Infekční choroby

Každá choroba, která člověka postihne, je jistě pro nemocného velmi nepříjemná. Situace je o to horší, pokud je takovou chorobou choroba infekční, která ohrožuje nejen nemocného, ale hrozí, že nákaza postihne i ostatní jedince, kteří přijdou s nemocným do styku. Není proto překvapující, že zákonodárce v právních předpisech upravuje postup i v takových případech a ochranu svým občanům zajišťuje všemi přiměřenými prostředky, a to i s pomocí trestněprávních předpisů.

Problematikou infekčních chorob se zabývá zejména zákon č. 258/2000 Sb, o ochraně veřejného zdraví ve své Hlavě III, která upravuje předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění. K ochraně před vznikem, šířením a k omezení výskytu infekčních onemocnění spolupracují zdravotnická zařízení léčebně preventivní péče státu a osoby provozující nestátní zdravotnické zařízení s orgány ochrany veřejného zdraví (těmi jsou Ministerstvo zdravotnictví, krajští hygienici, okresní hygienici, Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra) a provádějí opatření stanovená zákonem o ochraně veřejného zdraví.

Mimo jiné je dle zmiňovaného zákona osobám poskytujícím péči (kterými jsou osoby provozující nestátní zdravotnické zařízení nebo ústav sociální péče, zdravotnické zařízení léčebně preventivní péče státu a ústav sociální péče státu) v případě, že zjistí infekční onemocnění, podezření na takovéto onemocnění nebo úmrtí na ně, či zjistí vylučování původců infekčních onemocnění, kmenů původce záškrtu a virových zánětů jater anebo se o některé z těchto skutečností dozví, uložena povinnost ohlásit toto zjištění neprodleně a stanoveným způsobem příslušnému orgánu ochrany zdraví. Dále je taková osoba povinna zajistit podle druhu a rozsahu jí poskytované zdravotní péče bezodkladné provedení prvních nezbytných opatření k zamezení šíření onemocnění včetně odběru biologického materiálu a jeho vyšetření. Další opatření provádí podle pokynů orgánu ochrany veřejného zdraví.

Zákon stanoví i opatření, kterým je povinna se podrobit fyzická osoba, pokud onemocněla infekčním onemocněním nebo je podezřelá z nákazy. Taková osoba je povinna se podle povahy onemocnění podrobit izolaci, podání specifických preparátů, potřebným laboratorním vyšetřením, lékařské prohlídce a karanténním opatřením. Fyzická osoba musí také dodržovat omezení popřípadě zákaz užívání zdroje pitné vody, potravin a dalších výrobků podezřelých z toho, že obsahují původce nákazy. Pokud je to potřeba, je fyzické osobě uložena i povinnost zajistit provedení nařízené ohniskové ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace a také se zdržet činnosti, která by mohla vést k dalšímu šíření infekčního onemocnění. Fyzická osoba, která onemocněla infekčním onemocněním nebo je podezřelá z nákazy, musí samozřejmě sdělit orgánu ochrany veřejného zdraví nebo lékaři na jeho výzvu okolnosti důležité v zájmu epidemiologického vyšetřování.

Jak již bylo výše uvedeno, ochranu před šířením nakažlivých chorob poskytuje ve svých ustanoveních i trestní zákon. Podle § 189 je trestný ten, kdo úmyslně způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé lidské choroby. Rozmanitost jednání, která mohou způsobit nebo zvýšit nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé lidské choroby je značná např. porušení karanténních opatření atd. K trestnímu postihu není nutné, aby došlo ke skutečnému zavlečení či rozšíření nakažlivé lidské choroby. Podle § 190 je trestný i ten, kdo způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé lidské choroby i z nedbalosti. Trestný čin šíření nakažlivé choroby tedy postihuje jak úmyslné, tak i nedbalostní jednání.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz