Vládní nařízení ze dne 1.8.1940 o prozatímní úpravě některých otázek náhrad služebních výloh protektorátních zaměstnanců a učitelů národních škol, jmenovitě při úředních cestách

24.10.1940 | Sbírka:  379/1940 Sb. | Částka:  120/1940ASPI

Vztahy

Nadřazené: 330/1938 Sb.
Pasivní derogace: 53/1942 Sb., 51/1942 Sb.
379/1940 Sb.
Vládní nařízení
ze dne 1. srpna 1940
o prozatímní úpravě některých otázek náhrad služebních výloh protektorátních zaměstnanců a učitelů národních škol, jmenovitě při úředních cestách.
Změna: 157/1941 Sb.
Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle čl. II ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb.:
ČÁST I.
Úvodní ustanovení.
§ 1.
Toto nařízení platí pro zaměstnance, na něž se vztahuje vládní nařízení ze dne 21. prosince 1939, č. 102 z r. 1940 Sb.
§ 2.
(1) Ustanovení § 2 vl. nař. č. 102/1940 Sb. platí i pro účely tohoto nařízení.
(2) Vláda vydá podle potřeby vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení přehled kategorií zaměstnanců spadajících do jednotlivých skupin, pokud se týče zařadí do vyšší skupiny ty kategorie zaměstnanců, jejichž zařadění do skupiny nejnižší by nebylo přiměřené jejich postavení a významu.
§ 3.
Ustanovení tohoto nařízení o náhradách služebních výloh, zejména však o jejich výši, platí, pokud pro určité skupiny případů nebo pro určitý případ
a) nebudou předem ujednány náhrady nižší,
b) zaměstnanec se jich předem nevzdá písemným prohlášením, které je neodvolatelné,
c) nebude zavedeno paušální nebo jiné odškodné podle směrnic vydaných ústředním úřadem v dohodě s ministerstvem financí.
§ 4.
(1) Trvalým úředním (služebním) působištěm rozumí nařízení politickou obec, v níž je sídlo úřadu, úřadovny, ústavu, služebny, pracoviště a pod., u kterého je zaměstnanec trvale ustanoven (trvale přidělen nebo přikázán).
(2) Působištěm, východištěm, bydlištěm a pod. rozumí nařízený celý obvod politické obce.
(3) Za výchozí (konečný) bod úřední cesty pokládá nařízení střed místa, o něž jde.
(4) Středem místa rozumí nařízení bod určený okresním úřadem.
(5) Vzdáleností rozumí nařízení vzdálenost skutečnou, kterou je v pochybnostech přesně zjistiti z úředních pomůcek, a to tu, která ze skutečných možných vzdáleností v přírodě je pro ten který způsob cesty, který měl zaměstnanec zvoliti, nejkratší.
O úředních cestách, substituci a dočasném přidělení všeobecně.
§ 5.
(1) Úřední cestou rozumí nařízení úřední (služební) výkon včetně cesty k němu a zpět, který zaměstnanec podle příkazu (instrukce) jemu zvláště písemně daného úřadem (orgánem), oprávněným naříditi úřední cestu, a označeného výslovně jako příkaz k úřední cestě (instrukce o úředních cestách) koná mimo své trvalé působiště (stálé bydliště, místo pobytu o dovolené, místo substituce nebo dočasného přidělení).
(2) Zvláštního písemného příkazu podle odstavce 1 není třeba u soudců, pokud v soudním řízení lze konati úřední cesty bez zvláštního svolení.
(3) Ústřední úřad může v dohodě s ministerstvem financí určiti, kdy dále není třeba zvláštního písemného příkazu k úřední cestě.
§ 6.
Substitucí rozumí nařízení dočasný výkon služby včetně cesty k němu a zpět mimo místo zaměstnancova trvalého působiště (stálého bydliště) buď na uprázdněném systemisovaném služebním místě nebo na služebním místě sice obsazeném, ale z nějakého důvodu (pro nemoc, dovolenou, suspensi a pod.) nezastávaném.
§ 7.
Dočasným přidělením (v to počítajíc přikázání, odvelení a pod.) rozumí nařízení dočasný výkon služby včetně cesty k němu a zpět mimo místo zaměstnancova trvalého působiště (stálého bydliště), jenž není substitucí, a to u jiného úřadu (služebny, pracoviště a pod.), než u kterého je zaměstnanec ustanoven, nebo nikoliv přechodně přidělen (přikázán).
§ 8.
Pro substituce a dočasná přidělení, jakož i pro náhrady služebních výloh při nich, platí směrnice, které vydá ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí. Náhrady služebních výloh při substitucích a dočasném přidělení u soudců budou stanoveny zvláště.
ČÁST II.
O náhradách služebních výloh při úředních cestách.
§ 9.
Při úředních cestách rozeznává nařízení tyto náhrady služebních výloh:
a) náhrady cestovních výloh (§ 11 až 26),
b) diety a nocležné (§ 27 až 37),
c) paušální náhradu (§ 38),
d) náhrady zvláštních služebních výloh (§ 39).
§ 10.
V době noční mezi 22. až 6. hodinou není zaměstnanec - s odchylkou nepřesahující v jednom kalendářním dnu více než jednu hodinu - povinen nastoupiti jízdu (cestu) nebo v ní pokračovati, nevyžaduje-li toho povaha služby, důležitost nebo naléhavost úředního (služebního) výkonu nebo není-li k tomu zvláštního příkazu.
Oddíl A.
O náhradách cestovních výloh.
§ 11.
Náhradou cestovních výloh rozumí nařízení:
a) náhradu jízdného (výloh osobní dopravy) za jízdu (osobní dopravu) zaměstnance, konajícího úřední cestu, na místo (místa) určení, pokud se týče zpět,
b) náhradu přepravného (výloh věcné přepravy) za přepravu zavazadel zaměstnance, konajícího úřední cestu, na místo (místa) určení, pokud se týče zpět (zavazadlovné),
c) náhradu za použití lůžkového vozu,
d) cestné,
e) pochůzné.
§ 12.
(1) Náhrada cestovních výloh přísluší jen při úředních cestách konaných na vzdálenost nejméně 4 km od středu místa zaměstnancova trvalého úředního působiště, po případě od středu místa, z něhož úřední cesta vychází; náhrada cestovních výloh, vyjímajíc pochůzné, nepřísluší za cesty konané v politické obci, v níž se koná úřední (služební) výkon, pro nějž byla úřední cesta nařízena (předsevzata).
