Vládní nařízení ze dne 13.5.1941, jímž se opětně mění a doplňuje zákon o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách

9.9.1941 | Sbírka:  316/1941 Sb. | Částka:  105/1941ASPI

Vztahy

Prováděcí: 215/1947 Ú.l.I
Aktivní derogace: 26/1929 Sb.
Pasivní derogace: 99/1948 Sb., 292/1944 Sb.
316/1941 Sb.
Vládní nařízení
ze dne 13. května 1941,
jímž se opětně mění a doplňuje zákon o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách.
Vláda Protektorátu Čechy a Morava nařizuje podle § 1, odst. 1 nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě ze dne 12. prosince 1940, Věstn. str. 604, kterým se prodlužují a mění některá ustanovení ústavního zákona zmocňovacího ze dne 15. prosince 1938, č. 330 Sb.:
Čl.I.
Zákon ze dne 21. února 1929, č. 26 Sb., o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, ve znění opatření Stálého výboru ze dne 22. října 1929, č. 162 Sb., zákona ze dne 14. července 1931, č. 125 Sb., a zákona ze dne 21. července 1934, č. 117 Sb., se mění a doplňuje takto:
1. Úvodní věta § 1, odst. 1 se mění a zní:
"Pojištěním povinny a podle ustanovení tohoto zákona pojištěny jsou osoby zaměstnané na území Protektorátu Čechy a Morava na základě služebního poměru jakožto:"
2. § 2 zní:
Z pojistné povinnosti jsou vyňati:
1. zaměstnanci, kteří nepřekročili 16. rok svého věku;
2. zaměstnanci, jejichž činnost, zakládající pojistnou povinnost, jest pouze vedlejším jejich zaměstnáním vedle výdělkové činnosti hlavní nebo činností pouze příležitostnou. Za hlavní výdělkovou činnost jest považovati činnost spojenou s vyšším příjmem, za příležitostné pak zaměstnání, jež netrvá déle než 7 dní;
3. manžel (manželka), rodiče, tchán a tchýně podnikatele nebo spolupodnikatele;
4. artisté zábavních podniků a profesionální hráči sportovních sdružení;
5. zaměstnanci, kteří nemají žádných služebních požitků, vyjímajíc učně, praktikanty a volontéry do dokonaného 24. roku života;
6. osoby samostatně výdělečně činné, které vyučují na vysokých a odborných školách, pokud počet učebních hodin nepřevyšuje 12 hodin týdně;
7. posluchači vysokých a odborných škol, kteří v době tohoto svého studia jsou přechodně zaměstnáni pracemi pojistné povinnosti podléhajícími, dokud jejich zaměstnání jest předepsaným nebo obvyklým doplněním jejich teoretického studia;
8. zaměstnanci Protektorátu Čechy a Morava, zemí, okresů, obcí a veřejných fondů, jakož i podniků a ústavů jimi provozovaných anebo spravovaných, zaměstnanci Národní banky pro Čechy a Moravu, dále duchovní zákonně uznaných církví a náboženských společností, mají-li normální, t. j. s místem jimi zastávaným spojené pensijní nároky; dále zaměstnanci nucených svazků zájmových a jejich podniků a ústavů, pak zaměstnanci podniků a ústavů zaručených Protektorátem Čechy a Morava nebo jinými nucenými svazky územními či zájmovými, mají-li normální a dostatečně zabezpečené pensijní nároky, které jsou alespoň rovnocenné nárokům podle tohoto zákona. Vyňati jsou dále obdobně zaměstnanci uvedených zaměstnavatelů, kteří nároků výše označených nabudou teprve po ukončení stanovené zkušební doby nebo stanoveného prozatímního postavení. O rovnocennosti a dostatečném zabezpečení nároků rozhoduje ministerstvo sociální a zdravotní správy po slyšení Všeobecného pensijního ústavu;
9. zaměstnanci podniků, které nemají v Protektorátu Čechy a Morava nebo na ostatním území Německé říše pevného závodu (provozovny, obchodní kanceláře, skladiště);
10. zaměstnanci cizích zastupitelských úřadů na území Protektorátu Čechy a Morava zřízených, jakož i mezistátních komisí a osob požívajících práva exteritoriality, pokud jsou cizozemci.
3. § 4 zní:
(1) Pojištěnci se zařadí k účelu pojištění podle svých ročních služebních požitků do 14 tříd služného, a to osoby se služebními požitky:
třída služného:                   roční služební požitky:
                                       nad K:           do K:
1     .     .    .     .    .     .                     3.000
2     .     .    .     .    .     .    3.000            6.000
3     .     .    .     .    .     .    6.000            9.000
4     .     .    .     .    .     .    9.000            12.000
5     .     .    .     .    .     .    12.000           15.000
6     .     .    .     .    .     .    15.000           18.000
7     .     .    .     .    .     .    18.000           24.000
8     .     .    .     .    .     .    24.000           30.000
9     .     .    .     .    .     .    30.000           36.000
10    .     .    .     .    .     .    36.000           42.000
11    .     .    .     .    .     .    42.000           48.000
12    .     .    .     .    .     .    48.000           54.000
13    .     .    .     .    .     .    54.000           60.000
14    .     .    .     .    .     .    60.000
(2) Do služebních požitků jest zahrnouti také příbytečné, aktivní, funkční a jakékoli jinak nazvané přídavky (válečné, drahotní, vybavovací, nákupní a podobné), dále proměnlivé požitky (tantiemy, provise, podíl na zisku a jiné požitky závislé na obchodním nebo pracovním výsledku), diety jednou třetinou, opakující se odměny jako remunerace, novoročné a pod., dále dávky jiných osob, pokud obvyklé poskytování jich má vliv na výměru služebních požitků, z požitků věcných pak naturální zaopatření.
(3) Pevné požitky se stanoví částkou vypočtenou pro celý rok. Proměnlivé požitky se stanoví, jde-li o nový služební poměr, částkou pravděpodobně očekávanou, po uplynutá kalendářního roku pak vždy pro rok příští částkou v předchozím roce skutečně vyplacenou, přepočtenou na celý rok.
(4) Ministr sociální a zdravotní správy nebo jím pověřený úřad stanoví po slyšení nejvyššího úřadu cenového hodnotu naturálních požitků. Vyhláška nabývá účinnosti 14 dnů po vyhlášení a platí až do doby, kdy nová vyhláška nabude účinnosti.
(5) Učně, praktikanty a volontéry, kteří nemají žádných služebních požitků nebo služebních požitků hotově vyplácených, jest zařaditi do 1. třídy služného.
(6) Několik osob, které v dohodě zaměstnávají téhož zaměstnance, třeba také za oddělené požitky služební, ručí nerozdílnou rukou za pojištění tohoto zaměstnance podle jeho úhrnných služebních požitků. Nehledíc k tomuto případu jest zaměstnanec, který jest současně zaměstnán u několika zaměstnavatelů za oddělené požitky služební, podroben pojistné povinnosti toliko podle svého hlavního zaměstnání. Za hlavní zaměstnání pokládá se služba nejvýše placená. Jde-li pro pojistnou povinnost o několik služeb stejně placených, ustanoví se hlavní zaměstnání nejprve podle užší souvislosti té nebo oné služby s dřívější výdělkovou činností nebo s postupem vzdělání zaměstnancova, pak podle delší doby služebního poměru, konečně podle jiných vhodných znaků.
(7) Převyšuje-li úhrn služebních požitků částku 60.000 K, jest rozuměti započitatelnými služebními požitky nejvýše částku 60.000 K.
4. § 5 se mění takto:
V odstavci 1 nahrazují se slova " ve 14ti dnech" slovy "v 5 dnech".
Odstavec 2 zní:
(2) Zaměstnavatel jest povinen ohlásiti příslušnému nositeli pojištění v 5 dnech všechny změny služebního poměru, důležité pro pojištění; změny služného jest ohlásiti jen tehdy, když se tím změní zařadění do tříd služného (§ 4). Ohlášky musí se díti na tištěných formulářích, které vydá nositel pojištění na svůj náklad.
Odstavec 5 zní:
(5) Po vzniku pojistného případu jsou veškeré ohlášky neúčinné, leč že nastal pojistný případ ve lhůtě, stanovené pro podání ohlášky, a ohláška v této lhůtě byla skutečně podána. Je-li pojistným případem sňatek, jsou ohlášky podané po sňatku neúčinné pro nárok na výbavné.
Za odstavec 5 se vkládá nový odstavec 6 tohoto znění:
(6) Zaměstnavatelem podle tohoto zákona jest osoba, na jejíž vrub jsou vykonávány činnosti uvedené v § 1.
Odstavec 7 zní:
(7) Ohlášky týkající se služební doby, kterou nelze podle § 12 již započítati, jsou nepřípustné.
Dosavadní odstavec 6 se přečísluje na odstavec 8 a v něm uvedená slova "ve 14ti dnech" se nahrazují slovy "v 5 dnech".
5. § 10 se mění takto:
V dosavadní větě nahrazují se slova "ve 14 dnech" slovy "v 5 dnech" a připojuje se druhá věta, která zní?: "Důchodce ručí i důchodem za škodu, jež vznikne nositeli pojištění opominutím této povinnosti.".
6. § 12 se mění takto:
V odstavci 1 připojují se ve třetí větě za slovo "splatnosti" slova: "nejpozději však do vzniku pojistného případu".
7. § 16 zní:
(1) K nabytí nároku na dávky uvedené v § 15 je třeba, aby
a) byly splněny podmínky stanovené pro nápad příslušné dávky;
b) u dávek vyjmenovaných v § 15, č. 1, 2, 3 a 5 uplynula čekací doba pro ně stanovená dříve, než nastal pojistný případ.
(2) Není-li jinak stanoveno, činí čekací doba 60 započitatelných příspěvkových měsíců. Příspěvkové měsíce získané dobrovolným pokračováním v pojištění (§ 60) se počítají do čekací doby 60ti příspěvkových měsíců pouze polovinou. Není-li čekací doba 60ti příspěvkových měsíců získána před dovršením 45. roku věku pojištěncova, prodlužuje se o počet chybějících příspěvkových měsíců.
(3) Čekací doba se považuje za dokončenou, nastane-li u pojištěnce povinně pojištěného pojistný případ v důsledku podnikového úrazu ve smyslu právních předpisů o úrazovém pojištění dělnickém bez ohledu na okolnost, zda pojištěnec jest zaměstnán v podniku podrobeném úrazovému pojištění či nikoliv. Příspěvkové měsíce, scházející do čekací doby 60ti příspěvkových měsíců, jest započítati při tom ve třídě, v níž byl pojištěnec naposled zařaděn.
8. § 17 se mění takto:
Připojuje se odstavec 3 tohoto znění:
(3) Po uplynutí 60ti měsíců od výstupu z povinného pojištění má pojištěnec, jehož nároky z pojištění nezanikly, nárok na důchod invalidní pouze tehdy, stane-li se nejen nezpůsobilým k výkonu povolání ve smyslu odstavce 1, nýbrž nemůže-li také pro tělesnou nebo duševní vadu nebo pro slabost tělesných nebo duševních sil trvale vykonávati žádnou z prací nebo služeb zakládajících pojistnou povinnost podle ustanovení § 1. Toto ustanovení neplatí, získal-li pojištěnec v povinném pojištění podle tohoto zákona nejméně 240 příspěvkových měsíců.
9. § 19 zní:
(1) Nárok na invalidní důchod vzniká dnem ztráty způsobilosti k výkonu povolání. Nelze-li zjistiti, kdy nastala nezpůsobilost k výkonu povolání nebo nastala-li pozvolným zhoršováním zdravotního stavu, vzniká nárok dnem ohlášení.
(2) Nárok na invalidní důchod zaniká:
a) smrtí důchodcovou,
b) není-li tu již nezpůsobilosti k výkonu povolání (§ 17).
10. § 20 zní:
(1) Starobní důchod přísluší ve výši a na místě důchodu invalidního bez průkazu invalidity podle § 17 pojištěnci, který dokonal 65. rok života a získal čekací dobu podle § 16, jestliže a pokud není zaměstnán způsobem, který by zakládal pojistnou povinnost podle § 1 nebo podle právních předpisů o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří, o pojištění u báňských bratrských pokladen nebo o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří.
(2) Starobní důchod přísluší dále ve výši a na místo důchodu invalidního bez průkazu invalidity podle § 17 po dokonání 180 započitatelných příspěvkových měsíců pojištěnci, který dokonal 60. rok života nebo získal alespoň 480 příspěvkových měsíců a není zaměstnán způsobem uvedeným v odstavci 1.
(3) Pojištěnec, který získal alespoň 120 započitatelných příspěvkových měsíců v povinném pojištění, má nárok na důchod starobní ve výši a na místě důchodu invalidního bez průkazu invalidity podle § 17, jestliže a pokud není zaměstnán způsobem uvedeným v odstavci 1 a jestliže po dovršení 55 let splňoval aspoň po dobu 12 měsíců - v časovém období převyšujícím těchto 12 měsíců nejvýše o 6 měsíců - podmínky pro přiznání podpory v nezaměstnanosti podle platných právních předpisů. Průkaz o splnění této podmínky jest prokázati potvrzením příslušného úřadu práce.
(4) Důchodcům, kteří pobírají starobní důchod podle odstavců 1 nebo 2, se důchod k jejich návrhu ponechá, i když přijmou nějaké zaměstnání uvedené v odstavci 1, jestliže se stali nezpůsobilými k výkonu svého dřívějšího povolání.
(5) Nárok na starobní důchod zaniká:
a) úmrtím důchodcovým,
b) nejsou-li tu již podmínky předchozích odstavců,
c) v případě odstavce 3, jestliže nejsou již splněny podmínky pro přiznání podpory v nezaměstnanosti podle platných právních předpisů, leč že tyto odpadly jen proto, poněvadž požitkem důchodu jest zajištěna výživa příjemce a jeho rodiny.
11. § 21 zní:
(1) Důchod invalidní se skládá ze základní částky a z částek zvyšovacích. Základní částka jest 3.600 K ročně. Zvyšovací částka činí za každý příspěvkový měsíc získaný:
ve třídě    1    .     .    .     K 2.-
"     "     2    .     .    .     K 6.-
"     "     3    .     .    .     K 10.-
"     "     4    .     .    .     K 15.-
"     "     5    .     .    .     K 20.-
"     "     6    .     .    .     K 25.-
"     "     7    .     .    .     K 30.-
"     "     8    .     .    .     K 35.-
"     "     9    .     .    .     K 40.-
"     "     10   .     .    .     K 45.-
"     "     11   .     .    .     K 50.-
"     "     12   .     .    .     K 55.-
"     "     13   .     .    .     K 60.-
"     "     14   .     .    .     K 65.-.
(2) Byl-li invalidní důchodce v době, kdy požíval invalidního důchodu, pojištěn u dřívějšího nebo u jiného nositele pojištění podle tohoto zákona, má v případě, že se stane nezpůsobilým k výkonu povolání také v tomto zaměstnání, vedle původního důchodu nárok pouze na zvyšovací částky, jež odpovídají nově získaným příspěvkovým měsícům. Tento nárok přísluší také tehdy, nebyla-li nově dokončena čekací doba podle § 16.
12. § 22 zní:
(1) Invalidní nebo starobní důchod zvyšuje se o vychovávací příplatek za každé dítě, které by v případě úmrtí důchodce mělo nárok na důchod sirotčí (§ 31), pokud důchodce o ně pečuje. Má-li více osob nárok na vychovávací příplatek za totéž dítě, náleží pouze jediný příplatek, a to k nejvyššímu důchodu. Za dítě požívající sirotčího důchodu se vychovávací příplatek neposkytuje.
(2) Příplatek vychovávací činí pro každé dítě 1/8 důchodu, vyměřeného podle § 21, nejméně však K 660 a nejvýše K 3.000 ročně; minimum K 660 však nepřísluší, jde-li o příplatek k důchodu vyměřenému podle § 21, odst. 2.
(3) Ustanovení § 33, odst. 2 platí obdobně.
13. § 23 zní:
Důchod invalidní nebo starobní, vyměřený podle § 21, může býti zvýšen až o 50%, je-li důchodce trvale tak bezmocným, že potřebuje ošetření a obsluhy jiné osoby, a to podle zásad, které po slyšení nositele pojištění vydá ministerstvo sociální a zdravotní správy.
