Vládní nařízení ze dne 21.12.1939, jímž se zatímně upravují některé otázky náhrad služebních výloh protektorátních zaměstnanců a učitelů národních škol, jakož i některé otázky s nimi souvisící

30.3.1940 | Sbírka:  102/1940 Sb. | Částka:  34/1940ASPI

Vztahy

Nadřazené: 330/1938 Sb.
Pasivní derogace: 53/1942 Sb., 51/1942 Sb., 157/1941 Sb.
102/1940 Sb.
Vládní nařízení
ze dne 21. prosince 1939,
jímž se zatímně upravují některé otázky náhrad služebních výloh protektorátních zaměstnanců a učitelů národních škol, jakož i některé otázky s nimi souvisící.
Změna: 157/1941 Sb.
Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb.:
ÚVODNÍ USTANOVENÍ.
§ 1.
(1) Toto nařízení platí
a) pro protektorátní zaměstnance, jimiž - včítajíc v to i soudce - se rozumějí všichni zaměstnanci úřadů, ústavů, podniků, fondů a zařízení protektorátních nebo Protektorátem spravovaných, ať jde o služební poměr veřejnoprávní či soukromoprávní,
b) pro učitele, jichž se týče § 1 učitelského zákona ze dne 24. června 1926, č. 104 Sb., po případě zákon ze dne 24. května 1929, č. 86 Sb., nebo zákon ze dne 12. května 1937, č. 96 Sb., pokud nespadají pod písm. a).
(2) Kde toto nařízení v dalších ustanoveních užívá slova zaměstnanec (zaměstnanci), rozumí tím osoby podle odstavce 1.
§ 2.
Pro své potřeby roztřiďuje nařízení zaměstnance v tyto skupiny:
A. skupinu úředníků mimo platové stupnice a zaměstnanců jim postavených na roveň,
B. skupinu úředníků (důstojníků vládního vojska a četnictva) 1., 2. a 3. platové stupnice a zaměstnanců jim co do výměry diety postavených na roveň,
C. skupinu úředníků (důstojníků vládního vojska a četnictva) 4., 5. a 6. platové stupnice a zaměstnanců jim co do výměry diety postavených na roveň,
D. skupinu úředníků (důstojníků vládního vojska a četnictva) 7., pokud se týče 8. platové stupnice a zaměstnanců jim co do výměry diety postavených na roveň,
E. skupinu zaměstnanců s denní dietou 19 K nebo více, pokud nespadají pod některou skupinu již výše uvedenou,
F. skupinu ostatních zaměstnanců, nespadajících do skupin již výše uvedených.
ČÁST PRVNÍ.
DÍL I.
O stěhovacích výlohách.
§ 3.
(1) Stěhovacími výlohami rozumí nařízení veškeré skutečně nutné, nikoliv však neobvyklé výdaje prokazatelně vzniklé provedením přestěhování zaměstnance (jeho členů rodiny, po případě jedné pomocnice v domácnosti zaměstnancovy rodiny) z politické obce místa zaměstnancova působiště do jiné politické obce místa zaměstnancova nového trvalého působiště.
(2) Přestěhování podle odstavce 1 klade se na roveň i přestěhování, jde-li o byt v jiné politické obci než obci místa zaměstnancova působiště, avšak v jeho blízkosti.
(3) Jako přestěhování podle odstavce 1 může býti v odůvodněných případech posuzováno i přestěhování, jde-li o byt ve vzdálenějším místě od zaměstnancova působiště, ubytoval-li se (členy své rodiny) v něm zaměstnanec se souhlasem služebního úřadu (ať předběžným, ať následným).
§ 4.
Stěhovací výlohy rozděluje nařízení na výlohy:
a) za dopravu stěhujících se osob,
b) za přepravu osobních zavazadel stěhujících se osob,
c) způsobené zvýšením výdajů na běžné životní potřeby během stěhování,
d) za stěhování vlastního bytového zařízení a svršků stěhujících se osob, vyjímajíc zásoby paliva, hospodářský inventář a pod.
e) za pojištění stěhovaných předmětů proti krádeži (uloupení) a škodám během stěhování,
f) způsobené jinými nutnými výdaji při stěhování než uvedenými pod písem. a) až e).
O nárocích na náhradu stěhovacích výloh všeobecně.
§ 5.
Povinnost nésti stěhovací výlohy může příslušnému odvětví správy vzniknouti jen, pokud tyto výlohy jsou nutným důsledkem:
a) přeložení (trvalého odvelení) zaměstnance na místo v jiné politické obci než obci místa zaměstnancova dosavadního působiště,
b) převodu zaměstnance na místo v jiné politické obci než obci místa zaměstnancova dosavadního působiště, a to jak jde-li o převod z určitého oboru protektorátní (školské) služby, služby do jiného oboru protektorátní (školské) služby, tak jde-li o převod z protektorátní (školské) služby do služby jiné než protektorátní,
c) převzetí zaměstnance vyžádaného z místa v jiné politické obci než obci místa zaměstnancova nového působiště,
d) povolání zaměstnance mimo službu z místa jeho řádného bydliště v jiné politické obci než obci místa, k němuž ke službě, jež svou povahou není jen přechodná, se zaměstnanec povolává,
e) přestěhování, k němuž úřad povolávající zaměstnance ke službě na místě v jiné politické obci než obci místa zaměstnancova trvalého působiště dal souhlas,
f) návratu do služby v místě trvalého působiště zaměstnancova po skončení služby na místě v jiné politické obci, pokud se zaměstnanec povolaný k takové službě do tohoto místa přestěhoval, když se mu k tomu dostalo souhlasu písm. e),
g) návratu do území Protektorátu Čechy a Morava po skončení služby zaměstnancem vykonávané ve službách Protektorátu na trvalém působišti mimo toto území.
§ 6.
(1) Nárok, aby stěhovací výlohy neslo příslušné odvětví správy přísluší zaměstnanci jen
a) nedošlo-li k přeložení nebo některému z opatření (skutečnosti) podle § 5, aby bylo vyhověno zájmu zaměstnancově (členů jeho rodiny),
b) nejde-li o přeložení, nebo některé z opatření (skutečnost) podle § 5, k nimž zaměstnanec zavdal podnět neuspokojivým výkonem služby nebo chováním, jež se vážně příčí jeho úředním (služebním) povinnostem, po případě k němuž zavdali podnět příslušníci jeho rodiny (domácnosti) svým chováním.
