10 otázek pro ... Petru Lastoveckou
JUDr. Petra Lastovecká (1974) vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. V roce 1998 začala pracovat v soustavě státního zastupitelství, nejprve jako čekatel a od roku 2001 jako státní zástupce specializující se na hospodářskou kriminalitu. Od roku 2018 působí na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci se specializací na finanční trestnou činnost související s korupcí úředních osob, dále na trestnou činnost týkající se organizovaného zločinu a terorismu. V roce 2020 byla zvolena do výkonného výboru Unie státních zástupců.
1. Co máte na své práci nejraději?
Mám moc ráda dynamičnost a komplikovanost své práce. Těší mě rozplétat složité případy s nejasným začátkem a dávat jim řád. Samozřejmě se rovněž raduji z toho, že moje práce je svým způsobem boj se zlem. Každý odsouzený případ pro mě znamená, že zlo bylo nakonec potrestáno.
2. Jak často Vás ve Vašem oboru něco překvapí?
Stále mě dokáže překvapit agresivita některých obhájců. Domnívám se, že společným cílem státního zástupce a obhájce je zákonně provedené trestní řízení. Nicméně někteří (a to je důležité, že naštěstí pouze někteří) obhájci vidí však jako nejúčinnější způsob vedení obhajoby nikoli maximální respektování práv obviněného, ale osobní napadání státního zástupce a jsou ochotni v tomto směru zajít velmi daleko. Většina obhájců jedná samozřejmě korektně, o to více mě pak dokáže překvapit osobní útok, nezřídka vedený prostřednictvím médií.
3. Je nějaký zákon, který byste nejraději zrušila?
Zákonů, které nerada vidím v našem právním řádu, je několik. Namátkou uvádím zákon č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového (záborový zákon). Nová republika tímto zákonem přetrhala kontinuitu správy rozsáhlých majetků a celých oblastí, došlo k výraznému zhoršení nakládání s půdou i s nemovitostmi a zhoršilo se i postavení obyčejných osob v bývalých panstvích. Následky uvedené reformy vidíme dodnes. Obdobně bych pak mohla uvést zákony přijaté bezprostředně po druhé válce, např. Lex Schwarzenberg (zákon č. 143/1947 Sb.). Ale úplně nejvíce a denně mě pálí existence zákona č. 141/1961 Sb., tedy trestního řádu, který je v současnosti 60 let starý a byť byl mnohokrát novelizovaný, rozhodně neodpovídá současným potřebám trestního procesu. Tento zákon je nutné co nejdříve opustit a přijmout nový, moderní trestní řád.
4. Knížka, kterou jste četla naposled?
Mám vždy rozečtených několik knížek. V současné době střídám Stephen King – Mrtvá Zóna, Miroslav Bárta – Sedm zákonů, Timothy Snyder – Cesta k nesvobodě a Nicholas Sparks – The Notebook.
5. Ideální dovolená?
Hory v létě i v zimě, ale raději v zimě. Jsem fanatický lyžař.
6. Kdo Vás v životě – tom pracovním i soukromém – nejvíce motivuje?
Moje babička Marie, máma mého táty. Dva roky za války v Praze skrývala svého manžela židovského původu, po udání dokázala schovat svoji dceru, přežila koncentrační tábor a v dubnu 1945 utekla z pochodu smrti z koncentračního tábora v Ravesnbrücku. Pěšky došla do Prahy, kde hledala a našla svoji dvouletou dceru. Je mi silou a inspirací, že když se člověk nepoddá, dokáže nemožné.
7. Čím byste byla, kdybyste nebyla právníkem?
Snažila bych se stát závodním lyžařem nebo fotografem
8. Kdyby pro Vás peníze nebyly vůbec důležité, co byste dělala?
Domnívám se, že to co dělám teď. Moje práce mě i po těch mnoha letech naplňuje a baví, nepotkala jsem nic jiného zajímavějšího a neumím si představit nepracovat.
9. Který předmět byl na studiích Vaším nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměla ráda?
Rozhodnutí studovat práva bylo pro mě velmi impulzivní a nečekané, ale naopak hned od počátku studia jsem si byla jistá, že chci být státním zástupcem. Bavily mě tedy předměty spojené s trestním právem, kriminalistika, kriminologie a samozřejmě samotné trestní právo. Nejméně pro mě byly zajímavé předměty na počátku studiu, které se netýkaly živého právního řádu, ale budovaly základy pro další studium.
10. Zážitek z praxe, který Vám nejvíce utkvěl v paměti?
Jako čekatel jsem se setkala s vraždou v uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny. Jeden pacient prořízl druhému krční tepnu a všichni ostatní pacienti tomu přihlíželi. Když jsme přijeli s vyšetřovatelem na místo, čekalo nás mimo pachatele a oběti asi dvacet pacientů pokrytých krví, kývajících se v kruhu kolem mrtvého těla na zemi, šlapajících v kalužinách krve. Tento zážitek nikdy nic nepřehlušilo a výrazně přispěl k tomu, že jsem se rozhodla věnovat se hospodářské kriminalitě.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