14. § 24, odst. 1 zní:
(1) Invalidní nebo starobní důchod nesmí převyšovati i s příplatky vychovávacími (§ 22) průměr horních hranic nejvyšších tříd služného, do nichž byl pojištěnec podle přihlášek (§ 5) zařaděn v 30 příspěvkových měsících z posledních 90 nebo v kratší době před pojistným případem. Nezískal-li pojištěnec 30 příspěvkových měsíců, stanoví se průměr podle horních hranic tříd služného, do nichž byl podle přihlášek (§ 5) zařaděn.
15. § 25, odst. 2 se zrušuje.
16. § 26 se mění takto:
č. 1, písm. b) zní:
"b) leč by se narodilo nebo po úmrtí pojištěncově se narodí dítě z tohoto manželství nebo bylo-li dítě jím legitimováno;"
č. 1, písm. c) se zrušuje;
č. 2 zní:
"2: vešel-li pojištěnec nebo důchodce v manželství po dokonaném 60. roku života;"
č. 3 zní:
"3: vešel-li důchodce v manželství před dokonaným 60. rokem života, leč by v době jeho úmrtí uplynuly již 24 měsíce ode dne uzavření sňatku;".
17. § 27 se mění takto:
Odstavec 1, první věta zní:
"Uzavřel-li rozloučený pojištěnec, jehož manželství nebylo rozloučeno z viny manželčiny anebo z viny obou manželů, nový sňatek, má rozloučená manželka - ač-li se rovněž znovu neprovdala - nárok na část vdovského důchodu (§ 25), který by jinak připadl celý oprávněné vdově, jestliže uplatní tento nárok do 12 měsíců po smrti pojištěncově."
Připojuje se odstavec 5 tohoto znění:
(5) Zánikem některé z těchto poměrných částí vdovského důchodu nemění se ostatní poměrné části stanovené podle ustanovení odstavce 1 až 4.
18. § 28 zní:
Důchod vdovský, vyměřený podle §§ 25 a 27, může býti zvýšen až o 50%, je-li vdova trvale tak bezmocná, že potřebuje ošetření a obsluhy jiné osoby, a to podle zásad, které po slyšení nositele pojištění vydá ministerstvo sociální a zdravotní správy.
19. § 29, odst. 1 zní:
(1) Nárok na důchod vdovský vzniká dnem úmrtí manželova a zaniká opětným provdáním nebo úmrtím vdoviným.
20. V § 31, odst. 3 nahrazují se slova "na důchod rodičů" slovy "na důchod podle § 34".
21. § 32, odst. 3 se doplňuje na konci slovy "z důvodu uvedeného v § 26".
22. V § 33, odst. 1 nahrazují se slova "Požitek sirotčího důchodu počíná" slovy "Nárok na důchod sirotčí vzniká" a slovo "končí" slovem "zaniká".
23. § 34, jehož nadpis zní:
"Důchody jiných pozůstalých."
se doplňuje odstavcem 4 tohoto znění:
(4) Není-li ani rodičů oprávněných podle odstavce 1, má nárok na důchod ve výši podle odstavce 2 sestra nebo dcera zemřelého za podmínky, že sestra byla v době jeho úmrtí starší 50 let, dcera starší 40 let, že byla dále na zemřelého výživou převážně odkázána a zaměstnávala-li se po dobu nejméně pěti let před jeho úmrtím převážně vedením jeho domácnosti.
24. § 35 zní:
(1) Nárok na výbavné má pojištěnka, jestliže uzavře sňatek
a) po dokonání alespoň 60ti započitatelných příspěvkových měsíců,
b) po dokonání alespoň 30ti, avšak méně než 60ti započitatelných příspěvkových měsíců, vystoupí-li z pojištění ve lhůtě 12 měsíců před uzavřením nebo po uzavření sňatku a uplynulo-li od výstupu z pojištění alespoň 6 měsíců.
(2) Výbavné se vyměřuje částkou 3.600 K, zvětšenou o zvyšovací částky podle § 21 a § 177, odst. 1 a 2, za započitatelné příspěvkové měsíce získané do dne sňatku [odstavec 1, písm. a)], po případě do výstupu z pojištění [odstavec 1, písm. b)], nejvýše však ve výši 80% zaplaceného pojistného. Výbavné dříve vyplacené, po případě pojistné podle dřívějších právních předpisů pojištěnce vrácené, jest odečísti.
(3) Bylo-li vyplaceno výbavné podle odstavce 1, písm. a), snižuje se roční částka důchodu invalidního nebo starobního o pětinu vyplacené částky; vyplacením výbavného podle odstavce 1, písm. b) zanikají pro vždy veškeré nároky ze získané příspěvkové doby.
(4) Nárok na výbavné musí býti uplatněn do dvou let od uzavření sňatku, jinak zaniká.
25. V § 36, odst. 1, větě prvé se nahrazují slova "před dokončením 60 měsíců" slovy "před dokončením čekací doby".
26. § 37, odst. 1 zní:
(1) Není-li osob oprávněných podle § 36, odst. 1, a zemřel-li pojištěnec po dokonání šesti příspěvkových měsíců a před dokončením čekací doby, nikoliv však následkem úrazu (§ 16, odst. 3), mají nárok na odbytné jednou pro vždy osoby oprávněné podle § 34 za podmínek tam uvedených. Tento nárok náleží též, zemře-li pojištěnec před dokončením šesti příspěvkových měsíců v důsledku jiného úrazu než podnikového.
27. § 38 zní:
(1) Nárok na pohřebné mají pozůstalí po důchodci nebo po pojištěnci, který dokonal čekací dobu, jestliže vypravili pohřeb.
(2) Pozůstalými podle předchozího odstavce rozumějí se manžel, děti, rodiče, děd a bába nebo sourozenci zemřelého. Pohřebné náleží tomu z nich, kdo pohřeb vypravil.
(3) Pohřebné činí jednu pětinu ročního důchodu bez případného zvýšení podle §§ 22 a 23, jehož zemřelý požíval nebo na nějž měl nárok, nejvýše však 4.000 K.
(4) Nevypravil-li pohřeb nikdo z osob uvedených v odstavci 2, má nárok na pohřebné osoba fysická nebo právnická, která, aniž byla k tomu smluvně nebo podle zákona povinna, obstarala pohřeb na svůj náklad. Pohřebné se vyplatí v tomto případě jen do výše prokázaných skutečných výloh za vypravení pohřbu, pokud nepřevyšují poměrnou část důchodu uvedeného v odstavci 3, a nejvýše částkou 3.000 K.
28. § 39 se mění takto:
V odstavci 1 připojuje se na počátku věta: "Požitek důchodů počíná prvním dnem měsíce následujícího po vzniku nároku na důchod".
Připojuje se nový odstavec 5, který zní:
(5) Je-li pojištěnec nebo důchodce nezvěstný, lze přiznati důchody pozůstalostní, po případě odbytné jednou pro vždy, před ukončením soudního řízení o prohlášení za mrtva, činí-li okolnosti úmrtí pravděpodobným. Tohoto ustanovení lze použíti obdobně, je-li nezvěstnou jiná osoba, jejíž smrt má význam pro nárok na dávky stanovené tímto zákonem. Nárok v těchto případech vzniká nejdříve dnem, kterého byl nárok uplatněn; za dobu dřívější jen na základě později vydaného soudního rozhodnutí o prohlášení za mrtva, a to nejvýše ode dne, ke kterému byl nezvěstný za mrtvého prohlášen.
29. § 40 se mění takto:
Odstavec 2 se zrušuje.
Odstavec 3 se stává odstavcem 2 a zní:
(2) Částky neprávem přijaté jest navrátiti s 5% úroky bez újmy trestního stíhání; částky tyto mohou býti též sraženy s běžného nebo později přiznaného důchodu nebo jiné dávky téhož příjemce. O povinnosti k vrácení částek neprávem přijatých se rozhoduje výměrem.
30. § 44 zní:
(1) Nárok na invalidní nebo starobní důchod odpočívá, pokud má pojištěnec nárok na nemocenské podle právních předpisů o nemocenském pojištění nebo proti zaměstnavateli prokazatelný nárok na vyplácení služného po dobu nemoci. Toto ustanovení platí také pro pojištěnce, kteří nemají nárok na nemocenské jenom proto, poněvadž byli osvobozeni od nemocenského pojištění podle vládního nařízení ze dne 21. listopadu 1940, č. 456 Sb., o vynětí některých osob z nemocenského a pensijního pojištění.
