epravo.cz

(1) Toto nařízení se vztahuje na všechny dodávky a práce, sjednané státní správou před účinností tohoto nařízení, o kterých státní správa prohlásí, že nemá na jich splnění vzhledem k změněným poměrům zájmu; toto prohlášení je závazné pro strany, úřady i soudy.

(2) Nerozhoduje, zda smluvní strana, s níž státní správa smlouvu sjednala, předměty smlouvy sama vyrábí či nikoliv.

(1) Státní správa může smlouvy o dodávkách a pracích (§ 1) změniti, částečně nebo úplně zrušiti, i když to nepřipouštějí platná ustanovení právní nebo smluvní.

(2) Dodavatelé (podnikatelé), jejichž smlouvy sjednané se státní správou o dodávkách (pracích) byly podle tohoto nařízení změněny, částečně nebo úplně zrušeny, jsou oprávněni změniti, částečně nebo úplně zrušiti smlouvy o dodávkách (pracích), které za účelem splnění smlouvy sjednali se svými dodavateli (podnikateli) - označovanými dále zkráceně "nepřímí dodavatelé" -, a to v takové míře, v jaké byly změněny nebo zrušeny jejich vlastní smlouvy o dodávkách (pracích); to platí i o všech dalších nepřímých dodavatelích.

(1) Státní správa je povinna, chce-li použít oprávnění podle § 2, oznámit druhé smluvní straně změnu, částečné nebo úplné zrušení smlouvy o dodávce (práci) písemně (telegraficky); toto oznámení třeba učiniti u smluv o dodávkách nejpozději do šesti, u ostatních smluv nejpozději do dvanácti měsíců od účinnosti tohoto nařízení.

(2) Oznámení, učiněná písemně (telegraficky) před účinností tohoto nařízení v době po 29. září 1938, platí za oznámení učiněná podle tohoto nařízení.

(3) Ustanovení předcházejících odstavců se vztahují i na změnu, částečné nebo úplné zrušení smluv o dodávkách (pracích) dodavatelů s nepřímými dodavateli (§ 2, odst. 2) s tou změnou, že oznámení o změně, částečném nebo úplném zrušení smlouvy o dodávce (práci) třeba učiniti nepřímému dodavateli bez zbytečného odkladu, jakmile dodavatele došlo oznámení o změně, částečném nebo úplném zrušení smlouvy o objednávce (práci) se státní správou, a stalo-li se tak před účinností tohoto nařízení, bez zbytečného odkladu po jeho účinnosti.

(1) Nedojde-li mezi státní správou a druhou smluvní stranou k jinaké dohodě o následcích změny, částečného nebo úplného zrušení smlouvy podle tohoto nařízení, může druhá smluvní strana požadovati náhradu škody vzniklé touto změnou, částečným nebo úplným zrušením smlouvy. Při stanovení výše náhrady škody lze přihlížeti jediné k hmotné nezaviněné škodě, která tomu, kdo nárok uplatňuje, vznikla přímo z plnění dotčené smlouvy. Náhrada škody, jež snad z plnění smlouvy vzešla nepřímo, stejně tak jako náhrada za ušlý zisk nebo jakákoliv jiná náhrada v těchto případech nepřísluší. Při stanovení výše náhrady škody třeba přihlédnouti dále k výhodám, jichž se dodavateli (podnikateli) dostalo jinak od státní správy, jakož i ke všem smluvním nebo právním ustanovením, jež zajišťují státní správě výhodnější postavení, než stanoví toto nařízení. Státní správa jest oprávněna převzíti suroviny, polotovary nebo jiný nezpracovaný materiál, určené pro splnění smlouvy, za náhradu prokázaných výdajů.

(2) Nárok na náhradu škody jest třeba uplatniti u státní správy s podrobným výpočtem výše škody do šedesáti dní po oznámení, že se smlouva mění, částečně nebo úplně ruší, a to u místa, jež ono oznámení učinilo. U oznámení učiněných před účinností tohoto nařízení běží tato lhůta od této účinnosti.

(3) Ustanovení tohoto paragrafu platí i o náhradě škody vzniklé nepřímým dodavatelům; ti mohou uplatniti nárok na náhradu škody jen proti osobě, k níž jsou v přímém smluvním poměru, a to do třiceti dní ode dne, kdy jim byla oznámena změna, částečné nebo úplné zrušení smlouvy. Dohoda mezi dodavatelem přímým a nepřímým o výši náhrady škody je proto státní správu závazná, jen byla-li učiněna se souhlasem oprávněného orgánu příslušného odvětví státní správy.

