmenované                    nebo papírem vykládaných,
                               3 v balíkových obalech nebo v pytlích,
                               9 za vrchní ochranný sud.

                                            Kyselina tříslová, duběnková a pyrogallová:
                              12 v dřevěných sudech papírem vykládaných.
      
623 Pokosty olejové atd.:     11 za vrchní ochranný sud.
 a  v sudech
   
623 Pokosty olejové atd.:     16 v bednách nebo v sudech,
 b  v plechovkách atd.         9 v koších, v sudech papírových 
624 Pokosty lakové atd.            nebo papírem vykládaných,
                               6 v balíkových obalech nebo v pytlích,
                              11 za vrchní ochranný sud.

625 Dehtové barvy:            12 v bednách nebo v sudech, též vykládaných papírem,
 a  sirné černi; barvy         6 v koších, v sudech papírových nebo papírem vykládaných,
    antrachinonové, mimo       3 v balíkových obalech nebo v pytlích,
    kypové                     9 za vrchní ochranný sud.

626 Barvy výslovně            12 v bednách nebo v sudech, 
    nejmenované                6 v koších, v sudech papírových 
627 Všecky barvy tabulkové         nebo papírem vykládaných,
    atd.                       3 v balíkových obalech nebo v pytlích,
628 Inkousty atd.              9 za vrchní ochranný sud.
629 Tužky atd.
   
630 Lékárnické zboží upravené 16 v bednách nebo v sudech, 
    atd.                       9 v koších, v sudech papírových 
631 Octy, tuky a oleje,            nebo papírem vykládaných,
    navoněné                   6 v balíkových obalech nebo v pytlích,
632 Alkoholické aromatické    11 za vrchní ochranný sud.
    tresti
633 Zboží voňavkářské atd.
   
635 Lojové svíčky             16 v bednách,
636 Svíčky a tukové výrobky    9 v koších,
    výslovně nejmenované atd.  6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
   
637 Mýdlo                     13 v bednách,
                               9 v koších,
                               6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
638 Voskové svíce atd.        16 v bednách,
639 Zboží z tvárného vosku     9 v koších,
                               6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
640 Zápalné zboží obyčejné    10 v bednách nebo v sudech,
    atd.                       6 v koších,
                               3 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
641 Věci ohněstrojné          16 v bednách nebo v sudech,
642 Doutnáky atd.              9 v koších,
643 Nábojnice atd.             6 v balíkových obalech nebo v pytlích.
      
644 Náboje atd.               16 v bednách nebo v sudech.      
645 Střelivo, jiné atd.
646 Všecky třaskaviny
    a výbušniny 
    v předcházejícím čísle 
    sazebním neuvedené
Příloha C.
Seznam zboží,
jež mohou vyclívati silniční celní úřady bez jakéhokoliv omezení.
DOVOZ.
Saz. čís.   Pojmenování

1-3         Osadnické zboží
4-8         Koření
9-18        Jižní ovoce
23-34       Obilí; slad; luštěniny; mouka a mlýnské výrobky; rýže
35-53       Ovoce; zelenina; semena
54 a 55     Okrasné květiny a okrasné listoví
57          Kořen čekankový atd.
58          Štětka soukenická
59 a 60     Chmel a chmelová moučka
61          Mořská tráva atd.
62          Rostliny výslovně nejmenované a jejich části
63-72       Dobytek jatečný a tažný
73-77       Jiná zvířata
78          Mléko
79          Drůbeží vejce, též žloutek a bílek, tekutý
ex 80
1. a 2. 
pozn.       Plástve medu v úlech; úly se živými včelami
81a         Vosk živočišný, přírodní
83          Kožešiny a kůže, surové atd.
84          Chlupy, vlasy a žíně atd.; štětiny
85          Peří výslovně nejmenované atd.; péra ozdobná, neupravená
86          Měchýře a střeva atd.; blány zlatotepecké; střevové provazy
87          Výrobky živočišné výslovně nejmenované
112         Minerální vody přírodní neb umělé
113         Chléb obyčejný atd.; lodní suchary
114         Pečivo atd.
116         Těstoviny atd.
117         Maso
118         Masité droby
119         Sýry
120         Sledi nasolení neb uzení
121         Ryby výslovně nejmenované, nasolené, uzené, sušené
126         Kakaový prášek
127         Kakaová hmota; čokoláda atd.
128         Konservy rybí, masové a korýšové
133-135     Dříví, uhlí a rašelina
136-141     Suroviny soustružnické a řezbářské
142         Kameny surové atd.
143         Kyz železný (pyrit)
144         Rudy výslovně nejmenované, též upravené
150         Zeminy a látky nerostné, výslovně nejmenované atd.
158         Kůra dubová a kůra stromů a jehličnatých
159         Kůry jiné atd.
176         Surové oleje minerální, jimiž lze svítiti atd.
177         Rafinované nebo polorafinované oleje minerální, lehké, hutnoty 880 st. nebo menší
180         Surová bavlna atd.
181         Bavlněná vata atd.
202         Len, konopí, juta a jiná přediva rostlinná, výslovně nejmenovaná atd.
203         Vata z těchto přediv atd.
220         Vlna surová atd.
227         Vlněná příze upravená pro drobný prodej
240         Hedvábné zámotky, hedvábné odpadky, nespředené
241         Hedvábná vata atd.
246         Niti z hedvábí atd.
279         Třtina obecná (španělský rákos)
304         Kaučuk, gutaperča atd.
311         Obuv z kaučuku atd.
313         Tvrdá guma v deskách atd.
335         Všeliká kůže rukavičkářská
347         Užitkové dříví a řezivo atd.
348         Dřevěný drát a dřevěná vlna
357         Výslovně nejmenované zboží z jemného dřeva atd.
366         Korkové zátky, podešve a pod. zboží atd.
393b        Břidlice pokryvačská a jiná tabulková
ex 596a     Síra v kusech a roubíkách, též mletá
ex 601a     Zelená skalice
ex 602a     Modrá skalice
652         Hnojivo živočišné i jiné atd.
653         Otruby atd.
656         Odpadky z výroby skla atd.
657         Hadry a jiné odpadky k výrobě papíru atd.
VÝVOZ.
658         Hadry a jiné odpadky k výrobě papíru atd.
Příloha D.
Seznam zboží,
jež smí býti vyclíváno jen celními úřady zmocněnými, jinými však jen podle sazebních čísel uvedených ve třetím sloupci. 
Saz. čís.   Pojmenování zboží                                  Při vyclívání                Poznámka      
                                                               u nezmocněných  
                                                               celních úřadů 
                                                               vyclívá se zboží 
                                                               podle sazby 
                                                               sazebního čísla   

ex 19 a 20  Roztoky cukru                                            19         
3. a 4. 
pozn. 
za saz.                                                                                 jen u výslovně 
čís. 90     Jedlé tuky po denaturaci a tuky a oleje k výrobě         -                  zmocněných 
            jedlých tuků                                                                celních úřadů
92          Lůj zvířecí, syrový nebo vyškvařený, lůj lisovaný        90         
93          Lůj rostlinný, olej palmový, olej z palmových jader             
            a kokosových ořechů, tuhý                                90
94a         Vosk japonský                                            94b2         
94b1        Vosk karnaubový a jiný rostlinný vosk výslovně 
            nejmenovaný, surový                                      94b2         
96a         Parafin nečistý, také parafinové šupiny                  96b         
98          Ceresin                                                  94b2         
100b        Kolomaz jiná                                             100a         
101         Tuky a směsi tuků, výslovně nejmenované                  100a         
Pozn. 
za saz. 
čís. 104    Olej skočcový s. č. 103, olej olivový (též olej 
            turnantový, i olej z olivových jader) a podzemnicový                        jen u výslovně       
            s. č. 104 k technickým účelům s podmínkou denaturace      -                 zmocněných 
                                                                                        celních úřadů
111         Ocet stolní                                               619a         
146b        Bílá křída a těživec, mleté, plavené                      600l         
147b        Smirek zrněný, mletý, plavený                             622         
148         Barevné hlinky                                            626         
ex 149      Jiné zeminy, uměle barvené                                626         
155         Silice                                                    633b         
161         Mořenové výtažky, garancin atd.                           626         
162         Orseille, persio, atd.                                    626         
163         Výtažky barvířské výslovně nejmenované                    626         
164         Dehet                                                     176         
168         Zemina asfaltová, kameny asfaltové, surové, též mleté     170         
169         Asfaltový bitumen                                         170         
175         Minerální oleje surové atd.                               176         
179         Zbytky destilace minerálních olejů atd.                   96a         
183 až 186  Bavlněná příze                                            186d         
189 až 194  Bavlněné zboží                                            193                 
207 až 208  Tkaniny z příze lněné atd.                                193         
216         Tkaniny z konopné a jiné příze atd.                       210         
217a        Jutové tkaniny, surové atd.                               217c         
223         Příze mohérová, alpaková a ispahánská atd.                225               I když přízi saz. 
                                                                                        čís. 223 vyclívají
                                                                                        výslovně zmocněné 
                                                                                        celní úřady, jsou 
                                                                                        povinny zaslati 
                                                                                        vzorek k přezkoumání
                                                                                        celnímu úřadu v Praze.      
224         Příze česaná ze srsti velbloudí atd.                      225a2, b2, c2, 
                                                                      d2 a e2         
225         Příze česaná, výslovně nejmenovaná                        "         
226         Příze mykaná atd.                                         "         
229a, b     Vlněné zboží výslovně nejmenované                         229c         
239b        Plachetky na lisování a filtrování atd.                   229c         
250a        Celohedvábné tkaniny výslovně nejmenované, hladké         250b         
256a 
a pozn.     Polohedvábné tkaniny výslovně nejmenované                 256b         
1. pozn. 
ke tř. XXV  Velmi hrubé tkaniny atd.                                  250b         
274         Prádlo na tělo ze zdravotního krepu                       -                 jen u výslovně 
                                                                                        zmocněných 
                                                                                        celních úřadů      
302         Hrací karty                                               -                 dtto.      
ex 553      Automobily (též motorové tříkolky) atd.                   -                 dtto.      
596 až 604  Chemické látky pomocné mimo síru v kusech a roubíkách 
            (596 a), soli hnojivé a umělá hnojiva ze solných směsí 
            (599 a), síran amonný (599 g2), zelenou skalici (601 a) 
            a modrou skalici (602 a)                                  622         
ex 614      Škrobová lepidla                                          20         
622         Pomocné látky a výrobky chemické výslovně nejmenované     622
                                                                      podle průměrné 
                                                                      ceny nebo 
                                                                      celní sazbou, 
                                                                      stanovenou 
                                                                      podle váhy
625         Barvy dehtové                                             625 a
                                                                      podle průměrné 
                                                                      ceny nebo 
                                                                      celní sazbou, 
                                                                      stanovenou 
                                                                      podle váhy
Příloha E.
Zvláštní ustanovení
pro dovoz některých druhů zboží s celní výhodou.
Pro dovoz a upotřebení pokud se týče zpracování zboží druhů níže jmenovaných na dovolovací list nebo na zvláštní povolení stanoví se:
a) K s. č. 4 až 8, 51 a 52.
(1) Před povolením dovozu koření a semen s celní výhodou k výrobě etherických olejů a trestí jest úředně zjistiti průměrný výtěžek výrobku v tom neb onom závodu a vyznačiti jej v povolení. Celní dozor vztahuje se též na to, zdali závod dociluje tohoto průměrného výtěžku ze suroviny.
(2) V závodech, jež vyrábějí etherické oleje a tresti z koření s celní výhodou dovezeného, musí dozorčí orgán zjistiti, zdali množství zůstatků odpovídá stanovenému poměru; další použití zůstatků jest zakázáno a zůstatky musí býti za celního dozoru zničeny.
(3) Žádosti o povolení dovozu cukrovkového semen s celní výhodou podávají se prostřednictvím zemědělských rad.
b) K s. č. 10.
(1) Sušené vinné bobule, hrozny a korintky dovezené s celní výhodou k výrobě octa musejí býti před upotřebením denaturovány 1.25 % 80procentní nebo 2.5 % 40procentní kyseliny octové a ponechány 24 hodiny ve styku s ní.
(2) Denaturaci jest vykonati buď u celního úřadu nebo v místnosti závodu pod celním dozorem. Strana jest povinna opatřiti vše, čeho jest potřebí k výkonu denaturace.
c) K s. č. 329.
Strana, jež hodlá dovážeti s celní výhodou kůži k výrobě mykacích povlaků podle 1. poznámky k s. č. 329, jest povinna udati v žádosti, zdali vyrábí kromě mykacích povlaků též hrací řemeny nebo obchoduje-li jimi. Vyrábí-li hnací řemeny nebo obchoduje-li jimi, jest povinna zajistiti rozdíl mezi celní pohledávkou podle sazby na hnací řemeny a celní pohledávkou podle snížené sazby. Celní úřad vrátí jistotu pouze tenkráte, když strana předloží potvrzení dozorčího orgánu, že kůže bylo skutečně použito k výrobě mykacích povlaků.
d) K s. č. 335.
Rukavičkářskou kůži vyváženou k barvení jest prohlásiti při vývozu podle počtu kusů. Celní úřad ztotožní jednotlivé kůže nebo zadrží jednotlivé kusy za vzor, aby mohl podle nich jakost a velikost kůží při zpětném dovozu zjistiti. Dovolovací list může býti udělen též obchodníkům. Celní dozor na upotřebení barvené kůže se nevykonává.
e) K s. č. 625.
(1) Žadatel jest povinen udati v žádosti o povolení dovozu derivátů suché destilace kamenouhelného dehtu s celní výhodou k výrobě dehtových barev druhy derivátů, jež hodlá dovážeti, a zároveň zaslati chemicko-technické zkušebně finanční správy v Praze tolik vzorků, aby jimi mohly býti poděleny celní úřady, u nichž bude zboží dováženo.
(2) Zkušebna prozkoumá vzorky, označí je a podá zprávu okrskové celní správě, zdali jsou to skutečně deriváty suché destilace kamenouhelného dehtu.
(3) Celní úřady jsou povinny vzíti z každé zásilky, kterou projednají s celní výhodou, vzorek, jej ztotožniti a uschovávati rok k případné dodatečné kontrole dovezeného zboží.
Příloha F.
DOPRAVA POŠTOU.
(Poštovní celní řád = pošt. c. ř.)
A. Dovoz.
§ 1.
Dodací povinnost pošty.
(1) Pošta není povinna dodávati poštovní zásilky dovezené z celní ciziny nebo ze svobodného území, jež jsou určeny pro příjemce v celním území, pohraničním celním úřadům, aby je poukázaly.
(2) Pošta jest však povinna - pokud nejsou níže stanoveny výjimky - dodati všechny zásilky z celní ciziny nebo se svobodného území dovezené, v nezměněném stavu a s původními celními prohláškami místně příslušnému celnímu úřadu k celnímu řízení, dříve než je vydá příjemcům. Nedodá-li pošta zásilek, jest povinna hraditi ušlé dávky a to podle příslušných nejvyšších celních sazeb, nebude-li povaha zboží v nich obsaženého zjištěna nebo dostatečně prokázána, nebo podle nejvyšší sazby celního sazebníku, nebude-li ani druh zboží zjištěn nebo dostatečně prokázán (§ 71 c. z.).
(3) Zásilky níže uvedené jsou osvobozeny od dodání celním úřadům a mohou býti doručeny příjemcům, aniž byl vykonáno celní řízení za předpokladu, že ani z povahy zásilky ani z jejího původu nebo určení nebo podle upozornění úřadů celní správy nevzniklo podezření, že zásilka obsahuje zboží, jehož dovoz jest zakázán nebo jehož oběh jest omezen, nebo zboží, jež podléhá clu. Jsou to tyto zásilky:
a) zásilky listovní pošty včetně cenných psaní, pokud nejde o vzorky; o těchto platí ustanovení odstavce (5);
b) jednotlivé výtisky novin nebo balíky novin;
c) balíky spisů, listin a jinakých písemností;
d) zásilky obsahující platidla (mince, bankovky, státovky);
e) balíkové zásilky, jež byly československými celními úřady v celní cizině nebo ve svobodném území zřízenými vycleny nebo propuštěny beze cla a jako takové jsou označeny.
(4) Kde se v tomto řádu mluví o vzorcích rozumí se jimi ukázky zboží podle poštovních předpisů.
(5) Celním úřadům buďtež dodávány k celnímu projednání tyto listovní zásilky vzorků:
a) všechny vzorky předmětů státního monopolu, léčiv a kosmetických prostředků, vzorky jedů a vzorky věcí, podléhajících puncování;
b) vzorky zboží, jež mají samostatnou kupní cenu; 
c)   vzorky potravin a poživatin, níže jmenovaných, činí-li hrubá váha vzorku více než jest tuto stanoveno:

anýz   100 gramů,
čaj   50 gramů,
čokoláda   100 gramů,
hřebíček   100 gramů,
kakao mleté   100 gramů,
kakaové boby   200 gramů,
kardamomy   50 gramů,
káva surová nebo pražená      100 gramů,
kaviár a kaviárové náhražky   100 gramů,
konservy   100 gramů,
lihoviny pálené   100 gramů,
muškátový květ a muškátové oříšky   100 gramů,
nové koření   200 gramů,
pečivo a ostatní potraviny   100 gramů,
pepř   200 gramů,
skořice   100 gramů,
šafrán   50 gramů,
vanilka   50 gramů,
víno   300 gramů,
víno šumivé   100 gramů,
zázvor   200 gramů,
jiné potraviny a poživatiny   350 gramů.
(6) Dojde-li pro téhož příjemce více vzorků potravin nebo poživatin od téhož odesilatele, není potřebí dodávati je celnímu úřadu, nepřesahuje-li váha jednotlivých vzorků stanovenou hranici a nelze-li souditi z obalu, z osoby odesilatelovy nebo příjemcovy, že nejde o vzorky, nýbrž o vyhnutí se celní povinnosti.
(7) Okrsková celní správa může na návrh příslušného poštovního ředitelství osvoboditi vzorky potravin a poživatin podléhající clu (mimo vzorky předmětů státního monopolu) od dodávání celním úřadům a povoliti, aby takové vzorky byly vydávány dodávacími poštovními úřady příjemci s výhradou, že dodatečně zaplatí celní pohledávku. Toto povolení smí býti uděleno za těchto podmínek:
a) úleva povoluje se jen u poštovních úřadů v sídle celních úřadů;
b) příjemce musí míti své bydliště nebo svůj obchod v dodávacím okrese poštovního úřadu a jest povinen složiti u celního úřadu jistotu takovou, kolik asi bude činiti celní pohledávky ze vzorků, vydaných mu v jednom měsíci prozatím bez placení celní pohledávky; celní úřad jest povinen oznámiti jména těchto příjemců dodávacímu poštovnímu úřadu;
c) celní úřad vydá každému příjemci dvě knížky, jejichž stránky očísluje pořadovými čísly, napíše na první stránce jméno strany a označí jednu knížku písmenem "A", druhou pak písmenem "B";
d) příjemce odevzdá obě knížky svému dodávacímu poštovnímu úřadu, který je bezpečně uschovává a zapisuje do nich střídavě vzorky (do knížky "A" vzorky vydané v lichých měsících a do knížky "B" vzorky vydané v sudých měsících);
e) dodávací poštovní úřad zapisuje do knížky podle dnů počet, druh obalů a hrubou váhu vzorků, jakož i druh zboží; váhu každého druhu zboží jest zapsati zvlášť a označiti vzorky poznámkou "vycleno"; sloupec v knížce s nadpisem "celní pohledávka" vyplní dodatečně celní úřad;
f) koncem měsíce uzavře poštovní úřad všechny knížky určené pro tento měsíc, i když do nich nebylo nic zapsáno, a doručí je celnímu úřadu;
g) celní úřad vyměří celní pohledávku, zapíše ji do příslušného sloupce knížky, vybere částku od strany a vrátí knížku nejdéle do 25. každého měsíce dodávacímu poštovnímu úřadu. Koncem správního roku odebere celní úřad všechny knížky a vydá nové; odebrané knížky předloží celní úřad okrskové celní správě.
§ 2.
Prvotní celní prohláška.
(1) Odesilatel balíku (cenné krabice) jest povinen připojiti k poštovní průvodce (k cenné krabici) celní prohlášku (prvotní prohlášku) zřetelně psanou, která musí obsahovati:
a) zemi původu zboží;
b) jméno a bydliště příjemcovo;
c) počet zasílaných balíků nebo cenných krabic;
d) druh zboží v každém balíku (v cenné krabici) podle obchodního pojmenování a cenu každého druhu zboží;
e) místo a den sepsání celní prohlášky;
f) jméno odesilatelovo.
(2) Odesilatel jest povinen připojiti k poštovní průvodce kromě celní prohlášky podle okolností též předepsané povolení nebo osvědčení, jichž jest potřebí, aby mohla býti zkoumána přípustnost dovozu nebo jež mají vliv na výši cla, na př. prohlášení, že zásilka jest prosta révokazu, dovozní povolení, osvědčení původu a pod., a poznamenati je na poštovní průvodce i zásilce.
(3) Celní prohlášky nemusejí býti přikládány k těmto zásilkám:
a) k zásilkám listovní pošty včetně cenných psaní; tyto zásilky mohou býti též v pytlích nebo balíkách;
b) k balíkům spisů, listin a jiných písemností;
c) k jednotlivým výtiskům novin nebo k pytlům (balíkům) novin;
d) k zásilkám obsahujícím cestovní potřeby, zasílané cestujícími osobami z celní ciziny.
(4) Obdrží-li vyclívací poštovní úřad, t. j. poštovní úřad, který má zaříditi celní řízení, zásilku bez celní prohlášky, jest povinen sepsati podle údajů na poštovní průvodce nebo na zásilce náhradní celní prohlášku.
(5) Domnívá-li se poštovní úřad, že listovní zásilky nebo balíky, k nimž podle ustanovení nahoře uvedených nemusejí býti přikládány celní prohlášky, obsahují zboží clu podléhající, dodá je celnímu úřadu k celnímu řízení; shledá-li celní úřad, že zásilka nepodléhá clu, vrátí ji poštovnímu úřadu, celního nálezu však nevyhotoví.
(6) Ztratí-li příjemce celní prohlášku k zásilce s obsahem nepodléhajícím clu, vyhotoví celní úřad náhradní celní prohlášku, na níž napíše celní nález.
(7) Poštovní úřady jsou povinny připevniti celní prohlášky k příslušným poštovním průvodkám, ony pak, jež patří k cenným krabicím, k těmto; celní úřad odebere prohlášky při celním řízení.
§ 3.
Místo, kde se koná celní řízení.
(1) Poštovní zásilky projednává zpravidla celní úřad v místě určení; není-li však v tomto místě celního úřadu, projednává je celní úřad, ležící nejblíže místa určení podle toho, jak stanoví poštovní předpisy.
(2) Odesilatel jest oprávněn stanoviti, že poštovní zásilka má býti projednána určitým celním úřadem. Tohoto práva může zejména použíti, když jde o zboží, jehož vyclívání jest vyhrazeno výslovně zmocněným celním úřadům. V tomto případě jest odesilatel povinen napsati svůj příkaz a jméno celního úřadu na poštovní průvodku, celní prohlášku a na zásilku.
(3) Balíkové zásilky, které byly vycleny (propuštěny beze cla) československým celním úřadem úřadujícím v celní cizině nebo ve svobodném území, a příslušné poštovní průvodky musí celní úřad opatřiti poznámkou: "Vycleno pod pol. rejstříku vyclívek; clo zapravit odesilatel", pokud se týče "Propuštěno beze cla" a k ní otisknouti místní a denní razítko. Nedozírá-li celní úřad na podání těchto zásilek poště, musí je dáti pod celní závěrku. Kvitanci na zaplacenou celní pohledávku podrží si odesilatel. Tyto zásilky jsou osvobozeny od dodání celním úřadům k celnímu řízení.
§ 4.
Prohlašování a vyclívání poštovních zásilek.
(1) Celní úřady vyclívají poštovní zásilky na návrh strany podle výsledku celní prohlídky. Vyclívá-li pošta místo příjemce, pokládá se odevzdání zásilek s průvodními listinami (poštovními průvodkami, celními prohláškami) celnímu úřadu za ústní prohlášku.
(2) Celní úřady v sídle vyclívacích poštovních úřadů jsou oprávněny vyclívati poštovní zásilky jakékoli váhy a do jakékoliv celní pohledávky; zboží však, jehož vyclívání jest vyhrazeno výslovně zmocněným celním úřadům nebo jehož dovoz jest dovolen jen s určitými podmínkami nebo jež podléhá zvláštním předpisům, smějí vyclívati jen podle zvláštních ustanovení v tom směru daných.