(2) Nároku, aby stěhovací výlohy podle § 4, písm. c), d), e) a f) neslo příslušné odvětví správy, nemají zaměstnanci, jejichž služební a platové výměry nejsou upraveny platovým zákonem ze dne 24. června 1926, č. 103 Sb., případně zákony jemu obdobnými, nebo předpisy vydanými na jejich základě.
§ 7.
(1) Stěhovací výlohy mohou zatěžovati příslušné odvětví správy, a to,
A. pokud na jejich úhradu má zaměstnanec nárok, jako:
1. náhrady za přestěhování opatřované přímo zaměstnancem (členy jeho rodiny) - stěhování vlastní,
2. výdaje za přestěhování opatřené zaměstnanci (členům jeho rodiny) příslušným odvětvím správy - stěhování režijní,
3. odškodné stěhovacích výloh podle § 19 - stěhování s odškodným;
B. pokud na jejich úhradu zaměstnanec nemá nároku, jako:
příspěvek k úhradě stěhovacích výloh poskytovaný podle § 21 - stěhování s příspěvkem.
(2) Při stěhování vlastním může jíti o přestěhování opatřené
a) s použitím služeb zasilatelů, kteří jsou ochotni stěhovati zaměstnance (členy jejich rodin) za podmínek a sazeb směrnic podle § 16,
b) jiným způsobem.
(3) Při stěhování režijním může jíti o přestěhování opatřené
a) vlastními prostředky odvětví, k tíži jehož rozpočtových prostředků výdaj jde,
b) dopravní, přepravní a zasilatelskou službu podnik ČMD,
c) protektorátní stěhovací akcí,
d) jinak.
§ 8.
(1) Ústřední úřad může v dohodě s ministerstvem financí zavésti pro svůj obor buď všeobecně buď pro určitou skupinu případů povinné stěhování některým ze způsobů stěhování vlastního nebo režijního.
(2) Zároveň s příslušným personálním opatřením podle § 5 může úřad v tom kterém případě určiti, že zaměstnanec je povinen stěhovati se jediné některým ze způsobů stěhování vlastního nebo režijního.
(3) Jinak je pro stěhování podle § 7, odst. 1, písm. A rozhodným způsob stěhování s odškodným, leč by jej zaměstnanec sám vyloučil, nejpozději v podaném účtu na náhradu stěhovacích výloh.
(4) Na stěhování režijní nebo právního nároku, leč pokud by byl zaměstnanci přiznán podle odstavce 1 nebo 2.
§ 9.
O náhradách jízdného při stěhování.
(1) Při stěhování, jsou-li dány podmínky nároku, hradí se jízdné za veřejný hromadný dopravní prostředek, a to pokud rozlišuje třídy,
|u zaměstnanců a členů jejich |nejvýše za třídu                        |
|rodin, jde-li o zaměstnance  |                                        |
|skupiny                      |                                        |
|                             |při pozemních       |na lodích          |
|                             |vozidlech           |                   |
|A a B                        |I.                  |I.                 |
|C a D                        |II.                 |I.                 |
|E a F                        |III.                |II.                |
U zaměstnanců, kterým se před účinností tohoto nařízení hradilo jízdné i za vyšší vozovou třídu, než jak připouští uvedená tabulku, přichází nejvýše tato třída na místo vozové třídy v tabulce uvedené.
(2) Za pomocnici v domácnosti zaměstnancovy rodiny hradí se podle těchto zásad jízdné III. třídy pozemního vozidla, pokud se týče nejvýše II. třídy lodi.
(3) Je-li výchozí a konečné místo od sebe vzdáleno
méně než 50 km, hradí se i jízdné za osobní vlak,
50 km a více, hradí se i jízdné za spěšný vlak,
100 km a více, hradí se i jízdné za rychlovlak.
(4) Jízdné podle předchozích odstavců hradí se jen, je-li obecním (vládním policejním) úřadem potvrzeno odhlášení v úvahu přicházejících osob v místě dosavadního bytu zaměstnancova a jejich přihlášení v místě nového bytu zaměstnancova.
(5) Není-li mezi místy, odkud a kam se zaměstnanec stěhuje, spojení veřejným hromadným dopravním prostředkem nebo jest takové spojení jen částečné, poskytne se zaměstnanci náhrada přiměřených skutečných výloh za jinakou dopravu osob z místa, odkud se stěhují, do místa, kam se stěhují, nebo z místa, odkud se stěhují, k stanovišti nejbližšího použitelného veřejného hromadného dopravního prostředku a od stanoviště takového dopravního prostředku do místa, kam se stěhují.
§ 10.
O náhradách výloh za zavazadla při stěhování.
(1) Výlohy, spojené s přepravou osobních zavazadel stěhujícího se zaměstnance (členů jeho rodiny, po případě jedné pomocnice v domácnosti jeho rodiny) veřejným hromadným dopravním prostředkem účelně a hospodárně použitým, hradí se, pokud jsou dány podmínky nároku, nejvýše za tuto úhrnnou skutečnou váhu osobních zavazadel:
|u zaměstnanců   |ženatých s dětmi|ženatých        |svobodných      |
|skupiny         |                |bezdětných      |                |
|                |                   kg                             |
|A a B           |300             |250             |200             |
|C a D           |250             |200             |150             |
|E a F           |200             |150             |100             |
(2) V odůvodněných případech může býti zaměstnanci poskytnuta i náhrada přiměřených skutečných výloh za dopravu osobních zavazadel z bytu, z něhož se stěhuje k hromadnému dopravnímu prostředku a od něho do bytu, do něhož se stěhuje.
§ 11.
O náhradě zvýšených výdajů na běžné životní potřeby během stěhování.
(1) Výlohy způsobené zvýšením výdajů na běžné životní potřeby během stěhování hradí se, pokud jsou dány podmínky nároku, u ženatých zaměstnanců bezdětných
|ve skupině   |při           |při dalších vzdálenostech zvyšovacími   |
|zaměstnanců  |vzdálenostech |částkami                                |
|             |až do 5 km    |                                        |
|             |základní      |                                        |
|             |částkou       |                                        |
|             |              |přes 5 km do  |přes 100 km |přes 400 km |
|             |              |100 km        |do 400 km   |            |
|             |              |za každých 5  |k tomu dále za každých 15|
|             |              |km nebo jejich|km nebo jejich část      |
|             |              |část nejméně  |nejméně však 7 km        |
|             |              |však 2 km     |                         |
|             |                         K                             |
|A            |51            |9.00          |12.00       |9.00        |
|B            |48            |8.10          |10.80       |8.10        |
|C            |45            |7.20          |9.60        |7.20        |
|D            |42            |6.30          |8.40        |6.30        |
|E            |39            |5.40          |7.20        |5.40        |
|F            |36            |4.50          |6.00        |4.50        |
K počtu kilometrů méně než 2, pokud se týče méně než 7, se při výpočtu zvyšovacích částek nepřihlíží.
