Oceňování automobilů jako součást ocenění společnosti
Při zpracování znaleckých posudků ve věci ocenění podílu společnosti běžně dochází k situaci, kdy je nutné vypořádat se s valuací osobních automobilů. K této situaci nejčastěji dochází při majetkovém ocenění obchodního závodu, někdy pak i v rámci výnosového ocenění podniku, a to za předpokladu, že je vozidlo vyčleněno do neprovozního majetku.
Jedním ze základních způsobů, jak stanovit tržní hodnotu vozidla, je porovnávací přístup. Hodnota automobilu se odvozuje na základě cen obdobných vozidel, která jsou k dispozici na trhu – buď aktuálně nabízených, nebo nedávno prodaných. Tato metoda je vhodná zejména tehdy, když je k dispozici dostatečné množství srovnatelných vzorků. Výsledná hodnota se určuje na základě analýzy cen podobných vozidel, přičemž se odstraňují cenové odchylky způsobené výjimečnými nebo spekulativními faktory. Hodnota posuzovaného vozidla se poté stanoví jako průměr – prostý nebo vážený – upravených cen srovnatelných vozidel, které byly zohledněny pomocí příslušných koeficientů (počet najetých kilometrů, technický stav vozidla, rok výroby, aj.). Porovnávací metoda je vhodná především díky odrazu skutečné tržní situace a poměrně snadnému ověření porovnávacích vzorků, tedy i cenové hladiny. Její aplikaci nelze využít u speciálních modelů, kde chybí dostatek srovnávacích vozidel.
Další metodou je metoda časové ceny, která bere v úvahu přirozené opotřebení vozidla v čase. Vychází z původní pořizovací ceny nového vozu, od které se následně odečítá hodnota odpovídající jeho amortizaci – tedy snížení hodnoty způsobené stářím a provozem. Standardně se tento odpis provádí lineárním, případně exponenciálním způsobem, například na základě předpokládané životnosti vozidla, kdy se každý rok odečítá určité procento z původní hodnoty. Tento postup se uplatňuje především v případech, kdy není k dispozici dostatečný počet srovnatelných nabídek na trhu. Při použití této metody je možné vycházet z uznávaných cenových přehledů a tabulek, které určují odpisy v závislosti na stáří, technickém stavu, případně dalších faktorech. Nevýhodou metody je skutečnost, že výsledná hodnota nemusí vždy vystihovat tržní cenu – například u novějších vozidel s nízkým kilometrovým nájezdem. V České republice je této metodě podobný výpočet dle znaleckého standardu č. I/2022 od VUT (Vysoké učení technické v Brně), který se zabývá oceňování silničních a zvláštních vozidel.
U upravených, speciálních nebo historických vozidel se využívá reprodukční (věcná) metoda, která zjišťuje, za kolik by bylo možné pořídit předmětné vozidlo aktuálně. Jejím principem je stanovení nákladů, které by bylo třeba vynaložit na pořízení vozidla stejného typu a funkce v dnešních podmínkách. Metodu je možné využívat u stanovení hodnoty veteránů, závodních vozidel i obytných vozů. Znalec při výpočtu zohledňuje aktuální ceny práce a náhradních dílů. Výsledná hodnota se následně koriguje o opotřebení a technický stav automobilu. Aplikace reprodukční metody je časově poměrně náročná, její zpracování často může vyžadovat přizvání konzultanta (specialisty v daném oboru) ke zpracování posudku.
Méně častou metodou je aplikace metody výnosové, kdy znalec hodnotí vozidlo na základě jeho schopnosti generovat zisky. Metodu je možné uplatňovat například u taxislužeb, půjčoven automobilů, leasingových firem případně při ocenění přepravních společností. Znalec posuzuje, jaký ekonomický přínos může vozidlo generovat v rámci podnikatelské činnosti. V úvahu je potřeba brát očekávané příjmy z provozu, provozní výdaje, opotřebení a rizika spojená s provozem.
Každá z uvedených metod má své specifické využití. Znalec standardně volí takovou metodu, která nejlépe odpovídá účelu posudku, charakteru vozidel, dostupnosti dat a informací od zadavatele znaleckého posudku.
Ing. Miloš Kačírek
Business Valuation Manager
Equity Solutions Appraisals s.r.o. - znalecká kancelář
Ovocný trh 573/12
110 00 Praha 1
Tel.: +420 222 314 447
e-mail: info@eqsa.cz
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