(3) Celní úřady jsou zmocněny vyclívati poštovní zásilky pro státní úřady bez celní prohlídky, jestliže úřad, jemuž zásilka patří, dostatečně prokáže a písemným osvědčením potvrdí, co zásilka obsahuje.
(4) Na důkaz, že byla poštovní zásilka projednána, poznamená celní úřad na rubu poštovní průvodky (v pravo nahoře) den a položku vyclívky, záznamu a pod. a otiskne k této poznámce místní a denní razítko, pokud se týče poznamená tam, že zásilka byla propuštěna beze cla. Stejnou poznámku napíše také na adresní stranu každé cenné krabice, ježto u nich není poštovních průvodek. Adresní stranu listovních zásilek a cenných psaní opatří celní úřad otiskem zvláštního razítka nebo nálepkou, jejichž předtisk udává den a položku vyclívky, váhu zboží a sazební číslo, výši vyměřeného cla a jiných dávek nebo jistoty a jméno celního úřadu, a vyplní zřetelně předtisk nebo poznamená tam, že zásilku propustil beze cla. Otisk zvláštního razítka nebo nálepka nahrazuje celní kvitanci. Celní úřady, jež nemají zvláštního razítka, napíší předepsané údaje na listovní zásilku inkoustem.
(5) Příjemce může odmítnouti příjem poštovní zásilky, pokud jest v moci pošty nebo celního úřadu.
§ 5.
Celní řízení u pohraničních celních úřadů.
(1) Pošta jest povinna dodávati pohraničním celním úřadům poštovní zásilky, jež mají býti jimi projednány.
(2) Obsahuje-li zásilka dodaná poštou celnímu úřadu zboží, jehož dovoz není dovolen, jest pošta povinna zásilku (na příslušný poukaz celního úřadu) vrátiti do celní ciziny, nebo je-li dovoz zboží toho vázán na splnění určitých podmínek, zaříditi jejich splnění.
(3) Pohraniční celní úřady projednávají zpravidla tyto cizozemské zásilky:
a) zásilky dovezené pro příjemce bydlící v dodávacím okresu pohraničního vyclívacího poštovního úřadu;
b) zásilky živých rostlin nebo živých zvířat a rybího potěru;
c) zásilky, jež mají býti podle příkazu odesilatelova projednány pohraničním celním úřadem.
(4) Pohraniční celní úřady nejsou povinny vyhověti příkazu odesilatelovu o zboží, jehož prohlídka jest zdlouhavá a obtížná a nedá se tudíž u nich důkladně a spolehlivě vykonati bez újmy pravidelné službě celní, nýbrž mohou naříditi, aby zásilka byla dodána některému vnitrozemskému celnímu úřadu s dostatečným vyclívacím oprávněním. V takovém případě jsou celní úřady povinny poznamenati svoje nařízení na celní prohlášce, poštovní průvodce a zásilce.
(5) Pošta může žádati, aby zásilky, jež musejí býti projednány na hranici, byly projednány celním úřadem v místnostech nádražního poštovního úřadu nebo v poštovním voze, působilo-li by převezení k pohraničnímu celnímu úřadu velké obtíže, na př. zásilky živých rostlin, živých zvířat a pod. Tyto zásilky buďtež projednány podle potřeby i v noci. Za takové projednání nevybírají se poplatky za úkony mimo úřední hodiny.
§ 6.
Celní řízení u vnitrozemských celních úřadů.
Pošta jest povinna dodati poštovní celní zásilky, jež nebyly projednány pohraničními celními úřady nebo celními úřady zřízenými v celní cizině, k celnímu řízení onomu celnímu úřadu, který jest příslušným podle poštovních předpisů. Tyto zásilky nemusí býti poukazovány ani opatřovány celními známkami a nemusejí též býti dopravovány ve vozech celním úřadem uzamčených nebo ve zvláštních schránkách.
§ 7.
Vyclívání poštou.
(1) Poštovní zásilky vyclívá zpravidla pošta za příjemce. Příjemce může si však vyhraditi, že si bude sám vyclívati všechny zásilky nebo jen jejich určité druhy buď trvale nebo po určitou dobu, dovolují-li to poštovní předpisy. Výhradu takovou jest příjemce povinen ohlásiti vyclívacímu poštovnímu úřadu [§ 8, odst. (1) a)]. Výhrada neplatí pro zásilky, z nichž chce odesilatel zaplatiti celní pohledávku (zásilky s celní výplatkou), musí to však poznamenati na zásilce a na poštovní průvodce.
(2) V případech níže uvedených zprostředkuje pošta celní projednání zásilek pouze podmíněně, a to:
a) projednání poštovních zásilek obsahujících zboží, k jehož dovozu jest potřebí zvláštního povolení, bydlí-li příjemce mimo sídlo vyclívacího poštovního úřadu a odevzdá-li poště povolení;
b) projednávání poštovních zásilek, jež mají býti podle příkazu odesilatelova vycleny podle skutečné ceny [odst. (3)]. V těchto případech musí odesilatel na zásilce, poštovní průvodce a celní prohlášce nápadně napsati poznámku: "Vyclíti podle skutečné ceny". Nesplní-li odesilatel této podmínky nebo odepře-li celní úřad vyclíti zásilku podle udané ceny, vyzve pošta příjemce, aby si zásilku sám vyclil;
c) projednávání poštovních zásilek obsahujících zboží, jež se dováží do celního území na nejistý prodej, na ukázku a k prohlédnutí (§ 123 prov. nař.) a pak ke správce (§ 130 prov. nař.), opatří-li odesilatel zásilku, poštovní průvodku a celní prohlášku nápadným způsobem příslušnou poznámkou;
d) projednávání poštovních zásilek obsahujících zboží, jež bylo při vývozu zaznamenáno na nejistý prodej, na ukázku, k prohlédnutí nebo ke správce, bydlí-li příjemce mimo sídlo vyclívacího poštovního úřadu. Na tyto zásilky, i na poštovní průvodky a celní prohlášky musí odesilatel napsati nápadným písmem poznámku: "Propustiti beze cla jako zboží vrácené z nejistého prodeje (po správce a pod.)";
e) projednávání poštovních zásilek obsahujících zboží, jež nutno opatřiti úřední značkou (zboží z drahých kovů, zapalovače), má-li zboží býti vycleno na účet odesilatelům nebo nebydlí-li příjemce v sídle puncovního úřadu (puncovny). Vyclení a označení zboží úředními značkami obstarává výhradně vyclívací poštovní úřad v sídle úřadu, jenž jest oprávněn opatřovati zboží úředními značkami. Poštovní úředník obstarávající vyclívání jest povinen vyjmouti v přítomnosti celního úředníka ze zásilky zboží, jež musí býti opatřeno úřední značkou a zaříditi označkování;
f) vyclívání poštovních zásilek hracích karet, mají-li býti vycleny na účet odesilatelův nebo jsou-li určeny pro příjemce, který nebydlí v sídle kolkovního úřadu. Neobsahuje-li celní prohláška náležitostí stanovených ve čtvrté vysvětlivce k číslu 302 celního sazebníku, jest celní úřad povinen doplniti ji těmito údaji, a je-li připojena k zásilce jen jedna celní prohláška, vyhotoviti náhradní prohlášku a doplniti ji údaji potřebnými pro kolkovní úřad. Celní úřad vypočte a zúčtuje kolkový poplatek v rejstříku vyclívek, potvrdí zaplacení kolkového poplatku na prohlášce a vydá karty s touto prohláškou poštovnímu úřadu, aby je dodal kolkovnímu úřadu k okolkování. Kolkovní úřad přezkouší výpočet kolkovného, okolkuje karty a vrátí je přímo vyclívacímu poštovnímu úřadu;
g) projednávání poškozených poštovních zásilek s celní výplatkou nebo, je-li poškozená zásilka určena pro příjemce, jenž nebydlí v dodávacím okresu vyclívacího poštovního úřadu.
(3) Pošta obstará na žádost odesilatelovu vyclení poštovních zásilek podle skutečné ceny za těchto podmínek:
a) Vyclení zprostředkují jen vyclívací poštovní úřady sídlící v místech zmocněných celních úřadů;
b) v zásilce musí býti uložen ve zvláštní obálce účet obsahující nejen cenu zboží, nýbrž i výčet výloh za obal a balení, dopravu, pojištění, zprostředkování a pod.;
c) zásilky, poštovní průvodky a prvotní celní prohlášky musejí míti nápadný nápis: "Vyclíti podle skutečné ceny - Tarifer d'aprčs la valeur réelle";
d) prvotní celní prohláška musí obsahovati kromě jiných předepsaných údajů též obchodní pojmenování zboží a poznámku, že účet jest uložen v zásilce a je-li více balíků, též údaj, v kterém z nich.
(4) Pošta neodevzdává zásilky, jež sama vyclívá, celnímu úřadu a celní úřad nemá je též v patrnosti ani v úschově ani nevede o nich zápisů. Poštovní úřad jest povinen uschovávati zásilky, jež celní úřad nemohl projednati týž den, kterého došly, ve zvláštní místnosti nebo skříni pod vlastní uzávěrou.
(5) Poštovní zásilky jest projednávati podle ustanovení celního zákona a všeobecných ustanovení prováděcího nařízení k němu, neobsahuje-li tento řád úchylných ustanovení. Poštovní zřízenec jest povinen odevzdati prohlížejícímu celnímu úředníkovi listiny k zásilce patřící, zásilku otevříti a zboží v ní obsažené vybaliti a vyložiti k celní prohlídce, a když byla zásilka projednána, zase zboží zabaliti. Předložené listiny buďtež vráceny poště, pokud jich není zapotřebí pro celní účely.
(6) O tom, kterak celní úřad označuje projednané zásilky viz § 4, odst. (4) pošt. c. ř. Vyclívací poštovní úřad jest povinen polepiti každý balík, který má býti doručen (vydán) příjemci jiným poštovním úřadem, zvláštní nálepkou s otiskem místného a denního razítka s předtiskem (poznámkou), že byl celně projednán ("Vycleno, clo vybrati, vycleno s celní výplatkou, beze cla").
(7) Dováží-li se najednou více zásilek obsahujících zboží nepodléhající clu, může se celní prohlídka omeziti na prohlídku namátkou. Tuto prohlídku jest vykonati na návrh pošty v místnostech poštovního úřadu nebo v poštovním voze.
(8) Stanoviti poplatek za zprostředkování celního projednání poštovních zásilek jet věcí pošty.
(9) Zjistí-li celní úřad v některé poštovní zásilce vedle jiného zboží papírové peníze nebo kovové mince nebo cenné papíry, jež nebyly vyznačeny, jest povinen vyznačiti v celní kvitanci druh, počet kusů a částku a dáti kvitanci podepsati též poštovním úředníkem. Obsahuje-li zásilka zřejmě obchodní vzorky, jež smějí býti propuštěny beze cla, jen když byly rozstříhány, rozřezány, prodírkovány a pod., musí si pošta vyžádati k tomuto nakládání se zbožím svolení příjemcovo.
(10) Na celních listinách (celních nálezech, záznamkách, prvotních celních prohláškách) jest vyznačiti poštovní podací číslo zásilky.
(11) Celní kvitance a poštovní průvodky označené podle ustanovení § 4, odst. (4), vydá celní úřad poště, která doručí celní kvitanci se zásilkou příjemci; byla-li však zásilka vyclena na účet odesilatelův (zásilky s celní výplatkou), zašle pošta kvitanci odesilateli. Ztratí-li pošta celní kvitanci, vydá jí celní úřad duplikát kolku prostý.
(12) Platba celních pohledávek z poštovních zásilek vyclených poštou odkládá se do konce měsíce, ve kterém byly zásilky projednány. Celní úřad zapisuje celní pohledávky ve zvláštním rejstříku vyclívek a vyhotoví každý den závěrkový list, na němž si dá potvrditi celkovou pohledávku poštovním úředníkem. Posledního dne každého měsíce uzavře celní úřad rejstřík, odečte od úhrnné celní pohledávky úhrnnou pohledávku pošty za celním důchodkem podle záznamu přeplatků a zjistí tak čistou náležitost pošty. Na to vyhotoví měsíční závěrkový list dvojmo, jeden odevzdá poštovnímu úřadu a na druhém dá si potvrditi poštovním úředníkem (podpisem a otiskem úředního razítka) správnost vykázané pohledávky.
(13) Vyclívací poštovní úřad jest povinen zaplatiti měsíční náležitost vplatním lístkem poštovního šekového úřadu na účet zemského finančního úřadu.
(14) Jaký postup nutno zachovati, doveze-li pošta zásilku adresovanou na diplomatického zástupce cizího státu v Československé republice, stanoví § 151, odst. (6) prov. nař.
§ 8.
Vyclívání příjemcem.
(1) Pošta nezprostředkuje projednávání poštovních zásilek v těchto případech:
a) vyhradí-li si příjemce vyclívati zásilky pro něho dovezené nebo některé jejich druhy;
b) jde-li o projednání zavřených psaní, cenných psaní a balíků se spisy, listinami nebo jinými písemnostmi, jež pošta dodá celnímu úřadu podle ustanovení § 1, pokud příjemce nezmocní poštovní úřad v každém jednotlivém případě výslovně, aby zprostředkovatel celní projednání takových zásilek;
c) jde-li o projednání zásilek zboží v záznamním styku, leč by šlo o případy uvedené v § 7, odst. (2), písm. c) a d), tohoto řádu;
d) vznikne-li při projednávání pochybnost o sazební příslušnosti zboží nebo jsou-li jinaké obtíže, jež vyžadují přítomnosti příjemce nebo jeho zástupce při celním řízení;
e) obsahuje-li zásilka křehké věci nebo věci, jež se dají těžko zabaliti;
f) při projednávání cestovních potřeb osob cestujících poštou přes celní hranici.
(2) Pošta jest oprávněna požadovati, aby příjemce sám se dostavil k celnímu řízení, když k tomu dá podnět teprve celní prohlídka. Též může celní úřad požadovati, aby se příjemce dostavil k celnímu řízení, kdykoliv to uzná žádoucno podle výsledku celní prohlídky. Začalo-li se již s prohlídkou v nepřítomnosti příjemce, budiž zásilka poštou zabalena.
(3) Pošta odevzdává zásilky, jež sama nevyclívá, celnímu úřadu zvláštním seznamem na potvrzení.
(4) Celní úřad přesvědčí se při přejímání zásilek, zda vnější obal není porušen a převáží si jen balíky, jichž cena jest udána částkou vyšší než 500 Kč, pak cenná psaní, cenné krabice a poškozené zásilky. Příjem a vážení musí se díti v přítomnosti zástupce poštovního úřadu.
(5) Nezjistil-li celní úřad hrubou váhu zásilky, jest základem při jejím projednávání - nejde-li o zřejmý omyl - hrubá váha zapsaná v odevzdacím seznamu (na zásilce nebo na poštovní průvodce) a zjištěná poštou při podání.
(6) Za ztracenou poštovní průvodku - nikoliv však za celní prohlášku - vydá vyclívací poštovní úřad příjemci náhradní poštovní průvodku. Okolnost, že příjemce ztratil celní prohlášku, jest poznamenati v celním nálezu.
(7) Celní úřady smějí vydati zásilku, již vyclíti si příjemce vyhradil, teprve tenkráte, když příjemce zaplatil poštovní poplatky, dobírku atd. vyclívacímu poštovnímu úřadu, a když poštovní úřad potvrdil na odběrním listu (poštovní průvodce, též náhradní, dodacím lístku atd.), že zásilka může býti vydána. Útržek poštovní průvodky může si příjemce podržeti.
(8) Celní úřad nevrací poštovní listiny na vydané poštovní zásilky jejich příjemcům, nýbrž odebere je a poznačí podle § 4, odst. (4) tohoto řádu, pak se srovná podle měsíčních pořadových (dodacích) čísel a vrátí poštovnímu úřadu v obdobích s ním smluvených (denně, týdně atd.).
§ 9.
Jak se naloží se zásilkami, o něž se příjemci nehlásí. Uložení v celním skladišti.
(1) Zásilky, o něž se příjemci nepřihlásí ve lhůtě poštovními předpisy stanovené, oznámí poštovní úřad zvláštním seznamem celnímu úřadu. Celní úřad zjistí, zdali jsou zásilky skutečně ještě v jeho moci, doplní seznam jmény příjemců, pokud se týče odesilatelů a vrátí jej poštovnímu úřadu, který zařídí hlášení nedoručitelnosti, vrácení zásilky atd.
(2) Příjem zásilek vrácených z celní úschovy potvrdí poštovní úřad v odevzdacím seznamu [§ 8, odst. (3)].
(3) Vyhradil-li si příjemce vyclívání zásilek, může navrhnouti, aby ta která zásilka byla uskladněna v celním skladišti. Příjemce může návrh napsati na rubu prvotní prohlášky a jest povinen předložiti celnímu úřadu poštovní odběrní list, opatřený platební doložkou a poznámkou, že zásilka může býti vydána. Celní úřad zapíše takovou zásilku do skladní knihy, poznamená její položku na poštovní průvodce [§ 8, odst. (8)] a na celní prohlášce a odebere průvodku.
(4) Zásilku, která byla uskladněna v celním skladišti, pokládá poštovní úřad za doručenou.
(5) Celní úřady zapisují do skladní knihy pouze jména příjemců, počet balíků, čísla odevzdacích seznamů a podací čísla zásilek.
§ 10.
Zpětný vývoz zásilek poštou vyclených do celní ciziny.
(1) Byla-li zásilka vyclena poštou, nelze-li ji však doručiti příjemci nebo odepře-li příjemce příjem zásilky nebo musí-li býti zásilka na žádost odesilatelovu nebo příjemcovu zaslána zpět do celní ciziny nebo nemůže-li býti z jakéhokoliv jiného důvodu doručena, jest dodávací poštovní úřad povinen zaslati zásilku s celní kvitancí nejbližšímu vyclívacímu poštovnímu úřadu ve směru k příslušnému výstupnímu výměňovacímu poštovnímu úřadu, aby zařídil odepsání celní pohledávky. Celní úřad v sídle tohoto vyclívacího poštovního úřadu odepíše celní pohledávku ve vlastní působnosti.
(2) Ztratí-li pošta celní kvitanci k takové zásilce, musí zaslati zásilku s osvědčením, že se kvitance ztratila, a třeba-li, s průvodními listinami vyclívacímu poštovnímu úřadu, aby zařídil odepsání celní pohledávky celním úřadem. Vyclívací poštovní úřad potvrdí příjem částky odpisem vrácené na osvědčení.
(3) Pošta osvobozuje se od záručního prohlášení, kdykoliv žádá za vrácení vybrané celní pohledávky a nemůže předložiti celní kvitanci. Celní úřady jsou povinny vésti tyto případy v patrnosti ve zvláštním záznamu a do něho zapisovati údaje rejstříku vyclívek a záznamu přeplatků, aby zabránily dvojímu vrácení.
§ 11.
Zpětný vývoz nevyclených poštovních zásilek, jež nebyly vydány příjemcům.
(1) Má-li býti nevyclená poštovní zásilka dopravena jinam v celním území nebo nelze-li zjistiti příjemce nebo odepře-li přijmouti zásilku, budiž zásilka s celní prohláškou vydána celním úřadem poštovnímu úřadu na potvrzení, aby ji dále poslal nebo vrátil do ciziny.
(2) Vyclívací poštovní úřad smí převzíti jen zásilky, které nebyly otevřeny. Zásilky, které byly stranou u celního úřadu otevřeny, pokládá pošta za doručené a mohou býti dále zaslány nebo vráceny, jen poukáží-li se celní průvodkou, jako by byly nově podány.
§ 12.
Dodatečné vyměření celní pohledávky.
(1) Byla-li celní pohledávka z poštovní zásilky vyměřena nízko nebo nebyla-li vůbec (§ 95 c. z.) vyměřena, vybere předepsaný nedoplatek pošta, vyclila-li zásilku sama na účet odesilatelův, jinak celní úřad.
(2) V onom případě doručí celní úřad platební rozkaz a celní kvitanci na nedoplatek poště, jež mu příjem potvrdí a vybere nedoplatek od odesilatele. Tyto nedoplatky zaplatí pošta právě tak jako ostatní pohledávky na konci měsíce (§ 7). K tomu cíli buďtež tyto nedoplatky zapisovány do zvláštního rejstříku pro dodatečné platby a měsíční úhrn připočten k úhrnu rejstříku vyclívek.
(3) Nemůže-li pošta nedoplatek připsaný jí k tíži vybrati od odesilatele, vrátí jej celní úřad poště ve své působnosti. Nucené vymáhání nedoplatků zařídí celní úřad.
(4) Ztratí-li se v úředním poštovním styku celní kvitance, patřící k platebnímu rozkazu na dodatečnou pohledávku, dříve než byla poštou straně doručena, požádá příslušný vyclívací poštovní úřad, k němuž se poštovní úřad dodávací v té věci obrátí, za vydání nekolkovaného duplikátu celní kvitance onen celní úřad, který zásilku vyclil. To platí stejně také při ztrátě platebního rozkazu před jeho doručením straně poštou.
(5) Ztratí-li se v úředním poštovním styku celní kvitance, patřící k nedoručitelnému platebnímu rozkazu na dodatečnou celní pohledávku nebo k takovému, jehož plnění bylo odepřeno, poznamená ztrátu na platebním rozkaze onen poštovní úřad, u něhož se kvitance ztratila, a ztratí-li se i platební rozkaz, zjistí ztrátu poštovním nálezem. Ztratila-li se kvitance nebo platební rozkaz u jiného poštovního úřadu než vyclívacího, podá zprávu o ztrátě onen tomuto a vyclívací úřad poštovní požádá celní úřad za vrácení zaplacené celní pohledávky.
§ 13.
Nakládání se zásilkami, které se mají zničiti nebo prodati nebo jichž se odesilatel vzdal.
(1) Žádá-li odesilatel, aby byla nedoručitelná zásilka zničena nebo prodána, nebo vzdá-li se jí, vrátí celní úřad poště zaplacenou pohledávku, jestliže se zásilka na návrh pošty zničí pod celním dozorem nebo odevzdá celnímu úřadu, aby ji prodal veřejnou dražbou. Byla-li zásilka omylem zničena bez celního dozoru poštou, avšak pod poštovním dohledem, způsobem předepsaným pro poštovní zásilky tuzemské, vrátí zaplacenou celní pohledávku okrsková celní správa z důvodu slušnosti (§ 103 c. z.).
(2) Zásilky, které chce pošta odevzdati celní správě k dražbě, dodá vyclívací poštovní úřad onomu celnímu úřadu, který je vyclil. Celní úřad zapíše tyto zásilky do zvláštní skladní knihy a prodá je dražbou podle ustanovení o dražbě zboží, jež nebylo z celního skladiště zavčas odebráno.
(3) Docílí-li celní úřad při dražbě výtěžku přesahujícího celní pohledávku, vrátí celní kvitanci na potvrzení vyclívacímu poštovnímu úřadu a tento vydá mu na přebytek dražebního výtěžku úřední kvitanci, kterou celní úřad připojí jako doklad k dražebnímu spisu.
(4) Nedocílí-li celní úřad nabídky, která stačí k úhradě celní pohledávky, může zásilku prodati za nižší částku nebo, nebyla-li nabídka učiněna a zboží nelze jinak použíti, může zásilku zničiti.
(5) Ztratí-li se celní kvitance, jest jednati podle ustanovení § 10, odst. (2).
§ 14.
Prominutí cla.
(1) Ztratí-li se nevyclená zásilka nebo část jejího obsahu při poštovní dopravě, upustí okrsková celní správa od vybrání celní pohledávky za zásilku nebo za její ztracenou část.
(2) Zpozoruje-li poštovní úřad, že obsah nevyclené zásilky jest poškozen nebo zkažen, zjistí to podle poštovních předpisů, dříve než dodá zásilku celnímu úřadu. Zpozoruje-li se poškození nebo zkažení zásilky teprve u celního úřadu, zjistí stav věci v případech, ve kterých vyclívá pošta, poštovní úřad společně s celním úřadem. Při tomto zjišťování jest vyšetřiti stav zásilky a zjistiti její váhu.
(3) Je-li zásilka určena pro příjemce bydlícího v dodávacím okresu vyclívacího poštovního úřadu nebo pro příjemce, který bydlí sice mimo dodávací okres, avšak vyhradil si vyclívání, budiž zpraven o tom, že zásilka došla poškozena a vyzván, aby se dostavil k celnímu úřadu k sepsání zjišťovacího nálezu, který sepíše poštovní úředník a příjemce jej podepíše spolu; celní úředník podepíše nález jako svědek. Jinak sepíše zjišťovací nález, není-li naléhavé příčiny k povolání příjemce, poštovní úředník a celní úředník jej podepíše jako svědek.
(4) Příjemce nemusí býti povolán v případech, kde jde o zboží zkažené, jehož uschovávání až do příchodu příjemcova by bylo na újmu ostatním zásilkám nebo mohlo škoditi zdraví poštovních a celních zaměstnanců.