(2) Při menších vzdálenostech může býti náhrada cestovních výloh povolena jen zcela výjimečně, jde-li o nutné bezodkladné a rychlé zakročení jako při neštěstích a pohromách.
§ 13.
(1) Náhrada cestovních výloh se nepřiznává za cesty, jež zaměstnanec nemusel nevyhnutelně konati z příčin služebních. Nelze poskytovati náhradu za cesty ke stravování, od stravování, na nocleh, z noclehu a podobně, leč by prokazatelně nebylo možno jinak opatřiti takové nezbytné potřeby.
(2) Dojíždkou nebo docházkou zaměstnance z místa, v němž se koná úřední (služební) výkon, pro nějž byla úřední cesta nařízena (předsevzata), do trvalého úředního působiště (do přechodného úředního působiště nebo do stálého bydliště) nesmějí se ani zvýšiti náhrady služebních výloh, ani prodloužiti doba úřední cesty nebo vzniknouti újma službě neb účelu úřední cesty.
§ 14.
O náhradách jízdného při úředních cestách.
(1) Při úředních cestách, jsou-li dány podmínky nároku, hradí se jízdné za veřejný hromadný dopravní prostředek, a to pokud rozlišuje třídy
+--------------------------------------------------------------------+
|u zaměstnanců skupin  |nejvýše za třídu      |                      |
|                      |při pozemních         |na lodích             |
|                      |vozidlech             |                      |
|----------------------|----------------------|----------------------|
|A a B                 |I.                    |I.                    |
|C a D                 |II.                   |I.                    |
|E a F                 |III.                  |II.                   |
+--------------------------------------------------------------------+
(2) Je-li výchozí a konečné místo od sebe vzdáleno
méně než 50 km, hradí se i jízdné za osobní vlak,
50 km a více hradí se i jízdné za spěšný vlak,
100 km a více hradí se i jízdné za rychlovlak.
(3) Létadla lze použíti jen se svolením úřadu vysílajícího zaměstnance na úřední cestu.
§ 15.
O náhradě poplatku za lůžkový vůz.
Při nutné nepřetržité jízdě veřejným hromadným dopravním prostředkem v době noční přísluší zaměstnanci kromě jízdného také tarifní poplatek za místo v lůžkovém voze (případně v kabině na lodi) ve výši platby skutečně prokázané, nejvýše však podle třídy, podle níž se hradí jízdné, avšak jen, bylo-li použití lůžkového vozu (případně kabiny na lodi) povoleno, a bylo-li lze použití lůžkového vozu (případně kabiny na lodi) v době noční nejméně 4 hodiny.
§ 16.
O zavazadlovném.
(1) Přepravné za dopravu služebních zavazadel, t. j. předmětů, jichž je pro úřední výkon při úřední cestě nezbytně potřebí (na př. přístrojů) a jež pro svou tíži nebo velký objem musí býti zvláště podány k dopravě, se hradí podle prokázaného výdaje v mezích sazeb veřejného hromadného dopravního prostředku pro cestovní zavazadla, spěšniny nebo jiné zboží, po případě podle potvrzenky o výlohách za jejich přepravu jiným způsobem.
(2) Bylo-li nutno služební zavazadla pro jejich cenu nebo důležitost pojistiti proti ztrátě, odcizení nebo poškození za dopravy, hradí se kromě poplatků podle odstavce 1 i poplatky pojišťovací, jsou-li doloženy příslušnou pojistkou.
(3) Přepravné za dopravu osobních zavazadel, t. j. předmětů určených jen k osobní potřebě zaměstnancově během úřední cesty, hradí se podle prokázaného výdaje v mezích příslušných zavazadlových sazeb, a to trvala-li úřední cesta déle než 2 dny, do váhy 30 kg, trvala-li déle než 10 dnů, do váhy 80 kg.
(4) Koná-li zaměstnanec z místa úředního (služebního) výkonu, pro nějž byla úřední cesta nařízena (konána), další úřední cesty a je-li ze služebních důvodů nucen vrátiti se z takové další úřední cesty do tohoto místa zpět, řídí se rozhodná váha osobních zavazadel při takové další úřední cestě dobou jejího trvání; vrátí-li se zaměstnanec do tohoto místa teprve po skončení více takových dalších úředních cest, řídí se rozhodná váha osobních zavazadel celkovou dobou jejich trvání.
§ 17.
(1) Poskytuje-li dopravní podnik zaměstnancům slevy jízdného (přepravného za zavazadla, lůžkového poplatku, poplatku za kabinu), hradí se jen příslušné snížené jízdné (přepravné).
(2) Rovněž je přihlížeti i k jiným slevám, jichž zaměstnanec mohl dosáhnouti (na př. ze zpátečních a režijních jízdenek, z tarifních úmluv). Totéž platí o jízdném za obzvlášť snížené ceny (průkazky novinářské a pod.).
(3) Má-li zaměstnanec z titulu svého úředního postavení stálou volnou jízdenku (na jméno nebo přenosnou), nebo byla-li mu pro určitou jízdu vydána volná jízdenka, nepřísluší mu náhrada jízdného, případně přepravného za zavazadlo, pokud je na volnou jízdenku může bezplatně přepraviti.
§ 18.
(1) Pokud na úředních cestách byl zaměstnanec dopraven (jeho zavazadla přepravena) zdarma na veřejné útraty (automobilem, povozem, dresinou, nákladním vlakem, vlakem používaným při stavbě železnic, při regulaci řek a pod.), nepřísluší mu náhrada jízdného (přepravného). Zaměstnanec je povinen v míře odpovídající povaze té které úřední cesty takových dopravních prostředků (příležitostí) použíti.
(2) Byly-li dopravním podnikem, který je spravován (provozován) protektorátní správou nebo jiným veřejným svazkem, pro zaměstnance, kteří se účastní úředních úkonů, jichž výlohy hradí tento dopravní podnik na svůj účet nebo na vrub svých zákazníků, nabídnuty volné jízdenky příslušné vozové třídy nebo vozové třídy, jež je v použitelném veřejném hromadném dopravním prostředku zařaděna, jsou zaměstnanci povinni je přijmouti. To platí obdobně i poskytl-li podnik příležitost bezplatné dopravy (přepravy) zaměstnancových zavazadel.
