Jsme v prostředí hybridní války?
V posledních letech je často vidět experty zaměřené na bezpečnost a případně na krizové řízení, jak fundovaně vysvětlují nové trendy v bezpečnostních hrozbách a jak se tyto trendy projevují i v českém prostředí. Odborníci zaujatě vysvětlují pojmy hybridní hrozba a hybridní válka. Logicky jsou většinou tato vysvětlení vázána na hrozby vojenského charakteru. Česká republika se v posledních měsících zmítá v krizi způsobené pandemií koronaviru. Nedaří se nám dostat šíření viru pod kontrolu do té míry, že už dlouho patříme nejenom k evropské, ale celosvětově „špičce“ v tom negativním slova smyslu.
Vláda přijímá řadu opatření, která buď nemají odpovídající efekt, nebo jsou v krátké době zase měněna. To ukazuje na dlouhodobé problémy. Předně, zcela určitě chybí správně cílené analýzy nejenom šíření vlastní nákazy, ale i analýzy, které by ukazovaly na zásadnější problematické aspekty v naší společnosti, kvůli nimž nejsme schopni výrazně omezit šíření nákazy a zvýšit efektivitu přijímaných opatření.
Proto se z úst vicepremiéra Havlíčka nebo ministra zdravotnictví Blatného dozvídáme nepřesné informace, které jsou ve velmi krátkém čase opraveny, změněny, nebo dokonce zrušeny úplně.
Přesto je společnost absolutně klidná. V ostrém kontrastu s jarem roku 2020, kdy se Češi semkli a společně bojovali proti nákaze. Celý svět tehdy s obdivem poukazoval na úsilí Čechů zajistit ochranné prostředky a na to, jak každý, kdo měl možnost, začal šít roušky. S humorem jsme se dívali na televizní reportáže o „rouškovnících“ apod.
Co se změnilo, že dnes je drtivé většině lidí jedno, že u nás umírá téměř nejvíce lidí v porovnání s celým světem? Proč nám nevadí, že ministr zdravotnictví odevzdaně komentuje dramaticky se zhoršující stav s tím, že to jsme přece museli očekávat a že asi bude i hůř. Proč nevadí, že se sice zavřou zimní areály, ale přesto se do zimních středisek nedá dostat autem, protože příjezdové cesty jsou ucpané návštěvníky, a policie k údivu zahraničních komentátorů nebrání shromažďování lidí, tak jak je tomu například v Německu, ale naopak reguluje provoz, aby se na sjezdovky dostalo co nejvíce lidí?
Zásadní problém je v našich hlavách
Tím se vracím k úvodu textu a k tomu, co znamená hybridní válka. Jestliže většina vrcholového managementu v České republice ví, co je to hybridní válka, dovede o ní v době klidu zajímavě povídat, proč tedy nechápe, že jde především o působení na vědomí lidí a jeho ovlivňovaní? Máme s tím přece své zkušenosti z let 2008 a 2009.
Jestliže chápeme, co je to ovlivňování mysli lidí, proč už dávno ti samí experti nepřišli na to, že v prostředí českého státu je právě tento moment zásadní pro nastolení alespoň přijatelného stavu v době pandemie koronaviru?
Společnost je netečná k následkům pandemie i k bolesti těch, kterým na následky koronaviru zemřeli nejbližší příbuzní. Společnost je netečná k tomu, jak se vyčerpává národní hospodářství a postupně krachuje zejména v oblasti služeb/restauratérství jedna firma za druhou. Proč lidem nevadí, že se naše zdravotnictví pohybuje na hraně možností, když je denně reportováno, kolik už zemřelo lékařů a zdravotních sester a kolik nemocnic musí uzavírat svá oddělení, aby zajistily péči o „covidové pacienty“?
Zdravotnictví to organizačně nezvládá
Polní nemocnice v Praze byla zrušena, ale pacienti, kteří jsou v nemocnicích jen s lehkým průběhem onemocnění, jsou převáženi do jiných nemocnic, i když by mohli být umístění právě v polních nemocnicích. Být hospitalizován v polní nemocnici určitě není tak příjemné jako umístění v „kamenné“ nemocnici, ale dá se to vydržet. V nemocnicích by se tím snížila zátěž, ale také množství lidí, kteří potenciálně mohou zamořit nemocniční prostředí a případně nakazit lékaře, kteří pak budou chybět tam, kde jsou potřeba. Nic nejde!
Argumentuje se tím, že chybí personál. Proč ale není personál na soustředěné množství pacientů v polních nemocnicích, kde se dá poměrně efektivně pečovat o pacienty s lehkým průběhem, ale je roztříštěn po větších i malých nemocnicích, včetně armádních posil? Raději potupně žádáme už podruhé o pomoc v zahraničí, které se na nás hledí s despektem právě pro obrovskou míru neukázněnosti obyvatelstva a neschopnosti prosadit plnění přijatých opatření, ale také kvůli alibismu hlavních funkcionářů státu. Polní nemocnice v Brně bude využita pro očkovací centrum, pražská polní nemocnice za desítky milionů využita vůbec nebyla. Přitom posily přicházející do jednotlivých nemocnic by bez problému chod polních nemocnic zajistily. Jen se musí chtít. Standardní nemocnice by se pak mohly věnovat i necovidovým pacientům.
Ústřední krizový štáb se prezentuje tím, jak vyřešil převoz těl mrtvých z krematoria v Ostravě do krematoria v Hustopečích, ačkoliv to podle manažerů pohřebních služeb v Ostravě zase není tak velká výjimečnost, protože Ostrava má podhodnocené kapacity a k tomuto kroku přistupovali i v minulosti. Je to „dobrá zpráva“ o tom, že ústřední krizový štáb pracuje? Jinak o něm totiž moc slyšet není. Ústřední krizový štáb nám dnes v době, kdy již běží očkování, „konečně říká“, že sice není v nemocnicích dostatek injekčních stříkaček, ale už se řeší dodávka z EU nákupem z Číny (naštěstí nejenom z Číny).
Co dělali experti krizového řízení již před několika měsíci, kdy se o očkování mluvilo? Mimo jiné, očkování již běží a vláda už řeší očkovací strategii, ačkoli například asociace hejtmanů ústy jejího předsedy o deficitu strategie mluví nejméně měsíc!
Je téměř samozřejmostí, že v průběhu krize jsou rozhodnutí zpochybňována nebo je vyžadováno jejich další upřesnění. Ukazuje to na to, že se přijímají opatření jen jako plošné restrikce, které by měly zabránit šíření koronaviru, a je otázkou, po jak hlubokých analýzách, oponenturách a rozborech byly přijaty, aby bylo zřejmé, jak budou účinná a za jakých podmínek.
Protože se tak neděje, jsou nelogicky postihováni i ti podnikatelé nebo subjekty, které mohou za přesně definovaných podmínek téměř normálně fungovat. Jsou tak omezováni podnikatelé v jejich podnikáních, tedy nevydělávají, ale stát je různými cestami COVID „X“ finančně podporuje.
Nelze jednoduše kopírovat opatření, která se přijímají jinde. Česká mentalita je často velmi vzdálená společnostem, ze kterých si bereme příklad. Stojí nás to nemalé finance. Ztrácejí podnikatelé i stát, který platí kompenzace.
Míříme mimo cíl
Je evidentní, že míříme mimo cíl. Zatímco je naším terčem jen koronavirus, o kterém toho víme zároveň hodně i málo, hlavním cílem by mělo být změnit přístup obyvatelstva ČR k boji proti neviditelnému nepříteli. To ale nelze jen tím, že se připraví nepodařená informační kampaň nebo se bude při tiskových konferencích apelovat na občany, aby byli poslušní. To nefunguje.
Je jedno, jak tomu kdo bude říkat, zda strategie nebo informační operace, ale musí se připravit a realizovat komplex opatření, který občany vnitřně přesvědčí, že to, co děláme proti covidu, není pokus/chyba akce, ale do všech detailů promyšlený proces „šitý na míru“ lidem v České republice, a že jsme o krok napřed a ne deset kroků za událostmi.
To je ta podobnost s hybridní válkou. Jsme totiž v prostředí hybridní války. Její výsledek bude dán tím, jak se budou chovat naši občané. V každém případě pokud bude pokračovat laxnost, s jakou k přípravě a k realizaci opatření, případně prosazení přistupujeme, bude pokračovat „blokáda“ České republiky, kterou čím dál více uplatňují naší sousedé, protože ČR je vysoce rizikovou oblastí. (Die Welt píše: „Německo se koronaviru nezbaví, dokud se nákaza bude šířit z Česka.“)
Mrtvých bude přibývat, i mezi mladšími ročníky, a ekonomika bude dále strádat. To se odrazí na naší budoucí kondici a na našem postavení v „klubu“ států EU.
(Statistické údaje jsou čerpány ze zdroje https://ourworldindata.org/corpnsvirus a Johns Hopkins University&Medicine).
Jiří Šedivý
Arm. gen. Ing. Jiří Šedivý je bývalým náčelníkem Generálního štábu AČR, členem České euroatlantické rady, vedoucím katedry bezpečnostních studií a garantem programu MPA – Bezpečnostní a krizový management na vysoké škole CEVRO Institut. Jeho specializací je bezpečnost, krizové řízení, reforma ozbrojených sil ČR, ochrana kritické infrastruktury státu, energetická bezpečnost a další související oblasti.
CEVRO Institut je soukromou vysokou školou práva, politologie, mezinárodních vztahů, ekonomie a bezpečnostních studií. Na českém vysokoškolském trhu působí už více než čtrnáct let. Nabízí prestižní vzdělání, individuální přístup a špičkové vyučující. Vybrat si lze z bakalářských, magisterských i postgraduálních programů. Přednáší zde elitní profesoři i experti přicházející z praxe justice, veřejné správy a byznysu.
Speciální třísemestrální postgraduální vzdělávací program MPA – Bezpečnostní a krizový management vznikl v rámci činnosti Centra transatlantických vztahů vysoké školy CEVRO Institut (PCTR) a Centra bezpečnostních studií (CEBES). Je určen zejména pro vrcholový a střední management nejrůznějších institucí a subjektů působících v oblasti bezpečnosti a krizového řízení. Další studijní běh bude zahájen 9. dubna 2021. Více informací o tomto studijním programu naleznete ZDE.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