(5) Poškozené balíky, na nichž jest celní (puncovní) závěrka a jichž obsah byl tudíž před podáním zásilky poště celním (puncovním) úřadem zkoušen, smějí býti prohlédnuty a o výsledku sepsán nález podle poštovních předpisů jen v přítomnosti orgánů celní správy. Takovou zásilku jest co nejlépe zabaliti a zaslati příslušnému vyclívacímu (výstupnímu vyměňovacímu) poštovnímu úřadu; nedovoluje-li to však stav zásilky, jest ji zaslati nejbližšímu vyclívacímu, vstupnímu nebo výstupnímu vyměňovacímu poštovnímu úřadu nebo podle potřeby poštovnímu úřadu v sídle oddělení finanční stráže nebo důchodkového kontrolního úřadu k prohlédnutí a sepsání zjišťovacího nálezu. Nález sepíše poštovní úředník; celní úředník (úředník důchodkového kontrolního úřadu, příslušník finanční stráže) jej podepíše jako svědek.
(6) Zjistí-li se při celní prohlídce zásilky vyclívané poštou, že její obsah jest zkažen, zařídí celní úřad zničení zásilky a poznamená na poštovní průvodce a celní prohlášce, že zásilka byla zničena. Vyclívací poštovní úřad sdělí pak věc podávacímu poštovnímu úřadu a příjemci. Je-li jen část obsahu zkažena, sepíše poštovní úředník v přítomnosti úřadu a příjemci. Je-li jen část obsahu zkažena, sepíše poštovní úředník v přítomnosti celního úředníka zjišťovací nález o stavu zboží. Zkažená část se zničí nebo dovoluje-li to stav zboží, vloží do zásilky tak, aby ostatní obsah nebyl poškozen a část nepoškozená se vyclí. Zjišťovací nález podepíše celní úředník jako svědek. Příjemce budiž o věci zpraven podle opisu nálezu, který přiloží poštovní úřad k poštovní průvodce.
(7) Zkazí-li se vyclený obsah balíkové zásilky nebo jeho část dříve, než zásilka byla doručena příjemci, dodá poštovní úřad zásilku nejbližšímu celnímu nebo důchodkovému kontrolnímu úřadu, aby věc zjistil a zařídil zničení zkaženého zboží pod svým dozorem. Celní nebo důchodkový kontrolní úřad zjistí věc a vydá poštovnímu úřadu potvrzení o zničení zásilky nebo její části a poznamená to též na rubu celní kvitance. Toto potvrzení předloží poštovní úřad vyclívacímu celnímu úřadu s návrhem, aby odepsal vybranou celní pohledávku nebo její část. Nezkaženou část zboží doručí poštovní úřad příjemci a vysvětlí mu věc.
(8) Tuzemské zásilky, jež vystoupily z volného oběhu v celním území a vracejí se z celní ciziny, propustí celní úřad beze cla, prokáže-li se, že se nedostaly v cizině do moci příjemcovy, nýbrž zůstaly v moci celního úřadu nebo veřejného dopravního podniku. Takové zásilky nemusí býti podrobeny celní prohlídce. Dostala-li se však zásilka z úřední moci, může býti propuštěna beze cla jen podle ustanovení platných pro zboží vrácené.
B. Průvoz.
§ 15.
(1) Průvozní poštovní zásilky nepodléhají celnímu řízení, pošta jest však povinna dbáti zákazů a omezení dopravy. K těmto zásilkám nemusejí býti přiloženy celní prohlášky pro potřebu československé celní správy. Tyto zásilky jsou též osvobozeny od ohlašovací povinnosti pro statistiku zahraničního obchodu.
(2) Vyžaduje-li se zvláštního povolení průvozu, musí je odesilatel zpravidla připojiti k poštovní průvodce.
(3) Změní-li se určení průvozní zásilky tak, že má býti propuštěna do volného oběhu v celním území, nutno ji dodati k celnímu řízení jako zásilku dovozní.
C. Přeprava přes celní cizinu.
§ 16.
K zásilkám z volného oběhu, jež přepravuje pošta z jednoho místa v celním území přes celní cizinu do druhého místa v celním území (přepravní styk), nemusejí býti připojovány celní prohlášky pro potřebu československé celní správy. Tyto zásilky nepodléhají celnímu řízení.
D. Vývoz.
§ 17.
(1) Vývozní poštovní zásilky, jež neobsahují zboží podléhajícího vývoznímu clu nebo zboží, jehož vývoz jest zakázán nebo jehož výstup musí býti prokázán, nepodléhají celnímu řízení a pošta může je vyvézti z celního území bez součinnosti celních úřadů; též nemusí k nim býti připojovány prohlášky pro potřebu československé celní správy.
(2) Obsahuje-li zásilka zboží podléhající vývoznímu clu nebo zboží, jehož vývoz jest zakázán, jest odesilatel povinen prokázati podávacímu poštovnímu úřadu, že zásilka byla vyclena nebo že její vývoz byl povolen.
(3) Zásilky zboží, jehož vývoz jest zakázán nebo jehož výstup musí býti prokázán, musí odesilatel zpravidla dodati příslušnému úřadu (celnímu, puncovnímu a pod.) k úřednímu projednání dříve, než je podá poštovnímu úřadu, a musí předložiti poštovnímu podávacímu úřadu celní doklad (průvodku, záznamku, vývozní prohlášku a pod.), že zásilka byla příslušným úřadem projednána.
(4) Takové zásilka nepoukazují se výstupnímu celnímu úřadu a není tudíž potřebí, aby byl v celní průvodce (záznamce) nebo ve vývozní prohlášce jmenován. Projednávající celní úřad vyznačí pouze na prvé stránce celní průvodky (záznamky) nebo vývozní prohlášky (na volném místě vpravo) číslo položky a počet balíků.
(5) Podávací poštovní úřad se přesvědčí, jsou-li úřední závěrky neporušeny, souhlasí-li průvodní listina se zásilkou, zapíše do podací stvrzenky (podacího lístku, podávací knihy a pod.) číslo celní průvodky (záznamky) nebo vývozní prohlášky a na první straně celní nebo jiné úřední listiny na volném místě v levo potvrdí podání zásilky údajem jejího podacího čísla, otiskem místního a denního razítka a podpisem přijímacího úředníka. Nedojde-li ohláška, že zásilka schází u cizozemského vyměňovacího poštovního úřadu, zašle podávací poštovní úřad celní průvodku, záznamku nebo vývozní prohlášku celnímu úřadu zřejmému z otisku razítka s potvrzením výstupu. Pošta není povinna dodávati takové zásilky pohraničnímu celnímu úřadu.
(6) Položku rejstříku vyhotovených celních průvodek vyřídí celní úřad poznámkou "Výstup poštou prokázán".
(7) Vyváží-li se zboží v zušlechťovacím styku, nutno předložiti vývozní prohlášku jen dvojmo, poněvadž není potřební třetí prohlášky pro výstupní celní úřad.
(8) Pošta zprostředkuje na žádost odesilatelovu vývozní záznam zásilek obsahujících zboží na nejistý prodej, na ukázku nebo k prohlédnutí, nepřevyšuje-li udaná cena zásilky hranici stanovenou poštovní správou, neobsahuje-li zásilka věcí poštovní správou z tohoto zprostředkování vyloučených, a podává-li se zásilka u poštovního úřadu, v jehož sídle není celního úřadu, nebo vykáže-li se strana při podání zásilky potvrzením místního celního úřadu, že není oprávněn vykonati vývozní záznamní řízení. Vývozní záznam zásilek obsahujících zboží ke správce zprostředkuje pošta, jsou-li splněny shora uvedené podmínky, jen tenkráte, jde-li o vývozní záznamní styk smluvený se státem, v jehož území má býti správka vykonána, nebo připojí-li strana k poštovní průvodce zvláštní povolení dané pro určitý případ.
(9) Rovněž zprostředkuje pošta výstupní řízení při zpětném vývozu zboží zaznamenaného na nejistý prodej, na ukázku, k prohlédnutí nebo ke správce, nepřevyšuje-li udaná cena zásilky hranici, stanovenou poštovní správou, neobsahuje-li zásilka věcí poštovní správou z tohoto zprostředkování vyloučených a podává-li se zásilka u poštovního úřadu, v jehož sídle není celního úřadu.
(10) Zprostředkování záleží v tom, že pošta obstará prostřednictvím výstupního vyměňovacího poštovního úřadu dodání zásilky celnímu úřadu, její otevření a zavření, a jde-li o záznam zboží, odeslání celní záznamky opatřené potvrzením výstupu odesilateli.
(11) Zásilky nepuncovaného zboží z drahých kovů do ciziny musejí býti uzavřeny pečetěmi puncovního úřadu. Odesilatel jest povinen předložiti poštovnímu úřadu při podání, kromě ostatních průvodních listin, seznam zboží opatřený potvrzením puncovního úřadu, že vykonal předepsané úřední řízení. Pošta prokáže výstup takových zásilek do ciziny podle odstavce (5).
E. Podávání nevyclených poštovních zásilek.
§ 18.
(1) Zásilky, které doveze jiná osoba ze celní ciziny než pošta, aby je teprve v celním území odevzdala poště k další dopravě nebo aby je pod celním dozorem otevřela, rozdělila, přebalila nebo jinak pro poštovní dopravu upravila, nutno zpravidla poukazovati celní průvodkou.
(2) Okrsková celní správa může však v dohodě s poštovním ředitelstvím schváliti, aby s takovými zásilkami bylo zacházeno jako se zásilkami dovezenými poštou z celní ciziny. Zásilky musejí býti zabaleny pod celním dozorem pro dopravu poštovní, odváženy, opatřeny balíkovými podacími a jinak požadovanými nálepkami a podány zvláštní podávací knihou. K zásilkám musejí býti připojeny celní prohlášky, i když jsou určeny pro celní území. Celní úřad zapíše je ve skladní knize.
(3) Jakmile odesilatel podá zásilky celním úřadem projednané na poštu, jest povinen předložiti celnímu úřadu ohlášku, v níž uvede položku skladní knihy, poštovní podací číslo a druh zboží jednotlivých poštovních zásilek. Celní úřad přilepí pak na ohlášku po jejím přezkoušení příslušné podací lístky, které mu zašle podávací poštovní úřad.
F. Dozorčí oprávnění celní správy.
§ 19.
(1) Celní správa jest oprávněna přesvědčiti se vhodným způsobem, zdali pošta nakládá se zásilkami podle platných předpisů. Celní úředníci zvláště určení k tomu dozoru jsou zejména oprávněni býti při otevírání poštovních uzávěrů (pytlů, balíků) s jakýmkoliv obsahem a jakéhokoliv původu ve služebních místnostech poštovních úřadů na hranici a ve vnitrozemí, aby se přesvědčili o obsahu, provázeti a prohlížeti poštovní vozy, přehlížeti poštovní zásilky a nahlédati do zápisů a průvodních listin. Listovního a poštovního tajemství musí jimi býti úzkostlivě šetřeno.
(2) Ministerstvu financí musejí býti na jeho žádost dány k prozkoumání všechny zápisy, průvodní listiny a zúčtování vztahující se na dopravu cizozemských zásilek, pokud se vyhotovují podle poštovních předpisů a leží u poštovních úřadů a účtárny ministerstva pošt a telegrafů.
(3) Toto zkoumání nesmí přesahovati míru potřebnou k zajištění celního důchodku a smí býti jím rušen poštovní provoz co nejméně.
(4) Přehlížeti smí se jen v přítomnosti přednosty poštovního úřadu nebo jeho zástupce (přednosty oddělení) a ve vlakových poštách v přítomnosti vedoucího úředníka (průvodčího). Železniční poštovní vozy nesmějí býti prohledávány za jízdy, ostatní poštovní vozy pak na volné cestě; místnosti poštovních úřadů smějí býti prohlíženy jen v úředních hodinách.
(5) Poštovní úředníci jsou povinni hájiti při poštovních úkonech zájmy celního důchodku s touž svědomitostí jako zájmy poštovní správy. Jsou zejména povinni hlásiti vyclívacímu poštovnímu úřadu, byla-li poštovní zásilka omylem vydána příjemci bez celního řízení, aby zařídil dostatečné vyměření celní pohledávky celním úřadem a vybral tuto pohledávku.
(6) Celní nepořádnosti, jichž se dopustí poštovní zaměstnanci ve službě, trestá podle § 137 c. z. představený úřad poštovní správy podle služebních předpisů. Celní úřady jsou povinny hlásiti takové celní nepořádnosti okrskové celní správě, aby je oznámila poštovnímu ředitelství.
Příloha G.
DOPRAVA ŽELEZNIČNÍ.
(Železniční celní řád = žel. c. ř.)
I.
Všeobecná ustanovení.
§ 1.
Doba dopravy.
Veřejné železnice mohou dopravovati osoby, zavazadla i zboží přes celní hranici ve dne i v noci (§ 22 c. z.).
§ 2.
Jízdní řády.
(1) Železniční podniky jsou povinny stanoviti v pohraničních stanicích takové zdržení, jakého jest potřebí k výkonu celního řízení.
(2) Železniční podniky jsou povinny oznámiti nádražnímu celnímu) úřadu (celní odbočce), úřadujícímu v pohraniční stanici, jízdní řád vlaků jezdících přes celní hranici (přijíždějících a odjíždějících) a každou změnu jízdního řádu, dříve než nabude jízdní řád nebo změna účinnosti. Tomuto celnímu úřadu (odbočce) jest též hlásiti, když některý vlak nepojede nebo když se vlak zpozdí o více než 1/2 hodiny, jakož i každou jízdu zvláštních vlaků a strojů přes celní hranici, a to tak včasně, aby se celní úřad mohl připraviti k celnímu řízení.
(3) Vnitrozemským celním úřadům (odbočkám) pověřeným projednáváním zavazadel na nádražích musí býti železničním podnikem oznámen jízdní řád dálkových vlaků přijíždějících přímo z celní ciziny nebo do ní přímo odjíždějících, jakož i každá jeho změna a každé zrušení jízdy takových vlaků nebo jejich větší zpoždění.
§ 3.
Celniště; úřední místnosti.
(1) U nádražních celních úřadů jest celništěm zpravidla celé nádraží kromě skladišť a míst, jež si najaly od železničního podniku nebo zřídily na jeho pozemku jiné osoby než železniční podnik nebo celní správa. V rozsáhlejších nádražích určí železniční podnik v dohodě s celním úřadem vhodná místa pro výkon pravidelné celní služby. Tato místa, na nichž pokud možno nesmí býti vozy posunovány, buďtež blízko úředních místností celního úřadu.
(2) Železniční podnik jest povinen bezplatně dáti celní správě na nádraží pro celní úřady (odbočky) v nich zřízené kancelářské místnosti (kancelářské místnosti celního úřadu a inspekční místnosti finanční stráže), i místnosti, rampy a složiště, jichž jest potřebí k prohlídkám osob a zboží a k projednávání celního zboží nebo k dočasnému ukládání zadrženého, v prozatímní úschovu převzatého nebo zabaveného zboží, všechny tyto místnosti udržovati v dobrém stavu a též je za náhradu skutečných výloh čistiti, vytápěti a osvětlovati, jakož i podle dohody s celním úřadem zamykati místnosti sloužící k projednávání zboží. Železniční podnik jest dále povinen postarati se za přiměřenou náhradu o byty pro zaměstnance celních úřadů, umístěných v nádražích, pokud tento požadavek jest odůvodněn místními poměry.
(3) Skutečné výlohy za čištění, vytápění a osvětlování služebních místností celního úřadu nahradí celní správa železničnímu podniku. O nájemném z bytů poskytnutých železničním podnikem zaměstnancům celní správy dohodne se železniční podnik s celní správou.
(4) O závazcích uvedených v předešlých odstavcích rozhoduje ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem železnic.
(5) Železniční podnik jest povinen opatřiti v dohodě s celním úřadem pomůcky a zařízení, potřebné k prohlídce vlaků (povýšené budky, žebříky, lampy, bezpečnostní lampy, nástroje a pod.) a řádně osvětliti za tmy koleje, příchody a vlaky, jež má celní úřad projednati, aniž jest celní správa povinna jakoukoli náhradou.
§ 4.
Provozní skladiště.
(1) Zásilky, jež železniční podnik vyloží z vozů k celnímu projednání a jež celní úřad nepropustí hned do volného oběhu, smějí býti ukládány zpravidla jen v provozních skladištích, t. j. v místnostech, na rampach a na složištích určených dohodou s celním úřadem k celnímu projednávání nebo k dočasnému ukládání neprojednaného zboží.
(2) Provozní skladiště (místnosti) musejí býti tak zařízena, aby se dala bezpečně zamknouti. Tato skladiště zamyká železniční podnik, celní úřad může však míti spoluzávěru, uzná-li, že jest naléhavě nutna.
(3) Provozní skladiště nemají povahy celních skladišť (§ 51 c. z.). Úřední celní skladiště na nádražích, zřízena podle celního a monopolního řádu (instrukce k třicátkovému řádu) se zrušují. Na žádost celní správy pronajme jí železniční podnik podle možnosti prostory ke zřízení úředního celního skladiště za nájemné stanovené v dohodě s celní správou.
(4) Pokud není celé prostory provozního skladiště potřebí pro ukládání a projednávání celního zboží, může v něm býti ukládáno zboží nalézající se ve volném oběhu. Naopak může býti celní zboží ukládáno v železničních skladištích určených pro zboží jsoucí ve volném oběhu, není-li nebezpečí, že zboží bude zaměněno. K takovému použití skladiště jest v obou případech potřebí souhlasu celního úřadu. Celní zboží musí v něm býti uloženo na místech, opatřených tabulkami s nápisem "Celní zboží".
(5) Celní zboží může býti po vyplacení nákladního listu pod dohledem celního úřadu v provozním skladišti prohlíženo, přebalováno, děleno, novým označením opatřováno, doléváno, denaturováno, mohou býti též brány z něho vzorky a pod. za podmínek stanovených v §§ 91, 92, 93 a 94 prov. nař., jakož i za podmínek předepsaných železničním podnikem.
(6) Celní jednatelé mohou býti příště ustanoveni u nádražních celních úřadů jen se souhlasem železničního podniku.
§ 5.
Dopravní prostředky.
(1) Železniční vozy, lokomotivy a tendry nesmí míti tajných nebo nesnadno objevitelných prostor, jež by se hodily za úkryt zavazadel nebo zboží.
(2) Ustanovení přílohy a) tohoto řádu určují, jak musejí býti zařízeny nákladní vozy a za jakých podmínek jest dovoleno užívati otevřených vozů k dopravě zboží podléhajícího celnímu řízení, aby bylo celní zboží zabezpečeno za dopravy.
(3) Nádražní celní úřady mohou kdykoliv žádati, aby jim byla dovolena prohlídka lokomotiv, tendrů i vozů na nádraží se nalézajících, nezdrží-li se prohlídkou doprava. Takové prohlídky buďtež nařízeny občas okrskovou celní správou a vykonány v přítomnosti železničního úředníka.
(4) Objeví-li celní úřad při prohlídce nebo při jiném celním úkonu úchylky od ustanovení nahoře uvedených nebo od ustanovení přílohy a), sepíše o nich zápis a odevzdá opis zástupci železničního podniku, aby dal závady odstraniti. Na závadném vozidle musí podnik nápadným a trvalým způsobem vyznačiti závadu. Celní úřad může zapověděti používání závadného vozidla pro dopravu celního zboží, dokud nebude závada odstraněna.
(5) Specielních vozů, jež nevyhovují ustanovením přílohy a), smí se užívati v dopravě přes celní hranici jen se svolením ministerstva financí.
§ 6.
Uložení zboží na vozidlech; jízda mezi celní hranicí a pohraniční stanicí.
(1) Při přejezdu celní hranice vlakem přijíždějícím z celní ciziny nesmí býti uloženo zboží - kromě ručních zavazadel cestujících osob - leč jen v nákladních vozech nebo v zavazadlovém voze.
(2) Na lokomotivách a tendrech smějí býti jen věci, jichž potřebují železniční zaměstnanci na nich službu konající za jízdy ke službě nebo k vlastní potřebě.
(3) V osobních vozech smějí býti zpravidla dopravována jen ruční zavazadla cestujících osob; v oddílech zvlášť k tomu zařízených smí však býti dopravováno též zboží.
(4) Za ruční zavazadla pokládají se věci, jež smějí býti vzaty podle železničních předpisů do osobních vozů. Zavazadla železničním podnikem vypravená jsou cestovními zavazadly. Obchodní zboží (na př. zboží zkáze lehce podléhající atd.), jež snad dopravuje železnice jako cestovní zavazadlo nebo spěšninu, projedná se podle všeobecných předpisů o projednání zboží.
(5) Trať mezi celní hranicí a pohraničním celním úřadem musí býti projeta bez zastávky a beze změny nákladu, leč by ministerstvo financí povolilo zastávku, nebo vlak musil zastaviti z dopravních důvodů. Je-li pro nenadálou příhodu nutno překládati náklad na trati mezi celní hranicí a pohraničním celním úřadem, musí to býti co nejdříve oznámeno pohraničnímu celnímu úřadu.
§ 7.
Oprávnění celních úřadů.
(1) Nádražní celní úřady a celní úřady spojené kolejemi s nádražím jsou oprávněny vykonávati všechny celní úkony; jsou pouze omezeny v tom směru, že smějí vyclívati zboží jen podle svého vyclívacího oprávnění.
(2) Celní úřady mohou býti předloženy na nádraží nebo nové celní úřady tam zřízeny jen po dohodě celní správy se železničním podnikem.
§ 8.
Úřední hodiny.
(1) Úřední hodiny nádražních celních úřadů jest stanoviti tak, aby pokud možno souhlasily se služebními hodinami nádražní výpravy zboží.
(2) Pohraniční celní úřady nádražní a ony vnitrozemské celní úřady nádražní, u nichž jest zavedena stálá služba, jsou povinny projednávati cestující osoby s jejich zavazadly ihned po příjezdu osobních vlaků, a to ve dne i v noci, též v neděli, v památný den a ve svátek. Rovněž tak jsou pohraniční celní úřady povinny v uvedenou dobu vyclívati živá zvířata a zboží rychlé zkáze podléhající a poukazovati zboží na návrh železničního podniku opovědkou.
§ 9.
Práva a povinnosti celních orgánů.
(1) Úředníci celní správy, pověření kontrolou dopravy po železnici a služebním dohledem na celní úřady, jsou oprávněni, ohlásíce se u přednosty stanice nebo jeho zástupce, prohlížeti vlaky za zdržení ve stanicích anebo za jízdy, dá-li se prohlídka konati za této, zadržeti vlaky ve stanicích tak dlouho, jak to nutnost úředního jednání vyžaduje, a též je provázeti. Jmenovaní úředníci jsou dále oprávněni vstupovati do nádražních služebních místností a do všech na nádraží se nalézajících budov a prostor v průvodu službu konajícího železničního úředníka a konati tam šetření; jsou též oprávněni nahlížeti do průvodních listin a do zápisů železničních o dopravě zavazadel a zboží a požadovati, aby podezřelé zásilky, jež jsou v uschování železničního podniku byly otevřeny. K tomuto otevření musí býti přibrán zástupce železničního podniku a dva svědci.
(2) Těmito úředními úkony nesmí však železniční doprava rušena býti větší měrou, než jest nezbytně nutno.
(3) Úředníci celní správy, kteří jsou trvale pověřeni dozorem na dopravu železniční, musí míti služební průkazku svého úřadu, v níž musí býti udáno jméno, služební hodnost a dozorčí okres. Úředníci určení k dozoru pro jednotlivý případ jsou povinni vykázati se služebním příkazem.
(4) Je-li nutno provázeti vlaky, musí býti orgánové celní správy opatřeni služebním příkazem. Na základě tohoto příkazu mají orgánové nárok na bezplatnou dopravu ve služebním voze nebo na prázdných sedadlech brzdových budek, odkud by mohli vlak přehlédnouti. Není-li nutno, aby orgánové celní správy dozírali při zpáteční cestě na zboží, mají nárok na volné místo v osobním voze příslušné třídy (§ 10 žel. c. ř.), v nákladním vlaku však ve služebním voze. K tomu cíli jsou povinni předložiti služební příkaz železničnímu úřadu stanice odjezdu, aby na něm otiskl úřední razítko.
(5) Orgánové celní správy jsou povinni řídíc se svým oprávněním vycházeti železničnímu podniku a jeho zaměstnancům vstříc a dovoliti zejména všechny přípustné úlevy, pokud nemají důvodných pochybností. Zejména jsou orgánové pohraničních celních úřadů nádražních povinni v kteroukoliv dobu projednávati do volného oběhu vozové zásilky hromadného zboží nepodléhajícího clu nebo jiným dávkám (§ 27 žel. c. ř.), projednati ve výstupu průvozní zásilky poukázané opovědkou a vývozní zásilky zboží, jež nepodléhá vývoznímu clu a jehož výstup nemusí býti prokázán.
