Vládní nařízení ze dne 25.9.1940 o dani z obratu

26.9.1940 | Sbírka:  314/1940 Sb. | Částka:  102/1940ASPI

Vztahy

Nadřazené: 330/1938 Sb.
Prováděcí: 635/1945 Ú.l.I, 245/1942 Sb., 155/1941 Sb.
Aktivní derogace: 263/1940 Sb., 214/1940 Sb., 21/1940 Sb., 305/1939 Sb., 184/1939 Sb., 130/1939 Sb., 19/1939 Sb.I, 390/1938 Sb., 368/1938 Sb., 359/1938 Sb., 358/1938 Sb., 357/1938 Sb., 356/1938 Sb., 293/1938 Sb., 251/1938 Sb., 168/1938 Sb., 157/1938 Sb., 135/1938 Sb., 134/1938 Sb., 133/1938 Sb., 132/1938 Sb., 123/1938 Sb., 98/1938 Sb., 97/1938 Sb., 288/1937 Sb., 287/1937 Sb., 286/1937 Sb., 285/1937 Sb., 284/1937 Sb., 283/1937 Sb., 282/1937 Sb., 281/1937 Sb., 147/1937 Sb., 145/1937 Sb., 48/1937 Sb., 348/1936 Sb., 347/1936 Sb., 346/1936 Sb., 345/1936 Sb., 344/1936 Sb., 343/1936 Sb., 342/1936 Sb., 341/1936 Sb., 154/1936 Sb., 153/1936 Sb., 141/1936 Sb., 280/1935 Sb., 279/1935 Sb., 276/1935 Sb., 275/1935 Sb., 273/1935 Sb., 271/1935 Sb., 270/1935 Sb., 269/1935 Sb., 267/1935 Sb., 266/1935 Sb., 265/1935 Sb., 213/1935 Sb., 140/1935 Sb., 136/1935 Sb., 109/1935 Sb., 289/1934 Sb., 288/1934 Sb., 285/1934 Sb., 284/1934 Sb., 283/1934 Sb., 220/1934 Sb., 125/1934 Sb., 122/1934 Sb., 83/1934 Sb., 256/1933 Sb., 181/1933 Sb., 176/1933 Sb., 138/1933 Sb., 137/1933 Sb., 135/1933 Sb., 134/1933 Sb., 133/1933 Sb., 127/1933 Sb., 120/1933 Sb., 119/1933 Sb., 6/1933 Sb., 5/1933 Sb., 4/1933 Sb., 3/1933 Sb., 84/1932 Sb., 79/1932 Sb., 70/1932 Sb., 61/1932 Sb., 59/1932 Sb., 4/1932 Sb., 224/1931 Sb., 223/1931 Sb., 218/1931 Sb., 127/1931 Sb., 208/1930 Sb., 207/1930 Sb., 205/1930 Sb., 198/1930 Sb., 194/1930 Sb., 189/1930 Sb., 188/1930 Sb., 117/1930 Sb., 94/1930 Sb., 77/1930 Sb., 76/1930 Sb., 39/1930 Sb., 32/1930 Sb., 4/1930 Sb., 3/1930 Sb., 2/1930 Sb., 1/1930 Sb., 181/1929 Sb., 109/1929 Sb., 202/1928 Sb., 173/1928 Sb., 53/1928 Sb., 162/1927 Sb., 129/1927 Sb., 259/1926 Sb., 247/1926 Sb., 246/1926 Sb., 263/1925 Sb., 247/1925 Sb., 239/1925 Sb., 156/1924 Sb., 13/1924 Sb., 268/1923 Sb.
Pasivní derogace: 31/1946 Sb., 98/1945 Sb., 6/1944 Sb., 12/1943 Sb.
314/1940 Sb.
Vládní nařízení
ze dne 2%. září 1940
o dani z obratu
Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb.:
Předmět daně a dosah její platnosti
§ 1
Zdanitelné obraty
Dani z obratu podléhají tyto obraty:
1. dodávky a jiná plnění, která podnikatel provádí v tuzemsku za úplatu v rámci svého podniku. Daňová povinnost není vyloučena tím, že se obrat uskutečňuje na podkladě zákonného nebo úředního nařízení nebo tím, že podle zákona platí za uskutečněný;
2. vlastní spotřeba. Je dána tím, že podnikatel bere v tuzemsku předměty ze svého podniku k účelům, které nenáležejí k jeho podnikání.
§ 2
Dodávka
(1) Dodávkami jsou plnění, jimiž podnikatel poskytuje odběrateli nebo z jeho příkazu někomu třetímu moc nakládati předmětem vlastním jménem.
(2) Převzal-li podnikatel opracování nebo zpracování předmětu a při tom použije látek, které si sám opatří, považuje se plnění za dodávku (dodávku díla), pokud u těchto látek nejde o pouhé přídavky nebo jiné vedlejší věci. To platí také tehdy, jsou-li předměty pevně spojovány s půdou a zemí.
(3) Při komisionářském obchodě jde mezi komitentem a komisionářem o dodávku; za odběratele se považuje při prodejní komisi komisionář, při nákupní komisi komitent. Totéž platí, obstarává-li někdo dodávku vlastním jménem na cizí účet. V pochybnostech, jde-li o poměr komisionářský nebo o jednání, jež někdo obstarává vlastním jménem na cizí účet, či o poměr jednatelský, předpokládá se, neprokáže-li poplatník opaku, že nejde o poměr jednatelský.
(4) Uzavře-li více podnikatelů obratové obchody o témže předmětu a jsou-li tyto obchody splněny tím, že první podnikatel á moc nakládati s předmětem přímo odběrateli v pořadí poslednímu, považuje se dodávka poslednímu odběrateli současně za dodávku každého včleněného podnikatele (členěný obchod).
(5) Je-li odběratel povinen vrátiti dodavateli vedlejší výrobky nebo odpadky, které vznikají při opracování nebo zpracování jemu odevzdaného předmětu, omezuje se dodávka na obsah součástí předmětu, které odběrateli zůstanou (např. na obsah tuku v mléce při vrácení mléka odstředěného, na obsah cukru v řepě při vrácení řepných řízků). To platí také tehdy, jestliže odběratel místo vedlejších výrobků nebo odpadků vznikajících při opracování nebo zpracování vrátí předměty stejného druhu, které se zpravidla v jeho podniku vyskytují.
§ 3
Jiná plnění
(1) Jiná plnění jsou plnění, která nejsou dodávkou. Jiným plněním je zejména výkon, tj. jakákoliv pracovní činnost fysická nebo duševní. Jiné plnění může záležeti také v opominutí nebo trpění nějakého jednání nebo stavu.
(2) Přenechá-li podnikatel objednateli, který mu odevzdá látku ke zhotovení nějakého předmětu, místo předmětu, který má býti zhotoven, jiný předmět stejného druhu, jak jej ve svém podniku z takové látky obvykle vyrábí, považuje se plnění podnikatelovo za výkon díla, jestliže úplata za plnění se počítá jako mzda za dílo bez ohledu na rozdíl mezi tržní cenou přijaté látky a přenechaného předmětu (např. mletí na výměnu).
Daňová osvobození
§ 4
Z obratů spadajících pod ustanovení § 1 jsou od daně osvobozeny:
1. zcizení podniků v celku potomkům, nevlastním dětem nebo jejich potomkům. Osvobození platí i pro prodeje mezi spoludědici k rozdělení dědictví, bude-li prodej proveden do dvou let po dědickém nápadu;
2.
a) prodloužený dovoz. Za takový se považují ty dodávky potřebných surovin, polotovarů, poživatin a krmiv ve velkém v námořních přístavních místech, které následují po dovozu do námořního přístavního místa;
b) první dodávka ve velkém jinde než v námořním přístavním místě, která se týká předmětů jmenovaných pod a) a dovezených do tuzemska.
