10 otázek pro ... Martina Foukala
JUDr. Martin Foukal - předseda Pražského sdružení Jednoty českých právníků, čestný prezident Notářské komory, funkci prezidenta vykonával od jejího vzniku v roce 1993 až do konce ledna roku 2015, notář v Praze. V roce 1999 mu bylo rakouským prezidentem Thomasem Klestilem propůjčeno Velké Stříbrné čestné vyznamenání za zásluhy o Rakouskou republiku. Martin Foukal je zdatný hudebník, ovládá hru na housle, kytaru, foukací harmoniku, klavír a další hudební nástroje. Známý je také jako automobilový závodník, v současnosti se účastní závodů do vrchu v rámci Edda cupu.
1. Co máte na své práci nejraději?
Lidé a jejich zajímavé, nepředvídatelné životní příběhy, které by mohly být často námětem na filmové či knižní zpracování. Také to, že jako nezúčastněný se k nim mohu nestranně a objektivně vyjadřovat a hledat právní cestu k řešení jejich problémů. Pocit uspokojení mi přináší i vědomí, že si účastníci odnášejí veřejnou listinu, která jim dodává vyšší míru právní jistoty.
2. Největší pracovní úspěch?
Nemohu říci, že by byl mezi různými případy nějaký favorit, abych jej označil jako největší úspěch. Za úspěch považuji takový výsledek jednání, který končí spokojeností všech účastníků. Například když se zdánlivě nesmiřitelní dědicové po trpělivě vedeném jednání nakonec smírně rozejdou a podají si ruce. Vztahy mezi lidmi jsou důležitější nežli majetek.
3. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Mí první kolegové ze Státního notářství v Benešově, tehdy vedoucí státní notář Dr. Martin Šešina a jeho zástupce Dr. Miloslav Jindřich. Mají zásadní podíl na tom, že jsem notářskou profesi pochopil a našel v ní hluboký smysl a krásu.
4. Který předmět byl na studiích Vašim nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměl rád vůbec?
V římském právu jsem viděl řešení všech životních situací. Můj vztah k tomuto předmětu byl ovlivněn osobností Prof. Jaromíra Kincla, který dokázal tak poutavě přednášet látku, že jsem si vytvářel ve své fantazii obrazy s postavami, které hrály role osob, jejichž jednání dramaticky popisoval. Nejvíce jsem trpěl při studiu politické ekonomie. Na takovou látku moje fantazie nestačila.
5. Čím Vás dokáží studenti překvapit?
Na PF UK přednáším jen v rámci výběrového předmětu „právnická povolání“. Nicméně představy o jednotlivých právnických povoláních mívají studenti často hodně zkreslené. Překvapuje mě, kde a proč vznikají některé fámy. Například dezinformace o nudném obsahu notářské činnosti, i o šanci stát se notářem. Někteří se domnívají, že hlavní náplní je „nudné“ dědictví a ověřování podpisů, anebo že se za získání notářského úřadu platí, nebo že se dokonce dědí, což mě mrzí. Jsem rád, že mám možnost tyto představy vyvrátit a uvést na pravou míru.
6. Co byste vzkázal mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Každá právnická profese má své specifické kouzlo, pokud ji budete vykonávat rádi a porozumíte jí. Pokud se se zvolenou profesí ztotožníte, máte velkou šanci na úspěšnou dráhu. Znalost práva je i pro běžný život velkou devizou. I když se nakonec rozhodnete pro jinou než právnickou kariéru, budete mít vždy výhodu, že víte o něco víc nežli ostatní. Vystudovaná práva jsou pevným odrazovým můstkem do života.
7. Proč jste se rozhodl stát právníkem?
Nebyl jsem nadaným matematikem, fyzikem, chemikem, vybíral jsem tedy z humanitních oborů. I tak bylo pro mne studium práv nouzové řešení v situaci, kdy jsem na prvním místě měl představu o tom, že moje profese bude hra v nějakém orchestru či skupině. Nakonec mi osud připravil moc zajímavý a pestrý život spojený s notářstvím i hudbou, která pro mě zůstala celoživotním koníčkem.
8. Ideální způsob relaxace?
Manuální práce, sport, hra na hudební nástroje, hlavně na kytaru, foukací harmoniku, nebo čas strávený s vnoučaty.
9. Jací lidé vás nejvíce dokáží rozčílit?
Přezíraví, lhostejní, netolerantní, zarputilí, necitliví, bezohlední a líní.
10. Vaše práce vyžaduje rozhodnost. Přesto – jsou v životě nějaké situace, kdy jste nerozhodný?
V pracovních věcech rozhodování není tak těžké. Jiná situace je řešení osobních vztahů. Pokud se na mě někdo obrátí s prosbou o radu nebo názor, většinou se dokážu na problém podívat objektivně a třeba i poradit. Vlastní problémy se ovšem řeší mnohem hůř, jelikož chybí nadhled. Pak je cenná rada druhých. Rozhodnutí však nakonec musí stejně udělat každý sám za sebe.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
