epravo.cz

(1) Přírodní léčivé zdroje, jichž zachování je v zájmu obecném, jsou chráněny tímto nařízením.

(2) Zdroji ve smyslu odstavce 1 jsou přirozeně se vyskytující nebo vyvěrající, aneb uměle odkryté nebo zachycené a na povrch přivedené zdroje vod, plynů a emanací, jakož i ložiska bahna, slatiny, rašeliny a jiných zemin.

(1) O tom, zda jde o přírodní léčivý zdroj, rozhoduje v jednotlivém případě po slyšení zemské zdravotní rady zemský úřad, a to k žádosti vlastníka zdroje nebo z moci úřední.

(2) Uznání přírodního zdroje za léčivý se vyhlásí v Úředním listě.

(3) Pozbude-li zdroj své léčivosti, jest uznání zdroje za léčivý stejným způsobem odvolati. Rozhodnutí o tom nabývá vůči třetím osobám právní účinnosti vyhlášením v Úředním listě, jež nutno provésti neprodleně po právoplatnosti rozhodnutí.

(1) Ministerstvo sociální a zdravotní správy stanoví po slyšení státní zdravotní rady a Inspektorátu pro přírodní léčivé zdroje (§ 13), které z dosud uznávaných léčivých zdrojů jsou přírodními léčivými zdroji.

(2) Vyhlášení tohoto výnosu v Úředním listě nahrazuje uznání a vyhlášení těchto zdrojů za léčivé zdroje podle § 2.

(1) Povolení k využitkování přírodního zdroje, uznaného za léčivý (§§ 2 a 3), udělí k žádosti zemský úřad, přičemž může vlastníku zdroje uložiti k ochraně veřejných zájmů a práv třetích osob podmínky, zejména, že se určitým způsobem postará o zachování zdroje a jeho využití k účelům léčebným a hospodářským.

(2) Ke změně způsobu využitkování a udržování přírodního léčivého zdroje je potřebí schválení zemského úřadu.

(3) Zemský úřad zahájí řízení podle odstavců 1 a 2 stručným vyhlášením projektu s udáním, kdy a kde je projekt veřejně vyložen k nahlédnutí. Vyhlášku uveřejní v Úředním listě a kromě toho vývěskou ve svém sídle, v sídlech okresních úřadů a v obcích, jichž území by mohlo býti projektem dotčeno, a ustanoví v ní dobu místního jednání tak, aby mezi dnem, ve který se vyloží projekt k nahlédnutí, a dnem místního jednání uplynulo alespoň třicet dní. Ve vyhlášce buďtež zájemníci výslovně upozorněni na to, že mohou uplatniti své námitky nejpozději při místním jednání, ježto jinak by k nim úřad při rozhodování nepřihlížel. Žadateli a zájemníkům žadatelem jmenovaným neb úřadu známým budiž vyhláška zvláště doručena.

(4) Dosud uznávaných léčivých zdrojů (§ 3) může býti využíváno i nadále dosavadním způsobem až do vyhlášení výnosu podle § 3 v Úředním listě. Bude-li zdroj tímto výnosem uznán za léčivý a požádá-li jeho vlastník do tří měsíců od vyhlášení výnosu za povolení k využitkování zdroje, může býti zdroje stejným způsobem využíváno až do právoplatnosti rozhodnutí podle odstavce 1.

(1) Pro zdroje vyhlášené za přírodní léčivé zdroje (§§ 2 a 3) může zemský úřad k žádosti určiti ochranná opatření a hranice jejich platnosti (ochranná území).

(2) Ochrannými opatřeními ustanovuje se podrobně, které změny v ochranném území jsou vůbec zakázány nebo které jsou dovoleny jen s povolením nebo po předchozím oznámení u úřadů v rozhodnutí (odstavec 1) stanovených.

(3) Hranice ochranných území buďtež stanoveny zejména podle povahy zdroje a půdy a nutnosti odstupňování ochranných opatření tak, aby zdroj byl chráněn před porušením své vydatnosti a povahy.