(6) Zpozoruje-li celní úřad nesprávnosti v průvodních listinách, jest povinen upozorniti na ně železniční podnik.
§ 10.
Volné jízdenky.
(1) Jména úředníků celní správy, pověřených trvale přímým dohledem na dopravu železniční a úřadování nádražních celních úřadů, jejich služební hodnost a přidělený jim úsek oznámí ministerstvo financí každoročně v listopadu ministerstvu železnic, a nastanou-li změny, též během roku.
(2) Železniční podniky vydají pro zmíněné úředníky volné jízdenky znějící na jména, podle potřeby i na držitele. Tyto jízdenky opravňují úředníky k volným služebním jízdám na tratích a ve vlacích v nich jmenovaných. Úředníci jsou povinni prokázati se služební průkazkou nebo služebním příkazem (§ 9, odst. (3) žel. c. ř.).
(3) Volné jízdenky budou opatřeny doložkou o platnosti pro nákladní vlaky jen tenkráte, když použití těchto vlaků bude odůvodněno.
(4) Pokud jde o nárok zaměstnanců celní správy na použití určité vozové třídy při služebních cestách, platí všeobecné předpisy.
(5) Nemá-li vlak příslušné vozové třídy, lze užíti vyšší vozové třídy, a není-li této ve vlaku, nižší třídy, jinak místa ve služebním voze.
(6) Orgánové celní správy nemají nároku na bezplatné místo v lůžkových vozech; u přepychových a nákladních vlaků konají cestu ve služebním voze, nemají-li ve vlaku úředního řízení.
(7) Zneužití volné jízdenky tresce se podle disciplinárních předpisů.
(8) Volné jízdenky znějící na jméno jest odebrati z úřední povinnosti, jakmile nastane změna v úředním přidělení majitelově.
§ 11.
Hájení celních zájmů železničními zaměstnanci.
(1) Železniční zaměstnanci jsou povinni míti svědomitě na zřeteli zájmy celního důchodku právě tak, jako zájmy svého železničního podniku a v důsledku toho oznamovati celní trestné činy, o nichž se dověděli při výkonu své služby přednostům nádražních celních úřadů (odboček). Jsou dále povinni vycházeti vstříc úředníkům nádražních celních úřadů a úředníkům celní správy, pověřeným celním dozorem na železniční dopravu, při výkonu jejich služebních povinností, dávati jim vysvětlivky, o něž požádají, pomáhati a dovoliti jim též nahlédnouti do železničních průvodních listin a do knih.
(2) Železniční zaměstnanci, jimž bylo dokázáno, že se dopustili podloudnictví nebo opětovně jiného celního přestupku, nemohou býti zaměstnáni v pohraničních stanicích a ve stanicích ležících v pohraničním pásmu, v jiných pak stanicích používáni při celním řízení, požádá-li o jejich vyloučení z těchto služeb okrsková celní správa. K opětnému připuštění k takovým službám jest potřebí zvláštní povolení okrskové celní správy.
§ 12.
Obstarávání celních úkonů přísežnými železničními zaměstnanci.
(1) Celní úkony, jež nevyžadují celně technických znalostí, mohou býti u nádražních celních úřadů v dohodě se železničním podnikem uloženy přísežným železničním zaměstnancům, t. j. zaměstnancům, kteří složili zvláštní slib, že hájiti budou při celních úkonech zájmy celního důchodku, a to bez nároku na zvláštní odměnu.
(2) Přísežným železničním zaměstnancům může býti zejména svěřeno zjišťování váhy a počtu kusů. Celní úřad může podle své úvahy zúčastniti se vážení, a má-li pochybnosti o správnosti zjištěné váhy, převažovati zboží.
(3) Při obstarávání těchto úkonů pokládají se železniční zaměstnanci za orgány celní správy a jsou povinni říditi se celními předpisy.
(4) Železniční podnik jest povinnen volati k ospravedlnění zaměstnance, kteří při obstarávání celních úkonů dopouštějí se úmyslně nebo z hrubé nedbalosti chyb, nepřípustných úchylek, opomenutí atd. (§ 28 prov. nař.).
(5) Celní úřady jsou podle dohody s železničním podnikem povinny dozírati na železniční zaměstnance, pověřené celními úkony, poučovati je a cvičiti pro tyto úkony. Celní úřady jsou oprávněny žádati od železničního podniku, aby odvolal nespolehlivé zaměstnance z celní služby a mohou, dohodnuvše se s ním, dočasně zastaviti výkon celních úkonů železničními zaměstnanci, vyskytnou-li se závady.
§ 13.
Práce při celním řízení.
(1) Hmotné práce při celním řízení (nakládání, skládání nebo překládání zboží, dávání zboží na váhu a s této, dopravení zboží do místností revisních a z nich, otvírání a zabalování zboží atd.) jsou vyhrazeny přísežným železničním zaměstnancům.
(2) Poplatky za tyto práce stanoví a vybírá železniční podnik a jest povinen vyhlásiti je podle železničních předpisů.
(3) Jiných dělníků než železničních zaměstnanců smí strana použíti k pracím při celním řízení jen tenkráte, když železniční podnik s tím souhlasí a splní-li strana podmínky stanovené železničním podnikem. Jde-li o práce obtížné nebo práce, jež vyžadují zvláštní zručnosti nebo odborné znalosti, může železniční podnik požadovati, aby si takovou práci obstarala strana sama odbornými silami. V tomto případě neplatí strana stanovených poplatků.
(4) Tam, kde hmotné práce obstarávají nyní státní zřízenci, kteří nenáležejí do stavu železničních zaměstnanců, nebudiž na tomto zařízení ničeho měněno, leč by se dohodla jinak okrsková celní správa se železničním podnikem.
(5) Každé skládání zboží s vozů nebo jeho nakládání do vozů musí býti hlášeno celnímu úřadu, aby mohl dohlížeti. Tohoto hlášení není potřebí tenkráte, byly-li smluveny určité hodiny a stálá místa pro skládání a nakládání. Skládání zboží nebudiž zdržováno celním dozorem.
(6) Poukázané zásilky, jež jsou určeny do různých míst, musí býti - nakládají-li se do téhož vozu - uloženy tak, aby zásilky, jež jsou určeny do bližších stanic, mohly býti vyloženy bez překládky zásilek určených do vzdálenějších stanic.
§ 14.
Projednání celního zboží.
(1) Železniční podnik jest povinen dodati celní zboží jím dočasně uschovávané celnímu úřadu k celním řízení v nezměněném stavu tak, jak je dovezl, a nedodá-li je, nahraditi ušlé dávky podle sazby připadající dle druhu i povahy zboží; vyšetří-li nebo prokáže-li se věrohodně pouze druh zboží, vyměří se náhrada podle příslušné nejvyšší sazby stanovené na druh zboží, nelze-li ani druh zboží takto zjistiti, podle nejvyšší sazby celního sazebníku (§§ 24 a 44 c. z.).
(2) Železniční podnik jest povinen zaopatřiti váhy a závaží potřebné k odvažování zboží v provozním skladišti a jest oprávněn vybírati vážné podle železničních předpisů.
(3) Ukládá-li se do provozního skladiště zboží, jež má býti vycleno, zaznamenáno, uskladněno nebo poukázáno průvodkou, zjistí se počet nákladových kusů, jejich značky a čísla, druh obalu a hrubá váha. Zjistí-li celní úřad při projednávání zboží úbytek na váze vyšetřené při uložení zboží, upustí od vyměření cla za tento úbytek, je-li zřejmo, že úbytek na váze vznikl přírodním vlivem nebo že se při vážení stal omyl. O vážení budiž vedení vážní kniha, do níž buďtež zapisovány počet nákladových kusů, jejich značky a čísla, druh obalu, obsah a hrubá váha.
(4) Na žádost okrskové celní správy dá železniční podnik celnímu úřadu podle možnosti zvláštní, bezpečně zavíratelný prostor v provozním skladišti, aby v něm mohl uschovávati zabavené zboží nebo takové zboží, jehož projednávání musilo býti přerušeno.
(5) Je-li v sídle nádražního celního úřadu veřejné celní skladiště, může železniční podnik navrhnouti, aby byly zásilky, jež přivezl, jež však nebyly příjemci odebrány ve lhůtě jím stanovené, převezeny do něho na útraty odesilatele nebo příjemce, není-li závady proti uložení zboží v něm.
(6) Zboží musí býti převezeno do celního skladiště ihned po dovezení, navrhne-li to železniční podnik z důvodů dopravních (nával zboží atd.) nebo navrhne-li to odesilatel nebo příjemce a podnik k tomu svolí.
§ 15.
Prodej, zničení a změna povahy celního zboží.
(1) Železniční podnik může - řídě se železničními předpisy - prodati celní zboží jím dovezené, jestliže zaplatí clo, daně a dávky na něm tkvící a splní jinaké odběrné podmínky. O zamýšleném prodeji jest zaplacení cla, daní a dávek nebo jen s částečným zaplacením může povoliti jen ministerstvo financí.
(2) Železniční podnik může na písemné ohlášení za dozoru celního úřadu zničiti celní zboží neb učiniti je neupotřebitelným k původnímu účelu. V onom případě nevznikne povinnost platiti clo a případné dávky, v tomto případě jen tenkráte, podléhá-li zboží ve změněném stavu clu (dávkám).
(3) Aby železniční podnik dosáhl vrácení částek zaplacených ze zboží jím vycleného, jež se zkazilo nebo zaniklo, dříve než bylo doručeno příjemci (§ 106 c. z.), musí požádati nejbližší celní úřad nebo nejbližší oddělení finanční stráže nebo nejbližší důchodkový kontrolní úřad, aby dohlédl na zničení, potvrdil je a zařídil vrácení částky celním úřadem, který zásilku vyclil. Je-li nebezpečí v průtahu, může železniční podnik zničiti zboží sám pod dozorem službu konajícího železničního úředníka v přítomnosti dvou hodnověrných svědků. Změnilo-li zboží před vydáním příjemci svoji povahu tak, že by se z něho vyměřila nižší celní pohledávka, než byla vyměřena, nutno dodati zboží celnímu úřadu.
§ 16.
Celní závěrka.
(1) Poukazují-li se opovědkou nebo průvodkou zásilky celního zboží na návrh železničního podniku, nebuďtež dávány pod celní prostorovou závěrku. V těchto případech zastupuje železniční závěrka celní závěrku a platí o ní ustanovení o celní závěrce. Ministerstvo železnic může však žádati, aby na tratích jím označených bylo používáno jen celních závěrek.
(2) Dává-li se provozní skladiště výjimečně pod celní závěr (§ 4, odst. (2) žel. c. ř.), použije se celních zámků. Dává-li se celní závěrka v poukazovacím řízení podle §§ 45 a 48 c. z., užije se ke kusové závěrce olůvek, pečeti (otisku úředního razítka ve vosku) nebo celních známek a k prostorové závěrce olůvek podle přílohy b) tohoto řádu.
(3) Má-li býti dána kusová závěrka na zboží, musí býti zevnějšek schrán a balíků tak upraven, aby bylo možno opatřiti je závěrkou účelně bez další úpravy celním úřadem.
(4) Pomůcky (motouzy, provazy), potřebné pro celní závěrky, musí dodati navrhoval, kdežto celní závěrku dodá celní úřad bezplatně.
(5) Cizozemské celní závěrky nebuďtež snímány a nahrazovány tuzemskými celními závěrkami, jsou-li neporušeny a vyhovují-li. Totéž platí o prostorových závěrkách cizozemských železničních podniků, zastupují-li ve vývozním nebo průvozním státě celní závěrky.
(6) Dávati a snímati celní závěrku přísluší celnímu úřadu.
§ 17.
Nepředvídané příhody.
Ustanovení § 87 prov. nař. platí obdobně s tím, že železniční podnik může dáti zjistiti nehodu přednostou stanice nebo jeho zástupcem v přítomnosti dvou svědků.
§ 18.
Odklad platby celních pohledávek.
(1) Státním drahám povoluje se odklad platby celních pohledávek, jež vzniknou z vyclívek jimi zprostředkovaných, do konce kalendářního měsíce. Podrobnosti o platbě a zúčtování stanoví ministr financí v dohodě s ministrem železnic.
(2) Ministr financí může povoliti odklad platby celních pohledávek i jiným železničním podnikům.
(3) Vybírá-li nádražní pokladna celní pohledávky i ze zásilek, jichž vyclení nezprostředkoval železniční podnik, zúčtuje je celní úřad na vrub železničního podniku způsobem předepsaným pro odklad platby.
§ 19.
Nedoplatky a přeplatky.
(1) Nedoplatky, jež vzniknou z vyclívek železničního podniku za příjemce zboží z důvodu, že byla celní pohledávka nízko vyměřena, zúčtují se na vrub železničního podniku, který je vybere od příjemců zboží. K tomu cíli doručí celní úřad platební rozkaz znějící na příjemce zboží a celní kvitanci železničnímu podniku.
(2) Nemůže-li železniční podnik doručiti platební rozkaz příjemci zboží, poznamená železniční úřad překážku doručení na platebním rozkaze a vrátí jej s celní kvitancí celnímu úřadu. Přijme-li příjemce zboží platební rozkaz, zdráhá-li se však zaplatiti nedoplatek, poznamená to železniční úřad na celní kvitanci a vrátí ji celnímu úřadu se stvrzenkou o doručení platebního rozkazu. V obou těchto případech připíše celní úřad zúčtovanou částku železničnímu podniku k dobru a zařídí vymáhání nedoplatku od příjemce zboží.
(3) Přeplatky, jež vzniknou z vyclívek železničního podniku za příjemce zboží z důvodu, že byla celní pohledávka vysoko vyměřena, zúčtují se k dobru železničnímu podniku.
II.
Doprava osob a zavazadel.
§ 20.
Uzavření nádraží.
(1) Při příjezdu vlaku z celní ciziny na nádraží pohraničního celního úřadu nebo při odjezdu vlaku z pohraničního nádraží v cizině ležícího do celního území smějí se na místě, kde vlak zastaví nebo stojí, zdržovati po dobu celní prohlídky jen zaměstnanci ve službě.
(2) Vchody a východy pro cestující osoby jsou pod celním dohledem. Střežení těchto vchodů a východů může býti se souhlasem železničního podniku svěřeno přísežným železničním zaměstnancům.
§ 21.
Projednávání zavazadel do volného oběhu.
(1) Nemá-li cestující osoba, přijíždějící z celní ciziny, ve svém zavazadle zboží určené pro obchod, může zboží clu podléhající prohlásiti ústně. Může též navrhnouti, aby zavazadlo bylo prohlédnuto bez prohlášky a aby zboží clu podléhající bylo vycleno podle výsledku celní prohlídky. V tomto případě podléhá však osoba cestující trestu podle trestních ustanovení celního zákona, najde-li se v zavazadle zboží záludně ukryté.
(2) Cestovní zavazadla, t. j. zavazadla podaná železničnímu podniku k dopravě, projedná celní úřad zpravidla jako ruční zavazadla, jestliže jejich majitelé jedou jako cestující osoby v témže vlaku. Nedostaví-li se k projednání cestovního zavazadla ani cestující osoba ani zástupce jí zmocněný a nemůže-li býti zavazadlo poukázáno, smí železniční podnik uschovávati zavazadlo pod celním dozorem nejdéle 14 dní. V této lhůtě může býti zavazadlo projednáno jako ruční zavazadlo, přihlásí-li se o ně cestující osoba nebo její zmocněnec. Po uplynutí této lhůty jest podnik povinen rozhodnouti do tří dnů, co se má se zavazadlem státi.
(3) Cestující osoby jsou povinny vyložiti věci tak, aby mohly býti snadno prohlédnuty. Cestující osoba musí obsah zavazadel sama vybaliti nebo dáti jej vybaliti osobou jí určenou, k čemuž u cestovních zavazadel smí užíti toliko přísežných železničních zaměstnanců.
(4) Cestovní zavazadla buďtež zpravidla prohlížena v revisní síni. Při vyclívání budiž užíváno celních nálezů a kvitancí v sešitech, nejde-li o zboží určené pro obchod.
(5) Z úlev dovolených při projednávání zavazadel jsou vyloučena zavazadla obsahující obchodní zboží, tudíž zejména vzorkové kufry obchodních cestujících; tato zavazadla mohou býti projednána jen, pokud jest k tomu čas a vlak se projednáváním nezdrží.
(6) Dovezená zavazadla propustí pohraniční vstupní úřad zpravidla do volného oběhu a to nejdříve zavazadla cestujících osob, které jedou týmž vlakem dále. Zavazadla, která nemohla býti projednána od odjezdu vlaku, jest, nelze-li je poukázati (§§ 23 a 24 žel. c. ř.), projednati později a železniční podnik vypraví je nejbližším vlakem dále.
(7) Řízením stanoveným pro přepravní styk projednají se zavazadla pouze na žádost cestujících osob. Přeprava zavazadel přes cizí celní území není omezena na určité trati.
§ 22.
Projednávání ručních zavazadel.
(1) Prohlídku cestujících osob a jejich ručních zavazadel jest vykonati za zdržení vlaku v pohraniční stanici, a to pokud možno ve voze.
(2) Celní úřady jsou zmocněny vyclívati ve vlaku věci clu podléhající, jež cestující osoby v ručním zavazadle s sebou vezou, na př. dárky, cestovní památky a podobné věci, podle množství zjištěného odhadem.
(3) Nelze-li vykonati prohlídku ve vlaku s dostatečnou jistotou nebo zjistí-li se v ručním zavazadle mezi cestovními potřebami obchodní zboží nebo zboží podléhající omezení v oběhu, jež nesmí celní úřad bez povolení vyššího nebo jiného úřadu propustiti do volného oběhu, jest cestující osoba povinna odebrati se se svým ručním zavazadlem do revisní síně. Rovněž jest povinna učiniti tak cestující osoba, jež zdržuje celní prohlídku.
(4) Prohlídka cestujících osob a jejich zavazadel (ručních i cestovních) budiž vykonávána s patřičnou šetrností.
§ 23.
Poukazování cestovních zavazadel opovědkou.
(1) Cestovní zavazadla, určená k přímému průvozu celním územím nebo k projednání jiným celním úřadem než pohraničním, poukáže pohraniční celní úřad na návrh železničního podniku opovědkou. Na návrh železničního podniku mohou býti poukázána též ona cestovní zavazadla, k jichž prohlídce se cestující osoba nedostavila, je-li ve stanici určení celní úřad.
(2) Vlakvůdce nebo zmocněnec železničního podniku musí podle železničních průvodek sepsati pro každý jednotlivý přijímací úřad dvojmo ohlášku a odevzdati ji celnímu úřadu. Poukazovaná zavazadla nemusí býti zpravidla převážena do revisní síně, celnímu úřadu musí však býti umožněno, aby se přesvědčil, že byla ohlášena všechna zavazadla a že jsou ve vlaku. Převezení zavazadel do revisní síně může však celní úřad požadovati, uzná-li to nutným v zájmu celního důchodku.
(3) Zjistí-li celní úřad chyby v ohlášce, opraví je. Železniční podnik jest povinen označiti zavazadla k nim patřící železniční průvodní papíry nálepkou. Průvodní papíry mohou býti též opatřeny otiskem razítka místo nálepky. Jsou-li ve voze nebo v oddělení, jež lze zamknouti, jen zavazadla podléhající celní kontrole, nikoli však zavazadla ve volném oběhu, opatří se jen vůz nebo oddělení nálepkou. Ohlášky podepíše vlakvůdce nebo jiný zmocněnec železničního podniku; celní úřad opatří je pořadovými čísly opovědního rejstříku, otiskne se na ně místní a denní razítko a vrátí prvopisy železničnímu podniku jako opovědky.
(4) Železniční podnik přijímaje opovědku zavazuje se dodati poukázaná zavazadla do měsíce přijímacímu celnímu úřadu v nezměněném stavu.
(5) Přijímací celní úřad přesvědčí se, zda poukázaná zavazadla došla a potvrdí příjem nebo výstup zavazadel na opovědce. Nesouhlasí-li počet zavazadel s počtem udaným v opovědce anebo nebyla-li zavazadla vůbec dodána, zavede šetření podle jeho výsledku vyřídí opovědku.
(6) Změní-li se určení zavazadel poukázaných k průvozu na cestě tak, že mají býti propuštěna do volného oběhu, musejí býti dodána k prohlídce nejbližšímu celnímu úřadu.
(7) Mají-li býti všechny zavazadla, která jsou uvedena v opovědce, propuštěna do volného oběhu, poznamená železniční zmocněnec na opovědce, že zavazadla zůstanou zpět, a odevzdá je s opovědkou železničnímu úředníkovi službu konajícímu; tento jest povinen odevzdati ihned zavazadla s opovědkou celnímu úřadu. Mají-li býti jen některá zavazadla propuštěna do volného oběhu, jest železniční podnik povinen vyhotoviti opis opovědky a opatřiti jej poznámkou o stavu věci. Vyhotovení opisu opovědky a počet dodaných zavazadel jest poznamenati na opovědce.
§ 24.
Poukazování zavazadel průvodkou.
(1) Průvodkou poukazují se cestovní zavazadla na návrh cestující osoby, stačí však učiniti ústní prohlášku. Ruční zavazadla nutno poukázati vždy průvodkou.
(2) Zavazadla poukázaná průvodkou mohou býti dodána i jinému celnímu úřadu než v ní jmenovanému.
III.
Doprava zboží.
§ 25.
Prvotní prohlášky.
(1) Odesilatel zboží jest povinen, přiložiti ke každému nákladnímu listu prvotní prohlášku zřetelně psanou a poznamenati to na něm (§ 41 prov. nař.).
(2) Prvotní prohlášky mají zejména účel, aby mohl železniční podnik podle nich navrhnouti opovědění zboží. Železniční podnik jest povinen zkoušeti, zda prvotní prohláška souhlasí s údaji nákladního listu. Není-li prvotní prohláška úplnou nebo je-li nesprávnou, jest železniční podnik povinen ji doplniti nebo opraviti, a schází-li vůbec, vyhotoviti náhradní prohlášku.
(3) Zvláštní povolení, osvědčení předepsaná pro dovoz nebo průvoz monopolních předmětů a jiných věcí, jichž oběh jest zakázán, omezen nebo upraven zvláštními předpisy, buďtež připojena k prvotní prohlášce.
(4) Železniční podniky jsou povinny vyhlásiti vzorec prvotní prohlášky v tarifu.
§ 26.
Vlakový soupis.
(1) Jakmile přijede na nádraží pohraničního celního úřadu vlak, jenž má kromě služebního vozu vozy naložené zbožím, jest vlakvůdce nebo jiný zmocněnec železničního podniku, provozujícího dopravu přes celní hranici, povinen odevzdati pohraničnímu celnímu úřadu vlakový soupis vozů naložených zbožím jím podepsaný.
(2) Vlakový soupis musí obsahovati:
1. Vlastnické značky a čísla naložených vozů;
2. je-li naloženo na voze zboží téhož druhu, určené pro téhož příjemce, druh zboží, na příklad: ruda, železo, pšenice a pod.; je-li na voze naloženo více druhů zboží, budiž obsah označen slovy: "Různé zboží".
(3) Do obozu železniční správy dosud nezařaděná železniční vozidla jest zapsati do vlakového soupisu právě tak jako naložené vozy [odst. (1)].
(4) Vozové náklady zboží téhož druhu nepodléhajícího clu mohou býti vykázány ve vlakovém soupisu úhrnným počtem vozů, na příklad "10 vozů uhlí", a není potřebí udávati vlastnické značky a čísla vozů.
(5) Doveze-li jiný vlak než v prvním odstavci jmenovaný nákladní zásilky, nemusí býti odevzdáván vlakový soupis, nýbrž postačí odevzdati prvotní prohlášky a listiny patřící k zásilkám ihned po příjezdu vlaku celnímu úřadu, aby jich použil při dalším řízení. Též nemusí býti odevzdáván vlakový soupis, přiveze-li vlak pouze prázdné vozy, jež jsou již zařaděny do provozu. Takový vlak prohlédne finanční stráž, aby zjistila, že vozy jsou prázdné.
§ 27.
Prohlídka nákladních vlaků.
(1) Na základě vlakového soupisu vykoná celní úřad prohlídku vlaku za součinnosti potřebného počtu přísežných zřízenců železničních. Dokud nebyla prohlídka skončena, nesmí býti vlak ani posunován ani dělen ani zboží skládáno nebo nakládáno. Je-li však posunu nebo dělení vlaku nezbytně potřebí z důvodu dopravních, dohodne se železniční úřad s celním úřadem.
