epravo.cz

(2) Pojištěním povinna a podle ustanovení tohoto zákona pojištěna jest dále každá osoba, která trvale jest v Československé republice na základě smluvního poměru služebního zaměstnána pracemi převážně duševními.

(3) Je-li osoba, jejíž činnost by zakládala pojistnou povinnost podle odstavce 1. a 2. svým tuzemským zaměstnavatelem trvale zaměstnána mimo území republiky Československé, nepodléhá pojištění. Zaměstnanci tuzemských podniků pro plavbu říční nebo námořní podléhají však pojistné povinnosti i v takovém případě, pokud jsou československými státními příslušníky a pokud nepodléhají pensijnímu pojištění v cizině podle cizozemských zákonů neb mezistátních dohod.

Z pojistné povinnosti jsou vyňati:

1. zaměstnanci, kteří nepřekročili 16. rok svého věku;

2. zaměstnanci, jejichž činnost, zakládající pojistnou povinnost, jest pouze vedlejším jejich zaměstnáním vedle výdělkové činnosti hlavní nebo činností pouze příležitostnou. Za hlavní výdělkovou činnost jest považovati činnost spojenou s vyšším příjmem, za příležitostné pak zaměstnání, jež netrvá déle než 7 dní;

3. manžel (manželka), rodiče, tchán a tchýně podnikatele nebo spolupodnikatele;

4. artisté zábavních podniků a profesionální hráči sportovních sdružení;

5. zaměstnanci, kteří nemají žádných služebních požitků, vyjímajíc učně, praktikanty a volontéry do dokonaného 24. roku života;

6. osoby samostatně výdělečně činné, které vyučují na vysokých a odborných školách, pokud počet učebních hodin nepřevyšuje 12 hodin týdně;

7. posluchači vysokých a odborných škol, kteří v době tohoto svého studia jsou přechodně zaměstnáni pracemi pojistné povinnosti podléhajícími, dokud jejich zaměstnání jest předepsaným nebo obvyklým doplněním jejich teoretického studia;

8. zaměstnanci Protektorátu Čechy a Morava, zemí, okresů, obcí a veřejných fondů, jakož i podniků a ústavů jimi provozovaných anebo spravovaných, zaměstnanci Národní banky pro Čechy a Moravu, dále duchovní zákonně uznaných církví a náboženských společností, mají-li normální, t. j. s místem jimi zastávaným spojené pensijní nároky; dále zaměstnanci nucených svazků zájmových a jejich podniků a ústavů, pak zaměstnanci podniků a ústavů zaručených Protektorátem Čechy a Morava nebo jinými nucenými svazky územními či zájmovými, mají-li normální a dostatečně zabezpečené pensijní nároky, které jsou alespoň rovnocenné nárokům podle tohoto zákona. Vyňati jsou dále obdobně zaměstnanci uvedených zaměstnavatelů, kteří nároků výše označených nabudou teprve po ukončení stanovené zkušební doby nebo stanoveného prozatímního postavení. O rovnocennosti a dostatečném zabezpečení nároků rozhoduje ministerstvo sociální a zdravotní správy po slyšení Všeobecného pensijního ústavu;

9. zaměstnanci podniků, které nemají v Protektorátu Čechy a Morava nebo na ostatním území Německé říše pevného závodu (provozovny, obchodní kanceláře, skladiště);

10. zaměstnanci cizích zastupitelských úřadů na území Protektorátu Čechy a Morava zřízených, jakož i mezistátních komisí a osob požívajících práva exteritoriality, pokud jsou cizozemci.

Pensijní pojištění zaměstnanců drah státem neprovozovaných a sloužících veřejné dopravě a jich pomocných ústavů bude upraveno vládním nařízením.

 
     Třída                         Roční služební požitky:
   služného:                       nad Kčs             do Kčs
     1. ........................                     3.000.-
     2. ........................   3.000.-           6.000.-
     3. ........................   6.000.-           9.000.-
     4. ........................   9.000.-          12.000.-
     5. ........................  12.000.-          15.000.-
     6. ........................  15.000.-          18.000.-
     7. ........................  18.000.-          21.000.-
     8. ........................  21.000.-          24.000.-
     9. ........................  24.000.-          27.000.-
    10. ........................  27.000.-          30.000.-
    11. ........................  30.000.-          36.000.-
    12. ........................  36.000.-          42.000.-
    13. ........................  42.000.-          48.000.-
    14. ........................  48.000.-          54.000.-
    15. ........................  54.000.-          60.000.-
    16. ........................  60.000.-

(2) Služebními požitky jest všechen příjem za smluvenou práci. K služebním požitkům náležejí také podíly na zisku, věcné a jiné požitky, které pojištěnec dostává, i když jen obvykle, od podnikatele nebo od třetí osoby místo mzdy nebo vedle ní. Ministr hospodářství a práce může stanoviti podrobnosti a odchylky.

(3) Pevné požitky se stanoví částkou vypočtenou pro celý rok. Proměnlivé požitky se stanoví, jde-li o nový služební poměr, částkou pravděpodobně očekávanou, po uplynutá kalendářního roku pak vždy pro rok příští částkou v předchozím roce skutečně vyplacenou, přepočtenou na celý rok.

(4) Ministr sociální a zdravotní správy nebo jím pověřený úřad stanoví po slyšení nejvyššího úřadu cenového hodnotu naturálních požitků. Vyhláška nabývá účinnosti 14 dnů po vyhlášení a platí až do doby, kdy nová vyhláška nabude účinnosti.

(5) Učně, praktikanty a volontéry, kteří nemají žádných služebních požitků nebo služebních požitků hotově vyplácených, jest zařaditi do 1. třídy služného.

(6) Několik osob, které v dohodě zaměstnávají téhož zaměstnance, třeba také za oddělené požitky služební, ručí nerozdílnou rukou za pojištění tohoto zaměstnance podle jeho úhrnných služebních požitků. Nehledíc k tomuto případu jest zaměstnanec, který jest současně zaměstnán u několika zaměstnavatelů za oddělené požitky služební, podroben pojistné povinnosti toliko podle svého hlavního zaměstnání. Za hlavní zaměstnání pokládá se služba nejvýše placená. Jde-li pro pojistnou povinnost o několik služeb stejně placených, ustanoví se hlavní zaměstnání nejprve podle užší souvislosti té nebo oné služby s dřívější výdělkovou činností nebo s postupem vzdělání zaměstnancova, pak podle delší doby služebního poměru, konečně podle jiných vhodných znaků.

(7) Převyšuje-li úhrn služebních požitků částku 60.000 K, jest rozuměti započitatelnými služebními požitky nejvýše částku 60.000 K.

(1) Zaměstnavatel jest povinen přihlásiti zaměstnance, vstupujícího u něho do zaměstnání podrobeného pojistné povinnosti, u příslušného nositele pojištění předepsaným způsobem v 5 dnech po vstupu do zaměstnání a odhlásiti každého zaměstnance, vystupujícího ze zaměstnání, ve 14ti dnech po skončení smluvního služebního poměru.

(2) Zaměstnavatel jest povinen ohlásiti příslušnému nositeli pojištění v 5 dnech všechny změny služebního poměru, důležité pro pojištění; změny služného jest ohlásiti jen tehdy, když se tím změní zařadění do tříd služného (§ 4). Ohlášky musí se díti na tištěných formulářích, které vydá nositel pojištění na svůj náklad.

(3) Podati veškeré uvedené ohlášky je oprávněn též zaměstnanec, aniž se tím ruší závazek zaměstnavatelův. Použije-li zaměstnanec tohoto práva, přechází naň plná odpovědnost (§ 170) za správnost jeho údajů.

(4) Nositel pojištění má potvrditi každou ohlášku jak zaměstnavateli tak i zaměstnanci do měsíce, leč by v této lhůtě byl vydán výměr, jímž se ohláška vyřizuje.

(5) Po vzniku pojistného případu jsou veškeré ohlášky neúčinné, leč že nastal pojistný případ ve lhůtě, stanovené pro podání ohlášky, a ohláška v této lhůtě byla skutečně podána. Je-li pojistným případem sňatek, jsou ohlášky podané po sňatku neúčinné pro nárok na výbavné.

(6) Zaměstnavatelem podle tohoto zákona jest osoba, na jejíž vrub jsou vykonávány činnosti uvedené v § 1.

(7) Ohlášky týkající se služební doby, kterou nelze podle § 12 již započítati, jsou nepřípustné.

(8) O úrazu zaměstnance povinně pojištěného, souvisejícím se službou, má zaměstnavatel nebo osoba pověřená v době úrazu vedením podniku, bude-li úraz, jak lze předvídati, míti za následek smrt nebo nezpůsobilost k výkonu povolání, nejdéle v 5 dnech po úrazu učiniti v předepsané formě písemné oznámení příslušnému nositeli pojištění.

(1) Zaměstnavatelé jsou povinni vésti záznamy, kterých je třeba, aby mohlo býti vyšetřeno služné jednotlivých zaměstnanců povinně pojištěných, a uschovávati je po dobu 3 let.

(2) Vládním nařízením bude stanoveno, jak mají býti záznamy vedeny a uschovávány.

(3) Pokud nebude vydáno nařízení podle předchozího odstavce, platí obdobně ustanovení zákona ze dne 8. února 1909, č. 29 ř. z., na Slovensku a v Podkarpatské Rusi § 20 zák. čl. XIX/1907 a předpisy k těmto ustanovením vydané.

(1) Zaměstnavatelé i zaměstnanci jsou na vyzvání povinni podat zprávu nositelům pojištění a politickým úřadům o skutkových okolnostech, které jsou rozhodny pro pojišťovací poměr. Zaměstnavatelé jsou mimo to povinni dovoliti legitimovaným k tomu zmocněncům nositelů pojištění a politických úřadů, aby na místě samém nahlédli do záznamů o služném a do jiných zápisů, kterých je třeba ku vyšetření dat týkajících se pojišťovacího poměru, aby činili si z nich výpisy o těchto datech a aby na místě pracovním konali šetření potřebná ke zjištění povinného pojištění a zařadění pojištěnců do tříd služného.

(2) Za zmocněnce ve smyslu předchozího odstavce může nositel pojištění ustanoviti pouze svoje zaměstnance.

(3) Zmocněnci jsou povinni zachovávati mlčenlivost o všech poměrech výrobních, obchodních a provozovacích vůbec, o ostatních pak smějí podati zprávu ústavu nebo úřadu jen pro jeho vnitřní potřebu.

Nevyhoví-li zaměstnavatel úmyslně nebo z hrubé nedbalosti povinnosti vésti a uschovávati záznamy o služebních požitcích nebo plní-li ji nedostatečně, takže služební požitky nemohou býti zjištěny, neb odepře-li zaměstnavatel předložiti záznamy legitimovaným orgánům, jest nositel pojištění oprávněn předepsati z vlastního podnětu pojistné podle dat dřívějších příspěvkových období nebo na základě jiného vyšetření, a není-li to možno, v nejvyšší třídě.

Zaměstnavatel jest povinen k žádosti nositele pojištění předložiti mu v obdobích, která nesmí býti kratší půl roku, výkaz o zaměstnancích, pojištěných podle tohoto zákona, a o služebních požitcích každého jednotlivého zaměstnance.

Důchodce jest povinen ohlásiti příslušnému nositeli pojištění, který mu vyplácí důchod, ve 5 dnech změnu bydliště, jakož i všechny změny v poměrech důležitých pro vyměření důchodu, pro oprávnění k jeho požitku nebo pro jeho vyplácení. Důchodce ručí i důchodem za škodu, jež vznikne nositeli pojištění opominutím této povinnosti.

Neplatná jsou ujednání, která by obmezovala nebo vylučovala platnost tohoto zákona v neprospěch pojištěnců nebo jich příslušníků.

(1) Příspěvková doba započítává se od prvního dne měsíce, ve kterém pojištěnec vstoupil do zaměstnání, podléhajícího pojistné povinnosti, stala-li se přihláška (§ 5) alespoň jednou stranou včas, nehledíc k tomu, bylo-li pojistné za tuto dobu zaplaceno. Jinak se započítává příspěvková doba od měsíce, ve kterém přihláška došla dodatečně nositeli pojištění nebo pojistná povinnost výměrem nebo rozhodnutím byla vyslovena, nehledíc k tomu, bylo-li pojistné za tuto dobu zaplaceno. Ostatní doba zaměstnání, podléhajícího pojistné povinnosti, započte se jako příspěvková doba toliko podle skutečně zaplaceného pojistného, pokud bylo dodatečně zaplaceno do šesti let po splatnosti nejpozději však do vzniku pojistného případu; do čekací doby podle § 16 započte se však nejvýše dvanáct měsíců.

(2) Ustanovení 1. odstavce platí obdobně pro ohlášky změn služebního poměru podle § 5, odst. 2.

(3) Každý započatý příspěvkový měsíc považuje se za dovršený.

(1) Za příspěvkovou dobu započitatelnou podle § 12 jest považovati též dobu zákonné presenční služby osob, které již před nastoupením presenční služby byly pensijně pojištěny anebo které vstoupí do tohoto pojištění do 12ti měsíců po návratu z presenční služby. Toto započtení vylučuje současně započtení presenční služby podle § 108 a) zákona ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 Sb. z. a n., jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, i když takové osoby před nastoupením do presenční služby anebo po návratu z ní byly pojištěny podle zákonů posléze citovaných. Dobu zákonné presenční služby jest započítati jako dobu příspěvkovou dále osobám, které teprve po 12ti měsících po návratu z presenční služby vstoupí po prvé do pensijního pojištění, nebyla-li jim presenční doba již započítána na základě citovaných zákonů anebo zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří anebo jiných zákonných předpisů. Předchozí ustanovení platí obdobně i pro dobu dvanáctinedělního vojenského výcviku.

(2) Osoby, uvedené v odst. 1, věta první, musí nárok na započtení presenční služby ohlásiti u příslušného nositele pojištění do 15ti měsíců po návratu z presenční služby, osoby uvedené v odst. 1, věta třetí, do šesti měsíců po vstupu do pojištění; nárok na započtení zanikne, nebyl-li uplatněn v předepsané lhůtě. Žádost o započtení jest doložiti průkazem o odbytí presenční služby.

(3) Příspěvkovou dobu zákonné presenční služby jest započísti v 1. třídě služného; byl-li však zaměstnanec před nastoupením presenční služby pojištěn ve vyšší třídě nežli v třídě 1., započítá se tato doba v 2. třídě služného.

(4) Pojistné za příspěvkovou dobu podle odst. 3 započtenou zaplatí stát.

(5) Podrobnosti průkazu nároku a súčtování pojistného s nositeli pojištění budou upraveny ministerstvem sociální péče v dohodě s ministerstvem národní obrany.

Příspěvkovým měsícům, započitatelným podle § 12, jest na roveň klásti příspěvkové měsíce získané převody pod §§ 113 až 115, dobrovolným pokračováním podle § 60, placením pojistného podle § 65, odst. 2, a příspěvkové měsíce, zakoupené podle § 61, s výhradou odstavce 3.

1. důchod invalidní a starobní;

2. důchod vdovský (vdovecký), sirotčí a rodičů;

3. výbavné;

4. odbytné jednou pro vždy;

5. pohřebné;

6. nemocenské ošetření důchodců.

(2) Není-li jinak stanoveno, činí čekací doba 60 započitatelných příspěvkových měsíců. Příspěvkové měsíce získané dobrovolným pokračováním v pojištění (§ 60) se počítají do čekací doby 60ti příspěvkových měsíců pouze polovinou. Není-li čekací doba 60ti příspěvkových měsíců získána před dovršením 45. roku věku pojištěncova, prodlužuje se o počet chybějících příspěvkových měsíců.

(3) Čekací doba se považuje za dokončenou, nastane-li u pojištěnce povinně pojištěného pojistný případ v důsledku podnikového úrazu ve smyslu právních předpisů o úrazovém pojištění dělnickém bez ohledu na okolnost, zda pojištěnec jest zaměstnán v podniku podrobeném úrazovému pojištění či nikoliv. Příspěvkové měsíce, scházející do čekací doby 60ti příspěvkových měsíců, jest započítati při tom ve třídě, v níž byl pojištěnec naposled zařaděn.

(1) Nárok na invalidní důchod má pojištěnec trvale nezpůsobilý k výkonu svého povolání. Nezpůsobilý k výkonu povolání jest, kdo pro tělesnou nebo duševní vadu nebo pro slabost tělesných nebo duševních sil nemůže dále zastávati povinností svého povolání ani jiného povolání, přiměřeného dosavadnímu povolání, způsobu, jakým byl v něm zaměstnáván, jeho postavení v něm jakož i jeho praktickému i teoretickému vzdělání.

(2) Nárok na invalidní důchod má dále pojištěnec, který není trvale nezpůsobilým podle odst. 1, jestliže nemá nároku na nemocenské, poněvadž vyčerpal nárok na nemocenské podle právních předpisů o nemocenském pojištění zaměstnanců ve vyšších službách, po dobu dalšího trvání nezpůsobilosti k povolání.

(3) Po uplynutí 60ti měsíců od výstupu z povinného pojištění má pojištěnec, jehož nároky z pojištění nezanikly, nárok na důchod invalidní pouze tehdy, stane-li se nejen nezpůsobilým k výkonu povolání ve smyslu odstavce 1, nýbrž nemůže-li také pro tělesnou nebo duševní vadu nebo pro slabost tělesných nebo duševních sil trvale vykonávati žádnou z prací nebo služeb zakládajících pojistnou povinnost podle ustanovení § 1. Toto ustanovení neplatí, získal-li pojištěnec v povinném pojištění podle tohoto zákona nejméně 240 příspěvkových měsíců.

Nároku na důchod invalidní nemá, kdo si přivodil nezpůsobilost k výkonu povolání úmyslně nebo při spáchání zločinu, zjištěného trestním soudem. V těchto případech může však nositel pojištění vypláceti po dobu nezpůsobilosti pojištěncovy k povolání invalidní důchod zcela nebo zčásti příslušníkům rodiny, kteří mají oproti pojištěnci zákonný nárok na výživu (§ 42, č. 1).

(1) Nárok na invalidní důchod vzniká dnem ztráty způsobilosti k výkonu povolání. Nelze-li zjistiti, kdy nastala nezpůsobilost k výkonu povolání nebo nastala-li pozvolným zhoršováním zdravotního stavu, vzniká nárok dnem ohlášení.

(2) Nárok na invalidní důchod zaniká:

(1) Starobní důchod přísluší ve výši a na místě důchodu invalidního bez průkazu invalidity podle § 17 pojištěnci, který dokonal 65. rok života a získal čekací dobu podle § 16, jestliže a pokud není zaměstnán způsobem, který by zakládal pojistnou povinnost podle § 1 nebo podle právních předpisů o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, o pojištění u báňských bratrských pokladen nebo o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří.

