Zákon ze dne 24.2.2000 o veřejné podpoře

24.3.2000 | Sbírka:  59/2000 Sb. | Částka:  21/2000ASPI

Vztahy

Prováděcí: UOHS02/2006, 435/2000 Sb.
Pasivní derogace: 215/2004 Sb., 130/2002 Sb.
59/2000 Sb.
ZÁKON
ze dne 24. února 2000
o veřejné podpoře
Změna: 130/2002 Sb.
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
ČÁST PRVNÍ
OBECNÁ USTANOVENÍ
§ 1
Předmět úpravy
(1) Tento zákon upravuje postup při posuzování slučitelnosti veřejné podpory se závazky České republiky vyplývajícími z Evropské dohody.1)
(2) Tento zákon se nevztahuje na veřejné podpory poskytované do oblasti zemědělství a rybolovu.
§ 2
Veřejná podpora
(1) Veřejná podpora poskytovaná způsobem narušujícím nebo hrozícím narušením hospodářské soutěže tím, že zvýhodňuje určité podnikání2) nebo odvětví výroby, v míře, jíž může být dotčen obchod mezi Českou republikou a členskými státy Evropské Unie, je neslučitelná se závazky České republiky vyplývajícími z Evropské dohody a je zakázána.
(2) Zákaz veřejné podpory podle odstavce 1 platí, pokud tento zákon nestanoví jinak nebo pokud Úřad pro ochranu hospodářské soutěže3) (dále jen "Úřad") nepovolil výjimku.
§ 3
Základní pojmy
Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) veřejnou podporou jakákoliv forma podpory, včetně programů veřejné podpory, nebo výhod zvýhodňujících podnikání2) nebo odvětví výroby poskytovaná Českou republikou, ministerstvem, jiným správním úřadem, orgánem samosprávy nebo poskytovaná z veřejných prostředků,
b) veřejnými prostředky prostředky státního rozpočtu včetně prostředků splatných a neuhrazených, prostředky státních finančních aktiv,4) státních fondů, Fondu národního majetku České republiky,5) veřejného zdravotního pojištění, České národní banky sloužící bezpečnému fungování a účelnému rozvoji bankovního systému, prostředky rozpočtů územních samosprávných celků, prostředky právnických osob vlastněných státem plně nebo v míře, která mu v nich umožňuje vykonávat přímou nebo nepřímou kontrolu,6) pokud jsou tyto prostředky používány způsobem neodpovídajícím principům trhu, především principu dosažení nejvyšší míry zisku, anebo prostředky vyplývající z poskytnuté výhody,
c) poskytovatelem veřejné podpory ten, kdo rozhoduje o jejím poskytnutí,
d) navrhovatelem veřejné podpory orgán, v jehož čele stojí člen vlády České republiky, který předkládá vládě České republiky návrh na poskytnutí veřejné podpory nebo návrh programu veřejné podpory,
e) příjemcem veřejné podpory právnická nebo fyzická osoba, v jejíž prospěch bylo rozhodnuto o poskytnutí veřejné podpory,
f) mírou veřejné podpory podíl výše veřejné podpory k nákladům, které smějí být podpořeny, vyjádřený v procentech,
g) orgánem veřejné správy orgán státní správy nebo orgán samosprávy,
h) programem veřejné podpory souhrn podmínek pro poskytnutí jednotlivých veřejných podpor včetně stanovení jejich míry.
ČÁST DRUHÁ
VÝJIMKY ZE ZÁKAZU VEŘEJNÉ PODPORY
§ 4
Obecné výjimky
(1) Zákaz uvedený v ustanovení § 2 odst. 1 se nevztahuje na veřejnou podporu
a) malého rozsahu poskytnutou příjemci v tříletém období počínajícím dnem, kdy bylo poskytování veřejné podpory zahájeno, celkově nepřesahující částku v Kč odpovídající 100 000 EUR v přepočtu kurzem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou platným ke dni prvního poskytnutí dané veřejné podpory, nezahrnující podporu při vývozu; tato výjimka neplatí pro veřejnou podporu poskytovanou uhelnému a ocelářskému průmyslu, dopravě a průmyslu stavby lodí,
b) sociálního charakteru poskytovanou jednotlivým spotřebitelům za podmínky, že se poskytuje bez diskriminace založené na původu výrobků,
c) určenou k náhradě škody způsobené živelní pohromou7) nebo jinou mimořádnou událostí.