(2) Vlakovou prohlídkou jest především spolehlivě zjistiti, že všechny vozy, jež nejsou zapsány ve vlakovém soupise, jsou prázdné. U kotláků zjistí se poklepem nebo otevřením výpusti, že jsou skutečně prázdné. Příklopy kotláků buďtež pouze namátkou otevřeny; při umělém světle jest při otevírání kotláků dbáti zvláštní opatrnosti. Vznikne-li však podezření, že kotláky obsahují zboží, buďtež příklopy bezpodmínečně otevřeny.
(3) Na návrh železničního podniku může býti zboží nepodléhající clu nebo jiným dávkám propuštěno do volného oběhu na základě prvotních prohlášek, uzná-li celní orgán vykonávající prohlídku vlaku, že může prohlídku spolehlivě vykonati. Při této prohlídce zjistí se okolnosti potřebné pro statistiku zahraničního obchodu a ve vlakovém soupisu se poznamená, že zboží nepodléhá clu nebo jiným dávkám.
(4) Nakládací pomůcky a ochranné prostředky buďtež projednány podle ustanovení č. 4 přílohy c) tohoto řádu.
(5) Celní úředník může též prohlédnouti zboží clu podléhající, bylo-li dovezeno v celných vozech, je-li jeho sazební povaha zcela jednoduchá a na prvý pohled zřejmá a může-li prohlídku spolehlivě vykonati. V tomto případě poznamená ve vlakovém soupise sazební povahu zboží, vlastní váhu vozu a data potřebná pro statistiku zahraničního obchodu. Tyto zásilky nemusí býti znovu prohlíženy, prohlásí-li je později železniční podnik do volného oběhu.
(6) Kryté vozy a otevřené vozy se zbožím přikrytým plachtou, jež nebylo propuštěno do volného oběhu, jest opatřiti železničním závěrkou (§ 16), pokud se neponechají pod neporušenou cizozemskou závěrkou.
(7) Na otevřené vozy s nezabaleným a nepřikrytým zbožím nedávají se závěrky. Jde-li o zboží spojené s jinými hmotami, jež mají vliv na zařadění zboží, jest celní úřad povinen zjistiti a ve vlakovém soupisu poznamenati spojení, dá-li se lehce odstraniti.
§ 28.
Ručení železničního podniku.
(1) Podání vlakového soupisu zakládá ručení železničního podniku, který dopravil zboží přes celní hranici, za správnost a úplnost soupisu a povinnost dodati pohraničnímu celnímu úřadu všechno zboží přes hranici dopravené beze změny, a nedodá-li je, nahraditi ušlé dávky podle § 44 c. z. Toto ručení a povinnost přejde na přípojnou železnici převzetím zboží.
(2) Nesouhlasí-li vlakové soupisy, nebudiž zaváděné řízení podle důchodkového trestního práva, je-li zřejmo, že se stala chyba omylem nebo přehlédnutím, a lze ji vysvětliti průvodními listinami.
(3) Clo se nevyměří z úbytku na váze, vznikl-li úbytek zjevnými přírodními vlivy neb omylem.
§ 29.
Další úkony pohraničního celního úřadu.
(1) Celní úřad pohraniční jest povinen, vyznačiti ve vlakovém soupisu u jednotlivých vozů pořadová čísla (vstupní čísla) a tatáž čísla napsati zároveň na příslušné prvotní prohlášky a ostatní průvodní listiny, a má-li po ruce nákladní listy, i na tyto. Souhrnem hlášené vozové zásilky [§ 26, odst. (4) žel. c. ř.] obdrží jen jedno číslo. Vlakového soupisu použije celní úřad k průkazu dalších vyřízení.
(2) Pokud jednotlivé vozy nemohou býti projednány podle vlakového soupisu, zejména obsahují-li větší počet kusových zásilek, jest železniční podnik povinen podati celnímu úřadu podrobný seznam zásilek v jednotlivých vozech s příslušnými listinami. Tento seznam opatří celní úřad vstupním číslem podle vlakového soupisu, dohlédne na vykládání zboží do provozního skladiště a ve vlakovém soupise poznamená, že zboží bylo vyloženo. Do jiných celních zápisů zapíše se toto zboží, teprve až bude hlášeno k dalšímu řízení.
(3) Pohraniční celní úřady jsou nejen oprávněny nýbrž i povinny poukázati zboží, jehož prohlídka jest zdlouhavá nebo obtížná a nedá se vykonati důkladně, leč na úkor dopravy nebo pravidelné celní služby, vnitrozemskému nádražnímu celnímu úřadu s dostatečným oprávněním vyclívacím, je-li v místě určení nebo na pravidelné cestě k místu určení.
(4) Uzná-li pohraniční celní úřad žádoucím poukázati zboží proti výslovnému příkazu, danému odesilatelem v nákladním listě, jest povinen potvrditi na žádost železničního podniku poukázání z úřední moci na nákladním listě.
§ 30.
Ohláška opovědi.
(1) Zmocněnec železničního podniku jest povinen ohlásiti ohláškou dvojmo celnímu úřadu zásilky, jež mají býti opověděny a připojiti k ní průvodní listiny.
(2) Pro každý přijímací úřad musí býti sepsána zvláštní ohláška.
(3) Ohláška musí se zpravidla vztahovati na obsah celého vozu. Je-li však ve voze naloženo kusové zboží, určené do různých míst, které má býti projednáno různými celními úřady, musí býti pro každý celní úřad podána zvláštní ohláška na onu část nákladu, která jest určena pro ten nebo onen celní úřad.
(4) Železniční podnik ručí za správnost ohlášky a přijímá ohláškou závazek, že dodá všechny v ohláškách jmenované zásilky beze změny ve stanovené lhůtě některému celnímu úřadu, jenž má dostatečné oprávnění k projednání zásilky, a nedodá-li je, že nahradí ušlé dávky podle ustanovení § 44 c. z.
§ 31.
Zajištění opověděného zboží.
(1) Na vozy, v nichž jest zboží ohlášené, dá zpravidla železniční podnik svoji závěrku, může však žádati, aby celní úřad opatřil je celní závěrkou. Jestliže se dá závěrka přiložiti jen s velkými potížemi nebo je-li zboží, které má býti opatřeno závěrkou takového druhu, že nelze očekávati, že by mohlo býti změněno, zařídí celní úřad, co uzná za potřebné k zajištění totožnosti zboží (§ 27 žel. c. z.).
(2) Železniční podniky jsou povinny vésti o železničních závěrkách daných místo celních závěrek záznam, do něhož mohou celní úřady nahlížeti. Do těchto záznamů jest zapisovati značky závěrek a stanice, v nichž závěrka byla dána nebo byla vyměněna.
(3) Železniční podniky jsou povinny nalepiti na poukázané nákladové kusy a na vozy, v nichž jest naloženo opověděné zboží, jakož i na příslušné nákladní listy nálepky, že jde o celní zboží.
(4) Je-li v některém voze naloženo kusové zboží, určené pro tentýž celní úřad, opatří se nálepkou pouze vůz.
(5) Žádá-li železniční podnik, aby celní zboží bylo uloženo v celním skladišti, není potřebí opatřovati zboží nálepkami nebo dávati zboží pod celní závěrku, nýbrž zboží může býti doprovázeno do skladiště přísežným železničním zřízencem nebo podle přání železničního podniku finanční stráží.
§ 32.
Opovědka.
(1) Celní úřad napíše na každou ohlášku pořadové číslo a otiskne na ni místní a denní razítko. Tím stane se ohláška opovědkou. Prvotní prohlášky patřící k opovědce buďtež opatřeny číslem opovědky a otiskem místního a denního razítka.
(2) Dodací lhůta budiž stanovena měsícem, pokud není zvláštními okolnostmi odůvodněna kratší nebo delší doba.
(3) Prvopis opovědky vydá celní úřad zástupci železničního podniku, druhopis si podrží jako přílohu opovědního rejstříku.
§ 33.
Poukaz k domácí celní prohlídce.
(1) Má-li býti celní zboží projednáno mimo celniště domácí celní prohlídkou v místě určení, poukáže se onomu celnímu úřadu, který má prohlídku vykonati. Zásilka nemusí býti dodána přijímacímu celnímu úřadu a zašle se s dopravními a celními listinami přímo do stanice určení.
(2) K projednání domácí prohlídkou mohou býti poukázány jen zásilky, pro které si příjemce vymohl buď trvalé nebo zvláštní povolení domácí prohlídky. Nemá-li nastati průtah v projednání zásilky, musí se příjemce postarati, aby odesilatel předepsal povolenou prohlídku v nákladním listě slovy: "Projednati domácí prohlídkou ve stanici .......... celním úřadem ve ............, na základě povolení ze dne .........., číslo ..........".
(3) Byla-li zásilka poukázána k projednání domácí prohlídkou, nutno napsati na nálepkách poznámku: "Domácí prohlídka v ....." a v prvotní prohlášce: "K domácí prohlídce ve stanici .......... celním úřadem ..........".
(4) Závěrka smí býti sejmuta ve stanici určení, pokud se týče zásilka vydána příjemci zpravidla jen v přítomnosti celního orgánu. Železniční podnik může vydati takovou zásilku příjemci, avšak jen s celní nebo železniční závěrkou nebo dá-li na ni závěrku, a jen tenkráte, když se majitel vykáže osvědčením celního úřadu podle ustanovení § 37 žel. c. ř.
(5) Stanice určení jest povinna vyrozuměti přijímací celní úřad, jakmile zásilka dojde, a odevzdati celní listiny dostavivšímu se celnímu orgánu.
(6) Kdyby domácí prohlídka nebyla povolena, jest zboží dodati nejbližšímu celnímu úřadu.
§ 34.
Opovědní rejstřík.
(1) Poukazující celní úřad zapisuje opovědky jím vydané do opovědního rejstříku.
(2) Ztratí-li se opovědka, jest přednostka poukazujícího celního úřadu (odbočky) povinen vyhotoviti duplikát opovědky, nemá-li pochybnosti nebo podezření.
§ 35.
Zboží v pohraničním stanici naložené.
Zboží dovezené do pohraniční stanice železnicí a jí v této stanici vyložené i zboží dovezené tam po ose nebo lodí není vyloučeno z poukazování opovědkou.
§ 36.
Projednání, návrh, úřední potvrzení.
(1) Zboží, jež nemá býti poukázáno opovědkou, projedná se podle ustanovení celního zákona a prováděcího nařízení k němu, pokud neobsahuje tento řád odchylných ustanovení.
(2) Propustí-li pohraniční celní úřad při prohlídce vlaku (§ 27 žel. c. ř.) zboží nepodléhající clu ani jiným dávkám do volného oběhu proti předpisu odesilatelově v nákladním listě, jest povinen potvrditi to na žádost železničního podniku na nákladním listě.
(3) Nákladní listy nebo odběrné listiny na zboží clu podléhající buďtež opatřeny pokladnou, jež vybere celní pohledávku, doložkou: "Vycleno".
§ 37.
Zboží poukázané průvodkou.
(1) Zboží, jež se poukáže na návrh železničního podniku průvodkou, nedává se pod celní závěrku a podnik není povinen skládati celní jistotu.
(2) Na zboží poukázané průvodkou nebo na vozy s takovým zbožím a na nákladní listy musí býti nalepeny nálepky, že jde o celní zboží.
(3) Zboží poukázané průvodkou může býti dodáno k projednání též jinému než stanovenému přijímacímu úřadu. V tomto případě musí železniční podnik dodati celnímu úřadu celou zásilku patřící k průvodce a jest povinen oznámiti změnu poukazujícímu celnímu úřadu a poznamenati ji na průvodce a nálepkách, na nákladním listě a na nákladu.
(4) Dodací povinnost železničního podniku jako dopravovatele a jeho ručení jako příjemce průvodky zaniká u zásilek poukázaných dále než do stanice určené nákladním listem, na př. do podniku spojené se stanicí vlečkou nebo do jiných místností k domácí prohlídce, okamžikem skončení železniční dopravy ve stanici určení za těchto podmínek:
a) (1) Byla-li příjemcem průvodky jiná osoba než železniční podnik, smí tento vydati zásilku tomu, kdo od něho převezme průvodku (nový dopravovatel, příjemce zboží nebo jeho zmocněnec), jen když tento nový držitel zásilky písemně prohlásí, že přijímá na sebe povinnosti příjemce průvodky. t. j. řádného dodání zboží průvodkou poukázaného;
(2) železniční podnik jest povinen zaslati toto prohlášení poukazujícímu celnímu úřadu.
b) (1) Byl-li příjemcem průvodky železniční podnik, musí příjemce zásilky kromě prohlášení v předešlém bodě zmíněného předložiti stanici určení osvědčení přijímacího úřadu, že složil jistotu za povinnosti vznikající z převzetí zboží průvodkou poukázaného nebo že byl osvobozen od povinnosti složiti jistotu podle ustanovení o osvobození od jistoty v řízení s průvodkou. Osvědčení může zníti buď na určitou zásilku nebo na všechny zásilky v určitém období. Toto osvědčení přijímacího celního úřadu může býti napsáno na železničním návěští o příchodu zboží;
(2) nepředloží-li příjemce osvědčení přijímacího celního úřadu, jest stanice povinna vybrati a potvrditi jistotu na průvodce otiskem staničního razítka a zaslati ji na útraty složitele přijímacímu celnímu úřadu;
(3) výše jistoty budiž poznamenána poukazujícím celním úřadem v průvodce; nestane-li se tak, dorozumí se stanice určení s přijímacím celním úřadem. Zaplacení jistoty u stanice určení má tutéž účinnost, jakoby byla složena u poukazujícího celního úřadu.
§ 38.
Upuštění od vybrání cla při zpětném dovozu nebo vývozu zboží.
Kdy a za jakých podmínek lze upustiti od vybrání cla, doveze-li se tuzemské (zdomácněné) zboží z celní ciziny zpět do celního území nebo vyváží-li se cizozemské vyclené zboží z celního území zpět do celní ciziny, stanoví se v §§ 214 a 216 prov. nař.
§ 39.
Přeprava zboží přes celní cizinu.
(1) O přepravě zboží z celního území přes celní cizinu zpět do celního území (přepravní styk) platí ustanovení §§ 139 až 141 prov. nař. s tou obdobou, že v železničním styku stačí místo celní závěrky železniční závěrka a že na takové zásilky musí býti nalepeny nálepky, že jde o tuzemské zboží. Jistoty není potřebí, převezme-li železniční podnik ručení. Zásilky ohlásí železniční podnik přepravnímu styku podle přepravních prohlášek, jež musí odesilatel připojiti k nákladnímu listu (§§ 140 a 141 prov. nař.).
(2) Dopravuje-li železniční podnik zboží pomocnými směry, může výstupní celní úřad dovoliti přepravní styk na žádost podniku i po jiných než dovolených tratích, jest však povinen vyrozuměti vstupní celní úřad.
(3) Jestliže jde v takových případech o celé vlaky, jež jinak jezdí pravidelně celním územím, může býti upuštěno od formalit stanovených pro přepravní styk, jestliže jsou takové vlaky provázeny československými železničními zřízenci. Železniční podnik jest povinen vyrozuměti o tom zavčas výstupní a vstupní celní úřad.
(4) Vystoupí-li zboží poukázané opovědkou nebo průvodkou cestou na cizí celní území, nemusí býti při zpětném vstupu znovu projednáváno, aby mohlo býti dále dopraveno do místa určení. Pohraniční celní úřad potvrdí výstup a vstup na poukazovacích listinách.
(5) Převoz zboží přes celní cizinu po peážních (pasážních) tratích nepovažuje se za přepravní styk.
§ 40.
Překládání a přebalování zboží.
(1) Zboží, poukázané opovědkou, průvodkou nebo průkazkou, může býti překládáno do jiného železničního vozu nebo na loď nebo z této opět do železničního vozu.
(2) Je-li nutno rozděliti náklad poukázaný jednou opovědkou, jest železniční podnik povinen vyhotoviti opis opovědky, opatřiti jej poznámkou o stavu věci a připojiti k němu příslušné průvodní listiny. Na opovědce poznamená železniční podnik vyhotovení opisu a listinu, jež k němu připojil.
(3) Železniční podnik může přebaliti některé poukázané nákladové kusy, je-li toho potřebí za dopravy z důvodu nějaké příhody.
(4) Byla-li celní závěrka odstraněna, jest ji nahraditi železniční závěrkou.
(5) Bylo-li nutno přebaliti nákladové kusy nebo zaniklo-li zboží úplně nebo částečně za dopravy, jest železniční podnik povinen dáti zjistiti takovou událost co nejdříve nejbližším celním úřadem nebo nejbližší finanční stráží nebo důchodkovým kontrolním úřadem nebo, je-li nebezpečí v průtahu nebo nedá-li se to z jiných důvodů provésti, službu konajícím železničním úředníkem a dvěma hodnověrnými svědky.
(6) Takové události musí železniční podnik poznamenati na celních listinách a dáti potvrditi úředními orgány, kteří se dostavili, nebo svědky. Sejmutí a přiložení závěrky jest poznamenati v záznamu závěrek.
(7) Byly-li železničním podnikem sepsány zjišťovací zápisy, buďtež jejich opisy připojeny k celním listinám.
§ 41.
Projednání v místě určení.
(1) Zboží dopravené železnicí projedná celní úřad v místě určení podle ustanovení celního zákona a prováděcího nařízení, pokud není v tomto řádu zvláštních ustanovení.
(2) Ustanovení §§ 36 a 37 žel. c. ř. platí obdobně.
§ 42.
Doručení opovědek.
(1) Zástupce železničního podniku jest povinen odevzdati celnímu úřadu v místě určení listiny patřící k zásilkám opovědným.
(2) Celní úřad poznamená na opovědce den doručení opovědky a příjem k ní patřících prvotních prohlášek.
(3) Překročení lhůty nebudiž pozastavováno, vysvětlí-li je železniční podnik.
§ 43.
Další poukázání opovědkou.
(1) Má-li býti přijímacím celním úřadem projednána jen část zásilky dodané opovědkou, vyřídí celní úřad dodanou opovědku. Zboží, jež nemá býti celním úřadem projednáno, nýbrž dále dopraveno, může býti opět poukázáno opovědkou podle ustanovení §§ 29 až 35 žel. c. ř.
(2) Dopravuje-li se jiné než celní zboží pod celním dozorem, jest též dovoleno poukazovati je opovědkou.
§ 44.
Zánik, zkáza nebo rozbití celního zboží.
(1) Zboží poukázané opovědkou nebo průvodkou, jež za dopravy náhodou zaniklo (shořelo a pod.), nepodléhá clu.
(2) Zboží poukázané opovědkou nebo průvodkou, jež se zkazilo nebo rozbilo za dopravy, propustí se buď beze cla, jestliže se pod úředním dozorem zničí, nebo vyclí se podle celní sazby, které podléhá v tom stavu, ve kterém jest. Celní úřad může si vyhraditi, že zboží vyclí podle této sazby, když se zboží ještě více rozbije za úředního dozoru nebo učiní jiné vhodné opatření.
§ 45.
Úbytek na váze.
Z úbytku, zjištěného na váze při projednání zboží poukázaného opovědkou nebo průvodkou, nevybere se clo, když jest zřejmo, že vznikl přírodním vlivem nebo omylem.
§ 46.
Výdej zboží příjemci.
(1) Dříve než vydá železniční podnik příjemci zboží dovezené z celní ciziny, jest povinen přesvědčiti se, že bylo celně projednáno.
(2) Zpozoruje-li železniční podnik, že celní řízení nebylo vykonáno, musí dodati zásilku nejbližšímu celnímu úřadu.
§ 47.
Vývoz zboží.
(1) Vývozní zboží, jež nepodléhá vývoznímu clu a jehož výstup nemusí býti prokázán, projedná celní úřad podle dopravních listin.
(2) Celní prohlídka takových vývozních zásilek může se omeziti na částečnou prohlídku zásilek namátkou nebo nemusí býti vůbec vykonána.
(3) Zásilky zboží podléhajícího vývoznímu clu, buďtež v železniční dopravě vyclívány na ústní prohlášku podle dopravních listin.
(4) Tyto zásilky nemusí býti váženy a clo vyměří se podle váhy udané v nákladním listě, leč by bylo podezření, že váha byla nesprávně udána.
(5) Bylo-li vývozní zboží, které podléhá vývoznímu clu, vycleno vnitrozemským celním úřadem, jest odesilatel povinen připojiti celní kvitanci k nákladnímu listu, aby mohla býti předložena výstupnímu celnímu úřadu, a opatřiti nákladní list příslušnou poznámkou. Takové vyclené zboží nepoukazuje se opovědkou. Výstupní celní úřad opatří celní kvitanci otiskem svého razítka a ponechá ji u nákladního listu.
(6) Vyváží-li se zboží, jehož výstup musí býti prokázán, jest odesilatel povinen poznamenati nápadně v nákladním listě, že jde o vývoz takového zboží a že jest poukazovací listina připojena k němu.
(7) Na jednotlivé nákladové kusy nebo vozy, obsahující zboží, jehož výstup musí býti prokázán, jakož i na příslušné nákladní listy musí železniční podnik nalepiti nálepky.
(8) Projedná-li takové zboží vnitrozemský celní úřad, poukáže je pohraničnímu celnímu úřadu průvodkou nebo opovědkou, aby dohlédl na výstup a potvrdil jej.
(9) Aby mohla býti zásilka poukázána opovědkou, musí odesilatel nebo železniční podnik předložiti prvotní prohlášku nebo prohlášku určenou pro cizozemskou celní správu.
(10) Výstupní projednávání vývozních a průvozních zásilek a dohled na výstup vykonávají orgánové celní správy, nestanovilo-li ministerstvo financí výjimek. Celní úřad omezí se zpravidla na vnější prohlídku.
(11) Podává-li odesilatel zboží, jehož vývoz jest zakázán, jest povinen předložiti předepsané zvláštní povolení železničnímu podniku a připojiti je k nákladnímu listu.
§ 48.
Pátrání po zboží, jež nebylo dodáno k celnímu řízení.
Jak jest postupovati, aby bylo vypátráno zboží poukázané avšak nedodané v železničním styku, stanoví příloha d) tohoto řádu.
§ 49.
Úchylky v řízení u celních úřadů úřadujících v celní cizině.
(1) Zásilky, jež celní úřad úřadující v celní cizině vyclí, zaznamená nebo poukáže, zapíše přímo do příslušných rejstříků, a propustí-li je beze cla, poznamená to na nákladním listě, nečině rozdílu mezi zásilkami dopravenými do pohraniční stanice nebo v ní podávanými s určením do československého celního území.
(2) Zboží určené do volného oběhu v celním území budiž nakládáno za dozoru celních orgánů podle železničních průvodních listin. Na naložené kryté vozy a na vozy otevřené pod plachtou budiž dána železniční a celní závěrka, k níž se použije červeného motouzu se vpletenými drátky.
(3) Celní úřad nemusí dohlížeti na nakládání zboží, nakládají-li je přísežní železniční zřízenci; tito dají celní závěrku.
(4) Železniční podnik jest povinen odevzdati celnímu úřadu seznam zásilek naložených v jednotlivých vozech, pokud neobsahují jen jednu zásilku.
(5) Před odjezdem každého vlaku, který veze kromě služebního vozu vozy naložené zbožím pro celní území, jest železniční podnik povinen odevzdati celnímu úřadu seznam vozů, v němž nutno udati vlastnické značky a čísla vozů zařazených do vlaku. Podle tohoto seznamu prohlédne celní úřad krátce před odjezdem vlak, aby se přesvědčil, že ve vlaku jsou jen prázdné vozy nebo vozy jím projednané. Při prohlídce vlaku buďtež sejmuty celní závěrky. Při této prohlídce vlaku mohou býti na návrh železničního podniku projednány na základě nákladních listů vozy, v nichž jest naloženo zboží clu nepodléhající.
Příloha a).
Ustanovení
o celně bezpečném zařízení železničních vozů v mezinárodní dopravě.
A. Všeobecná ustanovení.
(1) Vozy a vozové oddíly, jichž se užívá k převozu celního zboží, musejí býti snadno a bezpečně tak uzavíratelné, aby nebylo možno z nich odstraniti nebo vyměniti zboží chované pod prostorovou závěrkou leč násilím, po němž by zůstaly zřejmé stopy.
(2) V takových vozech nebo vozových oddílech nesmějí býti tajné prostory nebo prostory, které by se daly těžko objeviti a jež by se hodily za úkryt zboží nebo zavazadel.
(3) Každý vůz musí míti na bočních stranách vlastnickou značku a číslo. Má-li vůz více oddílů od sebe oddělených, musí každý býti označen písmenou.
B. Zvláštní ustanovení.
Aby se daly vozy bezpečně uzavříti prostorovou závěrkou, musejí vyhovovati hlavně těmto podmínkám:
1. Vozová skříň.
(1) Boční a čelní stěny, podlaha, stěna a všechny části vozu, které tvoří ložný prostor, musejí býti tak upevněny, aby nebylo možno je z venku uvolniti a opět připevniti, aniž zůstaly zřejmé stopy.
