Dispozice s přihláškou – 1.část

Po uplynutí přihlašovací lhůty může věřitel co do výše disponovat svou přihláškou pouze směrem dolů, ledaže by se jednalo o změnu přihlášky. Není tak možné, aby po uplynutí propadné přihlašovací lhůty věřitel poté, co ve lhůtě přihlásil např. jistinu pohledávky, poté přihlásil příslušenství s tvrzením, že se jedná o změnu přihlášky pohledávky. Po uplynutí přihlašovací lhůty věřitel může svou přihlášku pohledávky vzít pouze zpět, a to co do výše nebo pořadí. Zpětvzetím pořadí tak věřitel bere zpět svůj přihlášený nárok na to, že má být uspokojen v lepším pořadí než ostatní věřitelé, resp. bere zpět svůj nárok na uspokojení pohledávky jako zajištěný věřitel. Ustanovení § 184 o možnosti zpětvzetí přihlášky ohledně zajištění nehovoří. Do 30.3.2011 mohl přihlášený věřitel měnit svou přihlášku co do důvodu, výše nebo pořadí až do přezkumného jednání.[2] Po tomto datu může věřitel disponovat svou přihláškou v období mezi uplynutím přihlašovací lhůty a přezkumným jednáním pouze co do výše.[3] Počínaje novelizací od 1.1.2014 musí věřitel při zpětvzetí přihlášky insolvenčnímu soudu sdělit, zda jeho pohledávka byla uspokojena jinou osobou, resp. některou z osob, od kterých může požadovat plnění[4], v opačném případě tak odpovídá této osobě za škodu nebo újmu tím vzniklou.[5] Toto ustanovení se vztahuje výlučně na pohledávky, které se přihlašují přihláškou, resp. na věřitele, na které se hledí jako na přihlášené. Ustanovení není možné vztáhnout na pohledávky podle § 168 a 169 IZ, neboť tyto pohledávky je třeba považovat za přednostní, které se uspokojují kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení.

Zpětvzetí přihlášky pohledávky

Pokud tedy věřitel vezme svou přihlášku zpět proto, že byla uspokojena některou z osob, po níž může taktéž požadovat plnění, soud tuto osobu vyrozumí o zpětvzetí přihlášky a stanoví jí lhůtu, v níž může podat návrh na vstup do řízení na místo přihlášené věřitele obdobně podle § 18 IZ.[6] Jediné, co insolvenční soud musí zkoumat je skutečnost, v jaké postavení vůči věřiteli byla osoba, jež plnila za dlužníka. Plnila-li za dlužníka osoba, která nemá žádný právní vztah vůči věřiteli z přihlášeného právního titulu pohledávky, pro insolvenční řízení je tato skutečnost zcela irelevantní.[7] Takováto osoba není osobou podle § 183 odst. 1 nebo 2 IZ, tedy insolvenční soud vezme v tomto případě zpětvzetí přihlášky na vědomí.

Pokud však za dlužníka plnila osoba, po které mohl věřitel taktéž požadovat plnění, je nutné, aby insolvenční soud zkoumal, zda tato třetí osoba byla v pozici spoludlužníka (obdobně též přistupitele k dluhu) nebo ručitele. Plnila-li třetí osoba věřitele místo dlužníka z titulu ručení, má právo vstoupit na místo věřitele v celé výši jejího plnění, resp. do výše přihlášené a neuspokojené pohledávky v řízení. O tomto insolvenční soud třetí osobu vyrozumí. Je nerozhodné, zda třetí osoba svou pohledávku sama uplatnila přihláškou, neboť v době teoretického podání její přihlášky, by pohledávka musela být přihlášena jako podmíněná.