(2) Starobní důchod přísluší dále ve výši a na místo důchodu invalidního bez průkazu invalidity podle § 17 po dokonání 180 započitatelných příspěvkových měsíců pojištěnci, který dokonal 60. rok života nebo získal alespoň 480 příspěvkových měsíců a není zaměstnán způsobem uvedeným v odstavci 1.

(3) Pojištěnec, který získal alespoň 120 započitatelných příspěvkových měsíců v povinném pojištění, má nárok na důchod starobní ve výši a na místě důchodu invalidního bez průkazu invalidity podle § 17, jestliže a pokud není zaměstnán způsobem uvedeným v odstavci 1 a jestliže po dovršení 55 let splňoval aspoň po dobu 12 měsíců - v časovém období převyšujícím těchto 12 měsíců nejvýše o 6 měsíců - podmínky pro přiznání podpory v nezaměstnanosti podle platných právních předpisů. Průkaz o splnění této podmínky jest prokázati potvrzením příslušného úřadu práce.

(4) Důchodcům, kteří pobírají starobní důchod podle odstavců 1 nebo 2, se důchod k jejich návrhu ponechá, i když přijmou nějaké zaměstnání uvedené v odstavci 1, jestliže se stali nezpůsobilými k výkonu svého dřívějšího povolání.

(5) Nárok na starobní důchod zaniká:

(1) Důchod invalidní se skládá ze základní částky a z částek zvyšovacích. Základní částka jest 3.600 Kčs ročně. Zvyšovací částka činí za každý příspěvkový měsíc získaný:

 

Ve třídě:                                          Kčs:
  1. ............................................   2.-
  2. ............................................   6.-
  3. ............................................  10.-
  4. ............................................  15.-
  5. ............................................  20.-
  6. ............................................  25.-
  7. ............................................  30.-
  8. ............................................  35.-
  9. ............................................  40.-
 10. ............................................  45.-
 11. ............................................  50.-
 12. ............................................  55.-
 13. ............................................  60.-
 14. ............................................  65.-
 15. ............................................  70.-
 16. ............................................  75.-

(2) Byl-li invalidní důchodce v době, kdy požíval invalidního důchodu, pojištěn u dřívějšího nebo u jiného nositele pojištění podle tohoto zákona, má v případě, že se stane nezpůsobilým k výkonu povolání také v tomto zaměstnání, vedle původního důchodu nárok pouze na zvyšovací částky, jež odpovídají nově získaným příspěvkovým měsícům. Tento nárok přísluší také tehdy, nebyla-li nově dokončena čekací doba podle § 16.

(1) Invalidní nebo starobní důchod zvyšuje se o vychovávací příplatek za každé dítě, které by v případě úmrtí důchodce mělo nárok na důchod sirotčí (§ 31), pokud důchodce o ně pečuje. Má-li více osob nárok na vychovávací příplatek za totéž dítě, náleží pouze jediný příplatek, a to k nejvyššímu důchodu. Za dítě požívající sirotčího důchodu se vychovávací příplatek neposkytuje.

(2) Příplatek vychovávací činí pro každé dítě 1/8 důchodu, vyměřeného podle § 21, nejméně však K 660 a nejvýše K 3.000 ročně; minimum K 660 však nepřísluší, jde-li o příplatek k důchodu vyměřenému podle § 21, odst. 2.

(3) Ustanovení § 33, odst. 2 platí obdobně.

Důchod invalidní nebo starobní, vyměřený podle § 21, může býti zvýšen až o 50%, je-li důchodce trvale tak bezmocným, že potřebuje ošetření a obsluhy jiné osoby, a to podle zásad, které po slyšení nositele pojištění vydá ministerstvo sociální a zdravotní správy.

(2) Invalidní nebo starobní důchod činí však nejméně Kč 3600 -.

(1) Nárok na vdovský důchod má vdova pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního, anebo měl by nárok na tento důchod.

(2) zrušen

(3) Vdovský důchod činí polovinu důchodu bez případného zvýšení podle §§ 22 a 23, jehož pojištěnec požíval, anebo na nějž měl v době úmrtí nárok.

(4) Vdovský důchod nesmí býti nižší nežli Kč 3000 - ročně.

1. zemřel-li pojištěnec před uplynutím šesti měsíců ode dne sňatku,

2. vešel-li pojištěnec nebo důchodce v manželství po dokonaném 60. roku života;

3. vešel-li důchodce v manželství před dokonaným 60. rokem života, leč by v době jeho úmrtí uplynuly již 24 měsíce ode dne uzavření sňatku;

4. bylo-li rozsudkem trestního soudu uznáno, že vdova úmyslným jednáním smrt manžela zavinila nebo spoluzavinila;

5. bylo-li manželství v době úmrtí manželova výlučně z viny manželčiny rozvedeno, nebo z její viny nebo z viny obou manželů rozloučeno;

6. jestliže při rozluce, provedené bez viny manželčiny nebo z viny obou manželů před účinností tohoto zákona, se dostalo rozloučené manželce odškodnění výslovně za vdovský důchod.

(1) Uzavřel-li rozloučený pojištěnec, jehož manželství nebylo rozloučeno z viny manželčiny anebo z viny obou manželů, nový sňatek, má rozloučená manželka - ač-li se rovněž znovu neprovdala - nárok na část vdovského důchodu (§ 25), který by jinak připadl celý oprávněné vdově, jestliže uplatní tento nárok do 12 měsíců po smrti pojištěncově. Vdovský důchod rozdělí se mezi vdovu a rozloučenou manželku v poměru počtu let jejich manželství se zesnulým pojištěncem. Každý započatý rok manželství se považuje za dokonaný. K době od rozvodu do rozluky se při tom však nepřihlíží.

(2) Nemá-li vdova neb rozloučená manželka nároku na důchod z některého důvodu stanoveného v § 26, přísluší oprávněné z nich důchod neztenčený.

(3) Poměrná část vdovského důchodu nesmí býti v žádném případě nižší než jedna čtvrtina celého vdovského důchodu. Jinak platí o poměrné části vdovského důchodu obdobně další ustanovení §§ 28 a 29 tohoto zákona.

(4) Uvedených předpisů jest užíti obdobně i v případech, když by pojištěnec zůstavil po sobě více takto oprávněných osob, s omezením, že úhrn poměrných částí vdovského důchodu nesmí v žádném případe převyšovati výši celého vdovského důchodu.

(5) Zánikem některé z těchto poměrných částí vdovského důchodu nemění se ostatní poměrné části stanovené podle ustanovení odstavce 1 až 4.

Důchod vdovský, vyměřený podle §§ 25 a 27 , může býti zvýšen až o 50%, je-li vdova trvale tak bezmocná, že potřebuje ošetření a obsluhy jiné osoby, a to podle zásad, které po slyšení nositele pojištění vydá ministerstvo sociální a zdravotní správy.

(1) Nárok na důchod vdovský vzniká dnem úmrtí manželova a zaniká opětným provdáním nebo úmrtím vdoviným.

(2) Provdá-li se opět vdova, obdrží odbytné trojnásobnou částkou svého ročního vdovského důchodu. Výplatou odbytného zanikají pro vdovu veškeré nároky z pojištění zemřelého manžela.

(1) Vdovec po pojištěnce, která v době svého úmrtí požívala důchodu invalidního nebo starobního anebo by měla nárok na tento důchod a která jej ze svých služebních požitků nebo důchodu převážně vyživovala, má nárok na důchod vdovecký, jestliže a pokud je nezpůsobilým k výdělku a potřebným.

(2) Pro důchod vdovecký platí obdobně předpisy §§ 25, odst. 3 a 4, 26 a 28.

(1) Nárok na důchod sirotčí má dítě mladší 18ti let v případě úmrtí nebo nezvěstnosti (§ 25, odst. 2) pojištěného otce nebo pojištěné matky, požíval-li rodič důchodu invalidního nebo starobního, nebo měl-li na něj nárok. Nemanželské děti mají však nárok na sirotčí důchod, zakládající se na pojištění jejich otce jen tehdy, bylo-li otcovství soudně zjištěno nebo za života otce mimosoudně uznáno. Osvojenci mají nárok na sirotčí důchod po osvojiteli pouze tehdy, jestliže a pokud nepožívají sirotčího důchodu po svých vlastních rodičích a bylo-li mimo to osvojení provedeno alespoň půl roku před nápadem důchodu osvojitelova nebo aspoň půl roku před jeho smrtí.

(2) Zanechal-li pojištěnec osiřelé vnuky mladší 18ti let, kteří byli převážně výživou naň odkázáni, mají tito vnukové nárok na důchod sirotčí, pokud není nejvyšší přípustný úhrn důchodů sirotčích (§ 32) vyčerpán již dětmi zemřelého.

(3) Nevlastní děti pojištěncovy mladší 18ti let, které byly výživou převážně na něho odkázány, mají nárok na důchod sirotčí, nepožívají-li sirotčího důchodu po svých vlastních rodičích, není-li tu nároku na důchod podle § 34 a není-li nejvyšší úhrn důchodů sirotčích vyčerpán již sirotky oprávněnými podle odst. 1 a 2.

(1) Sirotčí důchod činí pro každé jednostranně osiřelé dítě jednu čtvrtinu, pro oboustranně osiřelé dítě jednu polovinu invalidního nebo starobního důchodu, bez případného zvýšení podle §§ 22 a 23, jehož pojištěnec v době úmrtí požíval, nebo na nějž měl nárok. Oboustranně osiřelému dítěti, jehož oba rodiče byli pojištěni, vyměří se důchod sirotčí polovinou důchodu vyššího. Sirotčí důchod pro jednostranně osiřelé dítě nesmí však býti menší než Kč 1.500 - ročně, pro oboustranně osiřelé dítě Kč 3.000 - ročně.

(2) Úhrn vdovského (vdoveckého) důchodu a důchodů sirotčích nesmí však v žádném případě činiti více než důchod podle § 21, jehož zemřelý požíval, nebo na nějž měl nárok, zvýšený o příplatky vychovávací podle § 22; ku zvýšení důchodu podle § 28 se však nepřihlíží. Činí-li úhrn více, jest snížiti důchody sirotčí poměrně.

(3) Oboustranně osiřelému dítěti jest na roveň postaviti jednostranně osiřelé dítě, jestliže jeho matka nemá nároku na vdovský důchod z důvodu uvedeného v § 26.

(1) Nárok na důchod sirotčí vzniká dnem úmrtí pojištěného rodiče, po případě pozdějším dnem narození dítěte a zaniká dokonaným 18. rokem věku nebo dřívějším zaopatřením, provdáním nebo úmrtím dítěte.

(1) Není-li vdovy ani vdovce ani dětí oprávněných podle § 31, odst. 1, mají nárok na důchod pozůstalí rodiče pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval invalidního nebo starobního důchodu anebo by měl nárok na tento důchod, jestliže byli výživou převážně naň odkázáni.

(2) Je-li tu pouze jeden oprávněný rodič, činí jeho důchod jednu čtvrtinu invalidního nebo starobního důchodu bez případného zvýšení podle § 22 a 23, jehož pojištěnec v době svého úmrtí požíval anebo na nějž by měl nárok, nejméně však Kč 1.500 - ročně.

(3) Jsou-li tu oba oprávnění rodiče, má každý z nich, pokud druhý je na živu, nárok na jednu osminu tohoto důchodu, nejméně však 750 - Kč ročně.

(4) Není-li ani rodičů oprávněných podle odstavce 1, má nárok na důchod ve výši podle odstavce 2 sestra nebo dcera zemřelého za podmínky, že sestra byla v době jeho úmrtí starší 50 let, dcera starší 40 let, že byla dále na zemřelého výživou převážně odkázána a zaměstnávala-li se po dobu nejméně pěti let před jeho úmrtím převážně vedením jeho domácnosti.

(2) Výbavné se vyměřuje částkou 3.600 K, zvětšenou o zvyšovací částky podle § 21 a § 177, odst. 1 a 2, za započitatelné příspěvkové měsíce získané do dne sňatku [odstavec 1, písm. a)], po případě do výstupu z pojištění [odstavec 1, písm. b)], nejvýše však ve výši 80% zaplaceného pojistného. Výbavné dříve vyplacené, po případě pojistné podle dřívějších právních předpisů pojištěnce vrácené, jest odečísti.

(3) Bylo-li vyplaceno výbavné podle odstavce 1, písm. a), snižuje se roční částka důchodu invalidního nebo starobního o pětinu vyplacené částky; vyplacením výbavného podle odstavce 1, písm. b) zanikají pro vždy veškeré nároky ze získané příspěvkové doby.

(4) Nárok na výbavné musí býti uplatněn do dvou let od uzavření sňatku, jinak zaniká.

(1) Nárok na odbytné jednou pro vždy má vdova (vdovec) a, není-li oprávněné vdovy (vdovce), stejnými díly děti, zemře-li pojištěnec po dokončení šesti příspěvkových měsíců a před dokončením čekací doby, ne však následkem úrazu (§ 16), a jsou-li jinak splněny podmínky pro požívání vdovského (vdoveckého) důchodu (§§ 25, 26 a 30) nebo důchodu sirotčího (§ 31, odst. 1.). Tento nárok náleží též, zemře-li pojištěnec před dokončením šesti příspěvkových měsíců v důsledku jiného úrazu než podnikového.

(2) Odbytné jest vyměřiti vdově (vdovci) po případě dětem ve výši 150 % ročního invalidního důchodu bez případného zvýšení podle §§ 22 a 23, který by příslušel, kdyby příspěvkové měsíce byly doplněny na 60 ve třídě, v níž byl pojištěnec v době úmrtí.

(1) Není-li osob oprávněných podle § 36, odst. 1, a zemřel-li pojištěnec po dokonání šesti příspěvkových měsíců a před dokončením čekací doby, nikoliv však následkem úrazu (§ 16, odst. 3), mají nárok na odbytné jednou pro vždy osoby oprávněné podle § 34 za podmínek tam uvedených. Tento nárok náleží též, zemře-li pojištěnec před dokončením šesti příspěvkových měsíců v důsledku jiného úrazu než podnikového.

(2) Toto odbytné činí tři čtvrtiny ročního invalidního důchodu bez případného zvýšení podle §§ 22 a 23, na nějž by měl pojištěnec v době úmrtí nárok, kdyby příspěvkové měsíce byly doplněny na 60 ve třídě, v níž byl pojištěnec v době úmrtí. Jsou-li tu oba oprávnění rodičové, rozdělí se odbytné rovnými díly.

(1) Nárok na pohřebné mají pozůstalí po důchodci nebo po pojištěnci, který dokonal čekací dobu, jestliže vypravili pohřeb.

(2) Pozůstalými podle předchozího odstavce rozumějí se manžel, děti, rodiče, děd a bába nebo sourozenci zemřelého. Pohřebné náleží tomu z nich, kdo pohřeb vypravil.

(3) Pohřebné činí jednu pětinu ročního důchodu bez případného zvýšení podle §§ 22 a 23, jehož zemřelý požíval nebo na nějž měl nárok, nejvýše však 4.000 K.

(4) Nevypravil-li pohřeb nikdo z osob uvedených v odstavci 2, má nárok na pohřebné osoba fysická nebo právnická, která, aniž byla k tomu smluvně nebo podle zákona povinna, obstarala pohřeb na svůj náklad. Pohřebné se vyplatí v tomto případě jen do výše prokázaných skutečných výloh za vypravení pohřbu, pokud nepřevyšují poměrnou část důchodu uvedeného v odstavci 3, a nejvýše částkou 3.000 K.

(1) Požitek důchodů počíná prvním dnem měsíce následujícího po vzniku nároku na důchod. Důchody vyplácejí se v měsíčních lhůtách do předu. Měsíční částky důchodu zaokrouhlují se na celé koruny tím způsobem, že částky pod 50 haléřů zůstávají nepovšimnuty a částky od 50 haléřů do 99 haléřů čítají se za Kč 1 -.

(2) Skončí-li právo k důchodu během měsíce, přijaté částky se nevracejí. Výplaty důchodu do ciziny mohou díti se také v jiných lhůtách než měsíčních a pozadu.

(3) Oprávnění k důchodům mají na požádání před každou výplatou předložiti potvrzení o životě neb vdovství.

(4) Odbytné, pohřebné a výbavné vyplatí se po předložení průkazů osvědčujících nárok.

(5) Je-li pojištěnec nebo důchodce nezvěstný, lze přiznati důchody pozůstalostní, po případě odbytné jednou pro vždy, před ukončením soudního řízení o prohlášení za mrtva, činí-li okolnosti úmrtí pravděpodobným. Tohoto ustanovení lze použíti obdobně, je-li nezvěstnou jiná osoba, jejíž smrt má význam pro nárok na dávky stanovené tímto zákonem. Nárok v těchto případech vzniká nejdříve dnem, kterého byl nárok uplatněn; za dobu dřívější jen na základě později vydaného soudního rozhodnutí o prohlášení za mrtva, a to nejvýše ode dne, ke kterému byl nezvěstný za mrtvého prohlášen.

(1) Změní-li se poměry rozhodné pro vyměření dávky, nebo zjistí-li se dodatečně, že dávky byly přiznány na základě omylu ve skutečných poměrech, sníží, zvýší nebo zastaví nositel pojištění dávky.

(2) Částky neprávem přijaté jest navrátiti s 5% úroky bez újmy trestního stíhání; částky tyto mohou býti též sraženy s běžného nebo později přiznaného důchodu nebo jiné dávky téhož příjemce. O povinnosti k vrácení částek neprávem přijatých se rozhoduje výměrem.

(1) Manželka důchodcova, opatrovník jeho dětí, zákonný orgán pro péči o mládež nebo obec bydliště důchodcova může navrhnouti u okresního soudu důchodcova bydliště, aby soud určil osobu neb korporaci, jíž má býti důchod vyplácen místo důchodci, je-li zřejmo, že vyplácením důchodu důchodci by nebylo dosaženo účelu, jemuž důchod slouží, nebo že by byly poškozovány zájmy členů důchodcovy rodiny. Soud rozhodne usnesením po provedeném řízení podle předpisů o ustanovení opatrovníka.

(2) Vyhoví-li soud návrhu, jest určená osoba nebo korporace pak povinna vynaložiti důchod ve prospěch důchodce a jeho rodiny. Důchod jí vyplacený je majetkem důchodce jí svěřeným. O jejích právech a povinnostech platí příslušné předpisy občanského práva o právech a povinnostech opatrovníka zřízeného ke správě jmění.

