Dodatečná odměna – právo autora, kterého se nelze vzdát

Často se stává, že je poskytnuta licence za mnohdy až stovky milionů korun. V těchto případech má pak autor právo na dodatečnou přiměřenou odměnu. Toto právo přechází i na autorovy dědice a nelze se ho vzdát. Příkladem budiž nedávné poskytnutí licence Krtečka v Číně.

Dodatečné odměny se nelze zříct

Nový občanský zákoník v sobě mimo jiné sjednotil úpravu licenčních smluv, která byla dříve obsažena pro autorská práva v autorském zákoně a pro práva průmyslového vlastnictví v obchodním zákoníku. Součástí sjednocené úpravy licenčních smluv je v pododdílu týkajícím se licence k předmětům chráněným autorským zákonem též § 2374 upravující institut náhradní odměny. Institut není v našem právu novinkou, byl obsažen již v autorském zákoně před účinností nového občanského zákoníku. Novinkou však je výslovný zákaz vzdání se práva na poskytnutí dodatečné odměny ze strany autora. To se sice dříve z dikce příslušného ustanovení autorského zákona dovozovalo, nicméně často docházelo k různému smluvnímu obcházení a nedodržování převládajícího výkladu. Pevným zakotvením tohoto pravidla v kogentním ustanovení se podobnému autora poškozujícímu jednání předejde.

Kdy právo na dodatečnou odměnu vzniká?

Jednou ze základních složek licenčních smluv je odměna. Ta je buď sjednána v pevné výši, nebo je specifikován způsob jejího určení. Výše odměny může být stanovena například v závislosti na výnosech z využití licence. V opačném případě, tedy není-li odměna za poskytnutí licence ujednána v závislosti na výnosech z jejího využití, stanoví zákon pro případy, kdy je tato odměna natolik nízká, že je ve zřejmém nepoměru k zisku z jejího využití a k významu předmětu licence pro dosažení takového zisku pro autora, případně i jeho dědice, právo na poskytnutí dodatečné odměny v přiměřené výši.

Přiměřenost nejčastěji určí soud

Pevně dané vymezení výše dodatečné odměny v zákoně není obsaženo, pouze je stanovena povinnost její přiměřenosti. Vzhledem k tomu, že toto poměrně vágní určení by mohlo vést ke sporům, co je a co není přiměřené, zákon ve druhém odstavci příslušného paragrafu stanoví, že o výši dodatečné odměny rozhodne soud. Ten při určování její výše přihlédne k výši původní odměny, dosaženému zisku z využití licence, významu díla pro takový zisk a k obvyklé výši odměny ve srovnatelných případech, kde byla odměna stanovena v závislosti na výnosech. Tím však není vyloučena možnost mimosoudní dohody stran o výši dodatečné odměny, ke které v praxi bude v případech, kdy o ni není vedeno větších sporů, jistě docházet, neboť je rychlejší a méně nákladná než řízení před soudem.