epravo.cz

(1) Příspěvková doba započítává se od prvního dne měsíce, ve kterém pojištěnec vstoupil do zaměstnání, podléhajícího pojistné povinnosti, stala-li se přihláška (§ 5) alespoň jednou stranou včas, nehledíc k tomu, bylo-li pojistné za tuto dobu zaplaceno. Jinak se započítává příspěvková doba od měsíce, ve kterém přihláška došla dodatečně nositeli pojištění nebo pojistná povinnost výměrem nebo rozhodnutím byla vyslovena, nehledíc k tomu, bylo-li pojistné za tuto dobu zaplaceno. Ostatní doba zaměstnání, podléhajícího pojistné povinnosti, započte se jako příspěvková doba toliko podle skutečně zaplaceného pojistného, pokud bylo dodatečně zaplaceno do šesti let po splatnosti; do čekací doby podle § 16 započte se však nejvýše dvanáct měsíců.

(1) Starobní důchod přísluší ve výši a na místě důchodu invalidního bez průkazu nezpůsobilosti k výkonu povolání po dokonání čekací doby pojištěncům, kteří dokonali 60. rok života anebo získali aspoň 480 příspěvkových měsíců, a pojištěnkám, které dokonaly 55. rok života, jestliže a pokud nejsou zaměstnáni způsobem, který by zakládal pojistnou povinnost podle tohoto zákona nebo podle zákona ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, ve znění zákona ze dne 8. listopadu 1928, č. 184 Sb. z. a n., nebo podle zákona ze dne 11. července 1922, č. 242 Sb. z. a n., o pojištění u báňských bratrských pokladen, nebo zákona ze dne 10. června 1925, č. 148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří, jakmile tento zákon vstoupí v účinnost.

(2) Pojištěncům, kteří překročili 55. rok života a získali aspoň 120 příspěvkových měsíců v povinném pojištění, přísluší po uplynutí 12 měsíců po výstupu z povinného pojištění, nejdříve však od dokonaného 56. roku, starobní důchod ve výši a na místě důchodu invalidního bez průkazu nezpůsobilosti k výkonu povolání, jestliže a pokud nejsou zaměstnáni způsobem, který by zakládal pojistnou povinnost podle tohoto zákona, nebo zákona č. 221/1924 Sb. z. a n., ve znění zákona č. 184/1928 Sb. z. a n., nebo zákona č. 242/1922 Sb. z. a n., anebo zákona č. 148/1925 Sb. z. a n. Pojištěnkám za stejných předpokladů přísluší starobní důchod tenkrát, jestliže překročily 53. rok života, nejdříve však od dokonaného 54. roku.

(3) Požitek starobního důchodu zaniká:

(1) Invalidní nebo starobní důchod nesmí převyšovati i s příplatky vychovávacími (§ 22) průměr nejvyšších služebních požitků, započitatelných podle § 4 a hlášených podle § 5, jež pojištěnec měl v 30 příspěvkových měsících z posledních 90, popřípadě z kratší doby před nápadem důchodu. Nezískal-li pojištěnec 30 příspěvkových měsíců, stanoví se průměr z uvedených požitků, hlášených v této kratší době.

(2) Invalidní nebo starobní důchod činí však nejméně Kč 3.600.

(2) Úhrn vdovského (vdoveckého) důchodu a důchodů sirotčích nesmí však v žádném případě činiti více než důchod podle § 21, jehož zemřelý požíval, nebo na nějž měl nárok, zvýšený o příplatky vychovávací podle § 22; ku zvýšení důchodu podle § 28 se však nepřihlíží. Činí-li úhrn více, jest snížiti důchody sirotčí poměrně.

(5) Uplatněný nárok přechází na dědice oprávněné osoby.

(1) Nároky z pojištění zůstávají po zániku pojistné povinnosti zachovány po dobu rovnající se čtvrtině příspěvkové doby, nejméně však po dobu 24 měsíců, ale jen pokud nenastala povinnost k převodu podle §§ 113 až 115. Při tom případný zlomek měsíce počítá se za celý měsíc.