Nárok na dávky stanovené tímto zákonem, po případě jich požitek zaniká, kromě případů zvláště vytčených v předchozích ustanoveních, promlčením. Nárok na důchody a jednorázové dávky promlčuje se v pěti letech ode dne vzniku nároku. Nárok pak na výplatu jednotlivé splátky důchodové promlčuje se v jednom roce ode dne jejího nápadu. Jinak platí pro promlčení nároku na dávky podle tohoto zákona ustanovení všeobecného občanského zákoníka.

(1) Nárok na invalidní nebo starobní důchod odpočívá, pokud má pojištěnec nárok na nemocenské podle právních předpisů o nemocenském pojištění nebo proti zaměstnavateli prokazatelný nárok na vyplácení služného po dobu nemoci. Toto ustanovení platí také pro pojištěnce, kteří nemají nárok na nemocenské jenom proto, poněvadž byli osvobozeni od nemocenského pojištění podle vládního nařízení ze dne 21. listopadu 1940, č. 456 Sb., o vynětí některých osob z nemocenského a pensijního pojištění.

(2) Jsou-li splněny předpoklady pro přiznání několika důchodů podle tohoto zákona a nejde-li o případ uvedený v § 32, odst. 1, větě druhé, přísluší nárok na všechny bez omezení.

(3) Důchody podle tohoto zákona krátí se, pokud k požitku oprávněný požívá důchodu podle zákona o úrazovém pojištění dělnickém, a to o částku, o kterou by úhrn důchodů převyšoval průměr horních hranic nejvyšších tříd služného, určený podle § 24, odst. 1.

(4) Pokud invalidní důchod podle tohoto zákona a výdělek důchodcův dohromady převyšují průměr horních hranic nejvyšších tříd služného, stanovený podle § 24, odst. 1, krátí se invalidní důchod o částku nad to jdoucí.

(5) Má-li pojištěnec z důvodu tělesného poškození nebo jeho pozůstalí z důvodu jeho úmrtí zákonný nárok na náhradu škody proti osobě třetí, přísluší též nositeli pojištění proti této osobě nárok na náhradu dávky, kterou je povinen z téhož důvodu poskytnouti, a to až do výše náhradního nároku pojištěncova nebo jeho pozůstalých.

(1) Nositel pojištění může použíti důchodu plně nebo z části k tomu, aby zjednal důchodci s jeho souhlasem bezplatné zaopatření v ústavě pro invalidy nebo osoby staré, nebo v sirotčinci nebo v podobném ústavu.

(2) Notoričtí pijáci mohou býti i proti své vůli umístěni v ústavu pro ně vhodném. Vzpírají-li se, může býti požitek důchodu na čas zastaven.

(3) Nositel pojištění má právo přikázati důchod notorických pijáků členům rodiny nebo osobám, s nimiž důchodce žil ve společné domácnosti a které svou výživou byly na něm závislé, nebo obci pobytu důchodcova k použití ve prospěch důchodce.

(4) Nositel pojištění může příslušníkům rodiny, s nimiž důchodce žil ve společné domácnosti a které důchodce převážně vyživoval, poskytnouti podporu až do poloviny důchodu.

(1) Veškeré nároky na dávky podle tohoto zákona jest s připojením potřebných průkazů ohlásiti u příslušného nositele pojištění.

(2) Nezpůsobilost k výkonu povolání popřípadě bezmocnost jest prokázati lékařským vysvědčením § 17, odst. 2, průkazem, že žadatel v důsledku nemoci vyčerpal nárok na nemocenské. Nositel pojištění jest oprávněn dáti žadatele vyšetřiti svým lékařem a vykonati všecka šetření, kterých je třeba. Zaměstnavatel žadatelův a žadatel sám jest povinen dáti žádaná vysvětlení.

(3) Byl-li nárok na přiznání invalidního důchodu zamítnut nebo invalidní důchod odňat, může býti nárok na přiznání invalidního důchodu před uplynutím 1 roku uplatněn jen tehdy, když žadatel osvědčí lékařským vysvědčením, že nastala podstatná změna ve zdravotním stavu naposled zjištěném. Jinak jest nárok zamítnouti bez dalšího řízení. Proti takovému zamítnutí není opravného prostředku.

(4) Náklady lékařského vysvědčení, které žadatel má předložiti, nahradí nositel pojištění přiměřeným způsobem, byl-li nárok uznán.

(5) Uplatněný nárok přechází na dědice oprávněné osoby.

(6) Žádost za přiznání dávky podle tohoto zákona, která přes vyzvání nositele pojištění nebyla doložena potřebnými průkazy do šesti měsíců ode dne vyzvání, považuje se za nepodanou, leč že podání průkazu v této lhůtě bez zavinění žadatele nebylo možné a průkaz bude neprodleně dodatečně předložen.

(1) Důchodci podle tohoto zákona mají pro případ onemocnění nárok proti příslušné nemocenské pojišťovně na nemocenské ošetřování a pomoc při porodu podle zákona o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, pokud nemají nároku na dávky posléze uvedeného zákona v důsledku svého zaměstnání přímo, nebo pokud nemají nároku proti Léčebnému fondu veřejných zaměstnanců.

(2) Nositelé pojištění hradí podle zákona o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách příslušné nemocenské pojišťovně ze svého pojistné třídy služného, do níž jsou důchodci zařazeni podle výše svého důchodu, pokud jde pak o důchodce náhradních ústavů, podle výše důchodu, jehož by požívali u Všeobecného pensijního ústavu.

(3) Dokud nenabude účinnosti zákon o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, mohou nositelé pensijního pojištění zavésti nemocenské ošetřování důchodců a pomoc při porodu podle odst. 1. u některého z dosavadních nositelů pojištění pro případ nemoci. Usnesení nositele pensijního pojištění vyžaduje schválení ministra sociální péče.

(1) Nositel pojištění jest oprávněn zavésti léčebnou péči s pojištěncem nebo s příjemcem důchodu invalidního.

(2) Účelem léčebné péče jest odvrátiti nebo oddáliti nezpůsobilost k výkonu povolání předčasně hrozící, anebo odstraniti nezpůsobilost k výkonu povolání již nastalou, pokud k dosažení tohoto účelu nedostačují dávky nemocenského pojištění.

(1) Léčebnou péči provádí nositel pojištění zpravidla umístěním pojištěnce nebo příjemce důchodu invalidního v odborných léčebných ústavech nebo v lázních pod zvláštním dozorem lékařským, dále poskytnutím prothes a jiných prostředků k dosažení účelu léčebné péče, pokud k tomu není povinna příslušná nemocenská pojišťovna.

(2) Nositelé pojištění mohou se schválením ministerstva sociální péče za účelem provádění léčebné péče podporovati též všeobecná i zvláštní opatření a zařízení, směřující k odvrácení předčasné nezpůsobilosti k povolání pojištěnců pojištěním povinných a jich rodinných příslušníků, k potírání lidových chorob (tuberkulosy, nervosy, pohlavních chorob, alkoholismu, rakoviny atd.) nebo k povznesení zdravotního stavu pojištěnců a jich rodinných příslušníků. K provádění léčebné péče tímto způsobem lze určiti paušální obnosy, jichž výše musí býti rovněž schválena ministrem sociální péče.

Nositel pojištění jest oprávněn kdykoli odejmouti nositeli nemocenského pojištění léčení nemocenského pojištěnce nebo příjemce důchodu invalidního a převzíti jej do vlastního léčení.

Byla-li nositelem pensijního pojištění zavedena léčebná péče pojištěnce nebo příjemce důchodu invalidního, jenž má nárok na dávky z pojištění nemocenského, jest nositel nemocenského pojištění povinen nahraditi nositeli pensijního pojištění, co uspořil na nemocenském nebo na dávkách věcných, na něž měl nárok pojištěnec nebo příjemce důchodu invalidního po dobu léčebné péče nositelem pensijního pojištění prováděné, až do výše nákladů tímto nositelem na léčení skutečně vynaložených. Výši úspory na dávkách věcných stanoví v případě sporu ministerstvo sociální péče paušální částkou.

(1) K umístění pojištěnce nebo příjemce důchodu invalidního v léčebném místě jest zpravidla zapotřebí jeho svolení.

(3) Nepodrobí-li se příjemce důchodu invalidního bez závažného důvodu léčebné péči, nezávislé na jeho souhlasu, může mu býti požitek invalidního důchodu zcela neb zčásti dočasně zastaven, byl-li na tyto následky předem upozorněn.

(4) Nepodrobí-li se pojištěnec bez závažného důvodu léčebné péči, kterou by byla nezpůsobilost k výkonu povolání pravděpodobně odvrácena nebo oddálena, může býti důchod invalidní zcela neb z části dočasně odepřen, byl-li pojištěnec upozorněn na tyto následky.

(5) Ustanovení odst. 3 a 4 platí též pro případ bezdůvodného, předčasného přerušení léčby.

(1) Po dobu provádění léčebné péče může býti zastavena výplata důchodu invalidního zcela nebo z části, nejvýše však do výše nákladů léčebné péče. Má-li však důchodce podrobený léčebné péči příslušníky rodiny, výživou na něho odkázané, náleží jim výživné polovinou příslušného důchodu invalidního.

(2) Příslušníkům rodiny pojištěnce podrobeného léčebné péči, výživou na něho odkázaným, náleží po dobu provádění léčebné péče výživné ve výši poloviny důchodu invalidního, na nějž pojištěnec by měl nárok, kdyby se stal v době zavedení léčebné péče nezpůsobilým k výkonu povolání ve smyslu § 17. Výživné odpočívá, pokud jsou pojištěnci vypláceny služební požitky na základě právního nároku nebo pokud mají příslušníci rodiny nárok na podporu podle ustanovení zákona o nemocenském pojištění. Převyšuje-li však výživné podporu přiznanou příslušníkům rodiny podle příslušných ustanovení zákona o nemocenském pojištění, náleží jim tento rozdíl.

(3) Neodbyl-li pojištěnec léčebné péči podrobený dobu čekací (§ 16), stanoví se polovina příslušného důchodu invalidního podle ustanovení § 16, odst. 2.

(1) Pojištěnec, jenž byl podroben léčebné péči v odborném ústavu léčebném nebo v lázních pod dozorem lékařským, nesmí býti z důvodu tohoto léčení propuštěn ze zaměstnání a nesmí mu býti dána výpověď po dobu léčení. Zavede-li se léčebná péče, jest takové propuštění nebo taková výpověď bezúčinnou, došlo-li k nim po podání návrhu nebo žádosti o léčebnou péči.

(2) Po dobu provádění léčebné péče není zaměstnavatel povinen vypláceti služební požitky, leč pokud jest k tomu povinen podle smlouvy nebo podle zákonných předpisů. Pokud zde není nároku na vyplácení služebních požitků, neplatí se pojistné. Doba, za kterou pojistné nebylo zaplaceno, není započitatelnou jako doba příspěvková podle § 12.

(1) K zachování čekatelství musí býti získáno nejméně 6 započitatelných příspěvkových měsíců za každý kalendářní rok; jinak zaniká čekatelství z příspěvkové doby získané do počátku běžného kalendářního roku. Později získanou příspěvkovou dobou počíná pojištění znovu.

(2) Za kalendářní rok, v němž pojištění počíná, stačí také získání kratší příspěvkové doby, než je uvedena v odstavci 1.

(3) Za kalendářní rok, v němž nastal pojistný případ nezpůsobilosti k povolání nebo úmrtí, nebo v němž jsou splněny podmínky pro přiznání starobního důchodu, jakož i za další kalendářní roky, není třeba k zachování čekatelství další příspěvkové doby. Odpadne-li opět nezpůsobilost k povolání, zachovává se čekatelství pouze do konce běžného kalendářního roku. Nezpůsobilosti k povolání klade se na roveň požitek invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého důchodu.

(4) Pro výbavné se pokládá čekatelství za zachováno, je-li zachováno počátkem kalendářního roku, v němž byl uzavřen sňatek.

(2) Jestliže během dob uvedených v odstavci 1 trvá dále zaměstnanecký poměr zakládající pojistnou povinnost, jest zapraviti pojistné i za tyto doby.

(3) Ministr hospodářství a práce může stanoviti bližší o prokázání dob zmíněných v odstavci 1, č. 2 a 3.

(1) Po zániku povinného pojištění má pojištěnec, který získal aspoň 6 příspěvkových měsíců a jemuž nebyl přiznán invalidní nebo starobní důchod, právo dobrovolně pokračovati v pojištění nebo je později obnoviti (dobrovolné pojištění) placením úhrnného pojistného (§ 64, odst. 2). Dobrovolné pojištění je vyloučeno, je-li pojištěnec invalidní (§ 17).

(2) Pojištěnec může v pojištění dobrovolně pokračovati nebo je později obnoviti podle své volby ve třídě služného, v níž byl zařaděn v době zániku, pojistné povinnosti, nebo v jedné ze čtyř nejblíže nižších tříd. Pojistné nesmí však býti nižší než čtvrtina pojistného třídy, v níž byl naposledy povinně pojištěn. Změna třídy je přípustna.

(3) Pojistné se platí počínajíc měsícem, v němž přihláška došla nositeli pojištění. První pojistné se zaplatí do patnácti dnů po dni, kdy nositel pojištění oznámil pojištěnci výši pojistného; další pojistné se platí měsíčně předem.

(4) Pojistné nesmí býti placeno po vzniku pojistného případu nezpůsobilosti k povolání nebo úmrtí.

(5) Pojistné je neúčinné, bylo-li zaplaceno po uplynutí dvou let od skončení kalendářního roku, pro nějž má platiti. Tato lhůta uplyne nejdříve kalendářním rokem následujícím po skončení války.

(6) V případech obzvláštní tvrdosti může ministr hospodářství a práce také po uplynutí lhůty zmíněné v odstavci 5 povoliti dodatečné zaplacení a stanoviti pro ně lhůtu.

(7) Dobrovolné pojištění zaniká, nastala-li pro nositele pojištění povinnost k převodu podle §§ 17 a 25 vládního nařízení ze dne 19. prosince 1940, č. 96 Sb. z roku 1941, o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření).

(1) Němečtí státní příslušníci a příslušníci Protektorátu, kteří jsou zaměstnáni v cizině způsobem, který by zakládal jejich pensijní pojištění, mohou býti podnikatelem v Protektorátu Čechy a Morava přihlášení po dobu tohoto zaměstnání k dobrovolnému pojištění.

(2) Pojistné dobrovolného pojištění, stanovené podle služebních požitků zaměstnance zaměstnaného v cizině, nejméně však podle 5. třídy služného, platí podnikatel. Jinak platí pro toto dobrovolné pojištění obdobně předpisy o dobrovolném pokračování v pojištění.

(3) Za dobu před účinností tohoto nařízení mohou býti během 12 měsíců ode dne, kdy vejde v účinnost, doplaceny pojistné příspěvky za 3 roky nazpět. Takto získaná příspěvková doba započte se do doby čekací.

Prostředky k úhradě pojistných dávek, k úhradě správních nákladů a k tvoření fondů, potřebných ku provádění tohoto zákona, opatřují se průměrným pojistným, vypočítaným pro celek pojištěnců a odstupňovaným pro jednotlivé třídy služného tak, aby hodnota všech budoucích příjmů spolu se jměním ústavu stačila podle zásad pojistné matematiky k úhradě budoucích výdajů na dávky podle tohoto zákona a na správní a jiné výdaje, přípustné podle tohoto zákona.

 
                          v zemi České
Ve třídě:              a Moravskoslezské             na Slovensku
                           Kčs:                            Kčs:
 1. .....................    20.-                          20.-
 2. .....................    56.-                          56.-
 3. .....................    90.-                          90.-
 4. .....................   124.-                         124.-
 5. .....................   158.-                         158.-
 6. .....................   190.-                         190.-
 7. .....................   222.-                         222.-
 8. .....................   254.-                         254.-
 9. .....................   286.-                         286.-
10. .....................   318.-                         318.-
11. .....................   350.-                         350.-
12. .....................   382.-                         382.-
13. .....................   414.-                         414.-
14. .....................   446.-                         446.-
15. .....................   478.-                         478.-
16. .....................   510.-                         510.-

(1) Z pojistného hradí zaměstnavatel i zaměstnanec po jedné polovině. Zaměstnavatel hradí však ze svého celé pojistné za zaměstnance, kteří nemají služného na hotovosti.

(2) Pojištěnec, dobrovolně pokračující v pojištění, hradí ze svého úhrnné pojistné třídy služného, v níž pokračuje v pojištění.

(1) Pojistné jest platiti po dobu, po kterou trvá smluvní služební poměr, zakládající pojistnou povinnost, s výjimkou stanovenou v § 55, odst. 2.

(2) Pojistné je dále platiti, i když byl zanikl smluvní služební poměr zakládající pojistnou povinnost, po dobu, po kterou má pojištěnec nárok na služné, byl-li služební poměr bez zavinění zaměstnancova předčasně zrušen anebo byl-li služební poměr dohodou zrušen tak, že zaměstnavatel poskytl zaměstnanci plat na dobu výpovědní lhůty, vzdav se zároveň jeho služeb.

(3) V případech odst. 2 není však pojistné platiti ode dne, od něhož byl zaměstnanec pojištěn v důsledku jiného zaměstnání, podléhajícího pojistné povinnosti podle tohoto zákona neb jiných zákonů sociálně pojišťovacích, aneb od něhož se nacházel ve službě vyňaté podle těchto zákonů z pojistné povinnosti, anebo ode dne, kterého nastal pojistný případ.

(1) Pojistné jest odváděti napřed prvního dne každého kalendářního měsíce.

(2) Počne-li nebo končí-li pojištění během měsíce, je přes to zapraviti plné měsíční pojistné.

(3) Několik zaměstnavatelů, kteří se během příspěvkového měsíce vystřídají, ručí se pojistné ve výši třídy služného na každého z nich připadající rukou společnou a nerozdílnou. Platící má vůči ostatním zaměstnavatelům právo postihu na poměrnou náhradu.

(1) Právo předepsati pojistné promlčuje se ve třech letech ode dne splatnosti pojistného.

(2) Promlčení tohoto práva se přerušuje každým opatřením, jež za účelem předpisu bylo provedeno, tím okamžikem, kterým osoba povinná platiti pojistné se o tom doví.

(3) Právo vymáhati předepsané dlužné pojistné se promlčuje ve třech letech po tom, kdy osoba povinná platiti pojistné byla o předpisu pojistného vyrozuměna.

(4) Promlčení vymáhacího práva přerušuje se doručením platebního vyzvání, znějícího na osobu povinnou platiti, zahájením exekuce, povolením platební lhůty a podle ustanovení konkursního řádu.

