Vládní nařízení ze dne 6.6.1940 o procesních opatřeních v soudních řízeních pro některé nároky, ve kterých stranou je bývalý Československý (Česko-Slovenský) stát nebo Protektorát Čechy a Morava nebo svazek územní samosprávy

10.8.1940 | Sbírka:  251/1940 Sb. | Částka:  79/1940ASPI

Vztahy

Nadřazené: 330/1938 Sb.
251/1940 Sb.
Vládní nařízení
ze dne 6. června 1940
o procesních opatřeních v soudních řízeních pro některé nároky, ve kterých stranou je bývalý Československý (Česko-Slovenský) stát nebo Protektorát Čechy a Morava nebo svazek územní samosprávy
Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb.:
§ 1
(1) Jsou-li bývalý Československý (Česko-Slovenský) stát nebo Protektorát Čechy a Morava, jejich nebo jimi spravované ústavy, podniky nebo fondy žalovány (u soudů řádných nebo mimořádných nebo rozhodčích) z právních poměrů vzešlých ze smluv nebo jiných skutečností nastalých přede dnem 14. března 1939, a popírá-li žalovaná strana, že by byla vzhledem ke spornému nároku pro nastalé územní změny zavázána, přeruší soud řízení ohledně popřeného nároku v každém stavu řízení z moci úřední.
(2) Exekuce pro takové nároky soud na návrh povinné strany odloží.
(3) Zatímní opatření, aby byl zajištěn nárok (odstavec 1), jsou po přerušení řízení nepřípustná. Dříve povolená zatímní opatření soud na návrh zruší. Toto ustanovení se netýká zápovědi uvedené v § 382, č. 5 ex. ř.
(4) Proti usnesením soudu podle předcházejících odstavců není opravného prostředku.
§ 2
Při počítání lhůt, jichž uplynutí je spojeno s právní újmou, nelze do lhůty počítati dobu, po kterou nemohl oprávněný podle tohoto nařízení uplatňovati svá práva.
§ 3
V řízení budiž z úřední moci nebo na návrh pokračováno, jestliže úpravou otázky převzetí závazků (§ 1, odst. 1) přestane důvod opatření podle § 1, nebo jestliže žalovaná (povinná) strana sama navrhne, aby se v řízení pokračovalo.
§ 4
Ustanovení §§ 1 až 3 platí obdobně i pro jiné druhy řízení soudního, v němž by byly uplatňovány nároky povahy naznačené v § 1 proti subjektům tam uvedeným.
§ 5
Ustanovení § 1, odst. 1 až 3, §§ 2 až 4 platí obdobně, je-li nárok uplatňován proti svazku územní samosprávy nebo proti ústavu, podniku nebo fondu, jež tento svazek zřídil nebo jež spravuje, a má-li soud podle stavu věci za to, že otázka zavázanosti je pro změny uvedené v § 1, odst. 1 pochybná. Proti usnesení soudu, bylo-li vydáno samosoudcem je přípustný rekurs. Dalšího opravného prostředku není.
§ 6
Ustanovení § 1, odst. 1 až 3, §§ 2 až 4 platí obdobně také tenkráte, uplatňuje-li nárok některý ze subjektů jmenovaných v §§ 1 a 5 a má-li soud podle stavu věci za to, že otázka nástupnictví v nárok je pro změny uvedené v § 1, odst. 1 pochybná. Ustanovení § 5, věty druhé a třetí platí i tu.
§ 7
Dříve než přeruší řízení, může soud provésti důkazy, jež pokládá podle stavu věci za rozhodné, jestliže je obava, že by za přerušení mohl býti průvodní prostředek jinak ztracen nebo jeho použití znesnadněno.
§ 8
Toto nařízení nabývá účinnosti třetím dnem po vyhlášení; provede je ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.
Dr. Hácha v. r.
Ing. Eliáš v. r.
Ježek v. r.
Dr. Kratochvíl v. r.
Dr. Kalfus v. r.
Dr. Havelka v. r.
Dr. Kapras v. r.
Čipera v. r.
Dr. Krejčí v. r.
Bubna v. r.
Dr. Klumpar v. r.