Jak se bránit hromadné žalobě?

Specifika hromadného řízení a jeho právní úprava

Hromadné řízení je institutem nové procesní úpravy účinné od 1. 7. 2024, jíž byla do českého právního řádu transponována směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2020/1828 o zástupných žalobách na ochranu kolektivních zájmů spotřebitelů a o zrušení směrnice 2009/22/ES (dále jen „Směrnice o zástupných žalobách“). Podstatou hromadného řízení je možnost na základě jediné žaloby uplatnit práva více osob, jejichž nároky se vyznačují podobným skutkovým a právním základem.

Od běžného sporného řízení se hromadné řízení odlišuje hned v několika zásadních ohledech. Předně žalobcem může být pouze kvalifikovaný subjekt, a sice právnická osoba zapsaná do seznamu oprávněných osob podle zákona o ochraně spotřebitele[1], který musí být navíc v řízení zastoupen advokátem. Osoby, jimž svědčí dotčená subjektivní práva, tedy samy v řízení nevystupují; uplatní-li svůj nárok, činí tak přihláškou, kterou se stávají tzv. zúčastněnými členy skupiny. Český zákonodárce přitom zvolil výlučně přihlašovací (opt-in) model, takže do řízení vstupují pouze ti, kdo se aktivně přihlásí.[2] Konečně v hromadném řízení je stanovena výlučná příslušnost Městského soudu v Praze.

Pro obranu žalovaného je nejvýznamnější rozdělení řízení do dvou relativně samostatných fází – fáze certifikační, v níž se zkoumá přípustnost hromadné žaloby, a fáze meritorní (zákonem označovaná jako „hromadné řízení ve věci samé“), v níž se posuzuje důvodnost uplatněných nároků. Jak vysvětluje komentářová literatura, smyslem tohoto rozdělení, jež vychází z čl. 7 Směrnice o zástupných žalobách, je posoudit splnění podmínek pro vedení hromadného řízení odděleně a předem a zabránit tak vedení vleklých sporů, na jejichž konci by soud teprve dospěl k závěru, že hromadná žaloba neměla být vůbec podána.[3]

Průběh hromadného řízení

Z hlediska efektivní žalobní obrany je třeba si ujasnit, co je předmětem zkoumání v jednotlivých fázích hromadného řízení.

Reklama

Microsoft Copilot od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 29.7.2026

29.7.2026 13:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

V certifikační fázi soud zkoumá, zda jsou splněny podmínky přípustnosti hromadné žaloby; tyto jsou vymezeny taxativně v § 15 ZHŘ; vedle nich je třeba zkoumat i to, zda se jedná o spor mezi spotřebitelem a podnikatelem či zda právo vzniklo po 24. 11. 2020, jak vyplývá z obecných podmínek v § 4 a 92 odst. 1 ZHŘ. O přípustnosti soud rozhoduje usnesením, proti kterému je přípustné odvolání, byť s podstatným omezením z hlediska žalovaného v podobě nepřípustnosti dovolacího přezkumu proti potvrzení přípustnosti žaloby.

Teprve po uveřejnění pravomocného usnesení o přípustnosti žaloby v rejstříku hromadných řízení přechází řízení do meritorní fáze, v níž se posuzuje důvodnost uplatněných nároků. Nutno však dodat, že byť je již soud svým rozhodnutím o přípustnosti vázán, nebrání to žalovanému uplatnit námitky vůči přípustnosti žaloby i později, resp. kdykoli v průběhu řízení, jak vyplývá z § 24 odst. 1 ZHŘ, avšak za omezených podmínek, jak bude rozebráno dále.

Obrana v certifikační fázi

Komentovaná úprava poskytuje žalovanému v § 16 odst. 2 ZHŘ právo se před rozhodnutím o přípustnosti v soudem stanovené lhůtě vyjádřit ke splnění podmínek přípustnosti hromadné žaloby, jakožto obdobu přípravy jednání ve smyslu § 114 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“).[4]

Zaprvé je třeba poukázat na skutečnost, že učinění vyjádření ze strany žalovaného je právem, nikoli povinností. Pokud se žalovaný na výzvu soudu nevyjádří, nelze jej v této souvislosti nijak sankcionovat;[5] v certifikační fázi totiž nepřichází v úvahu vydání kvalifikované výzvy ani rozsudku pro uznání. Dále pak vyjádření žalovaného má směřovat výlučně ke splnění podmínek přípustnosti – argumenty mířící na samotnou důvodnost (meritum) nároků nebudou v této fázi relevantní.