(5) Povinnost platiti pojistné není závislá na předchozím vydání příslušných výměrů nebo rozhodnutí a jejich právní moci.

(1) Pojistné odvádí zaměstnavatel, po případě pojištěnec dobrovolně v pojištění pokračující.

(2) Zaměstnavatel jest oprávněn sraziti si částku pojistného na pojištěnce připadající (§ 64, odst. 1) při výplatě služebních požitků.

(3) Toto právo srážky musí býti vykonáno ve třech měsících po první výplatě služného, která následuje po splatnosti pojistného, jinak zanikne.

(4) Část pojistného, kterou zaměstnavatel podle odst. 2 zaměstnanci srazil ze služebních požitků, je statkem zaměstnavateli svěřeným.

(5) Nevyhověl-li zaměstnavatel povinnosti odvésti pojistné, jest pojištěnec oprávněn, nenastal-li dosud pojistný případ, na místo něho odvésti úhrnné pojistné a žádati na zaměstnavateli úhradu části na něho připadající. Tento nárok požívá v řízení exekučním, konkursním a vyrovnacím přednostního práva pohledávky ze mzdy.

(1) Za pojistné ručí společně a nerozdílně spolupodnikatelé a dílčí podnikatelé (akordanti).

(3) Úřad udělující povolení k provedení stavby je povinen uvědomiti příslušného nositele pojištění podle tohoto zákona o tom, který stavební živnostník stavbu provádí. Dluží-li stavební živnostník pojistné některému sociálně pojišťovacímu ústavu, uloží úřad na žádost nositele pojištění stavebníkovi, aby u zmíněného nositele složil přiměřenou jistotu za pojistné. Odvolání proti tomuto výměru nemá odkladného účinku. Jistota se vymáhá politickou exekucí.

Kdo nabyl závodu (podniku), ručí za pojistné, jež měl platiti předchůdce, za dobu nejvýše 18 měsíců ode dne nabytí zpět počítáno, a to penízem, jenž mu k tomuto dni byl nositelem pojištění jako nedoplatek vykázán. Ručení podle práva občanského není tímto ustanovením dotčeno.

Nařízením může býti ustanoveno pro určité druhy závodů nebo podniků, že i pronajimatel ručí za pojistné nezaplacené nájemcem podle paragrafu předchozího.

(1) Dlužné pojistné jest zúročiti 5 % úrokem. Pojistné i s úroky, vyjímaje pojistné vytčené v § 64, odst. 2, může býti vymáháno soudní exekucí na základě vykonatelného výkazu nedoplatků a požívá v exekučním řízení přednostního práva nedoplatků daňových, v řízení konkursním a vyrovnacím pak přednostního práva tam stanoveného. Doložku o vykonatelnosti připojí příslušná úřadovna. Povoliti a vykonati exekuci jest povolán příslušný exekuční soud.

(2) Nedobytnost nedoplatků nemá pro pojištěnce, kromě omezení § 12, za následek ztrátu nároků podle tohoto zákona.

(3) Upomene-li nositel pojištění zaměstnavatele, který nezaplatil pojistné do měsíce ode dne splatnosti, o zaplacení pojistného, jest oprávněn vyměřiti zaměstnavateli upomínací poplatek. Výši upomínacích poplatků stanoví nositel pojištění se schválením ministerstva sociální a zdravotní správy.

(4) Neprávem přijaté pojistné vrátí nositel pojištění s 5 % úroky. Zaměstnanec má v tomto případě nárok na vrácení částky pojistného, kterou zaplatil ze svého a může požadovati, aby i s úroky mu byla přímo vyplacena.

(5) Byl-li však zaměstnanec za dobu, za kterou bylo pojistné neprávem přijato, prohlášen za pojištěním povinna podle jiného zákona o pojištění invalidním a starobním, jest zaplacené pojistné s úroky vydati příslušnému nositeli tohoto pojištění. Tento nositel pojištění použije vydané částky k uhrazení pojistného pro tohoto zaměstnance za dobu, za kterou bylo pojistné neprávem placeno a zbytek vydá zaměstnavateli; zaměstnanec má v tomto případě nárok na započítání této doby a na vrácení částky, jež odpovídá části pojistného, kterou zaplatil ze svého.

(1) Protektorát Čechy a Morava přispívá Všeobecnému pensijnímu ústavu k účelům pojištění podle tohoto zákona částkou 90 milionů K ročně, která je splatná 1. července každého roku, poprvé 1. července 1941. Od 1. července 1945 vláda nově upraví výši tohoto příspěvku. K tomu účelu jest Všeobecný pensijní ústav povinen sestaviti pojistně matematickou bilanci k 31. prosinci 1943 a předložiti ji se všemi pomůckami, potřebnými k jejímu přezkoumání, nejpozději do konce roku 1944 ministerstvu sociální a zdravotní správy.

(2) Ustanovení §§ 13 a 176 zůstávají nedotčena.

Pojištění podle tohoto zákona provádí Všeobecný pensijní ústav (§§ 74 až 102) a náhradní ústavy (§§ 103 až 111).

(1) Všeobecný pensijní ústav v Praze jest právnickou osobou, může svým jménem nabývati práv i zavazovati se, může před soudem žalovati i býti žalován. Jeho řádným soudem jest věcně příslušný soud v Praze.

(1) Představenstvo vydá pro Všeobecný pensijní ústav jednací řád, který vyžaduje schválení ministra sociální a zdravotní správy.

(1) Představenstvo Všeobecného pensijního ústavu skládá se z předsedy a deseti členů, z nichž tři náležejí skupině pojištěnců, tři skupině zaměstnavatelů a čtyři skupině odborníků.

(2) Členy představenstva jmenuje vláda Protektorátu Čechy a Morava na návrh ministerstva sociální a zdravotní správy. Za každého člena jest jmenovati náhradníka. Členové (náhradníci) představenstva mohou býti kdykoliv odvoláni.

(3) Funkční doba představenstva trvá tři roky. Členové (náhradníci) zůstávají v úřadě i po uplynutí této doby, dokud nenastoupí v úřad jejich nástupci.

(1) Předsedu jmenuje státní president na dobu tří let. Předseda musí bydleti v Praze.

(2) Práva a povinnosti předsedy určuje jednací řád.

(3) Státní president jmenuje z každé ze tří skupin uvedených v § 80 po jednom náměstku předsedy; při zaneprázdnění předsedy přechází jeho funkce na jednoho z náměstků. Pořadí, v jakém náměstkové se střídají, stanoví předseda.

(1) Revisní komise se skládá ze tří členů, z nichž po jednom náleží skupině pojištěnců, zaměstnavatelů a odborníků.

(2) Členy revisní komise jmenuje ministr sociální a zdravotní správy. Za každého člena jmenuje současně náhradníka. Členové (náhradníci) revisní komise mohou býti kdykoliv odvoláni. Členové (náhradníci) představenstva a správních komisí úřadoven nemohou býti členy revisní komise.

(3) Funkční období revisní komise trvá tři roky. Členové (náhradníci) zůstávají v úřadě i po uplynutí této doby, dokud nenastoupí v úřad jejich nástupci.

(4) Revisní komise provádí řádné revise pokladny a účetnictví Všeobecného pensijního ústavu a jeho úřadoven, jakož i příslušných knih, listin a dokladů, Prozkoumává též roční závěrku a připojuje k ní své poznámky.

(5) O výsledku revisí podává revisní komise písemnou zprávu předsedovi ústavu, jenž ji předkládá v nejbližší schůzi představenstvu na vědomí.

(6) K pracem revisní komise mohou býti za souhlasu představenstva přibráni též znalci.

Tříčlenné ředitelství jmenuje představenstvo se souhlase ministra sociální a zdravotní správy.

(1) Ředitelství zastupuje Všeobecný pensijní ústav na venek. Přísluší mu říditi práce Všeobecného pensijního ústavu, připravovati návrhy pro představenstvo, prováděti usnesení představenstva a rozhodovati ve všech věcech, jež nepatří do působnosti představenstva. Ředitelství je bezprostředním představeným zaměstnanců Všeobecného pensijního ústavu.

(2) Působnost ředitelství a jeho členů upravuje blíže instrukce, již vydá představenstvo.

(1) Bezprostřední styk se členy k nim příslušnými obstarávají jménem Všeobecného pensijního ústavu a podle jeho instrukcí pro Čechy úřadovna Všeobecného pensijního ústavu v Praze a pro Moravu úřadovna Všeobecného pensijního ústavu v Brně.

(2) Úřadovna v Brně dělí se na český a německý odbor. K německému odboru přísluší pojištěnci a důchodci německé národnosti, k českému odboru pojištěnci a důchodci české a jiné národnosti. Příslušnost zaměstnavatelů k jednomu nebo oběma odborům řídí se příslušností u nich zaměstnaných pojištěnců. Národnost pojištěnců a důchodců rozhodná pro příslušnost k tomu nebo onomu odboru zjišťuje se jejich prohlášením.

(4) Bližší o organisaci a jednání úřadoven určuje jednací řád (§ 75, odst. 2, písm. g).

(1) Pro každou úřadovnu zřídí se správní komise. Správní komise úřadovny skládá se z předsedy a šesti členů, z nichž tři náležejí skupině pojištěnců a tři skupině zaměstnavatelů.

(2) Předsedu a členy správní komise jmenuje ministr sociální a zdravotní správy. Předseda musí bydleti v sídle úřadovny. Z členů správní komise jmenuje ministr sociální a zdravotní správy dva náměstky předsedy, po jednom ze skupiny pojištěnců a ze skupiny zaměstnavatelů. Za každého člena jest jmenovati náhradníka. Členové (náhradníci) správní komise mohou býti kdykoliv odvoláni.

(3) Při zaneprázdnění předsedy přechází jeho funkce na jednoho z náměstků. Pořadí, v jakém se náměstkové střídají, stanoví předseda.

(4) Funkční doba správní komise trvá tři roky. Členové (náhradníci) zůstávají v úřadě i po uplynutí této doby, dokud nenastoupí v úřad jejich nástupci.

(1) Dávková komise rozhoduje o nárocích, které pojištěnci nebo jejich pozůstalí vznášejí ohledně přiznání a výměry zákonných dávek v §§ 17 a násl. uvedených. Dávková komise rozhoduje o zastavení a odnětí důchodů.

(2) K platnosti usnesení dávkové komise je třeba, aby se stalo za přítomnosti všech členů jednomyslně. Nebylo-li docíleno jednomyslnosti, náleží konečné rozhodnutí představenstvu Všeobecného pensijního ústavu.

(3) Je-li ředitel úřadovny názoru, že usnesení dávkové komise odporuje platným předpisům, je oprávněn a povinen předložiti usnesení Všeobecnému pensijnímu ústavu a zadržeti jeho provedení až do rozhodnutí představenstva Všeobecného pensijního ústavu.

(1) Ředitel úřadovny v Praze a ředitelé odborů úřadovny v Brně jsou ustanoveni představenstvem Všeobecného pensijního ústavu.

(2) Ředitel zastupuje úřadovnu na venek. Přísluší mu říditi práce úřadovny podle služebních instrukcí vydaných Všeobecným pensijním ústavem, jakož i rozhodovati ve všech věcech, jež nepatří do působnosti správní komise. Jest bezprostředním představeným zaměstnanců úřadovny. Jeho práva a povinnosti jsou upraveny jednacím řádem a všeobecnými služebními předpisy.

(3) Ustanovení odstavce 2 platí přiměřeně pro ředitele odborů úřadovny v Brně (§ 86, odst. 2).

Ministr sociální a zdravotní správy může vydati odchylné předpisy o vybudování a příslušnosti úřadoven a může též úřadovny zrušiti.

(1) Právní postavení zaměstnanců Všeobecného pensijního ústavu, podmínky jejich přijetí a propuštění i způsob služebního slibu, disciplinární stíhání, jakož i služební a zaopatřovací požitky upraví se služebním a disciplinárním řádem, jejž vydá představenstvo Všeobecného pensijního ústavu. Služební a disciplinární řád vyžaduje schválení ministra sociální a zdravotní správy.

(2) Předsedou disciplinární komise a jeho náměstkem při disciplinárním řízení musí býti osoba práva znalá, a to zpravidla soudce v činné službě nebo na odpočinku.

(3) Úředníci Všeobecného pensijního ústavu a úřadoven mají ve své úřední činnosti povinnosti úředníků veřejných, stanovené v zákoně trestním, požívají však také ochrany jako úředníci veřejní.

(1) Volby konají se zpravidla současně. Jen při rozpuštění výboru Všeobecného pensijního ústavu nebo výboru úřadovny koná se volba rozpuštěného sboru zvlášť.

(2) Volby vyhlašuje představenstvo Všeobecného pensijního ústavu v Úředním listě Československé republiky aspoň měsíc před uplynutím funkčního období. Nevyhlásí-li představenstvo Všeobecného pensijního ústavu voleb v této lhůtě, ač k tomu bylo ministerstvem sociální péče vyzváno, vyhlásí je ministerstvo vnitra, jež ministerstvo sociální péče o tom uvědomí. V případě rozpuštění vyhlásí volbu vládou jmenovaná komise.

(1) Volby členů výboru úřadoven provádějí volební komise zřízené po dvou u každé úřadovny a to: jedna pro volbu členů výboru ze skupiny pojištěnců, druhá pro volbu členů výboru ze skupiny zaměstnavatelů. Každá z těchto volebních komisí se skládá z předsedy a přísedících. Předsedou je buď náměstek výboru úřadovny z příslušné skupiny, případně předseda vládou jmenované komise, anebo v případě jeho zaneprázdnění, věkem nejstarší člen výboru z této skupiny, případně náměstek vládou jmenované komise.

(2) Pro volbu přísedících pojišťovacího soudu v Praze a v Brně zřídí se v těchto místech po dvou dalších komisích ze skupiny pojištěnců a zaměstnavatelů obou úřadoven. Předsedou této komise jest předseda oné úřadovny v Praze pokud se týče v Brně, která má větší počet pojištěnců. Volbu přísedících pojišťovacího soudu v Bratislavě provedou komise zřízené pro volbu členů výboru.

(3) Komise pro skrutinium, složená z předsedy, jímž jest předseda Všeobecného pensijního ústavu, a ze stejného počtu přísedících z pojištěnců a zaměstnavatelů je zřízena v sídle Všeobecného pensijního ústavu. Komise pro skrutinium provede volbu členů výboru Všeobecného pensijního ústavu a přísedících vrchního pojišťovacího soudu a jich náhradníků.

(4) Přísedící obou volebních komisí, jakož i přísedící komise pro skrutinium a jich náhradníky jmenuje ministerstvo vnitra na návrh volebních skupin, přihlížejíc podle možnosti k tomu, aby byla zastoupena ve volebních komisích jedním členem všechna sdružení, jež prohlásí, že se zúčastní voleb. Zároveň s jmenováním oznámí ministerstvo vnitra předsedovi Všeobecného pensijního ústavu, které osoby byly jmenovány.

(5) Komise, zřízené podle odst. 1 a 2 jsou způsobilé platně se usnášeti za přítomnosti nadpoloviční většiny svých členů (náhradníků). Komise pro skrutinium je schopna platně se usnášeti, je-li přítomna aspoň polovina členů (náhradníků) z každé skupiny. Ku platnosti usnesení je třeba nadpoloviční většiny přítomných.

K volbě oprávněny jsou osoby, které v rozhodný den byly členy Všeobecného pensijního ústavu a byly starší dvaceti let nebo dokonají v roce volby dvacátý rok svého věku a byly v rozhodný den zapsány v seznamu voličském. Za osoby hromadné hlasuje, koho určili jejich oprávnění zástupci. Zaměstnavatel má tolik hlasů, kolik jeho povinně pojištěných zaměstnanců bylo v rozhodný den zapsáno v seznamu voličském.

Úřadovny sestavují seznamy voličské, při čemž uvedou u každého zaměstnavatele počet hlasů. Soubor těchto seznamů tvoří seznam voličů do výboru Všeobecného pensijního ústavu a pro volbu přísedících vrchního pojišťovacího soudu. Soubor voličských seznamů obou úřadoven v Praze tvoří seznam voličů pro volbu přísedících pojišťovacího soudu v Praze, soubor voličských seznamů obou úřadoven v Brně tvoří seznam voličů pro volbu přísedících pojišťovacího soudu v Brně.

Volební legitimace a hlasovací lístky voličů ze skupiny zaměstnanců musí býti barvy odlišné od oněch ze skupiny zaměstnavatelů. Volební legitimace a hlasovací lístky zasílají se každému voliči přímo na adresu ve voličském seznamu uvedenou, a sice poštou do vlastních rukou na potvrzení. Tyto zásilky jsou prosty poštovného.

(1) Voleni mohou býti svéprávní státní občané republiky Československé, kteří jsou oprávněni k volbě, překročili anebo překročí nejpozději v den volby dvacátýšestý rok svého věku, nejsou zaměstnanci Všeobecného pensijního ústavu neb úřadoven a nejsou vyloučení z volebního práva do obecního zastupitelstva.

(2) Ve skupině zaměstnavatelů mohou býti voleny i osoby k volbě v této skupině neoprávněné (mají-li ostatní náležitosti pasivního volebního práva), které zastupují osoby hromadné podle jejich stanov anebo jsou zmocněnci voličovými.

(1) Volba jest přímá, tajná a poměrná na základě kandidátních listin. Volba vykonává se osobním odevzdáním hlasovacího lístku legitimovaným voličem před volební komisí anebo zasláním hlasovacího lístku spolu s volební legitimací poštou na adresu volební komise.

(2) Z jednotlivých volebních stran, které podaly platné kandidátní listiny, zvoleni jsou podle počtu hlasů pro ně odevzdaných kandidáti podle pořadí, jak jsou uvedeni na kandidátní listině. Další kandidáti jsou v témže pořadí náhradníky, kteří nastupují na místo členů odstupujících během funkčního období.

(3) Byla-li v jedné skupině podána pouze jediná platná kandidátní listina, volba se nekoná a volební komise prohlásí kandidáty této listiny za zvolené.

(4) Na volby vztahují se v zemích České a Moravskoslezské ustanovení zákona z 26. ledna 1907, č. 18 ř. z. o trestních ustanoveních k ochraně volební svobody a v zemi Slovenské a Podkarpatoruské ustanovení uherského zák. čl. XXIII z roku 1913.

(5) Funkční období výboru Všeobecného pensijního ústavu, výborů úřadoven a sborů přísedících pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu trvá 6 roků. Odstupující sbory zůstávají ve své funkci, až ji převezmou sbory nově zvolené.