§ 19.
(1) Není-li mezi místy, odkud a kam zaměstnanec při úřední cestě cestuje, spojení veřejným hromadným dopravním prostředkem nebo je takové spojení jen částečné, poskytne se zaměstnanci náhrada přiměřených skutečných výloh za jinakou případně nutnou dopravu z místa, odkud cestuje, do místa, kam cestuje, nebo z místa, odkud cestuje, k stanovišti nejbližšího použitelného veřejného hromadného dopravního prostředku a od stanoviště takového dopravního prostředku do místa, kam cestuje.
(2) V odůvodněných případech může býti zaměstnanci poskytnuta náhrada přiměřených skutečných výloh za dopravu zavazadel k veřejnému hromadnému dopravnímu prostředku a od něho na místo, kam cestuje.
§ 20.
(1) Byl-li zaměstnanci protektorátní správou nebo jiným veřejnoprávním subjektem nebo takovým orgánem půjčen automobil nebo jiné vozidlo pro použití při úřední cestě bezplatně nebo za režijní výlohy, přísluší mu jen náhrada normálních výloh s použitím vozidla mu vzniklých s případnou náhradou prokázaných režijních výloh za jeho půjčení, a to, nebyl-li povinen takového prostředku v tom kterém případě použíti, jen pokud ve svém úhrnu nejsou vyšší než výlohy za použitelný veřejný hromadný dopravní prostředek nebo, kdyby takového prostředku nebylo lze použíti, za nejlevnější dopravní prostředek jiný.
(2) Nepoužil-li zaměstnanec bez vážných důvodů možnosti zmíněné v odstavci 1, nesmí mu býti poskytnuta náhrada cestovních výloh převyšujících výlohy, jež by byly v konkrétním případě pravděpodobně hrazeny podle odstavce 1.
§ 21.
(1) Použil-li zaměstnanec, aniž to bylo nutné, při úřední cestě jiného než veřejného hromadného dopravního prostředku, může mu býti, pokud toto nařízení jinak neustanovuje, poskytnuta náhrada vzniklých výloh, nejvýše však do částky, jež by v konkrétním případě připadala na jízdné za nejlevnější použitelný veřejný hromadný dopravní prostředek, pokud se týče dopravní prostředek, jehož mohl použíti k jízdě na stanoviště takového veřejného hromadného dopravního prostředku a od něho.
(2) Náhrada jízdného za jízdu jiným než veřejným hromadným dopravním prostředkem podle prokázané skutečné výše náleží zaměstnanci
a) není-li veřejného hromadného dopravního prostředku vůbec,
b) nelze-li jím podle jízdního řádu se zřetelem k účelu úřední cesty včas dosáhnouti místa, v němž se má konati úřední (služební) úkon, pro nějž byla úřední cesta nařízena (předsevzata),
c) je-li celkový výdaj při použití takového dopravního prostředku nižší než výdaj při použití veřejného hromadného dopravního prostředku.
§ 22.
(1) Služební úřad může zaměstnanci, pokud se to jeví v zájmu služby účelným a nebrání-li tomu zřetel k osobním poměrům zaměstnancovým, uložiti, aby při úředních cestách používal určitých dopravních prostředků; jsou-li pro to dány věcné, a pokud jde o zaměstnance, i osobní předpoklady, může mu služební úřad i uložiti, aby určitý dopravní prostředek (motorové vozidlo, jízdní kolo, lyže, motorovou nebo veslovou lodici a pod.) sám řídil.
(2) Použije-li zaměstnanec podle takového příkazu dopravního prostředku, který náleží někomu jinému, hradí se mu nutný skutečný výdaj za jeho použití účelně a hospodárně vynaložený.
(3) Použije-li zaměstnanec podle takového příkazu svého dopravního prostředku, poskytne se mu za každý služebně a skutečně ujetý kilometr nebo jeho část, nejméně však 400 m, náhrada, zahrnující veškeré výlohy, spojené s použitím dopravního prostředku při služebním výkonu, paušální částkou, již stanoví ministerstvo financí v dohodě s příslušnými ústředními úřady vyhláškou v Úředním listě. Zaměstnanci, který vezme s sebou při takových úředních cestách i jiné úřední osoby, zvyšuje se za každou další takovou osobu příslušná částka paušální náhrady vždy o 10%.
(4) Náhrady podle ustanovení odstavce 2 a 3 se hradí také, použije-li zaměstnanec bez příkazu podle odstavce 1 dopravního prostředku tam uvedeného, stalo-li se tak v zájmu služby účelně a hospodárně.
§ 23.
O společných jízdách.
(1) Bylo-li možno při úřední cestě jízdu se stejným (podobným) určením u více zaměstnanců vykonati účelněji a hospodárněji společným dopravním prostředkem bez rozdílu, o jaký dopravní prostředek jde, hradí se zaměstnanci, který výdaj na společný dopravní prostředek zaplatil, celý prokázaný výdaj.
(2) Nemohou-li zaměstnanci konající jízdu se stejným (podobným) určením, se dohodnouti o společném dopravním prostředku, po případě o jeho zaplacení, rozhodne zaměstnanec, jenž je pověřen vedením, a nebyla-li taková funkce nikomu udělena, zaměstnanec úředním postavením nejvyšší, po případě při stejném úředním postavení služebním pořadím nejstarší, a to závazně pro všechny ostatní zaměstnance.
(3) U zaměstnanců, kteří bez vážného důvodu společně jízdu nevykonali, se nepřihlíží, pokud jde o náhradu cestovních výloh, ke vzdálenosti, již mohli projeti společně, a jsou naopak povinni nahraditi, oč se tím celkový výdaj případně zvýšil.
§ 24.