Vláda určí dalším nařízením tyto předměty (seznam volných předmětů) a vyjmenuje místa, která se považují za námořní přístavní místa. Daňové osvobození je dáno jen tehdy, jestliže zmíněné předměty nebyly v tuzemsku vůbec opracovány nebo zpracovány anebo byly v tuzemsku opracovány nebo zpracovány jenom v rozsahu stanoveném dalším vládním nařízením a předpoklady daňového osvobození jsou prokázány knihami;
3. vývozní dodávky za předpokladů stanovených dalším vládním nařízením;
4. dodávky potřebných surovin a polotovarů ve velkém, jestliže podnikatel nabyl předmětů od jiného a je ani neopracoval ani nezpracoval a předpoklady daňového osvobození prokázal knihami. Vláda určí dalším nařízením tyto předměty a může připustiti určitá opracování a zpracování. Dodává-li podnikatel předměty také mimo obchod ve velkém, platí daňové osvobození pro dodávky ve velkém pouze tehdy, jestliže dodávky mimo obchod ve velkém nečinily v posledním předcházejícím kalendářním roce více než 75 % celkového obratu;
5. dodávky vody, plynu, elektřiny nebo tepla prováděné
a) Říší, Protektorátem Čechy a Morava, zeměmi, okresy, obcemi nebo jejich účelovými svazy;
b) souvisícími vedeními více podnikatelů s výjimkou prvé dodávky v tuzemsku;
6. dodávky z nucených dražeb;
7. obraty Říše a Protektorátu Čechy a Morava v provozu poštovním a telekomunikačním včetně rozhlasu a na zákonu spočívající plnění dopravních podnikatelů pro tento provoz;
8. poskytování úvěru a obraty peněžních pohledávek (např. směnek a šeků), cenných papírů, podílů na společnostech a jiných sdruženích, bankovek, papírových peněz, platidel a tuzemských úředních cenin;
9. obraty podle pojišťovacích smluv, podrobených poplatku podle cís. nařízení ze dne 15. září 1815, č. 280 ř. z., i když jest příslušná pojišťovací smlouva podle zvláštního ustanovení téhož nařízení od poplatku osvobozena;
10. dodávky, pronájmy a propachtování nemovitostí a práv, která se zapisují do veřejných knih o věcech nemovitých, jakož i pronájmy a propachtování výsostných práv Říše a Protektorátu Čechy a Morava, jež se vztahují na užitky země a půdy. Dodávky, pronájmy a propachtování věcí spojených s pozemky nebo budovami jsou však podrobeny dani, pokud nejsou podrobeny nemovitostnímu poplatku. Rovněž je dani podrobeno ubytování v hostincích;
11. dodávky léčiv, léčebných pomůcek (včetně pomůcek therapeutických), lékařských (léčebných) přístrojů a nástrojů, léčebných vod, dodávky a výkony, záležející v podávání léčebných lázní, výkony lékařské a porodnické, hradí-li úplaty za tyto dodávky nebo výkony nositelé nebo náhradní nositelé veřejnoprávního sociálního pojištění podle příslušných právních ustanovení, nebo jsou-li zmíněné dodávky a výkony prováděny pro osoby, opatřené vysvědčením chudinským, anebo pro N. S. Péči o blaho lidu, z. s. Za týchž podmínek jsou od daně osvobozeny i jiné dodávky a výkony, pokud je provádějí léčebné a ošetřovací ústavy a lázeňské podniky. Dále jsou od daně osvobozeny dodávky a výkony, prováděné veřejnými léčebnými a ošetřovacími ústavy na všeobecných třídách nebo prováděné lázeňskými podniky v případě, že byla z úplaty poskytnuta z důvodů sociálních nejméně 50%ní sleva. Daňové osvobození se však nevztahuje na poskytování zaopatření a přístřeší;
12. ubytování, stravování a obvyklá naturální plnění, která poskytuje podnikatel zaměstnancům a dělníkům svého podniku jako náhradu za vykonané služby. K zaměstnancům a dělníkům patří také rodinní příslušníci plně v podniku zaměstnaní a podléhající pojistné povinnosti, jestliže překročili šestnáctý rok svého věku;
13. obraty z činnosti soukromého učence, umělce, spisovatele, obchodního jednatele nebo makléře, nepřesahuje-li celkový obrat v kalendářním roce 60.000 korun;
14. obraty domáckých živnostníků, slepců a ústavů slepců podle bližšího ustanovení dalšího vládního nařízení;
15. vlastní spotřeba u zemědělských a lesních závodů, pokud v nich nepřesáhly zdanitelné obraty v posledním předcházejícím kalendářním roce 100.000 korun;
16. výkony drah záležející v přepravě na hlavních, vedlejších (místních) a drobných drahách, jakož i dodávky a jiná plnění drah souvisící s provozem přepravy;
17. výkony záležející v hromadné dopravě osob autobusy, pokud není zcela osvobozena od daně z jízdného. Daňové osvobození se vztahuje i na dodávky a jiná plnění souvisící s hromadnou dopravou osob autobusy, jestliže úplata (náhrada) za ně patří do základu daně z jízdného;
18.
a) dopravy po vodních cestách a vlek lodí a vorů,
b) charterování a pronajímání lodí pro plavby námořní a vnitrozemské,
c) používání zařízení na přirozených a umělých vodních cestách (včetně přístavů), vybírají-li se úplaty jen ve výši prostředků nutných k vybudování a udržování těchto zařízení včetně úroku a úmoru nebo nepřesahují-li tyto úplaty sazby, které za stejných předpokladů vybírají podobná zařízení Říše, Protektorátu Čechy a Morava, zemí, okresů nebo obcí;
19. výkony záležející ve mzdovém zušlechťovacím styku na cizozemský účet, jakož i výkony záležející v překladištním styku v námořních přístavních místech, a to v případech a za podmínek stanovených dalším vládním nařízením;
20. dodávky a jiná plnění pro tuzemskou kapitálovou společnost, jestliže je provádí:
a) první nabyvatel společenských práv vůči tuzemské kapitálové společnosti, a to za účelem nabytí těchto práv;
b) společník tuzemské kapitálové společnosti, a to ke splnění závazku vyplývajícího ze společenského poměru ke zmíněné společnosti anebo k zlepšení nebo rozšíření účasti na dotčené společnosti;
21. výkony členů společenských orgánů společností akciových a komanditních společností na akcie, pokud úplatou za ně jsou požitky podléhající dani z tantiem;
22. veřejné loterie a slosování, jakož i úředně povolené soukromé loterie a slosování, dále sázky na výsledky sportovních podniků, sázky totalisátorské a bookmakerské;
23. dodávky výbušnin v případech, kdy důlní podnikatelé dodávají výbušniny svým dělníkům k použití v podniku;
24. obraty divadel provozovaných ve veřejném zájmu Říší, Protektorátem Čechy a Morava, zeměmi, okresy, obcemi nebo svazy obcí. Daňové osvobození neplatí pro divadla, která jsou provozována formou soukromoprávních společností;
25. vědecké a poučné přednášky pořádané veřejnoprávními korporacemi, používá-li se příjmů převážně ke krytí výloh.
Poplatník
§ 5
Poplatníkem jest podnikatel.
Podnikatel, podnik
§ 6
(1) Podnikatelem jest ten, kdo vykonává samostatně činnost živnostenskou nebo povolání. Podnik zahrnuje veškerou živnostenskou činnost nebo povolání podnikatelovo. Živnostenskou činností nebo povoláním je každá trvalá činnost k dosažení příjmů, i když chybí úmysl dosící zisku, nebo když sdružení osob je činno jen pro své vlastní členy.
(2) Živnostenská činnost nebo povolání nejsou vykonávány samostatně,
1. pokud fysické osoby jsou jako jednotlivci nebo ve sdružení včleněny do podniku tak, že jsou povinny říditi se příkazy podnikatele;
2. je-li právnická osoba podřízena vůli podnikatele tak, že nemá vlastní vůle (společnost organicky závislá).
(3) Výkon veřejné moci není živnostenskou činností nebo povoláním.
Dodatkové zdanění podniků o více stupních
§ 7
Dalším vládním nařízením mohou býti učiněna opatření k vyrovnání rozdílného zatížení daní z obratu podniků o jednom stupni a podniků o více stupních.
Ručení
§ 8
(1) Za nezaplacenou a bezvýsledně upomenutou daň i její příslušenství (tj. 5%ní zvýšení daně podle § 20, odst. 6, poplatek z prodlení a náhradu nákladů upomínacích a exekučních) ručí celým svým jměním:
1. nabyvatel podniku nebo v organisaci podniku zvlášť vedeného závodu, převedeného v celku úplatně nebo neúplatně, a to za daň, kterou jsou jeho předchůdci povinni platiti za běžné vyměřovací období, jakož i za bezprostředně předcházející vyměřovací období;
2. osobně ručící společníci, a to za daň, kterou jest společnost povinna platiti na dobu, po kterou byli jejími společníky;
3. osoby zodpovědné za správu osob právnických, a to za daň, kterou jest právnická osoba povinna platiti za dobu, po kterou byly zodpovědny za její správu. ručení toto není však možno uplatniti po uplynutí pěti let ode dne, kdy osobě, zodpovědné za správu právnické osoby, bylo uděleno absolutorium za dobu, které se ručení týká;
4. účastníci příležitostných sdružení, a to za daň, kterou jest příležitostné sdružení povinno platiti za dobu, po kterou se ho zúčastnili;
5. osoba, pověřená vedením tuzemské provozovny podnikatele, jenž má v cizině bydliště nebo obchodní vedení podniku, a to za daň, kterou jest takový podnikatel povinen platiti za dobu, po kterou dotčená osoba byla pověřena vedením jeho tuzemské provozovny;
6. právnická osoba, která je podřízena vůli podnikatele tak, že nemá vlastní vůle (§ 6, odst. 2, č. 2), jakož i osoby zodpovědné za její správu, a to za daň, kterou je povinen platiti zmíněný (ovládající) podnikatel.