(1) Ústavy, které jsou vedle Všeobecného pensijního ústavu nositeli pensijního pojištění podle tohoto zákona (§ 73), jsou náhradními ústavy. Pojištěním u náhradního ústavu lze splniti pojistnou povinnost podle tohoto zákona.

(2) Náhradní ústav je právnickou osobou, může svým jménem nabývati práv i zavazovati se, může před soudem žalovati i býti žalován.

(3) Okruh členstva náhradního ústavu, jakož i práva a povinnosti členů a důchodců ústavu, po případě jejich pozůstalých, určují stanovy, jež vyžadují ke své platnosti schválení ministerstva sociální a zdravotní správy.

(4) Předpisy stanov, schválených ministerstvem sociální a zdravotní správy, jakož i veškerá usnesení, opatření nebo rozhodnutí (výměry) ústavu, učiněná v rámci stanov, jsou právně závazná pro členy a důchodce ústavu a pro jejich pozůstalé.

(1) Všichni pojištěním povinní zaměstnanci téhož podniku musí býti pojištěni u téhož nositele pojištění. Členství zaměstnavatelovo u některého náhradního ústavu má za následek, že tento ústav je v mezích svého uznání za náhradní ústav výlučně příslušný pro pojištění všech pojistné povinnosti podléhajících zaměstnanců onoho podniku zaměstnavatelova, který byl k náhradnímu ústavu přihlášen a že přejímá vůči těmto zaměstnancům závazky plynoucí z pojištění. Příslušnost zaměstnancova k náhradnímu ústavu vzniká vstupem do zaměstnání v onom podniku zaměstnavatelově a zaniká vystoupením z tohoto zaměstnání, leč by bylo spojeno s přiznáním důchodu invalidního nebo starobního. Pojištění provedené u nepříslušného nositele pojištění je platné a právně účinné až do dne, ke kterému byl zjednán zákonný stav. Od tohoto dne počínajíc provádí pojištění příslušný nositel pojištění, jemuž je vydati úhradu podle zásad §§ 113 až 115.

(2) Z ustanovení věty 1 odst. 1 může povoliti výjimku ministerstvo sociální péče, vyslechnouc oba zúčastněné nositele pojištění. K povolení této výjimky je dále zapotřebí souhlasu zaměstnavatele pojištěncova, uchází-li se o povolení výjimky zaměstnanec a mělo-li by povolení za následek vyšší zatížení zaměstnavatele.

(3) Všichni zaměstnanci pojištěním povinní, kteří se nestali podle odst. 1 a 2 příslušnými k některému náhradnímu ústavu, jsou příslušni k Všeobecnému pensijnímu ústavu.

(4) Změnou označení, právní povahy podniku neb osoby majitele podniku zůstává pojistná příslušnost zaměstnanců podniku nedotčena. Zaměstnavatel, jenž byl členem náhradního ústavu, může přestoupiti k jinému nositeli pojištění za člena pouze se svolením dosavadního nositele pojištění, pokud stanovy jeho neurčují jinak. Zaměstnavatel, který není členem některého náhradního ústavu, může se státi členem náhradního ústavu pouze se svolením Všeobecného pensijního ústavu.

(5) Spory nositelů pensijního pojištění o pojistné příslušnosti rozhoduje přímo zemský úřad služebního místa pojištěncova.

(1) Dosavadní náhradní ústavy zůstávají v působnosti až do uznání podle tohoto zákona, pokud se týče do ztráty náhradní vlastnosti (§ 108, odst. 4).

(2) Předpisy stanov náhradních ústavů, které odporují ustanovením tohoto zákona, pozbývají platnosti a jsou až do uznání náhradního ústavu podle tohoto zákona, pokud se týče ztráty náhradní vlastnosti, nahrazeny příslušnými zákonnými ustanoveními. Zejména jsou povinny náhradní ústavy předpisovati pojistné nejméně ve výši odpovídající pojištění u Všeobecného pensijního ústavu a, nastane-li pojistný případ v této době, poskytovati nejméně dávky, které by příslušely v případě pojištění u Všeobecného pensijního ústavu.

(2) Ministr sociální a zdravotní správy stanoví správní orgány náhradních ústavů, jmenuje jejich členy (náhradníky), přihlížeje k návrhům pojištěnců a zaměstnavatelů, a určí podrobnosti.

Zřizování nových náhradních ústavů se připouští pouze rozdělením náhradního ústavu nebo sloučením několika náhradních ústavů po předchozím souhlasu ministerstva sociální péče. Ústav takto nově zřízený musí splňovati podmínky § 106.

(1) Náhradní ústavy, které chtějí zůstati nadále nositeli pojištění podle tohoto zákona, musí nejdéle do šesti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona na základě pravoplatného usnesení valné hromady a se souhlasem zaměstnavatelů většiny pojištěnců předložiti ministerstvu sociální péče žádost o zachování náhradní vlastnosti. Ve lhůtě nejdéle jednoho roku od podání žádosti za uznání jest předložiti průkaz, že splněny jsou všechny podmínky § 106, obzvláště pak pojistně matematický průkaz, že jest při použití početních podkladů Všeobecného pensijního ústavu zjednána rovnováha mezi budoucími příjmy a vydáními ke dni vstupu zákona v účinnost. V případech zřetele hodných může ministerstvo sociální péče povoliti prodloužení této lhůty.

(2) O formě a obsahu průkazu vydá ministerstvo sociální péče bližší předpisy. Pro onu část nároků, které by získal pojištěnec, kdyby byl po celou příspěvkovou dobu započitatelnou podle § 12 s případným zákupem býval pojištěn u Všeobecného pensijního ústavu, může náhradní ústav zařaditi do pasiv bilance úhradové podíly Všeobecného pensijního ústavu. Za pojistné postačující k úhradě těchto nároků považuje se při tom pojistné podle § 63 po srážce nejvýše 10 %. Průkaz je doložiti zvláště pravoplatným usnesením valné hromady o změně stanov a prohlášením zaměstnavatelů, že přijímají závazky ze změny stanov pro ně vyplývající.

(3) O žádosti za uznání náhradního ústavu rozhodne ministerstvo sociální péče.

(4) Náhradní ústavy, které nepodají vůbec žádosti za uznání anebo tak neučiní v šestiměsíční lhůtě podle odst. 1, ztrácejí povahu náhradního ústavu dnem uplynutí této lhůty, ústavy, jichž žádost za uznání ministerstvo sociální péče zamítlo, dnem doručení zamítavého výnosu.

(5) Dojde-li k uznání náhradního ústavu toliko za souhlasu části dosavadních členů-zaměstnavatelů náhradního ústavu, může ministerstvo sociální péče po slyšení Všeobecného pensijního ústavu stanoviti, aby převod příslušné pojistné podstaty byl proveden podle zásad užívaných při rozdělení náhradního ústavu podle § 107.

(1) Pro likvidaci náhradního ústavu pozbyvšího náhradní vlastnosti jest použíti předpisů stanov o zrušení ústavu. Ústav je povinen odevzdati Všeobecnému pensijnímu ústavu veškeré jmění. Tohoto jmění použije Všeobecný pensijní ústav především k zabezpečení získaných zákonných nároků a přebytku použije v oddělení pro připojištění ve prospěch pojištěnců a důchodců náhradního ústavu. Zásady ujednané mezi Všeobecném pensijním ústavem a náhradním ústavem o použití odevzdaného jmění vyžadují ke své platnosti schválení ministerstva sociální a zdravotní správy. Tyto schválené zásady jsou pro pojištěnce a důchodce náhradního ústavu právně závazné.

(2) Usnese-li se na tom valná hromada likvidujícího náhradního ústavu a souhlasí-li zaměstnavatelé většiny pojištěnců, může ministerstvo sociální péče po slyšení Všeobecného pensijního ústavu povoliti, aby Všeobecnému pensijnímu ústavu byly odevzdány pouze úhradové podíly a úhradní jistiny ke krytí nároků, které by byli získali pojištěnci a důchodci, kdyby byli bývali pojištěni u Všeobecného pensijního ústavu po celou dobu, započitatelnou podle § 12, včetně doby případně zakoupené a zbytek jmění předán byl k zabezpečení zbývajících nároků podle stanov likvidujícího náhradního ústavu příplatkovému ústavu, který vyhovuje ustanovením §§ 119 a 120; ustanovení odst. 1 jest obdobně použíti. Zaměstnavatelé, kteří neprojevili souhlasu se zřízením příplatkového ústavu, mohou žádati, aby nároky jejich zaměstnanců, převyšující nároky zákonité, byly zabezpečeny převodem na Všeobecný pensijní ústav.

(3) Náhradní ústav, pozbyvší náhradní vlastnosti, jest povinen předati Všeobecnému pensijnímu ústavu, po případě příplatkovému ústavu bez náhrady všechny zápisy a doklady k provádění pojištění potřebné.

(4) Spory mezi Všeobecným pensijním ústavem, po případě příplatkovým ústavem a likvidujícím náhradním ústavem rozhoduje ministerstvo sociální péče.

(2) O zrušení náhradního ústavu platí obdobně ustanovení § 109.

(1) Ke konci každého třetího roku, po prvé k 31. prosinci 1931, musí náhradní ústavy sestaviti pojistně-matematickou bilanci, vypracovanou s použitím početních podkladů Všeobecného pensijního ústavu a předložiti ji se všemi pomůckami, potřebnými k přezkoumání, ministerstvu sociální péče nejdéle do konce června roku následujícího.

(2) Jako prémiové reservy nároků, které by byl pojištěnec získal, kdyby byl po celou příspěvkovou dobu, započitatelnou podle § 12 s případným zákupem u náhradního ústavu, býval pojištěn u Všeobecného pensijního ústavu, může náhradní ústav se svolením a podle pokynů ministerstva sociální a zdravotní správy zařaditi do pasiv pojistně-matematické bilance úhradové podíly Všeobecného pensijního ústavu.

(3) Vykáže-li pojistně-matematická bilance schodek, který nelze považovati za přechodný, jest ústav povinen usnésti se na opatřeních nutných k sanaci a může se za tím účelem usnésti i na snížení důchodů již vyplácených. Zatížení členů zaměstnavatelských musí se při tom aspoň rovnati zatížení pojištěnců a důchodců. Sanační opatření schvaluje s konečnou platností ministerstvo sociální a zdravotní správy a jsou právně závazná pro členy i důchodce ústavu, po případě pro jejich pozůstalé.

(4) Ministerstvo sociální péče může vydati podrobnější předpisy o formě, v níž mají býti bilance předkládány.

(1) Náhradní ústavy jsou povinny sdružiti se ve Svaz pensijních ústavů v republice Československé. K tomuto svazu může přistoupiti také Všeobecný pensijní ústav.

(3) Svaz podléhá státnímu dozoru, jejž vykonává ministr sociální péče ve smyslu § 168. Pro ukládání svazového jmění a hospodaření s fondy vůbec a o zprávách a statistických výkazech platí obdobně ustanovení §§ 162 až 165.

(4) Ministr sociální péče může při vykonávání dozoru na jednotlivé nositele pojištění, zejména při provádění revise jich užíti spolučinnosti svazu, který je povinen vyhověti tomto požadavku.

(5) Obor působnosti svazu, jeho správu, vedení jeho záležitostí a způsob zastoupení, dále ustanovení o příspěvcích pro účely svazu, o jmění svazovém jakož i o urovnání sporů, vznikajících ze svazového poměru, upravují stanovy, které, stejně, jako jejich změny, podléhají schválení ministra sociální péče.

(6) Zanikne-li svaz, smí se jeho jmění použíti pouze k účelům, jimž nositelé pensijního pojištění podle zákona slouží.

(7) Ukáže-li se, že nelze jinak odpomoci podstatným vadám ve správě, může ministerstvo sociální péče rozpustiti správní orgány svazu a správu přenésti na orgány jím jmenované, kteří vedou správu a zastupují svaz až do řádného ustavení orgánů, vzešlých z nových voleb.

(1) Při změně pojistné příslušnosti jest dřívější nositel pojištění povinen odevzdati novému nositeli pojištění převodní částku. Je-li Všeobecný pensijní ústav dosavadním nositelem pojištění, jest převodní částkou úhradový podíl za získané nároky přestupujícího pojištěnce. Bylo-li v době výstupu v platnosti připojištění a připouští-li to podmínky tohoto připojištění, jest k žádosti pojištěncově doplniti úhradový podíl premiovou reservou připojištění. Je-li dosavadním nositelem pojištění náhradní ústav, jest převodní částkou premiová reserva za získané nároky přestupujícího pojištěnce, po případné srážce splátek, které dluhoval pojištěnec ústavu v době výstupu. Premiová reserva náhradního ústavu skládá se z úhradového podílu Všeobecného pensijního ústavu za nároky, které by byl pojištěnec získal, kdyby byl býval pojištěn u Všeobecného pensijního ústavu po celou dobu příspěvkovou, započitatelnou podle §§ 12 a 14, a z doplňku za zbývající nároky.

(2) Povinnost k převodu vzniká dnem, jímž nastala změna pojistné příslušnosti; požívá-li však přestouplý zaměstnanec invalidního neb starobního důchodu, dnem zastavení důchodu. Dosavadní nositel pojištění jest povinen převésti převodní částku během čtyř týdnů po tom, kdy došlo ho oznámení o změně pojistné příslušnosti, a sděliti veškeré okolnosti, rozhodné pro dosavadní pojištění a pro převod. Převodní částky jest zúročiti počínajíc dnem změny pojistné příslušnosti 5 %.

(3) Jestliže uplynulo od zániku pojištění u dřívějšího nositele pojištění více než 5 roků, ale méně než 10 roků, jest dosavadní nositel pojištění povinen k převodu pouze, získal-li pojištěnec u dalších nositelů pojištění před uplynutím těchto 10 roků znovu aspoň 12 příspěvkových měsíců. Jinak jest dosavadní nositel pojištění povinen k převodu pouze, dokonal-li pojištěnec v novém pojištění u dalších nositelů pojištění aspoň 60 příspěvkových měsíců. Do doby přerušení podle tohoto odstavce nepočítá se doba, po kterou pojištěnec požíval invalidního nebo starobního důchodu, anebo po kterou výplata důchodu odpočívala.

(4) Nový nositel pojištění má oznámiti předcházejícímu nositeli pojištění opětný vstup zaměstnance do pojištění během čtyř týdnů ode dne přihlášení; ručí za škody, vzcházející ze zaviněného opomenutí.

(5) Nový nositel pojištění je povinen přijmouti převodní částku za pojištěnce, pro něhož se stal příslušným k pojištění.

(6) Pojištěnec nabude vůči novému nositeli pojištění podle jeho stanov nároků, které jest určiti při použití početních podkladů Všeobecného pensijního ústavu s ohledem na celkovou příspěvkovou dobu dosud započítanou a průběh dosavadního pojištění, služební požitky započitatelné u nového nositele pojištění a pojišťovací podmínky tohoto.

(7) Nestačí-li převedená částka k započtení podle předchozího odstavce, má pojištěnec právo doplniti ji na potřebnou výši. Toto právo musí pojištěnec uplatniti do šesti měsíců poté, kdy byl vyrozuměn o uskutečněném převodu a o výši doplatku. Jinak jest zkrátiti přiměřeně příspěvkovou dobu nebo nároky s tím omezením, že, nastane-li pojistný případ, má pojištěnec nebo jeho oprávnění pozůstalí vždy nárok nejméně na dávky, které by příslušely, kdyby celé pojištění bylo bývalo provedeno u Všeobecného pensijního ústavu.

(8) Převyšuje-li převodní částka částku potřebnou k započtení podle odstavce 6, jest rozdílu použíti podle volby pojištěncovy buď k zákupu let (§ 61) anebo k uzavření připojištění podle zvláštních tarifů (§ 123); připojištění na pevný důchod invalidní (starobní) podle § 123 odst. 1 písm. c) jest přípustno jen, činí-li výše pojištěného důchodu invalidního (starobního) nejméně Kč 200 - ročně.

(9) Nestačil-li by rozdíl, pokud se týče jeho zbytek ani k připojištění pevného důchodu invalidního (starobního) Kč 200 - ročně a nedoplní-li pojištěnec ze svého potřebou částku, jest tyto částky vydati pojištěnci. Nárok na vydání musí býti uplatněn do tří roků poté, kdy byl pojištěnec vyrozuměn o uskutečněném převodu, jinak zanikne.

(10) Vstoupí-li invalidní důchodce do pojištění u jiného nositele pojištění, nepřihlíží se k jeho dřívějšímu pojištění, dokud nenastane převod podle odst. 2.

(1) Přestoupí-li zaměstnanec, pojištěný u některého nositele pojištění podle tohoto zákona do služby vyňaté podle § 2, č. 4 a 5 z pojistné povinnosti, jest nositel pojištění povinen vydati příslušnému zaměstnavateli převodní částku podle § 113. Vystoupí-li zaměstnanec ze služby vyňaté z pojistné povinnosti podle § 2, č. 4 a 5, aniž byl dán na odpočinek, a vstoupí-li do zaměstnání podléhajícího pojistné povinnosti podle tohoto zákona nebo do jiné služby vyňaté podle § 2, č. 4 a 5 z pojistné povinnosti, jest dřívější jeho zaměstnavatel povinen, vydati nositeli pojištění nebo novému zaměstnavateli převodní částku tak, jako by šlo o převod od Všeobecného pensijního ústavu k jinému nositeli pojištění.

(2) Povinnost k převodu podle hořejšího odstavce je tu i tenkráte, stal-li se výstup z pensijního pojištění aneb ze služby vyňaté podle § 2, č. 4 a 5 z pojistné povinnosti před účinností tohoto zákona.

(3) Pro převod a výpočet převodní částky podle odst. 1, věta druhá, přichází v úvahu jen skutečná služební doba, jejíž dolní časovou hranici určuje den účinnosti zákona o pensijním pojištění v té které oblasti republiky Československé.

(4) Zaměstnavatel jmenovaný v § 2, č. 4 a 5 musí použíti převedené částky ke zkrácení čekací doby, případně ke zvýšení nároků, jež jest jinak povinen pojištěnci poskytovati. Způsob použití bude blíže určen vládním nařízením. Jinak platí obdobně ustanovení § 113, odst. 2 až 10.

