Ctrl + C, CTRL + V
Přestože by nadpis tohoto příspěvku mohl mást a budit dojmu vhodnějšího zařazení do sekce autorskoprávní, bude pojednávat čistě o možných procesních praktikách orgánů činných v trestním řízení. Tím je míněno zejména technické kopírování textu protokolu o výslechu svědka, který může být tázán k jedné věci i vícekrát, vícero odlišnými úkony s odlišnou vahou pro účel trestního řízení.
Samotná kontradiktornost úkonů v trestním řízení by měla být klíčovou vlastností pořizování protokolů svědeckých výpovědí a použitelnost úředních záznamů (vyhotovených jiným způsobem, tedy bez možnosti účasti obhajoby), jako důkazu, výjimkou. Tak tomu dle mého názoru při současné právní úpravě stále ještě je.
Jednou z těchto výjimek jsou neodkladné nebo neopakovatelné úkony spočívající ve výslechu svědka nebo v rekognici, které jsou prováděny na návrh státního zástupce za účasti soudce ve smyslu § 158a tr. řádu a mohou být následně během hlavního líčení přečteny[3] a použity jako důkazu, a to i za situace, kdy následně se tato osoba jako svědek dostaví k hlavnímu líčení a neodchyluje se v podstatných bodech od své dřívější výpovědi (byť v této situaci nebude čtení prakticky potřeba).
V případě neodkladných nebo neopakovatelných úkonů výslechů, které nejsou prováděny kontradiktorně s účastí obhajoby, zajišťuje zákonnost tohoto úkonu soudce, který se jej musí účastnit a nahradit tak kontrolu, kterou by jinak zajistila obhajoba. Takovému soudci nepřísluší posouzení toho, zda jsou splněny a odůvodněny podmínky neodkladnosti úkonu a tyto jej v praxi nemusí tedy ani zajímat. Přezkum splnění podmínek neodkladnosti provádí až soud v hlavním líčení za situace, kdy hodlá neodkladný nebo neopakovatelný úkon přečíst a použít jej jako důkaz (k tomuto viz usnesení NS 4 Tz 6/2010 ze dne 16. 3. 2010).
Nyní se již postupně budu věnovat nadpisu tohoto článku a dostanu se k samotnému sepisu tohoto protokolu i k tomu, co mne přimělo napsat tento článek s poměrně úzkým tematickým zaměřením.
Obecná pravidla pro sepis všech protokolů v trestním řízení jsou stanovena v § 55 a násl. trestního řádu, výslech svědka je pak dále rozveden § 101 a násl. trestního řádu. Mezi základní zásadu pořizování protokolu o výslechu patří autentičnost protokolu. Jak bylo uvedeno v úvodu tohoto článku, je možné v podstatě jednu a tutéž osobu v přípravném řízení vyslechnout i několikrát různým způsobem v jedné stejné věci. Svědci, kteří jsou vyslýchání v přípravném řízení vícekrát, zpravidla nechápou nutnost jejich dalšího výslechu a nejprve často odkazují na svoji předešlou výpověď či podané vysvětlení. Tento odkaz však nemůže mít žádného podstatného účinku a nemůže tak např. informacím obsaženým v protokole o podaném vysvětlení vtělit vlastnosti, které by stejný text měl, by – li zahrnut v protokole o výslechu svědka.
Výše uvedený „převod“ informací z úředního záznamu o podaném vysvětlení do protokolu o výslechu svědka tak musí vždy proběhnout tak, že dané informace vyslýchaná osoba zopakuje.
V dnešní době jsou téměř všechny protokoly vyhotovovány prostřednictvím textového editoru na PC, a proto v případě výše nastíněných situací, kdy vyslýchaná osoba odkáže na minulý výslech (resp. vysvětlení), svádí orgán vyhotovující protokol z daného úkonu text z minulého protokolu pouze zkopírovat a doplnit jen ty informace, které chce svědek uvést nově, nebo nově odpoví na otázky. Dle mého názoru tento postup v žádném případě není možný, a pokud si policejní orgán ušetří čas a práci tímto způsobem, vyvolá tím naprostou nepoužitelnost přinejmenším dané zkopírované části protokolu.
Důvodem proč jsem se rozhodl napsat článek o něčem, co je na první pohled zcela jasné, není nic jiného než praxe soudů v jedné konkrétní trestní věci, která mne opět utvrdila v tom, že to, co je zcela jasné straně obhajoby, nemusí a není jasné orgánům činným v trestním řízení a to nejen orgánu policejnímu a státnímu zastupitelství, ale i zúčastněnému soudci (§ 158a tr.řádu) a soudu prvo i druhoinstančnímu. V dané trestní věci byl nejprve sepsán protokol o podaném vysvětlení (2x) a následně proveden neopakovatelný výslech svědka dle § 158a tr.ř. V posledně jmenovaném však byly doslovně překopírovány bez jediné korekce necelé tři strany textu z předešlého protokolu o podaném vysvětlení (plus doplněna jedna strana) a celý úkon trval necelou tři čtvrtě hodinu (předešlé podané vysvětlení obsahující pouze necelé tři strany, které následně byly překopírovány, trvalo tři a půl hodiny). Přestože nakonec i druhoinstanční soud v dané věci uzavřel případ tak, že text zkopírován sice byl, ovšem bez vlivu na jeho obsah, resp. svědek uvedl stejné informace a tak bylo možné text zkopírovat.
I přestože novela trestního řádu učinila zásadní posun v otázce použitelnosti úředních záznamů o podaném vysvětlení, trestní řád stále rozlišuje několik způsobů, jakými svědek může orgánům činným v trestním řízení předat určité informace. V žádném případě nelze dopustit, aby mezi těmito způsoby orgán činný v trestním řízení informace přeléval jejich pouhým kopírováním z důvodu, že vyslýchaná osoba odkazuje na to, co již při předešlém úkonu uvedla.
Tento postup kopírování samozřejmě sice není možný v případě účasti při úkonu obhájce a neměl by být možný ani při účasti soudce, nicméně mám za to, že autenticita protokolů by měla být zajištěna ve všech případech (tedy i při těch úkonech, kterých se účastní pouze policejní orgán a vyslýchaná osoba) a to třeba i tak, že funkce „copy and paste” bude v poli pro text výslechu technicky zcela znemožněna.
Mgr. Jan Dostál,
advokátní koncipient
--------------------------------------------------------------------------------
[1] § 158 odst. 3 a 5 tr.ř.
[2] § 314d odst. 2, § 211 odst. 6 tr.ř
[3] § 211 odst. 2 písm. b) tr.ř.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