(2) Úřad může vyhláškou povolit skupinovou výjimku ze zákazu veřejné podpory podle § 2 odst. 1, zejména veřejné podpory ve prospěch malého a středního podnikání, veřejné podpory vědě a výzkumu, veřejné podpory na ochranu životního prostředí, veřejné podpory zaměstnanosti a vzdělávání, veřejné podpory regionálního charakteru.
§ 5
Zvláštní výjimky
Úřadem může být rozhodnutím povolena výjimka ze zákazu veřejné podpory podle § 2 odst. 1, zejména u veřejných podpor, které mají
a) napomoci hospodářskému rozvoji oblastí s mimořádně nízkou životní úrovní nebo vysokou nezaměstnaností, tj. veřejné podpory regionálního charakteru,
b) přispět uskutečnění některého významného projektu společného zájmu České republiky a Evropské Unie (dále jen "společný zájem") nebo napravit vážnou poruchu v hospodářství České republiky,
c) usnadnit rozvoj určitých hospodářských aktivit nebo oblastí, pokud nemění podmínky obchodu mezi Českou republikou a členskými státy Evropské Unie v míře, jež by byla v rozporu se společným zájmem,
d) napomoci kultuře a zachování kulturního dědictví, jestliže neovlivní podmínky obchodu mezi Českou republikou a členskými státy Evropské Unie a hospodářské soutěže v míře odporující společnému zájmu.
ČÁST TŘETÍ
ŘÍZENÍ O POVOLOVÁNÍ VÝJIMEK PŘED ÚŘADEM
§ 6
Průběh řízení
(1) Řízení o povolení výjimky se zahajuje buď na základě "Žádosti o povolení výjimky" podle vzoru uvedeného v příloze tohoto zákona, kterou podává Úřadu poskytovatel veřejné podpory, je-li poskytovatelem veřejné podpory vláda České republiky, navrhovatel veřejné podpory (dále jen "účastník řízení"), nebo z vlastního podnětu Úřadu.
(2) Úřad může v průběhu řízení vyzvat jeho účastníka k potřebné součinnosti, zejména k doplnění údajů potřebných k posouzení žádosti.
(3) Po posouzení žádosti vydá Úřad rozhodnutí o slučitelnosti veřejné podpory se závazky České republiky vyplývajícími z Evropské dohody, jímž výjimku z obecného zákazu poskytnutí veřejné podpory uvedeného v ustanovení § 2 odst. 1
a) povolí,
b) povolí pouze za stanovených podmínek, nebo
c) nepovolí.
(4) Úřad zahájené řízení rozhodnutím zastaví, jestliže
a) zjistí, že se v posuzovaném případě nejedná o veřejnou podporu,
b) účastník řízení neposkytne Úřadu potřebnou součinnost nutnou k vydání rozhodnutí, zejména nedoplní-li údaje potřebné k posouzení žádosti.
(5) Proti rozhodnutí Úřadu podle této části s výjimkou odstavce 4 nelze podat rozklad. Rozhodnutí Úřadu je přezkoumatelné soudem.
§ 7
(1) Požádá-li Komise Evropských společenství8) o konzultaci,9) Úřad takovou konzultaci zahájí a bezodkladně informuje poskytovatele a navrhovatele veřejné podpory.
(2) Po dobu konzultací Úřad svým rozhodnutím řízení přeruší. Pokud je řízení přerušeno, lhůty podle tohoto zákona neběží.
(3) Vydá-li Výbor přidružení10) po projednání veřejné podpory doporučení, postupuje Úřad v souladu s tímto doporučením.