(2) U zaměstnanců ženatých s dětmi zvyšující se částky vypočtené podle odstavce 1 o 50 %.
(3) U zaměstnanců svobodných snižují se částky vypočtené podle odstavce 1 o 50 %.
O náhradách za stěhování bytového zařízení a svršků.
§ 12.
(1) Skutečné výlohy za stěhování vlastního bytového zařízení a svršků zaměstnance (členů jeho rodiny, po případě svršků jedné pomocnice v domácnosti zaměstnancovy rodiny) hradí se nejvýše do této váhy:
|u zaměstnanců  |         ženatých           |       svobodných       |
|skupiny        |                            |                        |
|               |s vlastním      |bez        |s vlastním    |bez      |
|               |bytovým         |takového   |bytovým       |takového |
|               |zařízením       |zařízení   |zařízením v   |zařízení |
|               |(bytovým        |           |míře nutné    |         |
|               |zařízení členů  |           |alespoň k     |         |
|               |rodiny) v míře  |           |jednoduchému, |         |
|               |nutné alespoň k |           |stavu         |         |
|               |jednoduchému,   |           |zaměstnance   |         |
|               |avšak stavu     |           |přiměřenému   |         |
|               |zaměstnance     |           |zařízení bytu |         |
|               |přiměřenému     |           |              |         |
|               |zařízení        |           |              |         |
|               |rodinného bytu  |           |              |         |
|               |                          kg                         |
|               |s dětmi         |bezdětných |       |      |         |
|A              |10.000          |7.000      |2.500  |5.000 |2.000    |
|B              | 8.000          |5.500      |2.000  |4.000 |1.500    |
|C              | 6.000          |4.000      |1.500  |3.000 |1.200    |
|D              | 5.250          |3.500      |1.350  |2.500 |1.000    |
|E              | 4.500          |3.000      |1.200  |2.000 |  800    |
|F              | 3.500          |2.500      |  800  |1.700 |  500    |
(2) Bylo-li stěhování provedeno nábytkovým vozem, přísluší náhrada podle prokázané váhy stěhovaných předmětů podle odstavce 1, nejvýše však:
|za nábytkový(é) |o délce metrů   |při váze stěhovaných předmětů     |
|vůz (vozy)      |                |                                  |
|                |                |od              |do               |
|                |                |             kg                   |
|jeden           |5               |1.500           | 2.500           |
|jeden           |6               |2.500           | 3.000           |
|jeden           |7               |3.000           | 4.000           |
|jeden           |8               |4.000           | 5.000           |
|dva (nelze-li   |7               |5.000           | 8.000           |
|použíti jednoho |                |                |                 |
|vozu většího    |                |                |                 |
|typu)           |                |                |                 |
|dva             |8               |8.000           |10.000           |
(3) Nemohlo-li stěhování vlastního bytového zařízení zaměstnancova (členů jeho rodiny) býti provedeno nábytkovým vozem nebo nebylo-li by stěhování nábytkovým vozem dostatečně hospodárné, zejména nemohlo-li býti nábytkového vozu nejmenšího typu plně využito, hradí se prokázané stěhovací výlohy v mezích odstavce 1 za nejlevnější dopravní prostředek, jehož mohlo býti použito.
(4) Kumulace náhrad podle odstavců 2 a 3 je přípustná, při tom nesmí býti překročena v celku nejvyšší váha stanovená v odstavci 1.
§ 13.
Ministerstvo financí vydá podle potřeby směrnice, pokud a jak se hradí výdaje za půjčení a opotřebení nábytkového vozu s obvyklým balicím materiálem.
§ 14.
O náhradě pojištění při stěhování.
Výlohy za pojištění stěhovaných předmětů proti krádeži (uloupení a škodám za dopravy) mohou býti hrazeny
|u zaměstnanců|           ženatých            |      svobodných        |
|skupiny      |                               |                        |
|             |s bytovým         |bez         |s bytovým   |bez        |
|             |zařízením podle §|takového    |zařízením   |takového   |
|             |12, odst. 1       |zařízení    |podle § 12, |zařízení   |
|             |                  |            |odst. 1     |           |
|             |nejvýše do částky skutečných výloh v korunách                   |
|             |s     |bezdětných |            |            |           |
|             |dětmi |           |            |            |           |
|A            |500   |400        |200         |250         |150        |
|B            |400   |320        |160         |200         |100        |
|C            |320   |280        |140         |160         | 80        |
|D            |280   |240        |120         |140         | 70        |
|E            |240   |200        |100         |120         | 60        |
|F            |200   |180        | 90         |100         | 50        |
§ 15.
O náhradě jiných nutných výdajů při stěhování.
K úhradě stěhovacích výloh podle § 4, písm. f) může býti, pokud je to podle úvahy rozhodujícího úřadu odůvodněno, poskytnuta přiměřená částka, nepřesahující u zaměstnanců
svobodných 200 K,
ženatých bezdětných 300 K,
ženatých s dětmi 500 K.
§ 16.
O stěhování vlastním.
(1) Ministerstvo financí může podle potřeby vydati směrnice o vlastním stěhování zaměstnanců (§ 7, odst. 2).
(2) Vlastní stěhování zaměstnanců na vrub příslušného odvětví správy lze svěřiti kterémukoliv ze zasilatelů, kteří souhlasí s tím, že budou stěhovati zaměstnance za podmínek směrnic, jež vydá ministerstvo financí, a budou příslušnému odvětví správy, případně zaměstnanci účtovati toliko příslušné částky v mezích sazeb směrnicemi stanovených.
§ 17.
O stěhování režijním.
(1) Ústřední úřad může v dohodě s ministerstvem financí vydati podle potřeby směrnice o režijním stěhování zaměstnanců (§ 7, odst. 3).
(2) Náklad (§ 4, písm. a) až f)(, jejž zaměstnanec byl nucen vynaložiti při stěhování režijním (§ 7, odst. 3), pokud věc takto nebylo lze opatřiti, hradí se stejně jako při stěhování vlastním (§ 7, odst. 2).
§ 18.
O zvláštních případech stěhování.
(1) Při náhradě stěhovacích výloh podle § 4 třeba přihlédnouti k možnostem opatřiti jednotlivé potřeby hospodárněji, pokud jich zaměstnanec (členové jeho rodiny) mohli použíti, tak jakoby jich skutečně použili.