(2) Jsou-li splněny předpoklady pro přiznání několika důchodů podle tohoto zákona a nejde-li o případ uvedený v § 32, odst. 1, větě druhé, přísluší nárok na všechny bez omezení.
(3) Důchody podle tohoto zákona krátí se, pokud k požitku oprávněný požívá důchodu podle zákona o úrazovém pojištění dělnickém, a to o částku, o kterou by úhrn důchodů převyšoval průměr horních hranic nejvyšších tříd služného, určený podle § 24, odst. 1.
(4) Pokud invalidní důchod podle tohoto zákona a výdělek důchodcův dohromady převyšují průměr horních hranic nejvyšších tříd služného, stanovený podle § 24, odst. 1, krátí se invalidní důchod o částku nad to jdoucí.
(5) Má-li pojištěnec z důvodu tělesného poškození nebo jeho pozůstalí z důvodu jeho úmrtí zákonný nárok na náhradu škody proti osobě třetí, přísluší též nositeli pojištění proti této osobě nárok na náhradu dávky, kterou je povinen z téhož důvodu poskytnouti, a to až do výše náhradního nároku pojištěncova nebo jeho pozůstalých.
31. § 47 se doplňuje odstavcem 6, který zní:
(6) Žádost za přiznání dávky podle tohoto zákona, která přes vyzvání nositele pojištění nebyla doložena potřebnými průkazy do šesti měsíců ode dne vyzvání, považuje se za nepodanou, leč že podání průkazu v této lhůtě bez zavinění žadatele nebylo možné a průkaz bude neprodleně dodatečně předložen.
32. § 55, odst. 2 se doplňuje další větou tohoto znění:
"Doba, za kterou pojistné nebylo zaplaceno, není započitatelnou jako doba příspěvková podle § 12."
33. § 56 se ruší i s nadpisem.
34. § 60 se mění takto:
Odstavec 1 se doplňuje na konci větou:
"Zjistí-li se tato nezpůsobilost dodatečně, jest dobrovolné pokračování v pojištění zrušiti."
Odstavec 2 se doplňuje na konci větou:
"Pojistné za dobrovolné pokračování v pojištění lze zaplatiti zpětně nejvýše za 12 měsíců."
35. § 61, jehož nadpis se zrušuje, zní:
(1) Němečtí státní příslušníci a příslušníci Protektorátu, kteří jsou zaměstnáni v cizině způsobem, který by zakládal jejich pensijní pojištění, mohou býti podnikatelem v Protektorátu Čechy a Morava přihlášení po dobu tohoto zaměstnání k dobrovolnému pojištění.
(2) Pojistné dobrovolného pojištění, stanovené podle služebních požitků zaměstnance zaměstnaného v cizině, nejméně však podle 5. třídy služného, platí podnikatel. Jinak platí pro toto dobrovolné pojištění obdobně předpisy o dobrovolném pokračování v pojištění.
(3) Za dobu před účinností tohoto nařízení mohou býti během 12 měsíců ode dne, kdy vejde v účinnost, doplaceny pojistné příspěvky za 3 roky nazpět. Takto získaná příspěvková doba započte se do doby čekací.
36. § 63 zní:
Měsíční pojistné činí:
ve třídě    1    .     .    .     K 20.-
"     "     2    .     .    .     K 56.-
"     "     3    .     .    .     K 90.-
"     "     4    .     .    .     K 124.-
"     "     5    .     .    .     K 158.-
"     "     6    .     .    .     K 190.-
"     "     7    .     .    .     K 222.-
"     "     8    .     .    .     K 254.-
"     "     9    .     .    .     K 286.-
"     "     10   .     .    .     K 318.-
"     "     11   .     .    .     K 350.-
"     "     12   .     .    .     K 382.-
"     "     13   .     .    .     K 414.-
"     "     14   .     .    .     K 446.-.
37. § 69 zní:
(1) Za pojistné ručí společně a nerozdílně spolupodnikatelé a dílčí podnikatelé (akordanti).
(2) Společně a nerozdílně ručí dále:
a) manželka (manžel), bydlící se zaměstnavatelem ve společné domácnosti, za pojistné, jež se stalo splatným v době jejich společné domácnosti;
b) majitel, po případě nájemce podniku restauračního, kavárenského, divadelního, lázeňského, zábavního a pod. za pojistné předepsané za zaměstnance hudebních a zábavních podniků, provozovaných v jejich podniku, a to za dobu, po kterou tyto byly provozovány v jeho podniku;
c) vlastník divadelní budovy za pojistné předepsané divadelnímu podnikateli za zaměstnance činné v divadelní budově;
d) nositel úředního oprávnění k provozování jakéhokoliv podniku za pojistné předepsané tomu, kdo na základě jeho oprávnění podnik na svůj účet provozuje.
(3) Úřad udělující povolení k provedení stavby je povinen uvědomiti příslušného nositele pojištění podle tohoto zákona o tom, který stavební živnostník stavbu provádí. Dluží-li stavební živnostník pojistné některému sociálně pojišťovacímu ústavu, uloží úřad na žádost nositele pojištění stavebníkovi, aby u zmíněného nositele složil přiměřenou jistotu za pojistné. Odvolání proti tomuto výměru nemá odkladného účinku. Jistota se vymáhá politickou exekucí.
38. V § 70 se slova "převzal závod (podnik" nahrazují slovy "nabyl závodu (podniku)".
39. § 72 se mění takto:
Za odstavec 2 vsunuje se nový odstavec 3 tohoto znění:
(3) Upomene-li nositel pojištění zaměstnavatele, který nezaplatil pojistné do měsíce ode dne splatnosti, o zaplacení pojistného, jest oprávněn vyměřiti zaměstnavateli upomínací poplatek. Výši upomínacích poplatků stanoví nositel pojištění se schválením ministerstva sociální a zdravotní správy.
Odstavce 3 a 4 se stávají odstavci 4 a 5.
40. Za § 72 se vsunuje nový § 72 a) tohoto znění:
(1) Protektorát Čechy a Morava přispívá Všeobecnému pensijnímu ústavu k účelům pojištění podle tohoto zákona částkou 90 milionů K ročně, která je splatná 1. července každého roku, poprvé 1. července 1941. Od 1. července 1945 vláda nově upraví výši tohoto příspěvku. K tomu účelu jest Všeobecný pensijní ústav povinen sestaviti pojistně matematickou bilanci k 31. prosinci 1943 a předložiti ji se všemi pomůckami, potřebnými k jejímu přezkoumání, nejpozději do konce roku 1944 ministerstvu sociální a zdravotní správy.
(2) Ustanovení §§ 13 a 176 zůstávají nedotčena.
41. § 75 zní:
(1) Představenstvo vydá pro Všeobecný pensijní ústav jednací řád, který vyžaduje schválení ministra sociální a zdravotní správy.
(2) Jednací řád obsahujž zejména ustanovení:
a) o právech a povinnostech předsedy Všeobecného pensijního ústavu;
b) o svolávání a jednání představenstva;
c) o formě vyhlášek;
d) o schvalování každoročně sestaveného hospodářského plánu;
e) o zkoušení a schvalování roční závěrky;
f) o výši nedobytných pohledávek, které mohou úřadovny odpisovati podle § 86, odst. 3, písm. f);
g) o organisaci a jednání úřadoven (§ 86, odst. 4).
42. § 76 zní:
Orgány Všeobecného pensijního ústavu jsou:
a) představenstvo,
b) revisní komise,
c) ředitelství.
43. §§ 77, 78 a 79 se i s nadpisem zrušují.
44. § 80 zní:
(1) Představenstvo Všeobecného pensijního ústavu skládá se z předsedy a deseti členů, z nichž tři náležejí skupině pojištěnců, tři skupině zaměstnavatelů a čtyři skupině odborníků.
(2) Členy představenstva jmenuje vláda Protektorátu Čechy a Morava na návrh ministerstva sociální a zdravotní správy. Za každého člena jest jmenovati náhradníka. Členové (náhradníci) představenstva mohou býti kdykoliv odvoláni.
(3) Funkční doba představenstva trvá tři roky. Členové (náhradníci) zůstávají v úřadě i po uplynutí této doby, dokud nenastoupí v úřad jejich nástupci.