(2) Nepatří-li předměty sloužící provozu podniku podnikateli, nýbrž některému z jeho příslušníků nebo osobě podstatně na podniku zúčastněné, ručí vlastník předmětů těmito předměty za daň z obratů provedených podnikatelem při provozu dotčeného podniku.
(3) Postihuje-l.i ručení více osob, ručí všechny společně a nerozdílně.
(4) Fysické i právnické osoby včetně neodevzdané pozůstalosti ručí za nezaplacené peněžité pokuty a útraty trestního řízení, které byly jejich zákonným zástupcům nebo zmocněncům uloženy pro přestupky daňové (§ 25), spáchané při vykonávání povinností z tohoto zastupitelského nebo zmocněneckého poměru vyplývajících. Z ručení jsou vyňaty fysické osoby, které nejsou svéprávné, pokud jde o jejich zákonné nebo úředně zřízené zástupce a fysické osoby, jež prokáží, že jejich zmocněnec, při jehož volbě užily povinné péče, jednal bez jejich vědomí.
Daňový základ
§ 9
(1) V případě § 1, č. 1 zdaňuje se obrat podle přijaté úplaty. Úplatou je vše, co příjemce dodávky nebo jiného plnění vynaloží, aby nabyl dodávky nebo jiného plnění; k úplatě patří také to, co poskytne podnikateli za dodávku nebo jiné plnění někdo jiný než příjemce. Cizozemské hodnoty přepočítají se podle bližšího ustanovení dalšího vládního nařízení. V případě § 1, č. 2 nastupuje na místo přijaté úplaty cena, kterou obvykle platí překupníci v místě a v době vzetí z podniku za předměty stejného nebo podobného druhu. Při převodu práv spojených s držbou zástavního lístku platí za přijatou úplatu cena zástavního lístku s připočtením zástavní částky.
(2) Při směně, při obratech směně podobných a při odevzdání věci na místo placení platí hodnota jednoho obratu za úplatu pro obrat druhý.
(3) K úplatě nenáležejí částky, které podnikatel přijímá a vydává jménem a na účet osoby jiné (průběžné položky).
(4) Z úplaty za dani podrobené obraty mohou býti dotčeny:
1. výlohy podnikatelovy za zaslání a pojištění předmětů podle bližšího ustanovení dalšího vládního nařízení;
2. výlohy za obal, vezme-li jej dodavatel zpět, a úplatu o část naň vypadající zmenší;
3. speditérem, povozníkem a obchodním jednatelem ty výlohy na cle a vyrovnávací dani, které platí za příkazce.
(5) Při dodávce podniku v celku je daňovým základem úplaty za předměty dodané nabyvateli (majetkové položky); převzatém dluhy nemohou býti odečteny.
(6) Dalším vládním nařízením může býti pro některé skupiny podnikatelů daňový základ zvlášť upraven.
Daňové sazby
§ 10
(1) Daň činí 2 % úplaty (§ 9, odst. 1, druhá věta) za každou dani podrobenou dodávku nebo jiné plnění, u vlastní spotřeby činí daň 2 % ceny (§ 9, odst. 1, čtvrtá věta).
(2) Daň se snižuje na 1 % u dodávek a vlastní spotřeby:
1. předmětů, které jsou v tuzemsku vyráběny v zemědělském nebo lesním závodu, pokud tyto předměty dodává sám jejich výrobce;
2. obilí, mouky, šrotu nebo otrub z obilí a pekařského zboží z nich vyrobeného.
(3) Daň se snižuje na 1/2 % u dodávek předmětů neuvedených v § 4, č. 4 ve velkém, pokud podnikatel předmětů nabyl od jiného, je ani neopracoval ani nezpracoval a předpoklady snížení daně prokázal knihami. Dodává-li podnikatel předměty také mimo obchod ve velkém, lze použíti snížené daňové sazby pouze tehdy, nečinily-li dodávky mimo obchod ve velkém v posledním předcházejícím kalendářním roce více než 75 % celkového obratu.
(4) Daň se zvyšuje na 2 1/2 % u podnikatelů, jejichž celkový obrat v posledním předcházejícím kalendářním roce přesáhl 10 milionů korun, a to,
1. pro veškeré dani podrobené obraty u podnikatelů, u nichž obraty v drobném činily v posledním předcházejícím kalendářním roce více než 75 % celkového obratu;
2. pouze pro dani podrobené obraty v drobném u podnikatelů, u nichž obraty v drobném nečinily v posledním předcházejícím kalendářním roce více než 75 % celkového obratu.
(5) Zvýšené daňové sazby se pro běžné vyměřovací období nepoužije, jestliže dani podrobené obraty v drobném u podnikatelů uvedených v odstavci 4, č. 2 nepřesáhly v posledním předcházejícím kalendářním roce částku 100.000 korun.
(6) Sazbu dodatkové daně (§ 7) stanoví další vládní nařízení.
(7) U dani podrobené dodávky podniku v celku činí daň 1/2 % úplaty.
(8) Dodávají-li se předměty, podléhající různým daňovým sazbám, za paušální úplatu, jest pro vyměření daně rozhodná sazba vyšší.
(9) Při vyměřování daně zaokrouhluje se daňový základ i daň na celé koruny dolů.
Vznik daňové povinnosti Nárok na daň
§ 11
(1) Daňová povinnost vzniká zpravidla provedením dodávky nebo jiného plnění. Nárok na daň lze však uplatniti zásadně teprve v době placení. Placením se rozumí nejen placení hotovými penězi, nýbrž i dobropisem, směnkou, šekem, převzetím dluhu, postupem pohledávky apod.
(2) Výjimkou ze zásady vytčené v odstavci 1 vzniká daňová povinnost a lze uplatniti nárok na daň:
a) při vlastní spotřebě v době, kdy předmět byl vzat z podniku;
b) bylo-li poplatníkovi povoleno, aby místo úplat přijatých ve vyměřovacím období zdaňoval ceny účtované (§ 17, odst. 7), v době, kdy byl vydán účet, nejdéle však v době, kdy byla zaplacena úplata za dodávku nebo jiné plnění;
c) záleží-li při zdaňování podle přijatých úplat úplata ve směnce nebo šeku, v době, kdy dodavatel nebo, kdo jiné plnění provedl, obdrží hodnotu směnky nebo šeku uhrazenou, i když se tak stane před jejich splatností;
d) povolí-li podnikatel, zdaňující přijaté úplaty, zaplacení úplaty ve splátkách a zároveň si vyhradí vlastnictví k prodané věci až do úplného zaplacení úplaty, vzniká daňová povinnost odevzdáním věci nabyvateli a nárok na daň z jednotlivých splátek lze uplatniti v době jejich placení.
(3) Další vládní nařízení stanoví, kdy vzniká daňová povinnost a kdy lze uplatniti nárok na daň v případech dodatkového zdanění (§ 7).
Přesunutí daně
§ 12
(1) Poplatník není v případě § 1, č. 1 oprávněn požadovati vedle úplaty daň odděleně, zcela nebo částečně, ani není oprávněn úplatu, kterou má zaplatiti za obrat provedený na něho, zkrátiti o daň, kterou sám je povinen platiti. Může však daň zvláště požadovati, jestliže úplata se řídí sazbami stanovenými zákonem nebo vládním nařízením.
(2) Právní jednání, které obsahuje ujednání tomu odporující, jest v tomto směru právně neúčinné.
Nepřípustnost samosprávných přirážek
§ 13
Daň z obratu nemůže býti podrobena přirážkám samosprávných svazků.