(2) Všechny tyto části musejí býti v dobrém stavu.
(3) Byly-li vozové stěny náhodou poškozeny, jest vůz způsobilý pro další dopravu jen tehdy, není-li obavy, že bude možno dostati se k nákladu vzniklým otvorem.
2. Mezera mezi posuvnými dveřmi a ostatními částmi skříně.
Jsou-li posuvné dveře zavřeny, nesmí býti mezera mezi nimi a ostatními částmi skříně krytých vozů větší 20 milimetrů.
3. Závěr posuvných dveří.
(1) Posuvné dveře musejí býti opatřeny záklesným hákem nebo jiným zavěradlem, jež jest stejně bezpečné.
(2) Tato zavěradla musejí býti tak upevněna, aby se nedala při zavřených dveřích odstraniti leč násilím, jež by zanechalo zřejmé stopy.
4. Očka pro celní závěrky.
(1) Posuvné dveře, křídlové dveře, čelní dveře a vůbec všechny dveře, jichž se užívá u krytých vozů, dále nálevné otvory a výpusti kotlových a nádržkových vozů musejí míti očka světlosti aspoň 15 milimetrů nebo jiné závěrky pro závěs celních zámků nebo celních olůvek a tak zařízené, aby nebylo možno otevříti dveře nebo nálevné otvory a výpusti, aniž byly celní závěrky porušeny.
(2) Tato očka nebo jiné závěrky pro celní závěr musejí býti na voze přinýtovány nebo připevněny šrouby s matkami uvnitř vozu nebo tak uspořádanými, aby nebylo k nim přístupu, jsou-li dveře zavřeny.
5. Pojistný závěr posuvných dveří.
(1) Dolní část dveří musí míti zvláštní pojistku, aby nebylo možno vyzvednouti neb odtáhnouti posuvné dveře z kolejničky.
(2) Pojistkou může býti na příklad hák, který při zavření dveří vnikne do očka přinýtovaného na kolejničce, nebo vnitřní pás dveřního kování prodloužený až pod kolejničku nebo pod její hlavu nebo úhelník nebo třmen přinýtovaný přímo na kolejničku atd. Výjimečně může býti pojistkou i železná patka s otvorem, umožňující zavěšení celních zámků a celních olůvek. Objímky dveřních koleček musejí býti tak upevněny, aby nemohly býti odstraněny leč násilím.
6. Kolejnička posuvných dveří.
Kolejničky musejí býti přinýtovány aspoň na dvou nosnících. Tyto nosníky musejí býti spojeny s pevnými částmi vozové skříně tak, aby se při zavřených dveřích nedaly odstraniti leč jen násilím, po němž by zůstaly zřejmé stopy.
7. Horní vodidlo posuvných dveří.
Vozidlo horní části posuvných dveří musí býti spolehlivě zabezpečeno tyčemi nebo vodicími kolejničkami.
8. Křídlové a čelní dveře.
(1) Křídlové dveře krytých vozů (na př. vozů stavěných zvlášť pro dopravu piva) nebo jejich čelní dveře musejí míti kromě závory a závěsu z venku neodstranitelného též celní zavěradlo vyhovující podmínkám čísla 4, tak aby nebylo možno otevříti tyto dveře bez poškození celní závěrky.
(2) Čelní dveře, (na př. na vozech připravených pro zdravotní službu, avšak neužívaných), musejí býti uzavřeny zapažením, lištami nebo železnými pásy způsobem skýtajícím úplnou celní bezpečnost.
9. Otvory okenní a větrací.
(1) Jsou-li otvory v krytých vozech, na př. okenní a větrací otvory, zamřížovány železnými tyčemi, mříží, nebo dirkovaným plechem, nesmějí býti oka větší 30 čtverečních centimetrů, aby nebylo možno vyloupiti obsah vozů těmito otvory. Žádná část upevňující mřížoví nesmí se dáti uvolniti z venku vozu.
(2) Nejsou-li jmenované otvory zabezpečeny mříží, nýbrž posouvátkem nebo příklopkou, musejí býti tyto upevněny takto:
a) Příklopky nebo vodorovná posouvátka obrtlíky, zástrčkami, záklesnými háky, skobami a pod.
b) Kolmá posouvátka buď týmiž závorami nebo, jsou-li opatřeny zavěradlem vyhovujícím ustanovením č. 4, celními zámky nebo olůvky a to tak, aby nebylo možno je otevříti z venku leč násilím, po němž by zůstaly zřejmé stopy nebo by byly porušena celní závěrka.
(3) Odtokové otvory v podlaze musejí býti zamřížovány, mají-li větší průměr než 35 milimetrů.
10. Nástřešky.
O způsobu upevnění a uzavření nástřešků, jež jsou uzavřeny posouvátkem nebo příklopkou, platí ustanovení obsažená v předchozích číslech.
11. Nákladní vozy s mřížovanými stěnami nebo podlahami.
(1) Vozů s mřížovanými stěnami nebo podlahami, jako na př. vozů dobytčích, smí se užívati - i když vyhovují ustanovením nahoře uvedeným - jen k převozu takových nákladových kusů, jež nelze odstraniti ani celé ani po částkách otvory ve stěnách nebo podlahách. Zejména nesmějí býti dopravovány v takových vozech tekutiny nebo zboží sypké nebo rozmělněné na prášek, a to ani v sudech ani v pytlích.
12. Otevřené vozy s pevnými zákryty.
Otevřených vozů, jichž čelní stěny jsou spolu spojeny silnou tyčí a opatřeny nejméně 75 centimetrů širokým zákrytem a jichž boční stěny jsou aspoň 50 centimetrů vysoké, může býti užíváno k dopravě všelikého celního zboží pod plachtou, jsou-li opatřeny kroužky, na nichž by mohla býti upevněna plachta.
13. Jiné druhy otevřených vozů.
(1) Ostatních otevřených vozů, jež jsou opatřeny kroužky nebo jiným zařízením, vhodným k připevnění plachty, může býti užíváno k dopravě celního zboží tehdy, váží-li jednotlivé kusy nákladu aspoň 25 kg nebo má-li na nich býti převezeno takové zboží, jež nelze naložiti do krytých vozů nebo do otevřených vozů druhu označeného pod. č. 12 pro jeho objemnost (na př. velké stroje, části strojů, parní kotle atd.) nebo jehož nakládání do uzavřených vozů není obvyklé pro jinou jeho povahu (na př. dříví, bavlna, uhlí, koks, písek, kámen, rudy, surové i zlomkové železo všeho druhu, tyčové železo, dobytek, slanečky, rybí tuk, petrolej a pod.).
(2) V tomto případě jest vyhrazeno celním úřadům rozhodnouti podle směrnic, vydaných nadřízenými úřady, zdali jest nutno dáti na plachtu závěrku nebo na zboží olůvka nebo učiniti jiné opatření, aby se zabránilo odstranění nebo záměně zboží, nebo zda jest možno výjimečně upustiti vůbec od závěrky nebo jiných opatření k zajištění totožnosti. Zásilka může býti též úředně doprovázena.
(3) Nařízení vydaná nadřízenými úřady každého státu k provedení předchozího odstavce mají býti sdělena ostatním smluvním státům.
14. Ochranné plachty a jejich upevnění.
(1) Kroužky k upevnění ochranných plachet musejí býti svařeny a upevněny na voze skřipci ve vnitřku vozu roznýtovanými nebo do vozu zašroubovanými. Kroužky musejí býti upevněny buď střídavě na snímatelných bočních stěnách nebo dveřích a na pevných čelnicích buď na podvozku asi ve výši obruby podlahové, a to vzdálenosti nepřesahující 115 centimetrů tak, aby závěrový motouz závěrky zabránil jak zdvihnutí pohyblivých bočních stěn, tak i otevření dveří.
(2) Ochranné plachty musejí míti podél obruby dírky, jež jsou chráněny kovovými obrubami pro zavěrací provazec a od sebe vzdáleny asi stejně jako kroužky na vozech. Kroužky pro závěr pokrývky smějí býti toliko na její horní části.
(3) Plachty musejí býti dostatečně veliké a v dobrém stavu. Švy, i vsazených částí, musejí býti buď na vnitřní straně nebo dvakrát šité, t. j. dvěma stehy vzdálenými od sebe asi 15 až 25 milimetrů.
(4) Zavěrací provazce nesmějí býti nastavovány a musejí míti na obou koncích kovové hroty. Za těmito hroty musejí býti vpletena očka, aby mohla býti do nich zavěšena celní závěrka, když byly konce provazce svázány.
Příloha b).
1. Olůvka.
(1) Dává-li se zboží pod prostorovou závěru [§ 16, pak příloha a) žel. c. ř.] užije se vždy olůvek. Olůvek se užívá zpravidla též při kusové závěře.
(2) Dává-li se celní závěrka na cizozemské nevyclené zboží, užije se šedého motouzu se vpletenými drátky; dává-li se však celní závěrka na tuzemské zboží nebo na vyclené zboží cizozemské, jest užíti červenobílého motouzu se vpletenými drátky.
(3) Strana jest povinna ovázati kusy, které mají býti celně uzavřeny olůvkem, pevným motouzem nebo provazem.
(4) Uzel motouzu nebo provazu ováže se úředním motouzem se vpletenými drátky, na který se navlékne olůvko.
(5) Kusy mohou býti též ovázány motouzem se vpletenými drátky a tu se navlékne olůvko přímo na motouz.
(6) Závěrka budiž dána na jednotlivé kusy tak, aby nemohly býti otevřeny nebo zboží vyměněno, leč by ovaz nebo závěrka byly porušeny.
2. Závěr voskovou pečetí nebo celními známkami.
(1) Voskové pečeti užije se, mají-li býti dány tekutiny pod celní závěrku.
(2) Pečeť vosková dá se na zátku nebo vyvrtané otvory nádoby s tekutinou.
(3) Mají-li býti uzavřeny závěrkou nádoby s tuky, s oleji, s tekutými barvami nebo tříslivy, s minerálními oleji, nedržela by na nich pečeť, ježto jest jejich povrch mastný; užije se pro celních známek. Těchto užije se též, mají-li býti dány pod závěrku nádoby s obsahem, který se snadno vzněcuje.
(4) Je-li nutno uzavříti zavazadla celní závěrkou, užije se rovněž celních známek.
(5) Celní známky buďtež zhotoveny z houževnatého ohebného papíru, aby se lehce přizpůsobily povrchu schrány. K přilepení známek budiž užito dextrinu nebo jiného dobře lepícího lepidla. Jednotlivé kusy jest polepiti tak, aby nemohly býti otevřeny bez porušení známek.
Příloha c).
Celní projednávání železničních vozidel a jejich příslušenství, náhradních součástek vozů, pomůcek nakládacích a ochranných a lokomotiv.
1. Železniční vozidla.
A.
(1) Do obozu vozidel některé tuzemské železnice zařazená a jako taková majetnickou značkou opatřená vozidla jest propustiti při vstupu z celní ciziny beze cla, ať již jsou naložena nebo prázdna.
(2) Tuzemské železniční podniky smějí zařaditi vozidla vyrobená v celní cizině teprve tehdy do svého obozu vozidel, když byla vyclena nebo v dovozu zaznamenána (oddíl D).
B.
(1) Do obozu cizozemské železnice zařazená, majetnickou značkou opatřená vozidla propustí se při vstupu z celní ciziny beze cla, slouží-li k dopravě osob nebo zboží a mají-li po ukončení dopravy zpět vystoupiti, nebo dovážejí-li se prázdná k dopravě osob nebo zboží do celní ciziny nebo jsou-li určena k průvozu.
(2) Zvláštní dozor na použití takových vozidel v celním území a na jejich zpětný výstup do celní ciziny se nevykonává.
(3) Železnici jest dovoleno použíti takových vozidel za jejich dočasného pobytu v celním území k dopravě osob nebo zboží, jak to dovolují železniční předpisy vydané pro vozovou službu a úmluvy o vzájemném používání vozů k dopravě osob nebo zboží.
C.
(1) Ustanovení oddílů A a B platí všeobecně i pro soukromé nákladní vozy.
(2) Soukromé vozy, používané v mezinárodní dopravě, jsou vozy zvláštních typů, níže uvedených, zařaděné železniční správou na jméno některého soukromníka (osoby nebo společnosti) a opatřené rozlišovací značkou P. Železniční správy pokládají za majitele vozu soukromníka, jenž dosáhl jeho zařadění. Jsou to vozy:
a) vozy kotlové (cisternové, jímkové, sudové, nádržkové, nádobové nebo tankové);
b) jiné vozy, než kotlové, zvláště zařízené na dopravu určitého zboží.
(3) Ve vzájemné dopravě mezi Československem a Rakouskem pokládají se za soukromé vozy také vozy obyčejných typů bez zvláštního zařízení pro dopravu určitého zboží, které jsou opatřeny rozlišovací značkou S nebo E podle toho, jsou-li zařaděny do obozu československých státních drah (ČSD) nebo rakouských spolkových drah (BB Oesterreich).
(4) Soukromé nákladní vozy, zařaděné do obozu některé cizozemské dráhy, smějí býti naloženy zbožím v tuzemsku z jedné stanice ležící v celním území, jako odesílací, do některé jiné tuzemské stanice jako stanice určení (tuzemské plné jízdy) jenom tehdy, když byly buď vycleny, nebo s povolením ministerstva financí zaznamenány, a byla-li tato okolnost prokázána v té železniční stanici, od níž má počíti tuzemská plná jízda, předložením celní kvitance nebo záznamního listu. Jméno celního úřadu, běžné číslo a datum těchto dokladů musí strana poznamenati v nákladním listu.
D.
(1) Ministerstvo financí může povoliti vstupní záznam cizozemských železničních vozů, jež najímá tuzemský železniční podnik, aby je zařadil do svého obozu vozidel (cizozemské půjčené vozy). V povolení určí se celní úřad, který vozy zaznamená, i stanoví se lhůta k zpětnému vývozu. Jistota nebudiž požadována.
(2) Takové půjčené vozy buďtež po záznamu opatřeny vlastnickou značkou oné tuzemské železnice, která si je vypůjčila, jest však na nich ponechati označení původního majitele.
(3) Konečný zpětný výstup cizozemských půjčených vozů může se státi u libovolného celního úřadu, jenž má vyrozuměti o tom vstupní celní úřad.
(4) Při konečném výstupu takových půjčených vozů jest odstraniti vlastnickou značku tuzemské železnice.
E.
(1) Tuzemské železniční vozy, jež se pronajímají cizozemským železničním nebo jiným podnikům k delšímu užívání mimo celní území (tuzemské půjčené vozy), musejí býti zaznamenány k výstupu z celního území.
(2) K tomu jest třeba povolení ministerstva financí. V žádosti jest udati druh vozů a jejich ložnou váhu. V povolení stanoví se celní úřad, jenž má vozy zaznamenati, i lhůta pro zpětný dovoz.
(3) Další ustanovení o cizozemských půjčených vozech (oddíl D) platí obdobně.
F.
(1) Na tuzemské nebo vyclené lůžkové, jídelní, zavazadlové, kuchyňské a salonní vozy, jež projíždějí na mezinárodních tratích vedoucích celním územím, jež však nejsou zařazeny do obozu vozidel některé tuzemské železnice, jest vydati přepravní průkazku. Doba platnosti průkazek nebudiž omezována časově, lhůta k dodání nebudiž v nich stanovena.
(2) Na těchto průkazkách budiž potvrzen první výstup vozu; průkazky buďtež celními úřady po odstranění vozů z mezinárodní služby odebrány.
(3) Tuzemské vozy, jež se mají dočasně vřaditi do dopravy v čistě cizozemském oběhu, jest zaznamenati ve vývozu a cizozemské vozy, jichž má býti dočasně používáno na tuzemských tratích, při dovozu; lhůta k zpětnému dovozu a k zpětnému vývozu stanoví se třemi léty.
(4) Vyclíváním, dovozním a vývozním zaznamenáváním, i výdejem průkazek jest pověřen celní úřad v Praze. Změny vozového obozu buďtež hlášeny jmenovanému celnímu úřadu.
(5) Celní úřad v Praze jest též zmocněn prodlužovati lhůtu stanovenou pro zpětný dovoz nebo vývoz vozů zaznamenaných k zpětnému dovozu nebo vývozu.
(6) Prázdné vozy, jež přijedou mimo službu a podle nákladních listů ke správce, buďtež pohraničními celními úřady podrobeny prohlídce, zdali v nich není snad ukryto zboží clu podléhající, a neshledá-li se závad, poukázány celnímu úřadu v Praze.
2. Příslušenství železničních vozidel.
(1) Movité předměty zařízení železničních vozů jako: podušky, zařízení lůžek, kuchyňské nářadí a jídelní nádobí buďtež projednány, jsou-li uvedeny v seznamu upevněném ve voze, jako příslušenství vozu, jako vůz, jinak však jako samostatné zboží.
(2) V železničních vozech pro potřebu cestujícího obecenstva připevněné přístroje k prodeji mýdla, ručníků, knih a pod., jakož i skříňky, jež jsou spojeny se stěnami železničních vozů tak pevně, že nemohou býti odstraněny pouhou rukou, buďtež při překročení celní hranice propuštěny beze cla i se svým obsahem a nebudiž zařizován další dohled na ně; náhradní zásoby buďtež však vycleny nebo zaznamenány. Celní úřady jsou povinny přesvědčiti se čas od času, že jest zařízení používáno podle jeho určení a že ho není zneužíváno.
3. Náhradní součástky a předměty výstroje železničních vozů.
(1) Součástky cizozemských vozů, jež cizozemské železniční podniky zasílají tuzemským železničním služebnám k opravě vozů poškozených v celním území, rovněž poškozené součástky tuzemských vozů, jež se dovezou z celní ciziny zpět tuzemským železničním služebnám, propustí pohraniční celní úřad beze cla s podmínkou, že železniční stanice navrhující propuštění potvrdí na železniční průvodní listině na takové zásilky určení nebo původ vozové součástky.
(2) Zasílají-li se výstrojní předměty vozidel, zejména hadice k topení, jež byly dočasně půjčeny k vozům do celní ciziny jedoucím, zpět bez vozů tuzemskému železničnímu podniku, mohou býti propuštěny beze cla nádražními celními úřady, je-li jejich tuzemský původ zřejmý podle vlastnických značek nebo podle údajů železničního průvodního listu.
4. Nakládací a ochranné pomůcky.
(1) Dráze patřící nakládací a ochranné pomůcky (nakládací nářadí, řetězy, předklopy, podpěry, podložky, stolice, lešení, díly stěn, kozlíky na maso, vozové přikrývky, chránicí prostředky) buďtež při dovozu nebo průvozu propuštěny beze cla všemi celními úřady a to, dovážejí-li se s naloženými nebo nenaloženými vozy, k nimž patří, jako jejich příslušenství bez požadování průkazu, jinak však, dojdou-li zvlášť (bez vozu), na průkaz železničního průvodního listu.
(2) Soukromníkům patřící nakládací a ochranné pomůcky tuzemského nebo cizozemského původu, jež se dovážejí se zásilkou, jest propustiti beze cla neb průkazu.
(3) Soukromníkům patřící nakládací a ochranné pomůcky, jež se dovážejí s příslušnými nenaloženými vozy nebo odděleně od vozů, k nimž patří, jest při vstupu přes celní hranici projednati takto:
a) vrácené tuzemské pomůcky buďtež propuštěny beze cla na průkaz nákladního listu, z něhož musí vysvítati, že jde o zpětnou dopravu bez placení dopravného nebo za snížené dovozné;
b) cizozemské nakládací a ochranné pomůcky, jež se dovážejí za účelem, aby byly přidány k vývozní zásilce, buďtež poukázány průvodkou k zpětnému vývozu do dvou měsíců.
5. Lokomotivy.
O lokomotivách platí obdobně ustanovení této přílohy, čís. 1 a 3.
Příloha d).
Jak se postupuje, aby byly vypátrány nedodané zásilky, které byly v železničním styku poukázány opovědkou nebo průvodkou.
§ 1.
(1) Nebylo-li poukazujícímu celnímu úřadu ve stanovené lhůtě prokázáno, že zásilka poukázaná opovědkou nebo průvodkou byla dodána, jest povinen po ní pátrati a to, jde-li o zavazadla poukázaná v cestovním styku opovědkou a o zboží poukázané průvodkou, dotazem u přijímacího celního úřadu, jde-li o jiné zásilky poukázané opovědkou, dotazem u onoho celního úřadu, který označí železniční úřad podle svých zápisů za úřad přijímací.
(2) Dotaz jest zaznamenati v opovědním rejstříku nebo v rejstříku vydaných průvodek.
§ 2.
(1) Sezná-li poukazující celní úřad z odpovědi na dotaz, že poukázané zboží nebo zavazadlo nebylo dodáno a že závada nemůže býti vysvětlena, vyhotoví podle údajů, které zná, dopis, zaznamená jej podle § 1 a doručí oné železniční stanici, která poukázané zboží převzala.
(2) Bylo-li zboží poukázáno průvodkou na návrh jiné osoby než železničního podniku, doručí celní úřad dopis železniční stanici teprve tehdy, když prokáže příjemce průvodky, že zboží a průvodku odevzdal železničnímu podniku.
(3) Pátrání budiž zavedeno též tehdy, jestliže celní úřad sezná z vrácených poukazovacích listin, že poukázané zboží nebylo vůbec dodáno nebo že bylo dodáno jen z části.
§ 3.
Přineslo-li pátrání výsledek, že zboží
a) nevstoupilo do celního území,
b) že bylo dodáno s celními listinami nebo bez nich některému celnímu úřadu,
c) vystoupilo zpět do celní ciziny,
d) bylo zničeno (§ 15 žel. c. ř.) nebo zaniklo (§ 44 žel. c. ř.) za dopravy v celním území,
e) bylo zbožím poukázaným průvodkou, jež nemusil dodati železniční podnik, avšak odevzdal je řádně podle § 37 žel. c. ř., nebo
f) bylo zbožím, jehož výstup musí býti prokázán a skutečně do celní ciziny vystoupilo,
vrátí stanice dopis se všemi přílohami poukazujícímu celnímu úřadu a vylíčí mu věc. Celní úřad zařídí pak další.
§ 4.
(1) Zjistí-li některá železniční stanice, že zboží přišlo do volného oběhu bez vyclení, nebo nelze-li již zjistiti, kam se zboží podělo, jest povinna zaopatřiti pomůcky (nákladní listy, účty a dopisy a pod.) a je-li toho zapotřebí a možno-li to, též vzorky zboží, aby mohla býti zjištěna jeho sazební povaha; dopis s těmito pomůckami a vzorky předloží nadřízenému úřadu.
(2) Nadřízený úřad jest povinen vyříditi dopis a zaslati jej celnímu úřadu v Praze.
(3) Pomůcky uvedené v odstavci (1) nemusejí býti předkládány, zaváže-li se příjemce nevyclené zásilky písemně, že ji dodá dodatečně některému celnímu úřadu nebo že ji dá projednati domácí prohlídkou. Ručení železničního podniku za celní pohledávku zůstává však nedotčeno.
§ 5.
(1) Uzná-li celní úřad v Praze, že jest zboží beze cla, vyrozumí ono železniční ředitelství, které mu zaslalo doklady potřebné k vyměření cla a vrátí mu doklady. Zároveň zařídí vyřízení závady.
(2) Uzná-li však tento celní úřad, že zboží podléhá clu, vyměří celní pohledávku a vyzve železniční ředitelství, které mu zaslalo doklady, aby ji uznalo a zaplatilo.
(3) Uzná-li ředitelství předpis a zaplatí pohledávku, zařídí celní úřad v Praze vyřízení závady, jinak podá zprávu nadřízené okrskové celní správě.
Příloha H.
DOPRAVA PO VODĚ.
(Plavební celní řád = plav. c. ř.).
A. Všeobecná ustanovení.
§ 1.
Dozor na dopravu zboží po vodě.
(1) Dozor nad zachováváním celních předpisů při vodní dopravě v pohraničním pásmu po cestách prohlášených za celní cesty přísluší finanční stráži; mimo pohraniční pásmo omezuje se dozor na přístavy a překladiště, v nichž jsou zřízeny celní úřady. Na hraničních vodách dozírá finanční stráž na to, aby lodi vezoucí celní zboží se nestýkaly se břehem a lodi přepravující tuzemské zboží s oněmi loďmi nebo s cizozemským břehem.