(2) Pokud si zaměstnanec při stěhování mohl přiměřeně svému stavu opatřiti dopravní nebo přepravní úkony jiným způsobem levněji, než s použitím veřejného hromadného dopravního prostředku, hradí se mu jen částka, jež by při levnějším opatření těchto potřeb přicházela v úvahu.
§ 19.
O odškodném za stěhování (nábytečném).
(1) U ženatých zaměstnanců bezdětných s bytovým zařízením odpovídajícím § 12, odst. 1 činí odškodné výloh podle § 4, písm. d) až f) spojených s přestěhováním souhrn těchto částek:
1. základní částky 400 K,
2. 6 % zaměstnancova ročního činovného (nebo části platu mu odpovídající) v místě, z něhož se zaměstnanec stěhuje,
3. 4 % zaměstnancova ročního činovného (nebo části platu mu odpovídající) v místě, do něhož se zaměstnanec stěhuje,
4. 2 1/2 % zaměstnancova ročního služného (platu mu odpovídajícího),
5. 1 promile služného platu (platu mu odpovídajícího) za každých
10 km od 0 do 100 km,
20 km od 100 do 300 km,
40 km přes 400 km
6. k tomu
3 K za každý km od 0 do 50 km,
2 K za každý km od 50 do 150 km,
1 K za každý km od 150 do 300 km,
0,5 K za každý km přes 300 km.
(2) U ženatých zaměstnanců s dětmi, kteří mají bytové zařízení odpovídající § 12, odst. 1, zvyšují se částky vypočtené podle odstavce 1 takto:
1. K základní částce podle odstavce 1, bodu 1 přistupuje za každou obývací místnost (pokud, kuchyň v novém bytě) 100 K.
2. Částky podle odstavce 1, bodu 6 zvyšují se o polovinu za každé dítě zaměstnancovo, po případě stěhuje-li se zároveň i pomocnice v domácnosti zaměstnancovy rodiny, ještě o čtvrtinu.
(3) U svobodných zaměstnanců s bytovým zařízením odpovídajícím § 12, odst. 1 činí odškodné výloh podle § 4, písm. d) až f) spojených s přestěhováním, pokud dovršili 35 roků věku, 50 %, nedovršili-li ještě 35 roků věku, 30 % částek vypočtených podle odstavce 1.
(4) Odškodné výloh podle § 4, písm. d) až f) spojených s přestěhováním činí u zaměstnanců bez bytového zařízení odpovídajícího § 12, odst. 1:
u ženatých zaměstnanců s dětmi 35 %,
u ženatých zaměstnanců bezdětných 25 %,
u svobodných zaměstnanců 15 %
částek vypočtených podle odstavce 1, pokud se týče zaměstnanců ženatých s dětmi podle odstavce 2.
§ 20.
(1) Pro výpočet procentních částek podle § 19, odst. 1 zaokrouhlují se příslušné hodnoty, které nejsou beze zbytku dělitelny 100, pokud by u nich zbytek činil 40 a více, na nejblíže vyšší číslo 100 dělitelné. Ke zbytku méně než 40 se nepřihlíží.
(2) Pro výpočet promilových částek podle § 19, odst. 1 zaokrouhluje se počet rozhodných kilometrů, který není beze zbytku dělitelný 10, 20, 40, pokud by zbytek činil alespoň polovinu těchto částek, na nejblíže vyšší číslo beze zbytku, dělitelné 10, 20, 40. Ke zbytkům menším se nepřihlíží.
(3) Pro výpočet částek podle § 19, odst. 1, bodu 6 zaokrouhlují se zlomky kilometrů 0,4 a více na celé kilometry. Ke zlomkům méně než 0,4 km se nepřihlíží.
§ 21.
O příspěvku k úhradě stěhovacích výloh.
Ústřední úřad může v dohodě s ministerstvem financí vydati směrnice po případě v jednotlivých případech určiti, kdy a jak lze poskytovati příspěvek k úhradě stěhovacích výloh zaměstnanců (členů jejich rodin), pokud v případech, kdy ke stěhování došlo z příčin služebních, nemají podle tohoto nařízení nároku, aby jejich stěhovací výlohy neslo příslušné odvětví správy.
§ 22.
Horní mez výdajů za stěhování bytového zařízení a svršků a jejich pojištění.
(1) Celkový výdaj spojený se stěhovacími výlohami podle § 4, písm. d) a e), pokud jde k tíži příslušného odvětví správy, nesmí přesáhnouti u ženatých zaměstnanců s dětmi, kteří mají bytové zařízení odpovídající § 12, odst. 1,
|ve skupině   |při           |při dalších vzdálenostech zvyšovací     |
|zaměstnanců  |vzdálenostech |částky                                  |
|             |až do 5 km    |                                        |
|             |základní      |                                        |
|             |částky        |                                        |
|             |              |přes 5 km do  |přes 100 km |přes 400 km |
|             |              |100 km        |do 400 km   |            |
|             |              |za každých 5  |k tomu dále za každých 25|
|             |              |km nebo jejich|km nebo jejich část      |
|             |              |část          |                         |
|             |                         K                             |
|A            |3.100         |210           |210         |150         |
|B            |2.250         |150           |170         |110         |
|C            |1.500         |105           |135         | 75         |
|D            |1.050         | 75           |100         | 60         |
|E            |  800         | 60           | 90         | 50         |
|F            |  650         | 45           | 60         | 40         |
K počtu kilometrů méně než 2, pokud se týče méně než 10, se při výpočtu zvyšovacích částek nepřihlíží.
(2) Celkový výdaj spojený se stěhovacími výlohami podle § 4, písm. d) a e), pokud jde k tíži příslušného odvětví správy, nesmí, jde-li o zaměstnance s bytovým zařízením podle § 12, odst. 1 přesáhnouti
u ženatých zaměstnanců bezdětných 80 %,
u svobodných zaměstnanců dovršivších 35 roků věku 50 %,
u svobodných zaměstnanců nedovršivších 35 roků věku 35 %
částek podle odstavce 1.
(3) Celkový výdaj, spojený se stěhovacími výlohami podle § 4, písm. d) a e), pokud jde k tíži příslušného odvětví správy, nesmí, jde-li o zaměstnance bez bytového zařízení odpovídajícího § 12, odst. 1, přesáhnouti
u ženatých zaměstnanců s dětmi 35 %,
u ženatých zaměstnanců bezdětných 25 %,
u svobodných zaměstnanců 15 %
částek podle odstavce 1.
(4) Ústřední úřad může v dohodě s ministerstvem financí připustiti v odůvodněných případech úchylku od ustanovení předcházejících odstavců.
§ 23.