Poskytovati při úředních cestách náhrady skutečných (prokázaných) výloh za jízdy (přepravu zavazadel) jinými než veřejnými hromadnými dopravními prostředky, jichž jinak bylo by lze použíti, ve výši přesahující náhrady cestovních výloh podle předchozích ustanovení, je přípustné jen, jde-li o nutné bezodkladné a rychlé zakročení jako při neštěstích a pohromách. Přiměřenost těchto výloh vzhledem k místním a časovým poměrům musí býti potvrzena příslušným okresním úřadem. Musí-li se takových mimořádných jízd zúčastniti více zaměstnanců, nesmí býti povolena náhrada za více vozidel (povozů), než bylo při plném využití prostoru k dopravě účastníků prokázaně nutno. Společného vozidla (společných vozidel) musí užíti všichni účastníci takové cesty. Nezúčastnil-li by se některý zaměstnanec jízdy společným vozidlem z jakýchkoliv osobních příčin bez vážného důvodu, nesmí mu býti náhrada cestovních výloh povolena.
§ 25.
O cestném.
(1) Za cesty skutečně a účelně při úřední cestě vykonané
a) pěšky nebo na lyžích,
b) na jízdním kole nebo koňmo,
dostane se zaměstnanci - nejde-li o pochůzky podle § 26 - bez rozdílu skupiny (§ 2) cestného, a to v případech podle písm. a) 2 K za 1 km, v případech podle písm. b) 1 K za 1 km.
(2) Zlomky přesahující 400 metrů se počítají za celý kilometr, jinak se k nim nehledí.
(3) Případně potřebná další ustanovení vydá ministerstvo financí, které je též zmocněno určiti, ve kterých dalších případech a za jakých předpokladů je možno poskytnouti cestné.
§ 26.
O pochůzném.
(1) Za pochůzky při úředních cestách hradí se pochůzné 2 K za 1 km, a to
a) za pochůzky podél toku řek, po železničních tratích, silnicích a podobné podle skutečné délky prošlé trati,
b) za pochůzky po polích, lukách, lesích a pod. podle vzdálenosti mezi skutečným výchozím bodem pochůzky a nejzazším bodem, jehož se při ní dosáhlo, a po případě, byl-li návrat ke skutečnému výchozímu bodu pochůzky nutný, za tutéž vzdálenost zpět.
(2) Za úřední pochůzky podle odstavce 1, písm. a) se nehradí pochůzné, nejde-li o vzdálenosti, přesahující v jednom kalendářním dnu celkem 6 km.
(3) Pochůzné přísluší buď podle odstavce 1, písm. a) nebo podle odstavce 1, písm. b), v žádném případě však za tutéž cestu podle obou těchto ustanovení. Za jeden kalendářní den hradí se pochůzné nejvýše částkou 36 K. Pochůzné nepřísluší za pochůzky konané dům od domu.
Oddíl B.
O dietě a nocležném.
§ 27.
(1) Dieta zahrnuje paušální náhradu veškerých vyšších osobních výloh (za byt, stravu, případně nutné místní jízdy, zpropitné a pod.), jež se zaměstnanci konajícímu úřední cestu nehradí jiným způsobem.
(2) Dieta přísluší jen při úředních cestách konaných na vzdálenost nejméně 4 km ve vzdušné přímce od středu místa zaměstnancova trvalého působiště, po případě od středu místa, z něhož úřední cesta vychází.
§ 28.
(1) Výše diety stanoví se u ženatých zaměstnanců bezdětných
skupiny diety       částkou denních K
       
     A . . . . . . . . . .100
     B . . . . . . . . . . 90
     C . . . . . . . . . . 80
     D . . . . . . . . . . 60
     E . . . . . . . . . . 50
     F . . . . . . . . . . 40
(2) U zaměstnanců svobodných snižují se částky podle odstavce 1 o 10%.
(3) U zaměstnanců ženatých s dětmi zvyšují se částky vypočtené podle odstavce 1 o 10%.
§ 29.
(1) Dieta ve výměře podle § 28 je určena za celé dny, t. j. 24 hodin počítaných od okamžiku k okamžiku.
(2) Za kratší dobu poskytne se, trvala-li úřední cesta:
méně než 24, avšak alespoň 12 hodin plná výměra diety;
méně než 12, avšak alespoň 8 hodin jedna polovina diety;
méně než 8, avšak alespoň 6 hodin tři desetiny diety;
méně než 6, avšak alespoň 4 hodiny jedna čtvrtina diety.
Ke kratší rozhodné době než 4 hodiny se nehledí.
(3) Koná-li se úřední cesta veřejným hromadným dopravním prostředkem, vyjímajíc veřejné hromadné dopravní prostředky v místě, a je-li stanice (zastávka) v místě výchozího bodu úřední cesty, je pro výměry diety rozhodnou doba odjezdu a příjezdu podle jízdního řádu, neprokáže-li zaměstnanec potvrzením příslušného dopravního úřadu zpoždění vlaku.
(4) Jinak je pro výměru diety rozhodnou doba od odchodu na úřední cestu do návratu z ní, při čemž se počítá:
a) při nesjízdných cestách, které nutno vykonati pěšky, jedna hodina na 4 km, v obtížném kopcovitém terénu pak na 3 km,
b) při výkonu cesty povozem jedna hodina na 10 km,
c) při výkonu cesty motorovým vozidlem jedna hodina na nejméně 35 km,
d) při výkonu cesty jiným způsobem pak podle vzdálenosti doba v takových případech prokazatelně pravidelně nutná.
§ 30.
(1) Za každou noc (za dobu od 22. do 6. hodiny) ztrávenou noclehováním na úřední cestě, povolí se k dietě příplatek za nocleh (nocležné), pokud bylo nutno ztráviti na úřední cestě nepřetržitě aspoň 3 hodiny v této době, a to v těchto výměrách:
+-------------------------------------------------------------------+
|k dietě skupiny |a to, je-li noclehováno v obci skupiny míst       |
|                |činovného                                         |
|                |--------------------------------------------------|
|                |A               |B               |C a D           |
|----------------|----------------|----------------|----------------|
|A nocležné K    |60              |50              |40              |
|B nocležné K    |54              |45              |36              |
|C nocležné K    |48              |40              |32              |
|D nocležné K    |36              |30              |24              |
|E nocležné K    |30              |25              |20              |
|F nocležné K    |24              |20              |16              |
+-------------------------------------------------------------------+
(2) Ztrávil-li zaměstnanec na úřední cestě noc (odstavec 1) služebním výkonem nebo jízdou, přísluší mu místo nocležného příplatek, a to částkou 10 K zaměstnancům skupin A až C, 5 K zaměstnancům skupin D až F. Tento příplatek odpadá, hradí-li se zaměstnanci poplatek za místo v lůžkovém voze nebo v kabině na lodi.