(2) Finanční stráž vykonávajíc právo dozoru na celních cestách a v přístavech nebo překladištích jest oprávněna vstoupiti na loď prohlédnouti ji a zboží na ní naložené, nahlížeti do celních, dopravních a jiných listin, požadovati údajů a vysvětlení potřebných k tomu, aby mohla posouditi, zdali byly zachovány celní předpisy, dále může, má-li odůvodněné podezření celního přestupku, dáti otevříti schrány, a uzná-li to za nutné, doprovoditi loď k nejbližšímu celnímu úřadu.
(3) Dá-li finanční stráž hlídkující po břehu na jevo, že chce vstoupiti na loď, jest vůdce lodi povinen dopraviti ji bezplatně na loď a po výkonu prohlídky s lodi na břeh. Vůdce lodi je povinen pomáhati se svým mužstvem při prohlídce, postarati se o řádné osvětlení a vůbec vyhověti všem v mezích zákona daným příkazům úředních orgánů.
(4) S výhradou zvláštních ustanovení pro mezinárodní vodní toky hraniční smí finanční stráž vykonávati oprávnění podle odstavce (2) na hraničních vodách pouze u lodí, jež přistály z jakéhokoliv důvodu u břehu nebo chce-li na loď vystoupiti, aby zjistila celní přestupek.
(5) Kde se v tomto plavebním celním řádu mluví o lodích, platí příslušná ustanovení obchodně na každé jiné vodní plavidlo.
§ 2.
Přistávání lodí.
(1) Lodi plující z celní ciziny po toku prohlášeném za celní cestu jsou povinny uraziti cestu od celní hranice k pohraničnímu celnímu úřadu bez zastávky a beze změny nákladu a přistati u přístaviště nebo na místě určeném celním úřadem v dohodě s plavebním úřadem. Je-li před pohraničním celním úřadem celní hlídka, musí loď u ní zastaviti na místě stanoveném všeobecně nebo určeném celní hlídkou zvláště.
(2) Lodi plující v hraničních vodách smějí přistati jen v přístavech a u překladišť, v nichž jsou zřízeny celní úřady, a to jen u přístavišť nebo na místě určeném celním úřadem v dohodě s plavebním úřadem. Výjimky může v dohodě s poříčním plavebním úřadem povoliti okrsková celní správa, jež jest též oprávněna dovoliti případ od případu nakládání a vykládání zboží mimo přístavy a přístaviště.
(3) Je-li loď plující z celní ciziny k pohraničnímu celnímu úřadu nebo loď plující v hraničním toku nucena přistati na místě, na kterém není dovoleno přistávati, jest vůdce lodi povinen hlásiti přistání co nejdříve nejbližšímu celnímu úřadu nebo nejbližšímu oddělení finanční stráže. Celní úřad nebo finanční stráž jsou povinny loď střežiti, dozírati, aby nebylo zboží z lodi vykládáno nebo na ni nakládáno, a je-li nutno celní zboží vyložiti, dohlížeti, aby nepřišlo do volného oběhu v celním území.
(4) Při příjezdu nebo odjezdu lodi smějí se u přístaviště pohraničního celního úřadu zdržovati jen úřední orgánové a úředníci nebo zřízenci plavebních podniků.
§ 3.
Celniště; úřední místnosti.
(1) V přístavech a překladištích jest celništěm celý prostor přístavní (překladištní) mimo skladiště a místa, jež si najaly nebo zřídily pro ukládání celního zboží jiné osoby než dopravní podniky nebo přístavní nebo celní správa. Celniště musí býti ohrazeno, nemusí však býti označeno. V rozsáhlých přístavech (překladištích) určí celní úřad v dohodě s přístavní správou vhodná místa, ležící pokud možno blízko úředních místností celního úřadu (přístavního celního úřadu), na kterých bude zpravidla projednáváno celní zboží.
(2) Dopravní podniky nebo přístavní správy jsou povinny dáti v přístavě (překladišti) celní správě pro celní úřad (odbočku) tam zřízený kancelářské místnosti (kanceláře celního úřadu, inspekční místnosti přidělené finanční stráže), i místnosti, rampy, složiště atd., jichž je potřebí k prohlídkám a k projednávání celního zboží nebo k dočasnému ukládání zadrženého, v prozatímní úschovu převzatého nebo zabaveného zboží, všechny tyto prostory udržovati v dobrém stavu a též je za náhradu skutečných výloh čistiti, vytápěti a osvětlovati, i podle dohody s celním úřadem zamykati místnosti sloužící k projednávání zboží. Dopravní podniky nebo přístavní správa jsou dále povinny postarati se za přiměřenou náhradu o byty pro zaměstnance celních úřadů, umístěných v přístavě a u přístavišť, pokud tento požadavek jest odůvodněn místními poměry.
(3) Skutečné výlohy za čištění, vytápění a osvětlování služebních místností celního úřadu nahradí celní správa tomu, kdo je poskytne. O nájemném z bytů poskytnutých pro orgány celní správy dohodne se dopravní podnik nebo přístavní správa s celní správou.
(4) O závazcích uvedených v předešlých odstavcích rozhoduje ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a ministerstvem veřejných prací.
(5) Dopravní podniky nebo přístavní správa jsou povinny opatřiti v dohodě s celním úřadem bez náhrady pomůcky a zařízení potřebná k celnímu projednávání zboží a k prohlídce lodí; jsou povinny dále podle potřeby řádně osvětlovati za tmy přístav, aniž jest celní správa povinna dáti za to náhradu.
§ 4.
Provozní skladiště.
(1) Zboží, jež dopravní podniky vyloží s lodí a jež celní úřad ihned nepropustí do volného oběhu, smí býti zpravidla ukládáno jen v místnostech a na prostorách, určených dohodou s celním úřadem k celnímu projednávání nebo k dočasnému ukládání zboží neprojednaného (provozní skladiště).
(2) Provozní skladiště musejí býti tak zařízena, aby se dala bezpečně zamknouti. Tato skladiště zamyká dopravní podnik, celní úřad může však míti spoluzávěru, uzná-li ji za potřebnou.
(3) Provozní skladiště nemají povahy celních skladišť.
(4) Není-li provozního skladiště potřebí pro ukládání a projednávání celního zboží, může v něm býti ukládáno zboží jsoucí ve volném oběhu, jež nepodléhá celnímu řízení; za týchž předpokladů může býti ukládáno celní zboží ve skladištích určených pro zboží ve volném oběhu, není-li nebezpečí, že zboží bude zaměněno. K takovému použití jest potřebí svolení celního úřadu. Celní zboží musí býti v takovém skladišti uloženo na místech opatřených tabulkami s nápisem "Celní zboží".
(5) Dopravní podnik nebo přístavní správa může dohodnouc se s celním úřadem pronajmouti části provozního skladiště trvale nebo dočasně za přiměřeného dozoru k výhradnému ukládání zboží podléhajícího celnímu řízení.
(6) Celní úřad, pokud se týče okrskové celní správa může za podmínek stanovených v §§ 91, 92, 93 a 94 prov. nař., jakož i za podmínek předepsaných dopravním podnikem dovoliti, aby bylo zboží uložené v provozním skladišti prohlíženo, přebalováno, děleno, opatřováno novým označením, doléváno, denaturováno nebo aby mohly býti brány z něho vzorky.
(7) Plavební podnik jest povinen dodati celnímu úřadu celní zboží, jež uložil do provozního skladiště, v nezměněném stavu, a nedodá-li je, hraditi ušlé dávky, a to podle příslušných nejvyšších celních sazeb, bude-li zjištěn aspoň druh zboží, a nebude-li ani druh zjištěn, podle nejvyšší sazby celního sazebníku.
§ 5.
Obstarávání celních úkonů zaměstnanci plavebních podniků.
Zaměstnanci tuzemských plavebních podniků, kteří jsou pověřeni dohledem na skladiště, nakládání nebo vážení zboží, zejména lodní vůdci a jejich zástupci, staniční úředníci, úředníci dohledající na skladištní provoz, skladníci a pod., mohou býti, pokud jsou československými příslušníky, na žádost okrskové celní správy pověření celními úkony a k tomu účelu býti vzati do slibu státním dozorčím úřadem. Tito zaměstnanci jsou povinni dbáti zájmů celního důchodku právě tak jako zájmů svého podniku.
§ 6.
Prvotní prohláška.
(1) Odesilatel zboží jest podle ustanovení § 27 c. z. povinen přiložiti ke každé dopravní listině prvotní prohlášku zřetelně psanou a poznamenati to na dopravní listině. Dopravní podnik jest povinen zkoušeti, zda prvotní prohláška souhlasí s dopravní listinou a s manifestem, a chybí-li prohláška anebo není-li úplná nebo správná, doplniti ji nebo opraviti nebo vyhotoviti náhradní prohlášku.
(2) Zvláštní povolení nebo osvědčení předepsaná pro dovoz nebo průvoz věcí, jichž dovoz, průvoz nebo vývoz jest zakázán nebo omezen, a podobné listiny buďtež připojeny k prvotním prohláškám.
§ 7.
Prodej, zničení a změna povahy zboží.
O prodeji, zničení a změně povahy zboží před jeho vyclením nebo před dodáním zboží vycleného příjemci platí obdobně ustanovení § 15 žel. c. ř.
§ 8.
Celní řízení.
Pokud neobsahuje tento řád zvláštních ustanovení, platí o celním řízení v plavebním styku všeobecná ustanovení celního zákona a prováděcího nařízení k němu, pak ustanovení železničního celního řádu a to zejména o celním projednávání příslušenství, náhradních součástek, nakládacích a ochranných pomůcek, o cestovním styku, o ručení plavebního podniku atd.
§ 9.
Zjišťování hrubé váhy.
(1) Ukládá-li se zboží do provozního skladiště nebo poukazuje-li se opovědkou, nemusí býti váženo, nýbrž může býti hrubá váha zjištěna podle lodního cejchovního listu nebo podle prostorového obsahu lodi nebo lodního skladiště, souhlasí-li výsledek takto zjištěný s údaji průvodních listin.
(2) Jde-li o vyclívání zboží podléhajícího vývoznímu clu, může celní úřad uznati pro vyměření celní pohledávky váhu zjištěnou plavebním podnikem.
(3) Též nemusí býti znovu váženo zboží nakládané na loď, je-li jeho váha zjištěna průkazem o vážení železničním podnikem.
B. Doprava po vodách prohlášených za celní cesty.
§ 10.
Seznam lodního nákladu.
(1) Jakmile přijede loď z celní ciziny k pohraničnímu celnímu úřadu, jest vůdce lodi povinen odevzdati celnímu úřadu nebo jeho orgánu, který se dostaví na loď, seznam nákladu s příslušnými prvotními prohláškami a předložiti mu seznam zásob. Tyto seznamy musejí býti podepsány vlastní rukou vůdce lodi. Je-li před pohraničním celním úřadem celní hlídka, jest vůdce lodi povinen hlásiti se u ní a odevzdati jí jmenované výkazy. Celní hlídka zapečetí je a odevzdá průvodci, nařídí-li doprovod, jinak vůdci lodi, aby je odevzdal pohraničnímu celnímu úřadu.
(2) Seznam nákladu musí obsahovati jméno lodi nebo její číslo, její nosnost nebo tunový obsah, domovský přístav a přístav, ze kterého vyplula nebo v němž zboží naložila, jméno a bydliště příjemců zboží, množství a druh dopravovaného zboží podle měr a podle pojmenování v obchodě obvyklého, a je-li zboží zabaleno, počet kusů, značky, čísla a druh obalu jednotlivých nákladových kusů.
(3) V seznamu zásob musí býti zapsány zásoby lodní, zavazadla cestujících osob, podaná plavebnímu podniku k dopravě, pohonné látky, po případě též zařízení lodi, není-li zapsáno ve zvláštním seznamu (inventáři). Váha zásob a pohonných látek nemusí býti udána přesně, nýbrž jen přibližně.
(4) Od povinnosti předložiti seznam nákladu jsou osvobozeny: osobní, zábavné a rybářské lodi, dále lodi sloužící výhradně účelům zemědělským nebo přístavních správ. Tyto lodi kromě lodí osobních jsou též osvobozeny od povinnosti míti seznam zásob. Lodi, které do téhož přístavu pravidelně a častěji přijíždějí, mohou míti zařízení lodi zapsáno ve zvláštním seznamu, který potvrdí celní úřad. Tento seznam musí býti obnoven jen tenkráte, nastanou-li změny v zařízení.
§ 11.
Prohlídka lodi.
(1) Jakmile odevzdá vůdce lodi celnímu úřadu seznam nákladu a seznam zásob, jest celní úřad povinen podrobiti loď všeobecné prohlídce a zaříditi vše, co uzná za nutné k zajištění celního důchodku. Při této prohlídce buďtež prohlédnuty též kajuty, aby se zjistilo, že v nich není zboží.
(2) Je-li to nezbytně nutno, jest celní úřad povinen vykonati prohlídku, i není-li loď zakotvena u přístavního můstku (pontonu), avšak leží přímo u břehu, není jsou-li lodi zakotveny vedle sebe nebo za sebou, je-li postaráno o bezpečný přechod na ně.
(3) Jsou-li na lodi cestující osoby, projedná celní úřad nejdříve jejich zavazadla. Koná-li se prohlídka zavazadel na palubě, smějí cestující osoby opustiti loď teprve, když byla jejich zavazadla podrobena prohlídce a propuštěna do volného oběhu.
(4) Při všeobecné prohlídce budiž přezkoušen seznam zásob, a nebyla-li shledána závada, potvrzen a vrácen vůdci lodi. Prostory, v nichž jest uloženo zboží, jež nebude vyloženo, buďtež opatřeny celní závěrkou, a nelze-li dáti celní závěrky, buďtež loď i zboží, které jest na palubě a v kajutách, střeženy na útraty plavebního podniku. Je-li loď tak stavěna, že nelze nákladové prostory snadno prohlédnouti, jest vůdce lodi povinen předložiti kromě seznamu nákladu plán lodi, aby mohla býti zjištěna poloha skladišť a prostor, v nichž jest zboží uloženo, a tím usnadněna celní prohlídka.
(5) Pokud trvá všeobecná prohlídka, jest zakázán jakýkoliv styk s břehem a s jinými loďmi, rovněž nesmí na loď vstupovati nikdo, kdo nepatří k lodní posádce nebo není úřední osobou.
(6) Lodní spíže musí býti uložena na lodi zvláště. Nepřesahuje-li zásoba spíže míru potřebnou k cestě, propustí ji celní úřad beze cla s podmínkou, že bude spotřebována na lodi. Kdyby měla býti spíže přenesena ke spotřebě na pevninu, musí býti vyclena. Rovněž jest vyclíti onu část lodní spíže, která přesahuje potřebu, leč by vůdce lodi požádal, aby byla dána pod celní závěrku a ponechána na lodi.
(7) Míra cestovní potřeby budiž odhadnuta podle počtu lodní posádky a cestujících osob přijíždějících z celní ciziny, podle délky plavby a nutného zdržení lodi v celním území.
(8) Monopolní předměty pro potřebu lodní posádky smějí býti propuštěny beze cla jen ve množství stanoveném pro cestovní styk.
§ 12.
Projednávání zavazadel cestujících osob.
(1) Mají-li cestující osoby přijíždějící z celní ciziny ve svých zavazadlech zboží podléhající clu, mohou je prohlásiti ústně, není-li zboží určeno pro obchod. Mohou též navrhnouti, aby byla zavazadla prohlédnuta bez prohlášky a aby zboží clu podléhající bylo vycleno podle výsledku celní prohlídky.
(2) Podaná zavazadla projednají se zpravidla jako ruční zavazadla, jestliže jest majitel jako cestující osoba na lodi. Není-li cestující osoba na lodi nebo nedostaví-li se k projednání její zmocněnec, převezme je celní úřad v prozatímní úschovu. Přijede-li cestující osoba do 14 dnů po vyložení zavazadla, projedná celní úřad podaná zavazadla jako ruční zavazadla; po uplynutí této lhůty vrátí je podniku, aby je vyvezl do celní ciziny.
(3) Při prohlídce cestujících osob a jejich zavazadel budiž postupováno šetrně.
(4) Cestující osoby jsou povinny vyložiti věci tak, aby mohly býti snadno a rychle prohlédnuty.
(5) Z úlev dovolených při projednávání zavazadel jsou vyloučena cestovní zavazadla obsahující obchodní zboží. Tato zavazadla mohou býti projednána jen potud, pokud to dovoluje zdržení lodi v přístavě.
(6) Dovezená zavazadla propustí pohraniční celní úřad zpravidla do volného oběhu.
(7) Pohraniční celní úřady jsou oprávněny vyclívati na lodi věci podléhající clu, jež cestující osoby v ručních zavazadlech s sebou vezou, na př. dárky, cestovní památky a podobné věci, podle množství zjištěného odhadem.
(8) Zjistí-li celní úřad v ručním zavazadle obchodní zboží nebo zboží podléhající omezení, jež nesmí celní úřad propustiti do volného oběhu bez povolení nadřízeného nebo jiného úřadu, jest cestující osoba povinna odebrati se se svým zavazadlem do úřední místnosti.
(9) Zavazadla, jež pohraniční celní úřad propustí do volného oběhu, buďtež opatřena barevnými známkami nebo poznačena barevnou křídou. Místo toho mohou býti vydávány cestujícím osobám kontrolní známky.
§ 13.
Další řízení u pohraničního celního úřadu.
(1) Pohraniční celní úřad opatří jednotlivé položky seznamu nákladu pořadovými čísly vstupními, která vyznačí též na prvotních prohláškách a ostatních průvodních listinách. Seznam slouží právě tak jako vlakový soupis v železničním styku k tomu, aby se vykázalo, jaké celní řízení bylo vykonáno.
(2) Vykládá-li se zboží z lodi, dohlédne pohraniční celní úřad na jeho vykládání a na jeho uložení do provozního skladiště a poznamená v seznamu nákladu, že zboží bylo vyloženo. Do jiných zápisů zapíše se zboží teprve tenkráte, když bude hlášeno k dalšímu celnímu řízení, právě tak jako zboží, které zůstane na lodi.
(3) Při ukládání zboží do provozního skladiště musí býti zjištěny značky a čísla nákladových kusů, jejichž počet a druh obalu, a váží-li se, jejich hrubá váha. O vážení budiž vedena vážní kniha; průpisy zápisů vážních buďtež vlepeny do prvotních prohlášek.
(4) Vyložené zboží projedná se podle všeobecných předpisů.
§ 14.
Poukazování zboží opovědkou.
(1) Navrhovati, aby bylo celní zboží poukázáno opovědkou, mohou jen ony dopravní podniky, jimž to výslovně dovolí okrsková celní správa.
(2) Má-li býti lodní náklad poukázán opovědkou, jest vůdce lodi nebo jiná osoba pověřená plavebním podnikem povinna podati celnímu úřadu ohlášku dvojmo. Je-li zboží na lodi uložené určeno do více přístavů, musí býti pro každý přístav podána zvláštní ohláška.
(3) Celní úřad opatří prvopis ohlášky pořadovým číslem opovědního rejstříku a vydá jej jako opovědku vůdci lodi s prvotními prohláškami opatřenými týmže pořadovým číslem a to v uzavřené obálce, aby tyto listiny doručil celnímu úřadu místa určení.
(4) Je-li zboží uloženo v místnostech, na něž lze dáti celní závěrku, dá celní úřad tyto prostory pod prostorovou závěrku, jinak dá na jednotlivé nákladové kusy závěrku kusovou. Zboží, které má býti poukázáno opovědkou, může býti též uloženo na palubě nebo ve člunech, jež nejsou zařízeny pro celní závěrku, avšak pouze tenkráte, lze-li zboží dáti pod kusovou závěrku nebo lze-li jeho totožnost zajistiti vnější prohlídkou. Nedá-li se totožnost zjistiti podle prvotních prohlášek, budiž zboží opatřeno olůvky nebo na ně vyraženy značky a pod.
(5) Plavebním podnikům jest dovoleno dopraviti na lodi zároveň též zboží vyclené nebo tuzemské nebo zboží, jehož výstup musí býti prokázán, jsou však povinny odděliti celní zboží patřičně od ostatního zboží.
(6) Celní zboží a zboží, jehož výstup musí býti prokázán nebo jehož vývoz jest zakázán, smí býti nakládáno na loď jen za dohledu finanční stráže.
§ 15.
Jak musejí býti zařízeny lodi pro dopravu zboží poukázaného opovědkou.
(1) Má-li býti celní zboží poukázáno opovědkou, musí býti loď zařízena podle ustanovení řádu o celním závěru pro říční plavidla, tvořícího přílohu tohoto plavebního celního řádu. Všechny lodi, jež se příště vystaví nebo na nichž se vymění uzavírací zařízení, musí býti zařízeny podle ustanovení této přílohy a zejména musí býti opatřeny výlučně závěrem tyčovým nebo kolejničkovým. Řetězů nesmí býti užíváno k závěrám.
(2) Lodí, které nejsou zařízeny podle ustanovení řádu o celním závěru, byly však uznány za způsobilé k dopravě celního zboží, nebo otevřených lodí smí býti používáno i nadále za dosavadních podmínek k dopravě zboží poukázaného opovědkou. Přestaví-li se taková loď nebo vymění-li svoje uzavírací zařízení, rozhodne okrsková celní správa podle předložených spisů o tom, lze-li takové lodi užívati k dopravě zboží poukázaného opovědkou. Příslušnost jest okrsková celní správa podle sídla podniku nebo podle bydliště majitele.
(3) K úřednímu uzavření lodí budiž užíváno prostorové závěrky. Používá-li se k uzávěře plachet nebo přikrývek, budiž zkoumáno, není-li přístup ke zboží možný z jiných prostor.
(4) Nelze-li dáti na lodní prostory bezpečnou závěrku, budiž loď provázena finanční stráží na útraty dopravního podniku.
§ 16.
Celní závěrka.
(1) Zásilky poukazované opovědkou nebo průvodkou na návrh plavebního podniku dá celní úřad pod celní závěrku. Celní závěrka jest buď prostorová, dává-li se na lodní prostory, nebo kusová, dává-li se na jednotlivé nákladové kusy. K prostorové závěrce budiž používáno jen olůvek, ke kusové olůvek, pečetního vosku nebo celních známek.
(2) Je-li provozní skladiště výjimečně pod spoluzávěrou celního úřadu, budiž k ní používáno celních zámků.
(3) Vnější stav schrán a balíků musí býti takový, aby bylo možno dáti na ně závěrku účelně, aniž celní úřad musí je dále upravovati. Pomůcky potřebné pro celní závěrky (provazy, motouzy) musí dodati navrhovatel, kdežto olůvka s potřebným motouzem dodá bezplatně celní úřad.
(4) Cizozemské celní závěrky, nalézající se na zboží, nebuďtež odstraňovány a nahrazovány tuzemskými celními uzávěrkami, jsou-li neporušeny a vyhovují-li.
§ 17.
Úřední doprovod.
(1) Lodi vezoucí poukázané zboží nemusejí býti provázeny celními orgány. Je-li však podezření celního trestného činu, může býti doprovod nařízen celním úřadem.
(2) Byl-li nařízen doprovod lodi, jest plavební podnik povinen osoby provázející loď vzíti bezplatně na loď, dáti jim bezplatné ubytování, otop, světlo a stravu. Kromě toho musí plavební podnik zaplatiti doplatky za doprovod.
§ 18.
Překládání zboží.
(1) Zboží poukázané pod celní závěrkou může býti předkládáno s lodi na loď buď přímo nebo s vyložením na pevninu nebo s lodi na železnici a naopak.
(2) Bylo-li zboží poukázáno s prostorovou závěrkou, jest dopravní podnik povinen, zavčas oznámiti překládání příslušnému celnímu úřadu nebo oddělení finanční stráže nebo důchodkovému kontrolnímu úřadu. Celní úřad může též dovoliti, aby se zboží překládalo pod dozorem přísežných zřízenců železničního nebo plavebního podniku.
§ 19.
Havarie.
Ztroskotá-li loď vezoucí celní zboží nebo vývozní zboží, jehož vývoz musí býti prokázán, jest vůdce lodi povinen hlásiti nehodu nejbližšímu celnímu úřadu nebo nejbližšímu oddělení finanční stráže nebo nejbližšímu důchodkovému kontrolnímu úřadu, aby zjistil nehodu a zařídil, čeho jest nutno v zájmu celního nebo jiného důchodku.
C. Doprava v hraničních vodách.
§ 20.
Všeobecná ohláška u celního úřadu a prohlídka lodí.
(1) Lodi plující hraničními vodami nepodléhají prohlídce, nepřistanou-li ku břehu. Finanční stráž dohlíží na lodní dopravu pouze se břehu. Přistane-li však loď v některém přístavu nebo překladišti, jest vůdce lodi povinen odevzdati pohraničnímu celnímu úřadu nebo jeho orgánu, který se dostaví na loď, seznam nákladu na onu část nákladu, která bude vyložena, s příslušnými prvotními prohláškami a předložiti mu seznam zásob vlastní rukou podepsaný. Ustanovení § 10 odst. (2) a (3) tohoto řádu platí obdobně.