O výši náhrad stěhovacích výloh při zvláštních výhodách (slevách).
(1) U zaměstnanců (členů jejich rodin), kteří by při použití veřejných dopravních (přepravních) prostředků mohli dosíci vyšších než obvykle všeobecně všem zaměstnancům (§ 1) poskytovaných výhod (slev), snižují se příslušné částky, jak jsou stanoveny v tomto nařízení, na tolik procent, kolik činí v té které relaci poměr mezi částkou odpovídající použití veřejných dopravních prostředků při výhodách obvykle všeobecně všem zaměstnancům (§ 1) poskytovaných a částkou odpovídající použití vyšších výhod (slev), jichž se zaměstnanci (členům jeho rodiny) mohlo dostati, a to i když veřejného hromadného dopravního prostředku nebylo použito, ač to bylo možné.
(2) Ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí může podle potřeby stanoviti bližší podrobnosti, po případě určiti příslušné částky, na něž se sníží částky všeobecně stanovené tímto nařízením.
§ 24.
O náhradě nájemného (podnájemného, výdajů za ubytování).
(1) Zaměstnanci, u něhož při přeložení (neb jiné disposici podle § 5) ze služebních příčin byly splněny podmínky uvedené v § 6, odst. 1, hradí se nájemné za byt (podnájemné případně jiný výdaj za ubytování) v novém působišti nebo v jeho blízkosti za dobu, po kterou byl nucen platiti i po nastoupení služby v novém působišti byt v bývalém působišti nebo v jeho blízkosti prokazatelně tak učinil, protože se výdaje toho nemohl jinak vyvarovati.
(2) Náhrada nájemného (podnájemného) případně jiného výdaje za ubytování) se poskytne do částky nepřesahující půlletní výměru nového činovného, pokud se týče části platu činovnému odpovídajícímu.
(3) U zaměstnanců majících v novém, pokus se týče v bývalém působišti byt ve vlastním domě nebo v novém působišti byt naturální, přichází v úvahu místo nájemného (podnájemného případně jiného výdaje za ubytování) skutečně placeného, bytová hodnota vlastního bytu přiznávaná pro výměru daní a dávek, pokud se týče hodnota naturálního bytu v novém působišti.
(4) Není-li právních překážek, je zaměstnanec povinen nabídnouti bez výhrady dnem uprázdnění byt dosavadnímu služebnímu úřadu k případnému zužitkování, jinak jeho nárok na náhradu nájemného propadne.
(5) Ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí může podle potřeby stanoviti bližší podrobnosti k provedení předchozích odstavců.
§ 25.
O odškodném pro vedení dvojí domácnosti.
(1) Ženatému zaměstnanci, který měl v bývalém působišti nebo v jeho blízkosti zařízenou domácnosti, již sdílel se členy své rodiny, může býti, jsou-li u něho splněny podmínky § 6, odst. 1, poskytnuto odškodné vyšších výloh, které mu vznikají tím, že nemohl do nového působiště nebo, pokud by to služební důvody připustily, do jeho blízkosti přestěhovati vlastní bytové zařízení v míře postačující pro vedení jeho rodinné domácnosti, a to z důvodů netkvících ve vůli jeho (členů jeho rodiny).
(2) Odškodné podle odstavce 1 činí za prvý týden nejvýše částky v tabulce uvedené, za ostatní dobu, ne však více než úhrnem za 3 měsíce, nejvýše polovinu částek v tabulce uvedených.

|U zaměstnanců ženatých|činí odškodné za prvý týden denně nejvýše K  |
|skupiny               |                                             |
|                      |s dětmi               |bez dětí              |
|A                     |42                    |33                    |
|B                     |39                    |30                    |
|C                     |36                    |27                    |
|D                     |33                    |24                    |
|E                     |30                    |21                    |
|F                     |27                    |18                    |
(3) Ústřední úřad může v odůvodněných případech povoliti, aby odškodné bylo zaměstnanci až do doby dalších 3 měsíců, nejvýše však polovinou částek v tabulce uvedených.
(4) U zaměstnanců, na něž se vztahuje zákon ze dne 31. května 1932, č. 83 Sb., činí odškodné 5 K za den.
(5) Odškodné nelze poskytnouti za dobu dovolených, neodůvodněné nepřítomnosti ve službě a pod.
(6) Týdnem rozumí se období 7 dnů, počítaných ode dne nastoupení služby v novém působišti.
(7) Odškodné třeba žádati u úřadu, jenž poukazuje zaměstnanci služební plat, zvláštní žádostí, a bylo-li povoleno, uplatňovati je měsíčně účty na náhradu služebních výloh, doloženými, pokud jde o jednotlivé měsíce, za něž se odškodné žádá, doklady o krocích, které zaměstnanec učinil, aby získal byt pro svou domácnost, a jaký výsledek v tom kterém měsíci měla jeho námaha.
(8) Nedoloží-li zaměstnanec náležitě účet podle odstavce 7, nelze mu odškodné vyplatiti. Odškodné nesmí rovněž býti poskytnuto za dobu počínající dnem, ke kterému bylo lze v novém působišti nebo v místě od něho ne příliš vzdáleném najmouti byt způsobilý k okamžitému obývání, pokud se týče počínající 15. dnem poté, co bylo lze v novém působišti nebo v místě od něho ne příliš vzdáleném najmouti byt, který k účelům obývacím nelze bez předchozí úpravy použíti.
(9) Ministerstvo financí může podle potřeby stanoviti bližší podrobnosti, zejména určiti, jak je odškodné krátiti, dostane-li se zaměstnanci za den, na který mu bylo povoleno odškodné, diety nebo jiné podobné náhrady (paušálu a pod.) služebních výloh.
§ 26.
O náhradách při denním dojíždění do působiště.
(1) Ženatým zaměstnancům, kteří z důvodů netkvících ve vůli jejich (členů jejich rodiny) jsou nuceni bydliti s rodinou v jiném místě než ve svém úředním (služebním) působišti, může býti v odůvodněných případech poskytnuta náhrada skutečného prokazatelného výdaje za nutné denní jízdy z místa rodinné domácnosti do působiště a zpět nejlevnějším hromadným dopravním prostředkem, nebo náhrada za udržování kola, pokud dojíždějí na kole, a to po dobu, pokud tyto důvody trvají, ne však déle, než na dobu 6 měsíců. Ústřední úřad může povoliti prodloužení této lhůty až na dobu jednoho roku, přes tuto dobu pak v dohodě s ministerstvem financí.