§ 31.
Nastoupí-li zaměstnanec vrátivší se z úřední cesty v týž den jinou úřední cestu, nesmí souhrnná dieta (nocležné) připadající za týž den (24 hodin) přesahovati výměru stanovenou podle ustanovení tohoto nařízení za jeden den.
§ 32.
(1) Trvá-li pobyt zaměstnancův na úřední cestě v jednom a témže místě déle než 7 dnů, snižuje se dieta a nocležné při každých dalších 7 dnech vždy o 10%, nejvýše však o 50%.
§ 33.
(1) Byla-li zaměstnanci na úřední cestě a v souvislosti s ní poskytnuta z veřejných prostředků zdarma strava, snižuje se dieta (příslušná část diety) o tři pětiny, byl-li poskytnut zdarma byt (nocleh), snižuje se nocležné o tři pětiny, a bylo-li poskytnuto bezplatně obé, snižují se obojí uvedené náhrady, případně dietní paušál o tři pětiny. Byla-li zaměstnanci na úřední cestě a v souvislosti s ní poskytnuta z veřejných prostředků za režijní (evidenční) poplatek strava, snižuje se dieta o polovic, byl-li za režijní (evidenční) poplatek poskytnut byt, snižuje se nocležné o polovic, bylo-li poskytnuto za režijní (evidenční) poplatek obé, snižují se obojí uvedené náhrady, případně dietní paušál o polovic. Předpokladem snížení diet a nocležného je, že zaměstnanec poskytnutou stravu nebo byt zdarma nebo za režijní (evidenční) poplatek přijal nebo sice odmítl ale bez vážného důvodu. Dostává-li se zaměstnanci na úřední cestě z veřejných prostředků zvláštního příspěvku na stravu (byt), snižuje se dieta (nocležné) o tento příspěvek. Totéž platí, dostává-li se zaměstnanci na úřední cestě částečně stravy, o ekvivalentu jí odpovídajícím.
(2) Za dny jízdy na lodi se poukáže, zahrnuje-li cena lodního lístku v sobě náhradu za stravu, kabinu a obsluhu, nejvýše čtvrtina nocležného platného pro místa skupiny činovného A.
§ 34.
(1) Pokud zaměstnanci přísluší v době substituce nebo dočasného přidělení z titulu úřední cesty nárok na dietu (příslušný její díl), odpadá dieta (příslušný její díl) z důvodu substituce nebo dočasného přidělení, po případě část dietního paušálu na rozhodnou dobu připadající.
(2) Za dobu, kterou zaměstnanec při úřední cestě ztrávil ve svém trvalém úředním působišti (stálém bydlišti, místě pobytu o dovolené), dieta (nocležné) nepřísluší.
§ 35.
Byl-li zaměstnanec, bydlící trvale mimo své trvalé úřední působiště, pověřen úředními výkony ve svém stálém bydlišti (místě pobytu o dovolené), nepřísluší mu ani dieta (nocležné), ani dietní paušál.
§ 36.
Za dny jakékoliv dovolené nebo za dny zaviněného zdržení se na úřední cestě, pokud tyto spadají do doby úřední cesty, nepřísluší ani dieta, ani nocležné.
§ 37.
(1) Onemocní-li zaměstnanec nebo utrpí-li úraz při úřední cestě, ponechá se dieta (nocležné) i po dobu nemoci, nejdéle však po dobu 14 dnů, je-li prokázáno, že zaměstnanec nemoc nijak nezavinil a je-li lékařsky stvrzeno, že byl pro tuto nemoc v této době ke službě neschopný a že se nemohl vrátiti do východiště úřední cesty nebo do místa stálého bydliště. Je-li lékařsky potvrzeno, že byl i po uplynutí 14 dnů návrat zaměstnance do trvalého úředního působiště či do stálého bydliště vzhledem k povaze nemoci vyloučen, nebo byly-li by náhrady za jízdu do trvalého úředního působiště či do stálého bydliště a za opětnou jízdu na úřední cestu menší než diety (nocležné) za dny nemoce, rozhodne ústřední úřad, podle poměrů případu, zda a do jaké míry lze diety (nocležné) ještě ponechati.
(2) Dostane-li se na úřední cestě onemocnělému zaměstnanci ošetření v nemocnici nebo léčebném ústavě mimo úřední působiště z důvodu nemocenského neb úrazového pojištění, možno v odůvodněných případech povoliti výplatu diety a nocležného v rozsahu, který určí ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí.
(3) Ustanovení odstavce 1 jest užíti obdobně i v případech, je-li zaměstnanec pro překážky jím nezaviněné (kontumaci, karanténu, živelní pohromu, přerušení dopravního spojení a pod.) nucen setrvati na úřední cestě.
Oddíl C.
O paušální náhradě.
§ 38.
K úhradě výdajů vznikajících zaměstnanci při krátkodobých úředních cestách, dostane se mu namísto jiných náhrad služebních výloh, jež by jinak vedle diety a skutečného jízdného veřejným hromadným dopravním prostředkem mohl účtovati, pokud to nejpozději v podaném účtu na náhradu služebních výloh nevyloučí, paušální částky, a to trvala-li úřední cesta
4 a více hodin, 20 K,
6 a více hodin, 30 K,
8 a více hodin, 40 K,
12 a více hodin, 50 K.
Oddíl D.
O náhradách zvláštních služebních výloh.
§ 39.
(1) Za zvláštní služební výlohy při úředních cestách lze považovati poplatky poštovní, telegrafní a telefonní, výdaje za povinné místenky ve vlacích a podobné nutné výdaje.
(2) Náhrada se poskytne však jen, jsou-li zmíněné výdaje doloženy (stvrzenkami nebo účty) a je-li u telegramů, telefonních hovorů a poštovních zásilek, za něž se poplatky účtují, kromě toho prokázáno, že měly důvody výhradně služební a že byly naprosto nutny.
(3) Jiné zvláštní nevyhnutelné služební výlohy při úředních cestách mohou býti hrazeny jen s povolením ústředního úřadu v dohodě s ministerstvem financí, které v tomto směru může vydati všeobecné směrnice.
