Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“) v § 5 a násl. rozlišuje několik typů daňových subjektů, a to osoby povinné k dani, skupiny, plátce a identifikované osoby. Každý podnikatel se sídlem v tuzemsku je osobou povinnou k DPH, což však automaticky neznamená, že je povinen DPH platit.

Pojem osoba povinná k dani je nutné vykládat tak, že tato osoba musí hlídat, zda jí nevznikají povinnosti dle zákona o DPH (např. na rozdíl od běžných zaměstnanců, kteří nevykonávají podnikatelskou činnost, neboť ti osobami povinnými k dani nejsou, právnické osobě však mohou vzniknout povinnosti dle zákona o DPH i v případě, že není osobou povinnou k dani). Podnikatel se sídlem v tuzemsku se může registrovat jako plátce DPH buď dobrovolně, nebo povinně podle § 6 a násl. zákona o DPH, a to zejména jestliže jeho obrat „za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících po sobě jdoucích kalendářních měsíců přesáhne 1 000 000 Kč, s výjimkou osoby, která uskutečňuje pouze plnění osvobozená od daně bez nároku na odpočet daně.“ Zákon o DPH uvádí i další podmínky, kdy se osoba povinná k dani musí povinně registrovat jako plátce DPH, a to např. v případě členství ve společnosti bez právní osobnosti ve smyslu § 2716 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, pokud je některý z členů společnosti plátcem DPH, nebo v případě pokračování v činnosti po zemřelém plátci apod. Uvádíme-li dále v textu čistě pojem podnikatel, máme na mysli podnikatele se sídlem v tuzemsku a zvláště na podnikatele svůj text cílíme.

Právě z důvodu, že je podnikatel osobou povinnou k dani, mohou mu vzniknout povinnosti dle zákona o DPH. Cílem tohoto článku je na tuto problematiku poukázat, a to zejména v souvislosti s institutem identifikované osoby a jeho dopady na povinnosti podnikatelů – neplátců DPH.

Institut identifikované osoby vznikl za účelem, aby osoby povinné k dani se sídlem v tuzemsku, kterým vznikne povinnost přiznat daň z přeshraničních plnění, mohly i dále využít osvobození od uplatňování DPH a nemusely se tak již registrovat jako plátci DPH, jako tomu bylo dříve.[1]

Co to znamená v praxi? Podnikatel je povinen při přeshraničním podnikatelském styku přiznávat a odvádět DPH.

Níže jsou popsány jednotlivé zákonné podmínky pro vznik povinností identifikované osoby.

Zákon o DPH v § 6g stanoví, že: „Osoba povinná k dani, která není plátcem, nebo právnická osoba nepovinná k dani jsou identifikovanými osobami, pokud v tuzemsku pořizují zboží z jiného členského státu, které je předmětem daně, kromě zboží pořízeného prostřední osobou v rámci zjednodušeného postupu při dodání zboží uvnitř území Evropské unie formou třístranného obchodu, ode dne prvního pořízení tohoto zboží.“

Uvedené pravidlo lze demonstrovat na následujícím příkladu: Matka na rodičovské dovolené si přivydělává jako OSVČ prodejem dětského oblečení, které objednává přímo od německého výrobce (tedy pořizuje zboží z jiného členského státu EU). V příslušném roce nakoupí zboží za více než 326 000 Kč, proto se stává identifikovanou osobou a musí se jako taková u finanční správy registrovat. V příkladu uvádíme limit z § 2a zákona o DPH, podle kterého, pokud celková hodnota zboží bez daně pořízená neplátcem DPH nepřekročila 326 000 Kč v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce, není pořízení takového zboží předmětem daně.

Podle § 6h zákona o DPH: „Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne přijetí zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku, pokud se jedná o

a) poskytnutí služby,

b) dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo

c) dodání zboží soustavami nebo sítěmi.“

V tomto případě musíme zdůraznit povinnost aplikovat toto ustanovení. Vztahuje se totiž zejména na případy, kdy podnikatel v tuzemsku pořizuje služby od osoby neusazené v tuzemsku, k čemuž v době globálního propojení světa prostřednictvím moderních komunikačních technologií dochází na denním pořádku [viz písm. a) citovaného ustanovení]. Typickým příkladem je využití propagace na Facebooku nebo přes Google Ads. V okamžiku, kdy tyto služby podnikatel využije (bez ohledu na jejich hodnotu), je osobou identifikovanou k DPH a jako taková je povinen se registrovat (pro jistotu připomínáme, že pokud nepodnikající fyzická osoba zpropaguje na Facebooku nějaký svůj příspěvek, tak ačkoli za něj Facebooku zaplatí, identifikovanou osobou se nestane).