(2) Po dobu, po kterou by zaměstnanec dojíždějící podle odstavce 1 jinak dostával odškodné podle § 25, kdyby byl u něho splněn předpoklad vedení dvojí domácnosti, možno mu, pokud při povinné dvojí docházce do služby je nucen se v poledne stravovat mimo vlastní domácnost, přiznati nejvýše třetinu částek uvedených v § 25, odst. 2, sloupec "bez dětí".
(3) Ministerstvo financí může stanoviti bližší podrobnosti a pokud je to odůvodněno, povoliti prodloužení lhůty v předchozím odstavci zmíněné i přes dobu jednoho roku.
§ 27.
Které odvětví náhrady zatěžují.
(1) Náhrady, na něž má zaměstnanec nárok, jdou v případě podle § 5, písm. a) a c), d) a e) na vrub služebního oboru, který disposici zaměstnancem učinil, v případech podle § 5, písm. f) a g) na vrub onoho služebního oboru, kde nastaly skutečnosti vedoucí k důsledkům podle těchto ustanovení.
(2) Jde-li o převod zaměstnance, jdou náhrady, na něž má zaměstnanec v takovém případě nárok, na vrub rozpočtových prostředků resortu, který určil, že zaměstnanec má býti převeden.
§ 28.
Který stav je rozhodným pro výměru náhrad.
(1) Je-li podmínka náhrad, že jde o zaměstnance ženatého s dětmi, ženatého bezdětného neb o zaměstnance mu postaveného na roveň, musí tento stav tu býti již v den, kdy sici podle § 5) úředně zpraven. K dětem narodivším se ženatým zaměstnancům (vdaným zaměstnankyním) po tomto dnu se přihlíží, nezavinil-li zaměstnanec průtah v přestěhování rodiny, jen pokud se narodily nejpozději do 6 měsíců, poté co zaměstnanec byl o přeložení úředně zpraven.
(2) Řídí-li se některá z náhrad podle služného (adjuta a pod.), je rozhodným skutečný stav v den, kdy byl zaměstnanec o přeložení úředně zpraven.
§ 29.
Kdo jsou zaměstnanci svobodní, ženatí, ženatí s dětmi.
(1) Členy zaměstnancovy rodiny rozumí nařízení manželku žijící se zaměstnancem ve společné domácnosti a zaměstnancovy děti, pokud by je bylo lze podřaditi ustanovení § 144 platového zákona neb obdobným ustanovením.
(2) Zaměstnanci s dětmi, vyhovujícími podmínkám odstavce 1, kteří nemají vůbec manželky, po případě nežijí s manželkou ve společné domácnosti, jakož i zaměstnankyně s takovými dětmi bez rozdílu, staví se co do náhrad stěhovacích výloh na roveň, pokud mají
a) jedno dítě, ženatým zaměstnancům bezdětným,
b) více než jedno dítě, ženatým zaměstnancům s dětmi, a to o takovém počtu dětí, který odpovídá číslu, o něž mají více dětí než jedno.
(3) K dítěti, k němuž bylo přihlédnuto pro postavení zaměstnance (zaměstnankyně) na roveň zaměstnanci ženatému, se jako k dítěti podle tohoto nařízení již nepřihlíží.
(4) Zaměstnance, které nelze považovati za zaměstnance ženaté nebo ženaté s dětmi, pokud se týče zaměstnance jim na roveň postavené, je posuzovati jako zaměstnance svobodné.
§ 30.
Zvláštní případy náhrad.
(1) Přísluší-li více zaměstnancům v tom kterém případě náhrada za opatření potřeby, již mohli si opatřiti společně, poskytne se jim dohromady jako náhrada jen nižší částka odpovídající výdaji, za nějž bylo lze takovou potřebu společně opatřiti.
(2) Náhrada nesmí být poskytnuta za člena zaměstnancovy rodiny, který by měl sám z jiného titulu nárok na stejnou nebo podobnou náhradu, pokud se týče nesmí býti zvyšována s ohledem na takovéhoto člena zaměstnancovy rodiny.
(3) Přísluší-li zaměstnanci v tom kterém případě náhrada téhož výdaje z více důvodů, poskytne se mu jen jediná náhrada, a to ta, která je v daném případě nejvyšší.
§ 31.
Vzdálenost.
Vzdáleností, pokud jde o otázky náhrad stěhovacích výloh, rozumí nařízení v pochybnostech vzdálenost, kterou je přesně zjistiti z úředních pomůcek, a to tu, která ze skutečných možných vzdáleností v přírodě je pro ten který použitý dopravní prostředek, jehož zaměstnanec měl použíti, nejkratší.
DÍL II.
Některá ustanovení o náhradě služebních výloh vůbec.
§ 32.
Služební výlohy.
Služebními výlohami se rozumí rozdíl mezi zaměstnancovými pravidelnými výdaji a vyššími nutnými výdaji vzniklými vzhledem ke zvláštním podmínkám, okolnostem a předpokladům služby, pokud náhrada těchto výloh není obsažena již v pravidelných zaměstnancových služebních příjmech nebo v odškodném jiného způsobu, nebo k ní není přihlíženo jinak.
§ 33.
Míra náhrady služebních výloh.
Náhrada služebních výloh nemůže býti zaměstnanci poskytnuta nad míru vyplývající ze stavu, jaký by přicházel v úvahu, kdyby zaměstnanec postupoval s náležitou hospodárností a ověřoval jen své nutné potřeby v nezbytném rozsahu, a to co nejúčelněji a s nejmenším nákladem.
§ 34.
Veřejné hromadné dopravní prostředky.
Veřejnými hromadnými dopravními prostředky se rozumí takové dopravní prostředky, jež slouží veřejné dopravě (přepravě) v určitých předem stanovených směrech a za určité předem stanovené a úředně schválené sazby, a to bez rozdílu, jde-li o dálkové hromadné dopravní prostředky (na př. železnici, dálkové autobusy, lodě plující na větší vzdálenosti) nebo jde-li o místní dopravní prostředky (na př. tramway, místní autobusy, převozní lodě).
§ 35.
O paušálech.
(1) Paušální náhrady služebních výloh je zavésti vždy, pokud tento způsob náhrad služebních výloh, častěji se u té které skupiny zaměstnanců toho kterého služebního odvětví opakujících, by znamenal zjednodušení a urychlení řízení, pokud se týče byl hospodárnější.
(2) Dosavadní paušálně poskytované náhrady služebních výloh, a to bez rozdílu, o jaký právní podklad se opírají, je podle potřeby nahraditi úpravami učiněnými příslušnými ústředními úřady v dohodě s ministerstvem financí.
(3) Paušálně poskytované náhrady služebních výloh je ústřední úřad, v jehož oboru jsou zavedeny, povinen v dohodě s ministerstvem financí podle potřeby, nejdéle vždy do dvou roků, přezkoumati a přizpůsobiti případně změněným poměrům.
§ 36.
O náhradách služebních výloh za zvláštních okolností nebo v případech hodných zvláštního zřetele.
Ústřední úřad může v dohodě s ministerstvem financí určiti, kdy a pokud lze poskytnouti náhradu služebních výloh za zvláštních okolností nebo v případech hodných zvláštního zřetele, a to nejen v případech, jež má na zřeteli toto nařízení, nýbrž i mimo tyto případy.
ČÁST DRUHÁ.
§ 37.
O zálohách na náhrady služebních výloh.
(1) Na náhrady služebních výloh možno, není-li pochybnosti o nároku na ně, zaměstnanci v odůvodněných případech povoliti přiměřenou zálohu, není- li naléhavého důvodu, zpravidla nejvýše třemi čtvrtinami pravděpodobné výše náhrady a nejdříve tři dny před nastoupením úřední cesty nebo před skutečným stěhováním. Při úředních cestách nebo při substituci nebo dočasném přidělení, pravděpodobně delších jednoho měsíce, může býti záloha povolena nejvýše třemi čtvrtinami odhadových náhrad v tom kterém kalendářním měsíci.
(2) Záloha se srazí najednou z prvé výplaty náhrad a nestačí-li tyto náhrady k úhradě zálohy, nebo nebyl-li náhrada vůbec přiznána, v přiměřených lhůtách z jiných služebních příjmů; jinak není přípustné povoliti vyrovnání zálohy ve splátkách.
§ 38.
Lhůty pro uplatňování náhrad služebních výloh.
(1) Náhrady služebních výloh musejí býti uplatňovány účtem na náhradu služebních výloh, a to nejpozději do třiceti dnů, počínajíc dnem následujícím po skončené úřední cestě (komisi), po přestěhování, pokud pak se týče jiných případů, poté co vznikly. Připadne-li poslední den lhůty na neděli, svátek nebo památný den státem uznaný, končí lhůta nejblíže příštím pracovním dnem, při čemž stačí, byl-li během lhůty účet na náhradu služebních výloh prokazatelně dodán na poštu k dopravě na příslušný úřad.
(2) Bylo-li nutno v některém měsíci vykonati více úředních cest (komisí), buď v téže věci nebo časově souvislých, je účty na náhradu služebních výloh za ně podati nejpozději do třiceti dnů po skončení úřední cesty (komise) poslední.
(3) Při úředních cestách nebo při substituci nebo dočasném přidělení, delších jednoho měsíce, je příslušné náhrady uplatňovati měsíčně za ten který kalendářní měsíc pozadu, nejdéle do 30 dnů po uplynutí tohoto měsíce.
(4) Nepodal-li zaměstnanec cestovní účet ve stanovené lhůtě, nemůže příslušné náhrady již uplatňovati. Ústřední úřad může v případech zvláštního zřetele hodných prominouti nedodržení lhůty.
§ 39.
Náležitosti účtů na náhradu služebních výloh.
(1) Účet na náhradu služebních výloh vyhotoví zaměstnanec zpravidla na tiskopisech určených k tomu účelu příslušným ústředním úřadem v hodně s ministerstvem financí.
(2) V účtu na náhradu služebních výloh nutno kromě náhrad, o něž jde, uvésti, a pokud třeba, doložiti všechny okolnosti, které jsou podle ustanovení tohoto nařízení rozhodné pro posouzení uplatňované náhrady.
(3) Ministerstvo financí může určiti, co zejména nutno v účtu na náhradu služebních výloh uvésti.
(4) Účtoval-li zaměstnanec za týž den další náhradu služebních výloh z důvodu jiné úřední cesty (komise), je povinen uvésti, za které cesty a kde náhradu tu účtoval.
(5) K účtu na náhradu služebních výloh je připojiti stručný, výstižný popis úřední cesty (komise), za niž se náhrady služebních výloh žádá, obsahující i výkaz práce, z něhož musí býti zřejmé místo, povaha a přesná doba zahájení a skončení jednotlivých úředních úkonů. Při krátkodobých cestách (komisích) stačí stručný jejich popis v účtu na náhradu služebních výloh.
(6) Účty na náhradu služebních výloh, kterými se uplatňuje nárok na náhradu stěhovacích výloh, musí býti doloženy zejména nákladními listy, zasilatelskými nebo povoznickými účty a bylo-li přestěhování provedeno nábytkovým vozem, jinak než podle směrnic vydaných ministerstvem financí, též třemi nabídkami na provedení takového přestěhování od nejbližších zasilatelů, kteří nejsou oprávněni se navzájem zastupovati, ani se fakticky navzájem nezastupují.
§ 40.
O podávání a potvrzování účtů na náhradu služebních výloh.
(1) Účty na náhradu služebních výloh podají zaměstnanci u úřadu, u něhož jsou ustanoveni, po případě službou přiděleni (přikázáni).
(2) Úřad, u něhož byl účet na náhradu služebních výloh podán, potvrdí na něm den, kdy byl podán, a byl-li podán poštou, také den dodání poštovní dopravě, a odevzdá jej, je-li sám příslušný rozhodnouti, k dalšímu řízení orgánům, jimž náleží úprava účtů na náhradu služebních výloh, jinak zašle účet ihned úřadu, jenž je příslušný rozhodnouti. V obou případech potvrdí přednosta úřadu, u něhož byl účet podán, případně u velkých úřadů přednosta příslušného oddělení, a jde-li o přednostu úřadu, jeho zástupce, v účtu správnost údajů účtovatelných určených podle odstavce 3.
(3) Ministerstvo financí v dohodě se zúčastněnými ministerstvy může stanoviti, které údaje účtovatelovy vyžadují potvrzení správnosti podle odstavce 2.
§ 41.
Příslušnost.
(1) Příslušným rozhodnouti o záloze a o účtu na náhradu služebních výloh je
1. ústřední úřad:
a) jestliže zaměstnanci v rozhodné době (úřední cesty, komise a j.) poukazoval služební platy;
b) je-li o úřední cestu (komisi a j.), kterou zaměstnanec vykonal, byv přidělen ústřednímu úřadu, pro který je ústřední úřad úřadem plat poukazujícím;
c) jde-li o účty na náhradu služebních výloh přednostů úřadů ústřednímu úřadu přímo podřízených neb o účty přednostů účtáren (obdobných oddělení) těchto úřadů, jakož i o účty zástupců zmíněných přednostů, zastupují-li nepřítomného přednostu;
2. úřad ústřednímu úřadu přímo podřízený ve všech ostatních případech.