Oddíl E.
§ 40.
(1) Úřední cesty smějí býti za zodpovědnosti příslušného úřadu (orgánu) nařizovány a konány jen, když toho služba nezbytně vyžaduje a věc nemůže býti vyřízena levnějším způsobem, na př. písemně, telefonicky, telegraficky nebo zaměstnancem ustanoveným na místě samém nebo v místě poblíže položeném nebo tam z jiné příčiny vyslaným.
(2) Při tom je dbáti, aby při jedné úřední cestě bylo vyřízeno, pokud možno více věcí najednou, zejména lze-li je vyříditi v témže místě nebo na blízku jeho nebo v jednom dni. Zaměstnanci vyšších skupin diety, po případě vyšších hodností nebuďtež vysíláni na úřední cesty, jestliže věc mohou opatřiti zaměstnanci nižších skupin diety, po případě nižších hodností.
(3) Vysílati na úřední cesty více než jednoho zaměstnance, byť by se úřední jednání týkalo i několika oborů správy, není přípustné, leč by to již platnými předpisy bylo odůvodněno nebo toho zájem věci nezbytně vyžadoval.
§ 41.
(1) Nařízení úřední cesty je provésti bez všelikých průtahů s veškerým urychlením a co nejhospodárněji obzvláště s krajním využitím času tak, aby se čelilo zbytečnému nákladu.
(2) Pokud to není na újmu účelu úřední cesty, je zaměstnanec povinen použíti veškerých dopravních a jiných výhod, jichž může dosáhnouti.
§ 42.
(1) Byla-li úřední cesta sloučena s cestou zaměstnance na dovolenou (ať jakoukoliv) nebo z dovolené, nebo byl-li zaměstnanec, meškající na dovolené mimo trvalé úřední působiště nebo mimo místo substituce nebo dočasného přidělení, takto vyslán na úřední cestu, náleží mu náhrady služebních výloh pouze, pokud příslušné výdaje vznikly provedením úřední cesty.
(2) Leží-li místo úředního (služebního) výkonu, pro nějž úřední cesta byla nařízena (konána) přímo ve směru cesty mezi úředním působištěm (místem substituce nebo dočasného přidělení) a místem dovolené, přísluší pouze dieta (nocležné), a to jen podle doby, jež musila v tomto místě býti prokázaně ztrávena provedením úředního úkonu; náhrady cestovních výloh jsou v těchto případech vyloučeny.
§ 43.
Substituce nebo dočasné přidělení buďtež nařizovány jen v případech naprosto nutných a jen na dobu nevyhnutelné potřeby.
§ 44.
Diety jakož i nocležné z titulu úřední cesty nesmějí býti v kalendářním roce zaměstnanci poskytnuty za dobu více než 90 dnů, nepovolil-li ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí z důležitých důvodů odchylku.
ČÁST III.
O náhradách služebních výloh při cestách, za něž se poskytují náhrady výloh podle obdoby předpisů platných pro úřední cesty.
§ 45.
O cestách k prohlídce úředním lékařem.
(1) Náhrada jízdného, po případě dieta (nocležné) podle obdoby ustanovení o úředních cestách poskytne se,
a) byl-li zaměstnanec, který nekoná pro nemoc službu, vyslán úředně ze svého působiště nebo stálého bydliště k prohlídce úředním lékařem do místa ležícího mimo úřední působiště nebo stálé bydliště, a bylo-li touto prohlídkou zjištěno, že pro nemoc nemohl konati službu;
b) byl-li zaměstnanec, který koná službu, vyslán úředně ze svého působiště k prohlídce úředním lékařem do místa ležícího mimo úřední působiště nebo stálé bydliště ke zjištění schopnosti k výkonu služby.
(2) Náhrada nemůže býti poskytnuta zaměstnanci povolanému k prohlídce úředním lékařem, dal-li zaměstnanec, hledíc k výsledku prohlídky, k jejímu provedení neodůvodněně podnět. Vyvolal-li zaměstnanec lékařskou prohlídku opravným prostředkem, může býti náhrada poskytnuta jen, bylo-li v důsledku lékařské prohlídky opravnému prostředku v podstatě vyhověno.
§ 46.
O cestách při povolání k službě z dovolené na zotavenou.
(1) Byl-li zaměstnanec ze zvláštních důvodů služebních nepředvídaně povolán z dovolené na zotavenou, přísluší mu náhrada cestovních výloh za cestu z místa dovolené do úředního působiště a případně zpět, byla-li cesta zpět skutečně vykonána, jakož i dieta (nocležné) podle doby, jíž bylo nutně potřebí k jízdě do úředního působiště a případně zpět podle obdoby ustanovení o úředních cestách.
(2) Náhrada nepřísluší, skončila-li dovolená dříve, než bylo vyhověno výzvě k návratu do služby, nebo je-li vzhledem ke vzdálenosti úředního působiště od místa dovolené a krátkosti nevyčerpané dovolené návrat na místo dovolené vyloučen.
(3) Odejde-li zaměstnanec po služebním výkonu v úředním působišti na zbytek dovolené do jiného místa, než odkud byl k službě povolán, přísluší náhrada za cestu do nového místa dovolené jen, pokud nepřesahuje náhradu, již bylo by lze přiznati při cestě do dřívějšího místa dovolené.
(4) Náhrady uvedené v předchozích odstavcích příslušejí jen, byl-li zaměstnanec povolán jednotlivě z dovolené. Náhrady tyto nepříslušejí, byl-li takový návrat do služby ze zvláštních příčin ve veřejném zájmu nařízen všeobecně pro všechny zaměstnance nebo některé skupiny zaměstnanců.
§ 47.
Cesty k odborné zkoušce.
Vykonal-li zaměstnanec povolaný k odborné (ustanovovací, povyšovací) zkoušce do místa ležícího mimo jeho úřední působiště (stálé bydliště), tuto zkoušku s úspěchem, může mu býti povolena za tuto cestu náhrada jízdného, po případě dieta (nocležné) podle obdoby ustanovení o úředních cestách.
§ 48.
Cesty v disciplinárním (kárném) po případě v pořádkovém (kázeňském) řízení.