Ustanovení § 6h písm. b) se na rozdíl od § 6g vztahuje jen na osoby povinné k dani (nikoli tedy právnické osoby nepovinné k dani) a není v případě, že je součástí dodání zboží jeho instalace nebo montáž, omezena pouze na dodavatele z jiného členského státu EU. Pro ilustraci lze uvést pořízení malého obráběcího stroje z Asie, který prodejce přijede namontovat přímo do dílny podnikatele.

Jako příklad k § 6h písm. c) uvádíme situaci, kdy podnikatel v pohraničí pořizuje elektřinu od dodavatele ze zahraničí.

Podle § 6i zákona o DPH: „Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě podle § 9 odst. 1, s výjimkou poskytnutí služby, které je v jiném členském státě osvobozeno od daně.“

Příkladem může být podnikatel – copywriter, který poskytuje své služby francouzskému zákazníkovi (tedy v jiném členském státě EU). Mnohem častější však zřejmě bude případ, když má podnikatel příjmy z reklamy např. prostřednictvím Google AdSense.

Podle § 6j zákona o DPH: „Osoba povinná k dani, která není plátcem, se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která bude poskytovat vybrané služby v rámci zvláštního režimu jednoho správního místa, je identifikovanou osobou ode dne následujícího po dni oznámení rozhodnutí, kterým je tato osoba registrována.“

Toto ustanovení se týká služeb telekomunikačních, elektronických a služeb rozhlasového a televizního vysílání, netýká se proto běžného podnikatele.

Ustanovení § 6k a 6l zákona o DPH záměrně necitujeme, jelikož se na rozdíl od ustanovení § 6g, resp. § 6h tohoto zákona, týkají pouze situace, kdy se podnikatel registruje jako identifikovaná osoba dříve, než zboží z jiného členského státu pořídí. Toto ustanovení zareagovalo na situaci, kdy podnikatel nemohl před registrací poskytnout svému dodavateli DIČ jako podklad pro osvobození zboží od DPH v transakci na vnitřním trhu, neboť jím nedisponoval. Můžeme se zde vrátit k příkladu matky na rodičovské dovolené uvedenému výše, tentokrát se však zaregistruje jako identifikovaná osoba před první objednávkou oblečení z Německa.

Z výše uvedeného je zřejmé, kdy se podnikatel stane identifikovanou osobou. V souvislosti s tím mu vznikají následující povinnosti. Především je povinen podat přihlášku finančnímu úřadu, a to nejpozději do 15 dnů ode dne, kdy se stal identifikovanou osobou. Musí rovněž podat daňové přiznání k DPH za každý měsíc, ve kterém mu vznikne daňová povinnost (zahraniční plnění dle podmínek uvedených výše), povinnost odvést DPH v patřičné výši a zároveň v případě poskytnutí služeb s místem plnění v jiném členském státě EU odeslat souhrnné hlášení (formuláře jsou dostupné na webu finanční správy[2]). Identifikovaná osoba přitom v této souvislosti musí vést evidenci veškerých výdajů vztažených k daňovým povinnostem.

Závěr

Shrneme-li si ve zjednodušené formě problematiku identifikované osoby, identifikovaná osoba není plátcem DPH pro tuzemské plnění, je však plátcem DPH pro přeshraniční plnění, a na rozdíl od plátce daně nemá nárok na odpočet daně na vstupu.

Na výše uvedené povinnosti by měli v rámci své činnosti podnikatelé pamatovat, neboť jejich nedodržení může být důvodem pro uložení sankcí podle zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů, jako je např. pokuta za opožděné tvrzení daně nebo penále.

Mgr. Ing. Gabriela Hanáková, MBA,
advokátní koncipientka
 

LAWYA, advokátní kancelář s.r.o.

Sídlo:
Tučapy 240
683 01, Tučapy

Kontaktní adresa:
Březinova 746/29
616 00, Brno

tel.:    +420 543 216 310
e-mail: info@lawya.cz