(4) Změnami podle odstavce 2 se rozumějí zejména práce důlní a vůbec vrtání, hloubení, vykopávky, násypy, skládky, znečišťování, uvolňování, přivádění a odvádění vod i plynů, lámání kamene, trhání skal, kácení lesů a jiné zásahy.

(5) O zahájení řízení platí obdobně ustanovení § 4, odst. 3. Rozhodnutí podle odstavce 1 budiž doručeno všem známým zájemníkům; vůči třetím osobám se stane právně účinným, pokud jim nebylo doručeno, vyhlášením v Úředním listě, jež se provede, jakmile příslušné rozhodnutí nabude právní moci.

(6) Ochranná opatření a hranice jejich platnosti lze změniti nebo zrušiti způsobem naznačeným v odstavcích 1 a 5.

(1) Bylo-li zahájeno řízení o uznání přírodního zdroje za léčivý, anebo byl-li uznán přírodní zdroj za léčivý (§§ 2 a 3) nebyla-li dosud pro něj určena ochranná opatření a hranice jejich platnosti, může okresní úřad, je-li nebezpečí z prodlení, zakázati k žádosti prozatímně určité změny v určitých hranicích, jak jsou uvedeny v § 5, odst. 2. Stane se tak vyhláškou v obcích, v jejichž obvodu jsou příslušné pozemky.

(2) Je-li přírodní léčivý zdroj, pro nějž byla určena ochranná opatření a hranice jejich platnosti, ohrožen změnami původně nezakázanými, může okresní úřad k žádosti tyto změny prozatímně zakázati.

(3) V obou případech (odstavce 1 a 2) může okresní úřad učiniti rozhodnutí závislým na složení přiměřené jistoty žadatelem za případné škody, způsobené vyžádaným zákazem.

(4) Zákaz změn podle odstavců 1 a 2 pozbývá účinnosti, jestliže vlastník zdroje do tří měsíců od právoplatnosti rozhodnutí o zákazu změn nepožádá o ochranu podle § 5; byl-li zdroj uznán za léčivý teprve později, je počítati tuto lhůtu od právoplatnosti rozhodnutí podle § 2. Vždy však pozbývá zákaz změn účinnosti právoplatností rozhodnutí podle § 5.

(5) Ustanovení § 222 obecného horního zákona zůstává nedotčeno.

(6) Prozatímním zákazem změn nemohou býti postiženy řádně povolené změny na drahách již provozovaných nebo řádně povolené stavby a provoz drah nových.

Povolení k využitkování zdroje a pro zdroj stanovená ochranná opatření a hranice jejich platnosti pozbývají účinnosti odepřením nebo odvoláním uznání léčivosti zdroje.

Proti veškerým změnám, jež podle §§ 5 a 6 jsou zakázány, zakročí k žádosti vlastníka zdroje anebo z moci úřední okresní úřad, pokud není jiný úřad příslušný, popřípadě učiní potřebná opatření za účelem odstranění nastalých závad. Tím nejsou dotčeny předpisy § 14.

(1) Těm, kdo zřízením ochranných opatření a hranic jejich platnosti (§ 5) nebo vůbec zákazem změn (§ 6) utrpí újmu na svých právech, je vlastník zdroje povinen nahraditi skutečnou škodu.

(2) Nedošlo-li v řízení podle § 5 nebo § 6 k dohodě o náhradě škody, je žádost o určení náhrady podati u okresního soudu, v jehož obvodu se škodná událost přihodila, v propadné lhůtě šesti měsíců ode dne vyhlášení ochranných opatření a hranic jejich platnosti v Úředním listě, pokud se týče ode dne doručeného nebo vyhlášeného zákazu změn, a vznikla-li škoda teprve později, ode dne, kdy se poškozený dověděl, jaká je.

(3) Soud rozhodne o žádosti po ústním jednání v řízení nesporném. Splatnost náhrady stanoví podle volného uvážení, jak se zřetelem k tomu, aby jejím plněním nebyl hospodářsky ohrožen další provoz zdroje, tak i se zřetelem na hospodářské zájmy toho, jemuž bylo uloženo snášeti opatření podle §§ 5 a 6. Zejména může stanoviti, že náhrada má býti plněna ve splátkách.