(2) Do lhůty, po kterou zůstávají zachovány nároky podle odstavce 1, nepočítá se dob,a po kterou

Nároky z pojištění zůstávají zachovány i přes lhůtu stanovenou v § 57 po dobu prokázané nezaměstnanosti, nejdéle však do uplynutí 60 měsíců po zániku pojistné povinnosti, není-li lhůta podle § 57 delší. Podmínkou tohoto prodloužení ochranné lhůty jest, že pojištěnec předloží vždy každého půl roku, počítajíc od prvního dne následujícího po uplynutí ochranné lhůty podle § 57, nositeli pojištění potvrzení veřejné zprostředkovatelny práce nebo odborové zprostředkovatelny práce, která bude v tom směru uznána za rovnocennou zprostředkovatelně veřejné, že se u ní bezvýsledně hlásil o místo. Průkaz tento může býti nahrazen potvrzením příslušného obecního úřadu, že pojištěnec pro nedostatek pracovní příležitosti je nezaviněně bez zaměstnání. Nebylo-li potvrzení předložené do 30 dnů po dni, kterého mělo býti předloženo podle předchozích vět, zaniká zachování nároku podle tohoto paragrafu.

(1) Vstoupí-li bývalý pojištěnec opět do pojištění dříve, než nastala povinnost k převodu podle §§ 113 až 115, započítává se mu příspěvková doba dříve získaná, trvalo-li přerušení nejvýše 5 let ode dne zániku pojištění. Trvalo-li přerušení dobu delší 5 let, ale kratší 10 let, započítává se příspěvková doba dříve získaná jen tenkráte, získá-li pojištěnec před uplynutím těchto 10 let znovu aspoň 12 příspěvkových měsíců.

(2) Jinak započítává se doba dříve získaná pouze, dokoná-li pojištěnec v novém pojištění aspoň 60 příspěvkových měsíců.

(3) Do doby přerušení podle předchozích odstavců nepočítá se doba, po kterou pojištěnec požíval invalidního nebo starobního důchodu, nebo po kterou výplata důchodu odpočívala.

(1) Pojištěnec, který získal aspoň 30 příspěvkových měsíců, má právo pokračovati dobrovolně v pojištění placením úhrnného pojistného (§ 64, odst. 2), jestliže zanikla jeho pojistná povinnost. Dobrovolné pokračování v pojištění jest neplatné, jestliže byl pojištěnec v době, kdy uplatnil nárok na dobrovolné pokračování v pojištění, nezpůsobilým k výkonu povolání (§ 17).

(2) Toto právo zaniká, nebylo-li do měsíce po uplynutí ochranné lhůty zaplaceno pojistné aspoň za jeden příspěvkový měsíc.

(3) Pojištěnec může dobrovolně pokračovati v pojištění podle své volby buď ve třídě služného, v níž byl zařaděn v době zániku pojistné povinnosti, nebo v jedné ze čtyř tříd nejblíže nižších s tím omezením, že pojistné třídy zvolené nesmí býti nižší, než čtvrtina pojistného třídy, v níž byl naposledy povinně pojištěn. Změna třídy jest přípustna v mezích věty předchozí.

(5) Po zániku dobrovolného pokračování v pojištění zůstávají pojistné nároky zachovány do 12 měsíců, jestliže v této době nenastala povinnost k převodu podle §§ 113 až 115. Ustanovení § 57, odst. 2 platí zde obdobně.

(6) Dobrovolným pokračováním v pojištění nemůže býti zkrácena ochranná lhůta plynoucí z povinného pojištění.

(1) Pojistné jest platiti po dobu, po kterou trvá smluvní služební poměr, zakládající pojistnou povinnost, s výjimkou stanovenou v § 55, odst. 2.