45. Nadpis nad § 81 "Revisní komise" se vypouští.
46. § 81 zní:
(1) Předsedu jmenuje státní president na dobu tří let. Předseda musí bydleti v Praze.
(2) Práva a povinnosti předsedy určuje jednací řád.
(3) Státní president jmenuje z každé ze tří skupin uvedených v § 80 po jednom náměstku předsedy; při zaneprázdnění předsedy přechází jeho funkce na jednoho z náměstků. Pořadí, v jakém náměstkové se střídají, stanoví předseda.
47. § 82 zní:
Představenstvu se vyhrazuje:
a) jmenovati členy ředitelství a vydati instrukce pro jeho členy (§ 85);
b) vydati jednací řád Všeobecného pensijního ústavu a usnášeti se o jeho změně (§ 75);
c) usnášeti se o tom, má-li býti nabyto nemovitostí, mají-li býti nemovitosti zatíženy nebo zcizeny, mimo nabytí nemovitostí v řízení exekučním a konkursním k odvrácení škody. Převyšuje-li částka, za kterou má býti nemovitosti nabyto nebo kterou mají býti zcizeny, obnos pěti milionů korun, je k tomu třeba souhlasu ministra sociální a zdravotní správy;
d) usnášeti se o každoročním hospodářském plánu, jakož i o roční uzávěrce, zkoušené revisní komisí;
e) usnášeti se o počtu zaměstnaneckých míst, jakož i o přiznání trvalého služebního poměru zaměstnancům;
f) vydati služební a disciplinární řád pro zaměstnance Všeobecného pensijního ústavu (§ 92);
g) stanoviti náhrady a odměny za zvláštní výkony pro funkcionáře Všeobecného pensijního ústavu;
h) rozhodovati o zákonných dávkách v případech § 90, odst. 3;
i) usnášeti se o věcech, které mu ředitelství předloží.
48. Nadpis nad § 83 "Ředitelství" se nahrazuje nadpisem "Revisní komise".
49. § 83 zní:
(1) Revisní komise se skládá ze tří členů, z nichž po jednom náleží skupině pojištěnců, zaměstnavatelů a odborníků.
(2) Členy revisní komise jmenuje ministr sociální a zdravotní správy. Za každého člena jmenuje současně náhradníka. Členové (náhradníci) revisní komise mohou býti kdykoliv odvoláni. Členové (náhradníci) představenstva a správních komisí úřadoven nemohou býti členy revisní komise.
(3) Funkční období revisní komise trvá tři roky. Členové (náhradníci) zůstávají v úřadě i po uplynutí této doby, dokud nenastoupí v úřad jejich nástupci.
(4) Revisní komise provádí řádné revise pokladny a účetnictví Všeobecného pensijního ústavu a jeho úřadoven, jakož i příslušných knih, listin a dokladů, Prozkoumává též roční závěrku a připojuje k ní své poznámky.
(5) O výsledku revisí podává revisní komise písemnou zprávu předsedovi ústavu, jenž ji předkládá v nejbližší schůzi představenstvu na vědomí.
(6) K pracem revisní komise mohou býti za souhlasu představenstva přibráni též znalci.
50. Nadpis nad § 84 "Úřadovny" se nahrazuje nadpisem "Ředitelství".
51. § 84 zní:
Tříčlenné ředitelství jmenuje představenstvo se souhlase ministra sociální a zdravotní správy.
52. § 85 zní:
(1) Ředitelství zastupuje Všeobecný pensijní ústav na venek. Přísluší mu říditi práce Všeobecného pensijního ústavu, připravovati návrhy pro představenstvo, prováděti usnesení představenstva a rozhodovati ve všech věcech, jež nepatří do působnosti představenstva. Ředitelství je bezprostředním představeným zaměstnanců Všeobecného pensijního ústavu.
(2) Působnost ředitelství a jeho členů upravuje blíže instrukce, již vydá představenstvo.
53. Nad § 86 se vloží nadpis "Úřadovny".
54. § 86 zní:
(1) Bezprostřední styk se členy k nim příslušnými obstarávají jménem Všeobecného pensijního ústavu a podle jeho instrukcí pro Čechy úřadovna Všeobecného pensijního ústavu v Praze a pro Moravu úřadovna Všeobecného pensijního ústavu v Brně.
(2) Úřadovna v Brně dělí se na český a německý odbor. K německému odboru přísluší pojištěnci a důchodci německé národnosti, k českému odboru pojištěnci a důchodci české a jiné národnosti. Příslušnost zaměstnavatelů k jednomu nebo oběma odborům řídí se příslušností u nich zaměstnaných pojištěnců. Národnost pojištěnců a důchodců rozhodná pro příslušnost k tomu nebo onomu odboru zjišťuje se jejich prohlášením.
(3) Úřadovnám přísluší:
a) přijímati ohlášky a oznámení členů a vydávati výměry;
b) prováděti kontrolu podle služebních instrukcí, vydaných Všeobecným pensijním ústavem;
c) předpisovati, vybírati a vymáhati pojistné;
d) přijímati odpovědi nároků na zákonné dávky a rozhodovati o nich dávkovou komisí (§ 90);
e) kontrolovati důchodce, zastavovati výplaty důchodů, jakož i odnímati důchody podle rozhodnutí dávkové komise a vymáhati jejich vrácení (§ 40);
f) rozhodovati o odpisu nedobytného pojistného až do výše předepsané jednacím řádem.
(4) Bližší o organisaci a jednání úřadoven určuje jednací řád (§ 75, odst. 2, písm. g).
55. § 87 zní:
(1) Pro každou úřadovnu zřídí se správní komise. Správní komise úřadovny skládá se z předsedy a šesti členů, z nichž tři náležejí skupině pojištěnců a tři skupině zaměstnavatelů.
(2) Předsedu a členy správní komise jmenuje ministr sociální a zdravotní správy. Předseda musí bydleti v sídle úřadovny. Z členů správní komise jmenuje ministr sociální a zdravotní správy dva náměstky předsedy, po jednom ze skupiny pojištěnců a ze skupiny zaměstnavatelů. Za každého člena jest jmenovati náhradníka. Členové (náhradníci) správní komise mohou býti kdykoliv odvoláni.
(3) Při zaneprázdnění předsedy přechází jeho funkce na jednoho z náměstků. Pořadí, v jakém se náměstkové střídají, stanoví předseda.
(4) Funkční doba správní komise trvá tři roky. Členové (náhradníci) zůstávají v úřadě i po uplynutí této doby, dokud nenastoupí v úřad jejich nástupci.
56. § 88 zní:
Správní komisi úřadovny přísluší:
a) jmenovati členy dodávkové komise;
b) usnášeti se o návrhu každoročního rozpočtu úřadovny;
c) usnášeti se o roční závěrce úřadovny;
d) podávati návrhy na definitivní ustanovení úředníků a zřízenců úřadovny;
e) usnášeti se o věcech, které jí předloží ředitel.
57. § 89 se zrušuje.
58. § 90 zní:
(1) Dávková komise rozhoduje o nárocích, které pojištěnci nebo jejich pozůstalí vznášejí ohledně přiznání a výměry zákonných dávek v §§ 17 a násl. uvedených. Dávková komise rozhoduje o zastavení a odnětí důchodů.
(2) K platnosti usnesení dávkové komise je třeba, aby se stalo za přítomnosti všech členů jednomyslně. Nebylo-li docíleno jednomyslnosti, náleží konečné rozhodnutí představenstvu Všeobecného pensijního ústavu.
(3) Je-li ředitel úřadovny názoru, že usnesení dávkové komise odporuje platným předpisům, je oprávněn a povinen předložiti usnesení Všeobecnému pensijnímu ústavu a zadržeti jeho provedení až do rozhodnutí představenstva Všeobecného pensijního ústavu.
59. § 91 zní:
(1) Ředitel úřadovny v Praze a ředitelé odborů úřadovny v Brně jsou ustanoveni představenstvem Všeobecného pensijního ústavu.
(2) Ředitel zastupuje úřadovnu na venek. Přísluší mu říditi práce úřadovny podle služebních instrukcí vydaných Všeobecným pensijním ústavem, jakož i rozhodovati ve všech věcech, jež nepatří do působnosti správní komise. Jest bezprostředním představeným zaměstnanců úřadovny. Jeho práva a povinnosti jsou upraveny jednacím řádem a všeobecnými služebními předpisy.