Cesty, konané obviněným zaměstnancem v disciplinárním (kárném) po případě pořádkovém (kázeňském) řízení z příkazu příslušného orgánu, je posuzovati jako cesty úřední jen, byl-li obviněný v tomto řízení pravoplatně osvobozen, byl-li mu disciplinárním (kárným) řízením uložen pouze pořádkový (kázeňský) trest nebo bylo-li disciplinární (kárné) řízení zastaveno; jinak za takové cesty obviněného zaměstnance náhrada nepřísluší.
§ 49.
O cestách za účelem střežení a doprovodu při dopravě důležitých nebo cenných zásilek.
Za cesty konané za účelem střežení a doprovodu při dopravě důležitých nebo cenných zásilek může býti povolena náhrada jízdného a dieta (příplatek podle § 30, odst. 2) podle obdoby ustanovení o úředních cestách.
ČÁST IV.
O náhradách služebních výloh při komisích.
§ 50.
(1) Komisemi rozumí nařízení místní ohledání, prohlídky, revise, jednání na místě samém a podobné služební výkony mimo úřad (služebnu, pracoviště a pod.), u něhož zaměstnanec koná pravidelně službu.
(2) Za komise nepokládá nařízení účast na poradách (konferencích) a výkon služby v téže neb v jiné budově (pracovišti) zaměstnancova úřadu téhož úředního působiště nebo v jeho bytě soukromém a pod.
§ 51.
(1) Při komisích v trvalém úředním působišti (místě substituce nebo dočasného přidělení, stálého bydliště nebo pobytu o dovolené) může býti v odůvodněných případech zaměstnanci poskytnuta náhrada výloh za nutné jízdy k místu úředního (služebního) výkonu a zpět na skutečnou vzdálenost nejméně 2 km, a to nejlevnějším místním veřejným hromadným dopravním prostředkem, případně, lze-li jízdu u více zaměstnanců vykonati společně levněji, jiným než veřejným hromadným dopravním prostředkem. Totéž platí při komisích konaných mimo trvalé úřední působiště (místo substituce nebo dočasného přidělení, stálého bydliště nebo pobytu o dovolené) do vzdálenosti 4 km od středu místa, o něž jde.
(2) Ustanovení § 23 a 24, jakož i § 40 a 41 platí obdobně i při komisích.
§ 52.
K úhradě osobních výloh vzniklých zaměstnancům při komisích může jim býti poskytnuta bez rozdílu, do které skupiny náleží, za každou hodinu rozhodné doby nebo její část, nejméně však třicet minut, paušální náhrada ve výši 1 K, v době noční (§ 10) 2 K.
ČÁST V.
§ 53.
Pokud výkon služby mimo místo zaměstnancova trvalého působiště (stálého bydliště, místa pobytu o dovolené, místa substituce nebo dočasného přidělení) lze měřiti jednotkami výkonu, je na místo náhrad služebních výloh jinak poskytovaných stanoviti náhrady podle jednotek výkonu s přihlédnutím, v jaké vzdálenosti od místa zaměstnancova trvalého působiště (stálého bydliště, místa pobytu o dovolené, místa substituce nebo dočasného přidělení) se takový výkon děje.
§ 54.
Nejde-li o jednotlivé případy, přísluší stanoviti paušální náhrady služebních výloh příslušnému ústřednímu úřadu v dohodě s ministerstvem financí.
§ 55.
Ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí může vydati směrnice, jak mají úřady postupovati při stanovení paušálních náhrad služebních výloh v jednotlivých případech, pokud se týče jednotlivé případy, kdy opatření učinil jiný úřad než v § 54 zmíněný, podrobiti svému přezkoumání a je případně změniti.
ČÁST VI.
§ 56.
(1) Rozhodným pro výměru náhrad podle tohoto nařízení jsou služební poměry v době vzniku té které skutečnosti, s níž je spiat výdaj, který má býti hrazen.
(2) Povýšení se zpětnou účinností nemá vlivu na výměru těchto náhrad za dobu uplynulou. Rozhodným v takových případech je jen doručení dekretu.
§ 57.
Přísluší-li zaměstnanci v tom kterém případě náhrada téhož výdaje z více důvodů, poskytuje se mu, pokud není stanoveno jinak, jen jediná náhrada, a to ta, která je v daném případě nejvyšší.
§ 58.
(1) Nároku na náhradu služebních výloh (zejména však nárok na diety, nocležné a pod.) není, setrvá-li zaměstnanec v dosavadním úředním (služebním) působišti, nebyv při změně svého trvalého úředního (služebního) působiště ihned v dosavadním úředním (služebním) působišti služby zproštěn.
(2) Nároku na náhradu služebních výloh (zejména však nároku na diety, nocležné a pod.) rovněž není, pokud skutečnost, s níž je jinak nárok na náhradu služebních výloh spiat, vznikla z nějaké příčiny (předpokladu, okolnosti, důsledku a pod.) dané zájmem nebo odpovídající zájmu samého zaměstnance, po případě stalo-li se tak k jeho žádosti, ať písemné, ať ústní nebo z jiného jeho podnětu.
§ 59.
(1) Úhrada účtu na náhradu služebních výloh jde, pokud se jinak nepodává, na vrub k tomu určeného rozpočtového úvěru onoho služebního oboru správy, v jehož zájmu byla úřední cesta (komise) provedena.
(2) Byla-li úřední cesta (komise) vykonána v zájmu různých oborů (účtovacích odvětví), rozvrhnou se cestovní výlohy, nelze-li je pro každý obor zvláště zjistiti, poměrně podle počtu účastníků z toho kterého oboru na všechny zúčastněné obory.
(3) Úřady (ústavy, fondy, podniky a zařízení protektorátní správy nebo jí spravované, po případě jí provozované), v jejichž zájmu se koná úřední cesta (komise), hradí si navzájem cestovní výlohy jen, pokud se zaměstnancům v tom kterém případě dostalo jejich náhrady.
§ 60.
Při pravidelných přehlídkách silnic případně při přehlídkách zařízení na těchto silnicích umístěných (telegrafů, telefonů a pod.), jakož i při pravidelných výplatách mezd, jež se konají na různých místech na silnicích, nebo při přejímání materiálu a pod., je příslušná správa těchto silnic případně takového zařízení, pokud má k tomu účelu služební vůz (automobil) povinna dáti tento vůz zaměstnanci přehlídkou pověřenému k bezplatnému použití pro tento účel.