(4) V případech zvláštního zřetele hodných může státní správy lhůty uvedené v odstavcích 2 a 3 na žádost přiměřeně prodloužiti.

(2) Oprávnění podle odstavce 1 vykonává státní správy svými orgány. Může však k tomu použít znalců, tlumočníků a pomocných sil.

Oprávnění podle §§ 5 a 6 přísluší státní správě i v poměru k nepřímým dodavatelům, pokud posouzení nároků přímých dodavatelů závisí na přezkoumání nároků dodavatelů nepřímých.

O právech a povinnostech orgánů uvedených v § 5, odst. 2 a § 6, písm. b) (§ 7) platí obdobně ustanovení § 32 zákona o obraně státu.

(1) To, co platí o smlouvách o dodávkách a pracích, platí přiměřeně i o jiných smlouvách (zvláště pak o smlouvách o nájmu, pachtu a služebnostech), sjednaných státní správou před účinností tohoto nařízení, o nichž státní správa prohlásí, že na jich splnění nemá vzhledem k změněným poměrům zájmu; o tomto prohlášení platí ustanovení § 1, odst. 1.

(2) Oznámení podle § 3, odst. 1 třeba tu učiniti nejpozději do dvanácti měsíců od účinnosti tohoto nařízení.

(1) Spory o nároky na náhradu škody podle § 4 (§ 9) se přikazují do působnosti rozhodčích soudů.

(2) Rozhodčí soudy podle odstavce 1 se zřizují u krajských soudů vykonávajících pravomoc ve věcech civilních (dále jen "krajské soudy") v sídlech vrchních soudů. Působnost rozhodčích soudů se vztahuje na celou oblast vrchního soudu, v jehož sídle jsou zřízeny.

(1) Rozhodčí soud se skládá z předsedy, jeho náměstků, přísedících a jejich náhradníků.

(2) Předsedou rozhodčího soudu je president krajského soudu nebo jeho náměstek nebo jiný soudce presidentem krajského soudu k tomu ustanovený, náměstkem předsedy pak je soudce ustanovený presidentem krajského soudu. Ustanovení daná v tomto nařízení o předsedovi soudu platí i o jeho náměstkovi.

(3) Přísedícími rozhodčího soudu a jejich náhradníky jsou osoby ustanovené presidentem krajského soudu a zapsané v seznamech, které se vedou u každého krajského soudu podle ustanovení tohoto nařízení. Co je dále řečeno o přísedících rozhodčího soudu, platí, není-li jinak stanoveno, též o náhradnících těchto přísedících.

(1) President krajského soudu, přihlížeje k pravděpodobné potřebě přísedících a jejich náhradníků, požádá obchodní a živnostenskou komoru o návrh vhodných osob pro ustanovení přísedícím pro obor podnikání obchodního, průmyslového a živnostenského, a zemědělskou radu (na Podkarpatské Rusi zemědělskou komoru) o návrh vhodných osob pro obor podnikání zemědělského. Vhodnými osobami jsou jen takové osoby, které svými znalostmi a svou zkušeností mají způsobilost pro rozhodování těchto sporů a jsou úplně spolehlivé. Zároveň oznámí další podmínky, které musí býti splněny podle § 12, a stanoví krátkou lhůtu pro odpověď.

(2) O došlých návrzích si vyžádá president krajského soudu ihned vyjádření příslušného okresního úřadu o tom, zda jsou splněny podmínky § 12 a zda navržené osoby jsou úplně spolehlivé. Zároveň požádá president krajského soudu okresní úřad, aby navrhl další vhodné osoby, jež by mohly býti ustanoveny přísedícími povolanými podle § 15, odst. 3, druhé věty. Rovněž si vyžádá návrh vhodných osob od okresního úřadu tehdy, jestliže návrhy podle odstavce 1 nebyly podány v určené lhůtě.

(3) Podle došlých vyjádření a návrhů rozhodne pak president krajského soudu o tom, které z navržených osob budou ustanoveny přísedícími.

(4) Osoby, které byly ustanoveny přísedícími, buďtež o tom presidentem krajského soudu zpraveny. Zároveň buďtež osoby ty zapsány do seznamu přísedících rozhodčího soudu, a to podle oborů.

(1) Přísedící může se vzdáti úřadu jen z důležitých důvodů; posouditi je náleží presidentu krajského soudu.