(1) Stane-li se zaměstnanec, jenž byl pojištěn podle zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. anebo byl vyňat z pojistné povinnosti v důsledku § 5, písm. a) resp. § 6, písm. a) téhož zákona, příslušným k některému nositeli pojištění podle § 2, č. 4 a 5 tohoto zákona a nepožívá-li důchodu invalidního nebo starobního podle zák. č. 221/1924 Sb. z. a n., anebo nebyl-li dán na odpočinek, jest Ústřední sociální pojišťovna nebo jeho dřívější zaměstnavatel podle § 5, písm. a) resp. § 6, písm. a) zák. č. 221/1924 Sb. z. a n. povinen vydati tomuto nositeli pojištění anebo vyňatému zaměstnavateli převodní částku podle § 241, odst. 1, posléze citovaného zákona, při čemž uvedený zaměstnavatel jest povinen přihlížeti k převodní částce (premiové reservě) jemu případně již vydané podle odst. 2.

(2) Vstoupí-li zaměstnanec, jenž byl pojištěn dříve podle tohoto zákona aneb byl vyňat z pensijního pojištění v důsledku § 2, č. 4 a 5 tohoto zákona, do zaměstnání pojištěného podle zák. č. 221/1924 Sb. z. a n. nebo vyňatého z pojistné povinnosti podle § 5, písm. a), resp. § 6, písm. a) téhož zákona, je poslední nositel pojištění podle tohoto zákona anebo zaměstnavatel jmenovaný v § 2, č. 4 a 5 tohoto zákona povinen vydati Ústřední sociální pojišťovně, případně zaměstnavateli jmenovanému v § 5, písm. a) resp. § 6, písm. a) zák. č. 221/1924 Sb. z. a n., převodní částku, jakoby šlo o převod k nositeli pojištění podle tohoto zákona.

(3) Dokončil-li pojištěnec, jenž přestoupil od nositele pojištění podle tohoto zákona do pojištění u Ústřední sociální pojišťovny v době výstupu z pensijního pojištění čekací dobu a vznikne-li do 24 měsíců od tohoto výstupu nárok na některý důchod podle tohoto zákona, jest nositel pensijního pojištění povinen poskytnouti příslušný důchod podle nároků získaných do dne výstupu; pro nárok na důchod invalidní podle § 17, odst. 1 jest při tom rozhodným poslední povolání podrobené pojistné povinnosti pensijní. Nositel pensijního pojištění jest zproštěn převodní povinnosti podle odst. 2; Ústřední sociální pojišťovna jest povinna již přijatou převodní částku vrátiti. Kdyby tu při započtení předchozího pojištění byl současně nárok na důchod vůči Ústřední sociální pojišťovně, zvyšuje se důchod o zvyšovací částky podle § 111, odst. 3 zákona č. 184/1928; tyto zvyšovací částky uhradí Ústřední sociální pojišťovna nositeli pensijního pojištění. Nevznikne-li současně též nárok na důchod vůči Ústřední sociální pojišťovně, nepřihlíží se k předchozímu pojištění.

(4) Přestoupí-li pojištěnec, který u Ústřední sociální pojišťovny dokončil čekací dobu, do 18ti měsíců po výstupu z tohoto pojištění k nositeli pojištění podle tohoto zákona, zůstávají jeho nároky vůči Ústřední sociální pojišťovně zachovány až do dokončení čekací doby (§ 16) u nositele pensijního pojištění. Při stanovení čekací doby jest přihlížeti k vydané převodní částce. Napadne-li důchod vůči Ústřední sociální pojišťovně, jest nositel pensijního pojištění povinen již přijatou převodní částku vrátiti.

(5) Ustanovení odst. 1 a 2 platí obdobně při přestupu zaměstnance, jenž byl pojištěn dříve podle tohoto zákona anebo byl vyňat z pensijního pojištění v důsledku § 2, č. 4 a 5 tohoto zákona do zaměstnání podléhajícího pojištění podle zákona ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n., o pojištění u báňských bratrských pokladen nebo podle zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří a naopak.

(6) Ustanovení § 114, odst. 2 až 4 platí zde obdobně.

(7) O použití částek převedených nositeli pojištění podle tohoto zákona nebo zaměstnavateli podle § 2, č. 4 a 5 tohoto zákona, o vzniku převodní povinnosti a o době, k níž jest převod uskutečniti, platí obdobně ustanovení § 113, odst. 2 až 5.

(8) Ustanovení tohoto paragrafu, jakož i §§ 113 a 114 platí též o přestupech zaměstnanců od veškerých nositelů pojištění a vyňatých zaměstnavatelů do služby podle § 3 tohoto zákona; přestupy z této služby budou upraveny nařízením podle § 3 s tím, že převésti dlužno alespoň částku podle § 114, odst. 1, věta druhá.

Vydáním převodní částky podle §§ 113 až 115 zanikají veškeré nároky z pojištění vůči nositeli pojištění, který převodní částku vydal.

(1) Předcházejícími ustanoveními nejsou dotčeny právní poměry, které trvají mezi zaměstnancem pojištěním povinným a samostatnými pojišťovnami, samostatnými podpůrnými, provisními anebo podobnými fondy a pokladnami.

(2) Přislíbil-li nebo zaručil-li však zaměstnavatel před účinností tohoto zákona svému zaměstnanci pojištěním povinnému zaopatřovací požitky přímo anebo nepřímo a byl-li zaměstnavatel na základě smluvního ujednání (pensijního normálu) anebo na základě § 69, odst. 2, dosavadního zákona oprávněn započísti si na smluvní plnění zcela anebo zčásti dávky ze zákonného pojištění, zůstává toto právo zaměstnavatelovo nedotčeno. Na smluvní plnění nelze však započísti částku, o kterou důchod z nároků získaných do účinnosti tohoto zákona vyměřený podle § 177 tohoto zákona převyšuje výměru důchodu z týchž nároků podle dosavadního zákona, po případě úhrn tohoto důchodu a drahotních přídavků k němu, byly-li započitatelny též drahotní přídavky.

(3) Závazky podle §§ 11 a 12 zákona ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, nezmenšují se o částku, o kterou převyšuje důchod vyměřený podle tohoto zákona důchod, na nějž měla oprávněná osoba nárok proti nositeli pojištění poslední měsíc před vstupem tohoto zákona v účinnost, při čemž jest nedbati zvýšení důchodu plynoucího z případného zákupu zaměstnancem nebo dobrovolného pojištění, dále o drahotní přídavky, poskytované nositelem pojištění buď dobrovolně nebo na základě zákona nebo nařízení.

(4) Pokud pro starobní a invalidní zaopatření osob, o něž bylo postaráno dle § 75, odst. 1, č. 4 zák. ze dne 13. července 1922, č. 220 Sb. z. a n., kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 8. dubna 1920, č. 329 Sb. z. a n. o převzetí a náhradě za zabraný majetek pozemkový, jsou rozhodnými též předpisy zákona o pensijním pojištění (§ 73, odst. 13 cit. zák.), rozumí se tímto zákonem zákon ze dne 5. února 1920, č. 89 Sb. z. a n. Starobní a invalidní zaopatření těchto osob děje se z prostředků Fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků.

(1) Ministr sociální péče může uznati za příplatkové ústavy zaopatřovací zařízení (pensijní fondy, pokladny, ústavy atd.), která poskytují zaměstnancům nároky na dávky obdobné dávkám podle tohoto zákona, jestliže jsou nároky ty zabezpečen podle zásad pojistně-matematických (příplatkové ústavy).

(2) Příplatkový ústav jest právnickou osobou, může svým jménem nabývati práv i zavazovati se; může před soudem žalovati i býti žalován.

(3) Stanovy těchto ústavů a jejich změny podléhají schválení ministerstva sociální péče.

(4) Žádosti o uznání za příplatkový ústav a žádost o změnu stanov jest doložiti souhlasem zaměstnavatelovým, jestliže jmění zaopatřovacího zařízení vzniklo aspoň částečně příspěvky zaměstnavatelovými, anebo ukládají-li se mu stanovami závazky.

(5) Hospodaření ústavů jest podrobeno dozoru ministerstva sociální péče. Příplatkové ústavy jsou povinny předložiti každoročně v předepsané lhůtě předepsanou formou výkazy o stavu pojištění a výsledcích hospodaření. V obdobích nejméně pětiletých jsou příplatkové ústavy povinny předložiti pojistně-matematickou bilanci a učiniti opatření k úhradě případného schodku.

(6) O podmínkách uznání za příplatkový ústav a o provádění dozoru může vydati ministr sociální péče podrobné předpisy.

(1) Jiná zařízení, která mají za účel podporovati zaměstnance v případě nemoci, invalidity nebo stáří, nebo jejich vdovy a sirotky, bez ohledu na to, v jaké právní formě jsou zřízena, podrobují se dozoru ministerstva sociální péče, dokud nepodléhají již podle zvláštních právních předpisů dozoru jiných odborných ministerstev nebo jim podřízených úřadů.

(2) V případech posléz uvedených jsou představitelé těchto zařízení, pokud se nejedná o nadace a spolky podle všeobecných norem spolčovacích, povinni předkládati každoročně ministerstvu sociální péče výkaz o stavu jmění, případně k vyzvání provozovací účet a výkazy o pohybu účastníků.

(2) Toto pojištění provádí Všeobecný pensijní ústav na podkladě vzájemnosti ve zvláštním oddělení s odděleným účtováním a hospodařením.

(3) Pojistné za pojištění podle odst. 1 je možno odváděti jako běžné příspěvky v měsíčních nebo ročních lhůtách anebo jako vklady jednou pro vždy nebo oběma způsoby.

(4) Pojištění provádí Všeobecný pensijní ústav buď podle podmínek platných pro jednotlivé pojištěnce (pojištění individuelní) nebo podle podmínek platných pro celé skupiny pojištěnců (pojištění kolektivní).

(5) Podmínky pojištění (individuelního a kolektivního), příslušné sazby pojistného a stanovy tohoto oddělení vyžadují schválení ministerstva sociální péče.

(1) Všeobecný pensijní ústav jest povinen zavésti sazby propočítané podle početních podkladů zákonného pojištění bez ohledu na rodinný a zdravotní stav pojištěncův, které umožňují pojištěnci, aby za přeplatek při přestupu podle § 21, odst. 4 vládního nařízení ze dne 19. prosince 1940, č. 96 Sb. z roku 1941, o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření), získal nárok na pevné zvýšení důchodu invalidního (starobního), důchodu vdovského, sirotčího, odbytného jednou pro vždy a pohřebného podle zvláštních pojistných podmínek, odpovídajících ustanovením §§ 17 až 38. Tyto podmínky a sazby vyžadují schválení ministerstva sociální a zdravotní správy..

(2) Ustanovení předchozího odstavce platí i pro náhradní ústavy a pro nositele pensijního pojištění zaměstnanců soukromých drah.

(3) Všeobecný pensijní ústav jest dále povinen prováděti ve smyslu ustanovení § 13 vládního nařízení ze dne 21. prosince 1938, č. 379 Sb., o úpravě některých personálních poměrů ve veřejné správě, pojištění starobních důchodů oněch zaměstnankyň, které se pro toto pojištění rozhodly. Sazby a podmínky tohoto pojištění vyžadují schválení ministerstva sociální a zdravotní správy.

(1) Pojištěnci, podléhající pojistné povinnosti podle tohoto zákona, zaměstnaní jako novináři musí býti přihlášeni ku pojištění vyšších dávek podle zásad níže uvedených.

(2) Základem pro vyměření dávek jest průměr služebních požitků započitatelných podle § 4 a hlášených podle § 5 za celou příspěvkovou dobu tohoto pojištění. Služební požitky čítají se toliko v celistvých násobcích jednoho sta korun. Převyšuje-li úhrn služebních požitků částku 60.000.- K, jest rozuměti započitatelnými požitky nejvýše částku 60.000.- K.

(3) Služebními požitky za započitatelnou příspěvkovou dobu přede dnem 1. října 1941 jest průměr služebních požitků započitatelných podle § 4 a hlášených podle § 5 za posledních 60 příspěvkových měsíců přede dnem 1. října 1941, po případě za kratší dobu, přičemž při stanovení tohoto průměru se počítají pouze nejvyšší služební požitky dosažené v uvedené době po dobu 24 měsíců a nejnižší služební požitky dosažené v uvedené době po dobu 12 měsíců. Bylo-li získáno pouze 36, po případě méně příspěvkových měsíců, počítá se tento průměr ze všech služebních požitků započitatelných podle § 4 a hlášených podle § 5.

(4) Invalidní důchod v případě nezpůsobilosti k výkonu povolání (§ 17) činí dokončení 60ti příspěvkových měsíců tohoto pojištění 28 % a stoupá za každý další příspěvkový měsíc tohoto pojištění o 0,2 % základu pro vyměření dávek.

(5) Starobní důchod přísluší na místě a ve výši důchodu invalidního, jsou- li splněny podmínky uvedené v § 20.

(6) O podmínkách pro přiznání ostatních pojistných dávek a o jejich poměru k invalidnímu důchodu platí ustanovení §§ 22 až 38.

(7) Dobrovolné pokračování v pojištění je přípustné podle posledních služebních požitků anebo podle požitků rovnajících se základu pro vyměření dávek v době výstupu z povinného pojištění. O platnosti a zániku dobrovolného pokračování platí obdobně ustanovení § 60.

(8) Za příspěvkový měsíc tohoto pojištění jest považovati měsíc, za nějž bylo odvedeno pojistné podle odstavce 10 nebo jenž byl započítán podle odstavce 15 pro toto pojištění.

(9) Získal-li pojištěnec kromě příspěvkových měsíců podle odst. 8 jiné příspěvkové měsíce, jest obdobně použíti ustanovení § 113.

(10) Pojistné stanoví se schválením ministerstva sociální a zdravotní správy Všeobecný pensijní ústav po vyhotovení pojistně-matematické bilance tohoto pojištění k 31. prosinci 1940; až do té doby jest odváděti mimo měsíční pojistné podle § 63 měsíční pojistné doplňující je na 1 1/2 % služebních požitků započitatelných podle § 4 a vyjádřených v celistvých násobcích jednoho sta korun, nejvýše však na 1 1/2 % z 60.000 K.

(11) Zaměstnavatel odvádí celé pojistné, vyměřené podle odst. 10. O přihlašování platí obdobně ustanovení §§ 5 až 9. O způsobu odvádění pojistného, splatnosti, právu srážky, povinnostech zaměstnavatelů platí obdobně ustanovení §§ 65 až 72.

(12) Právo účastenství na tomto pojištění mají pouze pojištěnci, jichž novinářská činnost jest jejich hlavní výdělečnou činností a jsou-li členy odborových organisací novinářských, které budou ministerstvem sociální péče připuštěny k součinnosti na tomto pojištění. Stanovy novinářských organisací, které budou ministerstvem sociální péče připuštěny k součinnosti, musí umožniti přijímání novinářů za členy, i když se hlásí jen proto, aby byli účastni tohoto pojištění. Spory o právu účastenství na pojištění rozhoduje s konečnou platností kuratorium novinářského pojištění.

(13) Pojištění novinářů provádí Všeobecný pensijní ústav v oddělení pro připojištění s odděleným účtováním a hospodařením. Stanovy, upravující podrobně obsah a způsob provádění tohoto pojištění, vydá ministerstvo sociální a zdravotní správy.

(14) Kuratorium novinářského pojištění skládá se z předsedy, jímž je předseda Všeobecného pensijního ústavu, z pěti zástupců jmenovaných vládou, z pěti zástupců novinářů, z pěti zástupců zaměstnavatelů a ze dvou dalších členů, které vyšle Všeobecný pensijní ústav. Zástupce novinářů a jejich zaměstnavatelů jmenuje na návrh příslušných organisací ministerstvo sociální péče v dohodě s ministerstvem školství a národní osvěty na dobu 6 let. Jednací řád kuratoria vydá ministerstvo sociální péče.

(15) K účelu započtení doby novinářské služby, dokončené přede dnem vstupu tohoto zákona v účinnost, jako příspěvkové doby podle odst. 8 a k nadlepšení již napadlých důchodů slouží částka 20,000.000 Kč, již poskytne stát. Započitatelnou část služební doby novinářské určí Všeobecný pensijní ústav pro všechny pojištěnce poměrem k celé době novinářské služby nejdéle do jednoho roku ode dne účinnosti zákona. Řádně doložený průkaz novinářské služby, jejíž započtení se žádá, je nutno podati nejdéle do tří měsíců ode dne účinnosti zákona u Všeobecného pensijního ústavu. V případech sporů, zdali dobu takto prokázanou jest považovati za dobu novinářské služby, rozhoduje s konečnou platností kuratorium novinářského pojištění.

(16) Pokud ustanovení tohoto paragrafu nebo stanov neurčují jinak, platí pro nároky a práva pojištěnců a o výplatě dávek obdobně ustanovení §§ 39 a násl.

(1) Všechna opatření a rozhodnutí nositelů pojištění týkající se práv nebo povinností upravených tímto zákonem a určená účastníkům, jest jim doručiti písemně (výměry).

(2) Ve výměru, jímž byla přiznána dávka pojistná, je uvésti výši a výpočet dávky a dobu, od kdy byla přiznána.

(3) Byl-li zamítnut nárok na dávku, byť i jen zčásti, je to ve výměru odůvodniti.

(4) Ohlášky změn služebních požitků nemusí nositel pojištění vyříditi výměrem.

(5) Ohlášku podle § 5, odst. 5 neúčinnou nebo podle § 5, odst. 6 nepřípustnou odmítne nositel pojištění, aniž by rozhodoval o pojistné povinnosti a zařadění do třídy služného.

Výměr obsahujž poučení o opravných prostředcích (lze-li podati opravný prostředek, v které lhůtě a u kterého místa podacího). Nesprávné nebo neúplné poučení nemůže býti straně na újmu. Nebylo-li straně dáno poučení vůbec a výměru nebylo odporováno do šesti měsíců ode dne doručení, stává se výměr pravoplatným.

Pro doručování výměrů je užíti obdobně ustanovení §§ 26 až 28 vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb. z. a n., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení).

Proti výměrům nositelů pojištění možno se odvolati v případech § 133, nebo podati žalobu v případech § 134.

(1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, podává se opravný prostředek u místa, které má o něm rozhodnouti.

(2) Lhůta považuje se za zachovánu, došel-li opravný prostředek včas některému jinému úřadu nebo soudu Protektorátu Čechy a Morava nebo nositeli pojištění v Protektorátu Čechy a Morava.

(3) Opravný prostředek jest neprodleně odeslati příslušnému místu.

Chyby ve psaní nebo v počtech jakož i jiné patrné nesprávnosti ve výměru, rozhodnutí, rozsudku či usnesení nebo v jeho vyhotovení lze kdykoliv z vlastního podnětu nebo k návrhu opraviti.

(1) Do lhůty opravných prostředků nepočítá se den, kterého byl straně doručen naříkaný výměr, rozhodnutí, rozsudek nebo usnesení.