(4) Plnění splátek (odstavec 3, věta třetí) přestává, jakmile bude zrušeno obmezení, které působilo skutečnou újmu na cizích právech, pokud oprávněný neprokáže, že i nadále sluší plniti, aby byla nahrazena újma až dosud vzniklá. Bylo-li ono obmezení zmírněno, lze žádati snížení výše náhrady, popřípadě vrácení toho, co bylo přeplaceno. V těchto případech rozhodne rovněž okresní soud (odstavec 2) po ústním jednání v řízení nesporném.

(1) Pokud je to ve veřejném zájmu nezbytně nutno k udržování nebo k léčebnému využití uznaného přírodního léčivého zdroje, může zemský úřad na žádost vlastníka provésti vyvlastňovací řízení, lze-li očekávati značně větší obecný hospodářský prospěch, nežli jest újma tím způsobená. Postačí-li menší zásah do cizích práv, zejména nucené zřízení služebnosti, nebudiž odnímáno právo vlastnické, leč by vlastník sám o to požádal v případě, že tím nemovitost pozbude dosavadní nebo účelné upotřebitelnosti.

(2) Vyvlastniti lze nemovité věci a práva. Práva vodní a práva k užívání vod lze vyvlastniti jen, pokud jich může oprávněný postrádati. Vyvlastniti však nelze věci (práva), u nichž je vyšší zájem veřejný, nežli jaký je na chráněném zdroji. Budovy, příslušná k nim nádvoří a zahrady, používané hřbitovy, památky historické nebo přírodní, jakož i železniční pozemky lze vyvlastniti jen, žádají-li to zvláště důležité důvody veřejného zájmu. Pokud jde o železniční pozemky, jest nutný souhlas železničního správního úřadu.

(3) Vyvlastňovatel je povinen vyvlastňovanému poskytnouti náhradu odpovídající odškodnění podle §§ 4 a ž 7 zákona ze dne 18. února 1878, č. 30 ř. z., o vyvlastnění k účelům vybudování a provozu drah, ve znění podle § 195 zákona ze dne 20. května 1937, č. 86 Sb. z. a n., o drahách (železničního zákona).

(4) Náhrada se poskytuje zpravidla v hotovosti, avšak lze již též přiznati v jiné přiměřené nemovitosti (věcnému právu), žádá-li o to osoba, proti níž vyvlastňovací výměr směřuje, a je-li požadovaná náhradní nemovitost (věcné právo) v majetku vyvlastňovatele a pro něho postradatelná, nebo nabízí-li to navrhovatel a lze-li náhradní nemovitosti (věcného práva) použíti k stejnému účelu, jakému sloužila vyvlastňovaná nemovitost (věcné právo), přihlížejíc při tom též k poloze nemovitosti a její vzdálenosti.

(1) Předmět a rozsah vyvlastnění a výši náhrady určí zemský úřad vyvlastňovacím nálezem. Proti výši náhrady stanovené cestou správní se nepřipouští odvolání. Pokládá-li se však některá ze stran vyvlastňovacím nálezem za zkrácenu, může žádati během jednoho roku ode dne, kdy nález vyvlastňovací nabyl právní moci, za stanovení náhrady u řádného soudu řízením nesporným.

(2) Pro vyvlastňovací řízení a výkon vyvlastnění platí, pokud není v tomto nařízení jinak stanoveno, přiměřeně předpisy části III a IV, jakož i §§ 43 a 44 zák. č. 30/1878 ř. z., ve znění podle § 195 zák. č. 86/1937 Sb. z. a n.

(1) Při řízení podle §§ 4 až 6, 10 a 11 je nutno též míti zřetel na sousední uznané přírodní léčivé zdroje a zařízení již vybudovaná k jich využitkování, na zájmy hospodářské, hornické, železniční a na zachování přírodních památek. K řízení je vždy přizvati úřady příslušné k hájení těchto zájmů.