(2) Konají-li se však úřední cesty (komise) v zájmu stran nebo jde-li o úřední cesty (komise) zaměstnanců službou přidělených jinému než vlastnímu resortu, může ústřední úřad za určitých podmínek jím stanovených přenésti tuto příslušnost i na jiné než v předchozím odstavci uvedené úřady, případně i na úřady nižšího stupně.
(3) Jde-li o náhrady stěhovacích výloh a náhrady poskytované se zřetelem ku přestěhování, rozhoduje o nich
a) v případech podle § před, písm. a), c), d) a e) úřad, který učinil se zaměstnancem disposici tohoto druhu,
b) v případech podle § 5, písm. b), f) a g) úřad, který byl dosud příslušným rozhodovati o zaměstnancových nárocích na náhradu služebních výloh podle odstavce 1.
§ 42.
O nutné hospodárnosti.
(1) Služební opatření, jež mají v zápětí vznik služebních výloh, a to bez ohledu, jak se tyto výlohy hradí, smějí býti činěna, pokud věc nelze uspokojivě opatřiti jinak s menším nákladem pro protektorátní správu, jen, jde-li o nutné potřeby protektorátní správy ověřované v nezbytném rozsahu a co nejúčelněji a nejhospodárněji.
(2) Zaměstnanci provádějící služební opatření, jež mají v zápětí vznik služebních výloh, pokud se týče jejich náhrady, bez ohledu, jakým způsobem se tak děje, jsou povinni dbáti nejen, aby věc v potřebném rozsahu byla co nejlépe a nejúčelněji obstarávána, nýbrž i aby náklad spojený s provedením služební disposice byl co nejnižší.
(3) Při výpočtu náhrad služebních výloh přihlíží se k příležitostem, jichž zaměstnanec přiměřeně a k povaze služby zcela nebo zčásti mohl bezplatně použíti, nebo ke slevám, jichž přiměřeně k povaze služby mohl dosíci, tak jako by jich skutečně pouižl, pokud se týče jich dosáhl.
§ 43.
O úpravě účtů na náhradu služebních výloh.
(1) Při úpravě účtů na náhradu služebních výloh nelze se omeziti na pouhé zjišťování, zda není překročena dovolená výměra náhrad, nýbrž dlužno také zkoumati, zda jsou pro povolení požadovaných náhrad splněny všechny rozhodné předpoklady, jež z tohoto nařízení vyplývají, a není-li tomu tak, odmítnouti uznání jednotlivých položek, po případě celého účtu. Při úpravě účtu na náhradu služebních výloh je si počínati co nejobezřetněji, aby nedocházelo k nesprávným poukazům náhrad. Ministerstvo financí může vydati směrnice o tom, jak je třeba prokazovati jednotlivé skutečnosti neb údaje rozhodné pro výměru náhrad služebních výloh.
(2) Jsou-li pochybnosti o přiměřenosti účtované náhrady, je si vyžádati posudek příslušného úřadu (orgánu).
(3) Náhrady účtované nižší výměrou mohou býti úředně zvyšovány na výměru přípustnou v mezích tohoto nařízení, jde-li o zřejmé nedopatření účtujícího.
§ 44.
O uvědomění zaměstnance o upraveném účtu.
(1) O tom, jak bylo o účtu rozhodnuto, je zaměstnance uvědomiti, a to zpravidla nahlédnutím do upraveného účtu, což zaměstnanec v účtu potvrdí vlastnoručním podpisem a připojením data. Změny provedené při úpravě účtu na náhradu služebních výloh případně jeho odmítnutí nebo zamítnutí je v účtu nebo ve zvláštní příloze k účtu stručně odůvodniti. Neliší-li se částka, na niž byl účet na náhradu služebních výloh upraven, od částky úhrnem v tom kterém účtu zaměstnancem uplatňované o více než 5 K, možno od uvědomování zaměstnance o tom, jak o účtu bylo rozhodnuto, upustiti.
(2) Zatěžují-li útraty jiný orgán (úřad, ústav, fond, podnik protektorátní nebo Protektorátem spravovaný, po případě provozovaný), zašle se před uvědomením zaměstnance tomuto orgánu (úřadu, ústavu, fondu, podniku) upravený účet s odůvodněním případných změn k výplatě; byl-li účet na náhradu služebních výloh odmítnut nebo zamítnut, zpraví se o tom rovněž tento orgán (úřad, ústav, fond, podnik). Nesouhlasil-li by tento úřad (orgán, ústav, fond, podnik) s úpravou nemůže sám provésti opravu, nýbrž může žádati o ni úřad, jenž účet upravil, uveda pro to své důvody. V těchto případech dlužno nespornou částku vyplatiti, aniž by se vyčkávalo dohody příslušných úřadů.
§ 45.
Smírné urovnání.
Nelze-li pochybnosti o rozhodných skutečnostech, vzniklé v konkretním případě úpravy účtu na náhradu služebních výloh, odstraniti bez delšího řízení, aniž by tím vznikly nové náklady, pokud se týče v přiměřené krátké době, má se úřad k rozhodnutí příslušný nebo orgán jím k tomu určený pokusiti o smírné urovnání věci v duchu tohoto nařízení. O případném smírném urovnání je učiniti stručný výstižný záznam.
§ 46.
O opravných prostředcích.
(1) O opravných prostředcích, opravě nesprávné výměry nebo výplaty náhrad příslušejících podle tohoto nařízení, platí příslušné předpisy § 151 platového zákona, pokud se týče obdobné předpisy. Výměr ve smyslu těchto předpisů nahrazuje uvědomění o rozhodnutí podle § 44, odst. 1.
(2) Odvolací stolice je oprávněna vyříditi odvolání účtovatelovo též narovnáním. Narovnáním je konečně a neodvolatelně vyřízena úprava účtu na náhradu služebních výloh ohledně té části, která byla narovnáním upravena.
ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ.
§ 47.
O zmocnění k případným změnám.
Vláda může k návrhu ministerstva financí usnesením měniti podle potřeby sazby a číselné podklady, z nichž vychází toto nařízení.
§ 48.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1940; provedou je všichni členové vlády.
Dr. Hácha v. r.
Ing. Eliáš v. r.
Ježek v. r.
Dr. Kalfus v. r.
Dr. Kapras v. r.
Dr. Krejčí v. r.,
též jako ministr pověřený řízením ministerstva zemědělství
Dr. Šádek v. r.
Dr. Havelka v. r.
Čipera v. r.
Dr. Klumpar v. r.