Vyměřování a vybírání daně
§ 14
Ohlašovací povinnost
(1) Podnikatel je povinen ohlásiti vznik podniku, každého nového závodu a každé nové provozovny, jakož i zánik nebo přesídlení podniku, závodu nebo provozovny, a to vyměřovacímu úřadu, který jest příslušným (§ 20, odst. 99) vyměřiti mu daň z obratu.
(2) Řídí-li se příslušnost úřadu k vymření daně bydlištěm podnikatele, je tento povinen ohlásiti vznik bydliště, a to vyměřovacímu úřadu, v jehož obvodu má bydliště; změnu bydliště je povinen takový podnikatel ohlásiti jak vyměřovacímu úřadu, v jehož obvodu měl poslední bydliště, tak i vyměřovacímu úřadu, v jehož obvodu má nové bydliště. V ohlášeních podle odstavce 1 je povinen podnikatel uvésti též své bydliště.
(3) Lhůta pro ohlášení podle odstavců 1 a 2 činí 15 dnů. Počíná dnem po vzniku, zániku nebo přesídlení podniku, závodu nebo provozovny, popřípadě od vzniku nebo změny bydliště.
(4) Ohlášení lze učiniti u příslušného vyměřovacího úřadu písemně nebo ústně; písemné ohlášení musí býti vyhotoveno dvojmo.
§ 15
Vyměřovací období
Daň se vyměřuje ze souhrnu úplatu, které podnikatel přijal v kalendářním roce (vyměřovacím období) za dani podrobené dodávky a jiná plnění, s připočtením ceny vlastní spotřeby, jakož i ceny dodávek a jiných plnění podléhajících dodatkovému zdanění. Má-li podnikatel více závodů, sečtou se úplaty přijaté ve všech závodech, jakož i ceny jejich vlastní spotřeby a jejich dodávek a jiných plnění podléhajících dodatkovému zdanění. Vyměřovací úřad může naříditi, aby se daň vyměřovala za kratší časové období než kalendářní rok. Jestliže podnikatel, který zahájil nebo zastavil svou živnostenskou činnost nebo povolání během kalendářního roku, přijal úplaty jen v části kalendářního roku, jest rozhodnou tato část na místo kalendářního roku.
§ 16
Daňová kontrola
(1) Finanční orgány jsou oprávněny vstupovati v pracovních hodinách k provádění daňové kontroly do provozoven a obchodních místností podnikatelových a nahlížeti do záznamů, jejichž povinné vedení, formu a obsah může stanoviti další vládní nařízení, a do jeho obchodních dopisů, knih nebo jiných zápisů, záznamů a listin, týkajících se podniku. Podnikatel jest povinen veškeré tyto doklady po 10 let uschovávati a finančním orgánům nebo úřadům je kdykoliv předložiti k nahlédnutí. Tato lhůta se počítá od konce kalendářního roku, ve kterém se daň stala splatnou.
(2) Za provozovnu se považuje také pouhý sklad zásob v Protektorátě Čechy a Morava, z něhož se dodávky splňují, nehledíc na to, náleží-li sklad ten osobě tuzemské či cizozemské.
(3) Podnikatelé nebo jejich zástupci jsou také povinni finančním orgánům podávati všechna vysvětlení, jichž jest potřebí k vyměření daně a k provedení tohoto vládního nařízení.
(4) Činnost revisního odboru ministerstva financí, pokud se týče ústředního revisního úřadu finančního, se vztahuje v mezích ustanovení pro něj platných také na kontrolu daně z obratu.
(5) Podnikatelé, kteří vedou obchodní knihy, jsou povinni vydati svým odběratelům v každém případě řádný účet, přesahuje-li úplata 1.000 korun a je-li placeno hotově. Tento účet je třeba zapsati do obchodních knih tak, aby z nich byly patrny jméno a příjmení (firma), podnik (povolání) a bydliště (sídlo) nabyvatele.
§ 17
Daňové přiznání
(1) Poplatník jest povinen do 14. února každého roku podati příslušnému vyměřovacímu úřadu za poslední předcházející kalendářní rok daňové přiznání, obsahující daňový základ za vyměřovací období (§ 15). V přiznání musí býti řečeno, že se děje podle nejlepšího vědomí a svědomí úplně a správně. Vzorec přiznání vydá ministerstvo financí. Srážkové položky, uplatňované v přiznání, jest poplatník povinen na vyzvání prokázati způsobem, stanoveným dalším vládním nařízením; neučiní-li tak ve stanovené, nejméně 15denní lhůtě, jest vyměřovací úřad oprávněn k nim nepřihlížeti.
(2) Zruší-li se podnik ve vyměřovacím období, podá se přiznání do 30 dnů po jeho zrušení. Úplaty později přijaté se přiznají do 30 dnů po zaplacení.
(3) Převede-li se podnik úplatně nebo neúplatně v celku a nepodal-li dřívější majitel přiznání, musí je podati nabyvatel po uplynutí vyměřovacího období také za dobu do odevzdání podniku.
(4) Nařídí-li vyměřovací úřad, aby se daň vyměřovala za kratší časové období než kalendářní rok (§ 15, třetí věta), stanoví též lhůtu ku podávání přiznání.
(5) Příslušný úřad může lhůty svrchu uvedené prodloužiti, nutno-li, na zvláštní záruku.
(6) Nepodá-li poplatník přiznání daňové ve lhůtě stanovené v odstavcích 1 až 5, zvýší se mu celková daň o 5 %.
(7) Poplatníku může býti dovoleno, aby místo úplat, přijatých ve vyměřovacím období, přiznával ceny za dodávky a jiná plnění účtované, nehledíc na to, byly-li zaplaceny či ne; prokáže-li však poplatník, jemuž byl tento způsob placení daně povolen, že dodávka (jiné plnění), na niž vydal účet, byla zrušena, takže nedošlo k jejímu provedení, není povinen z ceny, za tuto dodávku (jiné plnění) účtované, daň platiti. Rovněž není zmíněný poplatník povinen platiti daň z povolených slev a z účtovaných částek, které se prokázaně staly nedobytnými. Dovolení toto může se dáti jen tehdy, když poplatník vede obchodní knihy a vydává o všech dodávkách a jiných plněních účty; dovolení může býti obmezeno na jeden z více závodů téhož podnikatele. Podmínky přechodu od jednoho způsobu placení daně k druhému stanoví další vládní nařízení. Je-li povoleno zdanění podle účtovaných cen, nastupují v jednotlivých ustanoveních o dani z obratu na místo přijatých úplat účtované ceny.
§ 18
Vrácení úplaty
(1) Vrátí-li se úplata, dani podléhající, zcela nebo zčásti ve vyměřovacím období, např. proto, že obchod byl dodatečně zrušen nebo byla povolena sleva, může býti tato částka odpočtena v daňovém přiznání. To se může státi i tehdy, vrátí-li se úplata teprve v pozdějším vyměřovacím období. Poplatník musí však v tomto případě připojiti k daňovému přiznání přesný seznam jednotlivých vrácených částek.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně i pro případy, kdy poplatník platí daň z účtovaných cen (§ 17, odst. 7).
§ 19
Stanovení daňového základu odhadem nebo dohodou
(1) Nepodá-li poplatník přiznání ve lhůtě stanovené nebo jemu zvláště povolené (§ 17, odst. 1 až 5), může vyměřovací úřad stanoviti daňový základ odhadem bez jeho další účasti podle pomůcek, jež má po ruce. V tomto případě pozbývá poplatník práva odporovati základům zdanění takto stanoveným, uváděti nové okolnosti a nabízeti o nich důkazy.
(2) Podá-li poplatník včas přiznání, má-li však vyměřovací úřad přiznání to z jakýchkoliv důvodů za nesprávné nebo neúplné, jest povinen tyto důvody jemu oznámiti a vyzvati ho, aby v přiměřené, nejméně 15denní lhůtě podal vysvětlení a své údaje prokázal nebo své přiznání doplnil. V příslušném výměru musí býti poplatník upozorněn, že, nevyhoví-li bez náležité omluvy vyzvání ve stanovené lhůtě, bude daň vyměřena bez jeho další účasti podle pomůcek po ruce jsoucích.
(3) Nevyhoví-li poplatník vůbec nebo nevyhoví-li včas vyzvání uvedenému v odstavci 2, může úřad stanoviti daňový základ odhadem bez jeho další účasti podle pomůcek, jež má po ruce. V tomto případě pozbývá poplatník práva odporovati základům zdanění takto stanoveným, uváděti nové okolnosti a nabízeti o nich důkazy.