(2) President krajského soudu zbaví přísedícího úřadu, objeví-li se, že v době ustanovení nebyla u něho splněna některá podmínky uvedená v § 12 nebo že dodatečně zanikla, nebo zanedbává-li přísedící trvale své povinnosti.

(1) Rozhodčí soud jedná a rozhoduje v senátech, složených z předsedy a dvou přísedících, které jmenuje každá strana po jednom ze seznamu vedeného podle § 13, odst. 4.

(2) Žalobce je povinen jmenovati přísedícího již v žalobě, žalovaný do osmi dní poté, kdy mu byla doručena žaloba s vyzváním, aby jmenoval přísedícího.

(3) Nejmenují-li strany nebo některá z nich přísedící, povolá předseda rozhodčího soudu scházející přísedící sám, a to z osob zapsaných do seznamu (§ 13, odst. 4), které pokud možno svými znalostmi a zkušenostmi mají způsobilost pro rozhodování sporů z oboru, o který jde. Jde-li o povolání přísedícího, kterého měla jmenovat státní správa, vybere jej předseda z osob, které byly zapsány do seznamu na návrh okresního úřadu podle ustanovení § 13, odst. 2, druhé věty.

(1) O vyloučení a odmítnutí členů rozhodčího soudu platí obdobně zákonná ustanovení o vyloučení a odmítnutí soudců v civilním řízení sporném.

(2) O odmítnutí přísedících rozhodne předseda; jde-li o předsedu, rozhoduje president krajského soudu, a je-li odmítnutým president krajského soudu, rozhoduje president vrchního soudu.

Pokud jsou přísedícími zaměstnanci, musí jim zaměstnavatel poskytnouti volný čas, potřebný k výkonu úřadu přísedícího, a nesmí je propustiti proto, že výkonem svého úřadu zanedbávají zaměstnání, nebo proto, že vykonávají svůj úřad určitým způsobem.

(1) Přísedící slíbí před zahájením jednání jednou provždy do rukou předsedy, že budou vykonávati svůj úřad svědomitě a nestranně a že neprozradí věci, které mají zůstat utajeny v zájmu obrany státu, rovněž že neprozradí a nezneužijí věci závodního nebo obchodního tajemství, o nichž se při řízení dovědí, ani úřední tajemství porad a hlasování.

(2) Přísedící, kteří se nedostaví k jednání bez řádné omluvy buď vůbec nebo v stanovenou hodinu, kteří opustí předčasně jednání nebo jinak zanedbávají své povinnosti, potrestá předseda rozhodčího soudu pořádkovým trestem do 500 Kč a uloží jim náhradu nákladů řízení zmařeného jejich vinou. Předseda může pořádkový trest a výrok o náhradě nákladů odvolati, jestliže se přísedící dodatečně omluví a předseda uzná jeho omluvu za dostatečnou.

(1) Odměny předsedy rozhodčího soudu a jeho náměstků určí směrnice, které vydá ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem financí.

(2) Úřad přísedících rozhodčího soudu je čestný. Přísedící mají však nárok na náhradu hotových vydání a přísedící z řad zaměstnanců též na náhradu ztráty výdělku; náhradu určí v obou případech předseda podle směrnic, které vydá ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a s ministerstvy zemědělství, sociální péče a financí. Nárok na náhradu jest uplatniti do patnácti dní po zasedání rozhodčího soudu.

Dohled na rozhodčí soudy přísluší presidentům vrchních soudů, v jejichž obvodě je sídlo rozhodčího soudu; nejvyšší dohled přísluší ministerstvu spravedlnosti, a to podle obdoby ustanovení platných o dozoru nad řádnými soudy.

Náklady spojené se zřízením a činností rozhodčího soudu hradí stát. Žalobce je při podání žaloby povinen složiti příspěvek na úhradu výdajů rozhodčího soudu ve výši určené směrnicemi, které vydá ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností a s ministerstvy zemědělství a financí. Není-li příspěvek složen, budiž žaloba odmítnuta. Povolením práva chudých obdrží strana i osvobození od povinnosti složiti tento příspěvek.

Soudy a úřady jsou povinny co možná nejdříve vyhověti dožádáním rozhodčího soudu.

(1) Rozhodčí soud je výlučně příslušný pro spory podle tohoto nařízení, bez ohledu na hodnotu předmětu sporu.