(3) Ustanovení odstavce 2 platí přiměřeně pro ředitele odborů úřadovny v Brně (§ 86, odst. 2).
60. Jako § 91 a) se vsouvá nové ustanovení tohoto znění:
Ministr sociální a zdravotní správy může vydati odchylné předpisy o vybudování a příslušnosti úřadoven a může též úřadovny zrušiti.
61. § 92 zní:
(1) Právní postavení zaměstnanců Všeobecného pensijního ústavu, podmínky jejich přijetí a propuštění i způsob služebního slibu, disciplinární stíhání, jakož i služební a zaopatřovací požitky upraví se služebním a disciplinárním řádem, jejž vydá představenstvo Všeobecného pensijního ústavu. Služební a disciplinární řád vyžaduje schválení ministra sociální a zdravotní správy.
(2) Předsedou disciplinární komise a jeho náměstkem při disciplinárním řízení musí býti osoba práva znalá, a to zpravidla soudce v činné službě nebo na odpočinku.
(3) Úředníci Všeobecného pensijního ústavu a úřadoven mají ve své úřední činnosti povinnosti úředníků veřejných, stanovené v zákoně trestním, požívají však také ochrany jako úředníci veřejní.
62. §§ 93 a 102 i s nadpisem se zrušují.
63. § 103 se mění takto:
Odstavec 3 zní:
(3) Okruh členstva náhradního ústavu, jakož i práva a povinnosti členů a důchodců ústavu, po případě jejich pozůstalých, určují stanovy, jež vyžadují ke své platnosti schválení ministerstva sociální a zdravotní správy.
Připojuje se nový odstavec 4 tohoto znění:
(4) Předpisy stanov, schválených ministerstvem sociální a zdravotní správy, jakož i veškerá usnesení, opatření nebo rozhodnutí (výměry) ústavu, učiněná v rámci stanov, jsou právně závazná pro členy a důchodce ústavu a pro jejich pozůstalé.
64. § 106 se mění takto:
Dosavadní znění se stává odstavcem 1, při čemž v bodu 7 se poslední věta vypouští.
Připojuje se nový odstavec 2 tohoto znění:
(2) Ministr sociální a zdravotní správy stanoví správní orgány náhradních ústavů, jmenuje jejich členy (náhradníky), přihlížeje k návrhům pojištěnců a zaměstnavatelů, a určí podrobnosti.
65. § 109 se mění takto:
Odstavec 1 zní:
(1) Pro likvidaci náhradního ústavu pozbyvšího náhradní vlastnosti jest použíti předpisů stanov o zrušení ústavu. Ústav je povinen odevzdati Všeobecnému pensijnímu ústavu veškeré jmění. Tohoto jmění použije Všeobecný pensijní ústav především k zabezpečení získaných zákonných nároků a přebytku použije v oddělení pro připojištění ve prospěch pojištěnců a důchodců náhradního ústavu. Zásady ujednané mezi Všeobecném pensijním ústavem a náhradním ústavem o použití odevzdaného jmění vyžadují ke své platnosti schválení ministerstva sociální a zdravotní správy. Tyto schválené zásady jsou pro pojištěnce a důchodce náhradního ústavu právně závazné.
66. § 111 se mění takto:
Odstavec 2 zní:
(2) Jako prémiové reservy nároků, které by byl pojištěnec získal, kdyby byl po celou příspěvkovou dobu, započitatelnou podle § 12 s případným zákupem u náhradního ústavu, býval pojištěn u Všeobecného pensijního ústavu, může náhradní ústav se svolením a podle pokynů ministerstva sociální a zdravotní správy zařaditi do pasiv pojistně-matematické bilance úhradové podíly Všeobecného pensijního ústavu.
Odstavec 3 zní:
(3) Vykáže-li pojistně-matematická bilance schodek, který nelze považovati za přechodný, jest ústav povinen usnésti se na opatřeních nutných k sanaci a může se za tím účelem usnésti i na snížení důchodů již vyplácených. Zatížení členů zaměstnavatelských musí se při tom aspoň rovnati zatížení pojištěnců a důchodců. Sanační opatření schvaluje s konečnou platností ministerstvo sociální a zdravotní správy a jsou právně závazná pro členy i důchodce ústavu, po případě pro jejich pozůstalé.
67. § 122 se mění takto:
Odstavec 1 zní:
(1) Mimo pojištění na dávky povinné může Všeobecný pensijní ústav pojistiti na dávky uvedené v § 15 na podkladě pojistných smluv individuálních nebo kolektivních:
a) osoby u něho povinně pojištěné nebo dobrovolně v pojištění pokračující ve vyšší výměře nebo také za jiných podmínek,
b) osoby výdělečně činné, nepojištěné podle tohoto zákona,
c) osoby oprávněné k požitku důchodu na zvýšení důchodu jejich nebo důchodů pozůstalých.
Odstavec 2 zní:
(2) Toto pojištění provádí Všeobecný pensijní ústav na podkladě vzájemnosti ve zvláštním oddělení s odděleným účtováním a hospodařením.
68. § 123 zní:
(1) Všeobecný pensijní ústav jest povinen zavésti sazby propočítané podle početních podkladů zákonného pojištění bez ohledu na rodinný a zdravotní stav pojištěncův, které umožňují pojištěnci, aby za přeplatek při přestupu podle § 21, odst. 4 vládního nařízení ze dne 19. prosince 1940, č. 96 Sb. z roku 1941, o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření), získal nárok na pevné zvýšení důchodu invalidního (starobního), důchodu vdovského, sirotčího, odbytného jednou pro vždy a pohřebného podle zvláštních pojistných podmínek, odpovídajících ustanovením §§ 17 až 38. Tyto podmínky a sazby vyžadují schválení ministerstva sociální a zdravotní správy..
(2) Ustanovení předchozího odstavce platí i pro náhradní ústavy a pro nositele pensijního pojištění zaměstnanců soukromých drah.
(3) Všeobecný pensijní ústav jest dále povinen prováděti ve smyslu ustanovení § 13 vládního nařízení ze dne 21. prosince 1938, č. 379 Sb., o úpravě některých personálních poměrů ve veřejné správě, pojištění starobních důchodů oněch zaměstnankyň, které se pro toto pojištění rozhodly. Sazby a podmínky tohoto pojištění vyžadují schválení ministerstva sociální a zdravotní správy.
69. § 124 se mění takto:
Odstavec 2 zní:
(2) Základem pro vyměření dávek jest průměr služebních požitků započitatelných podle § 4 a hlášených podle § 5 za celou příspěvkovou dobu tohoto pojištění. Služební požitky čítají se toliko v celistvých násobcích jednoho sta korun. Převyšuje-li úhrn služebních požitků částku 60.000.- K, jest rozuměti započitatelnými požitky nejvýše částku 60.000.- K.
Odstavec 3 zní:
(3) Služebními požitky za započitatelnou příspěvkovou dobu přede dnem 1. října 1941 jest průměr služebních požitků započitatelných podle § 4 a hlášených podle § 5 za posledních 60 příspěvkových měsíců přede dnem 1. října 1941, po případě za kratší dobu, přičemž při stanovení tohoto průměru se počítají pouze nejvyšší služební požitky dosažené v uvedené době po dobu 24 měsíců a nejnižší služební požitky dosažené v uvedené době po dobu 12 měsíců. Bylo-li získáno pouze 36, po případě méně příspěvkových měsíců, počítá se tento průměr ze všech služebních požitků započitatelných podle § 4 a hlášených podle § 5.
Dosavadní odstavec 3 stává se odstavcem 4.
Odstavce 5 až 8 znějí:
(5) Starobní důchod přísluší na místě a ve výši důchodu invalidního, jsou-li splněny podmínky uvedené v § 20.
(6) O podmínkách pro přiznání ostatních pojistných dávek a o jejich poměru k invalidnímu důchodu platí ustanovení §§ 22 až 38.
(7) Dobrovolné pokračování v pojištění je přípustné podle posledních služebních požitků anebo podle požitků rovnajících se základu pro vyměření dávek v době výstupu z povinného pojištění. O platnosti a zániku dobrovolného pokračování platí obdobně ustanovení § 60.
(8) Za příspěvkový měsíc tohoto pojištění jest považovati měsíc, za nějž bylo odvedeno pojistné podle odstavce 10 nebo jenž byl započítán podle odstavce 15 pro toto pojištění.