(4) Rovněž lze stanoviti daňový základ odhadem tehdy, když poplatník podal daňové přiznání včas a podal též včas na úřední vyzvání žádané vysvětlení, avšak vyměřovací úřad podle konaných šetření neuzná vysvětlení to za dostatečné; odhad se musí v tomto případě pohybovati v mezích provedeného vytýkacího řízení.
(5) Vyměřovací úřad jest oprávněn daňový základ stanovený odhadem rozvrhnouti stejnoměrně na jednotlivá splátková období (§ 20, odst. 1).
(6) Při podnicích menšího rozsahu a u vlastní spotřeby, kde by přesné zjištění daňového základu bylo spojeno s obtížemi a nepoměrnými výlohami, jest vyměřovací úřad oprávněn daňový základ stanoviti dohodou. Tato dohoda se může týkati buď celého daňového základu nebo jen jeho části (např. vlastní spotřeby).
§ 20
Placení daně Příslušnost k vyměření daně
(1) Podnikatelé jsou povinni platiti daň ještě před jejím vyměřením bez úřední výzvy v těchto splátkách:
1. podnikatelé s většími obraty v měsíčních splátkách, splatných desátého dne po uplynutí každého kalendářního měsíce, a to z daňového základu za dotčený uplynulý měsíc;
2. ostatní podnikatelé ve čtvrtletních splátkách, splatných desátého dne po uplynutí každého kalendářního čtvrtletí, a to z daňového základu za dotčené uplynulé čtvrtletí.
(2) Podnikateli s většími obraty (odstavec 1, č. 1) jsou takoví podnikatelé, jejichž celkový obrat přesáhl v posledním předcházejícím kalendářním roce 500.000 korun.
(3) 5%ní zvýšení daně podle § 17, odst. 6 jest splatné třicátého dne po doručení platebního rozkazu.
(4) Platby zaúčtují se nejprve na běžný daňový dluh, pak na nedoplatky daně za dřívější vyměřovací období a jejich předepsané příslušenství, přihlížejíc k ohroženosti a stáří.
(5) Daň se platí příslušnému bernímu úřadu, který ji také účtuje. Účtování daně mohou však prováděti vyměřovací úřady, stanoví-li to ministr financí po dohodě s nejvyšším účetním kontrolním úřadem vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení.
(6) Nebyla-li daňová splátka do den splatnosti zcela zaplacena, může býti exekučně vymáhána ještě před vyměřením, a to ve výši, která odpovídá příslušné části posledního předpisu daně, známého poplatníkovi 1. ledna kalendářního roku, a u podnikatele, který nově do daňové povinnosti vstoupil, ve výši, kterou přiměřeně stanoví vyměřovací úřad. Přesahuje-li poplatníkův předpis daně z obratu za vyměřovací období 500 korun, zvýší se nezaplacená částka o 5 %.
(7) Daňový dlužník, kterému bylo za vyměřovací období předepsáno na dani z obratu s příslušenstvím dohromady více než 500 korun, nebo pouze 500 korun či méně, avšak jehož dluh na splatné (vyměřené i nevyměřené) dani z obratu a na předepsaném příslušenství přesahoval na počátku kalendářního roku částku 1.000 korun, jest povinen platiti z dlužných částek poplatník z prodlení. Tento poplatek se mu předepíše z úhrnného jeho dluhu na splatné (vyměřené i nevyměřené) dani z obratu a na předepsaném příslušenstvím na jeho daňovém účtu zjištěného:
1. u daně, splatné v měsíčních splátkách (odstavec 1, č. 1) vždy k desátému dni každého kalendářního měsíce,
2. v ostatních případech vždy ke dnům 10. ledna, 10. dubna, 10. července a 10. října každého kalendářního roku. Připadnou-li tyto dny na neděli nebo uznaný svátek nebo den památný, jest pro zjištění dluhu rozhodným příští den všední. Roční úhrn sazby poplatku z prodlení jest stejný jako roční úhrn sazby poplatku z prodlení, stanovené pro přímé daně, a připadá z něho na jednotlivý měsíc (u podnikatelů s většími obraty) jedna dvanáctina a na jednotlivé čtvrtletí (u ostatních podnikatelů) jedna čtvrtina. Úřad jest povinen doručiti dlužníkovi předpis poplatku z prodlení nejdéle do tří roků po uplynutí kalendářního roku, ve kterém vznikl nárok na tento poplatek; neučiní-li tak, zaniká nárok na poplatek z prodlení. Jinak platí o poplatku z prodlení obdobně příslušná ustanovení o přímých daních.
(8) K žádosti poplatníkově může býti splatná daň zcela nebo zčásti posečkána; na povinnosti platiti 5%ní zvýšení daně podle odstavce 6 a poplatek z prodlení se tím nic nemění.
(9) Další vládní nařízení stanoví úřad, který je příslušný k vyměřování daně. Tento úřad rozhodne o daňové povinnosti, vyměří daň a vydá poplatníkovi platební rozkaz.
Odvolání, náhrady, vymáhání a zajištění daně
§ 21
Odvolání Přeplatek a dobropis
(1) Rozhodovati o otázce, zda se má platiti daň a v jaké výši, jsou povolány toliko úřady finanční; z takových rozhodnutí lze se odvolati v stanovené lhůtě až po doručení platebního rozkazu.
(2) Z platebního rozkazu a jiných rozhodnutí a opatření finančních úřadů ve věci daně z obratu, jejího příslušenství a ve věci dobropisu (odstavec 6) lze se odvolati do 30 dnů u toho finančního úřadu, který vydal platební rozkaz, rozhodnutí nebo opatření; nelze se však odvolati z opatření, která předcházejí vyměření daně nebo vydání trestního nálezu, z rozhodnutí, která byla vydána podle volné úvahy správním předpisem neomezené, ze stanovení výše splatné daně, kterou lze vymáhati před vyměřením (§ 20, odst. 6, první věta), a v těch případech, kdy podle podpůrně platných ustanovení (§ 31) jest odvolání vyloučeno. O odvolání rozhoduje s konečnou platností finanční úřad II. stolice jako jediná odvolací stolice s výjimkou případů, kdy o odvoláních podle podpůrně platných ustanovení (§ 31) rozhoduje úřad jiný.
(3) Uplatňuje-li poplatník v odvolání vady řízení sběhlé při vyměření daně, má vyměřovací úřad, uzná-li tyto námitky za správné, doplniti řízení a pak předložiti odvolání finančnímu úřadu II. stolice.
(4) Jinak platí o odvoláních obdobně příslušná ustanovení o přímých daních.
(5) Na dani z obratu nebo na jejím příslušenství vzniká přeplatek:
1. převyšují-li platby vykonané (vymožené) ve výši posledního předpisu (§ 20, odst. 6, první věta), skutečný předpis daně;
2. byl-li zcela nebo zčásti uhrazený předpis daně (příslušenství) rozhodnutím příslušného úřadu buď úplně zrušen nebo tak snížen, že platba přesahuje zbývající předpis;
3. bylo-li placeno nad povinnost.
O vrácení přeplatku poplatníkovi hotově nebo o jeho přeúčtování platí obdobně příslušná ustanovení o přímých daních.
(6) Měl-li poplatník splatnou daň z obratu s předepsaným příslušenstvím přeplacenou (odstavec 5), přizná se mu dobropis, pokud mu bylo za vyměřovací období předepsáno na dani z obratu s příslušenstvím dohromady, více než 500 korun, nebo pouze 500 korun či méně, avšak jeho přeplatek (odstavec 5) přesahoval na počátku kalendářního roku částku 1.000 korun. Tento dobropis se vypočítá z úhrnného přeplatku na splatné (vyměřené i nevyměřené) dani z obratu a na předepsaném příslušenství na jeho daňovém účtu zjištěného:
1. u daně, splatné v měsíčních splátkách (§ 20, odst. 1, č. 1) vždy k desátému dni každého kalendářního měsíce;
2. v ostatních případech vždy ke dnům 10. ledna, 10. dubna, 10. července a 10. října každého kalendářního roku.
Připadnou-li tyto dny na neděli nebo uznaný svátek nebo den památný, jest pro zjištění přeplatku rozhodným příští den všední. Roční sazba dobropisu jest stejná jako roční sazba dobropisu stanovená pro přímé daně a připadá z ní na jednotlivý měsíc (u daně splatné v měsíčních splátkách) jedna dvanáctina a na jednotlivé čtvrtletí (v ostatních případech) jedna čtvrtina. Úřad jest povinen doručiti oprávněné osobě rozhodnutí o přiznání dobropisu nejdéle do dvou roků po uplynutí kalendářního roku, ve kterém vznikl její nárok na dobropis. Jinak platí o dobropisu obdobně příslušná ustanovení o přímých daních.