(2) Lhůtu tuto považovati za zachovánu, bylo-li v ní podání odevzdáno poště nebo telegrafu. Neobsahuje-li však podání telegrafické všech náležitostí, pro to které podání vyžadovaných, dlužno je doplniti do tří dnů řádným podáním písemným; nestane-li se tak, nepovažuje se lhůta podle tohoto zákona za zachovánu.

(3) Počátek a běh lhůty se nestaví nedělemi nebo státně uznanými svátky a památnými dny. Připadne-li poslední den lhůty na neděli, státně uznaný svátek nebo památný den Československé republiky nebo na všeobecný svátek státu, v němž strana bydlí, jest pokládati nejbližší den pracovní za poslední den lhůty.

(4) Je-li pochybnost, považuje se lhůta za zachovanou, dokud se neprokáže opak.

(1) Proti výměrům nositelů pojištění, pokud nejde o výměry, jimiž se rozhoduje o pojistných dávkách, možno podati do 15 dnů ode dne následujícího po dni doručení odvolání u nositele pojištění k zemskému úřadu (§ 1 zák. ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., o organisaci politické správy), v jehož obvodě se nalézá služební místo zaměstnancovo.

(2) Z rozhodnutí zemského úřadu lze podati v téže lhůtě u něho odvolání k ministerstvu sociální péče.

(3) Odvolání (odst. 1. a 2.) nemá účinku odkládacího.

(4) Neobsahuje-li odvolání náležitostí požadovaných v § 19, odst. 2 vl. nař. č. 8/1928 Sb., uloží úřad straně k odstranění těchto vad přiměřenou lhůtu. Po bezvýsledném uplynutí lhůty buď podání považováno za neučiněné. Na tento následek budiž odvolatel upozorněn.

(1) Navrácení v předešlý stav a obnova řízení jsou přípustné podle obdoby předpisů vládního nařízení č. 8/1928 Sb.

(2) Měl-li býti zmeškaný úkon předsevzat u nositele pojištění nebo konalo- li se u něho zmeškané jednání, jest podati návrh na navrácení v předešlý stav u tohoto nositele.

(3) Týká-li se důvod obnovy řízení výlučně výměru nositele pojištění, jenž nepodáním opravného prostředku vešel v právní moc, přísluší rozhodnouti o obnově řízení tomuto nositeli.

(4) Veřejným zájmem ve smyslu předpisů uvedených v odstavci 1 je i zájem nositele pojištění na zachování předpisů tohoto zákona.

(1) Při počítání lhůt, které jsou stanoveny podle dnů, nepočítá se den, do něhož spadá doba nebo událost, jíž se má lhůta počínati.

(2) Lhůty stanovené podle týdnů, měsíců nebo roků končí se uplynutím onoho dne posledního týdne nebo měsíce, jenž svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kterého se lhůta počala. Chybí-li tento den v posledním měsíci, končí se lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.

(3) O nedělích nebo státně uznaných svátcích a památných dnech platí ustanovení § 132, odst. 3.

(1) Jmění Všeobecného pensijního ústavu a náhradních ústavů pensijních smí býti použito pouze k účelům v tomto zákoně předepsaným nebo připuštěným.

(2) Ze jmění trvale uložitelného musí býti uloženo alespoň 20 % v československých státních papírech a 10 % v jiných papírech, požívajících sirotčí jistoty, které určí ministr sociální péče po dohodě s ministrem financí. Vláda může tuto mez změniti nebo poměr mezi papíry státními a jinými jinak stanoviti.

(4) V nemovitostech a hypotečních zápůjčkách nemá býti - leč za souhlasu ministerstva sociální péče - uloženo více než 40 % jmění trvale uložitelného.

(5) Hotovosti potřebné pro běžné vydání mohou býti uloženy u důvěryhodných domácích ústavů úvěrních. Pokud by Národní banka Československá z důvodů měnových přikročila ke správě veřejných peněz se zúročením jich, jest dáti tomuto způsobu uložení za vyhovujících podmínek výnosových přednost.

(6) Všeobecný pensijní ústav vypracuje směrnice pro ukládání jmění, jež vyžadují schválení vlády.

(1) Nositelé pojištění mohou se uspokojiti z cenných papírů jim do zástavy daných, je-li dlužník v prodlení, bez soudního řízení a smějí je po předchozí pohrůžce dáti veřejně prodati. Mají-li cenné papíry cenu bursovní nebo tržní, může se prodej provésti také neveřejně za běžnou cenu prostřednictvím bursovního dohodce nebo, není-li ho, prostřednictvím orgánu oprávněného k dražbám.

(2) Ministerstvem sociální péče potvrzené výkazy o splatných pohledávkách nositelů pojištění za zápůjček, z anuit, z úroků a z ostatního smluveného příslušenství jsou exekučními tituly. Tyto výkazy jsou vykonatelny soudní exekucí. Povoliti a vykonati exekuci jest povolán příslušný exekuční soud.

(2) Ministr sociální péče může k žádosti nositele pojištění případ od případu povoliti odchylné uložení jmění trvale uložitelného, skýtá-li dostatečnou jistotu.

(3) Všeobecný pensijní ústav může se svolením ministerstva sociální péče spravovati jmění (fondy) nesloužící přímo účelům pojištění.

(4) Nositelé pojištění mohou se schválením ministerstva sociální péče za účelem provádění léčebné péče podporovati též všeobecná i zvláštní opatření a zařízení uvedená v § 50, odst. 2.

(1) Při trvalém ukládání jmění je přihlížeti k tomu, aby bylo ukládáno v jednotlivých zemích (také v jejich ukládacích papírech) podle poměrů pojistného v nich vybraného.

(2) Jmění nositelů pojištění musí býti ukládáno tak, aby střední výnos odpovídal úrokové míře, jíž bylo použito za početní podklad tohoto zákona, a aby se podpořila produktivita a národohospodářská rentabilita.

(3) Z toho důvodu možno použíti části jmění nositelů pojištění k účelům naznačeným v § 163 teprve tehdy, je-li zajištěno, že střední výnos ostatního jmění nositelů pojištění docílí úrokové míry, jíž bylo použito za početní podklad tohoto zákona.

(4) Nositelé pojištění jsou povinni předkládati za každý rok nejdéle do konce června roku následujícího ministerstvu sociální péče výkazy o dostačitelnosti výnosu uložených peněz.

Nositelé pojištění jsou povinni podávati ministerstvu sociální péče za každý kalendářní rok zprávu a statistické výkazy o svém hospodářství, o stavu fondů a způsobu jich uložení. Ministr sociální péče může naříditi, v jaké formě tyto zprávy a statistické výkazy mají býti podávány a jaký mají míti obsah.

(1) Všeobecný pensijní ústav jest povinen provésti v tříletých lhůtách ode dne účinnosti zákona technické přezkoumání fondů (pojistně matematické bilance) - s výjimkou matematické bilance první, která musí býti sestavena k 31. prosinci 1929 - a předložiti jeho výsledky se všemi pomůckami potřebnými ku přezkoumání ministru sociální péče nejdéle do konce roku následujícího.

(2) Současně s pojistně-matematickým zkoušením jest Všeobecný pensijní ústav povinen provésti a ministru sociální péče předložiti do konce roku následujícího statistické šetření o průběhu souborných zjevů, rozhodných pro vývoj pojištění (úmrtnost, invalidnost, ženatost, vystupování, přistupování, změny platových poměrů atd.) a srovnání s průběhem početně očekávaným.

Taxy za udělení koncese lékárnické, placené podle zákona ze dne 18. prosince 1906, č. 5 ř. z. z roku 1907 jakož i pokuty podle tohoto zákona uložené musí příslušné úřady odváděti Všeobecnému pensijnímu ústavu ve prospěch nadlepšovacího fondu kondicinujících farmaceutů. Způsob odvádění, správa jakož i použití nadlepšovacího fondu k případnému zvýšení dávek bude upraveno nařízením po slyšení Všeobecného pensijního ústavu.

(1) Nositelé pojištění podle tohoto zákona podléhají dozoru státní správy, který vykonává ministr sociální péče.

(2) Ministr sociální péče uděluje též státní schválení, nařízená v tomto zákoně.

(3) Početní podklady a pojistně matematické zásady, podle nichž nositelé pojištění provádějí výpočty, potřebné podle ustanovení tohoto zákona a podle nichž se zkouší finanční rovnováha (pojistně matematická bilance), mohou býti měněny pouze se schválením ministra sociální péče.

(4) Ministr sociální péče je zejména oprávněn podrobiti hospodaření nositelů pojištění všestrannému úřednímu zkoumání.

(5) K účelům státního dozoru jsou nositelé pojištění zvláště povinni předložiti nebo učiniti přístupnými ke zkoumání knihy, listiny, zápisy, výkazy a doklady, jakož i veškeré pomůcky a dáti všechna vysvětlení.

(6) K výkonu státního dozoru může ministr sociální péče zříditi zvláštní orgány (dozorčí komisaře a podobně). U výkonu své funkce jsou dozorčí orgánové mimo jiné oprávněni zúčastniti se schůzí všech správních orgánů nositelů pojištění, hájiti zde veškeré veřejné zájmy, jichž zabezpečení je účelem státního dozoru, zejména i zastaviti všechna usnesení, jimiž by mohly býti ohroženy. Odměny dozorčích orgánů a náklady případné revise nese příslušný nositel pojištění. Výši náhrady a její způsob určí ministr sociální péče.

(7) Nedbají-li správní orgánové nositelů pojištění ve svých usneseních opětovně ustanovení zákona, nebo vzpírají-li se příkazům, týkajícím se provádění státního dozoru, může je ministr sociální péče rozpustiti a přenésti správu ústavu prozatímně na jmenovaného jím správce nebo správní komisi. Jmenovaný správce nebo správní komise vede správu a zastupuje ústav až do řádného ustavení dotyčného správního orgánu, vzešlého z nových voleb. Předsedou komise jest - pokud jde o Všeobecný pensijní ústav - předseda Všeobecného pensijního ústavu, neustanoví-li president republiky něco jiného. Opatření k provedení nových voleb jest učiniti zpravidla do 6 měsíců po rozpuštění správního orgánu, nejdéle však po odstranění závad ve správě nositele pojištění.

(1) Všechna jednání a listiny, jichž jest třeba k založení, upravení a projednání právních poměrů mezi nositeli pojištění navzájem, dále mezi Všeobecným pensijním ústavem se strany jedné a úřady, zaměstnavateli, pojištěnci, důchodci, léčebnými ústavy, lékaři, lékárníky, zubními techniky a porodními asistentkami se strany druhé, dále řízení v pojišťovacím soudnictví, jakož i knihy a zápisy tohoto ústavu jsou prosty kolků a poplatků. Stejného osvobození požívají i knihovní zápisy, jichž je třeba k založení, upravení a projednání právních poměrů mezi nositeli pojištění navzájem. Žádá-li o to nositel pojištění nebo jeho zmocněný zástupce, je soud povinen vyhotoviti a vydati bezplatně opis (stejnopis) protokolu, který je prost kolků a poplatků.

(2) Tyto poplatkové výhody se však nevztahují na připojištění podle § 122.

(3) Ustanovení odstavce prvého buďtež obdobně použita na jednání a listiny potřebné k založení, upravení a projednání právních poměrů mezi náhradními ústavy se strany jedné a úřady, zaměstnavateli, pojištěnci, důchodci, léčebnými ústavy a lékaři se strany druhé, dále na řízení v pojišťovacím soudnictví, jakož i na knihy a zápisy náhradních ústavů, pokud jde o pojistný poměr spadající pod tento zákon.

(4) Příplatkové ústavy podléhají všeobecným poplatkovým předpisům.

(5) Dále jsou osvobozeny od poplatků stupnicových (listinných), vkladních a převodních převody pojistných podstat nositelů pojištění a převody částek vydávaných při přestupech podle vládního nařízení č. 96/1941 Sb.

(6) O osvobození movitého jmění nositelů pensijního pojištění a fondů jimi spravovaných od poplatkového ekvivalentu a o poskytnutí úlev v poplatkovém ekvivalentu pro nemovité jmění těchto nositel platí ustanovení zákona ze dne 8. dubna 1938, č. 76 Sb., o poplatkovém ekvivalentu.

(7) Nositelé pojištění a fondy jimi spravované podle tohoto zákona jsou osvobozeni od daně výdělkové a rentové podle příslušných ustanovení zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb., o přímých daních, ve znění právních předpisů jej pozměňujících a doplňujících.

(8) Dávky, důchody a požitky vyplácené nositeli pojištění podle tohoto zákona jsou osvobozeny od daně rentové.

(9) Budovy nebo části budov nositelů pensijního pojištění jsou vyňaty z daně domovní podle příslušných ustanovení zákona o přímých daních. Toto vynětí se týká také budov nebo částí budov, pronajatých jinému nositeli veřejnoprávního pojištění.

(10) Pokud jde o osvobození nositelů pojištění podle tohoto zákona, jejich ozdravoven, léčebných ústavů, sanatorií a podobných všeužitečných zařízení od daně z obratu, platí příslušná ustanovení zákona ze dne 21. prosince 1923, č. 268 Sb. z. a n., o dani z obratu a dani přepychové ve znění zákona ze dne 16. prosince 1926, č. 246 Sb. z. a n.

(2) Trestní ustanovení tato vztahují se také k zástupcům zaměstnavatelů neschopných k právnímu jednání, zejména k zástupcům právnických osob.

(1) Pověří-li zaměstnavatel třetí osobu úkoly, jichž nesplnění zakládá přestupek podle ustanovení předchozího paragrafu písm. a) až d), je tato osoba za nesprávné provedení jejich trestně odpovědna; zaměstnavatel ručí však za uložené peněžité pokuty.

(2) Důchodcům může právoplatně uložená pokuta býti sražena z důchodu.

(1) Přestupky podle § 170 se trestají podle míry zavinění a podle výše způsobené škody pokutou až do výše 5000 Kč, v případě nedobytnosti vězením (uzamčením) až do 14 dnů.

(2) Přestupky tohoto zákona trestají okresní úřady.

(3) Z nálezů lze se odvolati do 15ti dnů; o odvolání rozhodují zemské úřady s konečnou platností.

(2) Přestupky podle § 170 promlčují se, nebylo-li zavedeno trestní řízení proti pachateli, v šesti měsících.

(3) Uložený trest se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy nález nabyl právní moci; promlčení se staví na dobu, po kterou povolen odklad k zaplacení pokuty případně k výkonu jiného trestu.

Pokud tento zákon obmezuje práva a nároky pojištěnců pro trestné činy, jsou z nich vyjmuty trestné skutky spáchané z pohnutky politické.

(1) Nositelé pojištění invalidního a starobního, pojištění nemocenského, pojištění u báňských bratrských pokladen a pojištění úrazového jsou povinni spolupůsobiti při provádění tohoto zákona. Rovněž tak jsou nositelé pensijního pojištění povinni spolupůsobiti při provádění zákonů o pojištění invalidním a starobním, nemocenském, pojištění u báňských bratrských pokladen a o pojištění úrazovém.

(2) K žádosti Všeobecného pensijního ústavu může býti těmto nositelům pojištění po jich slyšení nařízením uloženo, aby za náhradu prováděti některé z úkolů Všeobecného pensijního ústavu. Rovněž může býti nositelům pojištění podle tohoto zákona po jejich slyšení uloženo nařízením k žádosti nositelů pojištění uvedených v odst. 1, aby za náhradu prováděti některé z jejich úkolů.

(3) Úřadům, soudům a veřejným institucím i korporacím se ukládá podporovati všemožně nositele pojištění, zřízené podle tohoto zákona, při plnění jejich úkolů a podávati jim bezplatně sdělení důležitá pro provádění pojištění a jejich správu. Tím však není dotčena platnost ustanovení § 199 zák. č. 76/1927 Sb. z. a n. a § 40 zák. č. 268/1923 Sb. z. a n. ve znění zákona č. 246/1926 Sb. z. a n.

(4) Veřejné zdravotní ústavy (i kliniky) jsou povinny na požádání nositelů pojištění, jakož i v řízení v pojišťovacím soudnictví prováděti příslušné vyšetření a podle tohoto zákona, podávati o tom dobrá zdání a vydávati opisy chorobopisů (zprávy o průběhu nemoci), potřebné ke zjištění nároku na dávky podle tohoto zákona. Náhrady za tyto úkony určí ministr sociální a zdravotní správy.

(5) Nositelé pojištění jsou zejména oprávněni dožadovati se spolupůsobení politických a obecních úřadů k vypátrání zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby podrobené pojistné povinnosti podle tohoto zákona a k vyšetření poměrů rozhodných pro pojistnou povinnost těchto zaměstnanců, jejich zařazení do tříd služného a pro oprávněnost k dávkám podle tohoto zákona.

(1) Důchody zvyšují se za dobu vojenské služby za války státním občanům československým, kteří získali aspoň jeden příspěvkový měsíc před nastoupením vojenské služby za války, anebo kteří nejdéle do všeobecné demobilisace (28. února 1921) získali aspoň jeden příspěvkový měsíc, o státní příspěvek; státní příspěvek může se v případech zvláštního zřetele hodných přiznati i zaměstnancům, kteří se vrátili teprve po 28. únoru 1921 do občanského povolání. Státním občanům československým zaměstnaným v zemi Slovenské aneb Podkarpatoruské poskytne se státní příspěvek za dobu vojenské služby za války, vstoupili-li do pensijního pojištění nejdéle do 31. prosince 1923.

(2) Státní příspěvek, o nějž se zvyšuje důchod invalidní nebo starobní, činí za každý měsíc vojenské služby za války dvě třetiny prémie třídy služného [§ 177, odst. 1, lit. a)], v níž pojištěnec byl zařaděn poprvé po ukončení války, popřípadě v níž byl zařaděn naposledy před nastoupením vojenské služby za války, nejvýše však dvě třetiny prémie třídy VI. s tím, že státní příspěvek činí ročně nejméně Kč 240,--. Státní příspěvek k ostatním důchodům vyměřuje se ve stejném poměru, v jakém se vyměřují tyto důchody z důchodu invalidního a starobního podle tohoto zákona. K dávkám jednorázovým se státní příspěvek neposkytuje. Zemřel-li pojištěnec u výkonu vojenské služby před všeobecnou demobilisací (28. února 1921), považuje se pro stanovení státního příspěvku k důchodu pozůstalých za dobu jeho vojenské služby za války doba ode dne jejího nastoupení až do dne provedené demobilisace.