Odstavec 10 zní:
(10) Pojistné stanoví se schválením ministerstva sociální a zdravotní správy Všeobecný pensijní ústav po vyhotovení pojistně-matematické bilance tohoto pojištění k 31. prosinci 1940; až do té doby jest odváděti mimo měsíční pojistné podle § 63 měsíční pojistné doplňující je na 1 1/2% služebních požitků započitatelných podle § 4 a vyjádřených v celistvých násobcích jednoho sta korun, nejvýše však na 1 1/2% z 60.000 K.
Odstavec 13 zní:
(13) Pojištění novinářů provádí Všeobecný pensijní ústav v oddělení pro připojištění s odděleným účtováním a hospodařením. Stanovy, upravující podrobně obsah a způsob provádění tohoto pojištění, vydá ministerstvo sociální a zdravotní správy.
Připojuje se nový odstavec 16 tohoto znění:
(16) Pokud ustanovení tohoto paragrafu nebo stanov neurčují jinak, platí pro nároky a práva pojištěnců a o výplatě dávek obdobně ustanovení §§ 39 a násl.
70. § 125 se doplňuje novými odstavci 4 a 5 tohoto znění:
(4) Ohlášky změn služebních požitků, které nemají za následek změnu v zařadění pojištěnce do třídy služného, nemusí nositel pojištění vyříditi výměrem.
(5) Ohlášku podle § 5, odst. 5 neúčinnou nebo podle § 5, odst. 6 nepřípustnou odmítne nositel pojištění, aniž by rozhodoval o pojistné povinnosti a zařadění do třídy služného.
71. § 129 zní:
(1) Pokud tento zákon nestanoví jinak, podává se opravný prostředek u místa, které má o něm rozhodnouti.
(2) Lhůta považuje se za zachovánu, došel-li opravný prostředek včas některému jinému úřadu nebo soudu Protektorátu Čechy a Morava nebo nositeli pojištění v Protektorátu Čechy a Morava.
(3) Opravný prostředek jest neprodleně odeslati příslušnému místu.
72. § 130 se zrušuje.
73. § 133 se mění takto:
Za odstavec 3 se vkládá odstavec 4 tohoto znění:
(4) Neobsahuje-li odvolání náležitostí požadovaných v § 19, odst. 2 vl. nař. č. 8/1928 Sb., uloží úřad straně k odstranění těchto vad přiměřenou lhůtu. Po bezvýsledném uplynutí lhůty buď podání považováno za neučiněné. Na tento následek budiž odvolatel upozorněn.
74. Jako § 133 a) se vsouvá nové ustanovení tohoto znění:
(1) Navrácení v předešlý stav a obnova řízení jsou přípustné podle obdoby předpisů vládního nařízení č. 8/1928 Sb.
(2) Měl-li býti zmeškaný úkon předsevzat u nositele pojištění nebo konalo-li se u něho zmeškané jednání, jest podati návrh na navrácení v předešlý stav u tohoto nositele.
(3) Týká-li se důvod obnovy řízení výlučně výměru nositele pojištění, jenž nepodáním opravného prostředku vešel v právní moc, přísluší rozhodnouti o obnově řízení tomuto nositeli.
(4) Veřejným zájmem ve smyslu předpisů uvedených v odstavci 1 je i zájem nositele pojištění na zachování předpisů tohoto zákona.
75. § 134 se mění takto:
Odstavec 1 zní:
(1) Pojišťovací soud, zřízený podle zákona č. 221/1924 Sb. v Praze a v Brně - s tou obměnou, že přísedící jsou jmenováni podle následujícího paragrafu - jest výlučně příslušný rozhodovati:
1. o žalobách proti výměrům nositelů pojištění, jimiž se rozhoduje o nárocích vůči nim (dávkách);
2. ve sporech mezi nositelem pojištění a pojištěncem, příjemcem důchodu invalidního nebo jich rodinnými příslušníky, vzešlých při provádění ustanovení §§ 49 až 54, pokud je v nich jmenovaným osobám zaručen nárok na příslušné dávky, jakož i ve sporech o náhradu mezi nositelem pojištění pensijního a nemocenského v případech upravených §§ 51 a 52;
3. ve sporech o dávky z pojištění podle § 119 a §§ 122 a 123.
Odstavec 2 zní:
(2) Pojišťovací soud v Praze je příslušný pro obvod země České a pojišťovací soud v Brně pro obvod země Moravskoslezské.
76. § 135 zní:
(1) Přísedící pojišťovacích soudů, a to u každého z nich počtem 10, jmenují zemské úřady, a to polovinu ze skupiny pojištěnců a polovinu ze skupiny zaměstnavatelů.
(2) Všeobecný pensijní ústav opatří pro zemské úřady návrhy zaměstnanců a zaměstnavatelů; podrobnosti určí ministerstvo sociální a zdravotní správy.
(3) Přísedící pojišťovacích soudů mohou býti kdykoliv zemskými úřady odvoláni.
(4) Aspoň polovina přísedících musí míti bydliště v sídle pojišťovacího soudu.
77. § 136 zní:
Přísedícím pojišťovacího soudu nemůže býti člen správní komise úřadovny, člen představenstva Všeobecného pensijního ústavu a zaměstnanec tohoto ústavu; totéž platí obdobně o náhradních ústavech.
78. § 137 zní:
Funkční období přísedících trvá tři roky. Přísedící zůstávají v úřadě i po uplynutí této doby, dokud nenastoupí v úřad jejich nástupci.
79. § 151, odst. 1 zní:
(1) O odvoláních a stížnostech do rozhodnutí soudu pojišťovacího rozhoduje vrchní pojišťovací soud, zřízený podle zákona č. 221/1924 Sb. v Praze, s tou obměnou, že přísedící jsou jmenováni podle ustanovení následujícího paragrafu.
80. § 152 zní:
Ministerstvo sociální a zdravotní správy jmenuje deset přísedících vrchního pojišťovacího soudu, a to polovinu ze skupiny zaměstnanců a polovinu ze skupiny zaměstnavatelů. Ustanovení §§ 135 až 140 platí obdobně s tím, že přísedícím vrchního pojišťovacího soudu nemůže býti dále přísedící pojišťovacího soudu.
81. § 159 se mění takto:
Odstavec 1 zní:
(1) Řádné soudy, pracovní soudy, pojišťovací soudy a vrchní pojišťovací soud jsou vázány pravoplatnými rozhodnutími, pokud se týče pravoplatnými výměry, jež úřady správní a nositelé pensijního pojištění vydali v mezích své příslušnosti v rámci tohoto zákona, po případě v rámci stanov schválených ministerstvem sociální a zdravotní správy.
Odstavec 2 zní:
(2) Rovněž jsou správní úřady vázány pravoplatnými rozhodnutími, pokud se týče pravoplatnými výměry, jež vydaly pojišťovací soudy nebo vrchní pojišťovací soud a nositelé pensijního pojištění v mezích své příslušnosti v rámci tohoto zákona, po případě v rámci stanov schválených ministerstvem sociální a zdravotní správy.
82. Jako § 159 a) se vsouvá nové ustanovení tohoto znění:
Přesvědčí-li se nositel pojištění při novém zkoumání, že dávka byla neprávem odepřena, odňata, zastavena nebo stanovena nižší výměrou, může ji nově stanoviti přesto, že výměry nabyly právní moci.
83. § 169 se mění takto:
Odstavec 1 zní:
(1) Všechna jednání a listiny, jichž jest třeba k založení, upravení a projednání právních poměrů mezi nositeli pojištění navzájem, dále mezi Všeobecným pensijním ústavem se strany jedné a úřady, zaměstnavateli, pojištěnci, důchodci, léčebnými ústavy, lékaři, lékárníky, zubními techniky a porodními asistentkami se strany druhé, dále řízení v pojišťovacím soudnictví, jakož i knihy a zápisy tohoto ústavu jsou prosty kolků a poplatků. Stejného osvobození požívají i knihovní zápisy, jichž je třeba k založení, upravení a projednání právních poměrů mezi nositeli pojištění navzájem. Žádá-li o to nositel pojištění nebo jeho zmocněný zástupce, je soud povinen vyhotoviti a vydati bezplatně opis (stejnopis) protokolu, který je prost kolků a poplatků.
Odstavec 2 zní:
(2) Tyto poplatkové výhody se však nevztahují na připojištění podle § 122.