§ 22
Náhrady daně
(1) Prokáže-li tuzemský podnikatel, že předměty, kterých v tuzemsku nabyl od jiného nebo které do tuzemska dovezl, bez opracování nebo zpracování vyvezl do ciziny, může mu býti na žádost nahrazena částka, kterou se má vyrovnati daňové zatížení předmětů jemu dodaných nebo jím dovezených (náhrada vývozcům-obchodníkům). Podmínky a rozsah této náhrady stanoví další vládní nařízení.
(2) Prokáže-li tuzemský podnikatel, že vyvezl předměty do ciziny, může mu býti na žádost nahrazena částka až do výše daně, kterou jest zatížena dodávka nebo dovoz součástí, příslušenství nebo pomocných látek, jichž bylo použito při výrobě předmětů (náhrada při vývozu). Podmínky a rozsah této náhrady stanoví další vládní nařízení.
§ 23
Vymáhání daně Zajištění daně
(1) Splatná daň (vyměřená i nevyměřená) i její příslušenství se vymáhají jako přímé daně.
(2) Vyměřovací úřad jest oprávněn požadovati přiměřené zajištění daně, která dosud není splatná:
a) za běžné vyměřovací období:
1. u podniků kočovných nebo podomních;
2. při dražbách;
b) za běžné a předešlé splátkové období (§ 20, odst. 1), neodvádí-li poplatník daňové splátky správně nebo je-li nebezpečí, že by jejich dobytnost vystěhováním nebo z jiných důvodů byla ohrožena.
(3) Jinak podrobnosti zajištění daně stanoví další vládní nařízení.
Trestní ustanovení
§ 24
Povinnost k mlčenlivosti
(1) Prozradí-li úředníci a jiní zaměstnanci zúčastnění řízení ve věci daně z obratu, dále svědci, přezvědné osoby, znalci, důvěrníci a zástupci stran neoprávněně zařízení a poměry podniku, o nichž zvěděli při vykonávání služby nebo funkce, zejména prozradí-li obsah přiznání nebo daňového řízení, budou pro tento přestupek potrestáni soudem vězením až do tří měsíců nebo peněžitým trestem až do 10.000 korun. S protektorátními zaměstnanci naloží se mimo to podle disciplinárních předpisů.
(2) Pokus trestného činu podle ustanovení předchozího odstavce je trestný jako čin sám.
(3) Trestní stíhání zavádí se z moci úřední toliko na návrh ministerstva financí nebo dotčeného poplatníka.
(4) Tento návrh může býti odvolán, pokud nebylo počato s prohlášením rozsudku soudního I. stolice.
§ 25
Přestupky daňové
(1) Přestupku zkrácení daně se dopouští, kdo v daňovém přiznání nebo v odpovědi na dotaz nebo výzvu, v odvolání, v žádosti za osvobození od daně, za snížení nebo vrácení daně nebo její náhradu nebo poskytnutí jinaké daňové výhoda, vědomě a v úmyslu daň zkrátiti učiní nesprávná udání nebo zamlčí určité okolnosti, čímž může zmařiti vyměření daně, způsobiti vyměření daně nižší částkou, než kterou by měl platiti, nebo získati osvobození od daně, snížení, vrácení nebo náhradu daně nebo dosáhnouti jinaké výhod, která jemu nepřísluší. Nezáleží na tom, byl-li daňový přestupek dokonán, či jde-li jen o pokus. Pokusu přestupku zkrácení daně dopouští se také, kdo vědomě a v úmyslu daň zkrátiti nesprávně vede předepsaný daňový záznam nebo obchodní knihy nebo vydává účty o dodávkách prováděných v tuzemsku tak, jako by šlo o dodávky prováděné v cizině.
(2) Přestupku zatajení daně se dopouští, kdo vědomě a v úmyslu daň zkrátiti:
a) neučiní povinného oznámení podle § 14 nebo
b) v stanovené nebo zvláště povolené lhůtě nepodá daňového přiznání.
(3) Spoluviny přestupku zkrácení nebo zatajení daně se dopouští, kdo vědomě a úmyslně nesprávným vedením obchodních knih nebo předepsaných daňových záznamů anebo jiným způsobem napomáhá zkrátiti daň, kterou má platiti, kdo jest s ním v obchodním spojení.
(4) Přestupku ohrožení daně se dopouští, kdo se bez zlého úmyslu z hrubé nedbalosti dopustí činů nebo opominutí, uvedených v odstavcích 1 až 3.
(5) Přestupku zkrácení, zatajení nebo ohrožení daně se dopouští i zástupce nebo zmocněnec, jenž se dopustí při zastupování činů nebo opominutí, uvedených v odstavcích 1 až 4.
(6) Přestupku zkrácení nebo zatajení daně se dopouští také, kdo jako svědek, znalec, přezvědná osoba nebo odhadce před finančními orgány učiní vědomě nepravdivé údaje v úmyslu, aby zmařil vyměření daně nebo způsobil vyměření daně nižší.
§ 26
Tresty, jejich vymáhání a zajištění
(1) Na činy a opominutí uvedené v § 25 stanoví se nehledíc k povinnosti zaplatiti zkrácenou, zatajenou nebo ohroženou daň s příslušenstvím - peněžitá pokuta, a to, byla-li daň zkrácena nebo zatajena, až do 20ti násobku zkrácené nebo zatajené daně, byla-li daň ohrožena, až do 5ti násobku ohrožené daně.
(2) Nemůže-li býti zkrácená, zatajená nebo ohrožená daň přesně zjištěna, vyměří se peněžitá pokuta od 50 korun do 100.000 korun.
(3) Stejným způsobem jako přestupek dokonaný se trestá i pokus, avšak s tou úchylkou, že základem peněžité pokuty v tomto případě je daň, o kterou Protektorát Čechy a Morava mohl přijíti.
(4) Finanční správa jest oprávněna uveřejniti trestní nález pro přestupky podle § 25 na útraty pachatelovy v jednom nebo několika časopisech.
(5) Při opětném potrestání může býti živnostenskému úřadu navrženo, aby pachateli bylo odňato živnostenské oprávnění.
(6) V trestním nálezu může býti zároveň vyřčen náhradní trest vězení od jednoho dne do šesti měsíců pro případ nedobytnosti peněžité pokuty. Je-li peněžitá pokuta nedobytná jen částečně, vykoná se náhradní trest vězení jen tou výměrou, která poměrně odpovídá nedobytné části. Náhradní trest vězení vykoná na žádost vyměřovacího úřadu, který trest uložil, okresní soud v sídle tohoto úřadu.
(7) Jinak platí obdobně, pokud není ustanovení něco jiného, příslušná ustanovení o přímých daních.
§ 27
Pořádkové pokuty
(1) Jedná-li někdo v jiných případech proti ustanovením o dani z obratu, nebo neuposlechne-li úředních nařízení nebo vyzvání, může býti, není-li toto jednání neb opominutí trestné podle § 25, ihned potrestán pořádkovou pokutou do výše 5.000 korun. V každém novém případě a při každém dalším marném nařízení nebo vyzvání může mu býti uložena nová pořádková pokuta do výše 10.000 korun. Jde-li o uložení pořádkové pokuty osobám zodpovědným za správu osob právnických, nesmí celková výše všech pořádkových pokut, uložených v témže případě všem osobám, zodpovědným za správu téže právnické osoby, přesahovati uvedenou částku 5.000 korun, popřípadě 10.000 korun.
(2) Pořádková pokuta může býti uložena též v případech, kdy daňové splátky (§ 20, odst. 1) nebyly odvedeny vůbec anebo byly odvedeny zřejmě nesprávně; při tom budiž přihlíženo k pravděpodobné celkové daňové povinnosti poplatníkově.
(3) Stejnou pokutou bude potrestán, kdo nemaje k tomu zákonného důvodu, odepře vypovídati jako svědek, znalec, přezvědná osoba nebo odhadce.
(4) Pořádková pokuta se neuloží, jestliže před doručením nálezu o pořádkové pokutě bylo zanedbání odčiněno nebo povinnosti učiněno zadost.
(5) Pořádkové pokuty mohou býti vymáhány po uplynutí 30 dnů ode dne, kdy příslušný trestní nález byl doručen; jinak platí obdobně pro jich vymáhání a zajištění příslušná ustanovení o přímých daních.
