19. 3. 2001
ID: 3148upozornění pro uživatele

Dědické řízení – odmítnutí dědictví

Dědické řízení je řízením nesporným, které se řídí zásadou oficiality, což znamená, že toto řízení se zahajuje i bez návrhu. Soud zahájí řízení o dědictví, jakmile se dozví, že někdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého. Oznámení o úmrtí je povinen učinit příslušný obecní (obvodní) úřad pověřený vedením matriky. Účastníky řízení o dědictví jsou ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovi dědici a pokud takové osoby neexistují, pak je účastníkem řízení stát.



Dědické řízení je řízením nesporným, které se řídí zásadou oficiality, což znamená, že toto řízení se zahajuje i bez návrhu. Soud zahájí řízení o dědictví, jakmile se dozví, že někdo zemřel nebo byl prohlášen za mrtvého. Oznámení o úmrtí je povinen učinit příslušný obecní (obvodní) úřad pověřený vedením matriky. Účastníky řízení o dědictví jsou ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovi dědici a pokud takové osoby neexistují, pak je účastníkem řízení stát. Po zahájení řízení soud zjistí, zda je v evidenci závětí uložena závěť zůstavitele, listina o vydědění nebo listina o odvolání těchto úkonů a u kterého notáře nebo soudu je uložena. Pokud soud zjistí, že zůstavitel nezanechal žádný majetek, potom řízení o dědictví zastaví. Je-li zůstavitelův majetek pouze nepatrné hodnoty, může jej soud vydat tomu, kdo se postaral o pohřeb zůstavitele a po té řízení zastaví. Za majetek nepatrné hodnoty se považuje pozůstalost, která nedosahuje výše 2.000,- Kč. Je nutno upozornit, že jde o nabytí majetku na základě rozhodnutí státního orgánu a nabyvatel tedy nemá postavení dědice a neodpovídá tedy za dluhy zůstavitele. Není-li řízení z výše uvedených důvodů zastaveno, dochází k samotnému projednávání dědictví.

Soud vyrozumí soud ty, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou dědici, o jejich dědickém právu. Samozřejmě není možné nikoho nutit, aby se stal dědicem, a proto soud upozorní dědice na možnost dědictví odmítnout a to ve lhůtě jednoho měsíce ode dne, kdy byl dědic soudem o právu dědictví odmítnout vyrozuměn. Odmítnutí dědictví je neodvolatelným právním úkonem, kterým se ten, kdo je povolán za dědice vzdává za sebe práva na dědictví. Prohlášení o odmítnutí dědictví je neodvolatelné.
Odmítnutí dědictví je jednostranným a bezvýhradným, neodvolatelným projevem vůle vůči soudu příslušnému k řízení o dědictví. Dědictví lze odmítnout jak formou písemnou, tak i formou ústní. V tomto případě je ale nutno sepsat o odmítnutí dědictví protokol. Pokud je dědic způsobilý k právním úkonům, může odmítnout dědictví osobně, může však odmítnou dědictví prostřednictvím svého zástupce. Podmínkou zde je, že dědic udělí zástupci písemnou plnou moc k tomuto právnímu úkonu. K odmítnutí dědictví může dojít pouze tehdy, pokud dědic již svým jednáním nedal najevo, že dědictví odmítnou nechce. Dědictví lze odmítnout pouze jako celek, nelze tedy odmítnou jen jeho část, nebo odmítnutí dědictví vázat na podmínky či výhrady.
Pokud dědic odmítne dědictví, hledí se na něj jako by v době smrti zůstavitele neexistoval a na uvolněné místo nastupují jiní dědicové. V případě, že dědic zemře dříve než se vyjádří, zda dědictví odmítá či ne, přechází právo odmítnou dědictví na jeho dědice.



© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz