10 otázek pro … Ronalda Němce
Ronald Němec, advokát církevního i světského práva: Narodil jsem se do rodiny, která měla složitou historii. Můj prapraděd přišel z Lucemburska, první dědeček prchl za komunismu do Rakouska, druhý ihned po revoluci se vrátil do Německa. Babička je krásná Moravačka s rakouskými kořeny, maminka se hledala v podnikání a měla úspěšnou incomingovou agenturu. Tatínek byl silně zapálený antikomunista. A všichni byli připraveni bojovat za svobodu. Takže děda odmítl stát se ředitelem Grandhotelu Moskva, tedy ruským agentem. Táta založil pekařský klub, kde se sházela „inteligence“. Komunisté nám škodili, co mohli.
Ale protože děda odmítl roku 1946 zastřelit na rozkaz dva německé vojáky, za což šel sice do vězení, ale oni si to pamatovali, tak nás do roku 1989 sponzorovali. Na jedné straně silný útlak, nikdo nemohl studovat, ale na straně druhé silné příběhy. Když zachráněný německý voják zemřel roku 1991, děda si „vzal“ jeho ženu. Tenhle mix mi dal do vínku, že za dobro se musí bojovat, stojí to krev a svobodu. Ale pak zase máte ve stáří dobré příběhy…
1. Co máte na své práci nejraději?
Možnost pomoci a volnost. Není malý, nebo velký klient. Je jen klient, co hledá dobro. Ať již pomůžete zklidnit rozvod anebo vyhrát pozemek za desítky milionů, pokud víte, že jste pomáhal tomu „dobrému“, je pěkné mít pocit, že jste pomohl. A volnost v tom, že můžete klienty odmítat, pokud již na počátku víte, že nárok klienta je „cinklý“.
2. Největší pracovní úspěch?
Nevím… Snad, když jsem zastupoval vojáka, který desítky let věrně sloužil v misích a pak udělal jednu drobnou blbost a měl přijít kvůli trestu o výsluhy. 2x odvolačka, ale Nejvyšší soud mne nakonec podržel. Anebo před pár měsíci měla matka nastoupit do výkonu a nikdo neřešil, že má tři nezletilé děti a ty by byly bezprizorní. Ve středu přišla klientka, že v úterý bude mít nástup. V pátek jsem poslal na Ústavní soud návrh na odkad vykonatelnosti, a v pondělí jsem měl již kladné usnesení.
3. Jak často Vás ve Vašem oboru něco překvapí?
Jsem v advokacii již téměř 15 let, tedy už málokdy přijde něco fatálního, s čím nepočítáte. Ale stále mne překvapují dvě věci: kolik nelásky se dokáže probudit mezi lidmi, co se milovali a mají spolu děti. A pak kolegové, kteří se chtějí soudit, aby měli palmáre, byť musí tušit, že nemohou uspět. To mi přijde vůči klientům velmi nefér. Snažím se klientům vždy pravdivě říci, jakou šanci na úspěch mají, abych je zbytečně nehnal do sporu.
4. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Zkoušející, co mne 2x vyhodil od poslední státní zkoušky. Je to už dávno, ale pokud si vzpomínám, měl jsem do té doby průměr cca 1,3 a nikdo mne nevyhodil. Před posledním pokusem jsem šel do kostela a slíbil jsem Bohu, že se budu snažit právem dělat hlavně dobro a pomáhat nemocným, chudým a potřebným. Jen ať mi to dá…
5. Je nějaký zákon, který byste nejraději zrušil?
Těch je mraky. Máme tolik zákonů, že od probuzení do usínání stále něco porušujeme. Dle mne dávno neplatí zásada, že neznalost zákona neomlouvá. Není v lidských silách dnes znát všechny zákony, ani ty běžné. Zrušil bych práva, která dávají parlamentu právo zákony přijímat, nechal bych mu na dva roky jen právo rušit.
6. Knížka, kterou jste četl naposled?
Čtu většinou dvě až tři na jednou. Nyní mám rozečtenou Přemyslovskou epopej od Vondrušky, Hedvábnou stezku a Bibli.
7. (Pracovní) konflikt, který Vám utkvěl v paměti, jak jste ho řešil a co Vás naučil?
Já jsem splachovací, pravidelně se modlím i za své nepřátele. Takže často zapomínám. Ale čím jsem starší, tím více mám dvě zásady: 1) lepší je se dohodnout, než se soudit/hádat. 2) za pravdu a spravedlnost stojí bojovat a být bit. Češi umírali ve druhé světové válce či za komumismu, když pomáhali jiným, ne proto, aby dostali o 50 let později medaili. Ale proto, aby nám ukázali, že je důležitá oběť za vyšší princip. Dnes se často bojíme říci své názory či hájit to, co je dobré jen proto, že jsou zde agresivní jedinci, kteří dobro vidí jako konstrukt společnosti, ne danou pravdu. A to je chyba. Respektuji každého, ale nemusím s ním souhlasit. A dokonce jej mohu přehlasovat. O tom je demokracie.
8. Který předmět byl na studiích Vaším nejoblíbenějším a proč?
A který jste naopak neměl rád vůbec? Cokoliv s etikou a rétorikou. Ale obojí chybí. Byť jsem se to jako senátor snažil zavést čtyři roky, protože to pokládám za základ právnické profese, neuspěl jsem. Neměl jsem rád trest. Protože je nespravedlivý. Velmi záleží na naturelu státního zástupce a soudce. Nedá se moc odhadnout, jak to dopadne. Ale dnes jsem si ho téměř zamiloval. Jde o život, a ne o peníze. A to je mnohem zajímavější.
9. Čím Vás dokáží studenti překvapit?
Zájmem. Je ohromný rozdíl mezi školami. Chápu, proč se lidé tak moc zajímají u voleb o migraci či důchody, ale nechápu, proč je vůbec nezajímá reforma školství, jak a co se děti učí… Přičemž se řadu let píše, jak je velký rozdíl mezi školami.
10. Co byste vzkázal mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Nebát se, ale být pokorný. A makat. Já se nebál, makal jsem, ale nebyl jsem pokorný. Dost jsem si tím v mládí ublížil. A bylo to zbytečné.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