(3) Částka, o kterou se zvyšují důchody v důsledcích státního příspěvku, nezapočítá se do nejvýše přípustné výše důchodu podle § 24, odst. 1 a do nejmenších částek důchodu podle § 24, odst. 2, § 25, odst. 4, § 32, odst. 1 a § 34, odst. 2 a 3, a nesmí býti dále zaúčtována zaměstnavatelem na zaopatřovací požitky příslušející smluvně jeho zaměstnancům popřípadě na zákonná plnění zaměstnavatelů podle zákona ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém.

(4) Za dobu vojenské služby za války počítá se též doba odbytá podle § 4 zákonů o válečných úkonech (tzv. osobní válečné úkony), v zajetí válečném, doba, během níž byl pojištěnec internován, a doba, po kterou vykazoval pojištěnec nejméně 50%ní snížení výdělečné schopnosti ve smyslu příslušných právních předpisů o požitcích válečných poškozenců.

(5) Náklady spojené se zvýšením důchodů za dobu vojenské služby za války hradí nositelům pojištění stát. Způsob vyúčtování úhrady těchto nákladů upraví ministr sociální péče po slyšení Všeobecného pensijního ústavu a Svazu pensijních ústavů v dohodě s ministrem financí.

(6) Nárok na přiznání státního příspěvku jest uplatniti u posledního nositele pojištění do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona a doložiti potřebnými doklady.

I.   o   Kč  4 -,  IV.  o   Kč  12 -,

II.  o   Kč  6 -,  V.   o   Kč  16 -,

III. o   Kč  8 -,  VI.  o   Kč  20 -,

I.    o  Kč  2 -,  IX.   o  Kč 16 -,

II.   o  Kč  3 -,  X.    o  Kč 18 -,

III.  o  Kč  4 -,  XI.   o  Kč 20 -,

IV.   o  Kč  6 -,  XII.  o  Kč 22 -,

V.    o  Kč  8 -,  XIII. o  Kč 24 -,

VI.   o  Kč 10 -,  XIV.  o  Kč 26 -,

VII.  o  Kč 12 -,  XV.   o  Kč 28 -,

VIII. o  Kč 14 -,  XVI.  o  Kč 30 -,

(3) Došlo-li v důsledku vrácení premií ke zkrácení příspěvkové doby nebo čák podle starého pensijního zákona, jest odečísti od zvýšení invalidního (starobního) důchodu, vypočteného podle odst. 1 a 2 bez ohledu na zkrácení příspěvkové doby, pětinu vrácených premií.

(4) Ustanovení předešlých odstavců platí též obdobně pro vyměření ostatních dávek.

(5) Vdovám, které neměly za platnosti starého zákona nároku na vdovský důchod, ale měly by jej, kdyby byl pojištěnec zemřel teprve po vstupu tohoto zákona v účinnost, jest přiznati a vyměřiti vdovský důchod podle ustanovení tohoto zákona ode dne jeho vstupu v účinnost.

(6) Dávka vyměřená podle odst. 1 až 4 nesmí býti nižší, než úhrn obdobné dávky - na kterou by měl pojištěnec, který získal aspoň 60 příspěvkových měsíců v době vstupu tohoto zákona v účinnost, nárok, nebo které jako důchodce požíval podle starého pensijního zákona v posledním měsíci přede dnem, kdy vstoupil tento zákon v účinnost - a drahotního přídavku k ní podle zákona o drahotních přídavcích k důchodům podle zákona o pensijním pojištění ze dne 12. srpna 1921, č. 299 Sb. z. a n. a právních předpisů jej doplňujících a jeho platnost prodlužujících. Pro invalidní (starobní) důchody napadlé před účinností tohoto zákona neplatí ustanovení § 24, odst. 1.

(7) Předchozí ustanovení platí obdobně pro náhradní ústavy. Zvýšení důchodu u náhradního ústavu plynoucí z těchto ustanovení má se zpravidla rovnati zvýšení, jehož by byl dosáhl důchodce, kdyby pojištění bylo provedeno u Všeobecného pensijního ústavu; zvýšení jest rozdíl mezi novým důchodem a mezi úhrnem dosavadního důchodu a drahotního přídavku.

(8) Příspěvkové době podle § 12 se staví na roveň příspěvková doba, kterou získali pojištěnci anebo invalidní (starobní) důchodci do 31. prosince 1918 svým pojištěním podle starého pensijního zákona u nositelů pojištění, jichž sídlo bylo mimo území republiky Československé, pokud byla provedena o majetkových podstatách těchto nositelů pojištění úprava podle čl. 275 mírové smlouvy St.-Germainské. Majetek, jenž připadne z těchto úprav na československý podíl, přejde do vlastnictví Všeobecného pensijního ústavu, který s účinností od 1. ledna 1919 přejímá pojistné břímě vyplývající z tohoto započtení.

(1) Získal-li pojištěnec nebo důchodce příspěvkovou dobu ve třídách služného I - XVI podle právních předpisů o pensijním pojištění zaměstnanců, platných před 1. lednem 1929, zvyšují se dávky vyměřené podle tohoto zákona o částku, která by odpovídala započtení poloviny doby odbyté ve smluvním služebním poměru, který by byl zakládal pojistnou povinnost, kdyby za jeho trávní byly platily právní předpisy tohoto zákona, pokud tato doba nebyla pro vyměření dávek již podle § 177, odst. 1, započtena. Pro výpočet této částky se počítá případný zlomek měsíce za celý měsíc. Invalidní nebo starobní důchod zvyšuje se, napadl-li před 1. červencem 1920, o částky uvedené v § 177, odst. 1, lit. a), jinak o částky uvedené v § 177, odst. 1, lit. b), a to podle třídy služného, v níž byl pojištěnec zařazen naposled před účinností tohoto zákona. U důchodce rozhoduje třída služného v posledním měsíci před nastoupením pojistného případu. Ustanovení II. oddílu tohoto zákona o výši dávek platí obdobně o úhrnných dávkách takto zvýšených.

(3) zrušen

(4) zrušen

(5) Nároky podle odst. 1 jest uplatniti u příslušného nositele pojištění nejdéle do 30. června 1932 a jest je doložiti potřebnými průkazy.

(6) Částka, o kterou zvyšují se dávky u náhradních ústavů ve smyslu předchozích ustanovení, pokud tyto dávky stejně již nevyhovují podmínkám pro uznání za náhradní ústav (§ 106) má se nejméně rovnati částce zvýšení, jehož by byl pojištěnec nebo důchodce podle odst. 1 dosáhl, kdyby pojištění bylo provedeno u Všeobecného pensijního ústavu.

(7) Ve sporech vzešlých při provádění ustanovení tohoto paragrafu mezi nositelem pojištění a pojištěncem, důchodcem nebo jejich rodinnými příslušníky rozhoduje výlučně pojišťovací soud (§ 134), v druhé stolici vrchní pojišťovací soud (§ 151).

(1) Do 18ti měsíců ode dne, v němž tento zákon nabude účinnosti, jest nositel pojištění povinen oznámiti výměrem každému pojištěnci, který získal příspěvkovou dobu podle starého pensijního zákona, počet příspěvkových měsíců získaných v jednotlivých třídách až do posledního měsíce přede dnem, v němž vstupuje zákon v účinnost, a jiné okolnosti pro výpočet důchodu podle odst. 1 až 4 předešlého paragrafu důležité.

(2) Proti těmto výměrům lze se odvolati ve lhůtě tří měsíců. Z podnětu odvolání, podaného proti těmto výměrům, nelze znovu rozhodovati o skutečnostech, o nichž již bylo rozhodnuto pravoplatným výměrem, rozhodnutím nebo nálezem (rozsudkem).

(3) Ustanovení odst. 1 a 2 platí obdobně pro pojištěnce, kteří získali příspěvkové doby podle starého pensijního zákona a teprve po dni účinnosti tohoto zákona opětně vstoupí do pojištění a pro pojištěnce, jimž budou dodatečně příspěvkové měsíce v třídách I. až XVI. započteny.

(4) Vedle výměru doručiti jest pojištěnci oznámení o výši invalidního (starobního) důchodu a drahotního přídavku k němu, na nějž by měl nárok v den před vstupem zákona v účinnost. Toto oznámení není součástí výměru.

Pojištěnci, kteří v posledním měsíci přede dnem, kdy tento zákon vstoupil v účinnost, pokračovali dobrovolně v pojištění v jedné ze tříd I. až XVI., mají právo pokračovati dobrovolně podle své volby dále v jedné ze tříd 1 až 11. Právo volby musí býti uplatněno nejdéle do tří měsíců ode dne vstupu zákona v účinnost, jinak zařadí nositel pojištění pojištěnce do třídy odpovídající dosavadní třídě. Třídě XVI. odpovídá třída 4.

Bylo-li jednotlivým zaměstnancům uděleno povolení podle § 64, odst. 4 starého pensijního zákona, může ministerstvo sociální péče k žádosti pojištěnce anebo zaměstnavatele toto povolení odvolati; vyhoví-li ministerstvo žádosti, určí současně den takové změny pojistné příslušnosti. Žádosti musí býti podány do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona.

Ustanovení § 113, odst. 8 a 9 platí též pro přeplatky podle § 68 starého pensijního zákona s tím, že tříletá lhůta podle odst. 9 cit. paragrafu počíná dnem účinnosti zákona.

Zaměstnavatelé i nositelé pojištění mají právo vydati i přijmouti premiové reservy (§ 68 starého zákona) také tenkráte, jde-li o přestupy uskutečněné před 1. červencem 1920; v tom případě jest použíti ustanovení § 68, odst. 4 starého zákona.

Zaměstnavatelé jsou povinni do měsíce ode dne vyhlášení tohoto zákona ohlásiti v předepsané formě příslušnému nositeli pojištění o všech svých pojištěním povinných zaměstnancích okolnosti pro provedení pojištění podle tohoto zákona rozhodné.

Nositelé pojištění mohou přiznati doplatek k důchodům, které v době 12 měsíců před vstupem tohoto zákona v účinnost byly u nich vypláceny anebo na něž vznikl nárok. Tento doplatek rovná se částce, o kterou důchod, vyměřený podle § 177, převyšuje úhrn důchodu podle dosavadního zákona a drahotních přídavků. Příslušné usnesení výboru Všeobecného pensijního ústavu vyžaduje schválení ministerstva sociální péče. Žádost za schválení jest doložiti průkazem o tom, že nositel pojištění má prostředky k úhradě.

(1) Premií odváděných podle § 2, odst. 2 starého pensijního zákona pro podporu potřebných nezaměstnaných a premií v oddělení pro připojištění podle článku IV. starého pensijního zákona za zaměstnance vyňaté z pojistné povinnosti podle § 2, odst. 1, č. 1, a podléhající pojistné povinnosti podle tohoto zákona placených těmito zaměstnanci jest použíti ke zvýšení důchodů jejich a jich pozůstalých.

(2) Invalidní (starobní) důchod příslušející podle § 21 tohoto zákona zvyšuje se o jednu pětinu úhrnu premií odvedených.

(3) Pro nároky těchto pojištěnců na důchod invalidní a pro nároky jejich pozůstalých považuje se čekací doba za dokončenou.

(4) Důchodcům, kteří jako zaměstnanci vyňatí podle § 2, odst. 1, č. 1 starého pensijního zákona byli pojištěni podle čl. IV, uvedeného zákona a kteří požívali důchodu v posledním měsíci přede dnem, kdy tento zákon nabude účinnosti, zvyšují se dosavadní požitky o jednu čtvrtinu. Tohoto ustanovení jest použíti obdobně na zvýšení důchodů jich pozůstalých, o jichž nárocích platí jinak ustanovení tohoto zákona.

(5) Smlouvy uzavřené v oddělení pro připojištění podle článku IV. starého pensijního zákona se zaměstnanci vyňatými z pojistné povinnosti podle § 2, odst. 1, č. 1, se ruší dnem účinnosti tohoto zákona.

(6) K úhradě dávek podle odst. 1 až 4 jest převésti premiové reservy a úhradové kapitály za pojištění platná v den, kdy tento zákon vstupuje v účinnost, z oddělení pro připojištění podle článku IV. starého pensijního zákona na účet povinného pojištění. Na tento účet jest též převésti úhrn premií odvedených podle § 2, odst. 2, starého pensijního zákona fondu pro potřebné nezaměstnané, pokud jich nebylo již použito k pojištění.

(1) Důchody přiznané podle říšsko-německého zákona o pojištění zaměstnanců a převzaté k výplatě Zemskou úřadovnou Všeobecného pensijního ústavu v Opavě podle § 7, odst. 4, vlád. nař. ze dne 4. května 1920, č. 321 Sb. z. a n. resp. ze dne 15. ledna 1926, č. 13 Sb. z. a n., jakož i drahotní přídavky k nim podle § 4 zákona ze dne 12. srpna 1921, č. 299 Sb. z. a n., bude vypláceti Všeobecný pensijní ústav oprávněným osobám v téže výši i nadále.

(2) Doba, kterou získali pojištěnci podle § 7, odst. 2 a 3, cit. vlád. nařízení do 1. ledna 1920 v Německu podle německých právních předpisů o pojištění zaměstnanců, započítává se v třídě IV. zákona o pensijním pojištění zaměstnanců ze dne 16. prosince 1906, č. 1 ř. z. z r. 1907, a ve znění cís. nař. ze dne 25. června 1914, č. 138 ř. z., a přispívá pojištěncům resp. důchodcům podle § 7, odst. 2, cit. vlád. nařízení ke zvýšení invalidního (starobního) důchodu podle zásad stanovených v § 177 tohoto zákona.

(3) Výplata požitků podle odst. 1, jakož i započtení předchozí příspěvkové doby v Německu pojištěné podle odst. 2, děje se z prostředků Všeobecného pensijního ústavu. Dosavadní vyplácení důchodů na účet státu zastavuje se dnem účinnosti tohoto zákona.

(4) Ustanovení tohoto zákona nevztahují se na důchody a pojistné nároky podle § 8 vlád. nař. č. 321/1920 Sb. z. a n., resp. č. 13/1926 Sb. z. a n.

(5) Osoby, které byly podle § 8 vlád. nař. č. 321/1920 Sb. z. a n. resp. č. 13/1926 Sb. z. a n. u Zemské úřadovny Všeobecného pensijního ústavu v Opavě pravoplatně pojištěny, aniž nastal u nich do 30. června 1926 pojistný případ, a které nevstoupily před účinností tohoto zákona do zaměstnání, zakládajícího pojistnou povinnost podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., mají nárok na výplatu úhrnných pensijních příspěvků, zaplacených za ně po dobu jejich pojištění u Zemské úřadovny Všeobecného pensijního ústavu v Opavě. Touto výplatou, kterou provede Všeobecný pensijní ústav na účet státu, zanikají veškeré nároky těchto osob z jejich pojištění podle § 8 vlád. nař. č. 321/1920 Sb. z. a n. resp. č. 13/1926 Sb. z. a n.

(6) Výplatu důchodů podle § 8 cit. vlád. nařízení a příslušných drahotních přídavků, kterou prováděla dosud Zemská úřadovna Všeobecného pensijního ústavu v Opavě a v níž pokračuje po účinnosti tohoto zákona Všeobecný pensijní ústav, přejímá v dosavadní výši dnem 1. července 1929 Ústřední sociální pojišťovna. Do té doby je Všeobecný pensijní ústav povinen předati Ústřední sociální pojišťovně veškerý spisový i účetní materiál, potřebný pro další nerušenou výplatu těchto důchodů. Úhradu vyplácených důchodů poskytne Ústřední sociální pojišťovně stát.

(1) Pokud nebude předepsáno pojistné podle tohoto zákona, jest odváděti na účet nového předpisu pojistné podle starého pensijního zákona. Pokud dodatečně předepsané pojistné převyšuje pojistné podle starého zákona, jest zaměstnavatel oprávněn sraziti si částku, připadající z tohoto rozdílu na zaměstnance za dobu tří měsíců předcházejících měsíci, ve kterém byl dodatečný předpis pojistného zaměstnavateli doručen.

(2) Pokud nebudou vyměřeny dávky podle tohoto zákona, jest na účet těchto dávek vypláceti dávky již přiznané podle starého pensijního zákona.

(3) Pokud nebude vyhlášeno nové ocenění věcných požitků podle § 4, odst. 4, platí sazby stanovené naposled za platnosti starého pensijního zákona.

Nařízením může býti upraveno jinak pojištění cizozemců, přihlížejíc zejména k tomu, zdali jejich domácí státy nakládají se zdejšími příslušníky při provádění sociálního pojištění stejně jako s vlastními občany.

První stanovy Všeobecného pensijního ústavu podle tohoto zákona vydá ministerstvo sociální péče po slyšení Všeobecného pensijního ústavu. Do té doby platí dosavadní stanovy; pokud odporují tomuto zákonu, nastupují na jejich místo ustanovení tohoto zákona.

Pro dobu přechodnou, dokud neujmou se úřadu funkcionáři vyšlí z prvních řádných voleb, jmenuje vláda výbor a představenstvo Všeobecného pensijního ústavu, jakož i výbory a správní komise úřadoven. Pro zmíněnou dobu budou též jmenováni podle § 78 předseda a místopředsedové Všeobecného pensijního ústavu.

Pro dobu přechodnou, dokud neujmou se úřadu přísedící vyšlí z prvních řádných voleb, jmenuje ministr sociální péče v dohodě s ministrem spravedlnosti přísedící pojišťovacího a vrchního pojišťovacího soudu, jakož i jejich náhradníky.

Kdyby v době až do prvních řádných voleb osoby původně, případně později jmenované odpadly nebo byly zbaveny své funkce, budou jmenovány nové orgány způsobem uvedeným v §§ 193 a 194.

(1) S premiemi předepsanými po 1. lednu 1928 za dobu před tímto dnem předepíše se zaměstnavateli přirážka podle sazby posledního rozvrhu podle § 7 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 299 Sb. z. a n. o drahotních přídavcích k důchodům podle zákona o pensijním pojištění ve znění vládního nařízení ze dne 20. prosince 1927, č. 186 Sb. z. a n. Pokud tyto přirážky nestačí k úhradě drahotních přídavků vyplácených v roce 1928 a drahotních přídavků, jež nutno vyplatiti po dni účinnosti tohoto zákona za dobu před tímto dnem, hradí nositel pojištění tyto přídavky ze svého.

(2) Jinak zákon č. 299/1921 Sb. z. a n. a zákon ze dne 20. prosince 1922, č. 399 Sb. z. a n. a vládní nařízení na jejich základě vydaná pozbývají dnem účinnosti tohoto zákona platnosti.

Ministru sociální péče se ukládá, aby tento zákon provedl, dohodna se se zúčastněnými ministry.