(2) Zjistí-li se při řízení jiný vyšší zájem veřejný (např. hospodářský), musí mu zájem na zdroji ustoupiti, pokud je to nezbytně nutno.

(3) Pokud je dotčen obecný zájem hornictví nebo zájem podniku železničního, může býti rozhodnutí podle § 5 vydáno pouze v dohodě s báňským hejtmanstvím nebo s železničním správním úřadem. Nebylo-li by dosaženo dohody, nastoupí místo těchto úřadů kompetence příslušných ministerstev.

Při ministerstvu sociální a zdravotní správy se zřizuje Inspektorát pro přírodní léčivé zdroje, který se účastní jako poradní orgán řízení podle tohoto nařízení.

(1) Přestupku se dopustí, kdo byv předem úřadem varován něco koná proti předpisům §§ 5 a 6, a buď okresním úřadem potrestán, pokud jednání není přísněji stíháno podle jiných předpisů, pokutou do 30.00 K nebo vězením do tří měsíců, jestliže však tím byl porušen uznaný přírodní léčivý zdroj, pokutou do 60.000 K nebo vězením do šesti měsíců.

(2) Byla-li uložena pokuta, budiž zároveň pro případ její nedobytnosti vyměřen trest na svobodě podle míry zavinění, v mezích sazby trestu na svobodě.

(1) Nepožádá-li vlastník uznaného přírodního léčivého zdroje za povolení k jeho využitkování nebo neplní-li podmínky povolení k využitkování zdroje (§ 4), může zemský úřad, pokud je tu mimořádný veřejný zájem na zdroji, vyzvati vlastníka zdroje, s poskytnutím přiměřené lhůty, k podání žádosti podle § 4 nebo k odstranění závady. Po uplynutí lhůty, nebylo-li vyzvání vyhověno, nařídí zemský úřad vlastníku zdroje, aby v přiměřené lhůtě postoupil svá práva, pokud je jich nezbytně potřebí k účelnému využití zdroje, osobě, která zemskému úřadu zaručí, že bude zdroj řádně udržovati a ho využívati. Jestliže by vlastník zdroje ani tomuto vyzvání nevyhověl, může zemský úřad vyvlastniti tato práva ve prospěch Protektorátu. Ministerstvo sociální a zdravotní správy může však v dohodě s ministerstvy vnitra a financí v jednotlivém případě toto vyvlastňovací právo převésti na zemi, okres, obec nebo na jiné osoby.

(2) Předpisů odstavce 1 jest obdobně použíti, když zemský úřad považuje za nutné určení ochranných opatření a hranic jejich platnosti nebo jejich rozšíření (§ 5), a vlastník zdroje o to nepožádá ve lhůtě zemským úřadem mu poskytnuté. V takovém případě jest zatím zavésti z moci úřední ochranu podle § 6 na dobu zemským úřadem stanovenou.

(3) Pro vyvlastnění platí obdobně předpisy § 10, odst. 3 a 4 a §§ 11 a 12.

(1) O odvolání z rozhodnutí zemského úřadu podle § 2 rozhoduje ministerstvo sociální a zdravotní správy, o odvolání z rozhodnutí zemského úřadu podle §§ 4, 5 a § 15, odst. 1 a 2 ministerstvo sociální a zdravotní správy v dohodě s ministerstvem zemědělství. O odvolání z rozhodnutí zemského úřadu o předmětu a rozsahu vyvlastnění (§ 11, odst. 1 a § 15, odst. 3) rozhoduje ministerstvo vnitra v dohodě s ministerstvy sociální a zdravotní správy a zemědělství, a je-li dotčen obecný zájem hornictví nebo zájem podniku železničního, též v dohodě s ministerstvem veřejných prací nebo s ministerstvem dopravy.

(2) Rozhodoval-li zemský úřad v dohodě s báňským hejtmanstvím nebo s železničním správním úřadem, jest o odvolání rozhodnouti též v dohodě s ministerstvy veřejných prací nebo dopravy.

Případné podrobnosti budou upraveny vládním nařízením.