Námitky směřují vůči podmínkám přípustnosti podle § 15 ZHŘ, tedy zejména zda žalobce splňuje kvalifikační předpoklady, zda jedná v zájmu skupiny a není ve střetu zájmů, zda skupina má alespoň 10 členů, zda jsou tvrzená práva členů skupiny založena na podobném skutkovém a právním základu, zda žaloba nebyla podána ve zneužívajícím úmyslu a konečně zda není rizikově financována třetí osobou. Vedle toho lze samozřejmě brojit proti splnění dodatečných podmínek dle § 4 a § 92 odst. 1 ZHŘ.

Za podstatnou lze považovat okolnost, že certifikační fáze je ovládána zásadou projednací, pročež soud splnění podmínek přípustnosti z úřední povinnosti nezkoumá. Lapidárně řečeno – co žalovaný netvrdí a neprokazuje, soud zpravidla sám nepřezkoumává a pasivita žalovaného se proto přičítá k jeho tíži. Vyjádření se k přípustnosti žaloby je však stěžejní možností žalovaného sporovat hromadnou žalobu jako takovou, kdy jeho snaha může vést až k zastavení řízení; navíc rezignaci žalovaného na uvedení skutečností zásadních z hlediska přípustnosti žaloby v některých případech s ohledem na textaci zákona není možno zhojit později.

V této souvislosti je vhodné upozornit na právní názor Městského soudu v Praze, který s odkazem na odbornou literaturu[6] aproboval výklad[7], dle kterého je pravidlo v § 24 odst. 1 ZHŘ, a sice že soud zkoumá podmínky přípustnosti žaloby kdykoli za řízení, omezeno ve smyslu druhého odstavce totožného ustanovení toliko na případy, kdy nastanou nové skutečnosti nebo důkazy. S ohledem na to je tak zcela zásadní, aby žalovaný v certifikační fázi nezůstal pasivní a aktivně brojil z hlediska podmínek přípustnosti žaloby proti každému jednotlivému uplatněnému nároku, neboť později mu to již nemusí být umožněno.

Výjimka ve smyslu § 24 odst. 2 ZHŘ byla aplikována v rámci shora odkazovaného hromadného řízení u Městského soudu v Praze, ve kterém až v jeho meritorní fázi došlo k zastavení řízení ve vztahu k několika členům skupiny právě proto, že nebyly splněny podmínky přípustnosti, konkrétně podmínka dostatečné podobnosti právního a skutkového základu.

Připustí-li soud usnesením hromadnou žalobu i přes snahu žalovaného přípustnost popřít, lze proti němu podat odvolání. Zvláštní pozornost si však zaslouží asymetrie opravných prostředků zakotvená v § 20 odst. 2 ZHŘ, podle kterého platí, že dovolání připadá v úvahu pouze proti rozhodnutí, jímž bylo řízení zastaveno (tj. žaloba nepřipuštěna), nikoli proti jejímu připuštění.

Pro žalovaného z toho plyne následující: připustí-li soud žalobu, usnesení nabude právní moci a otázka přípustnosti je až na výjimky v § 24 odst. 2 ZHŘ rozsouzená; žalovaný proto nezbytně musí dbát zvýšené pozornosti během certifikační fáze řízení a aktivně uplatňovat svou žalobní obranu, neboť později je v rozsahu námitek značně omezen.

Obrana v meritorní fázi – od přípustnosti k důvodnosti

Po pravomocném připuštění žaloby se těžiště obrany přesouvá od přípustnosti k důvodnosti nároků. Námitky, jimiž žalovaný brojí proti tomu, že některá podmínka přípustnosti nebyla splněna již od počátku, v meritorní fázi zásadně neuspějí, pokud měly být uplatněny již v certifikační fázi.

Za zmínku stojí stav, kdy dojde k připuštění hromadné žaloby a po uplynutí lhůty k podání přihlášek počet členů skupiny nepatrně přesahuje limitní hranici 10 členů – v takovém případě lze žalovanému doporučit detailní analýzu splnění podmínky podobného právního a skutkového základu uplatněných nároků, neboť v případě úspěšného napadení, byť i jednotek nároků, může dojít k zastavení celého řízení pro nesplnění podmínky minimálního počtu členů skupiny dle § 15 písm. c) ZHŘ. Přestože se jedná o námitku směřující proti přípustnosti v meritorní fázi, část nároků bude zpravidla přihlášena až po usnesení o přípustnosti žaloby (ve lhůtě k podání přihlášek), přičemž takové nároky budou nepochybně novou skutečností, ke které se žalovaný nemohl vyjádřit dříve. Podmínky uplatnění výjimky dle § 24 odst. 2 ZHŘ budou v takovém případě zcela jistě naplněny.

Pokud jde o samotnou důvodnost nároků, zde se žalovanému otevírá plnohodnotný prostor pro „běžnou“ hmotněprávní i procesní obranu (zpochybnění existence a výše jednotlivých nároků, námitka nedostatku pasivní věcné legitimace, námitky proti platnosti právních jednání apod.). Specifikem hromadného řízení je, že soud z důvodu procesní ekonomie zpravidla nezjišťuje skutkový stav izolovaně u každého jednotlivého nároku, nýbrž vychází z určitého vzorce uplatněných nároků a usuzuje z něj na pravděpodobný a obvyklý skutkový děj.

V meritorní fázi je důležitý institut soudcovské koncentrace. Na rozdíl od běžného sporného řízení se zde neuplatní zákonná koncentrace podle § 118b OSŘ; okamžik, do kterého mohou účastníci uvádět rozhodné skutečnosti a označovat důkazy, určuje dle § 46 odst. 1 ZHŘ soud, zpravidla v plánu hromadného řízení. K později uplatněným skutečnostem a důkazům smí soud přihlédnout jen za podmínek § 46 odst. 2 ZHŘ. Žalovaný proto musí pečlivě hlídat koncentrační okamžik stanovený soudem.

Námitka financování jako samostatný nástroj obrany

Zvláštním nástrojem obrany, který lze využít napříč hromadným řízením, je přezkum zdrojů financování hromadné žaloby; zakázáno je přitom financovat hromadnou žalobu ze zdrojů pocházejících od konkurenta žalovaného, pokud je financující osoba na žalovaném závislá či pokud nepřiměřeně ovlivňuje žalobce způsobem poškozujícím členy skupiny. Je-li přitom seznáno financování žalobce jako problematické, soud jej vyzve k nápravě; v opačném případě musí dojít k zastavení řízení.

Žalovanému jde zákon naproti, když podle § 57 odst. 1 ZHŘ soud uloží žalobci na návrh žalovaného (nebo v případě pochybností i bez návrhu) povinnost doložit přehled zdrojů peněžních prostředků určených na placení nákladů spojených se zahájením a vedením hromadného řízení.

Smyslem tohoto institutu je prověřit splnění podmínek podle § 15 písm. b), e) a f) ZHŘ, tedy otázku střetu zájmů, obecného zneužití a rizikového financování. S ohledem na možnost financovat žalobu ze zdrojů třetích osob (tzv. TPLF[8]) se jedná o relevantní námitku, jejímž prostřednictvím může žalovaný iniciovat přezkum ekonomického pozadí žaloby, což může v krajním případě vyústit až v zastavení řízení; nelze opomenout ani potenciál (alespoň částečně) odhalit způsob a zdroje financování žalobce a přizpůsobit zjištění procesní strategii.

Žalovaný sám přitom může zpochybnit původ finančních prostředků, přičemž lze souhlasit s tím, že tento nemusí být zjišťován jen z přehledu zdrojů vyhotoveného žalobcem či z evidence skutečných majitelů, avšak ke zpochybnění může dojít jakýmkoli jiným důkazem předloženým žalovaným[9] – příkladmo uvádíme např. výpis z obchodního rejstříku, produktové katalogy či marketingové materiály.

Závěr

Hromadné řízení je specifickým institutem, což se nutně musí projevit i ve strategii obrany žalovaného. Klíčové je důsledné rozlišování jednotlivých fází řízení, neboť právě okamžik, v němž je určitá námitka uplatněna, rozhoduje o tom, zda k ní vůbec bude možné přihlédnout. Námitky proti přípustnosti žaloby je proto nutno koncentrovat již do certifikační fáze řízení; po právní moci usnesení o přípustnosti žaloby je tato linie obrany s ohledem na § 24 odst. 2 ZHŘ zásadně omezena a v meritorní fázi již žalovanému nezbude než brojit zpravidla pouze proti důvodnosti nároků. Samostatnou pozornost si přitom zasluhuje obrana spočívající v napadení původu financování žaloby – je-li takový postup opodstatněný, měl by žalovaný nejen podat návrh podle § 57 odst. 1 ZHŘ, ale rovněž aktivně vyhledávat a soudu předkládat důkazy o tom, že žaloba může být financována v rozporu se zákonem.

Mgr. Roman Kyral, 
společník 

JUDr. Tomáš Stareček, 
advokátní koncipient
 

PORTOS, advokátní kancelář s.r.o.

City Tower
Hvězdova 1716/2b
140 00  Praha 4

Tel.:    +420 224 827 884
e-mail:    info@portos.cz