§ 28
Zánik trestnosti Upuštění od trestního řízení
(1) Trestnost podle § 25 pomíjí:
1. smrtí pachatelovou;
2. mimořádným prominutím;
3. jestliže pachatel odčiní přestupek dříve, než úřední orgán při daňové kontrole (§ 16) závadu shledal a ve všech jiných případech dříve, než mu byla doručena obsílka nebo vyrozumění o zavedeném trestním řízení, a v obojím případě zaplatí, byla-li daň zkrácena, zatajena nebo ohrožena, příslušnou částku u berního úřadu;
4. promlčením.
(2) K žádosti strany může od dalšího trestního řízení býti upuštěno, když strana dříve, než byl trestní nález vydán, zaplatí kromě zkrácené, zatajené nebo ohrožené daně přiměřenou upouštěcí částku a vzdá se dalších opravných prostředků. Upouštěcí částku stanoví u volném uvážení úřad, provádějící trestní řízení, přihlížeje k výši zkrácené, zatajené nebo ohrožené daně nebo daně, o kterou Protektorát Čechy a Morava přijíti mohl, k výši peněžité pokuty, jež by jinak byla pravděpodobně uložena, a k majetkovým poměrům obviněného. Stanovení upouštěcí částky je podrobeno schválení finančního úřadu II. stolice, který zároveň určí lhůtu, do které nutno upouštěcí částku zaplatiti. Nebude-li stanovená upouštěcí částka zaplacena ve lhůtě určené, bude pokračováno v trestním řízení; další upouštění není přípustno.
(3) Jestliže při přestupku ohrožení daně (§ 25, odst. 4) nepřevyšuje částka, o niž byla povinná daň ohrožena, úhrnem částku 1.000 korun a nečiní současně více než 15 % povinné daně, nebude obviněnému uložena peněžitá pokuta vůbec, prokáže-li, že částku, o kterou byla daň ohrožena, dodatečně zaplatil, a to nejdéle ve lhůtě vyšetřujícím úřadem stanovené.
Promlčení
§ 29
(1) Právo vyměřiti daň se promlčuje v 5 letech. Promlčení se počíná od uplynutí kalendářního roku, ve kterém strana splnila svou povinnost podati přiznání nebo dodati podklady k vyměření.
(2) Nebyla-li vinou strany daň vyměřena zcela nebo zčásti, počíná lhůta běžeti teprve po uplynutí toho kalendářního roku, v kterém úřad nabyl možnosti daň vyměřiti. Uplynulo-li však dříve, než úřad nabyl možnosti daň vyměřiti, 10 let od konce kalendářního roku, v kterém daňová povinnost vznikla, nelze vyměřovací právo vykonati.
(3) Právo vyměřiti daň, o kterou bylo bez viny strany vyměřeno méně, promlčí se ve 3 letech od uplynutí kalendářního roku, v kterém se stala daň splatnou.
(4) Promlčení se přetrhuje v případech odstavců 1 až 3 takovými úkony provedenými úřadem k vyměření daně, o kterých byla strana zpravena. Od uplynutí kalendářního roku, v kterém byl proveden poslední úřední úkon tohoto druhu, počíná běžeti nová lhůta promlčecí.
(5) Právo požadovati splatnou daň se promlčuje v 6 letech od uplynutí kalendářního roku, v kterém se stala daň splatnou.
(6) Promlčení splatné daně se přetrhuje dodáním upomínky poplatníku, zavedením exekuce, povolením platební lhůty nebo uplatněním ručení. Po uplynutí kalendářního roku, v kterém byla doručena poslední upomínka, učiněn poslední exekuční krok, uplynula poslední platební lhůta, nebo v kterém bylo uplatněno naposled ručení, počíná běžeti nová lhůta promlčecí.
(7) Je-li daň zajištěna ruční zástavou, nemůže býti úřadu, pokud má zástavu v rukou, namítáno, že opominul vykonati právo zástavní, a nemůže se právo zástavní promlčeti. Také právo dlužníkovo, aby vyplatil svou zástavu, se nepromlčuje. Pokud však pohledávka převyšuje obecnou hodnotu zástavy, může promlčením zaniknouti. Je-li splatná daň zajištěna knihovním zápisem, nemůže se do 30 let po knihovním zápisu proti uplatňování tím získaného práva namítati, že se zatím pohledávka promlčela.
(8) Trestnost činů uvedených v § 25 zaniká promlčením v 5 letech, a to jde-li o činy, záležející v konání, od uplynutí kalendářního roku, v němž byl trestný čin spáchán, a jde-li o činy, záležející v opominutí, od uplynutí kalendářního roku, v němž se opominutí stalo. Dopustí-li se viník nového trestného činu uvedeného v § 25, nepromlčuje se starší trestný čin před promlčením novějšího. Promlčení trestnosti činů uvedených v§ 25 se přetrhuje vydáním obsílky, obviněnému svědčící a trestný čin a den výslechu vyznačující, nebo jiným sdělením obviněnému, že se proti němu zavádí trestní řízení. Každým způsobem však se promlčuje trestnost činů, pro které do 10 let od uplynutí kalendářního roku, ve kterém byl trestný čin spáchán, nebo se opominutí stalo, nebylo zavedeno trestní řízení.
(9) Trestnost činů uvedených v § 27 zaniká promlčením v jednom roce ode dne, kdy trestný čin byl spáchán nebo se opominutí stalo.
(10) Výkon trestů uložených pro trestné činy, uvedené v §§ 25 a 27, se promlčuje v 5 letech ode dne, kdy nález nabyl moci práva.
(11) Do promlčecích lhůt uvedených v odstavcích 8 až 10 se nevčítá doba pobytu viníka v cizině, pokud trvá alespoň 30 dnů v jednom kalendářním roce.
Součinnost veřejných úřadů, obcí, sdružení podnikatelů a jiných osob
§ 30
(1) Všechny veřejné, zejména též obecní, úřady a ústavy, dále pak sdružení podnikatelů jsou povinny poskytovati finančním úřadům každou pomoc při vyměřování a vymáhání daně a provádění dozoru.
(2) Finanční orgány jsou oprávněny od osob zúčastněných na právním jednání, jež zavdalo k vyměření daně podnět, žádati, aby podaly vysvětlení potřebná k vyměření daně a předložily spisy týkající se tohoto právního jednání; žádané doklady musí býti v příslušném výměru přesně označeny.
(3) Konečně jest každý povinen v daňových věcech jiných osob vypovídati jako svědek, znalec, osoba přezvědná nebo jako odhadce. Výpověď smějí však odepříti osoby, které jsou s osobou k placení daně povinnou v přímé linii příbuzné, pak manžel nebo manželka a jejich bratři a sestry, dále bratři a sestry osob k placení daně povinných. Jiné osoby mohou odepříti, jsouce tázány, takové výpovědi, jimiž by byla jim nebo osobě, ke které jsou v některém z uvedených poměrů, způsobena přímá a poměrně značná škoda majetková nebo hanba nebo by vzniklo nebezpečí trestního stíhání nebo by byla porušena jejich povinnost k mlčenlivosti, právně uznaná, nebo bylo vyzrazeno podnikatelské tajemství.
(4) na osoby exteritoriální se ustanovení odstavců 2 a 3 nevztahují.
Podpůrná platnost ustanovení o přímých daních
§ 31
V případech tímto nařízením neupravených platí obdobně ustanovení o přímých daních.