§ 8
Zaměstnanci Úřadu, jakož i ti, kteří byli pověřeni plněním úkolů náležejících do působnosti tohoto Úřadu, jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech tvořících obchodní tajemství11) podniků, o nichž se dozvěděli při plnění úkolů, a to i po skončení pracovního poměru k Úřadu.12)
ČÁST ČTVRTÁ
INFORMAČNÍ POVINNOST, EVIDENCE A KONTROLA POSKYTOVÁNÍ VEŘEJNÝCH PODPOR
§ 9
(1) Poskytovatel veřejné podpory, je-li poskytovatelem veřejné podpory vláda České republiky, navrhovatel je povinen informovat Úřad o poskytnuté veřejné podpoře.
(2) Úřad vede evidenci poskytnutých veřejných podpor a kontroluje, zda byly poskytnuty v souladu s tímto zákonem.
(3) Úřad může u příjemce veřejné podpory kontrolovat, zda byla tato veřejná podpora využita v souladu s tímto zákonem.
(4) Příjemce veřejné podpory je povinen Úřadu poskytnout úplné a pravdivé podklady a informace potřebné pro provedení kontroly podle odstavce 3.
(5) Při kontrole podle odstavce 3 Úřad postupuje podle zvláštního právního předpisu.13)
ČÁST PÁTÁ
ŘÍZENÍ O ZRUŠENÍ POSKYTNUTÉ VEŘEJNÉ PODPORY
§ 10
(1) Řízení o zrušení poskytnuté veřejné podpory se zahajuje z podnětu Úřadu, a to nejpozději do 10 let od poskytnutí veřejné podpory.
(2) Účastníkem řízení podle této části je poskytovatel, nebo je-li poskytovatelem veřejné podpory vláda České republiky, navrhovatel a příjemce veřejné podpory.
(3) Účastníci řízení jsou povinni poskytnout Úřadu na jeho vyžádání veškeré úplné a pravdivé podklady a informace potřebné pro jeho rozhodnutí.
(4) Úřad uloží poskytovateli, nebo navrhovateli povinnost neprodleně zastavit poskytování veřejné podpory, zjistí-li, že
a) poskytnutá nebo poskytovaná veřejná podpora byla poskytnuta v rozporu s rozhodnutím Úřadu podle § 6 odst. 3, nebo
b) veřejná podpora byla poskytnuta před nabytím právní moci rozhodnutí, nevztahuje-li se na ni § 4,
c) veřejná podpora není příjemcem využívána v souladu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí podle § 6 odst. 3.
(5) Úřad vydá v případech uvedených v odstavci 4 písm. a) a c) rozhodnutí o povinnosti
a) poskytovatele, nebo navrhovatele upravit podmínky poskytování veřejné podpory v Úřadem stanovené lhůtě, nebo
b) příjemce odvést veřejnou podporu poskytovateli, je-li poskytovatelem vláda České republiky, navrhovateli v Úřadem stanovené lhůtě, a to ode dne, kdy veřejná podpora nebyla poskytnuta v souladu s tímto zákonem, nevznikla-li již příjemci povinnost odvést poskytnutou veřejnou podporu podle zvláštního právního předpisu.14)
(6) Příjemce je zároveň povinen uhradit úrok za každý den ode dne, kdy veřejná podpora nebyla poskytnuta či využita v souladu s tímto zákonem, ve výši odpovídající diskontní úrokové sazbě České národní banky zvýšené o 4 procentní body platné vždy v první den příslušného kalendářního čtvrtletí, je-li veřejná podpora odváděna podle tohoto zákona. Úroky se odvádějí do státního rozpočtu. Úroky vybírá a vymáhá Úřad.
(7) V případě, že veřejná podpora nebyla poskytnuta ze strany poskytovatele v souladu s tímto zákonem a poskytovatelem je stát či územní samosprávný celek v rámci samostatné působnosti, odpovídá poskytovatel za případnou škodu, která příjemci vznikla, podle zvláštního právního předpisu.15)
(8) V případě, že rozhodnutí o zrušení poskytnuté veřejné podpory vychází z rozhodnutí o slučitelnosti podle § 6 odst. 3, které není v souladu s tímto zákonem, odpovídá Úřad za případnou škodu podle zvláštního zákona.15)
(9) Jestliže Úřad zjistí, že veřejná podpora nebyla poskytnuta nebo využita v rozporu s tímto zákonem, vydá rozhodnutí, jímž řízení zastaví.