Reklama

Základy práce s AI pro právníky a poradce (online - živé vysílání) - 14.1.2026

14.1.2026 13:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Pokud však třetí osoba plnila za dlužníka z titulu spoludlužnictví nebo přistoupení k dluhu, musí insolvenční soud zkoumat, do jaké výše může vstoupit na místo věřitele. Podle § 1869 OZ může věřitel požadovat na kterémkoli z (úvěrových) dlužníků nedělitelné plnění, ledaže z povahy závazku plyne, že dluh může být splněn jen společnou činností dlužníků. Nejčastějším případem, kdy k takovému spoludlužnictví zasahující do insolvenčního řízení jsou dluhy z úvěrových závazků. Tyto dluhy jsou považovány za nedělitelné plnění. Tito dlužníci jsou tak věřiteli zavázání společně a nerozdílně a jsou povinni plnit „jeden za všechny a všichni za jednoho“. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých z nich, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.[8] Má se za to, že podíly na dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné.[9] Poté platí, že pokud jeden ze spoludlužníků zaplatil věřiteli více, než odpovídá jeho podílu, má právo požadovat po ostatních spoludlužnících náhradu tohoto rozdílu.[10] Insolvenční soud musí mít postaveno na jisto, kolik bylo v daném právním vztahu spoludlužníků a jaká je výše uspokojení věřitele (insolvenčním) dlužníkem v době, kdy došlo k plnění ze strany spoludlužníka. Jelikož vůči dlužníku platí výše pohledávky ke dni jejímu přihlášení a vůči ostatním spoludlužníkům platí výše pohledávky ke dni jejího uhrazení, resp. jinak řečeno, vůči (insolvenčnímu) dlužníku úroky a další příslušenství v průběhu insolvenčního řízení nepřirůstají, vůči ostatním spoludlužníkům však ano. Třetí osoba, která plnila za dlužníka, tak má právo vstoupit ve výši rozdílu mezi tím, co uhradila nad svým teoretickým podílem z pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení. Jinak řečeno, relevantní je výše původní přihlášené pohledávky do insolvenčního řízení po odečtení plnění, které se věřiteli dostalo v rámci insolvenčního řízení.

Pokud třetí osoba podá ve stanovené lhůtě návrh na vstup do řízení[11] na místo přihlášeného věřitele, insolvenční soud rozhodne o změně v osobě věřitele, případně taktéž o ukončení účasti věřitele v částce, která odpovídá rozdílu mezi zpětvzetím a částkou, se kterou mohla třetí osoba do řízení vstoupit. Nepodá-li třetí osoba tento návrh, po uplynutí lhůty insolvenční soud vezme zpětvzetí přihlášky na vědomí.

Vyjde-li v insolvenčním řízení najevo, že pohledávka přihlášeného věřitele byla v průběhu insolvenčního řízení uspokojena nebo zanikla jiným způsobem a přihlášený věřitel nevzal přihlášku bez zbytečného odkladu zpět, insolvenční soud jeho účast v insolvenčním řízení ukončí rozhodnutím podle § 186 IZ. Tato situace může nastat např. v okamžiku, kdy je insolvenčnímu soudu z úřední činnosti známo, že pohledávka přihlášená jako nezajištěná za insolvenčním dlužníkem A byla uspokojena v rámci vydání výtěžku zpeněžení předmětu zajištění v rámci insolvenčního dlužníka B, v němž byla tatáž pohledávka přihlášena jako zajištěná za zástavním dlužníkem. Obdobná situace může nastat v případě započtení podle § 140  odst. 2 IZ nebo byla-li pohledávka uspokojena jinou osobou, po kterou věřitel mohl požadovat plnění podle § 183 odst. 1 a 2 IZ. V případě veřejnoprávních pohledávek může jít o situaci, kdy věřitel (správce daně) uplatnil možnost zápočtu daňové pohledávky za dlužníkem proti přeplatku na dani z přidané hodnoty, na který vznikl dlužníkovi nárok.[12]

Insolvenční soud tak má nástroj, jak ukončit účast (částečně nebo zcela) věřitele v insolvenčním řízení, jež nevzal svou přihlášenou pohledávku zpět, ačkoli je zcela zřejmé, že jeho pohledávka byla uspokojena nebo zanikla jiným způsobem. Insolvenční soud takovému věřiteli ukončí účast podle § 186 IZ, proti kterému však není přípustný opravný prostředek, rozhodnutí soudu však musí být náležitě odůvodněno pro účely případného incidenčního sporu pro případ, že věřitel s ukončením své účasti nesouhlasí. V takovém případě má možnost podat žalobu u insolvenčního soudu ve lhůtě 30 dní ode dne doručení[13] takového usnesení, v níž se bude domáhat určení, že jeho pohledávka nebyla uspokojena ani nezanikla jiným způsobem a nadále tak trvá jeho účast v insolvenčním řízení.

Mgr. Bc. Milan Horák,
asistent soudce
Krajský soud v Ústí nad Labem

e-mail:    MHorak@ksoud.unl.justice.cz