Ustanovení přechodná a závěrečná
§ 32
Účinnost dosavadních ustanovení
(1) Všechna ustanovení, která se týkají daně z obratu a daně přepychové,též paušalované daně z obratu a paušalované daně přepychové (v dalším jen dosavadní ustanovení), pozbývají účinnosti uplynutím dne 30. září 1940, pokud není dále stanoveno jinak. Pozbývají tudíž účinnosti uplynutím dne 30. září 1940 zejména:
1. zákon ze dne 21. prosince 1923, č. 268 Sb., o dani z obratu a dani přepychové, ve znění zákonů ze dne 16. prosince 1926, č. 246 Sb., ze dne 19. prosince 1930, č. 188 Sb., ze dne 28. dubna 1932, č. 56 Sb., ze dne 16. prosince 1938, č. 356 Sb. (v dalším jen dosavadní zákon o dani z obratu a dani přepychové);
2. zákon ze dne 21. prosince 1935, č. 267 Sb., o přirážkách k dani z obratu a dani přepychové, ve znění zákonů ze dne 21. prosince 1937, č. 281 Sb., a ze dne 16. prosince 1938, č. 358 Sb.;
3. vládní nařízení ze dne 4. července 1924, č. 156 Sb., jímž se provádí zákon o dani z obratu a dani přepychové, ve znění vládních nařízení ze dne 22. prosince 1926, č. 247 Sb., ze dne 23. prosince 1930, č. 189 Sb., ze dne 29. dubna 1932, č. 175 Sb., ze dne 27. prosince 1935, č. 269 Sb., a ze dne 21. prosince 1938, č. 359 Sb.;
4. vládní nařízení ze dne 27. března 1930, č. 32 Sb., kterým se vydává nový seznam přepychových předmětů, ve znění vládních nařízení ze dne 20. srpna 1930, č. 117 Sb., ze dne 23. prosince 1930, č. 194 Sb., ze dne 29. dubna 1932, č. 59 Sb., ze dne 7. července 1933, č. 119 Sb., ze dne 12. října 1934, č. 220 Sb., ze dne 25. června 1935, č. 136 Sb., a ze dne 27. prosince 1935, č. 270 Sb.;
5. vládní nařízení ze dne 27. května 1932, č. 70 Sb., kterým se stanoví pevné sazby daně z obratu při dovozu, ve znění vládního nařízení ze dne 7. července 1933, č. 120 Sb.;
6. vládní nařízení ze dne 7. července 1933, č. 127 Sb., kterým se stanoví předměty, jichž dovoz není podroben dani z obratu, ve znění vládního nařízení ze dne 18. prosince 1936, č. 341 Sb., kterým se také stanoví předměty, jichž dovozu jest podroben snížené dani z obratu;
7. všechny vyhlášky ministra financí o paušalování daně z obratu a daně přepychové, vydané podle § 19, odst. 8 dosavadního zákona o dani za obratu a dani přepychové, s výjimkou (odstavec 4) vyhlášky ministra financí ze dne 14. května 1940, č. 203 Sb., o paušalování daně z obratu u drobných zemědělců v Protektorátu Čechy a Morava za rok 1939.
(2) Uplynutím dne 30. září 1940 pozbývají účinnosti, pokud není dále ustanoveno jinak, také všechna osvobození a úlevy na dani z obratu a dani přepychové (též paušalované dani z obratu a paušalované dani přepychové), povolené podle dosavadních ustanovení, jakož i udělená povolení jednotného zdanění všech provozoven.
(3) Účinnosti nepozbývají povolení udělená poplatníkům podle § 17, odst. 7 dosavadního zákona o dani z obratu a dani přepychové, aby místo úplat, přijatých v daňovém období, přiznávali ceny za dodávky a výkony účtované.
(4) Drobným zemědělcům, kterým byla daň z obratu za rok 1939 vyměřena paušálem podle vyhlášky ministra financí ze dne 14. května 1940, č. 203 Sb., vyměří se daň z obratu za rok 1940 rovněž paušálem, a to stejnou sazbou jako za rok 1939; při tomto vyměření musí býti přihlíženo ke změnám, které nastaly v roce 1940 ve výměře zemědělské půdy obhospodařované takovými zemědělci. V těchto případech platí pro zmíněné zemědělce obdobně všechna ustanovení vyhlášky č. 203/1940 Sb.
(5) Pro uplatnění nároku na včítání (odčítání), vzniklého po 31. prosinci 1939, platí dosavadní ustanovení s těmito odchylkami:
1. podmínkou nároku je též, aby předmětu bylo nabyto před 1. říjnem 1940 a úplata za něj byla dodavateli zaplacena před 1. listopadem 1940, nebo aby předmět byl dovezen před 1. říjnem 1940;
2. nárok platí i v případech, kdy podnikatel nakoupený nebo dovezený předmět zpracuje (zušlechtí atd.) nebo si dá zpracovati (zušlechtiti atd.) ve mzdě na předmět, z jehož dodávky nebo vlastní spotřeby bude již povinen platiti daň z obratu podle ustanovení platných pro dobu od 1. října 1940;
3. včítání (odčítání) lze uplatniti pouze u splátek (§ 20, odst. 1 dosavadního zákona o dani z obratu a dani přepychové) za dobu od 1. ledna 1940 do 31. října 1940. Nárok na včítání (odčítání) do (od) splátek za dobu pozdější zaniká.
§ 33
Účinnost tohoto nařízení Přechodná ustanovení
(1) Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. října 1940. Jeho ustanovení, jakož i ustanovení dalších nařízení k němu vydaných, se použije u všech obratů, pro jejichž zdanění je příslušným vyměřovací úřad nalézající se na území Protektorátu Čechy a Morava. Při tom u obratů, které jsou prováděny na ostatním území Říše, použije se obdobně těch věcných (materiálně-právních) ustanovení platných v Protektorátu Čechy a Morava, jichž nemůže býti použito přímo.
(2) Jde-li o daň za dobu před 1. říjnem 1940 nebo o trestné činy před tímto dnem spáchané, nutno použíti dosavadních ustanovení (§ 32, odst. 1), která v rozhodné době platila. Při tom rozhoduje:
1. pokud jde o daň, doba vzniku daňové povinnosti (§ 11);
2. pokud jde o trestné činy, doba, kdy trestný čin byl spáchán nebo opominutí se stalo.
(3) Ustanovení § 1, odst. 1, č. 2, poslední věty, § 4, č. 18 a § 22 dosavadního zákona o dani z obratu a dani přepychové, platí pouze tehdy, když byl vývoz uskutečněn před 1. říjnem 1940.
(4) Spočívá-li dodávka nebo výkon (dodávka nebo jiné plnění) na smlouvě, která byla uzavřena před 1. říjnem 1940, platí toto:
1. má-li ten, kdo provádí dodávku nebo výkon (dodávku nebo jiné plnění), platiti daň nižší sazbou než tou, která platila v době uzavření smlouvy, nebo je-li zbaven (z důvodu nově zavedeného osvobození) povinnosti platiti daň, je povinen příjemci dodávky nebo výkonu (dodávky nebo jiného plnění) poskytnouti z úplaty slevu ve výši daňového rozdílu nebo daně. Příjemce dodávky nebo výkonu (dodávky nebo jiného plnění) je pak povinen snížiti svému zákazníku úplatu o částku odpovídající slevě na dani, kterou obdržel od toho, kdo provedl dodávku nebo výkon (dodávku nebo jiné plnění). Ujednání tomu odporující jsou právně neúčinná;
2. má-li ten, kdo provádí dodávku nebo výkon (dodávku nebo jiné plnění), platiti daň vyšší sazbou než tou, která platila v době uzavření smlouvy, anebo má-li platiti daň z dodávek nebo výkonů (dodávek nebo jiných plnění), které před 1. říjnem 1940 dani nepodléhaly nebo byly od daně osvobozeny anebo u nichž byla daň kryta paušálem, je příjemce dodávky nebo výkonu (dodávky nebo jiného plnění), povinen, není-li jinak ujednáno, zaplatiti dodavateli k úplatě přirážku ve výši daňového rozdílu nebo daně. Při tom zůstávají - s výjimkou uvedenou v předchozí větě - nedotčena ustanovení vládního nařízení ze dne 20. května 1939, č. 121 Sb., o zřízení nejvyššího úřadu cenového, ve znění vládního nařízení ze dne 8. května 1940, č. 189 Sb., a nařízení nebo opatření na základě něho vydaná.
(5) Nejvyšší úřad cenový může z ustanovení odstavce 4, č. 2 všeobecně nebo jednotlivě povoliti nebo naříditi výjimky.
(6) Jestliže ten, kdo provádí dodávku nebo výkon (dodávku nebo jiné plnění), daň již odvedl, má příjemce dodávky nebo výkonu (dodávky nebo jiného plnění) právo žádati na finanční správě, aby mu daňový rozdíl nebo daň vrátila. Podrobnosti stanoví další vládní nařízení.
(7) Změna úplaty, vzniklá podle odstavce 4, nemůže býti důvodem zrušení smlouvy, nebylo-li ve smlouvě stanoveno jinak.
§ 34
Prováděcí ustanovení
Toto nařízení provede ministr financí, a pokud jde o § 33, odst. 5, předseda nejvyššího úřadu cenového.
Dr. Hácha v. r.
Ing. Eliáš v. r.
Ježek v. r.
Dr. Kratochvíl v. r.
Dr. Kalfus v. r.
Dr. Havelka v. r.
Dr. Kapras v. r.
Čipera v. r.
Dr. Krejčí v. r.
Dr. Klumpar v. r.