(2) Místně je příslušný, je-li žalován stát, ten rozhodčí soud, v jehož obvodu je sídlo veřejného orgánu, jenž je podle zákona povolán zastupovati stát ve sporu. Jinak je místně příslušný - nebylo-li dohodou stran jinak stanoveno - ten rozhodčí soud,v jehož obvodu má žalovaný své bydliště (sídlo); je-li žalovaných několik, může býti žaloba podána na všechny spolužalované jako společníky ve sporu u rozhodčího soudu, který je příslušný pro kteréhokoli z nich.

Řízení před rozhodčími soudy se zahajuje podáním žaloby o náhradu škody. Žalobu nelze podati před uplynutím tří měsíců po tom, kdy byl ohlášen nárok na náhradu škody (§ 4). Nutno ji podati nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy došlo oznámení, že se smlouva mění, částečně nebo úplně ruší. Dojde-li podle § 4, odst. 4 k prodloužení lhůty pro uplatnění nároku na náhradu škody, prodlužuje se o stejnou dobu zároveň i lhůta k podání žaloby o náhradu škody.

Soud se může usnésti, že není příslušný, jen na námitku. Námitku nepříslušnosti rozhodčího soudu nelze vůbec uplatniti, pustil-li se žalovaný do jednání, nenamítnuv nepříslušnost. Vyhoví-li rozhodčí soud námitce, že není příslušný, je povinen zjistiti v ústním jednání, který rozhodčí soud je příslušný, a žalobu mu postoupiti. Rozhodčí soud, jemuž byla žaloba takto postoupena, je rozhodnutím prvého soudu o příslušnosti vázán.

(1) Jednání před rozhodčím soudem je veřejné.

(2) Veřejnost budiž však vyloučena, kdykoli to finanční prokuratura, státní správa nebo strana navrhne. Proti usnesení, jímž se tomuto návrhu vyhovuje, není opravného prostředku.

(3) Při vyloučení veřejnosti podle odstavce 2 neplatí ani ustanovení o důvěrnících (§ 174, odst. 1 civ. řádu soudního a § 207, odst. 4 o. s. p.), ani předpis § 174, odst. 2 civ. řádu soudního.

Rozhodčí soud je povinen, dříve než vydá rozhodčí výrok, slyšeti strany nebo jim dáti příležitost, aby mohly své stanovisko uplatniti, a je povinen zjistiti věc, o niž jde. Může vyslýchati strany, svědky a znalce, také pod přísahou, může použíti proti stranám a jiným osobám donucovacích prostředků a ukládati jim tresty jako řádný soud. Stranám musí býti dána možnost účastniti se jednání. Nepustí-li se některá strana do jednání, buď jednáno toliko se stranou druhou. Nemůže-li býti strana obeslána proto, že jest místo jejího pobytu neznámo, obešle ji rozhodčí soud veřejnou vyhláškou a ustanoví jí opatrovníka podle předpisů o řízení před řádným soudem. O nákladech na řízení před rozhodčími soudy platí zásady civilního řízení sporného. Příspěvek, který musí žalobce složiti podle § 21, je součástí jeho nákladů. Jinak se upraví rozhodčí soud řízení podle volného uvážení. Smír před rozhodčím soudem sjednaný má tytéž účinky jako smír soudní.

(1) Výrok rozhodčího soudu musí býti odůvodněn. Doručením nabývá mezi stranami účinku pravomocného rozsudku řádného soudu.

(2) Výrok rozhodčího soudu může býti napaden jen žalobou o bezúčinnost. O tom, z kterých důvodů lze žalovati, aby výrok rozhodčího soudu byl zbaven účinnosti, platí přiměřeně ustanovení civilního řádu soudního o důvodech, pro které lze žalovati o bezúčinnost výroků rozhodčích. Pro žalobu tu je příslušný krajský soud v sídle rozhodčího soudu. Lhůta k podání žaloby činí třicet dní a počítá se podle předpisů civilního řádu soudního o lhůtě k podání žaloby o bezúčinnost výroků rozhodčích. Krajský soud jedná o žalobě bez ohledu na hodnotu předmětu sporu podle ustanovení o řízení před okresními soudy, vyjímajíc věci nepatrné. Proti rozhodnutí krajského soudu není opravného prostředku. Žaloba o bezúčinnost nemá vlivu na vykonatelnost výroku rozhodčího soudu.

Státní správou se rozumějí v tomto nařízení i všechny ústavy, podniky a jiná zařízení státní administrativy, jakož i státní podniky, na něž se vztahuje zákon ze dne 18. prosince 1922, č. 404 Sb. z. a n., o úpravě hospodaření ve státních závodech, ústavech a zařízeních, jež převahou nemají plniti úkoly správní.