Odstavec 5 zní:
(5) Dále jsou osvobozeny od poplatků stupnicových (listinných), vkladních a převodních převody pojistných podstat nositelů pojištění a převody částek vydávaných při přestupech podle vládního nařízení č. 96/1941 Sb.
Odstavec 6 zní:
(6) O osvobození movitého jmění nositelů pensijního pojištění a fondů jimi spravovaných od poplatkového ekvivalentu a o poskytnutí úlev v poplatkovém ekvivalentu pro nemovité jmění těchto nositel platí ustanovení zákona ze dne 8. dubna 1938, č. 76 Sb., o poplatkovém ekvivalentu.
Odstavec 7 zní:
(7) Nositelé pojištění a fondy jimi spravované podle tohoto zákona jsou osvobozeni od daně výdělkové a rentové podle příslušných ustanovení zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb., o přímých daních, ve znění právních předpisů jej pozměňujících a doplňujících.
Odstavec 8 zní:
(8) Dávky, důchody a požitky vyplácené nositeli pojištění podle tohoto zákona jsou osvobozeny od daně rentové.
Odstavec 9 zní:
(9) Budovy nebo části budov nositelů pensijního pojištění jsou vyňaty z daně domovní podle příslušných ustanovení zákona o přímých daních. Toto vynětí se týká také budov nebo částí budov, pronajatých jinému nositeli veřejnoprávního pojištění.
Dosavadní odstavec 9 stává se odstavcem 10.
84. § 175 se mění takto:
Za odstavec 3 se vkládá odstavec 4 tohoto znění:
(4) Veřejné zdravotní ústavy (i kliniky) jsou povinny na požádání nositelů pojištění, jakož i v řízení v pojišťovacím soudnictví prováděti příslušné vyšetření a podle tohoto zákona, podávati o tom dobrá zdání a vydávati opisy chorobopisů (zprávy o průběhu nemoci), potřebné ke zjištění nároku na dávky podle tohoto zákona. Náhrady za tyto úkony určí ministr sociální a zdravotní správy.
Dosavadní odstavec 4 se přečísluje na odstavec 5.
85. § 177 a) se mění takto:
Odstavec 2 zní:
(2) Zvýšení podle odstavce 1 přísluší pouze potud, pokud invalidní nebo starobní důchod, stanovený podle §§ 21 a 177, spolu se zvýšením podle odstavce 1 nepřevyšuje 75% průměru horních hranic nejvyšších tříd služného, stanoveného podle § 24, odst. 1.
Odstavce 3 a 4 se zrušují.
86. § 185 se zrušuje.
Čl.II.
§ 1.
Bylo-li vyplaceno výbavné přede dnem účinnosti tohoto nařízení podle §§ 35 a 185 zák. č. 26/1929 Sb., snižuje se roční částka invalidního (starobního) důchodu o pětinu vyplacené částky.
§ 2.
(1) Osoby, které v den účinnosti tohoto nařízení dobrovolně pokračují v pojištění, mají právo na vyplacení 80% zaplaceného pojistného bez úroků, připadajícího na dobu dobrovolného pokračování s výjimkou doby, za kterou bylo vyplaceno výbavné. Toto právo musí býti uplatněno do 12 měsíců ode dne účinnosti tohoto nařízení, jinak zanikne. Vyplacením částky podle první věty zanikají nároky z dobrovolného pokračování v pojištění.
(2) Osoby, které se tímto nařízením vyjímají z pojistné povinnosti podle § 2, č. 3 a 4 a které nezískaly ke dni účinnosti tohoto nařízení ani 35 příspěvkových měsíců povinného pojištění, mají právo na vyplacení 80% zaplaceného pojistného bez úroků. toto právo musí býti uplatněno do 12 měsíců ode dne účinnosti tohoto nařízení, jinak zanikne. Vyplacením částky podle první vět zanikají nároky z pojištění.
§ 3.
Osoby, které v den účinnosti tohoto nařízení si zachovávají nároky placením uznávacího poplatku, mohou nadále pouze dobrovolně pokračovati v pojištění v kterékoli třídě služného. Jednou zvolená třída služného pro dobrovolné pokračování v pojištění nesmí býti měněna. Právo na dobrovolné pokračování v pojištění musí býti uplatněno nejdéle do 12 měsíců ode dne účinnosti tohoto nařízení, jinak zanikne.
§ 4.
Působnost dosavadních funkcionářů správních orgánů Všeobecného pensijního ústavu a jeho úřadoven a přísedících pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu končí dnem, kterým bude jmenování nových funkcionářů vyhlášeno v Úředním listě Protektorátu Čechy a Morava.
Čl.III.
(1) K důchodům podle pensijního zákona příslušejí ode dne účinnosti tohoto nařízení přídavky.
(2) Roční výše přídavků činí:
a) k důchodu invalidnímu (starobnímu) . . . . . . 1.440.- K,
b) k důchodu vdovskému (vdoveckému) . . . . . . .   864.- K,
c) k důchodu sirotčímu (jiných pozůstalých) . . .   480.-K.
(3) Přídavek přísluší, jestliže a pokud úhrn ročního důchodu včetně případných zvýšení podle §§ 23, 28, 176 a 177 a) pensijního zákona a tohoto přídavku nepřevyšuje:
a) u důchodu invalidního (starobního) částku . . . 19.440.- K,
b) u důchodu vdovského (vdoveckého) částku . . . . 12.864.- K,
c) u důchodu sirotčího (jiných pozůstalých)
   částku  . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .  6.480.- K.
(4) Přídavek jest poskytnouti jen tehdy, jestliže oprávněný dokončil aspoň polovinu příspěvkové doby, započitatelné pro vyměření důchodu, přede dnem 31. března 1941. Převyšuje-li úhrn ročního invalidního nebo starobního důchodu včetně zvýšení podle §§ 23, 28, 176 a 177 a) pensijního zákona a tohoto přídavku 75% průměru horních hranic nejvyšších tříd služného, stanoveného podle § 24, odst. 1 pensijního zákona pro dobu po 31. březnu 1941, krátí se přídavek o částku nad to jdoucí.
(5) Požívá-li důchodce několika důchodů od téhož nositele pojištění nebo od různých nositel pensijního pojištění, je pro nárok na přídavek rozhodným úhrn těchto důchodů. Přídavek náleží k důchodu vyššímu.
(6) Nárok na přídavky mají pouze důchodci bydlící na území Protektorátu Čechy a Morava a na ostatním území Německé říše, pokud nejsou židy.
(7) Ustanovení §§ 39 až 46 platí zde obdobně.
(8) O přiznání přídavku rozhodují orgány příslušné pro přiznání a vyměření dávky. Výměr o přídavku se vydává pouze, nebyl-li přídavek zcela nebo zčásti přiznán a důchodce o vydání výměru výslovně požádá.
(9) Náklad na přídavky podle tohoto nařízení nesou nositelé pojištění, Protektorát Čechy a Morava nahrazuje jim z něho dvě třetiny.
(10) Náklad na jednorázové mimořádné přídavky podle vládních nařízení ze dne 14. prosince 1939, č. 329 Sb., ze dne 21. listopadu 1940, č. 428 Sb., a ze dne 13. března 1941, č. 169 Sb., nesou nositelé pojištění.
Čl.IV.
Ministr sociální a zdravotní správy se zmocňuje, aby - přihlížeje ke změněným státoprávním poměrům - upravil a ve Sbírce zákonů a nařízení vyhlásil úplné znění zákona č. 26/1929 Sb. v obsahu, jak vyplývá ze změn, provedených pozdějšími právními předpisy i tímto nařízením, se zásadním zachováním sledu paragrafů zákona č. 26/1929 Sb. a s vypuštěním všech ustanovení, která pozbyla významu.
Čl.V.
Toto nařízení nabývá účinnosti prvního dne měsíce následujícího po vyhlášení s výjimkou čl. III, který nabývá účinnosti dnem 1. června 1941; provede je ministr sociální a zdravotní správy v dohodě se zúčastněnými ministry.
Dr. Hácha v. r.
Ing. Eliáš v. r.
Dr. Krejčí v. r.
Ježek v. r.
Dr. Kalfus v. r.
Dr. Kapras v. r.
Dr. Kratochvíl v. r.
Dr. Kamenický v. r.
Čipera v. r.
Bubna v. r.
Dr. Klumpar v. r.