ČÁST VII.
Některá společná ustanovení pro náhradu služebních výloh vůbec.
§ 61.
(1) Pokud toto nařízení nemá v té které věci ustanovení, je použíti vládního nařízení č. 102/1940 Sb.
(2) Pro posuzování, kdo je zaměstnancem svobodným, ženatým nebo ženatým s dětmi (alespoň s jedním dítětem) podle § 29 vl. nař. č. 102/1940 Sb., možno v mezích směrnic, které vydá ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí, přihlédnouti i k jiným osobám zaměstnanci blízkým a v jeho domácnosti vydržovaným.
(3) Náhrada jízdného nesmí býti v žádném případě poskytnuta za vozovou třídu pozemního vozidla (třídu na lodi), která v použitém dopravním prostředku nebyla zařaděna; zaměstnanec je v takových případech povinen použíti i nižší vozové třídy (třídy na lodi).
(4) Jízdné hradí se jen, pokud bylo veřejného hromadného dopravního prostředku použito hospodárně a co do času účelně.
(5) U zaměstnanců, kterým se před účinností tohoto nařízení hradilo jízdné i za vyšší vozovou třídu, než jak připouští § 14, odst. 1, přichází nejvýše tato třída na místo vozové třídy v tabulce uvedené.
§ 62.
Vydávati směrnice o poskytování vedlejších služebních příjmů zaměstnanců, pokud mají sloužiti k úhradě služebních výloh, jež zaměstnancům vznikají službou nebo ve spojitosti s ní, přísluší ústřednímu úřadu v dohodě s ministerstvem financí.
§ 63.
Pokud z důvodu služby mimo území Protektorátu Čechy a Morava může býti zaměstnanci poskytnuta náhrada služebních výloh, určí směrnice, jež vydá ministerstvo financí.
§ 64.
(1) Ženatým zaměstnancům, kteří z důvodů netkvících ve vůli jejich (členů jejich rodiny) jsou nuceni bydliti s rodinou v jiném místě než ve svém úředním (služebním) působišti, může býti v odůvodněných případech poskytnuta náhrada skutečného prokazatelného výdaje za nutné denní jízdy z místa rodinné domácnosti do působiště a zpět nejlevnějším hromadným dopravním prostředkem, nebo náhrada za udržování kola, pokud dojíždějí na kole, a to po dobu, pokud tyto důvody trvají, ne však déle, než na dobu 6 měsíců. Ústřední úřad může povoliti prodloužení této lhůty až na dobu jednoho roku, přes tuto dobu pak v dohodě s ministerstvem financí.
(2) Ženatým zaměstnancům, kteří z důvodů netkvících ve vůli jejich (členů jejich rodiny) jsou nuceni bydliti odloučeně od své rodinné domácnosti, může býti v odůvodněných případech poskytnuta náhrada skutečného prokazatelného výdaje za cestu k rodinné domácnosti, nejvýše však za dvě takové cesty v měsíci, ovšem jen pokud tak zájem služby dovoluje. Koná-li zaměstnanec v tom kterém měsíci takovou službu jen menší počet dnů, může mu býti při alespoň 14 dnech služby povolena jedna cesta a dvě cesty pak při alespoň 21 dnech služby. Ženatým zaměstnancům, kteří k žádosti obdrží k naznačenému účelu v měcíci jeden všední den volno mimo svou pravidelnou dovolenou, může býti povolena v takovém měsíci pouze jedna cesta. Ustanovení § 26, odst. 3 vl. nař. č. 102/1940 Sb. platí obdobně.
§ 65.
Zaměstnancům, kteří se z úředního podnětu účastní kursů nebo konají jinou praktickou průpravu (výcvik a pod.) za účelem školení pro službu, mohou býti, nemají-li v místě školení ani trvalého působiště ani stálého bydliště a nemohou-li k tomuto účelu pravidelně dojížděti, poskytnuty k úhradě výloh jim takto vznikajících částky, které určí ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí. U zaměstnanců, kteří mohou dojížděti, možno hraditi účelný výdaj s dojížděním spojený, pokud je nižší než částka vyměřená podle předcházející věty.
ČÁST VIII.
Ustanovení závěrečná.
§ 66.
Pokud toto nařízení nemá ustanovení o případech, kdy hraditi služební výlohy se jeví odůvodněným, poskytují se zaměstnancům náhrady jen, pokud byly dosud poskytovány, a to nejvýše v dosavadní výši a za dosavadních podmínek a po dobu, než pro tyto případy bude zavedeno paušální nebo jiné zvláštní odškodné podle směrnic vydaných ústředním úřadem v dohodě s ministerstvem financí, ne však déle než do konce roku 1941.
§ 67.
(1) Po dobu, než budou vydány směrnice, jichž vydání toto nařízení předvídá, zůstávají v platnosti případné zvláštní úpravy dosavadní, ne však déle než do konce roku 1941.
(2) Předpisy, které toto nařízení ponechává výslovně v platnosti i po dobu své účinnosti, než bude vydána určitá úprava, která má nastoupiti na místo úpravy dosavadní, pozbývají platnosti dnem vydání takové nové úpravy, nejpozději však dnem 31. prosince 1941.
(3) Jinak předpisy o náhradách služebních výloh zaměstnanců dosud platné pozbývají platnosti, pokud o nich neplatí odstavce 1 a 2, dnem účinnosti tohoto nařízení.
§ 68.
K návratu příslušného ústředního úřadu může vláda rozšířiti usnesením platnost tohoto nařízení i na jiné veřejné zaměstnance a veřejné subjekty. Opatření takové vyhlásí ministr, do jehož oboru ten který veřejný subjekt náleží, ve Sbírce zákonů a nařízení nebo v Úředním listě.
§ 69.
Toto nařízení nabývá účinnosti prvého dne měsíce následujícího po vyhlášení; provedou je všichni členové vlády.
Dr. Hácha v. r.
Ing. Eliáš v. r.
Ježek v. r.
Dr. Kalfus v. r.
Dr. Kapras v. r.
Dr. Krejčí v. r.
Dr. Kratochvíl v. r.
Dr. Havelka v. r.
Čipera v. r.
Bubna v. r.
Dr. Klumpar v. r.