(2) Celní úřad jest povinen podrobiti loď celní prohlídce a zaříditi vše, co uzná za nutné, k zajištění celního důchodku. Loď nebudiž prohlížena nebudiž též požadován seznam zásob, jestliže loď přistane jen na krátkou dobu, aby složila menší náklad pro přístav určený a vylodila cestující osoby a pak pokračovala ihned v další cestě.
(3) Orgánové celní správy jsou oprávněni vstoupiti na loď, jakmile přistane ku břehu, na ní se zdržovati a dohlížeti na výstup osob a vykládání nebo nakládání zboží. Zůstane-li loď v přístavu delší dobu zakotvena, jsou oprávněni přerušiti dohled a uzavříti lodní prostory při západu slunce nebo jakmile se přeruší vykládání nebo nakládání zboží nebo z jiného důvodu. V tomto případě smějí býti lodní prostory otevřeny jen tenkráte jsou-li úřední orgánové přítomni. Ustanovení § 13 odst. (2) a (3) platí obdobně.
D. Vývoz zboží.
§ 21.
(1) Podléhá-li vývozní zboží vývoznímu clu nebo musí-li jeho výstup z celního území býti prokázán, jest zmocněnec plavebního podniku povinen předložiti výstupnímu celnímu úřadu výstupní seznam nákladu s příslušnými úředními listinami (vývozními prohláškami, celními kvitancemi, průvodkami a pod.). Tento seznam musí obsahovati jméno, národnost a nosnost nebo tunový obsah lodi, její domovský přístav, počet kusů, druh obalů, značky a čísla nákladových kusů, druh zboží podle obchodního nebo obyčejného pojmenování, jména odesilatelů a zemi určení.
(2) Jde-li o zboží, jehož vývoz musí býti prokázán, projedná je výstupní celní úřad podle všeobecných ustanovení, a jde-li o zboží poukázané k výstupu z celního území jiným celním úřadem, podrobí je vnější prohlídce, aby zjistil, souhlasí-li zásilka s průvodními listinami. Toto vývozní zboží musí býti nakládáno na loď pod celním dozorem.
(3) Podléhá-li vývozní zboží vývoznímu clu, musí býti před nakládáním na loď vycleno.
(4) Nepodléhá-li vývozní zboží ani clu ani kontrole, nemusí býti pro potřebu celní správy zvlášť prohlašováno, nýbrž postačí, odevzdá-li se celnímu úřadu při vývozu ohláška pro statistiku zahraničního obchodu.
ŘÁD O CELNÍM ZÁVĚRU PRO ŘÍČNÍ PLAVIDLA (ZÁVĚROVÝ ŘÁD.)
(Příloha k plavebnímu celnímu řádu.)
§ 1.
(1) Aby mohlo býti zboží podléhající clu nebo jiným dávkám poukázáno opovědkou v dopravě po vodě, musí se vůdce lodi vykázati:
a) úředním potvrzením příslušného celního úřadu, že jest loď způsobilá k uzavření celním závěrem, a
b) povolením, že loďaři bylo dovoleno navrhovati poukázání zboží jím dopravovaného opovědkou.
(2) Kde se v tomto řádu mluví o lodích, rozumějí se tím veškerá plavidla způsobilá pro dopravu zboží.
(3) Jak musejí býti lodi stavěny a jak musí býti závěrové zařízení upraveno, aby smělo býti plavidla používáno k dopravě zboží poukázaného opovědkou, stanoví se v §§ 2 až 16 tohoto řádu.
I. Všeobecná ustanovení o tom, jak mají býti lodi pro celní závěr stavěny.
§ 2.
Lodi nesmějí míti ani tajných místností ani takových vchodů, jichž by nebylo možno při vnější prohlídce ihned zpozorovati.
§ 3.
Stěny dělící závěrové prostory od kajut a ostatních místností lodi musí býti zhotoveny z plechu, jednotlivé plechové listy musí býti snýtovány a s lodním tělesem tak spojeny, aby nemohly býti od něho odděleny bez zřejmých stop vnějšího násilí. Takovými plechovými stěnami musí býti odděleny od závěrových prostor též prostory, v nichž jsou zapuštěny pohyblivé stěžně. Není dovoleno, aby z kajutových místností vedly dveře nebo jinaké otvory přímo do skladních místností.
§ 4.
(1) Skoby, oka, hřeby, nýty, svorky, šrouby, svorníky a pod. použité na vnější straně lodi musí býti v závěrovém prostoru tak zajištěny (ohnuty, roznýtovány, rozevřeny a pod.), aby nemohly býti z venčí odstraněny bez zřejmých stop násilí.
(2) Kloubů budiž používáno co nejméně. Kolíčky kloubů musí býti svařeny s vnějšími okraji kloubového pásu. Jen střední jazýček kloubu smí býti otáčivý a musí býti taktéž svařen. Není dovoleno, aby kloubové kolíčky byly na koncích toliko roznýtovány nebo zašroubovány.
(3) Železné pomůcky potřebné k závěru, jako tyče, ouška, skoby, klouby atd., nesmějí býti natřeny barvou, dehtem ani lakem, nýbrž musí býti ponechány tak, jak byly vykovány; jest však dovoleno, aby byly natřeny průhlednou fermeží zabraňující zrezavění.
§ 5.
1) Jsou-li v závěrových prostorech nebo na jejich stěnách anebo na palubě zřízeny pumpy, jeřáby, větrací roury, pacholata, potrubí nebo mříže, buďtež upevněny tak, aby zaručovaly uzavření prostoru a aby nemohly býti odstraněny, leč by zůstaly patrné toho stopy. 2) Zvláště pumpy a jeřáby, které lze vyjímati nebo spouštěti, musí býti odděleny od závěrových prostorů pevným pažením. Je-li toto pažení prkenné, musí každé prkno sahati přes celou výšku lodního tělesa, do něhož musí býti zapuštěno a s lodním tělesem pevně spojeno hřeby, nýty nebo klíny. Kromě toho musí býti toto zapažení připevněno k průvlaku jdoucímu po celé vnitřní stěně závěrového prostoru a jednotlivá jeho prkna musí býti mezi sebou pevně spojena. Kovová zapažení buďtež zřízena podle ustanovení uvedených v §u 3 tohoto řádu.
II. Zvláštní ustanovení.
A. Pro lodi s pevnou palubou.
§ 6.
1) Paluba musí býti spojena s lodním tělesem tak, aby se bez porušení některé části lodního tělesa nebo paluby nemohlo vstoupiti do uzavřeného závěrového prostoru. Části spojující palubu s lodním trupem buďtež umístěny toliko uvnitř závěrového prostoru; jejich sešroubování, snýtování, zaklínování a pod. budiž provedeno způsobem předepsaným v § 4 tohoto řádu.
2) Kromě příkrovů nakládacích otvorů nesmí míti paluba jiných pohyblivých částí; musí býti nerozlučně spojena s postranními stěnami a smí tvořiti toliko jediný celek pevně spojený hřeby, nýty, šrouby atd. s vnitřními žebry, palubními trámy a příčnými přepážkami.
§ 7.
1) Palubní nebo postranní otvory vedoucí do závěrových prostorů musí býti opatřeny pevně zasazenými rámovými obrubami a mohou býti uzavřeny snímatelnými víky nebo otáčivými dveřmi. Jsou-li tato víka nebo dveře zhotoveny z dřevěných prken, musí býti buďto na vnitřní straně obroubeny příčnými lištami anebo každé jednotlivé prkno musí býti na vnitřní straně snýtováno s jednou nebo s několika železnými sponami, upevněnými přes celé víko tak, aby žádné z prken nemohlo býti vtlačeno nebo vysunuto.
2) Skládají-li se dveře z několika dílů, musí býti jak dveře, tak i rámová obruba opatřeny oky upravenými podle popisu obsaženého v §u 4, jimiž by se mohla prostrčiti jedna nebo několik tyčí sahajících přes všechny díly dveří.
3) Lodi, jimiž se dopravuje zboží, jež se snadno zapaří, na př. obilí, sušené ovoce atd. mohou míti otvory, uzavřené - místo víky a dveřmi - mříží z dřevěných tyčí nebo z drátěného pletiva v dřevěném nebo železném rámci. Dřevěné tyče užité pro mříže musí býti nejméně 7 cm silné a nesmí býti od sebe vzdáleny více než 6 cm. Mříže z drátěného pletiva nesmějí míti větší vzdálenost vláken než 25 mm a drát musí býti aspoň 2 mm silný. Tyče mříží a drátěné pletivo musí býti s rámem tak snýtováno, aby je nebylo možno bez patrných stop vnějšího násilí sejmouti. Rámy mříží musí býti na vnitřní straně vyztuženy a ve spojích pevně snýtovány.
§ 8.
1) Každý otvor musí býti uzavřen aspoň dvěma železnými tyčemi, umístněnými tak, aby závěr poskytoval jistotu, že nebude možno víko ani jeho část prohnouti, zvednouti nebo vysunouti.
2) Závěrové tyče musí ležeti užší stranou na otvorovém víku, aby bylo zabráněno jejich ohnutí. Každý jednotlivý díl otvoru budiž opatřen pro každou závěrovou tyč aspoň jedním okem, jímž se tyč prostrčí.
3) Oka musí býti upravena tak, aby buďto oky upevněnými na otvorovém rámu nebo oky střídajícími se na otvorovém víku či mříži a na otvorovém rámu mohly býti prostrčeny železné tyče nebo pásy.
4) Místo ok mohou býti na otvorovém víku zřízeny petlice, které se zavěsí na oka na otvorových rámech a uzavrou prostrčenými tyčemi nebo pásy.
§ 9.
Jsou-li snímací otvorová víka nebo otvorové, mříže složeny z více částí, musí býti na vnitřní straně opatřeny drážkami anebo výstupky, jimiž přiléhají přesně na otvorový obrubník a jež zamezují jakékoliv posunutí.
§ 10.
(1) Lodi tankové smějí míti jednotlivé závěrové prostory mezi sebou spojeny. Na obou koncích smějí býti vodní nádrže.
(2) Otvory vedoucí s paluby do závěrových prostorů, jakož i přístupy do vodních nádržek musí býti opatřeny železnými víky a tak upraveny pro závěr, aby otevření anebo ohnutí víka bylo možno jen tenkráte, kdyby byl závěr porušen.
(3) Jednotlivé části potrubí pro vyprázdňování a plnění tankových lodí musí býti spojeny tak, aby jejich určení a spojení s ostatními částmi dalo se snadno poznati. Části potrubí vedoucí s paluby do závěrových prostorů, musí býti přizpůsobeny pro závěr tak, aby jich bylo možno použíti jen tenkráte, kdy byl závěr porušen. Části potrubí, jež by umožňovaly jejich úplné uzavření. Stejná zabezpečení buďtež provedena na otvorech těchto potrubí, jakož i na větracích rourách.
B. Pro lodi s rozběrným krytem.
§ 11.
Je-li rozběrný kryt opatřen postranními prkny (boční kryt), musí býti tato prkna spojena se sloupy pokrovu tak, aby nemohla býti z venku odstraněna bez porušení závěru.
a) Závěr krytu s podélnými krycími prkny.
§ 12.
(1) Krycí prkna téhož krytu musí býti stejně dlouhá jako prkna bočního krytu a musí býti opatřena na vnitřní straně lištou, která zamezuje posouvání prken na krokvích.
(2) Prkna krytu, jež dosahují k volnému prostoru a přiléhají k některému jeho vchodu, musí býti opatřena na vnější straně přinýtovanými úhelníky, jež by se daly zachytiti stykovým trámkem tak, aby bylo znemožněno vysunutí prkna pod těmito trámky ohraničujícími po obou stranách volný prostor.
(3) Stejně buďtež zabezpečena krycí prkna dosahující k ochozu; také tu mohou býti konce příslušných stykových trámků zajištěny podle předpisu § 13 odst. (3) a (4). Každé prkno má přesahovati spodní prkno alespoň o 2 cm, nejhořejší pak krycí prkno (příklop) má přesahovati obě spodní prkna stejnou měrou.
(4) Je-li příklop upevněn kloubovým pásem, budiž opatřen drážkou, do níž pás, tvořící závěr, musí přesně zapadati.
§ 13.
(1) Prkenný kryt musí býti opatřen stykovým trámkem v místě, kde se stýká s nejbližším krytem, kterýžto stykový trámek přiléhá spodní stranou přesně na krycí prkna, ležící na krokvích krytu.
(2) Stejný stykový trámek budiž uprostřed každého prkenného krytu, aby se žádné prkno nemohlo posunouti.
(3) Přední i zadní dvojice stykových trámků, ležících na přepážce, která dělí obydlí mužstva od závěrového prostoru, musí býti na své vnější straně upravena tak, aby konce krycích prken ležících vespod i konce příklopu byly zakryty.
(4) Toto zajištění musí býti provedeno podle ustanovení § 4 tohoto řádu.
§ 14.
(1) Stykové trámky buďtež upraveny tak, aby ostatní části závěru s tímto související byly pevně drženy. Uzavírací zařízení musí tedy býti spojena s lodním tělesem.
(2) Stykový trámek budiž na dolním konci opatřen hákem, jenž je zasunut do oka přinýtovaného k lodnímu boku. Hořejší část stykového trámku opatří se pásem, posunovatelným v drážce. Tento pás, jakož i stykový trámek musí býti opatřeny dvěma výřezy jimiž při uložení trámku procházejí dva háky pevně zasazené do krytových krokví a sahající těsně nad pásy. Posunutím pásu zachytí jeho nevykrojená část oba háky a přidržuje pevně stykový trámek. Konec pásu přesahující stykový trámek musí býti opatřen petlicí nebo okem, jež zasahují do pásu oka nebo petliče protilehlého stykového trámku. Oka se uzavrou buďto jednotlivými olůvky nebo se přiloží společné olůvko na železnou tyč, protaženou více oky.
§ 15.
Kryt uzavře se železnými tyčemi spojujícími příklop, stykový trámek a krycí prkna tak, aby bez vytažení těchto železných tyčí nebylo možno některou část odstraniti.
b) Závěr příčnými krycími prkny.
§ 16.
(1) Je-li kryt složen z prken položených napříč lodi, budiž upraven tak, aby prkna ležící mezi dvěma krokvemi tvořila jednu desku, která musí býti spojena na vnitřní straně buďto příčnými lištami nebo železnými pásy, k nimž musí býti každé jednotlivé prkno přinýtováno tak, aby žádné z nich nemohlo býti vytlačeno nebo vysunuto.
(2) Jednotlivé desky musí býti opatřeny vhodným zařízením, aby po celním uzavření bylo znemožněno jakékoliv jejich posunutí anebo vytlačení.
(3) Vhodné provedení tohoto způsobu krytu jest toto:
Desky spojené způsobem zaznačeným v odstavci (1) tohoto paragrafu zasunou se horním koncem pod příklop zhotovený ze silného plechu, jdoucí uprostřed nejhořejší části paluby. Na dolním okraji této desky jsou dvě petlice, které se zavěsí na oka v bočním krytu; těmito oky prostrčí se závěrové tyče. Posouvání těchto desek na krokvích směrem k lodním bokům je zamezeno kousky lišt, přibitými na vnitřní straně desek a na vrchní straně krokví. Jsou-li tyto desky dosti dlouhé, takže by byla obava před jejich prohnutím, opatří se uprostřed délky na vnitřní straně po krajích háky, které posunutím desky ve směru k lodním bokům zaklesnou do háků na krokvích.
§ 17.
(1) Odchylné závěrové zařízení může připustiti v dohodě s Československým plavebním úřadem okrsková celní správa nadřízená celnímu úřadu, jemuž byla loď podle § 18 tohoto řádu ohlášena dodána k prohlídce, vyhovuje-li závěrové zařízení lodi všeobecným ustanovením tohoto řádu.
(2) Bude-li to takové závěrové zařízení uznáno za dostatečné, budou o tom vyrozuměny celní úřady oprávněné k vydávání úředních potvrzení o způsobilosti lodi pro celní závěr.
III. Ustanovení o přihlášce a prohlídce lodí a o potvrzení způsobilosti k celnímu závěru.
§ 18.
(1) Kdo žádá za vydání úředního potvrzení [§ 1, písm. a)], musí dodati prázdnou loď přístavnímu celnímu úřadu a předložiti mu dvojmo ve stejném znění:
a) výkres lodi a závěrového zařízení v příčném a podélném řezu, jakož i v pohledu s paluby; při tankových lodích výkres lodi s výkresem potrubí, z něhož musí býti patrno závěrové zařízení;
b) popis obsahující podrobné údaje o závěrových prostorech, jejich otvorech a dveřích, o způsobu stavby plavidla, kajut a jiných prostorů a o závěrovém zařízení.
(2) Byly-li již témuž úřadu dříve předloženy výkres a popis jiné lodi stejně stavěné a stejného závěrového zařízení, stačí předložiti výkresy a popis v jednom vyhotovení. V tomto případě přihlédne celní úřad při prohlídce k výsledkům předchozí prohlídky podobné lodi.
(3) Celní úřad a poříční plavební úřad prohlédnou loď a prozkoumají podle předložených listin závěrové zařízení v přítomnosti loďaře nebo jeho zástupce a zjistí zejména, zdali se stavba lodi shoduje s výkresem a popisem, zdali vyhovuje předpisům tohoto řádu a zdali jest spolehlivé uzavření závěrových prostorů zajištěno. Nebyly-li shledány závady nebo byly-li odstraněny, vyhotoví celní úřad potvrzení o způsobilosti lodi pro celní závěr.
§ 19.
(1) Potvrzení, že jest loď způsobilá k uzavření celním závěrem, platí nejdéle pět let; před uplynutím této doby musí býti loď dodána k nové prohlídce. Neshledá-li celní úřad při této nové prohlídce závad, potvrdí dosavadní úřední potvrzení. Toto potvrzení, jakož i každé další platí zase pět let.
(2) Nebude-li celní úřad, jenž po prvé prohlídku lodi vykonal, vyrozuměn, že loď byla jiným celním úřadem znovu prohlédnuta, vyzve, uplynula-li doba platnosti potvrzení, loďaře, aby ve lhůtě, již mu stanoví, prokázal přezkoušení lodi. Nevyhoví-li loďař tomuto vyzvání, vymaže se loď ze seznamu a o tom se vyrozumí loďař i všechny příslušné celní úřady.
§ 20.
Úřední potvrzení o způsobilosti lodi k celnímu závěru jest uschovávati se zápisem o prohlídce lodi, výkresem a popisem, jakož i s úředním povolením (§ 1 b) v plechovce na lodi. Tyto doklady musí býti na požádání kdykoliv předloženy k nahlédnutí orgánům celní nebo plavební správy.
§ 21.
(1) Každá stavební změna závěrového zařízení musí býti hlášena nejbližšímu přístavnímu celnímu úřadu, a to dříve než se začne používati lodi k dopravě zboží poukazovaného opovědkou. K oznámení jest připojiti doklady jmenované v § 20 a loď musí býti dodána prázdná k prohlídce.
(2) Celní úřad prohlédne za účasti poříčního plavebního úřadu loď a její závěrové zařízení a sepíše o výsledku prohlídky zápis dvojmo.
(3) Nebudou-li shledány závady při zkoušení závěrového zařízení, poznamená celní úřad změnu na výkresu a popisu a vrátí je loďaři připojiv svůj zápis.
(4) Budou-li shledány závady při prohlídce závěrového zařízení a neodstraní-li je loďař ve lhůtě mu stanovené, zadrží celní úřad úřední potvrzení a zašle je se zápisem o prohlídce lodi a závadách na závěrovém zařízení shledaných celnímu úřadu, jenž vydal úřední potvrzení.
§ 22.
(1) Dříve než celní úřad loď celně uzavře, prohlédne závěrové zařízení do té míry, do jaké jest to nutno z důvodu přiložení celního závěru.
(2) Každý přístavní celní úřad jest oprávněn zkoumati závěrové zařízení při svém řízení, kotví-li loď v jeho přístavě bez nákladu. Shledá-li celní úřad při prohlídce nějakou závadu na závěrovém zařízení, sepíše o tom s loďařem nebo s vůdcem lodi zápis. Nedají-li se závady ihned odstraniti nebo odepře-li loďař nebo vůdce lodi tak učiniti, odejme se úřední potvrzení a zašle se se zápisem celnímu úřadu, jenž vydal potvrzení o způsobilosti lodi pro celní závěr.
IV. Ustanovení o povolení navrhovati poukázání opovědkou.
§ 23.
(1) Loďař, který chce svými loďmi dopravovati zboží poukázané opovědkou, musí si k tomu vyžádati povolení okrskové celní správy příslušné podle sídla podniku nebo bydliště.
(2) Okrsková celní správa udělí povolení s podmínkou, že se loďař podle § 17, odst. (3) c. z. podrobí pro případ, že by porušil ustanovení § 24 - neodvisle od potrestání skutečného vinníka podle jiných předpisů - pokutě stanovené v § 25.
(3) Povolení se odepře, kdyby byl loďař sám potrestán pro celní přestupek nebo pro zločin jakéhokoliv druhu nebo pro přečin nebo přestupek spáchaný ze ziskuchtivosti, nebo bylo-li mu povolení již jednou příslušným úřadem odebráno. Okrskové celní správy jsou oprávněny prominouti překážku nabytí osvědčení, jsou-li pro to zřetele hodné důvody.
(4) Má-li loďař více lodí, vydá mu okrsková celní správa na jeho žádost zvláštní povolení pro každou loď.
(5) Na povolení musí býti označena loď, na jejíž palubě bude povolení uloženo.
§ 24.
Loďař, jemuž bylo uděleno povolení podle § 23, má tyto povinnosti:
a) Vedení lodi celně uzavřené smí svěřiti jen důvěryhodné osobě; tato osoba nesmí býti trestána pro zločin jakéhokoliv druhu nebo pro přečin nebo přestupek spáchaný ze ziskuchtivosti nebo pro celní přestupek. Nezpůsobilost trvá tři léta po odpykání trestu na svobodě, pokud se týče po zaplacení pokuty.
b) Jest povinen hlásiti každou změnu závěrového zařízení lodi způsobem stanoveným v § 21 příslušnému celnímu úřadu, dříve než navrhne další poukazování zboží opovědkou, a starati se o to, aby celní závěr nebyl porušen a aby se nestalo opatření, jež by umožňovalo přístup ke zboží bez porušení celního závěru.
c) Jest povinen hlásiti změnu vlastnictví lodi ve 14 dnech a zároveň vrátiti povolení navrhovati poukazování zboží opovědkou. Nový loďař, kterému již bylo uděleno povolení, má obdobnou povinnost.
V. Ustanovení trestní.
§ 25.
(1) Kdyby loďař jednal proti ustanovení § 24, může mu okrsková celní správa uložiti pokutu až 6000 Kč podle § 23. Tato pokuta nebude uložena, došlo-li k porušení ustanovení bez vůle a vědomosti loďaře nebo, neprovozuje-li živnost osobně, bez vůle a vědomi jeho zástupce a nemůže-li ani tomu ani onomu býti přičítána ani hrubá nedbalost.
(2) Vedle uložení pokuty může okrsková celní správa podle svého volného uvážení odebrati povolení na určitou nebo neurčitou dobu. Na neurčitou dobu může býti povolení odebráno, zjistí-li se, že byly na lodi zřízeny dodatečně tajné nebo těžko objevitelné prostory nebo učiněny změny na závěrovém zařízení úředně schváleném nebo že byly provedeny takové úpravy, jež umožňují přístup ke zboží bez porušení celního závěru.
(3) Byl-li vůdce lodi usvědčen, že měl úmysl nepoctivě užívati změn a úprav uvedených v odst. (2) nebo bylo-li mu dokázáno úmyslné porušení celního závěru, může okrsková celní správa zakázati, aby byl po určitou nebo neurčitou dobu zaměstnán jako vůdce lodi celně uzavřené.
(4) Byla-li loďaři uložena pokuta podle odstavce (1) tohoto paragrafu nebo bylo-li mu odebráno povolení k dopravě zboží poukázaného opovědkou nebo bylo-li zakázáno, aby některá osoba byla zaměstnána jako vůdce lodi, buďtež o tom vyrozuměny všechny přístavní celní úřady, při čemž jest přesně označiti plavidlo, vůdce lodi i loďaře.
§ 26.
Přestupky tohoto řádu trestají se jako celní nepořádnosti podle § 137 c. z. bez újmy případnému stíhání podle důchodkového trestního zákona a podle celního zákona.
VI. Ustanovení přechodná.
§ 27.
Úřední potvrzení o způsobilosti lodi k celnímu závěru a povolení k dopravě zboží poukázaného opovědkou, vydaná podle dosavadních ustanovení, zůstanou v platnosti do konce roku 1928.