(3) Jestliže uplynulo od zániku pojištění u dřívějšího nositele pojištění více než 5 roků, ale méně než 10 roků, jest dosavadní nositel pojištění povinen k převodu pouze, získal-li pojištěnec u dalších nositelů pojištění před uplynutím těchto 10 roků znovu aspoň 12 příspěvkových měsíců. Jinak jest dosavadní nositel pojištění povinen k převodu pouze, dokonal-li pojištěnec v novém pojištění u dalších nositelů pojištění aspoň 60 příspěvkových měsíců. Do doby přerušení podle tohoto odstavce nepočítá se doba, po kterou pojištěnec požíval invalidního nebo starobního důchodu, anebo po kterou výplata důchodu odpočívala.

(1) Důchody zvyšují se za dobu vojenské služby za války státním občanům československým, kteří získali aspoň jeden příspěvkový měsíc před nastoupením vojenské služby za války, anebo kteří nejdéle do všeobecné demobilisace (28. února 1921) získali aspoň jeden příspěvkový měsíc, o státní příspěvek; státní příspěvek může se v případech zvláštního zřetele hodných přiznati i zaměstnancům, kteří se vrátili teprve po 28. únoru 1921 do občanského povolání. Státním občanům československým zaměstnaným v zemi Slovenské aneb Podkarpatoruské poskytne se státní příspěvek za dobu vojenské služby za války, vstoupili-li do pensijního pojištění nejdéle do 31. prosince 1923.

(2) Státní příspěvek, o nějž se zvyšuje důchod invalidní nebo starobní, činí za každý měsíc vojenské služby za války dvě třetiny prémie třídy služného [§ 177, odst. 1, lit. a)], v níž pojištěnec byl zařaděn poprvé po ukončení války, popřípadě v níž byl zařaděn naposledy před nastoupením vojenské služby za války, nejvýše však dvě třetiny prémie třídy VI. s tím, že státní příspěvek činí ročně nejméně Kč 240,--. Státní příspěvek k ostatním důchodům vyměřuje se ve stejném poměru, v jakém se vyměřují tyto důchody z důchodu invalidního a starobního podle tohoto zákona. K dávkám jednorázovým se státní příspěvek neposkytuje. Zemřel-li pojištěnec u výkonu vojenské služby před všeobecnou demobilisací (28. února 1921), považuje se pro stanovení státního příspěvku k důchodu pozůstalých za dobu jeho vojenské služby za války doba ode dne jejího nastoupení až do dne provedené demobilisace.

(3) Částka, o kterou se zvyšují důchody v důsledcích státního příspěvku, nezapočítá se do nejvýše přípustné výše důchodu podle § 24, odst. 1 a do nejmenších částek důchodu podle § 24, odst. 2, § 25, odst. 4, § 32, odst. 1 a § 34, odst. 2 a 3, a nesmí býti dále zaúčtována zaměstnavatelem na zaopatřovací požitky příslušející smluvně jeho zaměstnancům popřípadě na zákonná plnění zaměstnavatelů podle zákona ze dne 18. března 1921, č. 130 Sb. z. a n., kterým se upravují zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém.

(4) Za dobu vojenské služby za války počítá se též doba odbytá podle § 4 zákonů o válečných úkonech (tzv. osobní válečné úkony), v zajetí válečném, doba, během níž byl pojištěnec internován, a doba, po kterou vykazoval pojištěnec nejméně 50%ní snížení výdělečné schopnosti ve smyslu příslušných právních předpisů o požitcích válečných poškozenců.

(5) Náklady spojené se zvýšením důchodů za dobu vojenské služby za války hradí nositelům pojištění stát. Způsob vyúčtování úhrady těchto nákladů upraví ministr sociální péče po slyšení Všeobecného pensijního ústavu a Svazu pensijních ústavů v dohodě s ministrem financí.

(6) Nárok na přiznání státního příspěvku jest uplatniti u posledního nositele pojištění do 6 měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona a doložiti potřebnými doklady.