29. 9. 2011
ID: 77406

10 otázek pro… Evu Vaňkovou

Zdroj: JUDr. Eva Vaňková

JUDr. Eva Vaňková vystudovala Právnickou fakultu University Karlovy v Praze. Od roku 2003 je samostatný advokát se zaměřením na rodinné, občanské, obchodní i trestní právo, kdy se nechává ustanovovat i jako obhájce pro trestní řízení (polovina přidělených případů se týká občanů z romské komunity). Vykonává funkci rozhodce ad hoc a poskytuje také služby mediátora či facilitátora při vyjednávání. Je členkou správní rady Evropského institutu pro smír, mediaci a rozhodčí řízení, o.p.s. a členkou představenstva České asociace právniček, o.s. Angažuje se také v mezinárodních organizacích, například IACP (International association of collaborative profesionals), členkou Global collaborative law coucil, INC, zabývající se zejména právem spolupráce při řešení civilních sporů. Jako externistka vyučuje na Univerzitě Pardubice (Filosofická fakulta - předmět Sociálně - právní ochranu dětí pro nový obor Resocializační pedagogika; Katedra věd o výchově a Katedra cizích jazyků - Základy práva a Právní minimum).

Deset slov o sobě.
Vydala jsem se na cestu, při které je právo v mém životě stále méně důležité… nemám ráda spory a zastupování stran v soudním řízení … často se přistihnu, že si rozumím s protistranou lépe než s vlastním klientem a vidím příčinu konfliktu v jeho neústupnosti… při hledání řešení pro své klienty používám zdravý selský rozum a učím je porozumění jejich vlastnímu životu, odpovědnosti k jejich rozhodnutím a vzájemné úctě a respektu.“

Jiná země pro výkon advokacie, výkon povolání?
„Narodila jsem se v Čechách a můj tatínek mi vždycky říkal, abych byla hrdá na to, že ve mně koluje půlka moravské krve. Byl z malé vesničky od Olomouce. Poslední čtyři roky jsem v zajetí konferenční turistiky, kdy díky členství v IACP (International academy of collaborative proffessionals) jsem navštívila několikrát USA, Kanadu, Francii, Irsko, Skotsko, Německo, Rakousko i Austrálii. Po celém světě se právníci a spolupracující odborníci setkávají s tím, že řešení problémů jejich klientů nespočívá jen v právním posouzení kauzy, ale je třeba k případu přistupovat komplexně k ošetření i jiných než právních rovin problému (emocionální či obchodní hledisko je často klíčem k řešení). Jsem vyškolená na mediátora mezinárodních sporů a své služby mohu poskytovat kdekoli na světě, ale já se moc ráda vracím do země předků.“
 
Kdybyste nebyla právničkou, čím byste byla?
„Odmalička jsem chtěla být zpěvačkou, ale zničila jsem si hlasivky při imitování písní Hanky Zagorové, uvažovala jsem o učitelství, ale nakonec jsem vystudovala práva. Po 20ti letech jsem dostala nabídku na lektorku mediace pro koncipienty na ČAK, nyní učím na Pardubické universitě a pomalu utíkám od klasické právničiny k jiným oborům, mediaci a koučinku.“

Jaký byl Váš nejhorší den v práci?
„Když si mě můj šéf zavolal a vysvětlil mi, že jako matka tří malých dětí, které jsou navíc často nemocné, si mám najít jiné povolání, protože za takových podmínek nemohu vykonávat advokacii. Já jsem naopak měla za to, že je to jediné povolání, které si jako matka malých dětí mohu dovolit vykonávat, protože mě nesvazuje žádná pevná pracovní doba a svůj čas mohu rozdělit mezi práci i rodinu tak, abych obojí zvládla ke spokojenosti zúčastněných. Tenkrát jsem z toho byla hodně špatná, dnes mu děkuji, že pro mě udělal to nejlepší, co mohl… donutil mě postavit se na vlastní nohy, k čemu jsem neměla dlouhou dobu odvahu.“

Zážitek z praxe, který Vám nejvíce utkvěl v paměti?
„Přišel pán s požadavkem na sepis žaloby o náhradu škody za plot, který poničily sousedovy ovce. Navrhla jsem místní šetření, abychom se domluvili na osobě znalce, který určí výši škody a příčiny jejího vzniku, s tím, že soudce neudělá nic jiného, než že určí znalce a rozhodne podle výsledku znaleckého posudku. Po dvou hodinách strávených s oběma sousedy na hranici pozemku došli k závěru, že můj klient dostane od souseda povolení ke stavebním úpravám a ovce na podzim společně snědí… “