(10) Proti rozhodnutí Úřadu podle části páté se nelze odvolat ani podat rozklad. Rozhodnutí Úřadu je přezkoumatelné soudem ve lhůtě 10 měsíců od doručení rozhodnutí Úřadu o zrušení poskytnuté veřejné podpory.
§ 11
Pokuty
(1) Za nesplnění informační povinnosti podle § 9 odst. 1 může Úřad uložit poskytovateli nebo navrhovateli pokutu do výše 1 % z poskytnuté veřejné podpory.
(2) Za nesplnění povinnosti podle § 9 odst. 4 může Úřad uložit příjemci veřejné podpory pokutu až do výše 500 000 Kč.
(3) Za nesplnění vykonatelného rozhodnutí vydaného podle § 10 odst. 4 může Úřad uložit účastníkům řízení pokutu až do výše poskytnuté veřejné podpory.
(4) Pokutu podle předchozích odstavců lze uložit do 3 let od zjištění porušení povinnosti, nejpozději však do 10 let, kdy byla tato povinnost porušena.
(5) Pokuty vybírá a vymáhá Úřad a jsou příjmem státního rozpočtu.
ČÁST ŠESTÁ
PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ
§ 12
Úřad do jednoho roku od nabytí účinnosti tohoto zákona zpracuje seznam poskytovaných veřejných podpor a programů veřejných podpor, včetně veřejných podpor, jejichž poskytování bylo zahájeno a nebylo ukončeno před účinností tohoto zákona.
§ 13
K provedení § 9 vydá Úřad vyhlášku upravující lhůty, ve kterých je informační povinnost plněna, a obsah informační povinnosti jako označení příjemce, výše a forma dané veřejné podpory, prohlášení, že nebyl překročen stanovený limit, a další informace požadované vždy podle jednotlivého druhu veřejné podpory.
§ 14
(1) Úřad zveřejňuje rozhodnutí vydaná podle tohoto zákona ve Sbírce rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
(2) Lhůtu podle § 6 odst. 1 lze aplikovat nejdříve ke dni 11. července 1998, kdy nabylo účinnosti rozhodnutí č. 1/1998 Rady přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Českou republikou na straně druhé ze dne 24. června 1998 o přijetí prováděcích pravidel pro uplatnění ustanovení o státní podpoře.
§ 15
Pokud tento zákon nestanoví jinak, pro řízení před Úřadem se použijí ustanovení správního řádu16) s výjimkou § 6, 8, 13, 14, 26, 29, 30, 45, 50, § 51 odst. 2, § 53 až 61, § 65, 66, 67 a 69.
§ 16
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 2000.
Klaus v. r.
Havel v. r.
Zeman v. r.
Příl.
Žádost o povolení výjimky podle ustanovení § 6 zákona
ČÁST 1
ČÁST 2
zrušena
1) Čl. 64 sdělení č. 7/1995 Sb., o sjednání Evropské dohody zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na straně jedné a Českou republikou na straně druhé.
2) Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
3) Zákon č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 187/1999 Sb.
4) § 18 odst. 1 zákona č. 576/1990 Sb., o pravidlech hospodaření s rozpočtovými prostředky České republiky a obcí v České republice (rozpočtová pravidla republiky).
5) Zákon č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
6) § 8 odst. 2 zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění zákona č. 286/1993 Sb.
7) § 24 odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.
8) Čl. 1 sdělení č. 225/1998 Sb., o přijetí rozhodnutí č. 1/1998 Rady přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Českou republikou na straně druhé ze dne 24. června 1998 o přijetí prováděcích pravidel pro uplatnění ustanovení o státní podpoře uvedených v článku 64 (1) (iii) a (2), podle článku 64 (3) Evropské dohody zakládající přidružení mezi Evropskými společenstvími a jejich členskými státy na jedné straně a Českou republikou na straně druhé.
9) Čl. 7 sdělení č. 225/1998 Sb.
10) Čl. 104 a následující sdělení č. 7/1995 Sb.
11) § 17 zákona č. 513/1991 Sb.
12) Zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
13) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.
14) Například § 30 zákona č. 576/1990 Sb.
15) Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).
16) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění zákona č. 29/2000 Sb.