10 otázek pro ... Jana Langmeiera
JUDr. Jan Langmeier je advokát a insolvenční správce, od roku 2018 navíc se zvláštním povolením. V roce 2014 založil advokátní kancelář Langmeier & Co. V posledních letech se jako advokát věnuje zejména zastupování věřitelů ve velkých insolvenčních kauzách typu Arca Investments nebo C2H. Už dva roky působí také jako euroadvokát na Slovensku. Dále je zapsán v seznamu likvidátorů a nucených správců vedeném Českou národní bankou. V roce 2020 založil investiční fond Aequitas Capital Investment, který staví apartmánové domy na českých horách.
1. Největší pracovní úspěch?
Když jsem se svým týmem dosáhl v roce 2019 prohlášení likvidace společnosti KKIG UK u High Court of Justice v Londýně. Jde o společnost, přes kterou nejmenované české osoby vypraly asi 100 milionů korun. Ty předtím vybraly od retailových investorů na dluhopisech. Po mnoha soudních stáních u londýnského soudu se nám podařilo tuto společnost poslat do likvidace, díky čemuž stále existuje naděje, že se část peněz ještě vrátí podvedeným investorům v České republice.
2. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Stále potkávám lidi, kteří můj profesní život hodně ovlivňují. A pokud to dělají pozitivně, pak se jimi snažím obklopovat. Kdybych měl ale zmínit jednu osobu, tak to byl můj školitel. Ten mě totiž naučil dvě klíčové věci, kterými se po celou kariéru řídím. Za prvé, jak důležité je pro advokáta umění jednat s lidmi. A za druhé, že k úspěšnému řešení většiny kauz je potřeba především invence. Tedy nebát se o věcech přemýšlet a mít odvahu dělat je jinak než ostatní. I když to zprvu může vypadat téměř šíleně.
3. Knížka, kterou jste četl naposled?
Uspořádání světa od Henryho Kissingera.
4. Co byste vzkázal mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Aby si to dobře rozmysleli. Ale to je spíš vtip. Vzkázal bych jim především to, aby k advokacii přistupovali s pokorou, protože se jedná o řemeslo, nikoliv jen o prachsprostý způsob, jak vydělat peníze.
5. Proč jste se rozhodl stát právníkem?
Mohl bych jmenovat všechny ty televizní seriály, u kterých jsem si říkal, že bych chtěl být jednou právník… JAG, Ally McBealová a podobně. Ale když bych to vzal seriózně, pak to bylo především proto, že jsem chtěl zjistit, jak právo funguje v praxi. Ne jen na televizní obrazovce.
6. Kdo Vás v životě - tom pracovním i soukromém - nejvíce motivuje?
V pracovním životě je to hodně lidí. Za ty roky jsem poznal, že aby byl člověk úspěšný, musí se obklopit odborníky a lidmi, kteří jsou v něčem lepší než on sám. Tím se řídím a tito lidé mě pak motivují, abych podával lepší výkony, abych se vzdělával a snažil. Jinak mě ale motivuje především moje rodina, tedy manželka a děti. Mám tři a dnes už naprosto jistě vím, že oni jsou tou nejdůležitější motivací v soukromém a pracovním životě, protože by bez nich ani jeden neměl zdaleka takový smysl.
7. Který zákon považujete za nejzdařilejší?
Tady budu asi trochu neortodoxní, ale je to Všeobecný zákoník občanský z roku 1811, v originále zvaný Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch. Za nejzdařilejší ho považuji, protože vydržel v platnosti skoro 140 let a v Rakousku platí dodnes, přitom ale vyžadoval pouze několik málo novelizací. To se o současné právní úpravě říct opravdu nedá.
8. Zážitek z praxe, který Vám nejvíce utkvěl v paměti?
To je zase naopak docela aktuální. Je to schůze věřitelů Arca Investments, která se konala loni v říjnu. A na které většina věřitelů uvěřila tomu, že osoba, která přivedla celou obrovskou skupinu Arca ke krachu a pohledávkám za 23 miliard korun, může tuto skupinu zachránit a reorganizovat. Nemám rád lidi, kteří se vyžívají v situacích, kdy mohou prohlásit: Já jsem vám to říkal. A já to nikomu říkat nebudu. Jsem si ale skoro jistý, že kdybych chtěl, tak v případě Arcy k tomu budu mít příležitost. Bohužel.
9. Čím byste byl, kdybyste nebyl právníkem?
Vzhledem k mým koníčkům a zálibám, asi historikem nebo politikem.
10. Vaše práce vyžaduje rozhodnost. Přesto – jsou v životě nějaké situace, kdy jste nerozhodný?
Ano, když se mám rozloučit s některým svým zaměstnancem, se kterým už nemá další spolupráce smysl. Rozumově vím, že je to nezbytné a že to i pro něj může být užitečný impuls, ale jako člověk to dělám vždy nerad a dlouho váhám.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