Největší dosavadní úspěch?
„Založení Evropského institutu pro smír, mediaci a rozhodčí řízení ve formě obecně prospěšné společnosti jako výsledek Křtinského Memoranda  v prosinci 2009. Vždy mám radost, když se podaří, aby znesvářené strany spolu začaly opět komunikovat a společně hledat řešení svých problémů. Odevzdání problému třetí straně – soudci, úředníkovi, rozhodci beru jako prohru pro obě strany. Soudní rozhodnutí je často pouze začátek a příčina dalších konfliktů. Jsem přesvědčena o tom, i když mnozí kolegové v tomto se mnou hrubě nesouhlasí, že jedině společným jednáním a přijetím odpovědnosti za následky svých rozhodnutí můžeme klienty dovést ke konečnému vyřešení jejich sporu.“

Žena/muž ve vaší profesi – co jde opačnému pohlaví lépe?
„Dlouhá léta jsem své kolegy škádlila poznámkou, že nejdůležitější příprava na trestní řízení je růžový kostýmek. Tato svatá pravda skončila v okamžiku, kdy k našemu okresnímu soudu nastoupil mladý ambiciózní soudce a taláry tuto pro mě smutnou skutečnost potvrdily. Naštěstí k soudu teď chodí můj koncipient a všichni soudci si jej moc chválí, že je s ním skvělá spolupráce. I on má za sebou výcvik mediátora, takže neváhá použít mediační techniky kdykoli je to při jednání potřeba. Myslím, že spíše záleží na osobnosti než na pohlaví. Znám spoustu „chlapů v sukních“, kteří tvrdě prosazují své a s nimiž jednání může být velmi nepříjemné a naopak kolegů, kteří mají rozvinutou intuici a nebojí se ji použít.“

Proč jste se rozhodla stát se právničkou? A co byste poradila lidem, kteří by rádi vstoupili do právních vod?
„Moje rozhodnutí do značné míry ovlivnila skutečnost, že na právnickou fakultu se nedělaly přijímačky z matematiky. Nicméně považovala jsem práva za univerzální vzdělání pro mnoho potencionálních profesí. Začínala jsem na personálním oddělení Karosa, s.p., pak přešla do advokacie a nyní se pomalu ubírám na dráhu mediátora, spolupracujícího odborníka a vysokoškolského pedagoga. V každé z těchto profesí musíte pracovat srdcem. Po vystudování právnické fakulty jsem měla pocit, že mám úplně vymytý mozek a trvalo mi dlouhá léta, než jsem se znovu stala člověkem, se kterým si rozumím. Síla paragrafů je mocná a je obtížné jí nepodlehnout. Každý začínající právník si musí umět nasadit profesionální kabátek a uvědomit si, že kauzy, které řeší, jsou problémy cizích lidí, které jim přišly do života, aby je posunuly dál na jejich cestě, a klíčem k řešení jsou oni sami a oni sami si musí nést odpovědnost za svá rozhodnutí. My jim můžeme pouze poskytnout kvalifikovanou informaci. Rozhodnutí je na nich, neměli bychom je za ně přejímat, jinak hrozí, že pod jejich tíhou podlehneme nebo se staneme cyničtí. Není tajemství, že nejvíce alkoholiků je právě mezi právníky.“

Jak si vyčistit hlavu?
„Jít si zaběhat, zaplavat, projet se na kole (nejlépe k nějakému smysluplnému cíli – pravidelně jezdíme se synem pro vodu k vraclavskému prameni), vzít kytaru k táboru, sjet řeku na kánoi, jít na túru po horách nejlépe s rodinou. Velkým zážitkem jsou pro mě i krátké návštěvy cizích zemí a účast na konferencích se stejně smýšlejícími lidmi a obdivování přírodních i architektonických krás v zemi pořadatele.“

Nesplněný sen?
„Vytvoření kontaktní sítě pro mimosoudní řešení sporů, vyškolení dostatečného množství spolupracujících odborníků, kteří na vysoké profesní úrovni budou schopni mezi sebou vzájemně spolupracovat tak, aby svým klientům pomáhali najít cestu pro přijetí správných rozhodnutí. Zajištění skutečného fungování systému tak, aby byl dostupný pro všechny, kdo jej potřebují. Aby smír a láska skutečně zvítězila nad lží a nenávistí, jak jsme si přáli jako studenti na náměstích při „sametové revoluci“. Máme před sebou ještě dlouhou cestu a já po ní chci kráčet.“

Dodatek:
Byla jsem požádána, abych jako právník odpověděla na 10 otázek, cestou z Prahy do Vysokého Mýta jsem odpověděla asi na polovinu a pak mě pohltil můj neuvěřitelný životní styl a marně hledám zbylé minuty na dokončení úkolu… stále se něco děje a stále je něco důležitějšího… asi to bude tím, že se dávno necítím jako právník…“


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz